7 Tdo 933/2025-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 11. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. J. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 11 To 94/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 138/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 2. 2025, č. j. 3 T 138/2024-124, byl obviněný uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2024, č. j. 3 T 100/2024-80, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 10 To 4/2025-107, byl podle § 284 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že po přesněji nezjištěnou dobu i v obci XY, soudní obvod Mělník, bez patřičného zákonného povolení u sebe v látkovém pouzdře v batohu přechovával výhradně pro svoji osobní potřebu tři plastové sáčky s uzavírací lištou a dva papírové obaly (psaníčka) obsahující sypkou látku nažloutlého a hnědého zbarvení vzhledem odpovídající psychotropní látce pervitin, které si opatřil za přesněji nezjištěných okolností, a to až do chvíle, než byly tyto dne 26. 8. 2024 kolem 23:35 hod. v obci XY, soudní obvod Mělník, u domu č. p. XY, zajištěny policejní hlídkou v souvislosti s osobní prohlídkou obviněného, která byla realizována v návaznosti na jeho dopadení a následnou eskortu na policejní služebnu poté, co před policejní hlídkou ujížděl na motocyklu, přičemž bylo zjištěno, že jde o 10,3625 g pervitinu, který obsahuje 7,7 g účinné látky metamfetamin, a to přesto, a smířen s tím, že metamfetamin, zvaný pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 5 psychotropních látek k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a že jde o psychotropní látku v takovém množství a kvalitě a že nedisponuje zákonným oprávněním s touto návykovou látkou jakkoliv nakládat.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 94/2025-148, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného podle, § 284 odst. 3, § 43 odst. 2tr. zákoníku odsoudil za výše uvedený přečin a sbíhající se přečin k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Současně obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že mu byl již soudem prvního stupně uložen příliš přísný trest, a to zejména v kontextu nařízení výkonu dalších trestů odnětí svobody. Odvolací soud pak jeho trest ještě dále zpřísnil na třicet měsíců, což již obviněný
vnímá jako zásadní nesprávné právní posouzení věci, navíc v situaci, kdy státní zástupce navrhoval ve svém odvolání trest toliko dvacet dva měsíců. Zpochybnil i hodnocení jeho osoby odvolacím soudem a soudům obou stupňů vytkl, že nevzaly dostatečně v úvahu jeho prohlášení viny. Je přesvědčen, že s ohledem na uvedené nemohl legitimně očekávat, že mu bude odvolacím soudem uložen takto přísný trest odnětí svobody na třicet měsíců.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ve výroku o trestu, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že jeho námitky jsou zaměřeny výhradně proti nepřiměřenosti uloženého trestu. Tyto námitky neodpovídají ani uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu a připomněl podmínky pro uplatnění dovolacích důvodů podle písmene h) a i), pokud se jedná o námitky proti uloženému trestu. Dále uvedl, že by Nejvyšší soud mohl k přezkumu výroku o trestu přikročit pouze z toho hlediska, že by byl uložený trest tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k čemuž dále odkázal i na související judikaturu. V nyní projednávané věci se o takovou situaci nejedná, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci trestní sazby a odvolací soud výrok o trestu náležitě odůvodnil. Taktéž má za to, že soud vzal do úvahy okolnosti činu, přitěžující okolnosti i hodnocení osoby obviněného, přičemž upozaděna nebyla ani skutečnost, že obviněný prohlásil svoji vinu. Samotné prohlášení viny obviněného však podle jeho názoru nebylo možné přeceňovat, neboť se týkalo jen toho, co nemohl popřít.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
11. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
12. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Jedinou dovolací námitkou obviněného je, že byl uložený trest odnětí svobody nepřiměřeně přísný a překvapivý. Podle obviněného soudy obou stupňů nedostatečně přihlédly k okolnostem případu, jeho prohlášení viny i dalším trestům, které bude muset vykonat v rámci jiného řízení. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, stejně tak ji však nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Takovou vadou je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016). Dovolací argumentace obviněného se tak s podmínkami naplnění tohoto dovolacího důvodu zcela rozchází.
14. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, tak lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). V nyní projednávané věci přitom Nejvyšší soud zjistil, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen zcela v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný navíc ani nenamítl, že by byl uložený trest mimo trestní sazbu, nebo že by mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Lze proto obiter dictum konstatovat, že námitka obviněného by nebyla s to naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v případě, že by ho obviněný ve svém dovolání uplatnil.
15. S ohledem na potenciální ústavněprávní přesah dané otázky je dále nad rámec uvedeného namístě doplnit, že by zásah dovolacího soudu byl výjimečně možný v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se však v nyní projednávané věci nejedná. Odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku řádně posoudil jak osobu obviněného, tak i okolnosti spáchané trestné činnosti (srov. odst. 7 a násl. rozsudku odvolacího soudu). Soud druhého stupně rovněž zohlednil i prohlášení viny obviněného, avšak zároveň přiléhavě posoudil i význam tohoto prohlášení s tím, že obviněný prohlásil jen to, co s ohledem na skutková zjištění již nemohl popřít (viz především odst. 6 a 9 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud se přitom s argumentací soudu druhého stupně v otázce trestu zcela ztotožnil a ve stručnosti na ni proto může dále odkázat. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému pod polovinou hranice zákonné trestní sazby, když šlo navíc o trest souhrnný za sbíhající se trestné činy, proto nelze považovat za trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý, či zcela zjevně nepřiměřený ve smyslu výše uvedených východisek. Nejvyšší soud tak v nyní projednávané věci neshledal porušení procesních zásad vztahujících se k ukládání trestních sankcí, ani jiné porušení základních práv obviněného, které by mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu nad rámec dovolacích důvodů.
V. Závěrečné zhodnocení
16. Z uvedeného plyne, že obviněný uplatnil argumentaci, která nekoresponduje se vzneseným dovolacím důvodem. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu