USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Ch. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 4 To 14/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2024, č. j. 4 T 5/2024-588 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Ch. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že [tehdy ještě jako K. K. – proto je nadále (pouze) v popisu skutku používán ženský rod] v XY dne 23. 07. 2023 v přesně nezjištěný okamžik mezi 1:15 a 2:48 hodin v obývacím pokoji v přízemí domu (chalupy) s číslem popisným XY, po předchozí konzumaci alkoholu, poté, co nejprve vykonala na dvojlůžku oboustranně dobrovolný pohlavní styk s poškozenou P. M., narozenou dne XY, pomocí umělého penisu připevněného k tělu, tak následně, když již poškozená další styk nechtěla a chtěla odejít v důsledku urážek ze strany obviněné, ji chytila za ruku, ona se podvolila, a obviněná ji dále držela za ruku a proti její vůli vniknula do jejího přirození umělým penisem, a takto s ní po nezjištěnou dobu vykonávala vaginální pohlavní styk, kdy poškozená P. M. obviněné opakovala, že to nechce a že ji to bolí, snažila se ji odstrčit, avšak i vzhledem k rozdílu v jejich tělesné stavbě se jí to nepodařilo, přičemž obviněná jí zároveň po část tohoto styku držela ruku na ústech, druhou rukou jí svírala krk a nadávala jí a plivala na ni, a vlivem tohoto jejího jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, která se po dobu více měsíců, respektive do současnosti, projevovala a projevuje nespavostí, strachem z lidí, vracením vzpomínek na událost, depresivitou, došlo u ní k dekompenzaci psychického stavu (kdy se již před danou událostí psychiatricky léčila), dne 22. 04. 2024 byla i hospitalizována v psychiatrické nemocnici, s dobou léčby do současné doby. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost na náhradě nemajetkové újmy uhradit poškozené P. M. částku 100 000 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 4 To 14/2025 (dále také jen „napadené usnesení“ nebo „usnesení soudu druhého stupně“), rozhodl tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto usnesení podal obviněný Ch. K. prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Petra Motyčky dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. a zároveň uvedl, že bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. Odůvodnění podaného dovolání (č. l. 755– 766) téměř doslovně kopíruje odůvodnění odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 628–636) společně s podáním nazvaným jako předložení důkazů (č. l. 649–651). Pod bodem III. odůvodnění dovolání obviněný popsal ze svého pohledu průběh večera z 22. 7. na 23. 7. 2023. V části IV. odůvodnění dovolání obsáhle popsal řadu skutečností, které svědčí o nevěrohodnosti poškozené, respektive o tom, že skutek se nemohl stát tak, jak byl v rozsudku soudu prvního stupně popsán. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ze svého pohledu zrekapituloval tak, že znásilnění by způsobilo šrámy na těle poškozené a působila by sklesle, znásilnění by se v daných okolnostech projevilo hlukem a zapojením na místě přítomného psa G. Výpověď a osoba P. M. vzbuzuje značné pochybnosti o pravdivosti výpovědi, neboť trpěla psychickými problémy a zkonzumovala značné množství alkoholu. Popis údajného znásilnění více připomíná znásilnění její sestry a elektronická komunikace z předmětného večera nic neprokazuje. Výše uvedené ve svém souhrnu podle obviněného svědčí o tom, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a aprobovaná odvolacím soudem jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
4. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve třetí alternativě obviněný podřadil tu skutečnost, že odvolací soud odmítl doplnit dokazování o návrhy, které během odvolacího řízení vznesl a jejichž význam pro řízení zároveň odůvodnil. Konkrétně se jednalo o výslech S. L. M., dříve S., J. S., O. M., E. K., D. S. a K. M., výslech obviněného a znalecký posudek, jehož předmětem mělo být posouzení požití návykových látek na vědomí a chování P. M. ve spojení s medikací na ADHD.
5. Dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. obviněný odůvodnil tak, že odkazuje na svoji argumentaci v předchozím odstavci svého dovolání. I kdyby se snad skutku dopustil, což zásadně odmítá, nebylo prokázáno, že by v příčinném vztahu s jeho jednáním došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy poškozené. Nebylo tak možné učinit závěr o způsobení těžké újmy na zdraví, což zakládalo důvod pro kvalifikaci skutku jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V případě nepotvrzení posttraumatické stresové poruchy jakožto těžké újmy na zdraví by byl ohrožen trestní sazbou začínající již na dvou letech odnětí svobody, což umožňuje uložení podmíněného trestu odnětí svobody.
6. Dále měl obviněný za to, že i kdyby dovolací soud jeho námitky nepodřadil pod dovolací důvody stanovené trestním řádem, lze jejich podstatu považovat za porušení základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 2, čl. 2, čl. 4, čl. 10, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž došlo k porušení ústavní zásady in dubio pro reo.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že podle § 265m odst. 1 tr. ř. se dovolatel zprošťuje obžaloby, případně, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl přerušit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého obviněnému, neboť nástupem výkonu trestu, bude-li později rozhodnuto o nevině obviněného, dochází k zásadnímu a neodčinitelnému zásahu do ústavně zaručených práv obviněného.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že podané dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to nejen jeho zákonným označením, ale i okolnostmi, jimiž je podložen. Těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Dovolací námitky, které obviněný podřazuje pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze s velkou mírou tolerance pod první a třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu podřadit, ovšem v obou případech se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. U hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové obviněný žádný návrh na doplnění dokazování nepřednesl. Návrhy na nové důkazy přednesl až v rámci odvolacího řízení. Tyto důkazní návrhy však Vrchní soud v Praze s přesvědčivou argumentací zamítl. Nedostatek tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů lze dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Nemůže být, proto založen pouhou situací, kdy obviněný v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů dospěje k odlišným skutkovým závěrům než soudy. Podstatným usvědčujícím důkazem se stala především výpověď poškozené P. M. a oba rozhodující soudy se touto výpovědí, jakož i výpovědí dovolatele, podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutích přiléhavě rozvedly důvody, pro které vzaly za základ skutkového děje právě popis událostí prezentovaný poškozenou a nikoliv obviněným. Výpověď P. M. nezůstala důkazem osamoceným, její věrohodnost byla v plném rozsahu podpořena obsahem elektronické komunikace z inkriminovaného období, vyjádřeními části svědků, zprávami Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, organizací Fokus Vysočina a Bílý kruh bezpečí, jakož i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, psychiatrie a sexuologie, zpracovaného na poškozenou. Podle státního zástupce tak odsuzující rozhodnutí soudů žádnou z vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zatížena nejsou.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný ve skutečnosti správnost právního posouzení skutku nerozporuje, netvrdí totiž, že by soudem přisouzená právní kvalifikace neodpovídala právě těm skutkovým zjištěním, která jsou precizována ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Námitky obviněného se s tímto dovolacím důvodem proto zcela rozcházejí.
10. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající jeho představám. Uvedeným základním právem je zajišťován nárok na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Tyto aspekty v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli naplněny byly. Nemohlo dojít ani k obviněným akcentovanému porušení zásady in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je na místě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
11. Výhrady proti správnosti výroku o trestu stojí zcela mimo rámec jakéhokoliv dovolacího důvodu. Obviněný pouze vyjadřuje obecný názor, že uložený trest odnětí svobody je příliš přísný. Trest mu však byl uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku. Závěrem státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného dílem pod jím vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné, proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za bezpředmětnou označil žádost dovolatele o přerušení výkonu trestu, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 4 To 14/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání. IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. V tomto směru nelze hranice dovolacího přezkumu rozšiřovat ani s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Pokud jde o první alternativu tohoto dovolacího důvodu, je naplněna případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna.
16. Obviněný v podaném dovolání doslovně opakoval námitky uplatněné již v odvolacím řízení, se kterými se soud druhého stupně dostatečně a správně vypořádal. V takovém případě jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jak bylo již v minulosti mnohokrát judikováno Nejvyšším soudem, např. v usnesení pod sp. zn. 4 Tdo 1123/2017, 7 Tdo 248/2018, 4 Tdo 494/2020 a v mnohých dalších.
17. Obviněný v podaném dovolání uvedl vlastní verzi celé události, tedy opakoval svou obhajobu, kterou uplatnil zejména v řízení před soudem prvního stupně. Dále obviněný dovozoval, jak by se podle něj prožité znásilnění mělo projevit na poškozené P. M. Prezentoval, proč je její výpověď nevěrohodná a uvedl, jak by se v případě znásilnění měl chovat na místě přítomný pes G. Všechny uvedené námitky obviněného jsou jen shora uvedenou v dovolacím řízení neakceptovatelnou polemikou s hodnocením důkazů, které bylo řádně provedeno soudem prvního stupně, přičemž toto hodnocení důkazů se nachází zejména v bodech 92.
– 108. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a s rozsáhlými odvolacími námitkami obviněného se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací vypořádal zejména v obsáhlé pasáži pod body 5. – 7. odůvodnění napadeného usnesení. Z uvedených částí obou rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně je patrné, že se pečlivě zabývaly obhajobou obviněného a byly si vědomy toho, že proti sobě stojí dvě verze skutkového děje prezentované na jedné straně obviněným a na straně druhé poškozenou. Toto je však zcela obvyklá situace, ke které při posuzování sexuálně motivované trestné činnosti dochází a rozhodující soudy si byly vědomy toho, že musí pečlivě hodnotit věrohodnost výpovědi poškozené P.
M. Zejména soud prvního stupně se zabýval hodnocením věrohodnosti výpovědi poškozené jako přímého důkazu a společně s tímto hodnotil i další důkazy nepřímé, jimiž jsou svědecké výpovědi dalších svědků, a to V. F., J. K., S. M., K. M., M. M., S. L. S. a J. S. mladšího, obsah elektronické komunikace mezi obviněným a poškozenou, jakož i mezi poškozenou a svědkem J. S. mladším a obsah znaleckého posudku vypracovaného k posouzení osobnosti poškozené.
18. Sám obviněný v podaném dovolání ani konkrétně neuvedl, která skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a potvrzená soudem odvolacím jsou ve zjevném rozporu s obsahem kterých provedených důkazů. Přitom zákonná úprava dovolání jako mimořádného opravného prostředku Nejvyššímu soudu neumožňuje dovolací argumentaci za obviněného dotvářet (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014), neboť Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti (§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.). Obviněný pouze zdůraznil skutečnosti, pro které je podle něj výpověď poškozené P. M. nevěrohodná, případně dovozoval, jak by se měla či neměla po prožitém znásilnění chovat nebo jak by měla vypadat a konečně zdůraznil, že pes přítomný při znásilnění nijak nereagoval, ač by naopak reagovat měl. Se všemi těmito námitkami, které obviněný uplatnil již při své obhajobě před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím, se rozhodující soudy vypořádaly. Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení celé věci zůstává podstatným i to, že poškozená bezprostředně po znásilnění, kterého se na ní obviněný dopustil, odešla z místnosti, kde měli společně spát, snažila se vzbudit S. L. M., dříve S., která jí však ze spánku pouze sdělila, že tam (myšleno k obviněnému) neměla chodit. Poškozená se poté snažila vzbudit i J. S. mladšího, což se jí pro jeho silnou podnapilost nepodařilo a v jeho pokoji zůstala spát na zemi. Oba rozhodující soudy se též zabývaly případnou motivací poškozené P. M. ke křivému obvinění obviněného vědomě učiněnou nepravdivou výpovědí, avšak správně jakýkoliv motiv, pro který by poškozená měla vypovídat nepravdu, neshledaly.
19. Pokud tedy v uvedeném rozsahu dovolací námitky obviněného nepřekročily meze pouhé polemiky s řádným způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů souladným s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., včetně posouzení věrohodnosti poškozené, nelze je považovat za podřaditelné pod první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Ke třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný relevantně uvedl, že odvolací soud odmítl doplnit dokazování o výslechy svědků S. L. M., dříve S., J. S., O. M., E. K., D. S. a K. M., výslech obviněného a vypracování znaleckého posudku k posouzení požití návykových látek na vědomí a chování P. M. ve spojení s medikací na ADHD. K návrhům obviněného učiněným ve veřejném zasedání konaném o odvolání prostřednictvím obhájce se odvolací soud vyjádřil v bodě 6. odůvodnění napadeného usnesení. Správně uvedl, že se fakticky nejedná o nové návrhy na doplnění dokazování, ale pouze o návrhy spočívající v opakování důkazů řádně provedených již v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Nemůže se proto jednat o situaci, v níž by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V tomto rozsahu tedy námitky dovolatele zjevně nejsou odůvodněné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). S poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřoval v tom, že i kdyby se skutku, kterým byl uznán vinným, dopustil, nebylo podle něj prokázáno, že v příčinném vztahu s jeho jednáním došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy poškozené. S odkazem na uplatněný dovolací důvod tak obviněný zpochybnil právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy se způsobením těžké újmy na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy poškozené, s tím, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 23. Zpochybnění příčinné souvislosti mezi prokázaným trestněprávně významným jednáním obviněného a způsobeným těžším následkem u poškozené tak představuje opět pouze polemiku s ustáleným skutkovým stavem vymezeným ve výroku odsuzujícího rozsudku. Na uvedené zpochybnění obviněný ve svém dovolání navázal popřením zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího ve způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Takto však vymezit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze, neboť toto ustanovení váže eventuální vytýkané nesprávné hmotněprávní posouzení ke skutku, jímž byl obviněný uznán vinným [nejsou-li dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
24. Přesto Nejvyšší soud dodává v rámci reakce na skutkovou polemiku nesprávně podřazenou pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že zejména soud prvního stupně se v bodech 115. – 126. odůvodnění svého rozsudku věnoval tomu, zda obviněný svým jednáním způsobil poškozené těžší následek ve formě těžké újmy na zdraví ve smyslu § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Při svých závěrech správně vyšel zejména ze svědecké výpovědi samotné poškozené P. M., znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie, zpracovaného k posouzení její osobnosti, jakož i lékařských zpráv týkajících se poškozené. Soud prvního stupně především na podkladě výpovědi znalce MUDr. Luďka Daneše dovodil, že u poškozené, která již před projednávaným skutkem měla psychiku narušenou, došlo k výraznému zhoršení jejího psychického stavu, kdy se u ní projevila posttraumatická stresová porucha jako následek traumatické situace spočívající právě v jednání obviněného. Soud prvního stupně správně dovodil, že tato posttraumatická stresová porucha poškozenou citelně omezovala v obvyklém způsobu života, rozvinula se u ní po události z 23. 7. 2023 a u poškozené se projevovala i v době rozhodnutí soudu prvního stupně dne 19. 12. 2024, kdy byla poškozená v hlavním líčení též vyslechnuta. U poškozené se tak následkem jednání obviněného rozvinula těžká újma na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Správně proto soud prvního stupně jednání obviněného právně kvalifikoval jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a s uvedenou právní kvalifikací se ztotožnil i odvolací soud.
25. Z výše uvedeného vyplývá, že námitky obviněného podřazené pod řešený dovolací důvod nevycházejí ze zjištěného skutkového stavu uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně a jeho navazujícího právního posouzení. Proto se se zákonným vymezením uplatněného dovolacího důvodu minuly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 26. Uvedený dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný Ch. K. tento dovolací důvod spatřoval výlučně v návaznosti na předchozí dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tedy v tom, že mu byl uložen trest v trestní sazbě uvedené v § 185 odst. 3 tr. zákoníku, ačkoli v případě nepřičitatelnosti posttraumatické stresové poruchy poškozené jakožto těžké újmy na zdraví jeho jednání by byl ohrožen příznivější trestní sazbou uvedenou v § 185 odst. 2 tr. zákoníku. Fakticky se tak obviněný i prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu domáhal jak přezkumu skutkových zjištění, tak i v návaznosti na to právní kvalifikace jeho jednání, kterým byl pravomocně uznán vinným. Nejvyšší soud však v předchozích pasážích tohoto rozhodnutí vysvětlil, proč považuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a potvrzená soudem odvolacím za správná, což se týká rovněž právní kvalifikace jeho jednání jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněnému byl proto správně ukládán trest odnětí svobody v rámci trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku, která v době rozhodování soudu prvního stupně činila 5 až 12 let odnětí svobody. Protože mu byl trest uložen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby v trvání pěti roků, nejde o trest, který by byl uložen mimo uvedenou trestní sazbu.
27. Pakliže tedy obviněný podmínil tvrzení o uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu aplikací odlišných, než relevantně ustálených skutkových zjištění a na to navazující odlišné právní kvalifikace projednávaného skutku, nemohly být ani tyto námitky považovány za podřaditelné pod formálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí 28. Obviněný Ch. K. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. V případě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) v jeho první alternativě a písm. h), i) tr. ř. se dovolací argumentace obviněného s obsahovým vymezením dovolacích důvodů rozešla. Nejvyšší soud proto jeho dovolání jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
29. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
30. Obviněný v dovolání učinil rovněž návrh na odklad výkonu rozhodnutí. Je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně a ten tak neučinil). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal, neboť z podaného dovolání ani z obsahu spisu nevyplynuly takové konkrétní okolnosti, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu v z. JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek