U S N E S E N Í
Nejvyšší soud ve věci obviněné JUDr. A. H., vedené u Městského soudu v Brně pod
sp. zn. 89 T 18/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května
2016 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 16. 1. 2014
u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněnou JUDr. A. H. pro zločin
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku (č. l. 159 a násl.
tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal
obviněnou JUDr. A. H. vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4
písm. b) tr. zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v
trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
54 měsíců, přičemž rozhodl také o uplatněném nároku na náhradu škody (č. l. 349
a násl. tr. spisu). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, sp.
zn. 8 To 196/2014, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné podle § 256
tr. ř. (č. l. 418 a násl. tr. spisu). K dovolání obviněné byla usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 348/2015, podle § 265k odst.
1 tr. ř. zrušena obě citovaná rozhodnutí soudů a podle § 265l odst. 1 tr. ř.
bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl (č. l. 449 a násl. tr. spisu).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 89 T 18/2014, uznal
obviněnou vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr.
zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců,
jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, přičemž
rozhodl také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody (č. l. 468 a
násl. tr. spisu). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 8
To 300/2015 (č. l. 527 tr. spisu) podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.
napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu I. stupně k novému
rozhodnutí.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 89 T 18/2014 (č. l.
677 tr. spisu) obviněnou uznal vinnou § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr.
zákoníku, a uložil jí za tento zločin trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců,
jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců, přičemž
rozhodl také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání (č. l. 704 tr. spisu) a věc
se tak nachází v řízení před soudem II. stupně.
Podáním ze dne 28. 4. 2016 (č. l. 731 tr. spisu) učinila obviněná návrh na
odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu v obvodu
Nejvyššího soudu. V úvodu uvedla, že své návrhy na delegaci podávala již v
předcházejících fázích svého trestního řízení, a to proto, že působí jako
advokátka od roku 1993 dosud, účastnila se mnoha jednání se soudci příslušného
soudu (Krajského soudu v Brně), kteří si vůči její osobě vytvořili určitý
osobní vztah, a to včetně soudce JUDr. V. Čecha a Mgr. D. Krátkého. Obviněná
poté ve svém návrhu popisuje průběh řízení o jejím návrhu na delegaci, který
podala dne 16. 6. 2014, jež byl krajským soudem předložen Nejvyššímu soudu až
po rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 8 To 196/2014
a jejímu návrhu na delegaci tak nebylo vyhověno podle obviněného proto, že již
bylo ve věci rozhodnuto, ačkoli návrh podávala 16. 6. 2014, tedy před
rozhodnutím odvolacího soudu. Tato skutečnost svědčí podle obviněné o tom, že
krajský soud není vůči její osobě nestranný. Krajský soud v Brně podle jejího
názoru také v dalším řízení o jejím odvolání proti rozsudku Městského soudu v
Brně ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 89 T 18/2014 pominul existenci a právní názor
obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 348/2015. Obviněná se dále
podivuje nad způsobem přidělování jejích odvolání v rámci Krajského soudu v
Brně. V této souvislosti podrobně popisuje průběh řízení o jejím návrhu na
delegaci ze dne 17. 12. 2015, v němž požadovala odnětí věci Městskému soudu v
Brně a její přikázání jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Brně. V
tomto řízení obviněná spatřuje nesrovnalosti týkající se vyřizování jejích
návrhů. Z chování soudce Mgr. D. Otevřela ze senátu 89 T bylo podle ní zřejmé,
že věc nebude městskému soudu odňata a o tom podle ní svědčí také rychlost
rozhodnutí ve věci 9 Nt 2/2016 pouhých deset dní od jejího přidělení. Dále
podotýká, že její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 2.
2016, sp. zn. 89 T 18/2014, bylo postoupeno na krajský soud dne 8. 4. 2016 a
tentýž den mu bylo přiděleno č. j. 8 To 180/2016, když tentýž den bylo zahájeno
řízení o opravném prostředku. Z výše uvedeného je podle obviněné prokázáno, že
Krajský soud v Brně a zejména senát 8 To není nestranným soudem v její věci a
má osobní vztah k její osobě jako k advokátce zde působící více jak 22 let.
Obviněná má za to, že tento soud nemůže zajistit vůči její osobě dodržení zásad
trestního řízení podle § 2 tr. ř. a vyloučit pochybnosti o nestrannosti soudu.
Podle obviněné jsou dány důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Proto
podává návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému
odvolacímu soudu v obvodu Nejvyššího soudu.
Dne 10. 5. 2016 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Městského soudu v
Brně, sp. zn. 89 T 18/2014, k řízení o návrhu obviněné na postup podle § 25 tr.
ř.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Nejvyšší soud shledal, že je příslušný k rozhodnutí o delegaci, neboť ačkoli
obviněná ve svém návrhu neuvedla konkrétní soud, kterému by její trestní věc
měla být přikázána, vymezila příslušnost Nejvyššího soudu požadavkem, že má být
její věc odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána jinému soudu v obvodu
Nejvyššího soudu. Z uvedeného lze usoudit, že věc obviněné má být projednávána
u některého z krajských soudů i v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze,
čímž se Nejvyšší soud stává soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu
v Brně a jinému soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze.
Nutno podotknout, že postup podle § 25 tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů
a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro
odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik
významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního
principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve
kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněné se aktuálně nachází ve
stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody
uvedenými v návrhu obviněné na delegaci řízení, přitom v argumentech obviněné
neshledal důležité důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a
její přikázání.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněná podává návrhy na postup podle §
25 tr. ř. opakovaně. Domáhala se již v předchozích fázích trestního řízení
odnětí věci Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacího, jakož i se domáhala
odnětí její trestní věci Městskému soudu v Brně ve fázi řízení u soudu I.
stupně. O jejích návrzích na delegaci, jakož i o jejích námitkách podjatosti
bylo vždy v průběhu trestního řízení příslušnými soudy rozhodnuto. O návrzích
na delegaci bylo rozhodováno usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 2/2015 a
sp. zn. 7 Td 44/2015 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016 (
a nikoli 28. 2. 2016, když podle protokolu o neveřejném zasedání je správné
datum 28. 1. 2016, na č. l. 551 tr. spisu, v písemném vyhotovení rozhodnutí
došlo ke zjevné písařské chybě, na č. l. 554 tr. spisu), sp. zn. 9 Nt 2/2016,
tak, že jim nebylo vyhověno a věc nebyla soudům odňata. Obviněná vznášela v
průběhu trestního řízení také námitky podjatosti na konkrétní soudce, když
Městským soudem v Brně ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 89 T 18/2014 (č. l. 547 tr.
spisu), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2016, sp.
zn. 8 To 181/2016 (č. l. 736 tr. spisu), bylo rozhodnuto, že soudce Mgr. D.
Otevřel není vyloučen z vykonávání uvedeného trestního řízení ve věci obviněné
a o námitce podjatosti soudce JUDr. V. Čecha bylo rozhodnuto usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 8 To 196/2014 (č. l. 383 tr.
spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2014,
sp. zn. 6 To 67/2014 (č. l. 391 tr. spisu), tak, že tento soudce není vyloučen
z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci obviněné.
Pokud obviněná ve svém současném návrhu na postup podle § 25 tr. ř. opět
vyjadřuje obavy, že krajský soud není schopen nestranného rozhodování kvůli
tomu, že je již po dobu více než 22 let advokátkou činnou v obvodu tohoto soudu
a tento soud a zejména senát č. 8 To, není schopen ve vztahu k její osobě
rozhodnout nestranně a zajistit vůči její osobě dodržení všech zásad trestního
řízení, Nejvyšší soud uvádí, že shodnými námitkami se již zabýval v usnesení
sp. zn. 7 Td 44/2015, ve stejné věci obviněné, kdy konstatoval, že skutečnost,
že obviněná je činná jako advokátka v obvodu působnosti uvedeného krajského
soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není
schopen v její věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Z důvodů uvedených v §
30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby
nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení
senátu (viz. R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněné pro poměr k osobě, by
muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně
pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k
věci a k úkonům jí se týkajícím objektivně. O takový případ se však v uvedené
věci nejedná, když z obsahu trestního spisu je zřejmé, že vyloučení orgánů
činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř., který ovšem
obviněná již v předchozím řízení využila a o podjatosti soudce JUDr. V. Čecha
bylo rozhodnuto tak, že tento soudce není z úkonů v předmětném trestním řízení
vyloučen (viz výše).
Pokud obviněná znovu namítá skutečnost, že Krajský soud v Brně její návrh na
delegaci ze dne 12. 6. 2014 (č. l. 373 tr. spisu) nepostoupil Nejvyššímu soudu
včas, tak také touto námitkou se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení 7 Td
44/2015, přičemž v tomto pochybení krajského soudu neshledal závažný důvod
opodstatňující postup podle § 25 tr. ř. Toto pochybení nakonec mohlo být
napraveno v průběhu dalšího trestního řízení, kdy bylo znovu v trestní věci
obviněné rozhodováno v odvolacím řízení a Krajský soud v Brně postoupil nově
podaný návrh obviněné na delegaci a Nejvyšší soud jako soud příslušný o ní
rozhodl (sp. zn. 7 Td 44/2015).
Obviněná dále namítá, že nalézací soud pominul existenci rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 7 Tdo 348/2015 a právní názor v něm obsažený. K těmto námitkám
Nejvyšší soud uvádí, že tyto nemají souvislost s jejím požadavkem na odnětí
předmětné trestní věci uvedenému odvolacímu soudu. Její námitky stran
správnosti rozhodnutí a správnosti postupu nalézacího soudu budou totiž řešeny
v rámci řízení o jejím odvolání (které ve věci podala).
Obviněná ve svém návrhu podivuje nad způsobem přidělování jejích odvolání, v
rámci krajského soudu, neuvádí však žádné konkrétní námitky, které by způsob
přidělování zpochybňovaly. V této souvislosti se zabývá časovým sledem
vyřizování jejího návrhu na delegaci ze dne 17. 12. 2015, v němž navrhovala
odnětí věci Městskému soudu v Brně a přikázání kterémukoli okresnímu soudu v
obvodu Krajského soudu v Brně. Z obsahu trestního spisu však podle Nejvyššího
soudu nevyplývá, že by soudy postupovaly nestandardně. Jak bylo uvedeno výše,
obviněná podala v rámci řízení před soudem I. stupně (po zrušení rozhodnutí
nalézacího soudu odvolacím soudem) dne 17. 12. 2015 návrh na delegaci. Toto
podání (č. l. 540 tr. spisu) posoudil nalézací soud jednak jako námitku
podjatosti vůči soudci Mgr. D. Otevřelovi a jednak jako návrh na odnětí věci
Městskému soudu v Brně a její přikázání jinému okresnímu soudu v obvodu
Krajského soudu v Brně. Nejprve rozhodl předseda senátu Městského soudu v Brně
o námitce podjatosti tak, že usnesením ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 89 T 18/2014
(č. l. 547 tr. spisu), rozhodl, že soudce Mgr. D. Otevřel není vyloučen z
vykonávání uvedeného trestního řízení ve věci obviněné. Poté byl trestní spis
89 T 18/2014 předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o návrhu obviněné
na delegaci. O tomto návrhu rozhodl krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 9
Nt 2/2016, v neveřejném zasedání dne 28. 1. 2016 (viz protokol o neveřejném
zasedání na č. l. 551 tr. spisu) usnesením z téhož dne (a nikoli 28. 2. 2016,
jak poukazuje obviněná, přičemž z obsahu trestního spisu je zřejmé, že chybné
datum v usnesení je zjevnou písařskou chybou) tak, že se věc Městskému soudu v
Brně neodnímá. Poté se dne 22. 2. 2016 konalo hlavní líčení. O stížnosti
obviněné proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 89 T
18/2014 o nepodjatosti soudce Mgr. D. Otevřela rozhodl Krajský soud v Brně ze
dne 3. 5. 2016, sp. zn. 8 To 181/2016 (č. l. 736 tr. spisu) tak, že stížnost
obviněné zamítl. V uvedeném postupu neshledal Nejvyšší soud žádná pochybení,
ani tento postup není důkazem neschopnosti Krajského soudu v Brně rozhodovat ve
věci obviněné nestranně.
Z návrhu obviněné na delegaci spíše vyplývá její nespokojenost a nesouhlas s
rozhodováním soudů v její trestní věci.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle § 25 tr. ř. obviněná v podstatě
shledává opakovaně jednak v nesprávném postupu odvolacího soudu ve věci jejího
prvního návrhu na delegaci a jednak v domnělých osobních vazbách soudců
Krajského soudu v Brně k její osobě. K obdobným námitkám se Nejvyšší soud
vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 7 Td 44/2015. Když obviněná svůj návrh
postavila na obdobných námitkách Nejvyšší soud nemá důvod na svých závěrech
cokoli měnit, neshledal proto důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí věci
příslušnému Krajskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu téhož stupně v
obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci
nevyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu