Judikát 7 Tdo 1110/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:25.03.2026
Spisová značka:7 Tdo 1110/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1110.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 185a odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
7 Tdo 1110/2025-650
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 3. 2026 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. F. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 4 To 121/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 61/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný J. F., odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 1. 2025, č. j. 25 T 61/2023-495, byl obviněný uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Kromě toho mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na šest let.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu ve stručnosti tím, že nejméně ve třech případech v době od 09:00 hod. do 10:00 hod. v přesně nezjištěné dny koncem měsíce července 2022 v XY v ulici XY č. XY v provozovně Kebab XY, okres XY, v prostoru kuchyně a dveří skladu provozovny opakovaně přistoupil zezadu k poškozené S. S., objal ji, přitiskl zepředu na své tělo, líbal jí na ucho, osahával ji rukou na prsou, v jednom případě i pod oblečením, chytil ji za zápěstí ruky, vyjmul z kalhot ztopořený penis, masturboval až do vyvrcholení a ejakuloval na podlahu, přičemž poškozená se snažila odejít, ale to se jí nepodařilo, neboť obžalovaný ji pevně držel za ruku a bránil jí v odchodu. Poškozená se nedokázala obžalovanému důrazněji bránit, neboť se bála jeho předchozích výhrůžek, že zveřejní fotografie a videa, na kterých se objímala s přítelem P. T.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 7. 2025, č. j. 4 To 121/2025-548, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které výslovně opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., byť následné námitky rozvedl jen jako námitky uplatněné k písmenu g) a k dalším označeným dovolacím důvodům nic bližšího neuvedl. Úvodem zrekapituloval dosavadní průběh řízení, zákonné podmínky pro podání dovolání a poukázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se otázky tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Soudy se nedostatečně zabývaly tím, že pro otce poškozené musel vykonávat fakticky otrockou práci a když se vzepřel, tak z něj byl rodinou poškozené vytvořen odstrašující případ pro další osoby. Proto, ale též aby byl znemožněn příjezd jeho rodiny do ČR, bylo na něj podáno trestní oznámení. Skutek se nestal, resp. se nestal tak, jak je uveden v rozsudku.
Výpověď poškozené není věrohodná, a to s ohledem na její nepravdivá tvrzení stran původu fotografií, kterými ji měl vydírat, stejně jako průběhu samotného skutku a nesrovnalostí týkajících se víry poškozené. Taktéž namítl, že nebyl soudem prvního stupně proveden důkaz telefonickým rozhovorem poškozené s manželkou obviněného, což považuje za opomenutý důkaz. Poškozená v tomto hovoru tvrdila, že s obviněným nic neměla. Rozhodujícím je popis celého skutku poškozenou a odpovědi na otázky obhajoby, přičemž soudy nepoužily dostatečně závěry vyplývající z její výpovědi a nevypořádaly se s tvrzenými rozpory. Jednáním popsaným poškozenou nedošlo k naplnění znaků trestného činu znásilnění a jeho jednání nemohlo být posouzeno ani jako přečin sexuálního útoku.
5. Za procesní vadu pak označil i to, že jeho obhájci nebylo při doplnění výslechu poškozené umožněno klást otázky, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Navíc v rámci řízení před soudem prvního stupně mohla obhajoba klást otázky toliko v písemné formě, kdy poškozené byla položena pouze část těchto otázek a obhajoba nemohla na její odpovědi spontánně reagovat. Soudům rovněž vytkl způsob, jakým se vypořádaly s výpovědí svědka P. T., který svou výpověď měnil, a tudíž je nevěrohodný. Dále uvedl, že se v projednávané věci jedná toliko o případ tvrzení proti tvrzení a v souladu se zásadou in dubio pro reo proto mělo být rozhodnuto v jeho prospěch.
Je přesvědčen, že soudy nedostatečně reagovaly na jeho obhajobu, kdy zcela popíral svoji vinu, navíc když jeho víra takové jednání zakazuje a drasticky trestá. Odvolacímu soudu dále vytkl lhostejnost a nepřezkoumání uloženého trestu, zejména trestu vyhoštění, k čemuž připomněl situaci v Syrské arabské republice, v důsledku které trest považuje za nepřípustný. Rovněž obecně připomněl zásady řádného a spravedlivého procesu, zásady hodnocení důkazů a presumpce neviny a odkázal na související judikaturu.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného. K námitkám pod dovolacím důvodem podle písmene g) zdůraznil, že argumentace obviněného, kterou polemizuje s hodnocením důkazů, nemůže tento důvod naplnit. Soudy na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve výroku rozsudku a správně se vypořádaly s věrohodností výpovědi poškozené i s výpovědí svědka P.
T. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného, proto nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. Co se týče námitky obviněného stran opomenutého důkazu, a to zvukového záznamu rozhovoru mezi poškozenou a manželkou obviněného, k tomuto akcentoval, že se nejedná o podstatný důkaz, jehož opomenutí by mohlo uplatněný dovolací důvod podle písmene g) naplnit. Obsah rozhovoru totiž není jakkoli stěžejní pro posuzovanou věc.
Proces dokazování byl řádný, když výslechy poškozené byly provedeny za přítomnosti obhájce, případně jeho substituentky a zmocněnce poškozené a v průběhu výslechu bylo umožněno klást poškozené otázky. Pokud až v závěru doplňujícího výslechu nemohla obhajoba pokračovat v kladení dalších otázek a výslech poškozené byl ukončen, stalo se tak z důvodu jejího psychického rozrušení. Za správnou pak státní zástupce označil i právní kvalifikaci jednání obviněného.
8. Pokud jde o trest vyhoštění, pak tento rovněž označil za správně uložený i odůvodněný. Především poukázal na pobytové oprávnění obviněného na území republiky s tím, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany obviněný neuvedl nic, co by naznačovalo, že vyvíjel ve své vlasti činnosti směřující k uplatnění politických práv a svobod, za které by byl azylově relevantním způsobem pronásledován a azyl mu proto udělen nebyl. Stejně tak správní orgán nedospěl k závěru, že by obviněný mohl ve vlasti pociťovat důvodnou obavu z pronásledování, když doplňková ochrana byla obviněnému poskytnuta z důvodu probíhajícího konfliktu v zemi původu. Má za to, že soud prvního stupně správně zdůvodnil, že nebyly naplněny žádné zákonné podmínky, pro které by trest vyhoštění nemohl být uložen, přičemž státní zástupce se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil.
9. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dovolání obviněného přezkoumal v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a z nich vyplývajících dovolacích námitek a shledal, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.
Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 12.
Obviněný v rámci svého dovolání namítl, že nebyl proveden důkaz zvukovým záznamem telefonického rozhovoru mezi poškozenou a jeho manželkou, což považuje za opomenutý důkaz. Tato námitka však není s to uplatněný dovolací důvod naplnit. K tomu Nejvyšší soud akcentuje, že byť lze námitky týkající se nedůvodného neprovedení důkazů pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně podřadit, argumentace obviněného se s jeho obsahem zcela míjí. Námitku opomenutých, resp. nedůvodně neprovedených důkazů, lze totiž uplatnit pouze v případě, že soudy nedůvodně neprovedly navržené podstatné důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
Daný záznam však tyto podmínky nesplňuje. Obviněný totiž chtěl podle své argumentace obsahem daného hovoru toliko prokázat, že poškozená řekla jeho manželce, že s obviněným nic neměla. Tato skutečnost však nemohla jakkoli významným způsobem ovlivnit rozhodnutí o jeho vině, když navíc mezi obviněným a poškozenou skutečně k intimnímu styku ve formě soulože nedošlo. Proto se nemůže jednat o podstatný důkaz ve smyslu tohoto dovolacího důvodu.
13. Ani další námitky obviněného, kterými zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně a vytýká nedostatečně zjištěný a prokázaný skutkový stav, taktéž nejsou s to uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Obviněný jimi totiž toliko polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a zpochybňuje správnost a úplnost dokazování. Takto koncipované námitky se však zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr.
ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily.
V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani takovou vadu neshledal. Pouze na okraj lze pak k těmto námitkám odkázat i na odst. 65 a násl. rozsudku, který dostatečným způsobem rozvedl své skutkové závěry, přičemž tyto závěry pak přezkoumal i soud odvolací, který je potvrdil. Soud prvního stupně se dokonce vyjádřil i k námitce obviněného týkající se situace tzv. tvrzení proti tvrzení, na kterou obviněný poukazoval i ve svém dovolání (srov. odst. 66 rozsudku).
Pro úplnost je pak namístě doplnit, že pro posouzení viny obviněného nebyla jakkoli podstatná ani otázka původu uváděných fotografií, jejichž zveřejněním obviněný poškozené vyhrožoval, neboť klíčové bylo, že obviněný měl k těmto fotografiím přístup.
14. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědi poškozené. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti, celistvosti či významnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a podstatných skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil.
Obviněný však žádný takový zjevný nesoulad výpovědi poškozené před soudem a z ní vyvozených podstatných skutkových zjištění nenamítl. Soud prvního stupně se navíc věrohodností poškozené dostatečně důkladně zabýval a své závěry i řádně odůvodnil (srov. především odst. 54 a 66 rozsudku). Co se dále týče poukazu obviněného na změny ve výpovědi svědka P. T., k tomu lze toliko odkázat na argumentaci soudu prvního stupně, který se i s tímto vypořádal a vysvětlil, proč výpověď tohoto svědka v rámci hlavního líčení považoval za nevěrohodnou, účelovou a zatíženou osobní záští svědka vůči rodině poškozené (srov. odst. 69 rozsudku).
15. K poukazu obviněného na procesní zásady in dubio pro reo a presumpce neviny je pak namístě taktéž konstatovat, že ani tato argumentace není s to naplnit žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení těchto zásad by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k jejich flagrantnímu porušení v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci neshledal, když byly soudem prvního stupně v souladu s § 2 odst. 5 tr.
ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Rozsudek soudu prvního stupně výrazně nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Soud dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného a jak tyto hodnotil, přičemž jeho závěry následně přezkoumal a potvrdil soud odvolací, který sice stručně, avšak řádně reagoval na odvolací námitky obhajoby.
16. Další porušení svých procesních práv pak obviněný shledává i v tom, že mu nebylo umožněno pokračovat v kladení otázek poškozené v rámci jejího výslechu, resp. výpovědi před soudem. Tato námitka je však taktéž čistě procesního charakteru a nelze ji pod žádný dovolací důvod podřadit.
Pro úplnost pak Nejvyšší soud odkazuje na usnesení odvolacího soudu, který se s totožnou námitkou obviněného důkladně zabýval (srov. odst. 7 usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožnil. Odvolací soud řádně zdůvodnil, že výslechy byly provedeny v souladu s trestním řádem, za účasti obhájce obviněného, příp. jeho substituentky a obhajobě bylo umožněno klást poškozené dotazy, přičemž doplňující výslech byl předčasně ukončen až z důvodu psychického rozrušení poškozené. Pokud pak obviněný značně neurčitým způsobem poukázal na otázku zachování totožnosti skutku, lze toliko doplnit, že se i s touto otázkou dostatečným způsobem vypořádal odvolací soud, na jehož argumentaci lze ve stručnosti odkázat (viz odst. 21 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto shledal, že námitky obviněného nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
18. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
20. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
21. Co se týče námitek stran hmotněprávního posouzení jeho jednání, obviněný je uplatnil toliko ve zcela obecné a neurčité podobě. Uvedl, že jednáním, které popsala poškozená, nemohlo dojít k naplnění znaků trestného činu znásilnění, resp. že z důvodu, že bylo jeho jednání překvalifikováno, jej nelze posoudit jako přečin sexuálního útoku. Z jeho argumentace však není zřejmé, jaké znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu nebyly podle jeho názoru naplněny, resp. proč jeho jednání nemůže být posouzeno jako přečin, za který byl odsouzen.
Navíc obviněný brojí proti naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění, za který však nebyl v nyní projednávané věci odsouzen, když k přečinu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku toliko sdělil, že jeho jednání nelze jako tento přečin posoudit. Obviněný tak neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by byly s to uplatněný dovolací důvod naplnit. Námitky pod tímto dovolacím důvodem přitom nelze postavit toliko na zcela obecném nesouhlasu s právním posouzením skutku, navíc v případě argumentace obviněného mj. i jako jiného trestného činu, než za který byl odsouzen.
Dovolací námitka pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. musí směřovat vždy proti konkrétní přesně vymezené právní kvalifikaci uvedené v právní větě ve výroku o vině napadeného rozsudku a být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti této určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem (srov. taktéž usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 247/2009; ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 799/2017). Nejvyšší soud tak neměl dostatečný podklad k přezkumu napadeného rozhodnutí z pohledu konkrétních hmotněprávních výtek a mohl se omezit výhradně na zjištění, zda skutek formulovaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje všechny okolnosti, jež charakterizují znaky trestného činu. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že předmětný skutek byl soudem prvního stupně kvalifikován správně jako přečin sexuálního útoku, když jednání obviněného tak, jak je uvedeno v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, naplňuje všechny znaky skutkové podstaty tohoto přečinu.
V tomto lze odkázat na argumentaci soudu prvního stupně (srov. především odst. 71 rozsudku), přičemž jeho právní závěry řádně přezkoumal a potvrdil i soud odvolací (viz odst. 19 a násl. usnesení odvolacího soudu). S ohledem na uvedené tak žádnou z obviněným uplatněných námitek nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit.
22. Obviněný v rámci svého dovolání dále vytkl odvolacímu soudu lhostejnost k uloženému trestu vyhoštění. Tato argumentace však není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, které obviněný ve svém dovolání uplatnil. Obviněný přitom žádný další dovolací důvod, krom důvodů pod písmeny g), h) a m), neuvedl ani rámcově jeho slovním vyjádřením.
23. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je jako soud dovolací vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Jednou z nezbytných obsahových náležitostí dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. je přitom právě přesná konkretizace zákonného dovolacího důvodu, nejlépe číselným odkazem na jeden či více důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. a k tomu přesná citace tohoto důvodu.
Proto nestačí ani to, že by v dovolání byly uvedeny obsahově námitky či výhrady, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale zákonný dovolací důvod musí být v dovolání výslovně uveden odkazem na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá. Bez této náležitosti dovolání není způsobilé být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 541/2003; ze dne 1.
9. 2010, sp. zn. 11 Tdo 890/2010). Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku přitom ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je tak vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Na podkladě dovolání totiž může dojít k prolomení institutu právní moci napadeného rozhodnutí, což v zásadě není žádoucí.
Zákon proto omezuje možnosti dovolacího soudu takovým způsobem zasáhnout a může k takovému postupu docházet výhradně na základě formálně precizního podání – dovolání – sepsaného osobou, u níž se předpokládá znalost právních předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 5 Tdo 505/2023). Proto je v § 265d odst. 2 tr. ř. stanoveno, že obviněný může podat dovolání zásadně jen prostřednictvím obhájce. Obhájce jako osoba znalá práva (resp. jako osoba, u níž se znalost práva předpokládá) by měl zaručovat, aby právní složitost spojená s podáním dovolání nebyla na újmu možnosti využití tohoto mimořádného opravného prostředku obviněným, který zpravidla potřebné právní znalosti nemá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1346/2012). V případě obviněného byla podmínka uvedená v § 265d odst. 2 tr. ř. splněna, přičemž byl o uvedených náležitostech řádně poučen i v rámci usnesení odvolacího soudu.
24. Takový postup navíc není pouhým formalismem, neboť je nutno vzít v úvahu, že od obsahu podaného dovolání (mj. od odkazu na zákonný dovolací důvod) se odvíjí šíře (vymezení) dovolacího přezkumu a možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. To znamená, že dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a případně prolomit jeho právní moc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 3 Tdo 248/2012; ze dne 21.
12. 2021, sp. zn. 4 Tdo 1312/2021; ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 4 Tdo 583/2023). Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017).
25. Je tak namístě uzavřít, že uvedenou argumentaci obviněného nelze pod žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů podřadit, když neuvedl žádný další relevantní dovolací důvod, a to ani jeho slovním vyjádřením či alespoň rámcovým vymezením. Navíc je tato argumentace obviněného koncipována primárně jako výtka odvolacímu soudu, že byl k daným okolnostem lhostejný, což je však spíše námitka proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kterou v rámci dovolání ani nelze namítat (srov. § 265a odst. 4 tr.
ř.). Nad rámec uvedeného však Nejvyšší soud pro úplnost doplňuje, že v rozhodnutí soudů nelze shledat obviněným tvrzenou „zásadní lhostejnost“ k uloženému trestu. Uložením daného trestu se totiž soud prvního stupně zabýval a své závěry i odůvodnil (viz odst. 75 rozsudku), když hodnotil jak podmínky opodstatňující uložení trestu vyhoštění, tak se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal i s možnou existencí překážek podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku, které by uložení tohoto trestu mohly bránit. Odvolací soud pak tyto závěry soudu prvního stupně přezkoumal a potvrdil (srov. odst. 23 usnesení odvolacího soudu).
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Závěrečné zhodnocení
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu