USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 11. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného F. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, sp.
zn. 12 To 2/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2
T 7/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. T. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2022, č. j. 2 T
7/2022-752, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1
alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle
§ 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon
byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil
uvedeného zločinu tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od září 2019 do 21.
2. 2021, v místě svého bydliště XY, XY, využil psychické a fyzické bezbrannosti
své nevlastní vnučky poškozené nezletilé AAAAA, vyplývající jak z jeho fyzické
a psychické převahy, tak z jeho převahy dospělé autority – nevlastního dědečka,
v době, kdy byla poškozená nezletilá svěřena své babičce ke hlídání a v úmyslu
dosáhnout svého sexuálního uspokojení, vícekrát osahával poškozenou nezletilou
na přirození přes i pod oblečením, nejméně ve čtyřech případech jí jazykem
dráždil nahé přirození, nejméně v pěti případech jí zasouval prst do poševního
vchodu, nejméně jednou jí třel penisem o její přirození a nejméně jednou po
poškozené požadoval, aby vzala do ruky jeho obnažený penis a masírovala ho, což
poškozená nezletilá udělala, při tomto jednání poškozené nezletilé říkal, ať o
tom nikomu neříká, že je to jejich tajemství, tomuto jednání nebyla poškozená
nezletilá schopna se bránit, neboť vzhledem ke svému nízkému věku nebyla po
všech stránkách dostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání pochopit,
domyslet či vyhodnotit a dát najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním nebo se
jinak účinně bránit, a tohoto jednání se dopustil přesto, že jako nevlastní
dědeček poškozené nezletilé znal její věk a věděl, že tato dosud nedosáhla věku
patnácti let.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní
soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 12 To 2/2023-855, podle § 256
tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím
obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a
h) tr. ř. Soudům obou stupňů vytkl, že skutková zjištění jsou ve zjevném
rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly provedeny jím navržené podstatné
důkazy, přičemž i proto je rozhodnutí zatíženo vadou nesprávného právního
posouzení skutku. Odvolacímu soudu doručil v příloze datové zprávy důkazní
návrh obsahující notářský zápis s prohlášením H. M., který vyvrací skutkové
závěry soudu prvního stupně. Ten jej však neprovedl k důkazu, ani jeho
provedení řádně nezamítl, v čemž lze spatřit podstatnou vadu řízení zakládající
nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí odvolacího soudu a porušení práva
na spravedlivý proces. Soudy obou stupňů odmítly provést opětovný výslech této
svědkyně, ačkoliv její výpověď je zásadní a mohla prokázat rozpory ve
výpovědích dalších svědků. Je přesvědčen, že soudy její výslech odmítly provést
nedůvodně, na základě nesprávných úvah a nepodložených domněnek. Za další
případ nedůvodně neprovedeného důkazu označil dodatečný výslech poškozené,
který navrhoval po celou dobu trestního řízení, přičemž odůvodnění soudů, proč
k tomuto výslechu nepřistoupily, podle jeho názoru neodpovídá skutečnosti.
Zdůraznil, že výpovědi svědků, které soudy považovaly za potvrzující výpověď
poškozené, jsou toliko důkazy z doslechu a zpochybnil i věrohodnost těchto
výpovědí. Závěry odvolacího soudu k otázce výslechu nezletilé poškozené, včetně
jím citovaných rozhodnutí, pokládá za nepřiléhavé a nesprávné. K tomu rovněž
konstatoval, že by jeho jednání, pokud by se ho skutečně dopustil, mělo být
posouzeno spíše jako trestný čin pohlavního zneužití, nikoli jako zločin
znásilnění. K závěru odvolacího soudu stran doby páchání činu pak doplnil, že
je v rozporu s provedenými důkazy, resp. z důkazů nevyplývá.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání
vyjádřil a zdůraznil, že je z valné části opakováním obhajoby uplatněné již v
předchozích stadiích trestního řízení. K námitkám obviněného pod dovolacím
důvodem podle písmene g) konstatoval, že soud prvního stupně realizoval
komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž
i co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů, přičemž i
odvolací soud svým povinnostem dostál, odvolání obviněného řádně přezkoumal a
přesvědčivým způsobem se vypořádal s jeho námitkami. K úplnosti dokazování dále
připomněl, že se soudy obou stupňů všemi důkazními návrhy zabývaly, hodnotily
je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu
a jejich případné neprovedení zpravidla přiléhavě a výstižně zdůvodnily. Dále
připomněl ústavněprávní východiska týkající se opomenutých důkazů a doplnil, že
v nyní projednávaném případě nedošlo postupem odvolacího soudu k porušení práva
obviněného na spravedlivý proces. Soudy podle jeho názoru rovněž přesvědčivě
rozvedly důvody, pro které shledaly pravdivým a naprosto věrohodným právě popis
skutkového děje poškozenou, a naopak neuvěřily lživým a vzájemně rozporným
vyjádřením obviněného a svědkyně H. M. S přiléhavými závěry soudů obou stupňů
se tak ztotožňuje a neshledává v nich existenci zjevného nesouladu s
provedenými důkazy. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle písmene h) pak
konstatoval, že obviněný ve svém dovolání ani netvrdí, že by právní kvalifikace
jeho jednání neodpovídala skutkovým zjištěním, ke kterým dospěly soudy, když je
jeho dovolací argumentace postavená toliko na striktním popření toho, že by se
jednání vůči nezletilé poškozené dopustil. Tyto námitky tak neshledal
podřaditelnými pod uplatněný dovolací důvod podle písmene h).
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl,
aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným
jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst.
2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1
tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně
neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě
vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu
dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě,
která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to
ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného
činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně
vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi
skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a
jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen
nepodstatných skutkových zjištění.
10. Pod uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. obviněný namítl, že odvolací soud k důkazu nedůvodně nevyhověl důkaznímu
návrhu obhajoby na přečtení notářského zápisu s prohlášením svědkyně H. M., a
dále že soudy obou stupňů nedůvodně nevyslechly tuto svědkyni a opětovně ani
poškozenou. Tyto námitky lze s určitou mírou tolerance pod dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, avšak s ohledem na dále uvedené je
Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
11. Předně je namístě připomenout, že soudy nejsou podle ustálené
judikatury povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže:
1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz,
nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit
ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje
vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité
tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v
dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno
nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn.
III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS
733/01). V nyní projednávané věci se soud prvního stupně v odůvodnění svého
rozsudku zevrubně zabýval důkazními návrhy obhajoby a řádně vysvětlil, proč k
jejich provedení nepřistoupil (srov. odst. 75 a násl. rozsudku soudu prvního
stupně), když se konkrétně vypořádal i s důkazním návrhem na doplnění výslechu
svědkyně H. M. a opětovného výslechu poškozené. Také odvolací soud ve svém
usnesení dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nevyhověl důkazním návrhům
obviněného týkajícím se svědkyně H. M. (viz odst. 22 usnesení odvolacího soudu)
a taktéž zcela přiléhavě rozvedl důvody, pro které nebylo namístě opakovat
výslech poškozené (srov. především odst. 16 usnesení odvolacího soudu). Soudy
obou stupňů uvedené důkazní návrhy rovněž řádně zamítly i v rámci hlavního
líčení, resp. veřejného zasedání (viz protokol o hlavním líčení ze dne 5. 10.
2022 a protokol o veřejném zasedání dne 18. 4. 2023), přičemž odvolací soud při
veřejném zasedání výslovně zamítl právě i důkazní návrh obhajoby na přečtení
notářského zápisu s prohlášením svědkyně H. M. S ohledem na uvedené lze
konstatovat, že se soudy obou stupňů důkazními návrhy obviněného dostatečným
způsobem zabývaly jak v rámci hlavního líčení, resp. veřejného zasedání, tak i
v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž jejich argumentaci není co vytknout.
Nejvyšší soud tedy v postupu soudů obou stupňů neshledal obviněným namítané
nedůvodné neprovedení navrhovaného důkazu, resp. případ opomenutých důkazů,
které by uplatněný dovolací důvod naplňovaly a odůvodnily tak zásah do
dovoláním napadených rozhodnutí.
12. Pokud jde o další námitky obviněného, kterými brojí proti
věrohodnosti výpovědí poškozené i svědků H. V. a P. M., pak je namístě
konstatovat, že takto postavené námitky nejsou s to materiálně naplnit dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o námitky toliko polemizující s hodnocením
věrohodnosti dílčích úseků svědeckých výpovědí učiněných před nalézacím soudem.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení
věrohodnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu
bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl.
Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na
případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových
zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci
však takový nesoulad shledán nebyl. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud
považuje za vhodné pro úplnost doplnit, že se soudy v rámci svých rozhodnutí
věrohodností svědků dostatečně zabývaly. Soud prvního stupně pečlivě hodnotil
věrohodnost výpovědí obviněného, poškozené a dalších svědků (srov. např. odst.
83 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž své závěry v odůvodnění
svého rozsudku správně rozvedl a zdůvodnil. Odvolací soud pak postup soudu
prvního stupně přezkoumal a taktéž v něm neshledal žádných pochybení (srov.
např. odst. 19, 22, 24 a další usnesení odvolacího soudu). Co se dále týče
námitky obviněného, že je odvolacím soudem tvrzené období páchání trestné
činnosti ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, resp. z důkazů nevyplývá,
lze toliko konstatovat, že toto období koresponduje se skutkovými zjištěními
soudu prvního stupně řádně vtělenými do skutkové věty, když soud vycházel
především ze svědeckých výpovědí o době, kterou trávila nezletilá poškozená u
prarodičů.
13. S ohledem na vše uvedené má Nejvyšší soud za to, že v nyní
projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá
rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s § 125 tr. ř., resp. § 134 odst. 2
tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich
argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování, které proběhlo v
souladu se zásadami obsaženými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud tak v
projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění, ani
zjevný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani
existenci nedůvodně neprovedených, resp. opomenutých důkazů či jiného porušení
práva na spravedlivý proces.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
15. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému
skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady
hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
16. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen
o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
17. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se
opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému
vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Se značnou mírou benevolence lze pod uplatněný dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit neurčitou poznámku obviněného, že by
jeho jednání, pokud by se ho dopustil, mělo být posouzeno spíše jako trestný
čin pohlavního zneužití, nikoli jako zločin znásilnění. Ani této námitce však
nelze s ohledem na dále uvedené přisvědčit.
19. V nyní projednávané věci shledal soud prvního stupně obviněného
vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a),
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tento zločin spáchá ten, kdo jiného násilím nebo
pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku
(odst. 1 alinea první), nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti
(odst. 1 alinea druhá), a tento čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem
provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a to na dítěti mladším patnácti
let. Ke vztahu tohoto ustanovení k trestnému činu pohlavního zneužití podle §
187 tr. zákoníku je přitom namístě uvést, jak ostatně správně poukázal i soud
prvního stupně (viz odst. 99 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), že jednání
pachatele spočívající ve vykonání pohlavního styku na dítěti mladším patnácti
let při současném zneužití bezbrannosti této oběti naplňuje znaky trestného
činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, a nikoli jen znaky trestného činu
pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku (srov. usnesení velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo
1154/2019). Co se týče uvedeného znaku ve formě zneužití bezbrannosti, pak je
dále nutné doplnit, že pokud jde o dítě tak útlého věku, že v důsledku toho
nemá dostatečné znalosti a zkušenosti, aby bylo schopno posoudit význam
sexuálního jednání pachatele, šlo by u něj o psychickou bezbrannost, v důsledku
níž dítě vůbec nechápe, co se po něm požaduje či se s ním činí, resp. co je
smyslem jednání pachatele, popř. není vůbec způsobilé domyslet a vyhodnotit
důsledky takového jednání atd. (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2363-2364).
20. Soud prvního stupně v rámci tzv. skutkové věty svého rozsudku k této
otázce ve stručnosti uzavřel, že obviněný využil psychické a fyzické
bezbrannosti poškozené nezletilé, jakožto své nevlastní vnučky, vyplývající jak
z jeho fyzické a psychické převahy, tak z jeho převahy dospělé autority,
přičemž poškozená nezletilá se nebyla schopna bránit jeho jednání, neboť
vzhledem ke svému nízkému věku nebyla po všech stránkách dostatečně vyspělá
tak, aby mohla jeho jednání pochopit, domyslet či vyhodnotit a dát najevo svůj
nesouhlas s jeho jednáním nebo se jinak účinně bránit. Z výše uvedeného je
zjevné, že s ohledem na řádná skutková zjištění soudu prvního stupně, vtělená
do skutkové věty jeho rozsudku, jednání obviněného naplnilo mj. i znak zneužití
bezbrannosti, který odpovídá skutkové podstatě zločinu znásilnění a vylučuje
tak posouzení jeho jednání pouze jako trestného činu pohlavního zneužití.
Nalézací soud přitom v rámci svého rozsudku správně odůvodnil právní
kvalifikaci jednání obviněného (viz odst. 96 a násl. rozsudku soudu prvního
stupně), když s poukazem na přiléhavou judikaturu zevrubně rozvedl naplnění
všech znaků uvedené skutkové podstaty. Tyto závěry pak přezkoumal a potvrdil i
soud odvolací (viz odst. 30 usnesení soudu druhého stupně), přičemž Nejvyšší
soud se s uvedenou argumentací soudů obou stupňů plně ztotožnil, a proto na ni
pro úplnost dále odkazuje. Protože právní kvalifikace jednání obviněného zcela
odpovídá popisu skutku uvedenému ve skutkové větě rozsudku soudu prvního
stupně, je namístě shledat námitku obviněného pod tímto dovolacím důvodem
zjevně neopodstatněnou.
21. Obiter dictum je rovněž vhodné doplnit, že obviněný obdobné námitky
obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této
souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp.
zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v
podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého
stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly,
jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř.
V. Závěrečné zhodnocení
22. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud
dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu