7 Tdo 425/2018-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. M., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 6 To 349/2017,
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 90/2017,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 8. 2017, č. j. 4 T 90/2017-41,
byla věc obviněného M. M. podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1
písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř., postoupena Městskému úřadu v Rýmařově,
neboť skutek, pro který byl stíhán, není trestným činem, ale mohl by být
posouzen jako přestupek podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích.
Projednávaný skutek měl spočívat v podstatě v tom, že dne 13. 4. 2017 v 10:50
hod. na silnici III. tř. mezi obcemi J. a K., okres B., po předchozím vykouření
marihuany, bez řidičského oprávnění řídil traktor bez registračních značek,
který mu byl svěřen k použití mimo pozemní komunikace, a na traktoru vezl další
osobu, i když tento není uzpůsoben na jejich převoz. Při kontrole hlídkou
Policie ČR bylo zjištěno jeho ovlivnění návykovou látkou typu cannabis a z
následného rozboru tělních tekutin odebraných v 11:35 hod. vyplynulo, že se v
těchto nacházelo ještě 4,9 ng/ml delta-9-tetrahydrocanabinolu (dále THC).
Obviněný se tak nacházel ve stavu akutního ovlivnění touto drogou a nebyl
schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, když z objektivního hlediska byly
narušeny jeho schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na
situace a koordinovat tak své chování.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce stížnost, kterou
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 To 349/2017-53,
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch
obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
f), g) a l) tr. ř. Podle státního zástupce naplňuje skutek obviněného znaky
skutkové podstaty přečinu podle § 274 tr. zákoníku. Zákon nestanovuje hraniční
množství omamných látek, od kterého se již skutek pokládá za trestný čin a k
posouzení je proto potřeba znalecký posudek. Z těch, které byly vypracovány v
této věci, vyplynulo, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ve stavu
akutního ovlivnění THC, což vylučovalo jeho způsobilost k této činnosti,
přičemž vykonával takovou činnost, při níž mohl ohrozit život, zdraví a
majetek. Soudy tak podle státního zástupce nesprávně vyhodnotily otázku
naplnění znaků skutkové podstaty předmětného přečinu. Protože soud prvního
stupně věc postoupil k přestupkovému řízení a soud druhého stupně toto
rozhodnutí potvrdil, má státní zástupce za to, že jejich právní závěry se
dostaly do extrémního rozporu s provedenými důkazy.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce do doby konání neveřejného
zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr.
ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn v případech, kdy
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání,
o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Námitku státního zástupce, že soudy
nižších stupňů nesprávně rozhodly o postoupení věci k přestupkovému řízení,
protože obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §
274 odst. 1 tr. zákoníku, lze podřadit pod tento dovolací důvod. Státní
zástupce namítl, že obviněný nebyl v době, kdy řídil motorové vozidlo, k této
činnosti způsobilým s ohledem na obsah THC v krvi.
Nejprve je nutno připomenout, jak uvedl i sám státní zástupce ve svém dovolání,
že neexistuje žádná konkrétní hladina THC, od které již nelze považovat
účastníka silničního provozu za způsobilého výkonu určité činnosti. Při
posuzování, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu podle § 274 tr.
zákoníku, je proto vždy třeba vycházet z konkrétních okolností, stavu a chování
obviněného a ze znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 11. 2009, sp. zn. 8 Tdo 449/2010). Z okolností v tomto konkrétním případě
vyplynulo, že obviněný nejel malotraktorem, který nedosahuje nikterak vysoké
rychlosti, jakkoli riskantním způsobem, nejel po frekventované silnici a při
náhodné kontrole (jelikož traktor nebyl opatřen registračními značkami) nejevil
žádné známky ovlivnění a choval se normálně. Podle znaleckého posudku u
obviněného nedošlo k závažnějšímu ovlivnění pohybové koordinace, nebyly
přítomny kvalitativní poruchy myšlení, vědomí či vnímání, avšak byla narušena
schopnost obviněného racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a
koordinovat tak své chování. Byť tedy byla podle znaleckého posudku ovlivněna
schopnost obviněného bezpečně řídit vozidlo, nelze dospět k závěru, že by tato
jeho způsobilost byla zcela vyloučena tak, aby s ohledem na okolnosti případu
naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle § 274 tr. zákoníku. Lze taktéž
poukázat na to, že hladina THC byla naměřena ve výši 4.9 ng/ml. Limitní hodnota
návykové látky, při jejímž dosažení se řidič považuje za ovlivněného je přitom
2 ng/ml (nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a
jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič
považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou). Naměřená hladina THC u
obviněného byla poblíž této limitní hodnoty. Na okraj je namístě rovněž
doplnit, že v důsledku dopravní situace a potencionální rychlosti malotraktoru
(maximální výrobcem udávaná rychlost je 25 km/h) nebyla od obviněného
vyžadována taková krátká reakční doba, jaká je potřebná např. u osobních a
nákladních motorových vozidel v běžném silničním provozu a při podstatně
vyšších rychlostech. Na základě těchto okolností se proto Nejvyšší soud
ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které správně rozhodly o postoupení
věci k řízení o přestupku, a námitku nejvyššího státního zástupce shledal
zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky státního zástupce proti hodnocení důkazů soudu prvního stupně a
z něj vycházejících skutkových zjištění nejsou námitkami, které by bylo možné
podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce v této
souvislosti argumentoval tzv. extrémním nesouladem mezi obsahem provedených
důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že
námitka extrémního nesouladu, příp. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy
a skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv
obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a práva na
spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu v rámci
dovolacího řízení podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však
chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a státní zástupce se jich
proto nemůže na úkor této slabší procesní strany dovolávat, neboť pravidla
plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017). Nejvyšší
soud dále připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání
mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních
a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy
prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Výjimečně sice může Nejvyšší soud přistoupit k zásahu do skutkových zjištění
soudů nižších stupňů, ale podle judikatury Ústavního soudu tak může učinit
toliko v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává
do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní
řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, nýbrž pouze obviněnému. Na základě
uvedeného by tedy Nejvyšší soud ani nemohl z podnětu námitky extrémního
nesouladu státním zástupcem v projednávaném případě zasáhnout do skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání státního
zástupce zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. f) tr. ř., a jeho námitky se míjí s obsahem dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jeho dovolání shledat zjevně
neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.