USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 T 24/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 11. 2022, č. j. 5 T 24/2022-554 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod I.) a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku (bod II.), kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tak, že:
I. v XY dne 8. 1. 2021 v době od 16:30 hodin do 17:00 hodin ve svém bydlišti během návštěvy jeho známé poškozené A. M., narozené 24. 11. 2000, ji v ložnici, kde měli sledovat televizi, nečekaně chytl za prsa a začal osahávat přes oblečení na břichu a rozkroku, načež poškozená chytla jeho ruce a snažila se je ze svého těla sundat, kdy mu sdělila, že nechce, že je zadaná a začala jej od sebe odstrkovat, následně do jejího těla strčil tak, že upadla zády na postel, kde se pokoušel za jejího aktivního odporu na ni nalehnout, což se mu částečně podařilo tím způsobem, že jí zalehl nohy a osahával přes oblečení na prsou a v rozkroku, následně se pokusil z jejího těla stáhnout legíny s kalhotkami, což se mu i přes její aktivní odpor částečně podařilo tak, že jí oblečení stáhl do poloviny stehen, poškozené se v rámci aktivního odporu a opakovaně vysloveného nesouhlasu podařilo natáhnout si tyto zpět, a z důvodu aktivního odporu poškozené svého jednání posléze zanechal, lehl si vedle ní na postel, kde se jí po chvíli snažil chycením za ruku tuto přitáhnout ke svému obnaženému přirození, přičemž se mu podařilo dotknout rukou poškozené na svém obnaženém přirození, přičemž slovně požadoval, aby jej rukou nebo orálně uspokojila, což ona opakovaně odmítala a aktivně se tomuto jednání bránila, svou ruku z jeho sevření vytrhla, přičemž se následně v rámci vlastní masturbace obžalovaný uspokojil sám do kapesníčku,
II. nejméně v místě svého bydliště v XY v době od 3. 11. 2015 do 1. 4. 2021 přechovával ve své výpočetní a komunikační technice fotografie a videosoubory zobrazující nahé děti a osoby, které se jeví být dítětem, v polohách se sexuálním podtextem nebo při skutečném nebo předstíraném pohlavním styku, přičemž konkrétně v notebooku značky Asus měl uloženo 20 fotografií a 4 videosoubory mající charakter dětské pornografie, kdy nejstarší pornografický soubor byl na disk notebooku zapsán dne 3. 11. 2015, v notebooku značky Dell měl uloženo 7 fotografií a 4 videosoubory majících charakter dětské pornografie, kdy nejstarší pornografický soubor byl na disk notebooku zapsán 14. 8. 2017, v mobilním telefonu značky APPLE iPhone měl uloženo 68 fotografií majících charakter dětské pornografie, kdy nejstarší pornografický soubor byl na pevný disk telefonu zapsán dne 30. 8. 2020.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone Xs Max, IMEI1: 357287094407568, IMEI2: 357287094415827 s vloženou SIM kartou Vodafone: 8972031014832725476, notebooku zn. DELL P61F001, S/N: 10046483714, a notebooku zn. Asus, model K53E, S/N: B5N0AS330490200.
3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. M. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I., kterým byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a dále v celém výroku o trestu a výroku o náhradě škody.
5. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl v rozsahu tohoto zrušení tak, že obviněnému za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem II. napadeného rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v délce 2 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku současně obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone Xs Max, IMEI1: 357287094407568, IMEI2: 357287094415827, s vloženou SIM kartou Vodafone: 8972031014832725476, notebooku zn. DELL P61F001, S/N: 10046483714, a notebooku zn. Asus, model K53E, S/N: B5N0AS330490200. Nakonec ohledně bodu I. napadeného rozsudku věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Semilech.
6. Při novém projednání skutku pod bodem I. Okresní soud v Semilech obviněného rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 5 T 24/2022-684, opětovně uznal vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za užití § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin, jakož i za sbíhající se přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 11. 2022, č. j. 5 T 24/2022-554, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605, jej podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple iPhone Xs Max, IMEI1: 357287094407568, IMEI2: 357287094415827, s vloženou SIM kartou Vodafone: 8972031014832725476, notebooku zn. DELL P61F001, S/N: 10046483714, a notebooku zn. Asus, model K53E, S/N: B5N0AS330490200. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou A. M. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Okresní soud v Semilech současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 11. 2022, č. j. 5 T 24/2022-554, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
8. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 10 To 45/2024-739, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605 (dále také jen „napadený rozsudek“), podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Pro větší přehlednost Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný brojí proti rozsudku odvolacího soudu, jímž zůstal nedotčen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině bod bodem II., kterým byl obviněný uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, a jímž bylo nově rozhodnuto o trestu, který mu byl uložen za tento skutek.
10. Obviněný nejprve obecně uvedl, že bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. Odkázal přitom na čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny a čl. 1 odst. 2, čl. 2, 4, 10, 90 a 95 odst. 1 Ústavy a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy. Dodal, že ochrana základních lidských práv je jednou z hlavních povinností soudů, včetně soudu Nejvyššího. Proto je podle něj, ačkoliv porušení uvedených článků není považováno formálně za dovolací důvod, třeba k jeho námitkám přihlédnout (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04).
11. Již konkrétněji namítl, a to s odkazem na zákonné znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že považuje domovní prohlídku provedenou v jeho bydlišti dne 1. 4. 2021 za nezákonnou, přičemž soud prvního stupně se nijak nezabýval jeho námitkami, které se domovní prohlídky a nezákonnosti příkazu k ní týkaly. Odvolací soud pak k těmto námitkám přistoupil ryze mechanicky až formalisticky. Příkaz soudce Okresního soudu v Semilech k domovní prohlídce ze dne 4. 2. 2021, č. j. 4 Nt 431/2021-3 (dále jen „příkaz k domovní prohlídce“), je přitom podle dovolatele rozhodnutím protiprávním, nezákonným a neústavním, a to z níže uvedených důvodů.
12. Okresní soud před vydáním příslušného příkazu náležitě nezkoumal, zda jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky. Nevěnoval náležitou pozornost ani tomu, aby důvody svého rozhodnutí v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložil. Kromě obecných náležitostí (§ 134 odst. 1, 2 tr. ř. per analogiam) musí být podle obviněného v příkazu k domovní prohlídce uloženo provedení domovní prohlídky a popsán byt či jiná prostora sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo jiné takové prostory, a aby byl určen rozsah prováděné prohlídky. Musí v něm být uveden její účel a poukaz na povinnost majitele nebo nájemce (či jiného uživatele) bytu strpět domovní prohlídku (§ 85a odst. 1 tr. ř.), včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§ 85a odst. 2 tr. ř.). V neposlední řadě musí příkaz k domovní prohlídce obsahovat upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, případně věci při domovní prohlídce nalezené s „pohrůžkou“, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (§ 78 a 79 tr. ř., srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 362/06).
13. Příkaz k domovní prohlídce však výše uvedené zákonné náležitosti, zejména poučení, podle obviněného nezahrnuje. Neobsahuje ani dobu, která má být policejnímu orgánu vymezena k provedení samotné domovní prohlídky. Protože bylo vydáno rozhodnutí, které v podstatě není časově omezeno, tedy policejnímu orgánu byla dána možnost realizovat domovní prohlídku kdykoliv, třeba za několik měsíců či let, považuje obviněný příkaz k domovní prohlídce za neústavní. Byl navíc vydán dne 4. 2. 2021, přičemž domovní prohlídka byla realizována až dne 1. 4. 2021, a to, ačkoliv v podnětu policejního orgánu k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku (pozn.: patrně myšleno tr. ř.) ze dne 2. 2. 2021, č. j. KRPL-6359-6/TČ-2021-181171, je uvedeno, že prohlídka bude provedena v období od 8. 2. 2021 do 8. 3. 2021. V tomto období však provedena nebyla.
14. Obviněný se neztotožnil ani se „spekulacemi“ soudu, který vydal příkaz k domovní prohlídce, že by obviněný mohl chtít zničit důkazy, zejména nahrávky sexuálních aktivit s poškozenou, a proto nebyl vyzván k vydání věcí, které mají sloužit pro důkazní účely. Je podle něj paradoxem, že domovní prohlídka byla nařízena k zajištění kamerového záznamu ze dne 8. 1. 2021, který jej měl naopak vyvinit, pokud by vůbec existoval (o údajné existenci záznamu řekl obviněný svědku N., aby jej odradil od případných násilných akcí vůči němu).
15. Dále připomenul, že domovní svoboda, jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny, svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit. Jestliže ústavní pořádek připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (či jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti.
16. Nad uvedené vyjádřil přesvědčení, že s nezákonným příkazem k domovní prohlídce je spojeno i nezákonné zajištění výpočetní techniky v jeho bydlišti. Požadavek na řádné odůvodnění platí i pro protokol o provedení domovní prohlídky, kde má orgán ji provádějící povinnost uvést, na základě jakých skutečností byl úkon proveden jako neodkladný nebo neopakovatelný. Neodkladnost či neopakovatelnost úkonu je přitom nezbytným atributem pro to, aby důkazní materiál, jenž byl získán před zahájením trestního stíhání, mohl být použitelným pro účely trestního řízení. Řádné odůvodnění je tak potřebné pro následné posouzení, zda jde v konkrétním případě o účinný důkaz, který lze využít při rozhodování o vině a trestu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2787/13, nebo ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2024/15). Protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 1. 4. 2021, č. j. KRPL-6359-20/TČ-2021-181171, řádné a vyčerpávající odůvodnění v tomto smyslu neobsahuje (vyjma formální citace). Není v něm uveden rozsah a účel prohlídky a nejsou v něm uvedeny věci důležité pro trestní řízení, které mají být nalezeny či obviněným případně dobrovolně vydány (po poučení odňaty). V protokolu o domovní prohlídce absentuje též poučení obviněného o jeho právech podle § 78, § 79, § 85 a násl. tr. ř.
17. Odvolací soud k výše uvedenému stroze uvedl, že obviněnému bylo před započetím domovní prohlídky dáno potřebné poučení, což je pro ochranu jeho práv postačující. Obviněný však namítl, že poučení ve smyslu výše uvedených ustanovení neobdržel. Příslušná poučení absentují i v protokolu o domovní prohlídce. Výpočetní technika a mobilní zařízení, které byly při domovní prohlídce zajištěny, tedy nebyly zajištěny v souladu s trestním řádem, a proto (včetně jejich obsahu) nejsou způsobilým důkazem v trestním řízení. Právní závěry soudů nižších stupňů jsou tak v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
18. Kromě toho podle obviněného rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za dětskou pornografii ve smyslu § 192 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat takové pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě. Za pornografické dílo zobrazující dítě lze pokládat např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, případně i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí. Nebude za něj tedy možno označit snímky, které např. zachycují děti či jiné rodiny na nudistických plážích plně či částečně obnažené, při volnočasových aktivitách apod. Tyto snímky uvedená kritéria nenaplňují, tedy u normálního jedince nevzbuzují sexuální asociace a působí sexuálně stimulujícím způsobem toliko na jedince pohlavně deviantního. Soudy nižších stupňů však i takovým snímkům bez dalšího automaticky přisoudily pornografický charakter.
19. Soudy se, podle obviněného, zcela nedostatečně zabývaly obsahem jednotlivých fotografií zobrazujících nahé děti a osoby, které se jeví být dítětem. Závěr, že se jedná o pornografické dílo (dětskou pornografii) nelze vztáhnout na všechny. U některých fotografií je totiž zřejmé, že byly pořízeny na nudistických plážích či při jiných volnočasových aktivitách nebo rodinných dovolených (odkázal přitom na konkrétní fotografie, kterých se má toto konstatování týkat). Nad to v předkládané věci zcela absentuje znalecké posouzení jednotlivých fotografií a videosouborů, přičemž ani soudy se obsahem jednotlivých snímků nezabývaly, a to ačkoliv z judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 254/08, nebo nález ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01) plyne, že má-li být odsuzující rozsudek souladným s čl. 39 Listiny, pak z jeho odůvodnění musí být patrné, že bylo prokázáno naplnění všech znaků trestného činu, přičemž v souladu s čl. 40 odst. 2 Listiny musí být závěr o naplnění znaků trestného činu postaven mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Konkrétní jednání vyčerpávající všechny znaky dotčené skutkové podstaty pak musí být rovněž popsáno ve skutkové větě rozsudku (§ 120 odst. 3, § 125 tr. ř.). Ve věci obviněného tomu tak však není.
20. Na základě těchto skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech v celém rozsahu zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na „citované usnesení“ a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Semilech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zrekapitulovala dovolání obviněného, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, tedy se jimi zabývaly již oba soudy nižších stupňů. Odmítla přitom tvrzení, že v předkládané věci existuje extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, totiž podle státní zástupkyně kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
22. K námitce nezákonnosti domovní prohlídky státní zástupkyně uvedla, že problematikou se podrobně zabýval odvolací soud v bodě 7. svého rozhodnutí s tím, že přezkoumávaný příkaz k domovní prohlídce nezaměnitelným způsobem vymezil obytné prostory, v nichž má být prohlídka provedena, přičemž oproti návrhu státní zástupkyně došlo k jejich zúžení, což je náležitě odůvodněno. Byly zde dále specifikovány věci, které mají být při domovní prohlídce nalezeny a zajištěny. Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce současně vyplynulo, na základě jakých skutečností a důkazů byl obviněný v dané době podezřelý ze spáchání blíže popsaného přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, a proč bylo možné se domnívat, že si obviněný zaznamenává své sexuální aktivity, včetně pohlavního styku, k němuž mělo dojít dne 8. 1. 2021 s poškozenou. Odvolací soud přisvědčil obhajobě, že příkaz k domovní prohlídce nestandardně neobsahoval příslušné poučení, z protokolu o provedení domovní prohlídky však vyplynulo, že před jejím započetím byl obviněný vyslechnut a bylo mu dáno potřebné poučení, kterému porozuměl. Neuvedení doby, v níž by měla být domovní prohlídka provedena, pak vadou příkazu není, neboť je zodpovědností orgánů činných v přípravném řízení, aby průběžně vyhodnocovaly, zda nedošlo ke změně stavu, za kterého byla domovní prohlídka nařízena. Příkaz k domovní prohlídce přitom může být uplatněn do doby, než ke změně takového stavu dojde, což se v projednávané trestní věci nestalo. Dobu necelých dvou měsíců, která uplynula od vydání příkazu k domovní prohlídce do jejího provedení, nelze považovat za excesivní.
23. Ohledně právní kvalifikace jednání obviněného jako přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku státní zástupkyně uvedla, že je možno považovat právní kvalifikaci za přiléhavou, neboť obviněný ve své výpočetní a komunikační technice měl uložené (přechovával) fotografie a videosoubory zachycující osoby zcela zjevně mladší 18 let, tedy v souladu s § 126 tr. zákoníku děti, a to v mnoha případech mladšího školního věku (v několika málo případech dokonce zřetelně předškolního věku), které jsou zpravidla zcela obnažené, buď vykonávají soulož či srovnatelné formy pohlavního styku s jinými dětmi nebo s dospělými osobami, anebo ukazují své pohlavní orgány, případně zaujímají sexuálně dráždivé polohy. Nepochybně se tak jedná o fotografická a filmová díla v elektronické podobě mající pornografický charakter, které zobrazují a využívají děti. Je pravdou, že v řadě případů byla tato díla patrně pořízena na nudistické pláži, to však na jejich pornografickém charakteru nic nemění, když rozhodné není místo pořízení těchto děl, ale jejich povaha.
24. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně tedy státní zástupkyně uvedla, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
25. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a takto učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně souhlasila s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
27. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023, č. j. 10 To 106/2023-605, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
28. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
29. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Posouzení dovolání
31. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve konstatovat, že námitky obviněného přichází, s jistou mírou tolerance, v úvahu formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a druhé alternativě a dále pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. V daných souvislostech je třeba také zmínit, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatňoval před soudy nižších stupňů, jež se jí zabývaly a také se s ní zcela dostatečným způsobem vypořádaly. Pokud je dovolání založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné je označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nad to však Nejvyšší soud uvádí následující.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. alternativa druhá
33. Ačkoliv obviněný ve svém dovolání mimo jiné výslovně namítá, že vady provedené domovní prohlídky zakládají zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, lze dovolací argumentaci týkající se domovní prohlídky formálně podřadit spíše pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
34. K otázce procesní nepoužitelnosti obviněným označovaných důkazů, kterou obviněný nastolil v dovolání, je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci.
35. Obviněný je toho názoru, že pokud došlo k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor dne 1. 4. 2021, zatímco příkaz k domovní prohlídce neobsahuje všechny „zákonné náležitosti“ (není zde popsán byt či jiná prostora sloužící k bydlení, uveden rozsah a účel prohlídky, poukázáno na povinnost majitele, nájemce či jiného uživatele bytu strpět prohlídku, uvedeno poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku a upozorněno na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení s tím, že budou odňaty, pokud nebudou dobrovolně vydány) a domovní prohlídka byla provedena až dva měsíce po vydání příkazu k domovní prohlídce, ačkoliv policejní orgán ve svém podnětu k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce uvedl období, ve kterém má být provedena (od 8. 2. do 8. 3. 2021), bylo její provedení nezákonné, a důkazy získané na jejím základě tak jsou procesně nepoužitelné. Obdobné má vyplývat i z tvrzených nedostatků protokolu o domovní prohlídce, kde podle obviněného absentuje zejména odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Dovolací soud však dovolateli nemůže přisvědčit, naopak se ztotožňuje se závěry, které k této otázce zaujal odvolací soud (viz bod 7. odůvodnění jeho rozsudku).
36. V předkládané věci jistě nelze pustit ze zřetele, na což odkazoval i sám obviněný, že nedotknutelnost obydlí svou povahou a významem náleží mezi základní lidská práva a svobody. Podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je obydlí nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Podle odst. 2 čl. 12 Listiny domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96).
37. Podle § 82 odst. 1 tr. ř. lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Podle § 83 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné. Podle § 83 odst. 1 tr. ř. příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení. Podle § 83a odst. 1 tr. ř. se na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.
38. V posuzované věci je významné, že soudce Okresního soudu v Semilech pečlivě zkoumal, zda byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro vydání příkazu k domovní prohlídce (§ 82 a § 83 tr. ř.), a jeho příkaz k domovní prohlídce ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 4 Nt 431/2021 (č. l. 112–113), splňoval veškeré zákonné náležitosti nezbytné pro využití této výjimečné možnosti zásahu do domovní svobody. Dodržena byla také podmínka předchozího výslechu podle § 84 tr. ř., když obviněný byl před konáním prohlídky vyslechnut. Splněny byly také náležitosti výkonu prohlídek a vstupů do obydlí a jiných prostor podle § 85 tr. ř., prohlídkám byl přítomen obviněný, jemuž byl příkaz k prohlídce doručen „před započetím samotné prohlídky dne 1. 4. 2021 v 09:15 hodin, do vlastních rukou“. Domovní prohlídky se od počátku účastnil jako jistý garant jeho práv také jeho obhájce (tehdy jako právní zástupce, neboť se jednalo o úkon provedený před zahájením trestního stíhání), jemuž byl příkaz k prohlídce doručen „na místě před provedením prohlídky dne 1. 4. 2021 v 11:20 hodin, do vlastních rukou“. Oba tak měli možnost vznést k provedení domovní prohlídky námitky, rovněž měli možnost zkontrolovat protokol o jejím provedení, přičemž oba svým podpisem stvrdili, že obsah protokolu skutečně odpovídal jejímu průběhu. Prohlídce byla přítomna také na věci nezúčastněná osoba (viz protokol na č. l. 119–122).
39. K samotnému obsahu příkazu k domovní prohlídce Nejvyšší soud uvádí následující. Soudce Okresního soudu v Semilech v něm jasně a konkrétně vymezil bytové prostory, v nichž měla být domovní prohlídka provedena, včetně rozsahu domovní prohlídky (první patro domu č. p. XY v ulici XY v XY, stojícího na stavební parc. č. XY v obci XY a Katastrálním území XY, jehož vlastníkem je I. H.,). Nutno připomenout, že oproti návrhu státní zástupkyně k vydání příkazu k domovní prohlídce, bylo příkazem zúženo oprávnění policejního orgánu ke vstupu do předmětného domu, a to tak, že domovní prohlídka se týkala pouze prvního patra, nikoliv celého domu. Stejně tak účel domovní prohlídky je v příkazu jasně popsán (zajištění záznamů pravděpodobných sexuálních aktivit mezi obviněným a poškozenou). Příkaz k domovní prohlídce pak obsahuje také shrnutí zjištění a učiněných úkonů (např. na základě jakých skutečností byl obviněný v postavení podezřelého apod.), které předcházely samotnému příkazu, a které potřebu provedení domovní prohlídky náležitě opodstatnily. V neposlední řadě obsahuje také odůvodnění toho, proč se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon či toho, proč dochází k prolomení práva na soukromí.
40. Pokud obviněný namítá, že příkaz k domovní prohlídce neobsahuje i další jím uvedené náležitosti, přičemž prohlídka nebyla provedena v období, které ve svém podnětu k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce uvedl policejní orgán, pak je nutno připomenout, že z bodu 37. tohoto rozhodnutí vyplývá mimo jiné to, že trestní řád explicitně nestanoví obsahové náležitosti příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 8 Tdo 881/2023).
41. Ani stanovení doby, popř. lhůty pro provedení domovní prohlídky proto není zákonným předpokladem, tím spíše podmínkou (natož pak podstatnou a nezbytnou) vydání takového příkazu. Trestní řád v současném znění nepředepisuje soudci stanovení omezujících podmínek, ať už časových či jiných. Pokud jde o podnět policejního orgánu, ve kterém je uvedena doba pro provedení domovní prohlídky, tento je směřován státnímu zástupci, nikoliv soudci, vůči němuž nemá žádný závazný charakter. Teprve státní zástupce je tím, kdo podává návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce. V předkládané věci v tomto návrhu státního zástupce (č. l. 114–115) přitom žádné období pro provedení prohlídky, oproti podnětu policejního orgánu, uvedeno není. Domovní prohlídka je „pouze“ označena jako neodkladný a neopakovatelný úkon (k tomu dále viz bod 49. tohoto rozhodnutí), přičemž neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu soudce Okresního soudu v Semilech patřičně posoudil a zdůvodnil. Nelze se také ztotožnit s tím, že takovým postupem získal policejní orgán možnost provést prohlídku kdykoliv. Příkaz k domovní prohlídce může být uplatněn do doby, než dojde ke změně stavu, za kterého byl vydán, což se v projednávané věci nestalo.
42. Jisté výhrady by bylo možno směřovat ke skutečnosti, že domovní prohlídka byla vykonána zhruba dva měsíce po vydání příkazu k ní. To ostatně učinil i odvolací soud, přičemž současně uvedl, že dobu necelých dvou měsíců, která uplynula od vydání příkazu k domovní prohlídce do jejího provedení, však nelze považovat za excesivní. S tímto se Nejvyšší soud ztotožňuje, a to zejména s ohledem na to, že při provádění domovních prohlídek musí policejní orgán postupovat na základě svých organizačních možností a taktických postupů.
43. K namítané absenci poučení o povinnosti strpět domovní prohlídku (§ 85a odst. 1 tr. ř.), o oprávnění policejního orgánu překonat odpor osoby vůči níž příkaz směřuje nebo jí vytvořené překážky (§ 85a odst. 2 tr. ř.) a o povinnosti vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. věci při domovní prohlídce nalezené, s tím, že budou odňaty, nebudou-li vydány (§ 78, § 79 tr. ř.) uvádí Nejvyšší soud následující.
44. Pokud jde o povinnost strpět domovní prohlídku a s ní související oprávnění orgánu provádějícího úkon po předchozí marné výzvě překonat odpor osoby, vůči níž úkon směřuje, nebo odstranit jí vytvořenou překážku, nutno poznamenat, že obviněný při domovní prohlídce odpor nekladl a do předmětných míst vpustil policejní orgán dobrovolně. O tom i policejní orgán, v souladu s § 85a odst. 2 tr. ř., učinil záznam do protokolu. Jakkoliv příkaz k domovní prohlídce (jehož povinné náležitosti ani nejsou zákonem stanoveny, viz body 37. a 40. tohoto rozhodnutí) výslovně neobsahuje poučení ve smyslu § 85a odst. 1, 2 tr. ř., nemohlo být právo obviněného porušeno, neboť k postupu podle § 85a odst. 2 tr. ř. ani nebylo přistoupeno.
45. Obdobně stran povinnosti vydat věci důležité pro trestní řízení (příp. při prohlídce nalezené) s upozorněním, že tyto mohou být odňaty, pokud nebudou vydány dobrovolně, lze uvést, že podle § 78 odst. 1 tr. ř. se takové upozornění pojí s okamžikem samotného vyzvání. Nebylo by tedy logické jej zahrnovat do příkazu k domovní prohlídce (zde je třeba opět připomenout, že zákon nestanoví povinné náležitosti příkazu), neboť tato byla provedena za účelem nalezení předem nespecifikované výpočetní a záznamové techniky v bytě obviněného, neboť v době vydávání příkazu soudce pochopitelně přesně nevěděl a vědět ani nemohl, jaké věci tohoto charakteru obviněný vůbec vlastní (obdobně nelze očekávat, že v protokolu o provedení domovní prohlídky budou specifikovány věci, které zde má policejní orgán nalézt, nicméně oprávněný je požadavek na uvedení věcí, které policejní orgán nalezl a které mu byly vydány, což příslušný protokol v předkládané věci obsahuje).
46. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu o provedení domovní prohlídky údaje uvedené v § 78 odst. 5 tr. ř., podle kterého platí, že osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné určit její totožnost. V souladu s uvedenými pravidly příslušný protokol v dané věci obsahuje podrobný seznam se specifikací věcí, které byly obviněným vydány a dále potvrzení, že obviněný převzal opis daného protokolu. Pokud jde o mobilní telefon zn. Apple iPhone, který obviněný odmítl vydat, k tomu převzal kopii protokolu o odnětí věci, jehož obsah jako správný a úplný podepsal, a jehož součástí je i příslušné poučení a dále vyjádření obviněného, ze kterého je patrné, že si je vědom toho, proč k odnětí věci dochází („…, a to z toho důvodu, že jsem ho odmítl dobrovolně vydat, …“, č. l. 131).
47. Nad uvedené je nutno uvést, že v důsledku případného formálního pochybení nelze označit všechny při tomto úkonu zajištěné důkazy za důkazy získané nezákonným způsobem, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 5 Tz 32/2000). Za procesně nepoužitelný je v souladu s ustálenou judikaturou označován důkaz, který není získán procesně přípustným způsobem, přičemž je vždy nutné konkrétně posuzovat, nakolik intenzivní bylo dané pochybení a zda bylo způsobilé proces provádění důkazu ovlivnit. Nejvyšší soud přitom nezaznamenal, že by příkaz k domovní prohlídce trpěl takovými vadami, které by zakládaly nezákonnost nebo procesní nepoužitelnost důkazů, které byly zajištěny na jejím základě.
48. Nejvyšší soud dále dodává, že za ústavně konformní je nutné vyhodnotit každý příkaz (ať již k prohlídce domovní či k prohlídce jiných prostor a pozemků), pokud z jeho odůvodnění vyplývá, 1) že jde o domovní či jinou prohlídku prováděnou před zahájením trestního stíhání jako neodkladný či neopakovatelný úkon, 2) pokud je alespoň v základní míře zjevné, z jakých skutečností plyne podezření, že v obydlí či jiném prostoru se nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, 3) na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že je nutné domovní či jinou prohlídku provést jako neodkladný úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 11 Tdo 193/2024, potvrzené usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. II.ÚS 2070/24). Příkaz k domovní prohlídce v předkládané věci přitom uvedeným atributům plně vyhovuje.
49. V projednávaném případě byla rovněž zachována trojí kontrola proporcionality daného zásahu do základních práv a svobod člověka (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13), stejně jako neodkladnosti a neopakovatelnosti daného úkonu, neboť policejní orgán podal z věcně a formálního hlediska řádně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž každý z těchto subjektů posuzoval příkaz k prohlídce jako úkon, jehož neodkladnost a neopakovatelnost je prokázána v příslušných dokumentech dotčených orgánů činných v trestním řízení, a stejně tak jej posuzoval i z hlediska proporcionality zásahu realizovaného na podkladě daného úkonu do základních práv a svobod. Současně je třeba poukázat na skutečnost, že ani soud prvního stupně následně v hlavním líčení konaném za přítomnosti obviněného a jeho obhájce neodkladnost a neopakovatelnost dotčené prohlídky, jakož ani její zákonné provedení nikterak nezpochybnil.
50. Pokud jde o protokol o provedení domovní prohlídky (č. l. 119), nelze souhlasit s obviněným, že tento neobsahuje odůvodnění, proč byla domovní prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Nad to z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/13, na který i sám odkázal, vyplývá, že stran odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu je rozhodující, zda se k němu vyjádřil soud (soudce), jehož rozhodnutí je nezbytným podkladem pro takovýto zásah do nedotknutelnosti obydlí s tím, že přezkumnou a do značné míry i dozorčí funkci soudu nad průběhem trestního řízení na sebe nemůže převzít sám policejní orgán tím, že v protokolu o provedení domovní prohlídky vzdor mlčení soudního příkazu k domovní prohlídce tuto označí za úkon neodkladný a neopakovatelný. V předkládané věci však bylo takové odůvodnění obsaženo jak v příkazu k domovní prohlídce, tak v protokolu o jejím provedení.
51. Obecné obsahové náležitosti protokolů jsou pak rozvedeny v § 55 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení, nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon, b) místo, čas a předmět úkonu, c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla, d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace, e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob a f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu.
52. Kromě těchto obecných obsahových náležitostí a dále zvláštních obsahových náležitostí, které je nutno zahrnout do protokolu o provedení domovní prohlídky (o nichž je pojednáno výše, viz body 44. až 46. tohoto rozhodnutí), je v něm v souladu s § 85 odst. 3 tr. ř. také uvedeno, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu (§ 84 tr. ř.), přičemž i tento je zde zaznamenán. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že protokol o provedení domovní prohlídky plně vyhovuje zákonným požadavkům na jeho obsah.
53. Nakonec k námitce, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán za účelem vyvinění obviněného nutno uvést, že taková námitka už z povahy věci není způsobilá osvědčit nezákonnost daného příkazu, ani důkazů na jeho základě opatřených. Nad to je třeba uvést, že se co do důvodů jeho vydání míjí s tím, co skutečně k takovému úkonu soudce okresního soudu vedlo (viz č. l. 112) a že, tak jak již uvedeno, příkaz splňoval všechny zákonné požadavky.
54. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal, že by soud prvního stupně, případně soud odvolací, svá rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu učinil na základě procesně nepoužitelných důkazů, a tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě naplněn nebyl. Proto neobstojí ani názor obviněného založený na tvrzení o nepoužitelnosti daných důkazů, že je v předkládané věci možno shledat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. alternativa první a § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
55. Pod prvně uvedený dovolací důvod je možno formálně podřadit námitku obviněného, že právní závěry soudů, týkající se skutečnosti, že obviněný držel dětskou pornografii, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Tento závěr přitom obviněný učinil na základě toho, že nikoliv všechny fotografie či videa tak, jak jsou početně označeny ve skutkové větě, mají charakter dětské pornografie. Soudy nižších stupňů se tedy nedostatečně zabývaly obsahem jednotlivých fotografií, a přesto učinily skutkový závěr, že na jednom ze zajištěných notebooků měl uloženo 20 fotografií a 4 videosoubory mající charakter dětské pornografie, na druhém ze zajištěných notebooků měl uloženo 7 fotografií a 4 videosoubory mající charakter dětské pornografie a na zajištěném mobilním telefonu měl uloženo 68 fotografií majících charakter dětské pornografie. Absentuje také znalecké posouzení jednotlivých fotografií a videosouborů. K tomu dále odkázal na konkrétní fotografie, které takový charakter podle jeho názoru nemají. Nutno poznamenat, že argumentace obviněného velice úzce souvisí i s níže podrobněji rozebranou námitkou odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
56. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně odpovídá námitka obviněného, že soudy nižších stupňů snímkům, které byly nalezeny na zajištěné výpočetní technice, automaticky přisoudily pornografický charakter, ačkoliv jej nemají, neboť je zřejmé, že byly pořízeny na nudistických plážích, při volnočasových aktivitách nebo na rodinných dovolených. Takové snímky přitom neodpovídají definici pornografického díla zobrazujícího dítě (k tomu označil konkrétní fotografie, jichž se má toto tvrzení týkat). Taková argumentace přitom úzce souvisí s výše podrobněji rozebranou námitkou odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
57. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě je naplněn, pokud jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
58. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
59. Podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.
60. Za dětskou pornografii lze ve smyslu komentovaného ustanovení trestního zákoníku považovat takové pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě. Za pornografické dílo zobrazující dítě lze pokládat např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí [Gřivna, T. Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192). In: Šámal, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2400–2401.].
61. Obviněný ve svém dovolání s tím, že tyto fotografie nemají povahu dětské pornografie, odkázal na č. l. 364, 366, 367, 372–374, 376, 380, 381–385, 388–390, 393, 399, 400, 404, 406.
62. Například na č. l. 366 se však nachází fotografie zobrazující dítě poskytující orální sexuální uspokojení dospělé ženě. Na č. l. 372 je pak vyobrazeno dítě, zobrazené zjevně krátce po orálním sexu, které v rukou drží obnažené mužské údy. Obviněný tedy odkázal mimo jiné na fotografie, které povahu dětské pornografie bezpochyby mají, když zobrazují sexuálně dráždivé snímky dětí, přičemž tyto jsou zachyceny i při nebo po sexuálním styku. Zajištěný materiál přitom čítá mnoho dalších snímků, na které obviněný neodkazuje a které taktéž bez pochybností naplňují definici dětské pornografie (č. l. 359–404). I pokud by tedy, byť část fotografií, na které obviněný odkazuje, nebylo možno považovat za dětskou pornografii, nemůže dojít k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod totiž dopadá pouze na rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. Absence pornografického charakteru některých fotografií však nemá vliv na naplnění znaků trestného činu podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. I pokud by tedy došlo k vyloučení obviněných odkazovaných fotografií z celkového množství zajištěných fotografií (nutno však podotknout, že i mezi odkazovanými fotografiemi se nachází takové, které bezpochyby dětskou pornografií jsou, jak je již ostatně uvedeno výše), obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. K požadavku obviněného na znalecké zkoumání předmětných fotografií nutno doplnit, že toho nebylo třeba, neboť charakter fotografií a dalšího audiovizuálního materiálu mohl soud prvního stupně vyhodnotit sám, a to právě na základě a v kontextu výše citované definice pornografického díla.
63. Z uvedeného pak dále vyplývá, že v dané věci nelze dovozovat ani vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Soudy nepochybily, pokud dospěly k závěru, že jednání obviněného vykazovalo znaky trestného činu podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií se vyžaduje přechovávání pornografického díla, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. Přechovávání je přitom jakýkoli způsob držení dětské pornografie, v rámci něhož ji má pachatel k dispozici a může s ní na základě vlastní vůle nakládat. Při domovní prohlídce byla u obviněného, přesněji v jeho výpočetní technice, nalezena fotografická a audiovizuální pornografická díla, která zobrazují nebo jinak využívají děti nebo osoby, jež se jeví být dítětem (uvedené by platilo i za situace, pokud by bylo vyřazeno těch několik málo snímků, které jsou uloženy na výše uvedených číslech listů, na které obviněný odkázal, viz bod 61. tohoto rozhodnutí). Není proto pochyb, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku.
64. S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě neshledal. Stejný závěr pak platí pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
65. Z rozvedených skutečností plyne, že ty dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některé z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 9. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu