6 Tdo 857/2024-1698
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2024, č. j. 6 To 8/2024-1567, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 7/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále též „soud prvního stupně“ nebo „krajský soud“) ze dne 14. 12. 2023, č. j. 53 T 7/2023-1336, byl T. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 a § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu od měsíce února 2020 do 6.
dubna 2022 v bytě na adrese XY č.p. XY, poté v XY, na ulici XY č.p. XY, kde bydlel s poškozenou D. M., a také na různých místech území okresu XY obžalovaný opakovaně fyzicky a slovně napadal D. M., která byla v té době jeho družkou, tuto fackoval, kopal a bil pěstmi do různých částí těla, tahal ji za vlasy, zakazoval jí chodit na toaletu, zdravit své známé, také D. M. stříhal a škubal vlasy, při sexu pořezal D. M. na zadku se slovy „Teď jsem si tě poznačil, ty špinavá kurvo.“, přičemž k zásadním fyzickým útokům ze strany obžalovaného došlo - v přesně nezjištěnou dobu dne 3.
března 2020 v bytě na adrese XY č.p. XY, kde žila poškozená D. M. v domácnosti s obžalovaným, a za situace, kdy chtěla poškozená z bytu odejít, obžalovaný ji pilkovým nožem na pečivo řezal boty, které měla D. M. obuté, a to přes nárty, v důsledku čehož D. M. utrpěla řezné rány na obou dolních končetinách s přeříznutím šlachy dlouhého natahovače prstů a šlachy dlouhého natahovače palce a přeříznutí tepny vlevo, kdy krvácení tepny se zastavilo spontánně, téhož dne byla přijata k hospitalizaci na oddělení ortopedie a dne 4.
března 2020 se podrobila operaci, při které byly k sobě sešity pahýly přeřezaných šlach, podvázána přeťatá tepna na nártu a na obě nohy byly přiloženy sádrové dlahy, přičemž z hospitalizace byla propuštěna dne 6. března 2020 do domácího léčení a musela se pohybovat pomocí berlí, neboť sádrová dlaha jí byla odstraněna na ortopedickém oddělení při kontrole dne 6. dubna 2020, kdy k podstatnému omezení v obvyklém způsobu života došlo u D. M. po dobu hospitalizace, přičemž bez vysoce odborného lékařského zákroku by byla nulová možnost úpravy pohybu prsů na noze D.
M., když vzhledem k použitému nástroji a intenzitě útoku si obžalovaný musel být vědom, že poškozené může způsobit těžké zranění,
- v přesně nezjištěnou dobu dne 30. července 2020 u obce XY, kde v té době bydlel obžalovaný s poškozenou D. M. ve fóliovníku, začal obžalovaný poškozené vulgárně nadávat, že „je špína, kurva, odpad společnosti, buzerant“, povalil ji na zem, kopal ji do hlavy, z boku do uší, kdy dne 2. srpna 2020 se nechala ošetřit v nemocnici v Šumperku, neboť poškozená měla obě uši oteklé a zalité krví, přičemž v důsledku tohoto napadení D. M. utrpěla zhmoždění lebky, hrudníku a obou ušních boltců, kdy došlo k deformaci levého ušního boltce, poškozené byla opakovaně prováděna punkce ušních boltců, neboť tyto se zaplňovaly krví,
- v přesně nezjištěnou dobu dne 11. listopadu 2020 na cestě z obce XY směrem k chatě XY, po které šla poškozená společně s E.
F., se objevil obžalovaný, tento nejprve začal napadat D. M. vulgárními výrazy, poté ji tloukl pěstmi do obličeje, tahal ji za vlasy, a když poškozená upadla na zem, kopal ji do žeber, následně byla D. M. převezena na ošetření do nemocnice Šumperk, kde byla lékařským vyšetřením zjištěna tržná rána pravého obočí velikosti 2 cm se zhmožděním okolí pravé očnice, přičemž u poškozené D. M. dlouhodobým průběhem domácího násilí došlo k rozvoji viktimizačního syndromu v podobě tzv. syndromu týrané osoby, který měl podobu zejména naučené bezmocnosti, kdy postupem doby přestala věřit vlastnímu úsudku, začala sebe samu vnímat jako viníka a příčinu agresivního jednání obžalovaného, přičemž její schopnost adekvátní reakce byla tímto podstatně omezena, a tohoto jednání se obžalovaný dopustil přes tu skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27.
dubna 2016, č. j. 3 T 42/2016-800, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. července 2016, č. j. 55 To 179/2016-1109, odsouzen mj. pro pokus zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením do věznice s dozorem, z kterého byl dne 10. května 2018 podmíněně propuštěn Okresním soudem v Pardubicích a dne 14. března 2023 došlo k nařízení výkonu zbytku tohoto trestu ve výměře 202 dnů.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené D. M., na náhradě nemajetkové újmy na zdraví spočívající v bolestném částku 166 537 Kč a na náhradě další nemajetkové újmy částku 100 000 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, na náhradě škody částku 40 971 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 7. 2023 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. M. odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu další nemajetkové újmy a náhradu za ztížení společenského uplatnění na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného, jeho bratra a poškozené rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem (dále „odvolací soud“) ze dne 25. 4. 2024, č. j. 6 To 8/2024-1567, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného, jeho bratra a poškozené, částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozené D. M. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit této poškozené na náhradě nemajetkové újmy na zdraví spočívající v bolestném částku ve výši 166 537 Kč a na náhradě další nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu další nemajetkové újmy a náhradu za ztížení společenského uplatnění na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel uvádí, že odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody, aniž by rozhodl o zbytku jeho odvolání. Navíc nebylo prokázáno dva roky trvající týrání osoby žijící ve společném obydlí, tedy poškozené, ani pokus o těžké ublížení na zdraví, ani to, že by tyto skutky spáchal obviněný. Soud prvního stupně neprovedl všechny obhajobou navržené důkazy a došlo tak k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Provedené důkazy soudy obou stupňů nesprávně hodnotily, a to v neprospěch obviněného. Soudy tak jednaly neobjektivně a jednostranně ve prospěch poškozené a obžaloby. Chybně tvrdí, že bylo zjištěno, že poškozené pořezal nohy. Obviněný byl pod vlivem alkoholu a podle tvrzení poškozené jí měl sundávat boty, aby ji zabránil v odchodu z domu. Nemohl si tedy být vědom toho, co se může stát. V tomto směru žádal znalecké zkoumání svojí osoby. U obviněného nemohl být dán úmysl, když, jak poškozená sama uvádí, poté, co mu řekla, že ji to bolí a teče jí krev, se svým jednáním přestal. Pokus trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustí od dokonání činu. Nic jako těžká újma na zdraví u poškozené nehrozilo, neboť se jí dostalo včasné pomoci lékaře. Další vadu shledává dovolatel v nespolehlivosti údajů podaných ze strany čtyřletého syna poškozené (pozn. zřejmě míněna výpověď svědka M. o tom, co mu sdělil syn poškozené), k němuž měl být pořízen psychologický znalecký posudek. Poškozená navíc o průběhu skutkového děje podala více rozporných verzí. Soudy se nevypořádaly ani s rozpory ve výpovědích dalších svědků. Poškozená ani nemohla mít boty, skrze které ji měl obviněný pořezat nohy. Obviněnému nebyla ani nabídnuta dohoda o vině a trestu.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a v celém rozsahu jej zprostil obžaloby.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvádí, že obviněný opomněl podložit svůj mimořádný opravný prostředek dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ale opřel jej pouze o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak vznesl námitku, že odvolací soud pouze částečně vyhověl jeho odvolání, aniž by bylo ve zbytku zamítnuto, avšak neuplatnil k tomu relevantní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pouze z opatrnosti tak poznamenává, že v situaci, kdy je odvolání částečně vyhověno, soud již o jeho zbylé části nerozhoduje, k čemuž státní zástupce cituje relevantní judikaturu. Dále obviněný opakuje svoje námitky skutkové povahy z předcházejícího řízení, s nimiž se již soudy vypořádaly, navíc tak činí bez jejich bližší konkretizace. V tomto směru státní zástupce odkazuje na relevantní části odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, s nimiž se ztotožňuje. Argumentace obviněného však nevyhovuje požadavkům kladeným na úspěšné využití důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož se jedná pouze o obecný souhrn jeho námitek, jimž je možno porozumět pouze na podkladě jeho dříve učiněných vyjádření a podání. Danému dovolacímu důvodu tudíž jeho výhrady neodpovídají. Pouze pokud dovolatel namítá, že trestnost řezání nártů poškozené zanikla dobrovolným upuštěním od dokonání, jeho dovolání v této části obsahově odpovídá první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S touto námitkou se však již soudy vypořádaly, a to soud prvního stupně v bodě 84. jeho rozsudku a odvolací soud v bodě 36. jeho rozsudku. Pokud dovolatel pouze opakuje svoji již vyvrácenou obhajobu, je vhodné připomenout, že se zpravidla jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Jestliže dovolatel mínil poukázat na porušení zásady in dubio pro reo, pak ani taková námitka nemůže být podle státního zástupce vzhledem k jím citované judikatuře Ústavního soudu důvodná. Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští zkoumání dodržení této zásady v dovolacím řízení, mimo extrémní případy jejího porušení. Navíc dovolatel svoje výhrady v tomto směru nekonkretizuje a tyto tak není možné podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K doplnění dovolání ze dne 19. 8. 2024 státní zástupce podotýká, že dovolatel nemůže opírat svoji dovolací argumentaci o jiná podání než o jeho samotné dovolání, které musí být nejen podáno, ale též zpracováno jeho obhájcem, což není případ zmíněného doplnění. Rukou psaný text dovolatele nemůže být považován za součást ani doplnění dříve podaného dovolání řádně vypracovaného obhájcem.
7. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Pokud jde o doplnění dovolání učiněné obviněným dne 19. 8. 2024, pak tímto se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť se jedná o obviněným rukou psaný a podepsaný text. Podle ustálené judikatury vztahující se k výkladu § 265k odst. 2 tr.
ř. je totiž za dovolání podané prostřednictvím obhájce považováno pouze takové podání, které je obhájcem zpracováno a podepsáno, což nelze obejít odkazem na podání, které si sepíše sám obviněný a na které obhájce jen formálně odkáže (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 669/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 6 Tdo 29/2024). Tyto zákonné požadavky přitom zmíněné doplnění dovolání nesplňuje. IV.
Důvodnost dovolání
9. Dovolatel, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svůj mimořádný opravný prostředek založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
10. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označeného dovolacího důvodu dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Skrze shora označený důvod dovolání obviněný rozporuje ve věci učiněná skutková zjištění. Tuto část jeho argumentace proto Nejvyšší soud posoudil podle jeho první alternativy (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů). Ta nemůže být naplněna již proto, že dovolatel svými námitkami nesplňuje to, co pro něj ze zákonné úpravy plyne. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně upozornil na to, že je na samotném dovolateli (a nikoli dovolacím soudu), aby přesvědčivě vyložil, která skutková zjištění podkládá za zjevně rozporná a ve vztahu k jakému důkazu. Samotné vyslovení nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů nezakládá řádné uplatnění první varianty tohoto dovolacího důvodu.
12. Dovolatel se přitom vůči skutkovým zjištěním soudu vymezuje nejdříve na velmi obecné a povrchní úrovni, když tvrdí, že žádnými věrohodnými důkazy nebylo prokázáno, že by se skutek stal, či že by se jej měl dopustit on. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v dovolacím řízení, které je svojí povahou mimořádné, se neuplatňuje tzv. revizní princip a není tak jeho úkolem, aby sám vyhledával vady napadených rozhodnutí a aktivisticky tak vstupoval do práva obviněného na obhajobu tím, že by jeho argumentaci dotvářel či domýšlel. K výše uvedenému povšechnému tvrzení dovolatele tudíž postačí uvést, že závěr o jeho vině soud prvního stupně založil na řadě důkazů (viz hodnocení důkazů v bodech 70. – 81. jeho rozsudku). Především lze hovořit o výpovědi poškozené ve spojení se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a obor psychologie, odvětví klinická psychologie, který byl zpracován k posouzení jejího duševního stavu a k vyhodnocení její věrohodnosti z psychologického hlediska (body 70. - 71. jeho rozsudku). Dále je možné odkázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, osvětlující možný mechanismus vzniku jejího zranění (bod 72.) či usvědčující výpovědi svědků M., H., S., K., S., M. a S. (body 73., 74. a 76.), případně částečně i samotné dcery obviněného (bod 75.). Na námitky dovolatele ke zjištěnému skutkovému stavu reagoval i odvolací soud, a to tak, že jim zcela důvodně nepřisvědčil (viz body 20. – 35. jeho rozsudku). Na odkazovaném komplexním zhodnocení důkazní situace pak nemohou nic změnit ani lakonická tvrzení dovolatele týkající se rozporování průběhu napadení poškozené z jeho strany, při kterém ji měl pořezat nohy, nebo obecný odkaz na rozpory ve výpovědi poškozené. Pokud se tedy jedná o nesouhlas obviněného s provedeným hodnocením důkazů a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními, nelze soudu prvního stupně vytýkat, že by jeho úvahy postrádaly logiku nebo, že by jeho závěry byly učiněny svévolně.
13. Z uvedeného plyne, že pokud by obviněný ve svém dovolání uplatnil jen dosud uvedené námitky, bylo by na místě o jeho dovolání rozhodnout způsobem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
14. Obviněný však vznáší i další námitky, které lze s vyšší mírou tolerance označit za vyhovující třetí variantě uplatněného dovolacího důvodu (ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Namítá, že nebyly provedeny všechny obhajobou navržené důkazy a konkrétně zmiňuje výslech gynekologa poškozené a psychologický znalecký posudek k posouzení duševního stavu syna poškozené. Nejvyšší soud při posouzení důvodnosti námitek na podkladě této varianty úvodem sděluje, že nedostatek argumentace obviněného lze spatřovat již v tom, že soudům nevytýká, že by šlo o nedůvodné neprovedení důkazů podstatných pro učinění rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu. Jeho argumentace pak vůbec neosvědčuje, že by tyto důkazy měly být v tomto ohledu významné, resp. k jakým konkrétním skutkovým zjištěním by takovou povahu měly mít. Obviněný ani neuvádí, že by soudy opomněly o jeho důkazních návrzích rozhodnout. Nelze pomíjet, že je to sám obviněný, kdo je ve smyslu obecně se uplatňující zásady vigilantibus iura scripta sunt odpovědný za vedení své obhajoby v dovolacím řízení. Nejvyšší soud totiž není povinen ani oprávněn do ní aktivisticky vstupovat.
15. Postačí tedy uvést, že jeho důkazními návrhy se soud prvního stupně zabýval v bodě 79. a zamítl je jako nadbytečné. Ostatně svůj odmítavý přístup k navrženým důkazům vyložil již v průběhu hlavního líčení dne 12. 12. 2023, v němž podle § 216 odst. 1 tr. ř. prohlásil dokazování za skončené (č. l. 1305) a v němž vyložil důvody toho, proč navržené důkazy neprovede (viz zvukový záznam z hlavního líčení). Navrhované důkazy označil za nadbytečné nebo irelevantní ke skutečnostem objasňovaným v trestním řízení.
16. Pokud jde o odvolací řízení, tak v něm obhajoba k dotazu odvolacího soudu výslovně uvedla, že důkazní návrhy obsažené v odvoláních jsou mířeny na doplnění dokazování v řízení před soudem prvního stupně po zrušení jeho rozhodnutí v rámci nového projednání věci, přičemž důkazní návrhy pro řízení odvolací nevznáší (bod 12. rozsudku odvolacího soudu, č. l. 1564).
17. Jestliže obviněný mínil namítat i to, že některé důkazy byly opomenuty v tom smyslu, že byly provedeny, ale soud je nehodnotil, resp. jak uvádí, hodnotil pouze důkazy usvědčující a nikoliv ospravedlňující, nelze ani této jeho argumentaci (ostatně velmi obecné povahy) přisvědčit. Nutno tedy uzavřít, že soud prvního stupně důkazní situaci ve věci hodnotil komplexně a nikoliv jednostranně, jak se snaží dovolatel přesvědčit dovolací soud. Svědčí o tom v bodech 70. – 80. jeho rozsudku důkladně popsané myšlenkové pochody a konkrétněji např. bod 74., v němž soud vysvětluje, proč shledává skutkovou verzi obviněného za zcela vyvrácenou, případně body 77. a 80., v nichž se zabývá důkazy potenciálně ospravedlňujícími či těmi, které skutek tvrzený v obžalobě nepotvrzovaly.
18. Z dosud uvedeného plyne, že třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněna nebyla, resp. že námitky jí obsahově odpovídající vznesl obviněný zjevně neopodstatněně.
19. Ke skutkovým námitkám obviněného lze závěrem poznamenat, že právo na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst. 1 Listiny, které obviněný rovněž považuje za v jeho případě porušené, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Pokud tedy dovolatel vyjadřuje prostý nesouhlas s tím, jak soudy vyhodnotily důkazy, a ani svojí argumentací neosvědčuje, v čem měla konkrétně spočívat daná pochybení, nemohou takové námitky obstát. Takové námitky nezakládají porušení jeho práva na spravedlivý proces, resp. extrémní rozpor provedeného dokazování se skutkovými zjištěními jako příčině porušení zmíněného ústavně garantovaného práva. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Dovolatel rovněž uplatňuje námitky, které svým obsahovým zaměřením spadají spíše pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jsou svojí povahou hmotněprávní. Ačkoliv svoje dovolání nezaložil na zmíněném dovolacím důvodu, Nejvyšší soud se jeho výhradami v tomto směru přesto zabýval, a to s ohledem na respektování jeho práva na spravedlivý proces a odmítnutí příliš formalistického přístupu k projednání jeho mimořádného opravného prostředku. Již zde je však nutné předestřít, že jim nelze přisvědčit. Pokud brojí proti závěru o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví (při pořezání nohy poškozené), lze odkázat na rozsudek odvolacího soudu v jeho bodě 36., resp. i na rozsudek soudu prvního stupně v jeho bodě 84. V nich se oba soudy s uvedenou námitkou vypořádaly. Zmínily, že vzhledem k použitému nástroji (noži) a střední intenzitě útoku si obviněný musel být vědom toho, že může svým jednáním poškozené způsobit těžké ublížení na zdraví, a pro případ, že se tak stane, být s tímto následkem srozuměn. Uvedené je podpořeno zjištěním soudů, že dovolatel poškozené přeřezal šlachy a tepnu na levé noze. Odvolacímu soudu je nutné přisvědčit, že se jeví jako absurdní, když se obviněný snaží hájit tím, že dokud poškozená výslovně nedala najevo bolest, nevěděl, že ji ubližuje.
21. Nelze akceptovat výhradu, podle níž nemohl z tohoto jednání hrozit následek v podobě těžkého ublížení na zdraví, jelikož se poškozené dostalo včasné lékařské pomoci. Je tomu tak proto, že skutečnost, že k následku nedošlo z důvodů nezávislých na vůli obviněného je podstatou institutu pokusu trestného činu. Tedy v kontextu právě projednávané věci je významné, že k podstatně vážnějšímu zdravotnímu následku u poškozené nedošlo vzhledem ke včasné lékařské intervenci, ačkoliv samotné jednání obviněného by bez ní prokazatelně vážnou poruchu zdraví u poškozené přivodilo.
22. Neobstojí ani námitka obviněného o nenaplnění znaků pokusu trestného činu proto, že dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k jeho dokonání. Ve svém jednání totiž ustal až poté, co již poškozené přivodil zranění, které by bez zmíněného odborného lékařského zákroku vedlo k následku v podobě těžkého ublížení na zdraví. Jeho vznik byl odvrácen právě v důsledku poskytnutí zdravotní péče, tj. okolnosti nezávislé na vůli obviněného.
23. Obviněný se dopustil tzv. ukončeného pokusu, k němuž dochází ve chvíli, kdy pachatel učinil již vše, co pokládá za nezbytné k dokonání trestného činu (ač k jeho dokonání nedojde). Splnění podmínek vedoucích k zániku trestní odpovědnosti za pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku je v případě ukončeného pokusu možné jen tehdy, zbývá-li mezi jednáním pachatele a způsobením zamýšleného následku ještě určitá doba, ve které je možno následku zabránit. V takových případech nestačí pouhé zdržení se pachatele dalšího jednání jako u neukončeného pokusu (jak v podstatě uvádí dovolatel), nýbrž je třeba jeho dobrovolného aktivního zásahu k odvrácení nebezpečí (např. poskytnutím zachraňující první pomoci, přivoláním záchranné služby k zraněné poškozené, apod.). Taková situace však v dané věci nenastala. Nebyl to obviněný, ale jeho dcera, kdo poškozené zavolal rychlou záchrannou službu, aby se jí dostalo včasné lékařské pomoci. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
24. Obviněný rovněž velmi stroze vznesl námitku, podle které odvolací soud rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody, aniž by rozhodl o zbytku jeho odvolání. Nutno podotknout, že v předmětné věci bylo rozhodováno o odvoláních obviněného, jeho bratra, a poškozené, přičemž z podnětu všech tří těchto opravných prostředků byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o náhradě škody a tento výrok byl odvolacím soudem následně znovu formulován s opraveným datem narození poškozené. Jelikož k jeho zrušení došlo z podnětu všech tří odvolání, lze uzavřít, že těmto odvoláním bylo částečně vyhověno. V takové situaci již odvolací soud o zbylých neúspěšných částech daných odvolání nerozhoduje, resp. je nezamítá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované pod č. 17/2002 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2022, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikované pod č. 20/2003 Sb. rozh. tr.). Obdobně rozhodl i Ústavní soud, jehož plénum dne 10. 5. 2022 přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22, podle kterého „[P]orušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky není, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 258 odst. 2 trestního řádu či dovolacího soudu ve smyslu § 265k odst. 2 trestního řádu pouze částečně vyhovující výrok (ve výroku o trestu nebo o ochranném opatření, o náhradě škody apod.) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popř. dovolání, ve zbývající části; podmínkou je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami“. Ani zde tudíž není důvod odvolacímu soudu cokoliv vytýkat a vyvodit následek v podobě kasačního zásahu Nejvyššího soudu. IV./4. K námitce nepodřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů
25. Dovolatel stručně zmínil i to, že mu nebyla nabídnuta dohoda o vině a trestu. Tuto námitku blíže nekonkretizuje, přičemž se nejedná o výhradu podřaditelnou pod žádný z důvodů dovolání. Lze k ní tudíž pouze uvést, že již z § 175a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že jednání o dohodě o vině a trestu není nárokem obviněného, ale postupem, který může zvolit státní zástupce na návrh obviněného, případně i bez jeho návrhu. Nadto v hlavním líčení dne 25. 7. 2023 k dotazu soudu obhajoba odpověděla, že uzavření dohody o vině a trestu nenavrhovala. V. Způsob rozhodnutí
26. Z uvedeného hodnocení plyne, že dovolací námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
27. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 10. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu