USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovoláních obviněných 1. M. T. a 2. K. K. podaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 5 To 186/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 32 T 162/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. T. a K. K. odmítají.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 3. 2023, č. j. 32 T 162/2021-669, byli obvinění M. T. a K. K. shodně uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl obviněný M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a obviněná K. K. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, dále jí byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 5 To 186/2023-847, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněných M. T. a K. K. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově uznal oba obviněné vinnými zločinem podvodu dílem dokonaného podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněný M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a obviněná K. K. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců, dále jí byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb po 200 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů dopustili obvinění v podstatě tím, že v přesně nezjištěných dnech od 1. 1. 2020 do 4. 8. 2020 v XY, okres XY, s cílem získat za nepřiměřeně nízkou cenu, případně zdarma majetkové hodnoty od E. K., o které minimálně věděli, že je osobou, která v nadměrné míře požívá alkoholické nápoje a díky tomu je její schopnost chápat právní úkony spojené s koupí či darováním nemovitostí omezená, a která skutečně již minimálně rok trpěla syndromem závislosti na alkoholu v pokročilém stadiu a degradací a deprivací osobnosti ve stadiu alkoholové demence s poruchami myšlení, chování, emocí, s celkově narušenou schopností orientace v běžných i mimořádných životních situacích, kdy si nebyla schopna uvědomit následky svého rozhodnutí, následného jednání, které nebyla schopna ani ovládat, a nebyla schopna bez újmy právně jednat, pochopit smysl, účel, obsah a důsledky uzavření jakékoliv smlouvy, s E.
K. postupně navazovali užší vztah, když ji M. T. a K. K. opakovaně navštěvovali v jejím bydlišti, případně se s ní stýkali na jiných místech v XY a poskytovali jí drobné úsluhy, čímž dosáhli toho, že jim E. K. důvěřovala, a v návaznosti na to
1. M. T. přiměl E. K. prodat stavbu zahradní chatu bez čp/če a související pozemky v zahradní osadě XY v XY, v té souvislosti nechal vypracovat u realitního makléře P. P. čtyři vyhotovení kupní smlouvy, podle jejíhož obsahu E. K. prodává K. K. nemovité věci specifikované v rozsudku odvolacího soudu v katastrálním území XY-XY za celkovou kupní cenu 120 000 Kč, a tuto smlouvu a související návrh na vklad práva do katastru nemovitostí nechali E. K. pravděpodobně v jejím bydlišti podepsat, a K. K. E.
K. dne 28. 1. 2020 dopravila na pobočku České pošty XY, kde došlo k ověření podpisů E. K. na těchto listinách, přičemž následně M. T. začal s opravami stavby bez čp/če na pozemku parc. č. XY s cílem tuto zhodnotit, dále došlo dne 10. 2. 2020 v XY k podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště XY, kterým bylo navrhován zápis vlastnického práva k nemovitým věcem specifikovaným v rozsudku odvolacího soudu v katastrálním území XY-XY, ve prospěch K.
K., kterému bylo vyhověno, přičemž cena obvyklá těchto pozemků a spoluvlastnických podílů činila 214 346 Kč, a poté, co zjistili, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ? stavby bez čp/ če na pozemku parc. č. XY z důvodu dřívějšího vypořádání dědictví po smrti syna E. K. není ve vlastnictví E. K., ale je ve vlastnictví Města XY, a navíc že oba spoluvlastnické podíly o velikosti ideální ? stavby bez čp/če na pozemku parc. č. XY jsou zatíženy exekučními příkazy k prodeji nemovitých věcí č. j.
53WX384/06 a č. j. 024EX1022/2008, M. T. jednak zajistil zastavení exekučních řízení, jednak přiměl E. K., aby dne 16. 4. 2020 požádala Město XY, aby jí spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ? stavby bez čp/če na pozemku parc. č. XY darovalo, kdy za tím účelem zajistil i sepsání písemné žádosti, a následně M. T. s předpokladem, že ideální ? stavby bez čp/če na pozemku parc. č. XY bude E. K.
Městem XY darován, nechal vypracovat u realitního makléře P. P. čtyři vyhotovení kupní smlouvy, podle jejíhož obsahu E. K. prodává K. K. ? spoluvlastnického podílu stavby bez čp/če na pozemku parc. č. XY za kupní cenu 10 Kč, i když cena obvyklá této stavby činila 242 285 Kč, přičemž tuto smlouvu nechala K. K. E. K. dne 17. 7. 2020 na pobočce České pošty XY podepsat, kdy došlo i k ověření podpisu E. K., a ve dnech 22. 7. 2020 a 4. 8. 2020 došlo v XY k podání návrhů na vklad práva do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště XY, kterým byly navrhovány zápisy vlastnického práva vždy k ? spoluvlastnického podílu stavby bez čp/če na pozemku parc.
č. XY ve prospěch K. K., kterému nebylo vyhověno a byl zamítnut, přičemž výše popsaným způsobem jednali i s vědomím, že reálná hodnota výše vyjmenovaných nemovitostí výrazně převyšuje kupní ceny, které byly sjednány v uvedených kupních smlouvách, které jí sice byly předloženy, avšak vůbec nebyla schopna pochopit jejich obsah a nebyla tak seznámena ani s jejich dopadem na její celkovou ekonomickou situaci, přičemž jednali společně v úmyslu způsobit poškozené E. K. celkovou škodu ve výši 336 631 Kč, avšak fakticky jí způsobili škodu ve výši 94 346 Kč,
2. v dubnu 2020 v XY, okres XY, po dalším sblížení s E. K., M. T. nechal vypracovat u realitního makléře P. P. čtyři vyhotovení darovací smlouvy, podle jejíhož obsahu E. K. daruje jednotku č. XY-byt, vymezený v budově č.p. XY v XY, postaveném na pozemku parc. č. XY, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti XY, vše v katastrálním území XY-XY, a tuto smlouvu nechala K. K. E. K. dne 17. 4. 2020 na pobočce České pošty XY podepsat, kdy ji nechala podepsat i související návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, a kdy došlo i k ověření podpisu E.
K. na těchto listinách, které jí sice byly předloženy, avšak vůbec nebyla schopna pochopit jejich obsah a nebyla tak seznámena ani s jejich dopadem na její celkovou ekonomickou situaci, dále došlo dne 20. 4. 2020 v XY k podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště XY, kterým bylo navrhován zápis vlastnického práva k uvedeným nemovitostem ve prospěch K. K., kterému bylo vyhověno, přičemž cena obvyklá uvedeného bytu a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku činila 1 185 000 Kč, čímž E.
K. způsobili škodu ve výši 1 185 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali oba obvinění – M. T. a K. K. dovolání, přičemž tak učinili jedním podáním, tudíž byla jejich argumentace shodná. Podaná dovolání opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Konkrétně stran prodeje zahradní chaty bez čp/če a souvisejících pozemků v zahradní osadě XY v XY namítali, že E. K. sama projevila zájem o prodej chaty, a tudíž následně M. T. a Město XY připravili podklady pro realizaci převodu. Do té doby zapsané exekuce zatěžující nemovitosti byly vymazány a Město XY připravilo soubor dokumentů vedoucích k převodu ? nemovitostí města na E. K. darováním. S E. K. jednala osobně zástupkyně Města XY K. N., která pro ni vypracovala žádost o převod chaty z města na E. K. a tuto ji nechala podepsat mimo kancelář. Obviněným je pak kladeno za vinu, že nevyhodnotili správně duševní stav E. K. a na jejím majetku se obohatili. Totéž je jim vytýkáno v souvislosti s převodem bytu v budově č. p. XY v XY, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku. Z přehledu událostí je však podle obviněných zřejmé, že nemohli tušit psychické problémy E. K., když s ní jednala i zástupkyně města a ta také nic netušila a realizovala za město právní jednání, tj. vyhotovila žádost pro E. K., tuto nechala podepsat, vyhotovila darovací listinu na podíl města a tento dokument předložila orgánům města k dalšímu vyřízení. Nikdo z účastníků nepochyboval o dobrém duševním stavu E. K. Věrohodnost jejího jednání a přesvědčivost pro své okolí konstatoval i soudní znalec PhDr. Petr Vavřík ve svých závěrech, když uvedl, že E. K. nevnímá jednání obviněných jako jednání směřující proti jejím zájmům a cítí se ve vztazích s K. K. a M. T. spokojeně. Jejich jednání naopak interpretuje jako pomoc a výraz starosti o její zájmy. Odkázali i na vnuka E. K., svědka B. H., jenž vypověděl, že byt nechtěla darovat jemu a s jejím jednáním souhlasil, ač by se mohlo jednat o jeho protichůdný ekonomický zájem, jelikož pro případ smrti babičky je dědicem. Svědek P. P., realitní makléř, který se podílel na vypracování dokumentace, rovněž zcela jednoznačně hodnotil jednání E. K. jako zcela přirozené a neshledal v něm nic podezřelého. Stran způsobilosti E. K. bylo podle přesvědčení dovolatelů nade vši pochybnost prokázáno shora uvedenými důkazy, že v dané době se E. K. chovala tak, že její jednání nevzbuzovalo sebemenších pochybností o plné způsobilosti k právnímu jednání. Způsobilost v dané době nikterak omezena nebyla, jelikož návrh na omezení způsobilosti podalo Město XY až následovně.
6. Nesprávné právní posouzení skutku dovolatelé spatřovali v tom, že jednali s poškozenou E. K. jako s osobou svéprávnou zcela stejným způsobem jako K. N., P. P., úřednice ověřující podpis a další. Všechny osoby považovaly shodně právní jednání E. K. za zcela správná, platná a nezpochybnitelná a jen obviněným je vytýkáno, že měli rozpoznat její duševní stav a jednání neuskutečnit. Znalecký posudek na duševní stav a rozpoznávací schopnosti byl vypracován až následně a hodnotí stav ke dni podpisu smluv zpětně. Dovolatelé měli za to, že jejich jednání popsané jako jednání s osobou nezpůsobilou bylo vyhodnoceno nesprávně a nejedná se o trestný čin. Schopnost E. K. činit závazná právní jednání, tedy platně uzavřít kupní smlouvu, naopak oba soudy potvrdily tím, že uzavřené kupní smlouvy zůstaly plně v platnosti, převod majetku platí a účastníci jsou toliko zavázáni k náhradě škody. V tomto spatřovali rozporuplné závěry soudů. Podle názoru obviněných nebylo vůbec postaveno na jisto, zda E. K. ve chvíli podpisu nebyla schopna rozpoznat důsledky svého jednání nebo byla schopna vše posoudit. Poškozená E. K. nebyla v dané věci i přes apely obhajoby nikdy vyslechnuta, což soudy odůvodnily jejím duševním stavem. Na jedné straně byl tedy její výslech považován vzhledem k duševnímu stavu za bezvýznamný, na druhé straně soudy pracovaly s jejími právními jednáními při uzavírání smluv jako zcela platnými. Dovolatelé proto vytýkali, že nebylo prokázáno, že smlouvy uzavírali s osobou, u níž nemohli nesvéprávnost rozeznat a jejíž právní jednání následně ani soudy neprohlásily za neplatná. Měli proto za to, že dvojí hodnocení platnosti či neplatnosti právních jednání E. K. vedle sebe v jednom rozsudku nemůže obstát.
7. Závěrem proto navrhli, aby dovolací soud napadené rozsudky zrušil a věc vrátil rozhodujícím soudům k novému rozhodnutí.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněných M. T. a K. K. předně uvedl, že ačkoli dovolání podali v měsíci březnu 2024, dopustili se zjevného pochybení v rámci zákonného označení vytýkaného dovolacího důvodu, neboť pravděpodobně nezohlednili novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Akcentoval zákonná znění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž s ohledem na slovní popis údajného nedostatku, kterým mělo být nesprávné právní posouzení skutku, vycházel z uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle něj se však námitky obviněných s tímto dovolacím důvodem věcně rozcházejí. Podstata dovolací argumentace obviněných je vystavěna výlučně na jejich nesouhlasu se skutkovými závěry soudů, v rámci čehož popírají, že by jim byl skutečný zdravotní stav poškozené znám a že by ho zneužili. To je podle přesvědčení státního zástupce v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů, v jejichž rámci bylo naopak prokázáno, že oba přinejmenším věděli, že poškozená E. K. je osobou, která v nadměrné míře požívá alkoholické nápoje a díky tomu je její schopnost chápat právní úkony spojené s koupí či darováním nemovitosti zásadní měrou omezena, čehož také ke svému prospěchu zneužili.
9. Státní zástupce doplnil, že oba soudy označily důvodně obhajobu obviněných v tom smyslu, že poškozená věděla o tom, co činí, resp. že jim nebyl znám její skutečný zdravotní stav, za spolehlivě vyvrácenou, a to zejména výpověďmi pracovnic městského úřadu T. V. a L. H., dále vyjádřením právní zástupkyně Města XY K. N., a konečně i znaleckými posudky MUDr. Evy Elšíkové a PhDr. Petra Vavříka, jejich výslechy a čteným listinným důkazem v podobě znaleckého posudku obstaraného v opatrovnické věci Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 9 Nc 5010/2020. Tyto důkazy prokazují, že poškozená v době spáchání činu nebyla schopna řádně hájit své zájmy, a to v důsledku dlouhodobého zneužívání alkoholu a prohlubující se demence. Byla navíc lehce manipulovatelná vzhledem k dezorientaci ve vlastních majetkových záležitostech, čehož si byli oba dovolatelé vědomi a této podstatné skutečnosti také zneužili. O snadné zneužitelnosti poškozené a její dezorientaci v řešení záležitostí souvisejících s převodem majetku svědčí i její naprosto iracionální jednání, v jehož rámci dne 20. 4. 2020 (tj. ihned poté, co na základě darovací smlouvy darovala svůj byt obviněné K. K.) přistoupila na uzavření nájemní smlouvy na uvedený byt, ve které se zavázala hradit nájemné ve výši 3 905 Kč měsíčně. O podvodném úmyslu obviněných tudíž podle státního zástupce není žádných pochyb. Pakliže dále v dovolání poukazují na údajný nesoulad daný tím, že soudy je sice uznaly vinnými, předmětné smlouvy týkající se nemovitostí nicméně nezrušily a tyto „zůstaly platnými“, zcela přehlížejí, že soudy činné ve věci ke „zrušení“ těchto smluv v trestním řízení přistoupit nemohly.
10. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
11. Obvinění M. T. a K. K. využili možné uplatnění repliky a vyjádřili se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovali, že podání se domáhá dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení skutku, což z něj jednoznačně plyne i přes možnou písařskou chybu. Nesprávné právní posouzení skutku však vyplývá z hodnocení rozhodných skutkových zjištění, která jsou v dané věci ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jež jsou založeny ve spise. Měli pak za to, že z obsahu dovolání je patrno, čeho se dovolávají, jaké důvody je k tomu vedou a že dovolání bylo podáno oprávněně a důvodně. Z uvedených důvodů navrhli jeho projednání a vyhovění.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná. IV. Důvodnost dovolání
13. Dovolání obviněných M. T. a K. K. byla výslovně opřena o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K tomu je nutno úvodem podotknout, že se patrně dopustili formální nepřesnosti (jak rovněž připustili v replice k vyjádření státního zástupce), neboť předmětné slovní vyjádření odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je pak především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
14. Z tohoto pohledu je pak možno učinit závěr, že obvinění sice formálně rozporují právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu, neboť mají za to, že se o trestný čin vůbec nejedná, nicméně svá tvrzení vystavěli převážně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů. V rámci jejich dovolací argumentace zejména ve snaze zpochybnit subjektivní stránku vyjádřili názor, že netušili, jaký byl skutečný fyzický a psychický stav poškozené E. K., přičemž v podstatě žádný z dalších účastníků právních jednání nepochyboval o jejím dobrém duševním zdraví. Takto konstruované námitky však nelze s ohledem na shora uvedené podřadit pod zvolený dovolací důvod, neboť toliko nesouhlasili se skutkovými závěry soudů stran jejich vědomosti o zdravotním stavu poškozené, jehož měli zneužít. Avšak podle skutkových zjištění soudů ustálených do podoby vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku bylo naopak prokázáno, že oba dovolatelé minimálně věděli, že poškozená E. K. je osobou, která v nadměrné míře požívá alkoholické nápoje a díky tomu je její schopnost chápat právní úkony spojené s koupí či darováním nemovitostí zásadním způsobem omezená, čehož také ke svému prospěchu zneužili. Uplatněné námitky obviněných tudíž pod jimi vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze.
15. Bylo by je však možné (s velkou mírou tolerance s ohledem na absenci odpovídající argumentace) podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ač jej obvinění výslovně neuplatnili, lze především poukázat na alternativu předpokládající existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Druhak Nejvyšší soud zohlednil i námitku obviněných, že samotná poškozená nebyla ani přes opakované návrhy obhajoby vyslechnuta, kteréžto tvrzení by mohlo odpovídat té alternativě citovaného dovolacího důvodu, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Nejprve je však nutno k podaným mimořádným opravným prostředkům akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněných, které uplatňovali v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
17. Nejvyšší soud se pak zabýval výtkami obviněných zpochybňující skutková zjištění učiněná soudy stran jejich vědomosti o skutečnosti, že poškozená E. K. trpí psychickými problémy. Podle přesvědčení dovolatelů její jednání nemělo (ani podle dalších zainteresovaných osob) vzbuzovat pochybnosti o její plné způsobilosti k právnímu jednání. Daná skutečnost je přitom určující pro naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Nutno pak obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše.
Dovolací soud předně konstatuje, že po provedeném dokazování bylo ustáleno, že si oba obvinění byli dobře vědomi závislosti poškozené E. K. na alkoholu i prohlubující se demence, a to vše s vědomím jejích majetkových poměrů, přičemž zneužili její důvěry a poté, co zjistili, že není schopna pochopit obsah a důsledky uzavření jakékoli smlouvy, ji vedli k uzavření nevýhodné kupní smlouvy na předmětnou chatku s pozemky i darovací smlouvy na byt. Skutečnost, že poškozená nebyla v době spáchání vytýkaného jednání schopna řádně hájit své zájmy v důsledku dlouhodobého užívání alkoholu a demence, nadto byla lehce manipulovatelná vzhledem k dezorientaci ve vlastních majetkových záležitostech vyplývá zejména z výpovědí svědkyň T.
V., K. N., závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Evy Elšíkové, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. Petra Vavříka a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Kateřiny Černekové (jež zpracovala znalecký posudek pro účely rozhodnutí o svéprávnosti a opatrovnictví E. K.), jakož i částečně z výpovědí obou obviněných. Lze akcentovat, že svědkyně T. V., pracovnice sociální odboru, popsala reakci poškozené na změnu jejích vlastnických poměrů vyplývající z výpisu z katastru nemovitostí, přičemž byla překvapena, že nebyla jako vlastník bytu uvedena, jakož i negativní vývoj psychického a sociálního stavu poškozené.
Z protokolu o ústním jednání ze dne 10. 6. 2020 u Městského úřadu XY vyplývá, že poškozená uváděla, že byt obviněné K. K. nedarovala. Svědkyně K. N. sdělila, že po XY bylo znáno, že poškozená ve zvýšené míře požívá alkohol a příležitostně se v důsledku požitého alkoholu nevhodně chová. Z výpovědi obou obviněných vyplynulo, že s poškozenou opakovaně jednali v restauraci, kde pracovala obviněná K. K., přičemž připustili, že v rámci těchto schůzek opakovaně požívala alkoholické nápoje, na kterých byla závislá.
Z výpovědi obviněného M. T. se pak nadto podává, že poškozenou znal dlouho. S ohledem na tuto prokázanou opakovanou komunikaci s poškozenou, jakož i informacím, které o poškozené byly po XY obecně známy a které získali vlastním kontaktem, si pak byli vědomi jejího zdravotního stavu, jež se rozhodli s vidinou majetkového obohacení zneužít. Nelze pak ignorovat ani ten fakt, že 20. 5. 2020 obviněná s poškozenou uzavřela nájemní smlouvu na byt, který byl předmětem darovací smlouvy, kde se poškozená zavázala platit nejen zálohy na elektřinu a plyn, ale i nájemné ve výši 3 905 Kč měsíčně k rukám obviněné.
Bylo správně uzavřeno, že i touto nájemní smlouvou je jasně deklarováno naprosto iracionální jednání poškozené. Ani jeden ze soudů pak neuvěřil obhajobě obviněných, že pouze respektovali vůli poškozené E. K., neboť byla shora uvedenými důkazy vyvrácena.
18. Lze tedy uzavřít, že ve světle výsledků provedeného dokazování bylo logicky ustáleno, že oba obvinění, M. T. i K. K., si byli velmi dobře vědomi zdravotního stavu poškozené E. K., a jejich výhrady lze tudíž považovat za neopodstatněné. Pakliže obvinění účelově namítají, že i další osoby, které přišly s poškozenou do styku, neměly pochybnosti o jejím dobrém zdravotním stavu, je vhodné toliko konstatovat, že tak činí poněkud selektivně, přičemž podstatným zůstává, že bylo dostatečným způsobem prokázáno, že si jejího zdravotního stavu, mentální úrovně, závislosti na alkoholu a vztahů v rodině byli vědomi oba dovolatelé, čehož se zištným úmyslem také zneužili. Pro úplnost lze poznamenat, že argument obviněných na podporu závěru o jejich nevině, spočívající v tom, že soudy ponechaly předmětné smlouvy v platnosti, tyto nezrušily a pouze rozhodly o povinnosti hradit škodu, je rovněž lichý. Soudy činné ve věci v trestním řízení ke „zrušení“ předmětných smluv přistoupit nemohly a mohly rozhodnout toliko o náhradě škody v penězích.
19. Nejvyšší soud tudíž s ohledem na shora řečené neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěnými učiněnými soudy obou stupňů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
20. Dovolatelé také namítali, že nebyl proveden důkaz výslechem poškozené E. K., ačkoli jej opakovaně navrhovali. Jak již bylo shora konstatováno, s notnou dávkou tolerance, danou výtku lze chápat tak, že ve vztahu k některým skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je nutno konstatovat, že taková vada však v daném případě nebyla dána. Především je nutno připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
21. Soud prvního stupně nejprve v odstavci 31. odůvodnění svého rozsudku velmi zevrubně vysvětlil, proč poškozenou E. K. v hlavním líčení nevyslechl. Vycházel v tomto směru zejména ze znaleckých posudků MUDr. Evy Elšíkové a PhDr. Petra Vavříka a z jejich vyjádření u hlavního líčení. O stavu a vyjadřovací úrovni poškozené si soud udělal obrázek ze záznamů, které do spisu založil obviněný M. T. Osvětlil pak, že vypovídací hodnota výpovědi poškozené je výrazným způsobem ovlivněna jejím zdravotním stavem, mentální úrovní a závislostí alkoholu natolik, že ji není možné jakkoli věrohodně hodnotit, získat z ní jakékoli objektivní informace. Rovněž soud prvního stupně podotkl, že skutečnosti, které by mohly z její výpovědi vyplynout, již byly zjištěny jiným způsobem, a to výpověďmi sociální pracovnice T. V., právní zástupkyně města K. N. a znaleckými posudky znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Odvolací soud pak návazně v odstavci 32. odůvodnění svého rozsudku ústavně konformním způsobem uvedl, že návrh na výslech dané svědkyně byl jako nadbytečný zamítnut, a to vzhledem k jejímu duševnímu stavu, s ohledem na závislost na alkoholu v terminálním stadiu a alkoholovou demenci s poruchami myšlení. Ze závěrů znalců navíc vyplynulo, že smyslu trestného řízení neporozumí a její výslech je nevhodný. S uvedenými závěry soudů se i Nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani vadou, předvídanou danou alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí a zvolený postup soudu plně odpovídal možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu.
22. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. nebylo možné na základě popsaných námitek dovodit.
V.Závěr
23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněných M. T. a K. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu