7 Tdo 284/2024-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného P. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 10 To 248/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 113/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 8. 2023, č. j. 4 T 113/2023-249, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v blíže nezjištěném čase dne 9. 12. 2022 v místě trvalého bydliště na adrese XY XY, XY, v úmyslu získat finanční prospěch, požádal elektronickou cestou u společnosti Air Bank, a. s., jakožto poskytovatele služby Zonky, o úvěr ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 166 Kč, kdy do žádosti evidované pod číslem XY uvedl, s vědomím, že by jeho osobě nebyl žádný úvěr poskytnutý, úmyslně nepravdivé údaje totožnosti, konkrétně datum narození svého otce dne XY, druh příjmu zaměstnanec, výše hlavního příjmu 35 500 Kč, název zaměstnavatele XY, byť byl v té době již bez zaměstnání a příjmu ze zaměstnání, přefotil mobilním telefonem svůj občanský průkaz číslo XY a řidičský průkaz číslo XY, pomocí v mobilním telefonu instalované aplikace "malování" na dokladech totožnosti pozměnil datum svého narození na datum narození svého otce včetně rodného čísla, takto pozměněné kopie dokladů totožnosti odeslal elektronicky s žádostí o úvěr společnosti Air Bank, a. s., kdy popsané jednání by vedlo k poškození společnosti Air Bank, a. s., až o částku 200 000 Kč, k čemuž nedošlo z důvodu zamítnutí žádosti poskytovatelem úvěru,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 2 T 125/2018, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2019, odsouzen mimo jiné za přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 30. 7. 2020 se zkušební dobou v trvání tří let, tedy až do 30. 7. 2023.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 To 248/2023-311, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Odvolací soud podle jeho názoru pochybil zejména tím, že odmítl důkazní návrh na znalecké zkoumání jeho duševního stavu v době spáchání trestného činu.
Z listin předložených odvolacímu soudu a výpovědi obviněného při veřejném zasedání vyplývá, že duševní poruchou trpí již od roku 2008, tedy několik let před tím, než se začal dopouštět trestné činnosti, a jeho výpovědi před orgány činnými v trestním řízení o jeho duševním stavu a skutkových okolnostech trestných činů byly nepochybně ovlivněny touto duševní poruchou. Jedná se o depresivní stavy a neurotické poruchy (fobie, úzkostná neuróza), k jejichž navození přispěla i tíživá životní situace a nefunkční rodinné zázemí.
Trpí tak duševní poruchou trvalého rázu, jejíž důsledky si začal uvědomovat až po vyšetření psychiatrem ve Vazební Věznici Ruzyně, kdy mu byla nasazena medikace, která jeho stav podstatně zlepšila. Akcentoval, že otázka nepříčetnosti je otázkou právní, jejíž posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. O příčetnosti přitom vznikla pochybnost, neboť za tu lze považovat i případ, když okolnosti plynoucí z provedeného dokazování v posuzované věci nasvědčují tomu, že pachatel mohl čin spáchat pod vlivem duševní poruchy, přestože až později v jiném řízení vyšlo na základě znaleckých posudků najevo, že trpí duševní poruchou trvalého rázu.
Měl tedy za to, že byla dána vážná pochybnost o tom, zda byl v době činu příčetný, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci, přičemž není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh, nicméně v případě odmítnutí musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Odvolací soud se pak důkazním návrhem na znalecké zkoumání duševního stavu obviněného příslušným posudkem uplatněným až v rámci odvolacího řízení zabýval. Z dostupných spisových materiálů poznatek o potřebě vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie podle ní nevyplývá. Ani popis skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně v nyní přezkoumávané věci nesvědčí o tom, že by dovolatel páchal své jednání pod vlivem duševní choroby či poruchy. Jednalo se o sofistikované a připravované jednání směřující vůči poskytovateli finančních prostředků, kdy jen obezřetností jeho zaměstnanců k výplatě požadované částky nedošlo. Právě z dovolání obviněného vyplynulo, že důsledky psychické poruchy si začal uvědomovat až po vyšetření psychiatrem ve Vazební věznici Ruzyně. Závěr o tom, že se jedná ze strany obviněného o návrh zcela nedůvodný a pro potřeby dokazování i nadbytečný, tak považovala za správný. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
7. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
9. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný P. M. svou dovolací argumentaci primárně založil na tvrzení, že nebyl proveden navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie stran jeho duševního stavu s akcentem na nutnost zodpovězení otázky příčetnosti v době činu. Takovou námitku pak lze podřadit pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jí vyjadřuje své přesvědčení, že k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyvozuje-li obviněný sekundárně závěr o nesprávném právním posouzení skutku, lze uvedenou výtku hodnotit rovněž jako námitku týkající se právního posouzení skutku, jelikož zjištění nepříčetnosti jako okolnosti vylučující trestní odpovědnost je otázkou právní a obsahově naplňuje dále zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1167/2020).
10. V obecném smyslu lze uvést, že námitka příčetnosti je právní kategorií, neboť se jedná o jeden ze znaků trestného činu, protože trestně odpovědným může být jen příčetný pachatel. Příčetným je člověk (fyzická osoba), u kterého jsou v době činu zachovány schopnosti rozpoznávací i ovládací. Trestní zákon nedefinuje pojem příčetnosti, ale pomocí vymezení nepříčetnosti uvádí důvody vylučující trestní odpovědnost. Podle § 26 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Přitom postačuje, že chybí jedna z těchto schopností. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Jak již bylo řečeno, otázka nepříčetnosti je otázkou právní a její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Obecně se příčetnost presumuje, když nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z psychiatrie či jiných oborů ve smyslu § 105 odst. 1 či § 116 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014). Nasvědčují-li tyto konkrétní okolnosti tomu, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
11. Nicméně aby byl znalecký posudek zpracován, nepostačuje subjektivní pocit obviněného, který zpochybňuje svůj duševní stav v době činu, ale z povahy trestního řízení musí vyplynout, že vznikají pochybnosti o příčetnosti obviněného. Pouze tehdy, když má tato skutečnost podklad ve výsledcích provedeného dokazování, a její povaha vyžaduje, aby došlo k jejímu doložení odbornými znalostmi z oboru psychiatrie, přistoupí soud ke zpracování znaleckého posudku z tohoto oboru. Při provádění dokazování je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Pro závěr o nutnosti přibrat znalce pak nepostačuje pouhé zjištění, že byl obviněný opakovaně psychiatricky léčen ani to, že byl po určitou dobu léčen antidepresivními léky, nebo že vykonával činnosti, které se obecně nepovažují za zcela běžné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 Tdo 224/2019). Avšak současně nelze opomenout nutnost důsledného zkoumání charakteru duševní poruchy, kterou obviněný trpí, a jejího potenciálního vlivu na rozpoznávací nebo ovládací schopnosti obviněného v době spáchání toho kterého konkrétního činu s ohledem na jeho povahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 7 Tdo 28/2023).
12. Odvolací soud se v nyní projednávané věci zabýval důkazním návrhem na znalecké zkoumání duševního stavu obviněného (viz odstavce 29. až 35. odůvodnění jeho usnesení), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh zcela nedůvodný a pro potřeby dokazování i nadbytečný, jelikož poznatek o potřebě vypracování psychiatrického posudku ze spisu nevyplývá. Lze shrnout, že již z protokolu o výslechu obviněného z přípravného řízení plyne, že obviněný sám uvedl, že se na psychiatrii neléčí, neužívá žádnou pravidelnou medikaci a je jen v péči psychologa, což samo o sobě k potřebě zkoumání duševního stavu obviněného nepostačuje. Žádné poznatky o potřebě zkoumání duševního stavu nevyplývají ani z přílohově vedeného předchozího trestního spisu obviněného před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 125/2018, stejně jako žádné indicie nejsou dány se zřetelem k nejnovějšímu trestnímu stíhání obviněného před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 26 Nt 906/2023, resp. před tamním okresním státním zastupitelstvím. Konečně pro závěr o jednání pod vlivem duševní poruchy nesvědčí ani popis skutku, z něhož jednoznačně vyplývá, že se jednalo o sofistikované a připravované jednání, směřující vůči poskytovali finančních prostředků, kdy jen díky obezřetnosti jeho zaměstnanců k výplatě požadované dvousettisícové částky nedošlo.
13. Nejvyšší soud pak k uvedenému odůvodnění nemá žádných výhrad, neboť je rovněž toho názoru, že neexistovala konkrétní a reálná pochybnost, která by vyplývala především z předložené lékařské zprávy v návaznosti na charakter vytýkané trestné činnosti. V případě dovolatele se vskutku jednalo o komplexní, sofistikované a koordinované jednání směřující k podvodnému vylákání úvěru, jak ostatně vyplývá již ze samotné tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně. Pakliže ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje na skutečnost, že duševní poruchou (depresivní a neurotické poruchy – fobie a úzkosti) trpí již od roku 2008, z lékařské zprávy (na č. l. 306) vyplývá, že mu v roce 2008 byla diagnostikována úzkostná porucha s panickými atakami a doporučena lehká medikace, nicméně týž rok byla na tomto pracovišti jeho léčba ukončena. Okolnosti charakterizující počínání obviněného, stejně jako okolnosti plynoucí z jeho výpovědi, pak nezaložily důvodnou pochybnost o jeho duševním stavu v tom smyslu, že se reálně nabízel závěr o vymizení alespoň rozpoznávací či ovládací schopnosti ve vztahu k povaze projednávané trestné činnosti. Za daného stavu věci proto lze akceptovat procesní postup odvolacího soudu, pokud nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
V.Závěr
14. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného byly podřaditelné pod uplatněné důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného P. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu