7 Td 12/2021-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 4. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a Z. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu (č. l. 2178 tr. spisu) na obviněné M. H. a Z. H., a dále na obviněné L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a jednak pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. 32 T 137/2018.
2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2321, bylo rozhodnuto, že se podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 5/2019.
3. Podáním ze dne 4. 12. 2020 učinili obvinění M. H. a Z. H. návrh na odnětí věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. K rozhodnutí byl příslušný Vrchní soud v Praze, jenž věc vedl pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021. Dříve než Vrchní soud v Praze o návrhu rozhodl, podali obvinění M. H. a Z. H. dne 17. 1. 2021 návrh na odnětí zmíněné věci, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021, tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Návrh byl předložen Nejvyššímu soudu, jenž usnesením ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 7 Td 9/2021, rozhodl, že se podle § 25 tr. ř. věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021 tomuto soudu neodnímá. Následně bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 1 Ntd 1/2021, podle § 25 tr. ř. rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá.
4. Podáním ze dne 8. 2. 2021 učinili obvinění návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v České Lípě a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě, který posléze doplnili podáními ze dne 25. 2. 2021 a 11. 3. 2021. Uvedli, že nejpozději dne 4. 6. 2019 byla samosoudkyně Mgr. Lucie Homolková seznámena s důkazem obhajoby, a to s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, z něhož vyplývá, že jednání, popsané v bodech 1. až 3. obžaloby, není trestným činem. V této souvislosti poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, zabývající se závazností rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zopakovali, že obžaloba byla podána pro čtyři skutky. Vyloučením skutku popsaného v bodu 4. ze společného řízení a prokázáním, že jednání popsané v bodech 1. až 3. není trestným činem, nastala situace, v níž se Okresní soud v České Lípě stal soudem nepříslušným k projednání popsaného v bodu 4., který je nyní samostatnou věcí. Místem spáchání tohoto jednání, jakož i místem, kde trestný čin vyšel najevo, je Mladá Boleslav. Shledali proto pochybnosti o příslušnosti Okresního soudu v České Lípě ke konání řízení ve věci 32 T 5/2019, přičemž poukázali na zásadu, podle které nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci. Oprávněnost svého návrhu dále opřeli o závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 10/02, zdůrazňujícího nezbytnost procesní čistoty řízení. Okresní soud v České Lípě nemá žádný vztah k údajnému místu spáchání trestného činu, ani k pokračování v projednávání věci vyloučené k samostatnému projednání. Domáhali se, aby Nejvyšší soud zaujal stanovisko a sdělil, který soud je místně příslušný k projednání věci, a aby po přezkumu dokumentace rozhodl o delegaci věci. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že řízení trpí nezhojitelnými vadami, měl by řízení zrušit.
5. V doplnění návrhu na delegaci ze dne 25. 2. 2021 obvinění zopakovali své přesvědčení, že Okresní soud v Mladé Boleslavi je soudem věcně i místně příslušným v jejich věci, a to od okamžiku zjištění skutku. Obvinění se v této souvislosti zabývali mimo jiné výkladem ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř., § 7 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), a § 12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, o zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech konaných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. Dovodili, že příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení se odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. Protože není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi k rozhodnutí v jejich věci, byl k vykonávání dozoru příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi, a nikoli státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě.
6. V doplnění ze dne 11. 3. 2021 obvinění vyjádřili své přesvědčení, že obžaloba byla v jejich věci podána osobou vyloučenou, protože státní zástupce Mgr. Michael Dostál nevyřídil uplatněnou námitku podjatosti v termínu a způsobem, jak stanoví zákon. Obvinění měli za to, že obžaloba je tak v plném rozsahu neplatná, i s přihlédnutím k doktríně plodů z otráveného stromu. Vyslovili nesouhlas s přípisem okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě JUDr. Jitky Bojanové ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 1 SPR 165/2020, jenž vykládal povinnosti státního zástupce, a žádali Nejvyšší soud, aby k němu zaujal stanovisko. Upozornili, že uplatňují nárok na náhradu škody pro nesprávný úřední postup a podali ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí jejich návrhu na delegaci.
7. Okresní soud v České Lípě předložil Nejvyššímu soudu trestní spis sp. zn. 32 T 5/2019 k rozhodnutí o návrhu obviněných na delegaci. Nejvyšší soud na jeho podkladě projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
8. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
9. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejich návrhu na delegaci ze dne 8. 2. 2021 (doplněném podáními ze dne 25. 2. 2021 a 11. 3. 2021), nachází po podání obžaloby a po vyloučení skutku, popsaného v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., ze společného řízení k samostatnému projednání podle § 23 odst. 1 tr. ř. (usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 32 T 137/2018), ve stadiu řízení před příslušným soudem prvního stupně. Obvinění v návrhu na delegaci navrhují odnětí této věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, jmenovanému soudu a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě. Nejvyšší soud je soudem příslušným k rozhodnutí o podaném návrhu.
10. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ve věci obviněných, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, se jedná již o v pořadí druhý návrh na delegaci (po již shora zmíněném návrhu ze dne 4. 12. 2020 na odnětí věci Okresnímu soudu v České Lípě a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi). Obsahem nyní učiněného podání obviněných jsou přitom obdobné námitky, které uplatňovali již v návrhu předchozím, a kterými se tedy zaobíral Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí.
Jedná se především o setrvalé přesvědčení, podle kterého Okresní soud v České Lípě není soudem příslušným k rozhodnutí jejich věci (sp. zn. 32 T 5/2019). Jak bylo uvedeno, tuto námitku již v rámci předchozího návrhu obviněných na delegaci vypořádal Vrchní soud v Praze v odstavci 7 usnesení ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 1 Ntd 1/2021. Nejvyšší soud proto do jisté míry opakuje, že podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody.
Ve věci vedené Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, bylo obviněnému M. H. kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů, jednak přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit spolu se spoluobviněnými L. B. a X.
V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaného s obviněným Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Uvedené znamená, že mezi projednávanými ději byla dána subjektivní souvislost, neboť obviněnému M. H. bylo kladeno za vinu více trestných činů, a rovněž souvislost objektivní, neboť trestné činy více osob spolu souvisely. Byly tedy obecně vzato dány podmínky pro vedené společného řízení. V takovém (společném) řízení je nicméně podle § 23 odst. 1 odst. 2 tr.
ř. možné k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se pak nemění, a proto soud, který věc vyloučil ze společného řízení, nemůže podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo podle § 222 odst. 1 tr. ř. věc předložit k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 24 odst. 1 tr. ř. Uvedené samozřejmě platí za předpokladu, že soud, který věc vyloučil ze společného řízení, byl příslušný projednat věc ve společném řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1998 Sb. rozh.
tr.). V daném případě je zřejmé, že Okresní soud v České Lípě byl soudem příslušným k projednání obžaloby, podané stran obviněných, protože podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. S ohledem na trestné činy, které byly obviněným kladeny za vinu, je zřejmé, že nejtěžším byl v tomto případě trestný čin podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku (jehož se měl dopustit mimo jiné obviněný M. H.), který je tak rozhodný pro místní příslušnost soudu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. Protože tento delikt měl být spáchán (byť se, obecně vzato, může v konečném důsledku po provedení řízení zjistit, že jednání obviněného trestným činem nebylo) v obvodu Okresního soudu v České Lípě, je tento soud příslušným k rozhodnutí věci vedené pod sp. zn 32 T 137/2018, a v návaznosti příslušným i k rozhodnutí po vyloučení věci, vedené poté pod sp. zn. 32 T 5/2019, k samostatnému projednání. Nejvyšší soud na zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze v dalším odkazuje, neboť není důvodu na jeho závěrech cokoli měnit.
11. Pokud byla najisto postavena otázka místní příslušnosti Okresního soudu v České Lípě ke konání řízení ve věci sp. zn. 32 T 5/2019, mohl se Nejvyšší soud zabývat další argumentací, předloženou obviněnými v návrhu na delegaci, v níž však neshledal existenci důvodů ve smyslu § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly prolomení zásady zákonného soudce. Především pokud se jedná o opakované tvrzení, že útoky popsané v bodech 1. až 3. obžaloby nejsou trestným činem, je tato otázka předmětem řízení vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, a nikoli věci sp. zn. 32 T 5/2019, tím méně v ní činěného rozhodování o odnětí a přikázání věci. Proto ani nebylo třeba se jakkoli zaobírat rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, či ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, na které obvinění poukazovali. Nejvyšší soud pak není oprávněn zasahovat do určování místní příslušnosti státních zastupitelství (do sporů o příslušnost), které náleží vyšším článkům soustavy státního zastupitelství (srov. § 12a odst. 1 zákona o státním zastupitelství), přičemž tato problematika ani nemá bez dalšího žádný význam pro postup podle § 25 tr. ř. (místní příslušnost soudu pro konání řízení ve věci byla, jak již bylo řečeno, jednoznačně stanovena). Nejvyšší soud není rovněž příslušný k zaujímání stanoviska k přípisu státního zástupce, vydanému k výtkám obviněných v této věci.
12. Souhrnně je nutné konstatovat, že naznačené námitky nemohou být podkladem pro odnětí věci příslušnému soudu, neboť jejich podstatou není tvrzení situace, v níž by přikázání věci jinému soudu mělo zajišťovat nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, které by se mohlo lépe uplatnit právě u takového jiného soudu. Obvinění svými tvrzeními vyjadřují spíše svou nespokojenost s průběhem trestního řízení proti jejich osobám a se způsobem rozhodování soudů v této jejich věci, a také ve věci souběžně projednávané, přičemž vydaná rozhodnutí považují za nesprávná, resp. nesouladná s jejich názorem. Takové námitky mohou být součástí obhajoby obviněných před soudy prvního a druhého stupně, nikoli důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.
13. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v argumentech obviněných neshledal existenci důležitých důvodů, které by odůvodňovaly prolomení zásady zákonného soudce, a tedy postup podle § 25 tr. ř. Rozhodl proto tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu