7 Tdo 35/2022-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání
obviněného J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 8 To 278/2021, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 55/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soud v Hodoníně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 19 T
55/2021-45, byl obviněný uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146
odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku a byl za to podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 a půl roku, pro
jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku
poškozeného M. M. na náhradu škody.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 To 278/2021-65, podle § 256 tr. ř. zamítl.
3. Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce
dovolání, které výslovně neopřel o žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
tr. ř., nicméně v něm uvedl, že toto usnesení spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku, resp. nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak jen
ve stručnosti namítl, že „jeho jednání mělo být posuzováno jako jednání v nutné
obraně a odsouzení spočívá na jeho trestní minulosti a ne na základě
provedeného dokazování“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení
Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc
vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání a rozhodnutí soudu
prvního stupně.
4. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství, který je shledal zjevně neopodstatněným, jelikož z učiněných
skutkových zjištění vyplývá absence základní podmínky jednání v nutné obraně ve
formě přímo hrozícího nebo trvajícího útoku. Druhou námitku, podle níž byl
obviněný uznán vinným na základě své trestní minulosti, není možné pod
uplatněný dovolací důvod podřadit, relevanci jí však nelze přiznat ani v obecné
rovině, jelikož byl usvědčen na základě provedených důkazů, v přípravném řízení
se ke svému jednání navíc prakticky doznal. Je tedy vyloučena i případná
existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými
skutkovými zjištěními. Navrhl tedy postup podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
5. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice,
čehož nebylo využito.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda
je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou,
zda má všechny obsahové a formální náležitosti, zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Po přezkoumání uvedeného Nejvyšší soud shledal, že dovolání
obviněného bylo podáno opožděně.
7. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat
pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno
prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o
tom musí být obviněný poučen (viz § 125 odst. 3 tr. ř.). Proto s takovým
podáním není možné spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tedy ani účinky
z hlediska zachování lhůty k podání dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne
11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004).
8. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl
ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému
dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje
jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho
doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle závěrů soudní praxe,
publikovaných pod č. 10/2013 Sb. rozh. tr., doručuje-li se rozhodnutí jak
obviněnému, tak i jeho obhájci, běží sice podle § 265e odst. 2 tr. ř. lhůta k
podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, avšak
uvedené ustanovení se neuplatní, pokud obviněný v době, kdy trestní stíhání
pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, neměl obhájce, neboť si
jej sám nezvolil a přitom nebyl dán důvod nutné obhajoby, a ke zvolení nebo
ustanovení obhájce došlo až následně v průběhu lhůty pro podání dovolání.
9. Ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. pak zcela vylučuje navrácení lhůty k
podání dovolání. Jde o mimořádný opravný prostředek směřující proti
pravomocnému meritornímu rozhodnutí, a tak i z hlediska právní jistoty nelze
prodlužovat dobu, po kterou by bylo možno takové rozhodnutí napadnout a
prolomit jeho právní moc. Je přitom nerozhodné, z jakých příčin došlo ke
zmeškání lhůty k podání dovolání, zda se tak stalo z objektivních důvodů (např.
obviněný byl po celou dovolací lhůtu v bezvědomí) nebo ze subjektivních příčin
(např. stávající obhájce obviněného odmítl podat dovolání s tím, že bez nového
zmocnění k tomu není oprávněn). Ani případné pochybení soudu v poučení o
dovolání (např. uvedení delší lhůty k jeho podání) neumožňuje navrátit
zmeškanou dovolací lhůtu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020,
sp. zn. II. ÚS 848/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 7
Tdo 855/2020, a rovněž Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s.
Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3221).
10. K posuzované věci považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že
obviněný nebyl v řízení zastoupen obhájcem, a to ani v době pravomocného
skončení věci, tedy v odvolacím řízení. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
5. 10. 2021, č. j. 8 To 278/2021-65, mu bylo doručeno dne 24. 10. 2021, přičemž
v něm byl řádně poučen o možnosti podání dovolání a o zákonem stanovených
podmínkách, včetně lhůty k takovému úkonu. Dále je namístě uvést, že dne 27.
10. 2021 bylo Okresnímu soudu v Hodoníně doručeno podání vyhotovené obviněným,
označené jako dovolání proti usnesení ve věci vedené po shora citovanými
spisovými značkami. V jeho obsahu obviněný uvedl, že se změnil a žije řádný
život, ve věci byl trestaný za svou minulost a nikoho nezajímalo, proč se
skutek stal, navíc po jeho spáchání měl poškozený napadnout jeho přítelkyni. Na
to reagoval jmenovaný soud sdělením (resp. připomenutím) obviněnému, že je
oprávněn podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, a v návaznosti na to
požádal o vyjádření, zda si obviněný obhájce zvolí nebo zda mu má být
ustanoven. Následně dne 23. 11. 2021 se k soudu dostavil obhájce Mgr. Stanislav
Králík, který jednak předložil plnou moc od obviněného pro zastupování v řízení
o dovolání v dané věci a současně nahlédl do spisu. Okresní soud poté zaslal
obhájci výzvu, nechť do dvou týdnů od doručení výzvy (což se stalo dne 14. 12.
2021) odůvodní dovolání podané obviněným, jinak bude odmítnuto. Dne 28. 12.
2021 pak bylo soudu prvního stupně doručeno již shora uvedené dovolání
obviněného, podané prostřednictvím obhájce.
11. Na podkladě naznačených skutečností je především zřejmé, že obviněný
nebyl zastoupen obhájcem, kterého si zvolil až poté, co mu bylo doručeno
usnesení soudu druhého stupně. Proto lhůta k podání dovolání počala plynout od
doručení tohoto usnesení obviněnému, tedy ode dne 24. 10. 2021 a uplynula s
přihlédnutím k § 60 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. dne 27. 12. 2021.
12. Nejvyšší soud dále uvádí, že o nutnosti podat dovolání
prostřednictvím obhájce a povinnosti učinit tak v zákonné lhůtě k podání
dovolání, jak tyto podmínky vyplývají ze zákona, byl obviněný řádně poučen v
usnesení soudu druhého stupně, opírajícím se mimo jiné o ustanovení § 265d a §
265e tr. ř. Přesto zaslal soudu prvního stupně podání, které sice označil jako
dovolání, nicméně nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, proto ho nebylo možné
za dovolání považovat. O tom byl obviněný opětovně přípisem soudu poučen,
současně byl i dotázán, zda si obhájce zvolí či mu má být ustanoven soudem,
přičemž si ho zvolil.
13. Dovolání bylo následně podáno u Okresního soudu v Hodoníně až tímto
obhájcem, a to dne 28. 12. 2021, tedy po marném uplynutí lhůty k podání
předmětného mimořádného opravného prostředku, tudíž opožděně.
14. Nejvyšší soud doplňuje, že je v daném ohledu bez významu, že zvolený
obhájce byl soudem prvního stupně nikoli zcela formulačně správně (současně i
nadbytečně) informován o tom, aby odůvodnil podání učiněné obviněným, se
stanovením lhůty, což na běh lhůty stanovené zákonem v § 265e odst. 1 tr. ř.
nemohlo mít vliv. Navíc již ze samotného zmíněného sdělení soudu plynulo, že
předmětné podání vyhotovil sám obviněný, čímž byla vyloučena možnost posoudit
je jako dovolání, stejně tak musela být tato skutečnost obhájci zřejmá ze
spisu, do kterého nahlížel. Obviněný tedy měl možnost, po řádném poučení ze
strany odvolacího soudu a zastoupený obhájcem, řádně a včas dovolání podat
(srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo
1308/2017 a navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. I.
ÚS 3866/17).
15. Souhrnně řečeno, protože dovolání bylo podáno až dne 28. 12. 2021,
stalo se tak po uplynutí stanovené lhůty. Nejvyšší soud je tudíž jako opožděně
podané podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě
přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení. V souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu