7 Tdo 685/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 685/2025-950

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 8. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. H. a J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 55 To 128/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 101/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. H. a J. H. odmítají.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 3. 2023, č. j. 5 T 101/2021-623, byli obvinění uznáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný byl za uvedený přečin odsouzen podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a devět měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu v rozsahu podle § 49 až § 51 tr. zákoníku. Podle § 85 odst. 3 věta za středníkem tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby v době podmíněného odsouzení podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Obviněná byla za uvedený přečin odsouzena podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a devět měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 3 věta za středníkem tr. zákoníku jí bylo rovněž uloženo, aby v době podmíněného odsouzení podle svých sil odčinila nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného přečinu tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 3. 6. 2019, kdy byl obviněný vykázán ze společného obydlí pro slovní a fyzické napadání obviněné, do 23. 6. 2020, v místě jejich bydliště na ulici XY XY v XY, mezi nimi v přítomnosti nezletilých poškozených dětí AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym) docházelo k častému používání vulgárních výrazů a k hádkám, v rámci kterých obviněný opakovaně vyhrožoval obviněné fyzickou újmou a rovněž ji fyzicky napadal, obvinění na děti křičeli a oslovovali je vulgárními a hrubými výrazy, znemožňovali provádění pravidelných šetření v jejich domácnosti, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2019, č. j. 30 Nc 502/2019-64, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2019, stanoven nad nezletilými poškozenými dohled, dostatečně se dětem nevěnovali, kdy absence výchovného vedení dětí vedla k nepředvídatelnému chování dětí spojenému s agresivitou vůči okolí i k sobě navzájem, a i přes opakovaná upozornění obou obviněných pracovníky Odboru sociálních věcí, Městského úřadu Šumperk, na nevhodné výchovné metody a potřebě tuto situaci řešit na doporučení nedbali a situaci nijak neřešili, přičemž v důsledku tohoto jednání trpí nezletilý poškozený BBBBB nerovnoměrným psychomotorickým vývojem při zanedbávajícím prostředí, citovou deprivací, poruchami chování spojenými s poruchami emocí a poruchou sociálních vztahů, emočním zanedbáváním a nezletilý poškozený CCCCC trpí poruchami chování a emocí, poruchami sociálních vztahů v dětství a emočním zanedbáváním.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění i nezletilí poškození odvolání, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 55 To 128/2023-873, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Vyjádřil svůj nesouhlas se závěry napadených rozhodnutí po stránce skutkové i právní. Konkrétně zdůraznil, že hlavní spornou

otázkou v projednávané věci je právní posouzení subjektivní stránky, přičemž s touto problematikou se podle jeho názoru odvolací soud nevypořádal dostatečně. Obviněný má za to, že nemůže být trestně odpovědný za dané jednání, a to právě z důvodu absence subjektivní stránky, kterou soudy nesprávně zúžily pouze na otázku příčetnosti. K tomu připomněl závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Kováře, podle kterých oba obvinění trpí duševní poruchou, pod jejímž vlivem došlo k podstatnému snížení jejich rozpoznávacích a ovládacích schopností.

Dané závěry však podle obviněného nelze bez dalšího vztáhnout i na otázku subjektivní stránky. Je toho názoru, že nemohl jednat úmyslně, neboť nebyla prokázána jeho vědomost, že svým jednáním může vývoj dětí ohrozit, ani vědomost o povinnostech vyplývajících z jeho rodičovské odpovědnosti, které měl porušit. Zároveň nebylo prokázáno ani jeho srozumění s předmětnými následky. Poukázal na oba znalecké posudky MUDr. Jiřího Kováře, které byly vypracovány jak pro potřeby trestního řízení, tak i v rámci opatrovnického řízení a zdůraznil, že tyto jeho vědomost i srozumění s následky fakticky vyloučily.

Z těchto posudků přitom je jednoznačné, že obvinění nemají rodičovské schopnosti a funkci rodičů nejsou schopni vůbec vykonávat, ani nejsou schopni samostatně zajistit řádnou a potřebnou péči o nezletilé osoby a posoudit následky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby. Z toho vyplývá nemožnost obviněných naplnit znaky subjektivní stránky ve formě úmyslu nepřímého. Uvedený trestný čin sice lze spáchat i z nedbalosti, avšak i nedbalostní zavinění je vyloučeno tím, že obvinění nemohli naplnit podmínku vědomosti stran jejich jednání.

Jelikož tedy nejsou schopni rodičovské povinnosti vykonávat a nejsou schopni posoudit následky svých výchovných metod, nemohli ani zaviněně rodičovské povinnosti porušovat a zaviněně tím ohrožovat vývoj svých dětí. Dále namítl, že odvolací soud bez řádného důvodu zamítl důkazní návrh opětovně vyslechnout znalce MUDr. Jiřího Kováře a přečíst oba jeho znalecké posudky.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že ve věci samé žádá, aby byl obžaloby zproštěn v plném rozsahu.

6. Usnesení soudu druhého stupně napadla dovoláním prostřednictvím obhájce rovněž obviněná J. H. a opřela jej o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkla, že nesprávně dovodil její příčetnost, přestože bylo v řízení prokázáno, že z důvodu duševní poruchy není schopna svým dětem zajistit řádnou rodičovskou péči a posoudit do budoucna důsledky svých výchovných postupů k nim. Konkrétně poukázala na závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Kováře i výslech tohoto znalce, ze kterých vyplývá absence jejích rodičovských schopností a schopnosti péče o dítě. Připomněla i části odůvodnění usnesení odvolacího soudu týkající se otázky příčetnosti a schopností zajistit dětem řádnou a potřebnou péči. K otázce příčetnosti, resp. nepříčetnosti, také odkázala na závěry odborné literatury a zdůraznila, že i podle znaleckých závěrů byly její schopnosti rozpoznávací i ovládací podstatně snížené, nebyla schopná posoudit důsledky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby, a nebyla samostatně schopná vzhledem ke svému duševnímu stavu, resp. přítomnosti duševní poruchy, zajistit řádnou a potřebnou péči nezletilé osobě. Jestliže tedy nebyla vzhledem ke své duševní poruše schopná zhodnotit, jaký vliv budou mít její výchovné postupy na budoucí vývoj jejích dětí, jaký na ně budou mít dopad a zda jsou tedy takové výchovné metody pro děti vhodné či nevhodné, nelze jí podle jejího názoru klást za vinu, že vývoj dětí a stav, ve kterém se nacházely, byl skutečně nepříznivý. Navíc i spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) byla schopná pouze částečně. Má za to, že nelze oddělovat otázku nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku a její schopnost vyhodnotit (negativní) dopady výchovných postupů. Odvolacímu soudu k tomu vytkla, že nepřihlédl k vnitřní rozpornosti znaleckého posudku o podstatně snížených rozpoznávacích schopnostech, přestože z něj vyplývala nemožnost adekvátně předvídat způsobený následek. Taktéž měl odvolací soud na základě znaleckého posudku nesprávně vycházet ze závěru znalce stran její schopnosti rozpoznávací, že tato byla v předmětné době podstatně snížená. Je přesvědčená, že pakliže nebyla schopna posoudit důsledky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby, potom její rozpoznávací schopnost byla v důsledku její duševní poruchy v době spáchání činu zcela vymizelá, nikoliv jen podstatně snížená, a ona tak nemohla být schopna rozpoznat protiprávnost svého jednání ve vztahu k trestnému činu. Tudíž byla v době spáchání činu nepříčetná ve smyslu § 26 tr. zákoníku, a za předmětné jednání proto nemůže být trestně odpovědná.

7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako další rozhodnutí na něj navazující, a dále aby sám rozhodl o jejím zproštění.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním obviněných vyjádřil a zdůraznil, že otázkou subjektivní stránky a příčetnosti obviněných se zevrubným způsobem zabýval především soud prvního stupně, který rovněž přistoupil k vyjasnění závěrů znaleckých posudků znalce MUDr. Jiřího Kováře v rámci jeho výslechu. Připomněl, že znalec vysvětlil, že je potřeba rozlišovat mezi ovládacími a rozpoznávacími schopnostmi ve vztahu k trestnému činu a rodičovskou odpovědností. Soud prvního stupně taktéž podle státního zástupce správně vyhodnotil příčetnost obviněných jako sníženou a bral ji při svém rozhodnutí v patrnosti. Z konstatování znalce mělo dále vyplývat, že oba obvinění alespoň částečně věděli, jak se v obecné rovině mají k dětem chovat, jakou péči je třeba dětem poskytovat, a do určité míry byli tohoto jednání schopni, věděli, že je s dětmi potřeba komunikovat, věděli, že se před dětmi nemají hádat a „mlátit“. Proto si měli být schopni uvědomit, že dětem neposkytují adekvátní péči. Rovněž akcentoval, že si oba obvinění museli být s ohledem na další okolnosti vědomi, že svým jednáním ohrožují výchovu svých nezletilých dětí, k čemuž poukázal na to, že u nich opakovaně zasahovala policie a OSPOD, i na specifické chování obviněných v případě jednoho z incidentů. Obvinění taktéž museli vědět o vlivu na své děti i z důvodu intenzivního zájmu OSPOD o jejich výchovu, přičemž kontrolám se opakovaně vyhýbali. Byli přitom několikrát upozorňováni na to, že jejich děti jsou v důsledku jejich jednání v ohrožení. Za další mezník pak státní zástupce označil usnesení opatrovnického soudu, ze kterého musel být obviněným taktéž zjevný jejich špatný vliv na výchovu nezletilých poškozených. Podmínky nepříčetnosti podle jeho názoru nebyly v případě obou obviněných zjištěny a jejich ovládací a rozpoznávací schopnosti byly mírně až podstatně snížené, avšak nikoli vymizelé. Za opodstatněnou pak nepovažuje ani námitku obviněného týkající se údajných opomenutých důkazů, když tyto důkazy byly provedeny v hlavním líčení a pokud obviněný navrhoval jejich zopakování u veřejného zasedání, pak se jednalo o důkazy nadbytečné. Dále uvedl, že jelikož není usnesení zatíženo vadou podle dovolacího důvodu podle písm. h), pak nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle písm. m).

9. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná.

IV. Důvodnost dovolání

11. Nejprve Nejvyšší soud připomíná, že ve věci obviněných již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 7 Tdo 328/2024 (dále též „původní usnesení Nejvyššího soudu“), kterým z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil původní rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. V tomto usnesení Nejvyšší soud odvolacímu soudu mj. vytkl právě pochybení týkající se posouzení otázky nepříčetnosti obviněných a naplnění znaků subjektivní stránky skutkové podstaty spolu s dalšími vadami. Nejvyšší soud přitom shledal, že odvolací soud v novém rozhodnutí vytýkané vady v dostatečné míře napravil.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

13. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

14. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

15. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

16. Obviněný v rámci svého dovolání namítl, že není trestně odpovědný za předmětné jednání z důvodu absence subjektivní stránky, k čemuž poukázal na to, že podle znaleckého zkoumání u obviněných neměly být přítomny rodičovské schopnosti a funkci rodičů nebyli schopni vůbec vykonávat, přičemž nebyli schopni ani samostatně zajistit řádnou a potřebnou péči o nezletilé osoby ani posoudit následky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby. Tuto námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit.

17. Co se týče subjektivní stránky, soud prvního stupně jednání obou obviněných posoudil jako spáchané v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz odst. 47 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěrem ztotožnil. Jak vyplývá ze znaleckého zkoumání, obvinění alespoň částečně věděli, jakým způsobem v obecné rovině se k dětem mají chovat, jakou péči je třeba dětem poskytovat, a aspoň do určité míry byli tohoto jednání schopni. Věděli, že je s dětmi potřeba komunikovat, věděli, že se před dětmi nemají hádat a fyzicky napadat (srov. výpověď znalce MUDr.

Jiřího Kováře při hlavním líčení dne 19. 1. 2023). K tomu lze doplnit, že pokud v rámci samotných znaleckých posudků byly některé závěry znalce ne zcela jasně vysvětlené, soud prvního stupně tuto skutečnost správně vyhodnotil a při výslechu znalce v hlavním líčení se veškeré otázky zcela srozumitelně vyjasnily a upřesnily. Lze tedy konstatovat, že závěry znaleckého zkoumání nevylučují možnost naplnění znaků subjektivní stránky u obviněných, a to ani ve formě úmyslu nepřímého.

18. Především je však k otázce subjektivní stránky namístě akcentovat, že obvinění si museli být nevhodnosti svého jednání vědomi, resp. i srozuměni s možnými následky, a to z důvodu intenzivní intervence státních orgánů. K tomu je nutné poukázat na četnost zásahů policie u obviněných (v období od 3. 6. 2019 do 25. 6. 2020 zasahovala policie v bydlišti obviněných celkem jedenáctkrát), i na opakovaná upozornění ze strany OSPOD. Přitom způsob, jakým se obvinění zcela systematicky vyhýbali kontrolám OSPOD taktéž svědčí o jejich vědomosti, že jsou výchovné metody v jejich domácnosti zcela nevhodné. Zvláště pak lze poukázat na incident ze dne 24. 9. 2019, kdy u obviněných z důvodu volání o pomoc, bouchání a ran, kdy následně nikdo neodpovídal na ohlášení policie, museli do bytu násilně vniknout hasiči s policií. Po jejich vniknutí do bytu však obvinění se svými dětmi seděli spořádaně u stolu tak, aby cíleně vyvolali dojem, že se nic neděje. Toto jednání obviněných tak zjevně potvrzuje, že si byli nevhodnosti svého chování vědomi a toto se snažili úmyslně zakrýt. Navíc museli spolehlivě vědět o negativním vlivu svého jednání na děti i v důsledku probíhajícího řízení před opatrovnickým soudem. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 8. 2019, č. j. 30 Nc 502/2019-24, totiž bylo zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy a jiných výchovných opatřeních. Obvinění se účastnili tohoto řízení a byli i vyslechnuti. Následně byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2019, č. j. 30 Nc 502/2019-64, nad nezletilými poškozenými stanoven dohled právě z důvodu zcela nevhodného chování obviněných v přítomnosti dětí. Účast při tomto soudním jednání i jeho výsledek tak musely obviněným dát jasný signál o závadnosti jejich jednání. Také je možné poukázat i na skutečnost, že obviněná opakovaně vyhledala pomoc před agresí obviněného, který měl napadat jí i děti (ačkoli následně brala svá tvrzení o tomto napadání zpět a situaci odmítala dořešit). I to mělo obviněnému ukázat, že je jeho chování v domácnosti závažně ohrožující.

19. Dále lze pro úplnost odkázat na původní rozhodnutí Nejvyššího soudu (odst. 19-21), i na rozhodnutí soudů obou stupňů, které se otázkou naplnění znaků subjektivní stránky řádně zabývaly a své závěry správně odůvodnily (srov. odst. 47 a 49 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 21 usnesení odvolacího soudu).

20. V případě, že by tedy obvinění nebyli od počátku výchovy v plné míře schopni samostatně posoudit, že je přístup k dětem i chování před dětmi závadné, tak poté, kdy na tyto skutečnosti byli oba z více stran opakovaně upozorňováni a úmyslně se vyhýbali kontrolám i spolupráci s orgány, je zjevné, že si přinejmenším od uvedeného data dne 3. 6. 2019, kdy byl obviněný vykázán ze společného obydlí právě kvůli jeho nepřípustnému jednání, museli být vědomi svého negativního vlivu na děti a být přinejmenším srozuměni s potenciálními následky na jejich vývoj. Lze proto uzavřít, že znaky subjektivní stránky byly u obou obviněných naplněny. Tuto námitku je proto namístě shledat zjevně neopodstatněnou.

21. Obviněná pak ve svém dovolání namítla, že nebyla schopná posoudit důsledky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby, a že nebyla samostatně schopná vzhledem ke svému duševnímu stavu, resp. přítomnosti duševní poruchy, zajistit řádnou a potřebnou péči nezletilé osobě. Její rozpoznávací schopnost tak měla být kvůli její duševní poruše v době spáchání činu zcela vymizelá, nikoliv jen podstatně snížená, a ona tak v důsledku nepříčetnosti nemohla rozpoznat protiprávnost svého jednání. I tuto námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s určitou mírou tolerance podřadit.

22. K otázce nepříčetnosti je však namístě poukázat jak na již výše uvedenou argumentaci, tak i na původní usnesení Nejvyššího soudu (odst. 15-17), ve kterém se Nejvyšší soud otázkou nepříčetnosti obviněných podrobně zabýval. Jak Nejvyšší soud zdůraznil, ze znaleckých závěrů znalce MUDr. Jiřího Kováře jasně vyplynulo, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obou obviněných byly v době projednávané trestné činnosti sice podstatně snížené, avšak nebyly vymizelé. Z těchto závěrů vyplývala toliko zmenšená příčetnost obviněných odpovídající ustanovení § 27 tr. zákoníku, nikoli plná nepříčetnost podle § 26 tr. zákoníku. Nejvyšší soud taktéž připomněl, že nelze bez dalšího zaměňovat příčetnost, tedy způsobilost být z hlediska duševních schopností pachatelem trestného činu, se schopností dostatečně zajistit řádnou a potřebnou péči nezletilé osobě (viz odst. 17 původního usnesení Nejvyššího soudu).

23. Soudy obou stupňů se přitom otázkou nepříčetnosti, resp. zmenšené příčetnosti, obviněných taktéž velmi zevrubně zabývaly, a i na jejich argumentaci, se kterou se Nejvyšší soud ztotožnil, lze ve stručnosti dále odkázat (viz odst. 46 a násl. rozsudku soudu prvního stupně a odst. 21 usnesení odvolacího soudu). Rovněž je nutné doplnit, že soud prvního stupně stav zmenšené příčetnosti obviněných řádně zohlednil i při úvaze o výši trestu (srov. odst. 52 a 54 rozsudku nalézacího soudu).

24. Lze tedy konstatovat, že obvinění své jednání spáchali ve stavu zmenšené příčetnosti podle ustanovení § 27 tr. zákoníku, nikoli ve stavu nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku. Tudíž je namístě i tuto námitku shledat zjevně neopodstatněnou.

25. Obviněný dále namítl, že v odvolacím řízení navrhoval opětovně provést výslech znalce MUDr. Jiřího Kováře a přečtení jeho znaleckých posudků, avšak soud druhého stupně tento důkaz bez řádného důvodu zamítl. Tuto námitku sice nelze pod obviněným uplatněné dovolací důvody podřadit, ale v případě, že by byla shledána důvodnou, by mohla naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však důvodnou neshledal. Soud druhého stupně totiž tento důkazní návrh obviněného řádně zamítl v rámci veřejného zasedání dne 9. 1. 2025. Odvolací soud rovněž zdůvodnil zamítnutí tohoto návrhu i v odůvodnění svého usnesení (viz odst. 21 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud tak v postupu odvolacího soudu neshledal pochybení. Navíc v případě, že tyto důkazy byly provedeny v hlavním líčení a odvolací soud se neodchýlil od skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě těchto provedených důkazů, pak soud druhého stupně nemusel tyto důkazy sám opakovat. Postup odvolacího soudu tak nelze považovat za nedůvodné neprovedení podstatného důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

26. Co se pak týče zcela obecné námitky obviněného, že nesouhlasí se skutkovými závěry napadených rozhodnutí, tato není podřaditelná ani pod jím uplatněné, ani jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil pouze obviněný. Jelikož však Nejvyšší soud shledal, že je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

28. Obiter dictum je rovněž vhodné doplnit, že obvinění obdobné námitky obsažené v dovolání uplatnili již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

V. Závěrečné zhodnocení

29. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 8. 2025

JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Spisová značka: 7 Tdo 685/2025

Datum rozhodnutí: 27.08.2025

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí, Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, Ohrožování mravní výchovy mládeže

Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: C

7 Tdo 685/2025-950

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 8. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. H. a J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 55 To 128/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 101/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. H. a J. H. odmítají.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 3. 2023, č. j. 5 T 101/2021-623, byli obvinění uznáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný byl za uvedený přečin odsouzen podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a devět měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu v rozsahu podle § 49 až § 51 tr. zákoníku. Podle § 85 odst. 3 věta za středníkem tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby v době podmíněného odsouzení podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Obviněná byla za uvedený přečin odsouzena podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a devět měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 3 věta za středníkem tr. zákoníku jí bylo rovněž uloženo, aby v době podmíněného odsouzení podle svých sil odčinila nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného přečinu tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 3. 6. 2019, kdy byl obviněný vykázán ze společného obydlí pro slovní a fyzické napadání obviněné, do 23. 6. 2020, v místě jejich bydliště na ulici XY XY v XY, mezi nimi v přítomnosti nezletilých poškozených dětí AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym) docházelo k častému používání vulgárních výrazů a k hádkám, v rámci kterých obviněný opakovaně vyhrožoval obviněné fyzickou újmou a rovněž ji fyzicky napadal, obvinění na děti křičeli a oslovovali je vulgárními a hrubými výrazy, znemožňovali provádění pravidelných šetření v jejich domácnosti, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2019, č. j. 30 Nc 502/2019-64, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2019, stanoven nad nezletilými poškozenými dohled, dostatečně se dětem nevěnovali, kdy absence výchovného vedení dětí vedla k nepředvídatelnému chování dětí spojenému s agresivitou vůči okolí i k sobě navzájem, a i přes opakovaná upozornění obou obviněných pracovníky Odboru sociálních věcí, Městského úřadu XY, na nevhodné výchovné metody a potřebě tuto situaci řešit na doporučení nedbali a situaci nijak neřešili, přičemž v důsledku tohoto jednání trpí nezletilý poškozený BBBBB nerovnoměrným psychomotorickým vývojem při zanedbávajícím prostředí, citovou deprivací, poruchami chování spojenými s poruchami emocí a poruchou sociálních vztahů, emočním zanedbáváním a nezletilý poškozený CCCCC trpí poruchami chování a emocí, poruchami sociálních vztahů v dětství a emočním zanedbáváním.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění i nezletilí poškození odvolání, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 55 To 128/2023-873, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Vyjádřil svůj nesouhlas se závěry napadených rozhodnutí po stránce skutkové i právní. Konkrétně zdůraznil, že hlavní spornou otázkou v projednávané věci je právní posouzení subjektivní stránky, přičemž s touto problematikou se podle jeho názoru odvolací soud nevypořádal dostatečně. Obviněný má za to, že nemůže být trestně odpovědný za dané jednání, a to právě z důvodu absence subjektivní stránky, kterou soudy nesprávně zúžily pouze na otázku příčetnosti. K tomu připomněl závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Kováře, podle kterých oba obvinění trpí duševní poruchou, pod jejímž vlivem došlo k podstatnému snížení jejich rozpoznávacích a ovládacích schopností. Dané závěry však podle obviněného nelze bez dalšího vztáhnout i na otázku subjektivní stránky. Je toho názoru, že nemohl jednat úmyslně, neboť nebyla prokázána jeho vědomost, že svým jednáním může vývoj dětí ohrozit, ani vědomost o povinnostech vyplývajících z jeho rodičovské odpovědnosti, které měl porušit. Zároveň nebylo prokázáno ani jeho srozumění s předmětnými následky. Poukázal na oba znalecké posudky MUDr. Jiřího Kováře, které byly vypracovány jak pro potřeby trestního řízení, tak i v rámci opatrovnického řízení a zdůraznil, že tyto jeho vědomost i srozumění s následky fakticky vyloučily. Z těchto posudků přitom je jednoznačné, že obvinění nemají rodičovské schopnosti a funkci rodičů nejsou schopni vůbec vykonávat, ani nejsou schopni samostatně zajistit řádnou a potřebnou péči o nezletilé osoby a posoudit následky svých výchovných postupů na vývoj nezletilé osoby. Z toho vyplývá nemožnost obviněných naplnit znaky subjektivní stránky ve formě úmyslu nepřímého. Uvedený trestný čin sice lze spáchat i z nedbalosti, avšak i nedbalostní zavinění je vyloučeno tím, že obvinění nemohli naplnit podmínku vědomosti stran jejich jednání. Jelikož tedy nejsou schopni rodičovské povinnosti vykonávat a nejsou schopni posoudit následky svých výchovných metod, nemohli ani zaviněně rodičovské povinnosti porušovat a zaviněně tím ohrožovat vývoj svých dětí. Dále namítl, že odvolací soud bez řádného důvodu zamítl důkazní návrh opětovně vyslechnout znalce MUDr. Jiřího Kováře a přečíst oba jeho znalecké posudky.