č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. L Ačkoliv zde není veřejné subjektivní právo daňového dlužníka na poskytnutí daňové úlevy ve formě „prominutí daně“, je rozhodnutí příslušného správce daně vydané podle $ 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přezkoumatel- né ve správním soudnictví. II. Správní soud pak při přezkoumávání takového rozhodnutí o prominutí daně, které vychází toliko ze správního uvážení rozhodujícího orgánu, zkoumá, zda bylo vydáno v řádném řízení vymezeném normami hmotného i procesního daňového práva s vyloučením případné svévole rozhodujícího orgánu.
č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. L Ačkoliv zde není veřejné subjektivní právo daňového dlužníka na poskytnutí daňové úlevy ve formě „prominutí daně“, je rozhodnutí příslušného správce daně vydané podle $ 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přezkoumatel- né ve správním soudnictví. II. Správní soud pak při přezkoumávání takového rozhodnutí o prominutí daně, které vychází toliko ze správního uvážení rozhodujícího orgánu, zkoumá, zda bylo vydáno v řádném řízení vymezeném normami hmotného i procesního daňového práva s vyloučením případné svévole rozhodujícího orgánu.
V odůvodnění tohoto nálezu Ústavní soud především vyložil, z jakých důvodů má za to, že stěžovatelkou napadené správní roz- hodnutí je přezkoumatelné ve správním soudnictví a proč se nemůže prosadit důvod nepřípustnosti podané žaloby ve smyslu $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud jde o rozhodnou materii, opřel se o své dřívější rozhodnutí ze dne 22. 1. 2007, sp. zn. III. ÚS 103/06, ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 2323/07, ze dne 17. 4. 2009 (č. 11/2007 Sb. ÚS), sp. zn. IV. ÚS 1136/08, a ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 398/09. Zdůraznil, že soudní řád správní oproti právní úpravě uvedené v $ 248 odst. 2 písm. i) o. s. ř. již výslovně nevylučuje ze soudního přezkumu správní rozhodnutí, jež (a jsou založena na „správním uvážení“ Vyho- vění žádosti daňového dlužníka o prominutí daně (jejího příslušenství) pak zásadně spočí- vá na správním uvážení správního orgánu, jímž je Ministerstvo financí, a v případech vy- mezených vyhláškou Ministerstva financí č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství da- právní názor, že rozhodnutí založená na ab- solutní volné úvaze správního orgánu nepod- léhají přezkumu ve správním soudnictví, pak tento názor byl již překonán. Institut promi- nutí daně či jejího příslušenství v sobě zahr- nuje kombinaci neurčitého právního pojmu (důvody nesrovnalostí) a správního uvážení. Za této situace je pak ve správním soudnictví oprávněným požadavek účastníka řízení do- máhat se, aby bylo přezkoumáno, zda bylo rozhodnutí vydáno v řádném řízení vymeze- ném normami hmotného i procesního (da- ňového) práva s vyloučením případné svévole rozhodujícího orgánu. I když zde není veřej- né subjektivní právo na poskytnutí posuzova- né úlevy, nelze vyloučit, zda nebylo zasaženo do práva stěžovatelky na řádný proces, jež mohlo být dotčeno, resp. porušeno a jehož ochrany se lze u soudu domáhat. Byl to ko- nečně i Nejvyšší správní soud, který v posled- ní době připustil přezkum rozhodnutí 0 pro- minutí daně (příslušenství). Stalo se tak např. ve věci sp. zn. 2 Afs 207/2005 (č. 1472/2008 Sb. NSS), 2 Afs 159/2005 (č. 1889/2009 Sb. NSS), 2 Afs 4/2006 a 8 Afs 127/2005 (vše do- stupné na www.nssoud.cz). Ústavní soud proto konstatoval - oproti názoru Nejvyššího správního soudu obsaženého v ústavní stíž- ností napadeném rozsudku - že stěžovatel- kou napadené rozhodnutí správce daně je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Nej- vyšší správní soud tak porušil právo stěžova- telky na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svo- bod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Nejvyšší správní soud však zatížil své řízení i vadou nesprávně obsazeného soudu, když ve věci sám rozhodl. Pokud se totiž hodlal odchýlit od dřívějšího právního názoru obsaženého v rozhodnutí ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 2 Afs 4/2005 (č. 841/2006 Sb. NSS), měl věc správně po- stoupit rozšířenému senátu. Zasáhl tak rov- něž do ústavního práva stěžovatelky na zá- konného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny a ve svém důsledku porušil i čl. 90 a čl. 94 odst. 1 Ústavy. Nejvyšší správní soud je povinen ve své další rozhodovací činnosti respektovat „zře- telně argumentačně“ vyjádřený právní názor Ústavního soudu (srov. např. rozhodnutí Nej- vyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 Afs 115/2008-80, a ze dne 12. 6. 2009, čj. 7 Afs 114/2008-92). Nejvyšší správní soud proto vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným ve zrušujícím nálezu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 2556/07, pře- zkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s $ 109 odst. 2, 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je opod- statněná. Stěžovatelkou podaná kasační stíž- nost směřuje proti usnesení krajského sou- du, jímž byla žaloba stěžovatelky odmítnuta 570 pro nepřípustnost (absence rozhodnutí ve smyslu $ 65 s. ř. s.). Rozhodnutí správce daně o prominutí daně podle $ 55a zákona o sprá- matelné ve správním soudnictví, a stěžovatel- ka proto oprávněně namítala nezákonnost to- hoto rozhodnutí ve smyslu $ 103 odst. 1 vě daní a poplatků je ve skutečnosti přezkou- © písm. e) s. ř. s. (...) 2067 Daňové řízení: daňová kontrola; mezinárodní pomoc při správě daní; úkon přerušující běh prekluzivní lhůty k $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 691/2004 Sb. k $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu jen „daňový řád“) k směrnici Rady 77/799/EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní I. Žádost o mezinárodní pomoc podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezi- národní pomoci při správě daní, je samostatným, na daňové kontrole nezávislým procesem, jehož cílem je získat informace, odstranit nejasnosti či pořídit důkazy, které správce daně nemůže získat vlastní činností v rámci výkonu svých pravomocí, ale pouze za součinnosti s daňovým orgánem jiného státu. Správce daně může toho- to institutu využít v průběhu daňové kontroly i mimo daňovou kontrolu, např. v průběhu vytýkacího či odvolacího řízení atd. II. Žádost správce daně o mezinárodní pomoc podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, podaná zákonem stanove- ným způsobem příslušnému orgánu v průběhu daňové kontroly i mimo daňovou kontrolu, je úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pokud tento úkon byl učiněn a pokud s ním byl daňový subjekt seznámen před uplynutím lhůty pro vyměření daně.
Společnost s ručením omezeným REPOS - Montáže proti Finančnímu úřadu v Jablonci nad Nisou o prominutí daně, o kasační stížnosti žalobkyně.