6 Tdo 802/2024

6 Tdo 802/2024-902

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 68 To 113/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 5/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 2 T 5/2023 (dále jen „soud prvního stupně“), byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným: ad 1) zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021, ad 2), 3) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e), f) tr. zákoníku, ad 3) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

XY v obci XY, kde se nacházela jeho spící nezletilá družka AAAAA (pseudonym), jejich společný osmi měsíční syn, a kam se krátce předtím uložila ke spánku i přítelkyně jeho družky nezletilá BBBBB (pseudonym), začal ve snaze dosáhnout pohlavního styku svlékat kalhoty nezletilé BBBBB, která mu v tom od počátku zabraňovala jak slovně tak i tím, že z ložnice odešla do obývacího pokoje, přičemž se zcela obnažil, odešel za nezletilou BBBBB, začal ji přes oděv osahávat na prsou a dalších částech těla, a když v reakci na jeho jednání požadovala, aby ji nechal a v této souvislosti jej také při své obraně poškrábala na těle, stáhl jí kalhoty i kalhotky ke kolenům a přes její odpor, projevovaný křikem a snahou o fyzickou obranu, na ní přibližně po dobu půl hodiny vykonával soulož, kterou přerušil až ve chvíli, kdy jí na její žádost umožnil návštěvu toalety, ve stejné době pak na slovní výtky poškozené, které spočívaly v tvrzení, že jej má plné zuby a že pojede domů, prohlásil směrem k její osobě, že jestli někomu zavolá, tak ji a současně také svoji družku zbije; následně, když se nezletilá BBBBB vrátila z toalety a v domnění, že už v žádném dalším útoku vůči její osobě pokračováno nebude, ulehla za nezletilou AAAAA na postel v ložnici, přišel do ložnice a vyzval zde nezletilou družku AAAAA k tomu, aby odešla na chodbu s tím, že jí pohrůžkou fyzickým napadením zabraňoval v návratu, kdy dále se v ložnici snažil nezletilé BBBBB opětovně stáhnout kalhoty, a když se tomuto bránila, uhodil ji dlaní do tváře, později za ní ulehl na postel, částečně jí posunul kalhotky stranou, svým penisem jí vnikl po pochvy a v poloze na zádech na ní začal vykonávat soulož, ve které pokračoval přes pláč poškozené a její snahy o fyzickou obranu až do chvíle, kdy ji na její žádost umožnil odejít na toaletu, přičemž později, když se za ním nezletilá BBBBB odmítala vrátit, požadoval po nezletilé družce AAAAA, a to pod pohrůžkou fyzickým napadením, aby ji za ním do ložnice přivedla, kdy dále nezletilé BBBBB, která chtěla z místa odejít, v odchodu slovně zabraňoval a přitom jí hrozil napřaženou rukou, že ji uhodí, ve stejné době pak odmítl nabídku nezletilé družky AAAAA, která byla motivována snahou zabránit dalšímu páchání násilí vůči nezletilé BBBBB, aby vykonal soulož s ní, a přitom opětovně vykonal soulož na nezletilé BBBBB, která jej odstrkovala a žádala, aby to nedělal, probíhající soulož pak přerušil v okamžiku, kdy se nezletilá BBBBB vymluvila na nevolnost, kdy následně pod pohrůžkou fyzickým napadením přinutil nezletilou družku AAAAA k tomu, aby si jeho penis vložila do úst a takto s ním vykonala orální styk, později po návratu nezletilé BBBBB do ložnice, kde se jmenovaná začala věnovat snaze o uspání přítomného dítěte, požadoval pohlavní styk opětovně i po ní, kdy nedbal na její prohlášení, že krvácí a že jí soulož bolí, a znovu jí pronikl penisem do pochvy a vykonal na ní soulož, po jejímž ukončení začal opětovně po nezletilé družce AAAAA požadovat orální sex, ke kterému ji přes její nesouhlas donutil tak, že ji klečíc na posteli přitáhl hlavu za vlasy ke svému údu a takto ji přiměl, aby jej začala svými ústy uspokojovat, přičemž později odešel z ložnice a když se

vrátil, nezletilou družku AAAAA i s plačícím dítětem vyzval k odchodu, ulehl na postel za nezletilou BBBBB a znovu na ní vykonal soulož, kterou ukončil až po jejím naléhání a příslibu, že v ní mohou pokračovat až ráno; čímž nezletilé BBBBBB způsobil poranění, které spočívalo ve třech souběžně probíhajících povrchových škrábancích v délce 10 centimetrů na vnější straně levé dolní končetiny nad kolenem, čtyřech menších podlitinách na levé a pravé dolní končetině a dále v drobné až krvácející oděrce v oblasti poševního vchodu,

2) v reakci na podané trestní oznámení nezletilé družky AAAAA, a související oznámení nezletilé BBBBB, na jejichž podkladě bylo dne 29. 11. 2021 ve věci evidované pod č.j.: KRPM-143400/TČ-2021-140971, rozhodnuto policejním orgánem Policie České republiky, Oddělením obecné kriminality Územního odboru Šumperk o zahájení trestního stíhání jeho osoby jako obviněného ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odstavec 1 trestního zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odstavec 1, odstavec 2 písmeno e) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), b) trestního zákoníku, kterých se měl dopustit vůči oběma shora jmenovaným, požadoval po nezletilé AAAAA v blíže nezjištěné době, patrně však v době od 10:10 hodin dne 30.

11. 2021 nejpozději do 13:10 hodin dne 18. 1. 2022, v místě jejich společného bydliště na adrese XY, okres XY, aby před policejním orgánem uvedla, že se stíhané trestné činnosti nedopustil, přičemž poškozené hrozil, že pokud tak neučiní, zabije ji, kdy pod tímto nátlakem poškozená dne 18. 1. 2022 jako svědkyně před policejním orgánem uvedla v rozporu se svou původní výpovědí, že k podání předmětného trestního oznámení byla donucena nezletilou BBBBBB a M. Š. se vůči nim žádné trestné činnosti nedopustil,

3) v blíže nezjištěné době, patrně však od počátku měsíce ledna roku 2021 do 04:00 hodin dne 28. 3. 2022, tedy během společného soužití s AAAAA, se kterou vychovával syna CCCCC (pseudonym), se dopouštěl vůči poškozené v místě jejich bydliště na adrese XY, okres XY, psychického nátlaku, který spočíval v tom, že ji omezoval v udržování osobních kontaktů s okruhem jejích kamarádek, přiměl ji k ukončení užívání facebookového profilu a také před ní opakovaně uváděl, že pokud jej opustí, tak ji zabije, kdy dále v průběhu roku 2021 nejméně v deseti případech a později od konce ledna roku 2022 nejméně dvakrát v průběhu každého týdne, a to ve stavu opilosti, vytýkal poškozené její domnělou nevěru, kdy v této souvislosti jí vulgárně nadával slovy „kurva“ a následně, když nevěru popírala, fyzicky ji napadal, přičemž ji v době před narozením syna ve vysokém stupni těhotenství kopal do těla a i později ji bil pěstmi, fackami a také pomocí různých předmětů, které se nacházely v jeho dosahu, zejména násadou od smetáku a sekery, kovovou trubkou k hubici vysavače a gumovou hadicí, přičemž po fyzickém napadení ve všech případech požadoval po poškozené pohlavní styk, se kterým poškozená nesouhlasila, ale bez vyjádření zjevného odporu a slovního odmítnutí se mu z obavy před možným vystupňováním jeho agrese podvolovala, přičemž dne 25.

3. 2022, když po ní po předchozím fyzickém napadení požadoval pohlavní styk a ona jej odmítla, přinesl si do obývacího pokoje jednoranovou perkusní pistoli zn. Ardesa, tuto před poškozenou nabil, opakovaně s ní během nabíjení na poškozenou mířil a přitom uváděl, že ji zabije, kdy později na ní proti její vůli rovněž vykonal soulož; svým jednáním přitom u poškozené vyvolával pocit strachu, který ji zabraňoval v odporu proti jeho násilnému jednání a dále jí opakovaně způsobil podlitiny a další drobná poranění na těle, se kterým byla v jednom případě v lednu roku 2022 nucena vyhledat lékařské ošetření v Nemocnici XY, přičemž dále v průběhu noci ze dne 27.

na 28. 3. 2022 v domě na adrese XY, okres XY, vytýkal družce AAAAA domnělou nevěru, které se měla dopouštět s jeho otcem I. Š., a poté, co se jmenovaná z obavy před možným napadením podvolila jeho požadavku na společnou soulož, prohlásil směrem k její osobě, že má v sobě otcovo sperma, přičemž ji uhodil dlaní do tváře, probíhající soulož ukončil a v 03:56 hodin dne 28. 3. 2022 telefonicky oznámil na tísňovou linku 158, že AAAAA byla opakovaně znásilněna jeho otcem, přičemž v době před příjezdem hlídky Policie České republiky, která se na místo dostavila v 04:19 hodin, po AAAAA dále požadoval, aby jeho oznámení policistům potvrdila, a když to odmítala s tím, že to není pravda, opakovaně ji bil dlaní do tváře a požadoval, aby se přiznala, kdy v průběhu roku 2022 věděl, že je poškozená opět v jiném stavu“.

2. Za to mu byl uložen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena v trvání 5 roků a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby se během zkušební doby podmíněného odsouzení s dohledem zdržel užívání návykových látek, včetně alkoholu, a aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to repliky jednoranové perkusní pistole španělské výroby zn. Ardesa signované na svém povrchu „Derringer Philadelphia“, ráže .45, v. č. 14-13-004221-14.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách ve výši 50 000 Kč a poškozené BBBBB náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách ve výši 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená AAAAA a poškozená BBBBB odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal okresní státní zástupce v neprospěch obviněného, bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 68 To 113/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl zrušen napadený rozsudek v celém výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, nově odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to repliky jednoranové perkusní pistole španělské výroby zn. Ardesa signované na svém povrchu „Derringer Philadelphia“, ráže .45, v. č. 14-13-004221-14. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

6. Dovolatel uvedl, že došlo k naplnění uvedeného dovolacího důvodu, jelikož změna druhu trestu je neopodstatněnou změnou, která nevychází z okolností případu, a došlo tedy k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, když trest neodpovídá skutku. Soud druhého stupně nedostatečně provázal své odůvodnění s konkrétními okolnostmi a pouze formálně vyhodnotil spáchanou trestnou činnost bez přihlédnutí k závažným okolnostem.

7. V návaznosti na to zmínil, že si je vědom rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž „výše trestu je v diskreci soudů nižších instancí a soud nejvyšší má sloužit k obecnému sjednocování soudní praxe a autoritativnímu rozhodování sporných právních otázek“. I přesto docházelo v minulosti k zásahu do výše a druhu trestu ze strany Nejvyššího soudu. K tomu uvedl rozhodnutí jmenovaného soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, a ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1368/2020.

8. Navázal, že podle Ústavního soudu mají obecné soudy povinnost ukládat přiměřené trestní sankce, k čemuž poukázal na nález ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17. Soud druhého stupně podle něj rozhodl o změně trestu za použití argumentace, která bez dalšího podkladu zostřuje dopady trestu do jeho osobní roviny. Dotyčný soud mu vytýkal jeho vyjádření o vlastním charakteru, že se snažil jako správný chlap a otec, aby měli všechno a žili normálně, což se nakonec otočilo proti němu. Toto vyjádření vytrhl soud z kontextu jeho výpovědi a označil jako schvalování vlastní trestné činnosti. Obviněný vyjadřoval lítost nad ztrátou vztahu a rodiny. Obviněný má velmi blízký vztah se svojí matkou, která mu ve všem pomáhá, jako on jí. Chce se o svou matku starat, pomáhat jí a dokázat, že skutečně přijal své chování a chce se dále napravit. Došlo u něho k rozvoji depresí a úzkostí.

9. Dále dovolatel popsal, že došlo k rozpadu vztahů v rodině i s přáteli a známými. Spáchaná trestná činnost změnila jeho život od základu, jelikož přišel o své vztahy a záznam v trestním rejstříku bude jeho život ovlivňovat ještě dlouho po skončení trestního řízení. Byl mu stanoven dohled, který chápe jako příležitost vést skutečně řádný život. K tomu uvedl, že plně respektuje trestní řízení a již díky času strávenému ve vazbě došlo v jeho životě k významným změnám. Zdůraznil, že trest nepodmíněného odnětí svobody má být až řešením ultima ratio. Je navždy poznamenán svou chybou a není nutné užití „toho nejpřísnějšího“, když již došlo k jeho nápravě.

10. Soudu druhého stupně vytkl, že v napadeném rozhodnutí odůvodnil užití přísnějšího trestu tím, že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil uložení podmíněného trestu a dohledu. Odvolací soud však podle něj pochybil, když rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil a věc nevrátil k dodatečnému projednání. Soud druhého stupně nesprávně vyhodnotil formu trestu jako nedostatečnou, když pominul okolnosti spáchaných trestných činů. Odůvodnění jeho rozhodnutí je formalistické, neboť nepracuje s individuálním přístupem k obviněnému. Podmíněná forma trestu mohla pomoci nalézt spravedlnost v daném případě a nastolit rovnováhu ve vztazích obviněného a poškozených.

11. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal Nejvyšší soud o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Smyslem odkladu je předejít situaci, kdy by po eventuálním zrušení rozhodnutí bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před takovým protiprávním rozhodnutím orgánu veřejné moci. Neoprávněné odnětí svobody může mít neblahé dopady na psychický stav obviněného, na jeho rodinné a další vazby a ztížit jeho nápravu a zařazení do běžného života. Výkon neoprávněného trestu bude vyžadovat kompenzaci ze strany státu.

12. Dovolatel pak prostřednictvím svého obhájce ještě učinil další podání, v němž zopakoval svou předchozí (výše uvedenou) argumentaci a navíc uvedl, že nepodal v předchozí fázi řízení odvolání, jelikož chtěl mít trestní stíhání za sebou, neboť jím byl frustrován a podmíněný trest odnětí svobody považoval za „menší zlo“. Nepočítal s odvoláním státního zástupce. Situace nepodmíněného trestu mění jeho postoj, neboť výhoda v podobě „pouhé“ pohrůžky trestu odnětí svobody odpadla.

13. Nejvyššímu soudu obviněný zaslal také své vlastnoručně psané vyjádření k dovolání. K tomuto však nemohl dovolací soud přihlížet, neboť nesplňuje požadavky kladené zákonem na dovolání, které může obviněný podat pouze prostřednictvím obhájce.

14. K citovanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud mu uložil nepodmíněný trest. Snaží se vysvětlit své výroky, z nichž odvolací soud odvodil, že nemá náhled na nepřípustnost svého trestného jednání a toto omlouvá a bagatelizuje. Tato nová dovolatelova vysvětlení bohužel spíše prohlubují pochybnost o tom, zda si je vědom závažnosti svých skutků. Svou lítost směřuje jen ke svém vlastnímu osudu, a nikoliv k příkoří, které způsobil poškozeným. Na tento nedostatek lítosti a sebereflexe reagoval odvolací soud v bodech 10. – 12. odůvodnění svého rozsudku, kde popsal, proč nepřicházel v úvahu jiný než nepodmíněný trest. S touto argumentací odvolacího soudu se státní zástupce ztotožnil a odkázal na ni.

15. Z hlediska dovolání označil za podstatné, že dovolatel namítl pouze nepřiměřenost trestu. K tomu předně připomněl rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. vztahující se k námitkám vůči výměře a druhu trestu v dovolacím řízení. Shodně judikoval i Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. Obě citovaná rozhodnutí pak zmínil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, v němž odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý z dovolacích důvodů. Ústavní soud potvrdil shora uvedenou zásadu ve svém nálezu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17. Státní zástupce uzavřel, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému dovolacímu důvodu v zásadě neodpovídá.

16. Navázal, že přiměřenost trestu by mohl dovolací soud posoudit pouze ve dvou případech. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené uvedeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 492/2017. A jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Oba postupy mohou v praxi splývat a vedou k obdobnému výsledku.

17. Státní zástupce považoval za obvyklejší variantu druhou, a proto se dále zabýval posouzením přiměřenosti trestu mimo dovolací důvody. Jedná se podle něj o tresty výjimečné svou nespravedlností. Uvedl, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, připustil zrušení nepřiměřeného trestu v dovolacím řízení, avšak jen výjimečně a mimo dovolací důvody, pokud je uložený trest extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným.

18. Státní zástupce pak citoval další rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž jmenovaný soud shledal důvody k mimořádné nápravě přiměřenosti trestu cestou dovolacího řízení. Uvedl k nim však, že se žádná z těchto věcí případu dovolatele ani neblíží. Jedinou podobnost je možno spatřovat v tom, že dovolatel má také malé děti. Nemá je ovšem ve své péči a ani ve svém dovolání neuvedl, zda a jak by výkonem trestu byly postiženy jejich vzájemné vztahy. Je tak zřejmé, že dovolatelovým pobytem ve věznici nedojde k situaci popisované ve shora citovaných judikátech – zpřetrhání vazby velmi malého dítěte na rodiče, k němuž má dítě silný vztah a na kterého je v podstatě odkázané. U dovolatele nic nenasvědčuje tomu, že by snad byl uložený trest natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení principu proporcionality trestní represe. Ani dovolatelem předložené judikáty nemohou zpochybnit uvedený závěr.

19. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

20. Vzhledem k doplnění dovolání učiněnému obviněným podal rovněž státní zástupce nové vyjádření, avšak obsahově shodné s předchozím vyjádřením. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

22. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 68 To 113/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání (včetně jeho doplnění viz bod 12.), které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Přitom nepostačuje, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání.

24. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. IV. Důvodnost dovolání

25. Obviněný ve svém dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., namítl nepřiměřenost uloženého trestu.

26. Nejvyšší soud ovšem konstatuje, že argumenty obviněného nespadají pod žádný z důvodů dovolání taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

27. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp. § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

28. V návaznosti na to je třeba konstatovat, že obviněný neuplatnil žádné vady, které by bylo možno v duchu citovaného judikátu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) nebo i) tr. ř. Dlužno dodat, že mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci sazby stanovené na trestný čin nejpřísněji trestný z těch, jimiž byl uznán vinným.

29. Určitý průlom výše uvedeného závěru je možný jen ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS- st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).

30. V daných souvislostech lze ovšem poznamenat, že obviněný v rámci svého dovolání nenabídl žádné konkrétní argumenty, které by mohly vést k závěru o trestu extrémně přísném a zjevně nespravedlivém, neboť pouze vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že soud druhého stupně mu v odvolacím řízení změnil podmíněný trest odnětí svobody na trest nepodmíněný. Má za to, že v jeho případě postačoval trest podmíněný. K tomu argumentuje zejména lítostí nad ztrátou vztahu a rodiny, blízkým vztahem ke své matce a rozpadem vztahů v rodině i s přáteli a známými.

31. Za této situace postačí stručně konstatovat, že vadou spočívající ve zjevné nepřiměřenosti a nespravedlnosti trestu uloženého dovolateli rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo není. Tento trest patřičným způsobem reflektuje všechny okolnosti relevantní pro výběr jeho druhu a výměry. Jinak řečeno nevybočuje z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu prezentovaným v napadeném rozhodnutí, a proto odkazuje na relevantní pasáže jeho odůvodnění. Považuje pouze za vhodné výslovně akcentovat, že obviněný se dopustil v souběhu několika závažných trestných činů, a to znásilnění, vydírání a týrání osoby žijící ve společném obydlí, jejichž konkrétní závažnost a společenská škodlivost je vysoká, což plyne z konkrétních okolností charakterizujících jejich spáchání (k tomu viz již popis skutků uvedený shora). Nic tak nesvědčí pro závěr, že by uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody u dovolatele došlo k porušení principu proporcionality trestní represe, proporcionality trestních sankcí.

32. Uvedená konstatování ústí v závěr, že napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí vadou, která by naplňovala některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a současně jím ani nebyl uložen takový trest, aby byl takový postup v rozporu s ústavně zakotvenou zásadou proporcionality trestních sankcí.

V. Způsob rozhodnutí

33. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

34. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 9. 2024

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu