7 Tdo 557/2024-432
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 9 To 21/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 86/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 1. 2024, č. j. 32 T 86/2023-331, byl obviněný V. M. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byly mu uloženy podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 14 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 18 měsíců a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky škodu ve výši 5 665 Kč, J. S. škodu ve výši 14 607 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, D. S. nemajetkovou újmu ve výši 1 167 330 Kč a E. S. nemajetkovou újmu ve výši 1 167 330 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené D. S. a E. S. se zbytkem nároků na náhradu škody (správně nemajetkové újmy) odkázány na občanskoprávní řízení.
2. Trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město v podstatě v tom, že obviněný dne 17. 6. 2023 kolem 8:06 hodin v Plzni jako řidič osobního automobilu zn. Audi A6 AVANT jedoucího ulicí XY při odbočování vlevo do ulice XY přehlédl chodce, poškozeného V. S., nar. XY, který v této ulici přecházel vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce na zelený signál „Volno“, levou přední částí vozidla ho srazil a tím mu způsobil zranění, v důsledku kterých poškozený dne 23. 6. 2023 zemřel.
3. O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu, obviněný do výroků o trestu a o náhradě nemajetkové újmy a poškozené J. S., D. S. a E. S. do výroku o náhradě škody, respektive nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2024, č. j. 9 To 21/2024-381. Z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody, respektive nemajetkové újmy ohledně poškozených J. S., D. S. a E. S. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto o trestu a o náhradě škody a nemajetkové újmy. Obviněný byl odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou roků a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku (správně § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku) k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na šestnáct měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozeným J. S. částku 599 178 Kč, D. S. částku 518 472 Kč a E. S. částku 518 472 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené J. S., D. S. a E. S. se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. S. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozených J. S., D. S. a E. S. byla podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Napadl výrok o náhradě nemajetkové újmy týkající se poškozených J. S., D. S. a E. S. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl
nesprávné hmotně právní posouzení otázky výše náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Tuto nesprávnost spatřoval v tom, že napadeným rozsudkem byla zvýšena základní částka náhrady judikatorně stanovená rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Vyjádřil názor, že pro toto zvýšení nebyly důvody, že poškozené J. S. jako pozůstalé manželce měla být přiznána náhrada ve výši základní částky, tj. ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy, a že poškozeným D. S.
a E. S. jako pozůstalým dcerám měla být přiznána náhrada každé ve výši 450 000 Kč, tj. ve výši, kterou jim již poskytla odpovědnostní pojišťovna. Obviněný s ohledem na to, že odpovědnostní pojišťovna poskytla každé z poškozených částku 450 000 Kč, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, aby přiznal poškozené J. S. náhradu nemajetkové újmy ve výši 357 060 Kč a aby poškozenou J. S. se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy a poškozené D. S. a E.
S. s celým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že Krajský soud v Plzni při určení výše náhrady nemajetkové újmy postupoval v souladu s ustanovením § 2959 o. z. a s tím, jaká je v tomto ohledu rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v občanskoprávním řízení i v trestním řízení. Navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. K dovolání se prostřednictvím společné zmocněnkyně vyjádřily také poškozené J. S., D. S. a E. S. Uvedly, že námitky, které v dovolání uplatnil obviněný, jsou zcela zjevně neopodstatněné, a navrhly, aby dovolání bylo odmítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením, tj. jiným, než je právní posouzení skutku, je i nesprávné právní posouzení náhrady nemajetkové újmy způsobené trestným činem a její výše podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Do tohoto rámce spadá i aplikace ustanovení § 2959 o. z., podle něhož při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Duševní útrapy způsobené usmrcením jsou u pozůstalých osob jednou z forem nemajetkové újmy (§ 2894 odst. 2 o. z.).
10. V posuzované věci se jedná o náhradu za duševní útrapy, které v důsledku usmrcení poškozeného V. S., nar. XY, nastaly u jeho manželky J. S., nar. XY, a dcer D. S., nar. XY, a E. S., nar. XY. Jde o osoby, které měly k poškozenému nejbližší rodinný vztah. Podle ustálené soudní praxe (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaný pod č. 85/2019 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, publikovaný pod č. 51/2020 Sb. rozh. tr.) náleží těmto osobám náhrada, jejíž základní částka představuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného s tím, že tato částka může být podle okolností konkrétního případu zvýšena nebo snížena.
11. Krajský soud v Plzni v souladu s údaji Českého statistického úřadu vyšel z toho, že v roce 2022 byla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství 40 353 Kč. Dvacetinásobkem je tedy částka 807 060 Kč představující základní výši náhrady za duševní útrapy. Ke snížení této náhrady Krajský soud v Plzni neshledal důvody, naopak ji zvýšil u manželky poškozeného o 30 % na částku 1 049 178 Kč a u každé z dcer o 20 % na částku 968 472 Kč. Toto zvýšení odůvodnil nadstandardními vztahy v rodině poškozeného a také tím, že poškozený vedl penzion, s čímž mu pomáhala celá rodina, která ale po smrti poškozeného nebyla schopna penzion dále provozovat a musela jeho provoz ukončit. S těmito důvody zvýšení základní částky náhrady lze souhlasit.
12. Nadstandardní vztahy v rodině poškozeného souvisely s tím, že jeho dcery neměly vlastní rodiny a i v dospělém věku udržovaly intenzivní, velmi těsné a vřelé vztahy s rodiči. Provoz penzionu fakticky měl charakter rodinného podniku a jeho nucené uzavření nemělo za následek jen ztrátu příjmu rodiny ve smyslu ušlého zisku, tedy povahu škody jako újmy na jmění (§ 2894 odst. 1 o. z.). Ukončení provozu penzionu, vynucené smrtí poškozeného, mělo také výrazný nemajetkový aspekt spočívající v tom, že manželka a dcery poškozeného přišly o činnost, která jim přinášela pocit užitečnosti, seberealizace a soudržnosti rodiny a která tak přispívala k jejich celkové životní pohodě.
13. Obviněný v uplatněných námitkách poukazoval na to, že Krajský soud v Plzni vytkl Okresnímu soudu Plzeň-město, že nevzal dostatečně v úvahu věk poškozeného, kterému bylo 76 let a byl již v důchodovém věku, což je rozdíl oproti tomu, je-li usmrceno např. dítě, a že přecenil závislost dcer na poškozeném, neboť byly v dospělém věku a byly schopné samy se o sebe postarat, což je rozdíl oproti tomu, zůstanou-li po zemřelém např. nezaopatřené či studující děti. To obviněný interpretoval tak, že ačkoli Krajský soud v Plzni shledal důvody pro snížení náhrady, přesto její základní částku stanovenou v judikatuře nezanedbatelně zvýšil. Je však třeba konstatovat, že to, co Krajský soud v Plzni vytkl Okresnímu soudu Plzeň-město, neprezentoval jako důvod pro to, aby základní částka náhrady nebyla vůbec zvýšena, případně aby byla dokonce snížena, nýbrž jako důvod, pro který pokládal zvýšení učiněné Okresním soudem Plzeň-město za nepřiměřeně vysoké, takže jeho rozsah omezil. V podstatě jde o to, že Krajský soud v Plzni akceptoval důvody, pro které Okresní soud Plzeň- město zvýšil základní částku náhrady, avšak jejich význam na rozdíl od Okresního soudu Plzeň-město hodnotil tak, že odůvodňují zvýšení základní částky náhrady v menší míře, než stanovil Okresní soud Plzeň-město.
14. V podaném dovolání obviněný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, sp. zn. 25 Cdo 757/2022 a sp. zn. 25 Cdo 3697/2021 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1393/23. Argumentace těmito rozhodnutími je nepřiléhavá, protože šlo o skutkově odlišné případy.
15. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3134/2021 se týkalo mimo jiné odškodnění duševních útrap dospělé dcery, jejíž matka při dopravní nehodě v roce 2019 utrpěla vážné zranění představující tzv. sociální smrt. Nejvyšší soud potvrdil odškodnění ve výši 700 000 Kč, přičemž základní částkou náhrady byla částka 637 700 Kč, a poukázal na to, že dcera sice měla s poškozenou nadstandardní vztah, ale měla svou vlastní rodinu, byla na poškozené ekonomicky nezávislá a nežila s ní ve společné domácnosti.
16. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 757/2022 se týkalo mimo jiné odškodnění duševních útrap dvou dospělých dětí, jejichž rodiče zemřeli při dopravní nehodě v roce 2015. Nejvyšší soud vyšel ze základní částky náhrady kolem 520 000 Kč a stanovil výši náhrady u každého z dětí na částku 850 000 Kč za ztrátu každého z obou rodičů, přičemž zvýšení odůvodnil tím, že vztahy obou dětí s rodiči byly mimořádně intenzivní, harmonické a vřelé.
17. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3697/2021 se týkalo mimo jiné odškodnění duševních útrap dvou dospělých dětí, jejichž otec zemřel v roce 2017 v důsledku zranění při pracovní činnosti (vykládce stavebního materiálu). Základní částka náhrady byla 551 780 Kč. Nejvyšší soud potvrdil odškodnění u každého z dětí ve výši 300 000 Kč, přičemž snížení náhrady oproti základní částce akceptoval z důvodu, že vztahy mezi dětmi a jejich otcem nebyly nijak intenzivní vzhledem k jejich narušení v minulosti.
18. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1393/23 se týkalo odškodnění duševních útrap sestry poškozeného, který zemřel při dopravní nehodě v roce 2022. Sestře poškozeného byla přiznána náhrada ve výši 529 746 Kč, tedy ve výši čtrnáctinásobku částky 37 839 Kč jako průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2021.
19. Není účelem dovolacího řízení to, aby bylo dosaženo absolutní shody v nominální výši náhrady ve všech shodných či podobných případech. Zásah Nejvyššího soudu do výše náhrady stanovené pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně přichází v úvahu zásadně jen tehdy, pokud přiznaná výše náhrady evidentně vybočuje z mezí, v nichž ji lze považovat za přiměřenou. Ostatně v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3134/2021 a sp. zn. 25 Cdo 3697/2021 bylo uvedeno, že „úvahu odvolacího soudu ohledně výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená“ (25 Cdo 3697/2021), resp. „zcela zjevně nepřiměřená“ (25 Cdo 3134/2021). Ve věci obviněného V. M. se o nic takového rozhodně nejedná, neboť výše náhrady stanovená napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni z mezí přiměřenosti evidentně nijak nevybočuje.
20. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu