6 Tdo 594/2023-1271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný F. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 6 To 307/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 14/2021, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. 14 T 14/2021-1016, byl obviněný F. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad 1.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a (ad 2.) zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku daného rozsudku.
2. Za tyto a sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 103 T 14/2019, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 2 T 129/2019, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 105 T 5/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 4 To 85/2019, byl odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 49 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Současně došlo ke zrušení výroků o trestech z rozsudků, ve vztahu k nimž byl ukládán souhrnný trest, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozenému P. P. škodu ve výši 3.800 Kč, podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem uplatněného nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podaných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, tak, že je jako nedůvodná zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Domáhá se toho, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho mimořádného opravného prostředku napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání.
5. S oporou o první dovolací důvod [podle písm. d)] obviněný namítl, že odvolací soud neměl splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti. Zdůraznil, že k veřejnému zasedání na den 23. 1. 2023, stejně jako k předchozímu veřejnému zasedání naplánovanému na den 9. 1. 2023, které bylo posléze odročeno bez jednání, byl předvolán a nikoli vyrozuměn, přičemž již toto zjištění neumožňovalo odvolacímu soudu konat veřejné zasedání v situaci, kdy se k němu nedostavil. Akcentoval poněkud protichůdné písemné dodatky na předvolání, v němž odvolací soud na straně jedné v horní části uvedl, že „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti“ a na straně druhé ve spodní části předvolání zdůraznil, že „Vaše přítomnost při veřejném zasedání je nutná“. Z účasti na veřejném zasedání se řádně omluvil, požádal o jeho odročení a k omluvě doložil lékařské zprávy dokladující jeho onemocnění v zahraničí. Nelze mu klást za vinu, že se jednalo o zprávy bez úředně ověřeného překladu do českého jazyka.
6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle dovolatele naplněn tím, že skutková zjištění soudů jsou podle něj zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, což se týká vloupání do hotelového pokoje a údajného úmyslného najíždění na policistu, neboť jednak žádným důkazem nebylo prokázáno, že by do pokoje vnikl přes uzavřené vstupní dveře, které by musel překonávat, a jednak naprostá většina slyšených svědků najíždění na policistu S. vůbec neviděla.
7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává obviněný naplněn v případě skutku pod bodem 1., neboť pokud je mu kladeno za vinu jednání spočívající toliko v dočasném protiprávním užívání cizího motorového vozidla, nemohl se současně dopustit krádeže věcí uložených v té době ve střešním nosiči automobilu, o jejichž existenci nevěděl a vědět nemohl. V tomto případě tak ve vztahu k uvedeným věcem nemohla být naplněna subjektivní stránka přečinu krádeže.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, zrušil, a věc tomuto soudu přikázal k dalšímu projednání.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který sdělil, že obviněný věnoval největší penzum pozornosti problematice dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V návaznosti na obsahové vymezení tohoto dovolacího důvodu státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele k němu vztažené lze pod něj podřadit. Tyto navíc hodnotí jako opodstatněné. Zmíněný dovolací důvod je dán jen v takové nepřítomnosti obviněného, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez jeho osobní účasti.
10. Pro odvolací řízení a nutnosti přítomnosti obviněného u veřejného zasedání trestní řád neobsahuje speciální podmínky, a je proto nutno postupovat podle § 238 tr. ř., respektive vycházet z toho, že obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v § 232 a násl. tr. ř., když zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je dále modifikována v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání.
Ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vymezuje, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, osobu, která může být přímo rozhodnutím dotčena, pokud tyto osoby nebyly předvolány, dále vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z dikce tohoto ustanovení je tedy nepochybné, že obviněný může být k veřejnému zasedání předvolán či o něm vyrozuměn.
To, zda je obviněný předvolán nebo vyrozuměn, závisí na tom, zda předseda senátu považuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou či nutnost jeho účasti vyplývá přímo ze zákona. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a jež je třeba k veřejnému zasedání předvolat, tedy závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Jinak vyjádřeno platí, že obviněný je k veřejnému zasedání předvoláván tehdy, pokud je jeho osobní účast u něj podle soudu nutná, a to zejména v případech, kdy soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému ve veřejném zasedání, a podobně.
V ostatních případech, kdy účast obviněného u veřejného zasedání nutná není, se o něm obviněný pouze vyrozumívá.
11. Podstatným z tohoto pohledu je tedy závěr, že oním předvoláním dává soud najevo, že v nepřítomnosti takto předvolané osoby – zde tedy obviněného – jednat nemůže. Právě uvedené je pro vyhodnocení opodstatněnosti dovolání obviněného stěžejní. Z materiálů, které má státní zástupce k dispozici, totiž vyplývá, že dovolatel byl k veřejnému zasedání skutečně předvolán. Je to patrné především ze samotné písemnosti informující o konání veřejného zasedání o odvolání, která mu byl doručována a doručena a jež je také viditelně označena jako „předvolání k veřejnému zasedání.“ Pokud byla taková písemnost obviněnému zastoupenému obhájcem doručena, nepochybně mu nelze vytýkat, předpokládal-li na jejím podkladě, že soud považuje jeho účast za nutnou a v jeho nepřítomnosti jednat nemůže (a nebude). Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani poněkud protichůdné informace na samotném předvolání, kde je v jeho horní části uvedeno, že „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti“, zatímco ve spodní části je sdělováno, že „Vaše přítomnost je nutná“, přičemž tato informace je současně doplněna upozorněním, že nedostavení se bez omluvy může být sankcionováno předvedením či pořádkovou pokutou. Nelze pak pominout, že obviněný se z konání veřejného zasedání omluvil ze zdravotních důvodů a požádal o jeho odročení, k čemuž doložil lékařské zprávy v cizím jazyce.
12. Státní zástupce nemá k dispozici ony lékařské zprávy a nedokáže se kvalifikovaně vyjádřit k jejich relevanci a věrohodnosti. Za podstatné však považuje právě prvně uvedené zjištění, totiž že obviněný byl k veřejnému zasedání o odvolání předvolán a v jeho nepřítomnosti tak jednáno být nemělo. Již nerespektování uvedeného je pak podle názoru státního zástupce nedostatkem, pro který napadené usnesení odvolacího soudu nemůže obstát. Z tohoto důvodu pak státní zástupce považuje za nadbytečné vyjadřovat se v současné době k dalším výhradám dovolatele, které vtělil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
13. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle § 265r odst. 1 tr. ř. neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
15. Námitky, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, neumožnily, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Přezkoumal proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a dospěl k závěru o jeho důvodnosti.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
16. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předpokládá tedy, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Odlišně jsou přitom trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.).
17. Jak již zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, k naplnění tohoto dovolacího důvodu dochází tehdy, byla-li – v případě řízení před odvolacím soudem – porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Jde tedy o situaci, kdy bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Provedením jednání v nepřítomnosti obviněného v takovém případě dochází ke zkrácení jeho práva, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se před soudem druhého stupně k napadeném rozsudku soudu prvního stupně a skutečnostem a důkazům, které podle jeho mínění mohou zpochybnit jeho věcnou správnost a zákonnost, případně k důkazům, které provede před svým rozhodnutím odvolací soud. Nerespektováním uvedeného práva dochází k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
18. Nejvyšší soud ve své judikatuře vymezil, za jakých podmínek je možné, aby odvolací soud veřejné zasedání o odvolání konal v nepřítomnosti obviněného. Ve svých rozhodnutích zdůraznil, že jednou z okolností, na kterou musí odvolací soud dbát, je i rozlišení toho, zda obviněného k veřejnému zasedání předvolá nebo ho o jeho konání pouze vyrozumí. Příprava veřejného zasedání tak v sobě zahrnuje vyjasnění otázky, zda osobní přítomnost obviněného u soudního jednání je nezbytná (např. proto, že odvolací soud bude dokazování dílčím způsobem doplňovat), či nikoli. Právě volbou obsílky dává soud obviněnému najevo svůj přístup k tomu, zda je jeho účast nezbytná (případně i vynutitelná pořádkovými opatřeními) či je plně odvislá od vlastního posouzení obviněným.
19. Z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tdo 18/2007, usnesení ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 458/2009, či usnesení ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 62/2012 – všech vycházejících z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 To 709/2001, publikovaného pod č. 38/2003 Sb. rozh. tr.) je plně seznatelné, že na situace, kdy odvolací soud nepovažuje osobní účast obviněného za nezbytnou, má reagovat jeho vyrozuměním o konání veřejného zasedání (užitím kancelářského vzoru č. 14 tr. ř.), v případě nutné přítomnosti obviněného má odvolací soud obviněného k jednání (veřejnému zasedání) předvolat (obesláním prostřednictvím kancelářského vzoru č. 17 tr. ř.). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004, upozornil, že „musí být však jednoznačně patrné, kterou z těchto alternativ odvolací soud zvolil. Není přípustné tzv. předvolání s dovětkem, že se obviněný může, ale nemusí dostavit, protože takový postup je v rozporu s ustanovením § 233 odst. 1 tr. ř. a vzbuzuje pochybnosti o tom, zda se jedná o předvolání nebo jen o vyrozumění o konání veřejného zasedání.“ Ve Zprávě o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud taktéž připomenul, že v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je nutno jasně rozlišovat, zda je obviněný k veřejnému zasedání předvoláván, či pouze o jeho konání vyrozumíván. Soudům zároveň vytkl, že „často ze spisu – v důsledku použití neaktuálních nebo nesprávných tiskopisů – ani není zřejmé, zda byl obviněný k veřejnému zasedání odvolacího soudu předvolán nebo o něm jen vyrozuměn“.
20. I když nelze vyloučit, že se může posouzení soudu stran nezbytnosti přítomnosti obviněného následně při veřejném zasedání změnit, mělo by toto být spíše výjimkou, a taková změna by měla být spojena s příslušným rozhodnutím soudu (§ 238, § 205 odst. 2 tr. ř.). Takové rozhodnutí senátu odvolacího soudu i s důvody, které k němu vedly, pak musí být v celém svém obsahu zachyceno v protokolu o veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004).
21. Těmto formulovaným zásadám odvolací soud nedostál. Jak poukázal dovolatel a jak si ověřil dovolací soud, stran otázky ne/zbytnosti přítomnosti obviněného při veřejném zasedání o jeho odvolání nepostupoval odvolací soud jednoznačně. Již v referátu soudce zpravodaje nařizujícího veřejné zasedání na den 9. 1. 2023 (č. l. 1126) a v návaznosti na to i při opětovném obeslání obviněného k veřejnému zasedání nařízenému na den 23. 1. 2023 (č. l. 1139 verte) postupoval soud tak, že obviněného k veřejnému zasedání předvolal (vzorem č. 17 tr. ř.), avšak při současném doplnění textu vzoru o údaj „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti.“ v jeho úvodu, při současném ponechání textu upozorňujícího na nutnost osobní účasti a na důsledky nedostavení se [„Vaše účast při veřejném zasedání je nutná. Nedostavíte-li se bez dostatečné omluvy, můžete být předveden/a a potrestán/a pořádkovou pokutou do výše 50.000 Kč (§ 66 a 90 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu).“]. Při tomto nejednoznačně vyznívajícím znění obsílky obviněnému zaslané je třeba se přiklonit k intepretaci vyznívající v jeho prospěch, tj. té, že byl k veřejnému zasedání předvolán (v souladu s použitým vzorem) a že za tohoto stavu (pokud navíc odvolací soud nerozhodl o změně stanoviska – viz bod 20.) nemohl v nepřítomnosti obviněného veřejné zasedání konat.
22. Tento přístup, který dovolací soud ve svých rozhodnutích zaujímá, má přispět k jasnému nastavení pravidel předvídatelnosti procesního postupu odvolacího soudu v situacích, kdy se obviněný k veřejnému zasedání, jehož předmětem je rozhodnutí o podaném odvolání, nedostaví a současně požádá o jeho odročení.
23. Ve věci posuzované obviněný o odročení jednání požádal ze zdravotních důvodů a svou žádost doložil i lékařskou zprávou (byť v cizím jazyce), přičemž z vyjádření jeho obhájce vyplynulo, že se dostavil společně s ním na původně nařízené jednání – otázkou je proč, neboť odvolací soud správně poukázal na to, že na rozdíl od obhájce obdržel obviněný předem informaci o změně termínu jednání z důvodu nemoci Mgr. Tajduse – a projevil tak, že se chce jednání u odvolacího soudu zúčastnit.
24. Ve shodě s tím, co uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, aniž by bylo nezbytné hodnotit otázku důvodnosti omluvy obviněného, z hlediska posouzení otázky, zda došlo k naplnění obviněným vzneseného důvodu dovolání, je podstatné zjištění o obsahu obsílky, která byla v souvislosti s nařízením veřejného zasedání obviněnému odvolacím soudem zaslána. Její obsah svědčí o předvolání obviněného a tím i o následné nemožnosti realizace veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
25. Při zjištění, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát z důvodu vady zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., není důvod k tomu, aby se Nejvyšší soud vyjadřoval k námitkám obviněného, které podle něj mají odůvodnit i jím další uplatněné důvody dovolání.
V. Způsob rozhodnutí
26. Zjištění vady zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vedlo Nejvyšší soud k vydání rozhodnutí, jímž · podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, tak i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a · podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu je znovu o odvoláních podaných proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodnout.
27. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud tímto způsobem o dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu