7 Td 55/2025-1948
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2026 v trestní
věci obviněného J. S. vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn.
2 T 134/2022, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá.
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vede na podkladě obžaloby Okresního
státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou trestní řízení ve věci obviněného
J. S. pro zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,
odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku a další trestné činy. Věc je vedena pod spisovou značkou 2 T
134/2022, dosud v ní nebylo meritorně rozhodnuto.
2. Podáním ze dne 17. 11. 2025 obviněný navrhl odnětí věci Okresnímu
soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Poukázal rovněž na předchozí obdobný návrh, který učinil dne 17. 5. 2025 a o
němž dosud nebylo rozhodnuto. Návrh doplnil podáním ze dne 25. 11. 2025, kde
jeho důvody znovu shrnul. Připomněl také, že jeho předchozímu návrhu na odnětí
a přikázání věci Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 7 Td 13/2025 nevyhověl, jednalo
se však tehdy o nekvalifikovaný návrh sepsaný obviněným pod vlivem jeho
nepříznivého zdravotního stavu.
3. Zdůraznil, že tehdy (v době projednávání předchozího návrhu na odnětí
a přikázání věci) také nebyl znám, resp. teprve kulminoval skandál, kdy soudci
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nejméně v 51 případech opakovaně
pověřovali soudní úřednice, aby rozhodovaly samy o přeměnách peněžitých trestů
na tresty odnětí svobody, přičemž „tato rozhodnutí byla opakovaně potvrzována v
různých senátech Krajského soudu v Brně. Teprve senát 5 To Krajského soudu v
Brně, na sklonku roku 2024 si u případu č. 51 tohoto excesu všiml, a rozhodnutí
se hekticky začala rušit, část odsouzených musela být bezodkladně propuštěna z
výkonu trestu odnětí svobody – někteří poškození si pobyli ve vězení
neoprávněně i více než rok“. Podle obviněného jde o masivní a opakované
porušení zásady zákonného soudce a osobní odpovědnosti soudce za zásah do
osobní svobody, které objektivně zpochybňuje důvěryhodnost Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou i Krajského soudu v Brně jako institucí schopných nestranně a
zákonným způsobem rozhodovat i ve věci obviněného. Přitom největší osobní podíl
na celé věci měla předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková, která se měla na
této praxi podílet v celkem 31 případech z celkových 51 případů. Kauze přeměn
peněžitých trestů pak obviněný věnoval další obsáhlou pasáž svého podání.
4. S ohledem na pochybení, k nimž došlo u Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou a rovněž u Krajského soudu v Brně, vzniká podle obviněného objektivně
pochopitelná a ústavně relevantní obava, zda orgány činné v trestním řízení v
obvodu Krajského soudu v Brně – a zejména Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou –
„jsou vůbec schopny garantovat minimální standardy zákonnosti, nestrannosti a
respektu k osobní svobodě ve smyslu čl. 8 Listiny a čl. 5 a 6 Úmluvy“. Přitom
Ministerstvo spravedlnosti ani Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dosud veřejně
nevysvětlily, jaká konkrétní opatření byla v reakci na skandál s přeměnami
peněžitých trestů přijata.
5. Ve vztahu k nyní projednávané věci obviněný v obsáhle odůvodněném
návrhu uvedl, že předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková je poslední a jedinou
trestní soudkyní soudu, která může jeho věc projednávat. Návrh pak odůvodnil
vadami dosavadního řízení a průtahy v projednání věci. Uvedl zejména, že v
přípravném řízení nebyl vyslechnut, ač výslech neodmítl. Bylo omezeno jeho
právo na souvislý monolog, což nelze zhojit v hlavním líčení. Od 28. 6. 2023 do
10. 4. 2024 neměl obhájce. Po dobu 39 měsíců nebylo konáno jediné hlavní
líčení. Dále vytkl, že ve věci nebylo i přes vady přípravného řízení konáno
předběžné projednání obžaloby a že byl soudem pouze přípisem vyrozuměn, že
předběžné projednání obžaloby není obligatorní součástí řízení a že je na úvaze
soudu, zda k němu přistoupí. Konstatoval přetrvávající problémy s postupem a s
nestranností soudkyně JUDr. Ilony Moučkové v jeho trestní věci. Uvedl, že
okresní soud ignoruje „nefunkční nutnou obhajobu“ ustanoveným obhájcem, a
poukázal na nedostatečnou četnost komunikace obhájce s ním i na další jím
pociťované nedostatky.
6. Obviněný dále poukázal na jiné řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou, vedené pod sp. zn. 9 Nc 539/2020 o péči o nezletilého syna, v němž
obviněný podle svého tvrzení nebyl řádně předvolán k rozhodujícímu jednání, a
přesto byl vydán rozsudek, který zásadně zasáhl do jeho rodinného života, a
nyní tak čelí dalšímu trestnímu stíhání za neplnění vyživovací povinnosti.
7. Obviněný shrnul, že za důležité důvody k odnětí a přikázání věci
podle § 25 tr. ř. považuje a) osobní podjatost předsedkyně senátu JUDr. Ilony
Moučkové v kombinaci s její zásadní účastí na aféře nezákonných přeměn
peněžitých trestů, b) existenci civilního řízení o péči o nezletilého syna před
týmž soudem, v němž došlo k zásadním procesním pochybením v neprospěch
obviněného, c) systémové selhání Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
spočívající ve shora zmíněném procesním pochybení v rozhodování o přeměně
peněžitých tretů, d) nedostatečný dohled Krajského soudu v Brně, který
nezákonná rozhodnutí o přeměně peněžitých trestů ve značném počtu případů
potvrdil, e) extrémní průtahy v délce 37 měsíců bez hlavního líčení,
nevysvětlitelná nečinnost soudu od 3. 8. 2022 do 9. 3. 2023, nekonání
předběžného projednání obžaloby a délka trestního řízení, v němž více než tři
roky od podání obžaloby neproběhlo jediné hlavní líčení ani předběžné
projednání obžaloby. Současně zdůraznil, že soudkyně nařídila hlavní líčení,
aniž by řízení vstoupilo do fáze, kdy může být hlavní líčení konáno, neboť
neproběhlo předběžné projednání obžaloby jako obligatorní součást trestního
řízení.
8. Obviněný uzavřel, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ani Krajský
soud v Brně nejsou schopny garantovat spravedlivé a nestranné projednání věci.
Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad
Sázavou i Krajskému soudu v Brně a jejím přikázání Okresnímu soudu v Hradci
Králové „s odvolacím Krajským soudem v Hradci Králové“ nebo jinému
„srovnatelnému soudu v obvodu jiného krajského soudu“, a požádal, aby mu bylo
umožněno osobně se zúčastnit jednání o návrhu na odnětí a přikázání věci a
doplnit a objasnit skutečnosti v návrhu uvedené.
9. K návrhu obviněný připojil odpověď Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou ze dne 28. 7. 2025 týkající se poskytnutí informací o vydávání
rozhodnutí o přeměně peněžitých trestů vyššími soudními úřednicemi, návrh na
určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 25. 11. 2025 adresovaný
Krajskému soudu v Brně a námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Ilony
Moučkové ze dne 17. 11. 2025.
10. Nejvyššímu soudu byla dále doručena i další obsáhlá podání
obviněného, zejména podání ze dne 4. 1. 2026 označené jako námitka podjatosti
předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové, návrh na odročení hlavního líčení –
omluva z jednání, návrh na ustanovení obhájce a bezplatnou obhajobu, návrh na
určení lhůty k provedení procesního úkonu – vyřízení námitky podjatosti ze dne
28. 11. 2025. V podání ze dne 6. 1. 2026 obviněný upozornil na rozhodnutí
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 12. 2025 o vyloučení řízení o
trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku ze
společného řízení a vedení této věci pod novou spisovou značkou 1 T 164/2025 s
tím, že v této vyloučené věci bylo nařízeno hlavní líčení na 6. 1. 2026 přesto,
že obviněný uplatnil námitku podjatosti jmenované soudkyně a podal i další
procesní návrhy. Obviněný vyjádřil názor, že pokračování v řízení ve vyloučené
věci sp. zn. 1 T 164/2025 by mohlo vzbuzovat dojem obcházení účelu delegace,
přičemž vyloučený skutek je se „zbytkem“ věci úzce a neoddělitelně spojen, a
požádal Nejvyšší soud, aby k těmto okolnostem přihlédl a v odůvodnění svého
rozhodnutí se s nimi vypořádal.
11. Ve spise se nachází rovněž návrh obviněného na odnětí a přikázání
věci datovaný dnem 11. 5. 2025 (č. l. 1497-1500), v němž obviněný rovněž
poukázal na „absolutní zmatečnost řízení“ s tím, že věc byla netransparentně
přidělena již čtvrtému soudci.
12. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou předložil dne 16. 12. 2025 spis
Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci s přípisem ze
dne 10. 12. 2025, v němž konstatoval, že je ve věci soudem místně příslušným
podle § 18 odst. 1 tr. ř., a stručně shrnul dosavadní průběh řízení. Zmínil, že
rozhodnutím Nejvyššího soudu bude postaveno najisto, zda jsou dány důležité
důvody podle § 25 tr. ř. a tedy který soud má věc projednat, aby mohlo být ve
věci nařízeno hlavní líčení.
13. Nejvyšší soud je soudem podle § 24 odst. 1 tr. ř. příslušným k
rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci, neboť obviněný navrhl odnětí
věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Okresnímu soudu v
Hradci Králové. Nejvyšší soud proto projednal předložený návrh obviněného. V
reakci na jeho požadavek osobní účasti při projednání věci Nejvyšší soud uvádí,
že o návrhu rozhodoval v neveřejném zasedání (§ 240 tr. ř.), jehož se kromě
členů senátu a zapisovatele nemohou žádné další osoby zúčastnit (§ 242 odst. 1,
2 tr. ř.). Obsáhlá podání obviněného přitom již nebylo třeba jakkoli doplňovat.
Po projednání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět,
neboť nejsou dány zákonné důvody pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.
14. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou je soudem věcně i místně
příslušným k projednání věci. Odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci) upravuje
§ 25 tr. ř., podle něhož může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
15. Pojem „důležité důvody“ ve smyslu § 25 tr. ř. není v zákoně blíže
definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou
povahou výjimečné. Odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu
je průlomem do ústavně garantované zásady, že příslušnost soudu a soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci
soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se tedy musí zakládat na důvodech,
které jsou objektivně závažné. Jde o to, zda je zásadním způsobem zpochybněna
možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad
trestního řízení. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání
jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z
výše citovaného ústavního principu. Taková situace v posuzované věci nenastala.
16. Podstatou odůvodnění návrhu obviněného na delegaci jsou výhrady
proti dosavadnímu postupu Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou v této trestní
věci a proti činnosti tohoto soudu vůbec, zejména pokud jde o dočasně chybnou
praxi týkající se rozhodování o přeměně peněžitých trestů na tresty odnětí
svobody v letech 2023 a 2024. Konkrétně obviněný namítal zejména vystřídání tří
předsedů senátu v jeho trestní věci, prodlevy v řízení, namítal podjatost
předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové, nedostatečné zajištění obhajoby a dále
údajná pochybení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou v občanskoprávním řízení.
To vše podle obviněného vzbuzuje pochybnost o schopnosti celého Okresního soudu
ve Žďáru nad Sázavou nestranně a v souladu se zákonem ve věci rozhodnout.
17. Nejvyšší soud připomíná, že o podobném návrhu obviněného na delegaci
rozhodl již usnesením ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 7 Td 13/2025, tak, že podle §
25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá. V novém, zde
posuzovaném návrhu obviněný neuvedl žádné nové důležité důvody, které by
opodstatňovaly odnětí a přikázání věci, byť odůvodnění zčásti doplnil a
modifikoval. Nejvyšší soud proto především odkazuje na své předchozí rozhodnutí.
18. Je namístě připomenout dosavadní průběh řízení v této věci tak, jak
jej Nejvyšší soud částečně shrnul již v předchozím rozhodnutí o návrhu
obviněného na delegaci. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve
Žďáru nad Sázavou podala dne 3. 8. 2022 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
obžalobu na obviněného pro skutky zde uvedené. Věc je u Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou vedena pod sp. zn. 2 T 134/2022. Podle rozvrhu práce
okresního soudu byla věc přidělena předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Večeřovi.
Byly podány různé návrhy obviněného, například na předběžné projednání
obžaloby, na bezplatnou obhajobu, na provedení listinných důkazů. Ve věci bylo
nařízeno hlavní líčení na den 9. 3. 2023 a poté na den 28. 3. 2023, přičemž v
obou případech bylo hlavní líčení odročeno. Na čísle listu 1112 je založen
úřední záznam předsedy senátu, že obviněný dne 20. 3. 2023 doručil soudu do
datové schránky k založení do spisu podání o zhruba 7 000 stranách textu, bez
jehož znalosti nelze hlavní líčení dne 28. 3. 2023 konat, a proto musí být
odročeno na neurčito. Dne 26. 4. 2023 předseda senátu rozhodl o nepřiznání
nároku na bezplatnou obhajobu. Předseda senátu následně ke dni 31. 5. 2023
ukončil jako soudce svoji činnost. Podle rozvrhu práce byla věc obviněného
přidělena předsedkyni senátu Mgr. et Mgr. Blance Jeňkové. Dne 11. 7. 2023
rozhodoval Krajský soud v Brně o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení
procesního úkonu. Poté byla řešena otázka vyloučení předsedkyně senátu Mgr. et
Mgr. Blanky Jeňkové, na kterou obviněný podal návrh na přezkoumání a omezení
svéprávnosti, a tato otázka byla definitivně vyřešena až na základě usnesení
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022
ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 4 To
135/2024, a to tak, že předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková podle §
30 odst. 1 tr. ř. je vyloučena z provádění úkonů trestního řízení v dané věci
obviněného (č. l. 1258). Věc byla následně přidělena podle platného rozvrhu
práce k vyřízení předsedkyni senátu JUDr. Iloně Moučkové.
19. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přípisem předsedkyně senátu (v dané
době ve věci činné) ze dne 20. 3. 2024 byl obviněný vyzván, aby si ve lhůtě
deseti dnů od doručení přípisu z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr.
ř. zvolil obhájce a soudu předložil plnou moc. Z důvodu nečinnosti obviněného
byl opatřením předsedkyně senátu ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022,
obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Vojtěch Sklenář, který následně opakovaně ve
dnech 21. 6. 2024 a 15. 8. 2024 nahlížel do trestního spisu sp. zn. 2 T
134/2022. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 9. 2024, sp.
zn. 2 T 134/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10.
2024, sp. zn. 7 To 293/2024, byl obviněnému přiznán nárok na obhajobu za
sníženou odměnu ve výši jedné čtvrtiny. Přípisem předsedkyně senátu ze dne 20.
10. 2024 byl obviněný vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů soudu sdělil, zda využívá
svého práva a zvolí si obhájce a soudu zašle plnou moc, pokud tak neučiní,
zůstane zastoupen ustanoveným obhájcem Mgr. Vojtěchem Sklenářem. Na tuto výzvu
obviněný nereagoval. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10.
1. 2025, sp. zn. 2 T 134/2022, bylo rozhodnuto, že se obhájce Mgr. Vojtěch
Sklenář nezprošťuje povinnosti obhajovat obviněného v trestní věci pod sp. zn.
2 T 134/2022.
20. Poté, co byl spis dne 14. 3. 2025 vrácen okresnímu soudu s citovaným
rozhodnutím Nejvyššího soudu, že se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou
neodnímá, bylo dne 24. 3. 2025 nařízeno hlavní líčení, a to na dny 27. 5., 29.
5. a 3. 6. 2025. Hlavní líčení však nebylo konáno pro neúčast obviněného. Bylo
odročeno na neurčito, neboť spis bylo nutno předložit správě soudu na základě
návrhu obviněného ze dne 22. 5. 2025 na určení lhůty k provedení procesního
úkonu. Rozhodováno bylo rovněž o námitkách podjatosti a stížnostech obviněného
týkajících se údajné podjatosti předsedkyně senátu Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou i senátu Krajského soudu v Brně. Usnesením ze dne 16. 10. 2025, sp. zn.
8 To 250/2025, pak rozhodl Krajský soud v Brně, že předsedkyně senátu JUDr.
Ilona Moučková není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v této
trestní věci obviněného (č. l. 1717). Spis byl Okresnímu soudu ve Žďáru nad
Sázavou vrácen dne 24. 10. 2025. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
ze dne 27. 11. 2025, č. j. 2 T 134/2022-1855, bylo rozhodnuto o zastavení
trestního stíhání pro část skutků, které byly obviněnému kladeny obžalobou za
vinu, a to z důvodu promlčení trestního stíhání. Usnesením Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 12. 2025, č. j. 2 T 134/2022-1894, bylo rozhodnuto
o vyloučení řízení pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr.
zákoníku k samostatnému projednání.
21. Nic z toho, co obviněný uvádí ve svých podáních, nemůže být
důležitým důvodem pro delegaci věci. Nejvyšší soud ve své judikatuře konstantně
vychází z toho, že důvodem ke změně místní příslušnosti nemůže být obecná
nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v
trestní věci obviněného. Pokud obviněný zakládá své pochybnosti na údajné
podjatosti ve věci činné předsedkyně senátu, je třeba jednak v obecné rovině
uvést, že v případě pochybností o nestrannosti soudců činných v určité věci se
lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní
soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí
předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení
z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by
přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce
příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně
mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu, a návazně rozhodnout
o odnětí a přikázání věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10.
2023, sp. zn. 7 Td 51/2023). V tomto případě je podstatné, že předsedkyně
senátu JUDr. Ilona Moučková není vyloučena z projednání a rozhodování v této
věci, o čemž bylo již pravomocně rozhodnuto. Ani Nejvyšší soud neshledává
důvody k vyloučení jmenované soudkyně. Jak už Nejvyšší soud dříve uvedl, ani
okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s
právním názorem nebo představou obviněného nebo účastníka řízení, neznamená, že
jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy
existuje důvod pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z
konstantní judikatury vyplývá, že způsob vedení řízení a rozhodování soudu
(soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci. Ani
případné procesní pochybení nestačí k závěru, že objektivita řízení není u
daného soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání
jinému soudu. Výhrady obviněného proti procesnímu postupu soudu, jakož i proti
jeho skutkovým a právním závěrům mohou být součástí obhajoby obviněného a
následně předmětem řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích, ale
nikoli podkladem pro odnětí věci příslušnému soudu. Tím spíše to platí o
případných pochybeních v přípravném řízení, které obviněný vytýká.
22. Nejvyšší soud nemá důvod cokoliv měnit ani na závěru vysloveném ve
svém předchozím rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, že relevantní není
ani tvrzení obviněného směřující proti výkonu činnosti ustanoveného obhájce,
neboť soudy obecně vzato nejsou povolány k přezkumu správnosti vedení obhajoby
ze strany obhájce, a již vůbec nejde o problematiku, která by souvisela s
možností projednání věci u toho kterého soudu.
23. Za důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. není možné považovat ani
delší dobu, po kterou je u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedeno řízení o
obžalobě podané na obviněného dne 3. 8. 2022. I když je nutno připustit, že
objektivně došlo ke značným a neobvyklým prodlevám s projednáním této věci, je
třeba připomenout – jak naznačuje i výše uvedené shrnutí dosavadního průběhu
řízení, byť stručné a neúplné – že ve značné míře se jednalo o prodlevy
způsobené postupem obviněného.
24. Opodstatněnost obav obviněného týkajících se údajné neschopnosti
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou řádně a nestranně projednat jeho trestní
věc nijak nevyplývá ani z toho, jak tento soud v minulosti rozhodl v jiných
kauzách. To se vztahuje jak k jiným kauzám týkajícím se přímo obviněného, tak i
k obviněným široce akcentovaným případům rozhodování o přeměnách peněžitých
trestů. Pokud v těchto případech došlo k pochybením, nelze z toho dovozovat
neschopnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vykonávat trestní soudnictví.
25. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s výhradou obviněného, že by
rozhodnutí o vyloučení řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy podle §
196 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému projednání bylo obcházením účelu
delegace. Uvedené závěry o nedůvodnosti návrhu na delegaci platí také pro
řízení o vyloučeném trestném činu. Ani v takto vyloučeném řízení nelze shledat
důležité důvody k delegaci. Obecně vzato, pokud by shledány byly, například pro
podjatost soudce, zakládalo by to důvod zrušení případného rozhodnutí i ve
vyloučené věci na základě opravného prostředku. V daném případě však o ničem
takovém nelze uvažovat.
26. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25
tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že příslušnost soudu a soudce
stanoví zákon a nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela
výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi, které nebyly
Nejvyšším soudem shledány.
27. Pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí o odnětí věci Krajskému soudu v
Brně, jehož se obviněný rovněž domáhal, nepřicházelo v úvahu, neboť řízení je
vedeno před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou.
28. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou tedy povede řízení v této věci a
nic nebrání nařízení hlavního líčení, neboť – jak byl obviněný soudem správně
poučen – předběžné projednání obžaloby není obligatorní součástí trestního
řízení a je na úvaze soudu, zda předběžné projednání obžaloby nařídí. Pokud tak
soud neučinil a nařídil hlavní líčení, je povinností obviněného se na
předvolání k hlavnímu líčení dostavit. Meritorní projednání věci bude nutno v
tomto stadiu řízení považovat za prioritu, a to bez ohledu na případná další
nedůvodná a soud zatěžující podání obviněného, včetně případných dalších zjevně
nedůvodných návrhů na odnětí a přikázání věci. Jestliže obviněný namítá, že
trestní řízení trvá příliš dlouho, lze předpokládat, že jeho hladký průběh a
věcné projednání obžaloby nebude mařit. Bude tudíž možné a vhodné urychlené
projednání a skončení věci.
29. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. rozhodl, že
věc se Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu