7 Azs 270/2022 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 270/2022- 25 - text

7 Azs 270/2022 - 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: S. K., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Pražská 59, Znojmo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, č. j. 33 A 44/2022 38,

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3 400 Kč. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, č. j. KRPB 142351 32/ČJ 2022 060028 SVZ, rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 70 dnů od okamžiku omezení osobní svobody žalobce, tj. od 29. 6. 2022 do 6. 9. 2022. II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“), který ji zamítl výše uvedeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Zejména namítal, že žalovaná a krajský soud nedostatečně a nesprávně posoudili argumentaci stran realizovatelnosti jeho návratu do domovské země, jakož ani hrozbami s tím spojenými, jak to ukládá judikatura Nejvyššího správního soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV.

[4] Nejvyšší správní soud předně zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že za podmínky, kdy před krajským soudem rozhodoval o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou (změna na základě novely soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb.). Z důvodové zprávy k této novele je zřejmé, že jejím účelem je urychlení soudního přezkumu rozhodnutí a dalších aktů správních orgánů, a to ve fázi před Nejvyšším správním soudem. Věcné přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem má probíhat pouze v případech, kdy je to důležité nejen pro samu posuzovanou věc, ale i pro plnění základní role Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu ve věcech správního soudnictví, kterou je sjednocování judikatury správních soudů.

[5] Nejvyšší správní soud předně shledal, že se uvedená právní úprava na nyní projednávanou věc užije; krajský soud rozhodl po nabytí účinnosti uvedené novely s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021 30, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Azs 184/2021 36, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 30, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31, ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 34). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že v dané věci rozhodoval samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).

[6] Zbývá tedy posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (srov. rozhodnutí ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 34, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 Azs 84/2021 23 atp.).

[7] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Ačkoli se v tomto usnesení vyjádřil k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti, která pamatovala pouze na posuzování ve vztahu k mezinárodní ochraně, závěry plynoucí z této judikatury jsou přiměřeně uplatnitelné také v nyní projednávané věci (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 28, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 30, ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 As 156/2021 50, ze dne 13. 8. 2021, č. j. 10 As 222/2021 39, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31, ze dne 1. 9. 2021, č. j. 1 As 148/2021 44, ze dne 7. 10. 2021, č. j. 6 Azs 242/2021 21, ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 Azs 197/2021 43 atp.). Z uvedené judikatury vyplývá, že kasační stížnost Nejvyšší správní soud přijme k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního právního pochybení krajského soudu (srov. též Kühn, Z. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, k § 104a, především body 6 a 11).

[8] Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal a vyhodnotil tedy kasační stížnost jako nepřijatelnou.

[9] K namítané nepřezkoumatelnosti lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz zejména rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 76, ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 84, ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 109, ze dne 28. 3. 2013, č. j. 7 As 92/2012 41, ze dne 16. 7. 2014, č. j. 3 As 111/2013 25 atp.). Podle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodnutí žalované i krajského soudu dostála požadavkům uvedené judikatury. Žalovaná důkladně a srozumitelně vypořádala nosnou argumentaci stěžovatele. Krajský soud pak k žalobním námitkám jeho argumentaci náležitě přezkoumal (srov. dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 130, ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 13/2013 26 atp.).

[10] I při zjišťování skutkového stavu věci bylo postupováno v souladu s právní úpravou a navazující judikaturou (§ 3 a násl. správního řádu a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 42, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 42, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS, a ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 71).

[11] Stěžovatel byl zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle uvedeného ustanovení je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

[12] Nejvyšší správní soud souhlasí s žalovanou, že uvedené podmínky byly splněny, přičemž v řízení nedošlo k žádným vadám, pro které by rozhodnutí o zajištění nemohlo obstát (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 1 As 11/2012 74, ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 As 107/2012 40, ze dne 12. 2. 2016, č. j. 5 Azs 16/2016 32, ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 Azs 197/2021 43 atp.). Postup žalované odpovídá i požadavkům judikatury stran nutnosti zkoumání potencionality (realizovatelnosti) návratu cizince do domovské země (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 150, a na něj navazující judikaturu). Žalovaná se uvedenými otázkami náležitě zabývala. V tomto ohledu primárně vyšla ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 1. 7. 2022, které si vyžádala podle § 120a zákona o pobytu cizinců, ve kterém je dostatečně posouzena možnost návratu stěžovatele do domovské země. Stanovisko dospívá k souhrnnému závěru, že se na stěžovatele nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Nad rámec toho pak žalovaná náležitě posoudila tvrzení uplatněná stěžovatelem, vč. důsledků pro jeho osobu. S krajským soudem lze dodat, že stěžovatel tvrzení o důsledcích svého návratu, resp. hrozbách spojených s jeho návratem uvedl pouze v obecné rovině. Stěžovatel (a to ani v kasační stížnosti) svou tvrzenou protistátní aktivitu nijak nespecifikoval. Stěžovatel netvrdil a nedokládal, že by v Turecku měl jakékoliv potíže s policií či jinými složkami státního aparátu. Jeho tvrzení, že by mohl čelit možnému věznění v důsledku své aktivity na sociálních sítích lze tak považovat za pouhou spekulaci. Nadto měl možnost požádat v době svého zajištění o udělení mezinárodní ochrany, pokud by měl za to, že jeho důvody k opuštění země původu jsou azylového charakteru. Nutno dodat, že v závazném stanovisku Ministerstva vnitra ze dne 1. 7. 2022 je důkladně zkoumána i situace Kurdů v Turecku, na kterou stěžovatel rovněž v obecné rovině poukazoval, přičemž krajský soud náležitě posoudil i argumentaci stěžovatele v tomto směru (srov. bod 24 a násl. rozsudku). Jako zcela přiléhavou hodnotí soud i argumentaci krajského soudu v bodech 26 a násl. rozsudku. Ani podle názoru Nejvyššího správního soudu není v dané věci důvod k aplikaci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2020, č. j. 41 A 60/2020 31, neboť v něm nebyla posuzována identická skutková a právní situace.

[13] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal existenci žádné právní otázky, která by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, jakož ani existenci pochybení takové intenzity, která by mohla vést k přijatelnosti kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2021, č. j. 10 As 222/2021

39). Nejvyšší správní soud se s hodnocením provedeným žalovanou a krajským soudem plně ztotožnil a v podrobnostech na ně odkazuje.

[14] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl dle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost.

[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020

33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované pak žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[16] Stěžovateli byl již krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, Mgr. Ladislav Bárta. Podle § 35 odst. 10 věty první s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Nejvyšší správní soud proto přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele v řízení o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to ve výši 3 100 Kč [srov. § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 cit. vyhlášky] a náhradu hotových výdajů paušální částkou za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 4 téže vyhlášky). Ustanovený zástupce nedoložil, že je plátcem DPH. Celkem proto činí odměna ustanoveného zástupce 3 400 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. prosince 2022

Tomáš Foltas

předseda senátu

Plný text rozhodnutí