7 Tdo 693/2025-744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněné B. G. podaném proti usnesení Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 3 To 537/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 17/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. G. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. 9. 2024, č. j. 3 T 17/2023-638, byla obviněná B. G. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedený přečin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen též peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 200 Kč, tedy celkem ve výši 12 000 Kč. Současně podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud stanovil, že peněžitý trest může být zaplacen v měsíčních splátkách.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že v době nejméně od 17:00 hod. dne 15. 1. 2022 do 17:00 hod. dne 20. 1. 2022 na adrese XY č. p. XY, okres XY, z pokoje v podkroví rodinného domu, kde byla v tu dobu ubytována, odcizila z koženého černého pouzdra zn. Leininger, uloženého ve volně přístupné neuzamčené komodě na lůžkoviny, finanční hotovost nejméně ve výši 17 000 Kč a 300 euro v celkové hodnotě 7 278 Kč (1 euro á 24,26 Kč dle kurzovního lístku ČNB platného ke dni 20. 1. 2022), kterou zde měli uloženou K. P. a její syn M. P.; svým jednáním tak poškozené K. P. a poškozenému M. P., způsobila škodu v celkové výši nejméně 24 278 Kč.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 3. 2025, č.
j. 3 To 537/2024-669, zamítl odvolání obviněné B. G. směřující proti napadenému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná B. G. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť vyslovila názor, že napadené rozhodnutí se zakládá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci.
5. Obviněná úvodem deklarovala nesouhlas se závěry soudů obou stupňů a striktně odmítla vlastní vinu za předmětný přečin. Upozornila na existenci toliko nepřímých usvědčujících důkazů, které dle jejího názoru v dané věci netvoří ucelený řetězec nepřipouštějící důvodnou pochybnost o vině obviněné. Dále namítala, že ke krádeži neměla žádný motiv, neboť v době předcházející skutku disponovala dostatkem finančních prostředků. Akcentovala především existenci hotovostní částky, kterou získala výběrem z vlastního účtu a fakt, že v danou dobu pobírala starobní důchod. Dále zpochybnila důkazní hodnotu svědeckých výpovědí poškozených, protože v těchto výpovědích detekovala blíže neuvedené rozpory a poukázala na zdravotní stav poškozených, který limituje jejich schopnost se k věci relevantně vyjádřit. Dále připomněla, že metoda identifikace skrze profily DNA představuje pouze nepřímý důkaz, jenž v její věci neměl hodnotu individuální identifikace, navíc poukázala na případnou manipulaci s pouzdrem během úklidu, při níž se mohl její DNA profil dostat na předmětné pouzdro. Zmínila též, že poškozená patrně ani nevěděla, jakou částku v předmětném pouzdře měla, což v podstatě vyplývá ze svědecké výpovědi svědka R. T. V neposlední řadě namítla, že v domě se v rozhodnou dobu pohybovalo více osob, přičemž volně přístupného pouzdra se mohl zmocnit někdo z nich, nikoliv obviněná. Za uvedených okolností měl, dle přesvědčení obviněné přistoupit soud k aplikaci principu in dubio pro reo.
6. Závěrem proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby z důvodu podle § 226 písm. c) tr. ř.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání předně uvedl, že toto se zakládá výhradně na polemice se skutkovými závěry soudů, pročež argumentace v něm obsažená vůbec neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Za takovouto námitku proti nepřiléhavému právnímu posouzení přitom nevyhodnotil ani výhradu obviněné rozporující její motiv, neboť ten nepředstavuje znak skutkové podstaty předmětného trestného činu, a navíc námitka obviněné, v kontextu dalších zjištění soudu o jejích dluzích, zcela postrádala na relevanci. Z hlediska dalších vznesených námitek státní zástupce upozornil, že tyto představují toliko opakování argumentace obviněné z podaného řádného opravného prostředku, přičemž odvolací soud se s těmito výhradami v odůvodnění svého usnesení dostatečně vypořádal.
8. Připustil, že námitky formulované dovolatelkou mohou implikovat uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první alternativě, tedy případ, kdy jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nicméně po bližším přezkoumání dospěl k názoru, že vznesené námitky nelze subsumovat ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož mají podobu pouhé polemiky s hodnocením důkazů ze strany soudů a skutkovými zjištěními takto dosaženými, aniž by ze vznesených argumentů vyplýval požadovaný zjevný rozpor. Dále poukázal na široký rozsah dokazování vytvářející ucelený řetězec nepřímých důkazů, v jejichž hodnocení nespatřoval žádné nedostatky. Zdůraznil, že zdravotní stav obou poškozených soudy při hodnocení jejich výpovědí zohlednily a identifikace dle profilů DNA byla užita pouze jako důkaz nepřímý v kontextu ostatních ve věci provedených důkazů. Popřel tvrzení dovolatelky, že by předmětné pouzdro bylo volně dostupné komukoliv, kdo vstoupil do domu, neboť se nacházelo ukryté ve skříni v prvním patře. Taktéž zavrhl jakoukoliv důkazní hodnotu skutečnosti, že jeden ze svědků si nepamatoval, kolik hotovosti si poškozená doma uchovávala.
9. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
12. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo se zakládají na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Nejvyšší soud musí ve vytyčeném směru souhlasit se státním zástupcem, jelikož obviněná v podaném dovolání fakticky vůbec nerozporuje právní hodnocení skutku ani jiné hmotněprávní posouzení. Její námitky směřují veskrze pouze proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a hodnocení provedených důkazů, z nichž zmíněná zjištění plynou. Ani výhrada směřující k absenci motivu nemůže být vnímána jako námitka právní, protože motiv obviněné na právní kvalifikaci skutku, jakožto předmětného přečinu, nemá žádný vliv, poněvadž nepředstavuje znak skutkové podstaty zmíněného deliktu. Nadto je evidentním smyslem předmětné námitky narušit, skrze absenci motivu obviněné, řetězec nepřímých důkazů a tím zpochybnit skutková zjištění v dané věci. Ostatně jiný význam formulovaná námitka mít nemůže, neboť pro právní posouzení věci zůstává zcela bez významu. Obviněná nevytýká jakékoliv chyby v právní kvalifikaci, leč výhradně popírá existenci skutku, v němž byl daný trestný čin spatřován, přičemž nenamítá absenci motivu ani v rámci zpochybnění subjektivní stránky, tedy svého úmyslného zavinění. Nelze tak dospět k jinému závěru než, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl argumentací stěžovatelky naplněn.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Navzdory tomu, že obviněná uplatnila toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za nutné přezkoumat obsah vznesených námitek i z hlediska možné podřaditelnosti pod jiné dovolací důvody. Kritika skutkových zjištění soudů v dané věci, a to i skrze výhrady vůči hodnocení důkazů, implikuje možné užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy případ, kdy rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu zjevně odporují obsahu provedených důkazů. K naplnění zmíněné podkategorie dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nepostačuje pouhá deklarace nesouhlasu se skutkovými závěry soudu, případně povšechná kritika způsobu hodnocení důkazů a prosazování vlastních skutkových závěrů proti relevantním skutkovým zjištěním soudu, avšak dovolatel musí ve svém podání popsat v čem konkrétně spatřuje zjevný rozpor mezi obsahem vytyčených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 6 Tdo 193/2025).
15. Právě tyto nároky námitky obviněné nesplňují, neboť z nich neplyne ani tvrzení zjevného rozporu, natož informace, v čem konkrétně by mohl být zjevný rozpor ve výše nastíněném smyslu spatřován. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je přitom dostatečně zřejmé, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit především, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala by z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo by zjištění sestávala z pravého opaku toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však v daném případě nedošlo a obviněná to ostatně ani netvrdí.
16. Proto dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění soudů se opírají o celou řadu nepřímých důkazů, především o svědeckou výpověď poškozené, avšak též o svědecké výpovědi dalších svědků, odborné kriminalistické vyjádření z oboru genetiky, listinné důkazy vztahující se k majetkovým poměrům obviněné i poškozených a další důkazy, které ve svém souhrnu vytváří ucelený řetězec nepřipouštějící jiný průběh skutkového děje.
Nesouhlas s touto skutečností není ze strany obviněné fakticky opřen o žádnou smysluplnou argumentaci. Námitky dovolatelky směřující proti motivu jejího jednání postrádají na významu, neboť se vzneseným tvrzením, že měla v době činu k dispozici určité finanční prostředky, se již zcela dostatečně vypořádal odvolací soud (viz odstavec 19. odůvodnění jeho usnesení). Nejvyšší soud v tomto směru toliko připomíná, že možnost obviněné v dané době disponovat s penězi, které získala v rámci zápůjčky, přičemž současně jí tížily závazky v podobě dluhů neúměrných jejím příjmům, rozhodně neodůvodňuje závěr o absenci motivu zmocnit se cizích finančních prostředků.
17. Pokud se jedná o výhrady obviněné vůči provedeným důkazům, pak nutno zdůraznit, že soud prvního stupně zohlednil zdravotní stav poškozených, pročež z výpovědi poškozeného M. P. ani nevycházel (viz odstavce 33. až 40. odůvodnění jeho rozsudku a odstavec 18. odůvodnění usnesení soudu odvolacího). Nutno přitom připomenout, že každé zdravotní omezení svědka, byť může mít vliv na schopnost správně si pamatovat a reprodukovat relevantní skutečnosti, automaticky nevede k devalvaci důkazní hodnoty jeho výpovědi na nulu, avšak o dané skutečnosti musí být soud informován, zvážit ji a zohlednit při hodnocení důkazů, což se v dané věci stalo. Ostatně nelze pominout, že svědecká výpověď poškozené K. P. korespondovala s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to včetně výpovědí ostatních svědků. Brojila-li obviněná proti důkazní hodnotě identifikace podle profilů DNA, nutno dodat, že orgány činné v trestním řízení daný důkaz hodnotily s ohledem na jeho omezenou vypovídací hodnotu a pouze jej zařadily do řetězce nepřímých důkazů, proti čemuž ve své podstatě neprotestuje ani obviněná. Nutno též korigovat vyjádření obviněné, že předmětné pouzdro s finanční hotovostí zůstávalo volně dostupné pro každého, kdo dům navštívil, jelikož toto se nacházelo v komodě v pokoji v prvním patře (viz odstavec 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), pročež jeho dostupnost pro náhodného příchozího musela být znatelně omezená, zvláště vzhledem k místu pohybu v prostorách domu a čase zde stráveném. Skutečnost, že svědek R. T., tedy jeden z řady vyslechnutých svědků, si nepamatoval, že by poškozená měla doma v hotovosti vyšší částku, rovněž zcela postrádá na relevanci, rozhodně z uvedeného nelze vyvodit závěr o neznalosti poškozené ohledně výše uschované částky. Ostatně odcizenou částku nelze v tomto směru považovat za razantně vysokou, protože řádově odpovídá výši důchodů poškozených, přičemž svědek ze své zkušenosti potvrdil, že právě peníze z důchodů mívala poškozená v domě (viz odstavec 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
18. Není pak předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna rozebírat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Důležité je, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud nedetekoval v hodnocení důkazů ze strany soudů ani žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž dospěl k názoru, že úvahy soudů plně odpovídají zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje.
V. Závěr
19. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že námitky obviněné neodpovídaly uvedenému (ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné B. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu