USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025 o dovolání obviněné J. V. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 14 To 215/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 128/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2 T 128/2023-529, byla obviněná J. V. uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že dne 3. 6. 2022 řídila v době okolo 14:05 hod. v Pardubicích po předchozím požití alkoholu osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb, registrované na právnickou osobu R. C., s. r. o., kdy při jízdě po místní pozemní komunikaci ulici XY, a odbočování v rychlosti 9 až 12 km/h vpravo na místo ležící mimo pozemní komunikaci – parkoviště u XY XY, v rozporu s § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) a § 14 odst. 5 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), přehlédla po její pravé straně ve vyhrazeném jízdním pruhu pro cyklisty označeném svislou dopravní značkou „IP 20a – Vyhrazený jízdní pruh“ a vodorovnou dopravní značkou „V 14 – Jízdní pruh pro cyklisty“ na dvoukolovém mopedu tovární značky FLJ Scooter, zařazený do kategorie L1e-B podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) číslo 168/2013, o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „moped“), rychlostí 43-46 km/h jedoucího řidiče P.
M., kterému tak najela přední částí vozidla do jeho jízdní dráhy, a přibližně na středu tohoto vyhrazeného jízdního pruhu se s ním střetla pravou přední částí vozidla v oblasti pravého předního kola, přičemž následně se na místě dopravní nehody na výzvu policejního orgánu podrobila vyšetření na ovlivnění alkoholem, kdy opakovanými dechovými zkouškami u ní bylo v čase 14:21 hod. zjištěno 0,42 promile alkoholu, a v čase 14:27 hod. u ní bylo zjištěno 0,42 promile alkoholu, při dopravní nehodě utrpěl poškozený P.
M. zranění, spočívající v roztrhání sleziny s akutním krvácením a krví v dutině břišní, splasknutí levé plíce do pohrudniční dutiny, pohmoždění levé plíce, zlomeniny druhého až devátého žebra vlevo, tříštivou posunutou zlomeninu levého klíčku a tříštivou a posunutou zlomeninu levé lopatky včetně těžkého otřesu mozku, kdy následně musel být hospitalizován, a urgentně operován za účelem odstranění sleziny, tato operace byla provedena téhož dne 3. 6. 2022, byla mu dána hrudní drenáž a byl uveden do umělého spánku, přičemž byl následně hospitalizován v Pardubické nemocnici až do 22.
6. 2022, poté byl propuštěn do domácího léčení, kdy byl omezen na běžném způsobu života zejména v omezení pohybu levé horní končetiny a nutností nejprve každodenních a poté obdenních pravidelných převazů operační rány nejméně do 28. 7. 2022.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 14 To 215/2024-599, zrušil k odvolání obviněné a poškozeného P. M. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu zákazu činnosti, ve výroku o náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k poškozenému P. M. a ve výroku o náhradě majetkové škody ve vztahu k poškozené Direct pojišťovně, a. s., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. pak rozhodl o nárocích uvedených poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci zvoleného důvodu dovolání odkázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a jejich právními závěry, resp. případy, kdy skutková zjištění učiněná soudy z provedených důkazů nevyplývají, a nutnost Nejvyššího soudu revidovat v takovém případě skutková zjištění. Podle dovolatelky pak nebylo vůbec prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Především nesouhlasila se závěrem soudů, že řídila po předchozím požití alkoholu osobní motorové vozidlo, neboť nebylo prokázáno, že by před jízdou požila alkohol či by u ní byla zjištěna hladina alkoholu v krvi. Výsledek dechové orientační zkoušky byl vyvrácen dalšími důkazy, zejména odborným lékařským vyšetřením, usnesením Magistrátu města Pardubic, odbor dopravy, oddělení správních agend ze dne 27. 6. 2022, č. j. OD/ODSA-77322/2022-MP/II, a znaleckým posudkem MUDr. Michala Zeleného, Ph.D. Obviněná zdůrazňovala, že se za asistence policejního orgánu podrobila odběru krve s negativním výsledkem na výskyt alkoholu v krvi, a následně bylo správním orgánem zastaveno správní řízení o zadržení jejího řidičského průkazu.
Ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, jímž mělo být určeno na základě zpětného propočtu, zda byl u obviněné v době nehody alkohol v krvi, namítala, že byla zjišťována hladina alkoholu v krvi v dobu, která neměla být předmětem znaleckého zkoumání. Soudní znalec určený soudem též provedl svůj výpočet s chybnými vstupními informacemi (zejména její váha, k níž se dále zevrubně vyjadřovala, a procentuální hodnota bílého vína). Obviněná pak sama předložila jako důkaz znalecký posudek MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., z jehož závěrů vyplynulo, že měla nulové procento hladiny alkoholu v krvi, i pokud by začala požívat alkohol ve 3 hod.
ráno daný den (což však označila za čirý nesmysl a pochybení při vyplňování formuláře o provedení dechové zkoušky). Nebylo prokázáno, zda, kdy a v jakém množství měla alkohol požít, neboť k tomuto procesně nevypovídala. Za zásadní pak označila, že soudní znalci nezpochybnili závěry svých znaleckých postupů, lišili se pouze v zadání vstupních údajů. V rámci dokazování tak byl podle jejího přesvědčení najisto učiněn závěr, že nebyla pod vlivem alkoholu a neporušila žádnou povinnost stanovenou zákonem.
Obviněná též nesouhlasila se závěrem, že jí nebránily jiné překážky ve výhledu do cyklo pruhu, a proto měla dostatečný čas si situaci zjistit a vyhodnotit, což bylo zapříčiněno i vzhledem k jejímu stavu podnapilosti. Akcentovala absenci důkazů k učinění tohoto závěru. Nad rámec uvedla, že podle obecně soudně lékařského hodnocení ovlivnění ethylalkoholem je podnapilost při hladině alkoholu v krvi 0,5 do 0,99 g/kg. Nesouhlasila ani s tím, že z jejího dechu byl cítit alkohol, neboť to nebylo nikde zaznamenáno a ani žádný svědek se takto nevyjadřoval.
Naopak vyslechnutí svědci policisté shodně u hlavního líčení uvedli, že pod vlivem alkoholu nebyla.
6. K soudem prvního stupně deklarovaným porušením ustanovení zákona o silničním provozu uvedla, že při jízdě sledovala situaci v provozu na pozemní komunikaci a před samotným odbočením dala i světelné znamení o změně směru jízdy. Podívala se do zrcátek a v dálce něco viděla, nerozeznala však, zda to byl cyklista či chodec. Nevyhodnotila si to jako překážku, neboť si myslela, že je to dostatečně daleko. Konkrétně potom uvedla, že před samotným odbočováním viděla asi cyklistu v pravém venkovním zrcátku na vzdálenost čtyř nebo pět aut za ní, a to v cyklo pruhu napravo od ní, potom již odbočovala. I ze samotného vyjádření dovolatelky je zřejmé, že viděla nejprve nějaký objekt, později dokonce cyklistu pohybující se ve směru k ní ve vyhrazeném jízdním pruhu. Vzhledem k okolnostem z tohoto popisu děje nevyplývá, že by porušila dopravněprávní předpisy. Rozhodně nesouhlasila s tím, že by poškozeného v rámci odbočování svého vozidla ohrozila. Důvodem střetu byla absolutně nepřiměřená rychlost jízdy poškozeného. Provedeným dokazováním znaleckým posudkem a výslechem soudního znalce z oboru dopravy nelze učinit zcela závěr o její vině.
7. Dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o nadbytečnosti jejího důkazního návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu předmětné dopravní nehody za účelem zjištění, zda neporušila žádné dopravní předpisy. Podle jejího přesvědčení je zcela legitimní a obvyklé, že za situace, kdy dojde ke zranění podobnému, které utrpěl poškozený, orgány činné v trestním řízení postupují tak, že tento důkaz provedou. Tím, že nebylo vyhověno tomuto důkaznímu návrhu mělo být porušeno její právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces.
8. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že všechny vznesené námitky považoval za neopodstatněné. Výtka, jíž obviněná odmítla skutkové zjištění o obsahu alkoholu ve své krvi, podle něj odpovídala první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná obsáhle argumentovala negativním výsledkem rozboru své krve po nehodě, avšak pomlčela o tom, že se k odběru krve rozhodla se značným časovým odstupem od nehody; vzhledem k rychlosti odbourávání alkoholu pak nutně již alkohol ve své krvi neměla. Ztotožnil se se závěrem o účelovosti takového počínání i s ohledem na její předchozí kriminální zkušenost. Z pozdní krevní zkoušky již nemohl vzejít žádný poznatek, který by mohl mít vliv na skutkové zjištění soudů, výsledkem mohlo být jen zjištění, že její tělo odbourává alkohol obvyklou rychlostí, jak potvrdil znalec MUDr. Petr Baláž ve svém znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Mezi výsledkem krevní zkoušky a skutkovým zjištěním o řízení dovolatelky pod vlivem alkoholu tudíž neshledal žádný rozpor.
10. K nesouhlasu obviněné s odmítnutím jejího důkazního návrhu provést vyšetřovací pokus konstatoval podřazení předmětné námitky pod třetí variantu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z formulace učiněného
důkazního návrhu usuzoval, že jím mělo být toliko právní posouzení jednání obviněné. Již z tohoto důvodu označil důkazní návrh za zřejmě neúčelný a nedůvodný. Nebyla v něm ani uvedena žádná skutková okolnost, která by takovým pokusem měla být prověřena (ať již by se jednalo o vzájemnou viditelnost účastníků nehody, jejich rychlost či jiné skutkové okolnosti). Nalézací soud pak přiléhavě připomněl, že právní posouzení porušení dopravních předpisů je úkolem soudu. Odvolací soud též poukázal na to, že rozhodné skutkové okolnosti nehody jsou nesporné a plynou i z výpovědi obviněné. Neprovedení tohoto důkazu soudy odůvodnily jeho nadbytečností, což odpovídá důvodu neakceptování důkazního návrhu i podle judikatury Ústavního soudu.
11. Nesprávné právní posouzení skutku obviněná spatřovala v tom, že bylo nesprávně posouzeno spoluzavinění poškozeného, neboť ten nehodu zavinil zcela nepřiměřenou rychlostí své jízdy, což podřadil pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nalézací soud se ovšem zaviněním poškozeného velmi obsáhle zabýval a přiléhavě vyhodnotil jeho spoluzavinění v míře 40 %, z čehož dovodil správný právní závěr o neporušení důležité povinnosti dovolatelkou ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Takové posouzení spoluzavinění poškozeného odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, přičemž odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 11 Tdo 1056/2023, řešící skutkově obdobný případ. Pokud bylo v judikované věci posouzení spoluzavinění poškozené v míře 50 %, i to je v souladu s poněkud vyšším posouzením zavinění ve věci obviněné. V její neprospěch pak svědčí i její ovlivnění alkoholem, kdy spoluzavinění na nehodě měrou 60 % se mu jevilo jako spravedlivé vyjádření poměru obou zavinění.
12. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že obviněná nejednoznačně uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. S ohledem na argumentaci upotřebenou v dovolání lze předpokládat, že nereflektovala posun v dikci zákona provedený již novelou č. 220/2021 Sb. S účinností od 1. 1. 2022 byl totiž pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zařazen nový dovolací důvod, který je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vymezení tohoto důvodu (již po několik let) v zásadě úzce navazuje na Ústavním soudem vymezená pochybení stran vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (což odpovídá slovnímu vyjádření obviněnou prosazovaného důvodu dovolání). Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
16. S ohledem na obsah dovolatelkou vznesených námitek je předně nutno poznamenat, že v podaném mimořádném opravném prostředku se prolínají námitky skutkové i částečně právní povahy. Obviněná v podstatě vznesla tři okruhy námitek; odmítla skutkové zjištění o obsahu alkoholu v její krvi v době nehody, nesouhlasila se zamítnutím svého důkazního návrhu provést vyšetřovací pokus a měla za to, že nehodu zavinil pouze poškozený zcela nepřiměřenou rychlostí své jízdy.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Obviněná svou dovolací argumentaci vystavěla majoritně na deklaraci jejího neovlivnění alkoholem v době jízdy a střetu s poškozeným. Rozpornost daného závěru spatřovala jednak s negativním výsledkem krevní zkoušky, dále pak s usnesením Magistrátu města Pardubic, odboru dopravy, oddělení správních agend ze dne 27. 6. 2022 a znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. Michalem Zeleným, Ph.D.
18. Nutno však akcentovat již správně vyslovený závěr odvolacího soudu, že k naplnění znaku dané základní skutkové podstaty vytýkaného trestného činu by bezpochyby došlo i bez dílčího skutkového zjištění týkajícího se požití alkoholu obviněnou před jízdou. Nelze tedy dospět k závěru, že by se jednalo o rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., kdy dokresluje a vysvětluje pozdní reakce dovolatelky a její vysoce riskantní řidičský úkon, nicméně této je zejména kladeno za vinu, že při odbočování vpravo na místo ležící mimo pozemní komunikaci přehlédla ve vyhrazeném jízdním pruhu pro cyklisty poškozeného jedoucího na dvoukolovém mopedu, jemuž najela do jeho jízdní dráhy, čímž zapříčinila vzájemný střet, v důsledku něhož poškozený utrpěl zranění svým charakterem odpovídající těžké újmě na zdraví. Pakliže okrajově nesouhlasila s tím, že jí nebránily jiné překážky ve výhledu do vyhrazeného pruhu pro cyklisty, a proto měla dostatečný čas si situaci zjistit a vyhodnotit, svá tvrzení nepodpořila žádnou konkrétní argumentací kromě poměrně podrobné negace předchozího požití alkoholických nápojů.
Lze proto rovněž ve stručnosti reagovat a připomenout, že obviněná naopak úsek znala, neboť zde pravidelně jezdila, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty byl jasně patrný, přičemž její závadové jednání spočívalo v tom, že dostatečně nesledovala situaci v silničním provozu, nereagovala na snadno viditelného poškozeného a odbočila vpravo za situace, kdy se cyklista nacházel již těsně za jejím vozidlem.
19. Na okraj lze pak poznamenat, že dílčí skutkové zjištění ohledně hladiny alkoholu v krvi, resp. ovlivnění dovolatelky alkoholem během jízdy, vyplývá zejména z provedených opakovaných dechových zkoušek kalibrovaným přístrojem (při dodržení správného postupu, což je doloženo i videonahrávkou), s nimiž obviněná souhlasila a nežádala krevní zkoušku. Tyto ukazovaly hodnoty poměrně v zásadní výši 0,42 promile alkoholu v dechu. Samotné výsledky korespondují i s výpovědí obviněné, v jejímž rámci připustila předchozí požití alkoholických nápojů.
Byť pak svědci z řad policistů nevypovídali o tom, že by si rozpomínali na skutečnost, že z jejího dechu byl cítit alkohol (což bylo vysvětleno časovým odstupem a počtem případů, které ve své profesi řeší), ze záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy tato skutečnost (zápach alkoholu) vyplývá. Rozhodně pak nelze dospět k závěru, že výsledek dechové zkoušky byl vyvrácen dalšími důkazy. Zejména rozporným se skutkovým zjištěním o předchozím požití alkoholu a jeho vlivem v době nehody nebyl předkládaný výsledek krevní zkoušky.
Obviněné byla řádně a včas nabídnuta možnost podstoupit krevní testy, které původně odmítla. Jednání následně požadující krevní zkoušku (provedenou až 3 hodiny po dechové zkoušce) bylo vyhodnoceno jako účelové, včetně přiléhavého poukazu na předchozí kriminální zkušenost obdobného rázu. Vzhledem k odbourávání alkoholu při provedení krevní zkoušky již tento ve své krvi neměla, což bylo též potvrzeno soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petrem Balážem. Je přitom nerozhodno, zda se jím vypracovaný znalecký posudek nad rámec vyjadřoval i k případnému časovému horizontu mimo zkoumaný skutek.
Protichůdným s předmětným dílčím skutkovým zjištěním nelze shledat ani usnesení Magistrátu města Pardubic, odbor dopravy, oddělení správních agend ze dne 27. 6. 2022, č. j. OD/ODSA-77322/2022-MP/II, kterým bylo zastaveno správní řízení o zadržení řidičského průkazu dovolatelky. Správní orgán totiž v rámci svého rozhodování vůbec neřešil skutečnost, že krevní zkouška byla odmítnuta a byla učiněna s uvedeným časovým odstupem, kdy s ohledem na běžné biologické procesy v lidském těle byla tato zkouška logicky již negativní.
Výsledky dechové zkoušky nezpochybnil ani znalecký posudek předložený obhajobou znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Michala Zeleného, Ph.D. Nevyplývá z něj reálné nulové procento hladiny alkoholu v krvi během jízdy, nýbrž hypotetická hodnota alkoholu v krvi, pakliže by požívala určité množství alkoholu v konkretizovaných časech. V tomto ohledu je vhodné zdůraznit, že jiné, obviněnou předkládané vstupní informace stran času konzumace alkoholu, procentuální hodnoty konzumovaného vína či její váhy nejsou s to vyvrátit závěr o jejím ovlivnění alkoholem v době nehody.
Z hlediska skutečně naměřené hladiny alkoholu je totiž irelevantní, kdy přesně a v jakém množství měla alkohol požít.
20. V provedených důkazech by tedy nebylo možno shledat jakékoliv rozpory (natož rozpor zjevný) se zjištěným skutkovým stavem, neboť provedené důkazy, jež se staly podkladem pro rozhodnutí o vině obviněné, ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelka dopustila shora popsaného jednání. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, neboť není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry.
21. Obviněná dále vznesla námitky proti neprovedení navrhovaného vyšetřovacího pokusu předmětné dopravní nehody za účelem zjištění, zda neporušila žádné právní předpisy. Konkrétně nesouhlasila se závěrem soudů o nadbytečnosti předmětného důkazního návrhu, neboť je legitimní a obvyklé, že v obdobných případech orgány činné v trestním řízení tento důkaz provedou. Nejvyšší soud s dávkou benevolence podřadil obviněnou identifikovanou vadu důkazního řízení pod shora citovanou třetí alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, třebaže postrádal jasné vymezení toho, proč považovala neprovedený vyšetřovací pokus za podstatný důkaz a k jakým rozhodným skutkovým zjištěním se měl vztahovat, kdy se omezila na jakousi povšechnou důležitost v obdobných věcech a nesouhlasila s opakovaným odůvodněním jeho neprovedení. Z formulace učiněného důkazního návrhu v předcházejícím řízení (viz protokol o hlavním líčení ze dne 28. 5. 2024, na č. l. 509v), jakož i dovolací argumentace v rámci nyní podaného mimořádného opravného prostředku, je pak zjevné, že jím nemělo být ověření či upřesnění nějakých konkrétních skutečností ani zjištění skutečnosti nové ve smyslu § 104c tr. ř., nýbrž toliko právní posouzení jednání obviněné. Právní posouzení je na skutkových zjištěních založeno, avšak nelze je získat pouhým pozorováním pohybu vozidel či jiných předmětů při vyšetřovacím pokusu. Zejména pak právní posouzení náleží soudu. I v případě akceptace výhrad obviněné je však potřeba konstatovat, že o situaci předvídanou danou alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tomto případě nejde.
22. Především je nutné připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
23. Nalézací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz odstavec 25.) vysvětlil, proč návrh obhajoby na doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem za účelem zjištění, zda obviněná neporušila žádné dopravní předpisy pro nadbytečnost zamítl. Učinil tak zejména s ohledem na pregnantní znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví doprava silniční, se specializací na posuzování příčin dopravních nehod doc. Ing. Ivo Drahotského, Ph.D. s připomenutím toho, že právní posouzení porušení dopravních předpisů obviněnou, případně poškozeným je úkolem soudu. Odvolací soud se s postupem soudu prvního stupně ztotožnil (viz s. 4-5 odůvodnění jeho rozsudku), kdy návazně osvětlil, že se v zásadě jednalo o jednoduchý nehodový děj, jehož průběh byl zachycen i na kamerovém záznamu, tj. rozhodné skutkové okolnosti nehody byly nesporné a plynuly taktéž z výpovědi obviněné. Rovněž Nejvyšší soud v plném rozsahu s uvedenými závěry soudů obou stupňů souhlasí, kdy zejména soud prvního stupně dostatečně a přesvědčivě osvětlil, na podkladě jakých důkazů učinil svá skutková zjištění. Soudy obou stupňů se pak samotnému právnímu posouzení jednání obviněné, jež porušila specifikovaná ustanovení zákona o silničním provozu, zevrubně věnovaly a vyhodnotily je na základě postačujících provedených důkazů. Závěry soudů nižších stupňů o nadbytečnosti navrhovaného vyšetřovacího pokusu pak plně odpovídají možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
24. Dovolatelka vedle svých výhrad skutkového charakteru uplatnila i námitku právní (byť ji formulovala poněkud abstraktně), neboť stručně vyjádřila své přesvědčení, že zavinění poškozeného bylo výlučné z důvodu nepřiměřeně vysoké rychlosti jeho jízdy.
25. Lze připomenout, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
26. Pakliže obviněná namítá, že neporušila dopravněprávní předpisy, v rámci své argumentace toliko zopakovala svou výpověď, vyslovila nesouhlas se závěrem, že by poškozeného ohrozila a jako důvod střetu označila absolutně nepřiměřenou rychlost jízdy poškozeného.
27. K tomu lze nejprve uvést, že soudy obou stupňů s ohledem na provedené důkazy důvodně shledaly, že obviněná specifikovaná ustanovení zákona o silničním provozu porušila. Zejména tedy nepřizpůsobila svou jízdu podmínkám v provozu na pozemní komunikaci a současně i svým schopnostem a zdravotnímu stavu, neřídila se tak pravidly provozu na pozemních komunikacích, nevěnovala se řízení vozidla, nesledovala situaci v provozu na pozemních komunikacích, přičemž řídila též v době po požití alkoholických nápojů. Její zavinění pak bylo vyhodnoceno jako dominantní příčina srážky a nehodového děje. Obviněná totiž pohyb cyklistů ve vyhrazeném jízdním pruhu v klíčové době krátce před odbočením vůbec nesledovala a jízdní dráhu poškozenému zkřížila v době, kdy se již nacházel těsně za jejím vozidlem. Spoluzavinění poškozeného pak bylo správně posouzeno jako poměrně zásadní procentuálním vyjádřením 40 %, kdy byla vzata v potaz i dovolatelkou nyní vyzdvihovaná jízda poškozeného na mopedu, jež se v tomto jízdním pruhu pohyboval rychlostí 43 až 46 km/h. Takovou rychlost jízdy nelze považovat za přiměřenou okolnostem a dané dopravní situaci, ačkoli i znalec z oboru dopravy ve svém posudku připomněl, že takovýmto způsobem ve vyhrazeném jízdním pruhu se mohou pohybovat i cyklisté na sportovních jízdních kolech. Lehkovážný způsob jízdy ze strany poškozeného příčinnou souvislost nepřerušil, avšak použití dvoukolového mopedu k jízdě ve vyhrazeném jízdním pruhu rychlostí, která téměř vylučovala možné reakce na nečekané situace, bylo vyhodnoceno jako shora identifikované významné spoluzavinění. Návazně byla právní kvalifikace oproti podané obžalobě z toho důvodu moderována, neboť jednání obviněné nebylo posuzováno podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, uveřejněné pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 903/2016, uveřejněné pod č. 32/2017 Sb. rozh. tr.).
28. V tomto ohledu lze na okraj rovněž zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 11 Tdo 1056/2023, na něž přiléhavě odkázal státní zástupce. V dané věci obviněný obdobným způsobem při odbočování vpravo na parkoviště přehlédl v jízdním pruhu pro cyklisty dokonce motocyklistku. Za podstatné v této věci bylo shledáno, že pokud by obviněný splnil svou povinnost a dostatečně sledoval situaci ve vyhrazeném jízdním pruhu pro cyklisty, poškozenou by viděl a o jejím zřejmém porušení povinností by věděl.
29. Lze tedy konkludovat, že soudy obou stupňů ve svých úvahách spoluzavinění poškozeného odpovídajícím způsobem zohlednily, své úvahy odůvodnily a správně zhodnotily.
V.Závěr
30. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že dovolací námitky částečně odpovídaly dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí proto dovolání obviněné Mgr. Jany Vyskočilové podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu