6 Tdo 763/2024-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2024 o dovolání, které podal Š. Č., t. č. v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2024, č. j. 13 To 124/2024-186, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 Nt 101/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
1. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi (dále též „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 21. 3. 2024, č. j. 6 Nt 101/2023-152, bylo Š. Č. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“), jehož trestní stíhání bylo usnesením státní zástupkyně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 1 Zt 279/2022, pravomocně zastaveno z důvodu § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř., uloženo podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku psychiatrické ochranné léčení ústavní.
2. O jeho stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „stížnostní soud“) usnesením ze dne 21. 5. 2024, č. j. 13 To 124/2024-186, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
3. Pro úplnost lze dodat, že předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. jeho usnesení ze dne 27. 9. 2023, č. j. 6 Nt 101/2023-43, jímž rozhodl o uložení stejného ochranného opatření, bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesením stížnostního soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 13 To 344/2023-68. Okresnímu soudu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti (v bodě 2. citovanému) usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Adély Jílkové dovolání, jež opřel explicitně o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), k) tr. ř., a rovněž i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť ten, byť ho neoznačil zákonným ustanovením, uvedl v textu dovolání jeho slovním vyjádřením.
5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je podle dovolatele naplněn proto, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Před soudem prvního stupně vznesl námitku podjatosti a žádal o výměnu senátu 6 T. Jako důvod uvedl rasový podtext a skutečnost, že na takový postup má ze zákona nárok. Má za to, že z chování členů senátu je zřejmá rasová diskriminace jeho osoby. V rámci veřejného zasedání konaného dne 25. 1. 2024 měl předseda senátu též vyslovit nesprávné poučení o opravném prostředku, tj. že není možné podat stížnost.
6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel vznesl, neboť má za to, že uložení psychiatrického ochranného léčení není na místě a není adekvátním opatřením ve věci. Je toho názoru, že závěry znaleckého posudku MUDr. Petra Hromady ze dne 6. 4. 2023 nejsou správné. Krom toho byl tento znalecký posudek vypracován již zde 6. 4. 2023 a osobní vyšetření proběhlo již 13. 3. 2023, tedy více než rok před vydáním usnesení soudu prvního stupně. Závěry znaleckého posudku již proto nelze z důvodu časového odstupu považovat za relevantní. Nadto jsou v rozporu s výpovědí jeho ošetřujícího lékaře.
7. Ze znaleckého posudku vyplývá že dlouhodobě trpí závažnou duševní poruchou, tzv. trvalou poruchou s bludy. Podle znalce je obviněný zvýšeně významně rizikový pro společnost, a to i ve smyslu recidivy podobného jednání, pro které byl zkoumán. Znalec proto navrhl uložení psychiatrického ochranného léčení v ústavní formě. Dovolatel usuzuje, že pokud by mu bylo nutné psychiatrické ochranné léčení uložit, pak jistě ne v ústavní formě. Je disciplinovaný a pravidelně ve dvouměsíčních intervalech dochází k ošetřujícímu psychiatrovi MUDr. Čížkovi na kontroly, a to již od roku 2017. S ohledem na své dlouholeté zkušenosti s ním tento lékař uvedl, že pod hrozbou sankce, by obviněný k ambulantní léčbě docházel a podrobil se jí. Při svém výslechu dne 21. 3. 2024 dále uvedl, že v současné době by nevolil hospitalizaci obviněného, protože nevykazuje známky akutního stavu a aktuálně jeho pobyt na svobodě není nebezpečný. Dále z výpovědi lékaře i obviněného vyplývá, že neužívá návykové léky, jak mu bylo vyčítáno znaleckým posudkem. Dovolatel je toho názoru, že je na místě upřednostnit názor lékaře, který je s ním v dlouhodobém kontaktu a spolupracuje s ním, nad názorem znalce, který vycházel zejména z listinných materiálů a jediné osobní konzultace.
8. Dovolatel dodal, že je vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti co do rozhodování v oblasti poskytování lékařské péče, což by jistě byla cesta, jak zajistit jeho správnou a pravidelnou léčbu ambulantní formou. Ostatně i znalec MUDr. Hromada při svém výslechu dne 27. 9. 2023 uvedl, že by považoval ambulantní formu ochranného léčení za dostatečnou, pokud by obviněný požíval standardní dávky antipsychotik. Uložená ústavní léčba má omezenou dobu trvání a jednou bude obviněný muset přejít na ambulantní možnost léčení. Takový přechod ale bude bolestivější a komplikovanější než v případě, že by byl od počátku sledován a léčen ambulantní formou, a to v nejlepším případě ze strany jemu známého MUDr. Čížka.
9. Upozornil taktéž, že omezení na svobodě je zásadním zásahem do jeho základních práv a svobod a vždy by se k takovému řešení mělo v souladu se zásadou přiměřenosti přistoupit až tehdy, pokud nelze daného účelu dosáhnout jiným mírnějším postupem.
10. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2024, č. j. 13 To 124/2024-186, a celé usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2024, č. j. 6 Nt 101/2023-152, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k prvně deklarovanému dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že dovolatel jen v obecné poloze zmiňoval rasovou diskriminaci jeho osoby, bez adresnějšího vysvětlení její existence.
12. Jestliže v této souvislosti uváděl absenci poučení o opravném prostředku, státní zástupce upozornil, že nebylo vyhlašováno žádné rozhodnutí s poučením o opravném prostředku podle udávaného data protokolu ze dne 25. 1. 2024. V dotčeném usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 6 Nt 101/2023, je náležitost poučení zahrnuta a odkazuje na přípustnost podaní stížnosti do tří dnů ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 21. 3. 2024 se taktéž podává poučení o opravném prostředku, na což ostatně i reagovala obhájkyně prohlášením o ponechání si lhůty k podání stížnosti. Státní zástupce nyní nedisponuje nahrávkou z takto konaného veřejného zasedání, z níž by bylo možné ještě ověřit tvrzení dovolatele. Každopádně dovolateli nebyl ani reálně odňat přístup k vyšší instanci z hlediska realizace práva na soudní ochranu, jestliže stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi zjevně podal, přičemž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích tuto stížnost projednal po věcné stránce a zamítl ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
13. Související námitky dovolatele jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Přesto nelze těmto výhradám dovolatele přiznat opodstatnění. Třebaže lze vytknout dílčí nedostatky v původním řízení před Okresním soudem v Chrudimi, v důsledku kasačního zásahu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byly posléze napraveny tak, aby bylo možné uložit ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Z pohledu rozvíjené dovolací argumentace se nabízí poukázat především na bod 23. usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 6 Nt 101/2023, v němž se tento soud již vypořádal adekvátně mj. s odkazy na zájmové části výpovědi ošetřujícího lékaře MUDr. Jiřího Čížka a konfrontovat tyto se závěry znalce MUDr. Petra Hromady, jehož výslech též nebyl opomenut v řízení před soudem. Je namístě zdůraznit, že dovolatel nedodržoval požadovanou míru medikace vedoucí k léčbě duševní poruchy a ošetřující lékař nedisponoval dostatečně objektivizovanou sumou informací, z níž jde usuzovat na obraz o problémovém chování dovolatele.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolatel, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svůj mimořádný opravný prostředek založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), k), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud · ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnut [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
18. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
19. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
20. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
21. Ze spisového materiálu se zjišťuje následující. Dne 26. 1. 2024 obviněný předložil soudu podání nazvané „Žádost: o výměnu senátu v této celé věci“, přičemž jako důvod uvedl rasový podtext (č. l. 83). Na výzvu soudu byla námitka doplněna podáním obhájkyně ze dne 7. 2. 2024, v němž na pokyn obviněného uvedla, že se jedná o jeho zákonné právo a jím uvedený důvod je dostatečný. Dodal také informaci o nesprávném poučení dne 25. 1. 2024. Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 22. 2. 2024, č. j. 6 Nt 101/2023-125, rozhodl, že jmenovaní členové senátu nejsou vyloučeni z projednávané věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že členové senátu nemají vztah k projednávané věci ani k osobám, které v projednávané věci vystupují. Ohledně průběhu vytýkaného veřejného zasedání odkázal soud na zvukový záznam z jednání, jenž potvrzuje, že bylo vedeno zákonným způsobem a bez rasové diskriminace obviněného. Proti usnesení podal obviněný sám i prostřednictvím své obhájkyně stížnost. Ta byla stížnostním soudem podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta, neboť se ztotožnil s odůvodněním usnesení soudu prvního stupně a dodal, že ze zvukového záznamu nezjistil žádné skutečnosti, které by byly ve vztahu k obviněnému rasovou diskriminací. Nedošlo ani k nesprávnému poučení, neboť předseda senátu obviněného o opravném prostředku nepoučoval a zasedání odročil (č. l. 184).
22. Z teoretického výkladu výše vyplývá, že pro úspěšné uplatnění uvedeného dovolacího důvodu je nutné splnění dvou podmínek: 1) ve věci rozhodl vyloučený orgán a 2) tato okolnost buďto nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo mu známa byla a byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Splnění druhé z podmínek vyplývá z obsahu spisu, neboť námitka podjatosti byla obviněným vznesena opakovaně prostřednictvím listinných podání předkládaných soudu i prostřednictvím jeho obhájkyně.
23. Zásadní je proto otázka, zda ve věci skutečně rozhodl vyloučený orgán. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 2656/20, či usnesení ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2808/22) a Evropského soudu pro lidská práva (aplikován je subjektivní a objektivní test, viz mj. rozsudek ze dne 24. 5. 1989, Hauschildt proti Dánsku, č. 10486/83, body 46. – 48.) judikatura Nejvyššího soudu stanovuje, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
24. V projednávané věci byla obviněným namítnuta jednak jeho rasová diskriminace ze strany členů senátu a jednak nesprávné poučení ohledně možnosti podat opravný prostředek. Co se týče namítané rasové diskriminace, dovolatel svoji námitku blíže nekonkretizoval a neuvedl alespoň příkladem, kdy, příp. jakým způsobem, mělo k takovému jednání dojít. Ze spisového materiálu není zřejmé, že by došlo k jakémukoli jednání členů senátu, které by zavdalo, byť jen náznak, nerovného zacházení s obviněným. Ze zvukového záznamu veřejného zasedání konaného dne 25. 1. 2024 označeného dovolatelem v souvislosti s jeho druhou námitkou taktéž nebyly zjištěny žádné náznaky takového jednání ze strany členů senátu.
25. Co se týče namítnutého nesprávného poučení obviněného dne 25. 1. 2024, jak správně uvedl stížnostní soud, jednání bylo odročováno za účelem dalšího dokazování, a předseda senátu proto neměl důvod obviněného poučovat o možnosti podání opravného prostředku. Po přehrání zvukového záznamu Nejvyšší soud uzavírá, že k žádnému poučení obviněného o možnostech podání stížnosti skutečně nedošlo.
26. Z výše uvedeného hodnocení je zřejmé, že námitka obviněného není důvodná. Nebyl dán důvod pro vyloučení členů senátu podle § 30 tr. ř. a nemohlo tedy dojít k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
27. Dovolateli bylo soudem prvního stupně uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Podle jeho mínění bylo o jeho uložení rozhodnuto, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem. Předložil k tomu dva druhy námitek. Zaprvé se ohradil proti znaleckému posudku MUDr. Petra Hromady, jehož závěry považuje jednak za nesprávné pro rozpory s výpovědí ošetřujícího lékaře MUDr. Jiřího Čížka a jednak za irelevantní z důvodu časového odstupu od jeho vypracování. Zadruhé vyjádřil nesouhlas se zvolenou ústavní formou léčení.
28. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 40 odst. 2 a § 47 odst. 1, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. V případě alternativy použitelné v projednávané věci je tudíž nutné kumulativní splnění dvou podmínek, a to že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
29. Pokud jde o první podmínku, z obsahu dovolání nevyplývá argumentace zpochybňující závěr soudu prvního stupně o jejím splnění. Přestože obviněný v části IV. svého dovolání uvádí nesprávnost závěrů znaleckého posudku pro jejich rozpory s výpovědí ošetřujícího lékaře, nekonkretizuje jejich povahu a ze samotného odůvodnění nevyplývá jeho nesouhlas se soudy dovozeným závěrem o nepříčetnosti obviněného či závěrem, že se činu jinak trestného dopustil.
30. Zřejmý je naopak jeho nesouhlas se závěrem stran druhé z těchto podmínek – jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Poukázal totiž na skutečnost, že jeho osobní vyšetření znalcem proběhlo dne 13. 3. 2023, znalecký posudek byl vypracován dne 6. 4. 2023 a k samotnému rozhodnutí soudu prvního stupně došlo až 21. 3. 2024, tedy rok poté.
31. Pro posouzení splnění této podmínky platí, že nebezpečnost pobytu na svobodě u pachatele činu jinak trestného je třeba posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Nestačí, že tato podmínka byla splněna v době zastavení trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13. 11. 1978, sp. zn. 7 Tz 49/78).
32. Z usnesení soudu prvního stupně vyplývá (viz bod 23.), že soud prvního stupně neposuzoval uvedenou otázku pouze na základě závěrů znalce. Je zřejmé, že tyto dal do kontextu především s výpovědí ošetřujícího lékaře MUDr. Jiřího Čížka, který se dne 21. 3. 2024 vyjádřil k aktuálnímu stavu a léčbě obviněného, jakož i s výpověďmi svědků, kteří se mohli krom samotného činu jinak trestného vyjádřit také k následujícímu chování obviněného (pracovnice podatelny soudu a policejní komisařka). Závěr soudu prvního stupně o přetrvávající nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě je tedy výsledkem hodnocení všech provedených důkazů, včetně aktuálních informací podaných ošetřujícím lékařem.
33. Podle § 99 odst. 4 věty první tr. zákoníku podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.
34. Dovolatel namítl, že i kdyby bylo na místě uložení ochranného léčení, nebylo by to v ústavní formě. Svoji argumentaci zakládá především na výpovědi svého ošetřujícího lékaře, jehož závěry je podle jeho mínění nutné upřednostnit před závěry znalce.
35. Podle ustálené judikatury „samo doporučení znalců lékařů, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení [§ 99 odst. 1, 2 písm. a) TrZ], není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Takové rozhodnutí může soud učinit až na základě zhodnocení celého znaleckého důkazu, provedeného vyšetřením duševního stavu obviněného“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 5. 1968, sp. zn. 4 Tz 28/68).
36. Dovolatel sám uvedl, že znalec vypověděl, že „by považoval ambulantní formu ochranného léčení za dostatečnou, pokud by obviněný požíval standardní dávky antipsychotik“. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že obviněný není adekvátně zaléčen (viz bod 23.). Jak již bylo uvedeno shora, z odůvodnění jeho usnesení je zřejmé, že při svém rozhodování vzal v úvahu nejen závěry znaleckého posudku, ale dal je také do souvislosti s výpověďmi ošetřujícího lékaře obviněného a dalšími provedenými důkazy. Ve svém odůvodnění uvedl následující. Ošetřující lékař sdělil, že obviněnému jsou předepisovány pouze minimální možné dávky účinného léku. Navíc s ohledem na absenci náhledu na své onemocnění obviněný odmítá jinou léčbu a usiluje o její skončení. Nadto nemá lékař žádnou kontrolu toho, zda obviněný léky užívá s výjimkou jeho tvrzení při návštěvě ambulance, neboť nemůže být v kontaktu s jeho příbuznými. Tento stav znalec označil za monitoraci obviněného v ambulantních podmínkách, nikoli za účelně probíhající léčbu. Přestože ošetřující lékař uvedl, že pod hrozbou sankce by se obviněný ambulantní léčbě podrobil, zároveň připustil, že obviněný nejenže odmítá jakékoli zvýšení léčebné dávky, ale odmítá také užití depotních injekcí aplikovaných při návštěvě lékaře, které by zajistily, že léky skutečně užívá. Soud prvního stupně také nepřijal tvrzení ošetřujícího lékaře o stabilizaci stavu obviněného s ohledem na zjištěné skutečnosti, z nichž je zřejmé přetrvávání jeho bludných představ. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně při svém rozhodování o ukládané formě ochranného léčení vzal v úvahu závěry znalce i ošetřujícího lékaře. Své rozhodnutí pak náležitě a logicky odůvodnil.
37. Dovolatel se ohradil proti tomu, že mu měl znalec vyčíst užívání návykových látek, byť z jeho výpovědi, jakož i výpovědi jeho lékaře, vyplynulo, že je nyní neužívá. Jeho námitka však postrádá relevanci, neboť znalec jednoznačně uvedl, že tuto skutečnost nespojuje žádným způsobem s jednáním obviněného (k otázce obhajoby ve veřejném zasedání dne 27. 9. 2023).
38. Dále dovolatel argumentuje, že Okresním soudem v Chrudimi je aktuálně rozhodováno o omezení jeho svéprávnosti, což lze považovat za cestu, jak zajistit jeho správnou a pravidelnou léčbu ústavní formou. K tomu je především nutno připomenout, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení přezkoumává napadené rozhodnutí ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Vzhledem k tomu, že dokonce ani v době rozhodování Nejvyššího soudu, jak si ověřil, není předmětné řízení skončeno, je zřejmé, že soud prvního stupně nemohl při svém rozhodování zohlednit jeho výsledek. Probíhající opatrovnické řízení ve věci sp. zn. 0 Nc 1238/2023 nezakládalo překážku bránící ve vydání rozhodnutí o ochranném opatření, neboť jeho výsledek (s ohledem na odlišný předmět řízení) by nemohl být považován za rozhodující pro posouzení trestním soudem řešené věci. Případné posečkání na pravomocné skončení opatrovnického řízení by naopak zbytečně prodlužovalo řízení o uložení ochranného léčení, což by bylo zcela v rozporu s právem na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.
39. Dodat lze, že podle zjištění dovolacího soudu, v opatrovnickém řízení zpracovaný znalecký posudek (vyhotovený k datu 7. 8. 2024 a reagující na vyšetření obviněného znalcem dne 5. 8. 2024) nezavdává pochyb o správnosti závěru, který v otázce ochranného opatření učinily soudy nižších stupňů. K problematice ochranného léčení ústavního lze doplnit, že doba jeho výkonu je omezena na maximální délku dvou let, po nichž musí být o jeho výkonu znovu rozhodováno. Výkon ochranného léčení nadto, pokud to bude odůvodněno zdravotním stavem obviněného, může být kdykoli v průběhu doby změněn na formu ambulantní.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
40. Obviněný slovním vyjádřením (nikoli však odkazem na zákonné ustanovení) označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Mohla by však být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy usnesení okresního soudu bylo zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
41. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
42. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 9. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu