7 Td 35/2016-II-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. srpna 2016 v neveřejném zasedání, v trestní věci
obviněného T. R., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014,
o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9 neodnímá.
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 podala
dne 18. 6. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 9 obžalobu (č. l. 111 tr. spisu) na
obviněného T. R. pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr.
zákoníku.
Nejvyššímu soudu byl dne 8. 7. 2016 předložen trestní spis Obvodního
soudu pro Prahu 9 s návrhem obviněného na odnětí věci tomuto soudu a její
přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný
k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť je podle § 25 tr. ř. soudem, který je
nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu uvedeným soudům.
Z obsahu trestního spisu sp. zn. 2 T 58/2014 je zřejmé, že obviněný podával
návrhy na delegaci opakovaně v průběhu řízení před soudem I. stupně. O návrhu
obviněného na delegaci již rozhodoval příslušný soud (obviněný navrhoval odnětí
věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé
Boleslavi nebo Okresnímu soudu v Berouně nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 2), a
to Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 6 Ntd 21/2015 (č.
l. 601 tr. spisu), tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Obvodnímu soudu pro Prahu 9
neodnímá, když ve skutečnostech uváděných obviněným v jeho návrhu neshledal
důležité důvody k uvedenému postupu.
Dalšími podáními založenými v trestním spisu (ze dne 15. 3. 2016, resp.
16. 3. 2016, 18. 4. 2016, 8. 6. 2016) obviněný učinil opětovný návrh na odnětí
věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 a její přikázání tentokrát Okresnímu soudu v
Jihlavě. Jak již bylo uvedeno výše, k takovému rozhodnutí je příslušný Nejvyšší
soud.
Obviněný ve svém návrhu na delegaci v úvodu namítá, že nedošlo ke spáchání
trestného činu úvěrového podvodu, jež je mu kladen za vinu. Podle něj nelze v
jeho jednání shledat úmysl, neboť zpočátku úvěrové splátky hradil a dokonce při
podpisu smlouvy složil akontaci ve výši téměř jedné třetiny ceny automobilu, na
jehož koupi mu byl poskytnut úvěr. Nelze podle něj rovněž považovat za
nepravdivý údaj uvedení čistého měsíčního příjmu ve výši 31 000 Kč v období
května 2011, kdy byla uzavřena smlouva. Obviněný v této souvislosti podrobně
rozebírá způsob výpočtu čistého příjmu jeho osoby, jako osoby samostatně
výdělečně činné. V další části obviněný poukázal na zásadu subsidiarity trestní
represe, kdy je přesvědčen, že se v jeho případě jedná o občanskoprávní spor a
trestní stíhání mělo být zastaveno jako nedůvodné. Dále se zabýval otázkami
procesními, kdy je přesvědčen, že nemělo být pokračováno v hlavním líčení,
neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o námitce podjatosti samosoudkyně učiněné
jeho obhájcem dne 24. 8. 2015. Dále podle obviněného nebylo rozhodnuto Městským
soudem v Praze o jeho návrhu na delegaci ze dne 24. 8. 2015. Dále ani ke dni 8.
6. 2016 (tak je datován poslední návrh na delegaci) nebylo podle obviněného
rozhodnuto o jeho návrhu na delegaci ze dne 16. 3. 2016 a tedy došlo a dochází
v jeho věci opakovaně k průtahům v řízení zejména ve věci návrhu na delegaci.
Obviněný uvedl, že proto podává návrh na delegaci dne 8. 6. 2016 opakovaně z
procesní opatrnosti. Průtahy v řízení jsou podle něj způsobovány jednáním
soudkyň Mgr. K. Radkovské a Mgr. M. Vernerové Ivičicové. Uvádí, že jako součást
svého návrhu na delegaci vznáší námitku zákonného soudce (včetně předchozí
soudkyně Mgr. K. Radkovské). Namítá rozpor s čl. 38 odst. 1 LZPS a nálezem
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1302/2010. Podle obviněného lze v jeho případě
důvodně pochybovat o nepodjatosti soudce. Má za to, že jednání soudce je
opakovaně zatíženo zmatečností.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu
závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době
rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu
řízení před soudem I. stupně. Není sporu o tom, že Obvodní soud pro Prahu 9 je
místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci
obviněného, neboť podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu
byl trestný čin spáchán. Podle obžaloby se tak mělo stát v Praze 9 v prostorách
autobazaru M. Nejvyšší soud na úvod svého rozhodnutí zdůrazňuje, že se v řízení
o odnětí a přikázání věci nezabýval vznesenými hmotně právními námitkami
obviněného týkajícími se jeho viny, hodnocení důkazů či aplikace zásady ultima
ratio, neboť tyto otázky nejsou předmětem řízení o odnětí a přikázání věci, ale
budou předmětem řízení o obžalobě u soudu I. stupně a obviněný tak může
uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty
odůvodňující podle obviněného postup podle § 25 tr. ř. se týkají především jeho
obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 2 T 58/2014 nebude u Obvodního soudu
pro Prahu 9 náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána. Svůj návrh
obviněný staví na pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena
zákonnému soudci a na pochybnosti o nepodjatosti soudce (resp. soudkyně). Z
obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněného byly v
průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů odstraněny. Nejvyšší
soud tak v daném případě neshledal v argumentech obviněného důležité důvody pro
postup podle § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné poukázat na to, že některé
námitky obviněného vznesené v jeho návrhu na delegaci nejsou v souladu s
obsahem trestního spisu.
Pokud obviněný uvádí, že Městský soud v Praze dosud nerozhodl o jeho návrhu na
delegaci ze dne 24. 8. 2015, tak obviněný zřejmě přehlédl, že jeho návrh ze dne
24. 8. 2016, který podal opětovně (č. l. 505 – podání ze dne 26. 10. 2015,
přičemž jde o opětovné podání návrhu ze dne 24. 8. 2015, dále obsahově totožná
podání na č. l. 538 a 561 tr. spisu) prostřednictvím obhájkyně JUDr. Z.
Baloghové (i. s. Mgr. M. Pytlová), je návrhem na odnětí věci Obvodnímu soudu
pro Prahu 9, avšak již v něm není uvedeno, kterému soudu je navrhováno její
přikázání. Podáním ze dne 28. 11. 2015, pak obviněný vznesl námitku
nepříslušnosti Městského soudu v Praze k rozhodnutí o delegaci (č. l. 571 tr.
spisu), když doplnil, že věc má být přikázána Okresnímu soudu v Mladé
Boleslavi, Okresnímu soudu v Berouně nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 2. O jeho
návrzích na delegaci tedy rozhodoval příslušný Vrchní soud v Praze, a to
usnesením ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 6 Ntd 21/2015 (č. l. 601 tr. spisu). O
návrhu obviněného na delegaci tak rozhodoval příslušný Vrchní soud v Praze a
nemohl tak rozhodovat Městský soud v Praze, jak obviněný namítá v právě
projednávaném návrhu na delegaci.
Pokud obviněný postavil svůj návrh na delegaci na námitce podjatosti soudkyně,
jíž byla věc obviněného přidělena, je nutno konstatovat, že také o této námitce
bylo v průběhu trestního řízení opakovaně k námitkám obviněného rozhodováno, a
to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 2 T
58/2014 (č. l. 355 tr. spisu) ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze
dne 15. 9. 2015, sp. zn. 7 To 367/2015 (č. l. 407 tr. spisu) a dále usnesením
Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 2 T 58/2014 (č. l. 536
tr. spisu). Podle uvedených rozhodnutí není samosoudkyně Mgr. M. Vernerová
Ivičicová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci
obviněného T. R. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014.
Proti naposledy uvedenému rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájkyně
dne 30. 11. 2015 stížnost (č. l. 608 tr. spisu), o které nebylo dosud
příslušným soudem rozhodnuto (jak také namítá obviněný). Pokud však obviněný
namítá, že bylo konáno hlavní líčení, aniž by bylo pravomocně rozhodnuto o
námitce podjatosti, nutno připomenout, že stížnost proti takovému rozhodnutí
nemá odkladný účinek, o čemž byl obviněný ostatně řádně poučen právě v uvedeném
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 2 T 58/2014
(č. l. 536 p. v. tr. spisu). Soud tak mohl dál pokračovat v hlavním líčení, a
to přesto, že obviněný si proti usnesení, jímž bylo o námitce rozhodnuto, podal
stížnost. Teprve pokud by soud druhého stupně stížnosti vyhověl a námitku
podjatosti by shledal důvodnou, byly by úkony učiněné vyloučeným soudcem
neúčinné a celá věc by musela být projednána znovu jiným soudcem. Nejvyšší soud
proto konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 9 nepochybil, když konal hlavní
líčení, aniž bylo rozhodnuto o stížnosti obviněného proti usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 2 T 58/2014 (č. l. 536 tr.
spisu), neboť stížnost proti takovému rozhodnutí nemá odkladný účinek.
Obviněný dále postavil svůj návrh na delegaci na námitce zákonného soudce, tedy
na pochybnostech, zda byla jeho trestní věc přidělena v souladu s rozvrhem
práce. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že tuto pochybnost (zda předmětná
obžaloba v dané trestní věci obviněného byla přidělena zcela v souladu s
rozvrhem práce a tedy, zda je jeho trestní věc souzena zákonným soudcem)
vyslovil obviněný v průběhu trestního řízení opakovaně.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný svůj opakovaný návrh na
delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc
přidělena zákonnému soudci. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto
pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení odstraněny
(č. l. 601 a násl. tr. spisu, str. 2 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
1. 2016, sp. zn. 6 Ntd 21/2015). Obviněný však argumenty soudu nadále považuje
za nedostatečné, aniž by však sám uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících
pochybností, ze kterých pramení jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu
s rozvrhem práce soudu.
S ohledem na povahu námitky, jež je obsahem návrhu obviněného na delegaci,
Nejvyšší soud uzavírá, že ani v ní neshledal důležité důvody na postup podle §
25 tr. ř. Nutno zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci se řeší otázka
navrhované změny příslušnosti soudu, ať již věcné nebo místní, a nikoli otázka,
jak má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě. Jak již bylo
uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I.
stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší soud nepřisvědčil obavám obviněného o
jakési libovůli Obvodního soudu pro Prahu 9 při rozhodování. Důvody návrhu na
delegaci věci jinému soudu, jsou především projevem nesouhlasu obviněného se
způsobem rozhodování obvodního soudu. Z trestního spisu přitom vyplývá, že ze
stejného důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné výhrady i proti
dalším konkrétním osobám v jiných řízeních.
Lze tedy uzavřít, že soudy řádně odůvodnily jak otázku zákonnosti soudce, tak
vyloučily jeho podjatost. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného
na delegaci, avšak s ohledem na jeho obsah neshledal důležité důvody na postup
podle § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §
25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování soudce
(popř. celého soudu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a
věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka
řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli
nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její
přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování
soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci
(srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a
rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu nakladatelství C. H. Beck). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani
zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních
práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že
objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí
věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně
rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu nakladatelství C. H. Beck).
Jak již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi
řízení u soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním
líčení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 7 Td 35/2016
Datum rozhodnutí: 17.08.2016
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Vyloučení soudce
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
7 Td 35/2016-I-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. srpna 2016 v neveřejném zasedání, v řízení o
návrhu obviněného T. R., na odnětí a přikázání věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014, o námitce podjatosti takto:
Podle § 31 odst. 1 tr. ř. nejsou z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. vyloučeni
soudci Nejvyššího soudu JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Hrachovec a JUDr.
Jindřich Urbánek z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R.
vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 35/2016.
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyššímu soudu byl dne 8. 7. 2016 předložen trestní spis Obvodního
soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 58/2014, s návrhem obviněného na odnětí věci
tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Nejvyšší soud je v
tomto případě příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť je podle § 25 tr. ř.
soudem, který je nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu uvedeným soudům.
Tato věc byla v souladu s rozvrhem práce pro rok 2016 přidělena do
senátu č. 7 trestního kolegia Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Michal Mikláš,
JUDr. Petr Hrachovec a JUDr. Jindřich Urbánek (dále jen „senát 7 Td“).
Nejvyššímu soudu bylo dne 25. 7. 2016 doručeno podání obviněného nazvané jako
„Námitka podjatosti na soudce NS JUDr. Michala Mikláše a senát 7 Td“. Obviněný
namítá, že předseda senátu a soudci senátu 7 Td Nejvyššího soudu jsou
nezákonnými soudci a mají důvod ho opakovaně ve svůj prospěch či ve prospěch
třetí osoby poškodit, což má podle obviněného celkově za následek jejich
nezákonnost, kdy opakovaně jednají zejména v rozporu s čl. 38 Listiny a § 42
odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., což by mělo v důsledku znamenat zmatečné jednání
všech soudců uvedeného senátu. Svého jednání se JUDr. Michal Mikláš a zbývající
členové senátu 7 Td podle obviněného dopouštějí opakovaně, proto je potřeba
toto jednání považovat za hrubé a opakované porušení především zákona č. 6/2002
Sb. Obviněný uvedl, že navrhuje zahájení kárného řízení a současně je nucen
podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Obviněný dále rekapituluje, že
dne 1. 3. 2016 byla senátu 7 Td přidělena věc vedená Okresním soudem
Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 k řízení o jeho návrhu na odnětí věci
tomuto soudu a její přidělení Okresnímu soudu v Jihlavě. Ve věci bylo
rozhodnuto tak, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá. Dne 8. 7. 2016
byla Nejvyššímu soudu doručena jeho trestní věc vedená u Obvodního soudu pro
Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014 k řízení o jeho návrhu na odnětí věci Obvodnímu
soudu pro Prahu 9 a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Této věci byla ke
dni 8. 7. 2016 přidělena sp. zn. 0 Td 35/2016 s tím, že ani soudce ani senát
přidělen nebyl. Ten byl přidělen až dne 11. 7. 2016. Rovněž byla změněna sp.
zn. na 7 Td 35/2016, přičemž není podle obviněného znám důvod. Podle názoru
obviněného musí zůstat přidělena sp. zn. původní a nelze s ní libovolně a
svévolně manipulovat a měnit ji. Tato skutečnost je podle obviněného v hrubém
rozporu se zákonem č. 6/2002 Sb., konkrétně § 42 odst. 2. Dne 11. 7. 2016 byla
stejnému senátu 7 Td Nejvyššího soudu přidělena další jeho věc vedená u
Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, které byla přidělena sp.
zn. 7 Td 36/2016. O věci bylo rozhodnuto již 20. 7. 2016 a to podle názoru
obviněného bez znalosti aktuálních informací a příslušného spisu, neboť ten
Okresní soud Praha-západ neopustil. Ze všech výše uvedených důvodů má obviněný
za to, že se v jeho věci jedná o porušení čl. 38 Listiny základních práv a
svobod a § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., a to opakovaně. Obviněný proto žádá
odnětí, resp. zrušení všech rozhodnutí senátu 7 Td a přidělení věcí zákonnému
senátu. Dále obviněný v podání požádal o poskytnutí informací, které již nejsou
v souvislosti s rozhodnutím o námitce podjatosti významné a budou předmětem
odpovědi ze strany Nejvyššího soudu.
Podle § 31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení důvodů uvedených v § 30 tr. ř. rozhodne
orgán, kterého se důvody týkají, a o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud
rozhodují v senátě, rozhodne tento senát, přitom námitky podjatosti lze vznášet
jen proti těm soudcům, kteří se na projednávání a rozhodování věci podílejí.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen
soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm
služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení nemůže nestranně rozhodovat. Důvody pro vyloučení soudce nebo
přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně
činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti
pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich
obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v
trestním řízení. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení není založeno pouze
na pochybnostech o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se
úkon přímo dotýká, nýbrž i na hmotněprávním rozboru skutečností, které k těmto
pochybnostem vedly. Důležitá je i časová otázka vzniku těchto pochybností
(srov. ÚS 182/1999-n.). Mezi důvody pro vyloučení orgánů činných v trestním
řízení nepatří otázka jejich úrovně odborné způsobilosti (srov. přiměřeně R
23/1998). Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán zde
uvedený sám nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou
činností. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že projednávanou věcí je nutno
rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr
vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter.
Pochybnosti o nestrannosti soudce musejí vyplývat z faktických a zřejmých
okolností svědčících o jeho neobjektivním přístupu. Za podjatost soudce pro
poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze
subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a
domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a
konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a
nestranně rozhodovat (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7.vydání.
Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 372. ISBN 978-80-7400-465-0.).
Senát 7 Td v neveřejném zasedání projednal námitku podjatosti uvedených soudců
Nejvyššího soudu, přičemž shledal, že obviněný námitku podjatosti postavil
toliko na své domněnce, že jeho věci nebyly rozhodovány zákonným soudcem, tedy
na své nespokojenosti s tím, že jeho věci, které byly Nejvyššímu soudu
předloženy k rozhodnutí o jeho návrzích na delegaci, byly přidělovány vždy
stejnému senátu 7 Td, který jeho návrhům nevyhověl.
To, kterému senátu je u Nejvyššího soudu nově napadlá věc přidělena k
projednání, je stanoveno rozvrhem práce tohoto soudu. Nejvyšší soud rozhoduje
specializovanými senáty v oboru jimi přidělené působnosti, přidělení věcí do
jednotlivých senátů se řídí touto specializací, jak tomu bylo zcela v souladu s
rozvrhem práce i v případě návrhů obviněného. Tento obviněným namítaný důvod
nelze podřadit pod žádný z důvodů vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí
věci uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř.
Na základě pouze obecně předestřené námitky podjatosti členové senátu 7 Td
JUDr. Michal Mikláš, JUDr. Petr Hrachovec a JUDr. Jindřich Urbánek v neveřejném
zasedání konaném dne 17. 8. 2016 vyslovili každý za sebe, že nemají žádný
osobní vztah k projednávané věci obviněného T. R., k jeho osobě ani k jinému
orgánu činnému v uvedeném trestním řízení a prohlásili, že nejsou vyloučeni z
úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného T. R. vedené u Nejvyššího
soudu pod sp. zn. 7 Td 35/2016.
K argumentaci obviněného, že ohledně jeho návrhu na delegaci ve věci vedené u
Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, který byl u Nejvyššího
soudu veden pod sp. zn. 7 Td 36/2016, a o kterém bylo rozhodnuto Nejvyšším
soudem dne 20. 7. 2016 podle názoru obviněného bez znalosti aktuálních
informací a příslušného spisu, neboť ten Okresní soud Praha-západ neopustil,
Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění uvedeného usnesení. Z toho odůvodnění m.
j. vyplývá, že návrh na delegaci vedený u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td
36/2016, byl opakovaným návrhem obviněného na delegaci v téže trestní věci,
když předchozímu jeho návrhu nebylo vyhověno usnesením Nejvyššího soudu ze dne
13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016. Obsahem opakovaného návrhu byla pouze
argumentace obviněného, že se v předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud nevypořádal
s jeho stěžejní námitkou, zda předmětná věc byla souzena u Okresního soudu
Praha-západ zákonným soudcem v souladu s rozvrhem práce. K této jediné námitce
Nejvyšší soud uvedl, že při rozhodování o delegaci se řeší otázka příslušnosti
soudu a nikoli otázka, jak má být soud obsazen. K tomuto konstatování nebylo
nutno vyžadovat opět stejný trestní spis, který měl Nejvyšší soud navíc k
dispozici krátce předtím již při rozhodování o předchozím návrhu obviněného na
delegaci v téže trestní věci.
Ve věci obviněného T. R. není dán ani některý z dalších důvodů vyloučení soudce
uvedený v § 30 odst. 2, 3 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu