I. Pozbyla-li žalobkyně v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu ($ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České re- publiky) vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyby, má to za ná- sledek ztrátu její aktivní legitimace. Tím, že městský (krajský) soud nezohlednil sku- tečnost, že žalobkyně již není aktivně legitimována, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost jeho rozhodnutí [$ 109 odst. 3 ve spojení s $ 103 odst. i písm. d) s. ř. s.]. II. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v ta- kovém případě nutno za použití $ 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat $ 107a o. s. ř. O mož- nosti podat návrh podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. je správní soud povinen žalobkyni po- učit ($ 36 odst. 1 s. ř. s.).
I. Pozbyla-li žalobkyně v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu ($ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České re- publiky) vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyby, má to za ná- sledek ztrátu její aktivní legitimace. Tím, že městský (krajský) soud nezohlednil sku- tečnost, že žalobkyně již není aktivně legitimována, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost jeho rozhodnutí [$ 109 odst. 3 ve spojení s $ 103 odst. i písm. d) s. ř. s.]. II. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v ta- kovém případě nutno za použití $ 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat $ 107a o. s. ř. O mož- nosti podat návrh podle $ 107a odst. 1 o. s. ř. je správní soud povinen žalobkyni po- učit ($ 36 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka v dané věci podala žalobu ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., podle kterého ten, 826 „[k]dďo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále „rozhodnutí“), může se žalobou domá- hat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“. Aktivně legiti- mována k podání žaloby podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. je tedy osoba, která tvrdí, že byla zkráce- na na svých veřejných subjektivních právech ($ 2 s. ř. s.) tím, že napadené správní rozhod- nutí její práva nebo povinnosti zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje jinak, než stanoví zákon, nebo byl proveden (vydán) v řízení, v němž byla porušena procesní práva dotyč- né osoby tak, že to mohlo mít vliv na zákon- nost napadeného rozhodnutí. Žalobce může účinně namítat jen takovou nezákonnost, kte- rou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je nutno rozumět ne- jen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, čj. 7 A 139/2001-67, č. 379/2004 Sb. NSS). Žalobní legitimace pak nepřísluší tomu, jehož práva nebo povinnosti nebyly rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. založeny, změněny, zrušeny nebo závazně určeny (viz usnesení . Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2004, čj. 5 A 35/2002-29, č. 218/2004 Sb. NSS). Žalobní legitimace podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. je založena tvrzením účastníka řízení, že byl na svých subjektivních (hmotných) právech zkrácen buď přímo rozhodnutím správního orgánu, nebo v důsledku porušení svých procesních práv v řízení, jež předchá- zelo vydání napadeného rozhodnutí. Předpo- kladem věcné legitimace pak je, že žalobce je nositelem subjektivního hmotného práva, proti jehož porušení žalobou brojí (srov. roz- sudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 As 8/2004-61). K otázce aktivní legitimace ve správním soudnictví se již opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, vyslovil: „Věcná legitimace je potom stavem plynoucím z hmotného práva, mající ovšem význam pouze v rámci procesu. Věcná legiti- mace je předpokladem úspěšností žaloby a nikoliv předpokladem meritorního projed- nání a rozhodnutí věci, jako je tomu u pro- cesní podmínky. Aby byl žalobce úspěšný, musí být aktivně věcně legitimován, tj. musí být nositelem subjektivního práva, jehož ochrany se domáhá, a žalovaný musí být le- gitimován pasivně, tj. musí být nositelem to- mu odpovídající subjektivní povinnosti; z tohoto pravidla platí jako výjimky přípa- dy, v nichž je věcná legitimace založena pro- cesně: u aktivní věcné legitimace je to např. J 65 odst. 2 s. ř. s., u pasivní je to případ, kdy po vydání napadeného rozhodnutí dojde k přechodu působnosti na jiný správní or- gán.“ V usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS, pak rozšíře- ný senát poukázal na „neudržitelnost takové interpretace f 65 odst. 1 s. ř. s., která omezu- Je přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání poru- šeného subjektivního hmotného práva, ja- kož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, zrušil či závazně určil. Vy- skytují se totiž poměrně zhusta situace, kdy se správní úkon dotýká právní sféry žalobce, a přesto žádné právo striktně vzato nezalo- žil, nezměnil nebo závazně neurčil. Stejně tak nelze vždy žalobní legitimaci podmíňo- vat zkrácením na hmotných subjektivních právech: jednak se určitá rozhodnutí hmot- něprávní sféry žalobce vůbec nedotýkají (a přesto jsou podrobena přezkumu -víz í ci- tovaná judikatura Ústavního soudu a Ev- ropského soudu pro lidská práva), jednak je takový požadavek zpochybnitelný už z toho důvodu, že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní nárok. Ze všech těchto příčin nelze JS 65 odst. 1 s. ř s. vykládat doslovným jazy- kovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny pří- pady, kdy je dotčena právní sféra žalobce (srov. i uvedený Hoetzelův názor), tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vzta- hující se ke konkrétní věcí a konkrétním ad- resátům, závazně a autoritativně dotýká je- jich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či zá- vazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž 0 to, zda se —- podle tvrzení žalobce v žalobě — negativně projevil v jeho právní sféře.“ Na citovaná usnesení navazuje usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního sou- du ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, kde je mimo jiné uve- deno, že „[slouďní řád správní je svojí pova- hou „obrannou“ normou. Není normou „kon- trolní, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit bo- skytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fy- zických nebo právnických osob. Hraniíčním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvr- zený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a práv- nických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ Dále dovodil, že „žalobní legitimace ve správním soudnictví by napříště neměla být svázána s existencí ex ante přesně specifiko- vaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní vě- ci a konkrétním adresátům, závazně a auto- ritativně dotýká právní sféry žalobce.“ V daném případě není pochyb o tom, že stěžovatelka byla v době podání žaloby k její- mu podání aktivně legitimována. Tvrdila v ní totiž porušení svých subjektivních práv v dů- sledku vydání napadeného správního rozhod- nutí a zároveň byla jako spoluvlastnice nemo- vitostí, jichž se správní rozhodnutí týkalo, nositelkou těchto práv. Avšak poté v průběhu řízení o této žalobě bylo na základě návrhu osoby zůčastněné na řízení u Okresního soudu Praha-východ zahájeno řízení, které pokračo- valo u Krajského soudu v Praze, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stě- 827 2377 žovatelky a osoby zúčastněné na řízení, které se týkalo i pozemků dotčených opravou chy- by. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka a osoba zúčastněná na řízení uzavřely smír, podle kterého bylo jejich podílové spolu- vlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že do výlučného vlastnictví osoby zúčastněné na ří- zení byly přikázány přesně specifikované ne- movitosti (včetně pozemků p. č. 1585/1 až 1585/8) a do výlučného vlastnictví stěžova- telky byly přikázány pozemky p. č. 1587/2 a p. č. 1587/3 s tím, že osoba zúčastněná na ří- zení zaplatila stěžovatelce odpovídající část- ku v penězích na vyrovnání jejího spoluvlast- nického podílu. Tento smír byl schválen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2007 ve znění opravného usnesení ze dne 21. 4. 2008. Ústavní stížnost stěžovatelky proti opravnému usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 1703/08, odmítl. Od roku 2007 tak stěžova- telka není spoluvlastnicí pozemků dotče- ných opravou chyby. Skutečnost, že stěžovatelka pozbyla vlast- nické právo k předmětným pozemkům, podle Nejvyššího správního soudu nezůstala bez vli- vu na její aktivní legitimaci. Procesní předpo- klad aktivní legitimace byl sice splněn tím, že stěžovatelka tvrdila porušení svých práv, nic- méně již nadále nebyla nositelkou hmotného práva, se kterým byla její aktivní legitimace neoddělitelně spjata. V případě soudního přezkumu rozhodnutí o opravě chyby v ka- tastrálním operátu totiž nelze aktivní legiti- maci z povahy věci oddělit od vlastnického práva k nemovitosti, popř. jiného práva zapi- sovaného do katastru, kterého se oprava chy- by týká [$ 2 odst. 1 písm. d) a $ 8 odst. 1 ka- tastrálního zákona]. Není tedy správný názor městského soudu, že „ačkoliv žalobkyně ne- ní v době vydání tohoto rozhodnutí soudu již spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, které bylo smírem vypořádáno, neubral jí právo na projednání žaloby proti napadené- mu správnímu rozhodnutí, neboť zákon- nost tohoto rozhodnutí posuzoval v souladu s f 75 odst. 2 s. ř s. dle skutkového a právní- ho stavu, který tu byl v době vydání napade- ného rozhodnutí“ Účastníkovi řízení totiž 828 nemůže být upřeno právo, které v průběhu řízení pozbyl a které přísluší jiné osobě. K té- to skutečnosti měl městský soud přihlédnout z úřední povinnosti. Naopak, tím, že se meri- torně zabýval věcí za situace, kdy stěžovatel- ce již nesvědčila aktivní procesní legitimace, se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť výsled- kem řízení za takové situace nemohlo být me- ritorní rozhodnutí. Jelikož stěžovatelka pozbyla aktivní legiti- maci až v průběhu soudního řízení, měl se městský soud zabývat tím, zda místo stěžova- telky nemůže do řízení vstoupit nový vlastník předmětných nemovitostí. Soudní řád správ- ní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, a proto je v ta- kovém případě nutno za použití $ 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat ustanovení prvé a třetí části 0. s. ř., in concreto $ 107a o. s. ř. Podle citovaného ustanovení může žalob- ce, má-li za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spo- jují převod nebo přechod práva nebo povin- nosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, na- vrhnout, dříve než soud o věci rozhodne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to ne- platí v případech uvedených v 6 107 o. s. ř. O možnosti podat návrh podle $ 107a, odst. 1 0. s. ř. ve spojení s $ 64 s. ř. s. byl měst- ský soud povinen stěžovatelku poučit. Tato povinnost vyplývá z $ 36 odst. 1 s. ř. s., podle kterého mají účastníci v řízení rovné postave- ní a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskyt nout jim poučení o jejich procesních prá- vech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Argumentovalli městský soud v souvislosti se změnou v osobě vlastníka předmětných po- zemků $ 75 odst. 2 s. ř. s. (správně odstavec 1), podle kterého soud při přezkoumání rozhod- nutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že stavem právním ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí stav právního řádu v době rozhodování správního orgánu a dále stav konkrétních právních vztahů, např. vzta- hů vlastnických (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 As 2/2009-80, č. 2061/2010 Sb. NSS). Skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu tedy spolu s obsahem žalobních bodů a případnými vadami, ke kterým musí soud přihlížet z úřední povinnosti, tvoří základní rámec soudního přezkumu správního roz- hodnutí. V průběhu soudního řízení však soud v určitých případech může, a někdy do- konce musí, rámec soudního přezkumu vy- mezený v $ 75 odst. 1 s. ř. s. překročit. Při hodnocení právního stavu může nastat situa- ce, kdy soud musí zohlednit určitou pro po- suzovanou věc zcela zásadní změnu. Např. nemůže odhlédnout od toho, že právní nor- ma, kterou aplikoval správní orgán v napade- ném rozhodnutí, byla v mezidobí zrušena Ústavním soudem pro rozpor s ústavním zá- konem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, čj. 7 A 146/2001-29, č. 2/2003 Sb. NSS). Vedle změny právního sta- vu, která se týká pozitivního práva, může na- stat změna i v právních vztazích. Tak tomu by- lo i v dané věci, kdy stěžovatelka v průběhu soudního řízení pozbyla vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyb v katastrálním operátu. Jak již bylo uvedeno, městský soud byl povinen tuto změnu práv- ního stavu v řízení zohlednit, a tím, že tak ne- učinil, nastala situace, že jednal s účastnicí ří- zení, jejíž práva nemohla být výsledkem řízení jakkoliv dotčena. V souvislosti s interpretací $ 75 odst. 1 s. ř. s. nelze přehlédnout závěry vyjádřené Nej- vyšším správním soudem v usnesení ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 38/2004-140, č. 559/2005 Sb. NSS, v němž bylo mimo jiné vysloveno, že „[sloud ve správním soudnictví pří přezkou- mávání individuálního správního aktu vy- chází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgá- nu. Tento skutkový a právní stav zahrnuje nejen soubor skutkových zjištění učiněných správním orgánem a hodnocení těchto zjiš- tění v souladu s právní úpravou účínnou v okamžiku jeho rozhodování, ale též uza- vřený počet individuálně vymezených účast- níků správního řízení. Jen s nimi soud jedná v následném přezkumném řízení (nepodá-li ovšem žalobu tzv. opomenutý účastník správního řízení) a právě jejich subjektivní práva a povinnosti mohou být dotčeny změ- nou, shledá-li soud správní rozhodnutí nezá- konným. (Podobně je procesní nástupnictví v případech singulární sukcese vyloučeno i v řízení o dovolání a 0 žalobě pro zmateč- nost: $ 107a občanského soudního řádu se zde nepoužije právě proto, že soud je při roz- hodování vázán stavem, jaký tu byl v době vydání rozhodnutí napadeného některým z těchto mimořádných opravných prostřed- ků.) [..] Co se týče singulární sukcese, již stě- žovatelka dokládá, ta nemá v řízení před správním soudem žádné účínky: jednak pro- to, že nemůže nijak zasáhnout do stavu exis- tujícího v době rozhodování správního orgá- nu; jednak také proto, že soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Stejně jako není možno prostředky soukromého práva převá- dět veřejnoprávní povinnost, není možno z jejich titulu nabývat ani subjektivních ve- řejných práv“ Citovaný právní závěr by mohl svědčit správnosti právního názoru vyslove- ného městským soudem v napadeném roz- sudku, ale vzhledem ke zcela odlišné proces- ní situaci a předmětu řízení není tento závěr pro danou věc použitelný. Předmětem soud- ního řízení byl totiž v uvedené věci přezkum rozhodnutí, jímž byl žalobkyni vyměřen celní dluh, a ta pak v řízení o kasační stížnosti na- vrhla, aby na její místo do řízení vstoupila fy- zická osoba, které postoupila svou budoucí pohledávku za státem odpovídající výši celní- ho dluhu, jehož vyměření považovala za nezá- konné. Odlišnost uvedeného případu od da- né věci je zcela zjevná, protože v případě vyměření celního dluhu se jedná o rozhod- nutí, z něhož vyplývající povinnost je striktně vázána na osobu dlužníka a není samostatně převoditelná na jiné osoby (tj. singulární suk- cese zde není možná, v úvahu připadá pouze univerzální sukcese, např. děděním), nikoliv na právo k nemovitosti, jako tomu bylo v da- né věci, které je - na rozdíl od majetkových práv či závazků celní či daňové povahy - sa- mostatně převoditelné na jiné osoby. 829 2378 2378 Profesní samospráva: porušení povinností lékárníka; výdej léčivých přípravků k $ 49 odst. 3 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů“ . k $ 83 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) . k $ 9 odst. 2 písm. a) a $ 18 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomato- logické komoře a České lékárnické komoře Opakovaný výdej léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin v množství až několika desítek balení na jeden výdej představuje nejen porušení zákonných po- vinností lékárníka, ale i porušení etických a profesních pravidel výkonu farmacie [$ 49 odst. 3 in fine zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech, účinného do 31. 12. 2007, $ 83 odst. 4 in fine zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, účinného od 1. 1. 2008, $ 9 odst. 2 písm. a) a $ 18 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologic- ké komoře a České lékárnické komoře].
Ing. Aďa M. proti 1) Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze a 2) Katast- rálnímu úřadu Praha-východ, za účasti Antonína Š., o opravu chyby v katastrálním operá-
10, protože rozhodl bez zbytečného odkladu o věci samé. Za této situace potom nemohou skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nastat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, publikovaný pod č. 173/2004 Sb. NSS).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu