U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15.
září 2010 o dovolání obviněného Mgr. O. K. proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1
T 104/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. O.
K. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 1 T
104/2008, byl obviněný Mgr. O. K. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným pod bodem
1) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158
odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto
trestné činy a za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T 33/2008, ve spojení s rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 6 To 97/2009, byl
obviněnému podle § 158 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen
souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §
58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu dvou roků.
Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře
100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní
trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1
tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce soudního exekutora na dobu šesti let. Současně byl zrušen výrok o
trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T
33/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3 2009, sp.
zn. 6 To 97/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená I. M. odkázána s nárokem na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To
46/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), d, f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v
celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř.
znovu rozhodl tak, že obviněnému za dva trestné čin zneužívání pravomoci
veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ohledně nichž zůstal
napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, uložil podle § 158 odst. 1 tr.
zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání
jednoho roku, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr.
zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 53 odst. 1
tr. zák. dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle §
54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora a
zaměstnance soudního exekutora na dobu šesti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř.
obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené I. M. na náhradu škody částku
18.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud tímto rozsudkem odkázal poškozenou
se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp.
zn. 10 To 46/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání
opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný především poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo
72/2010, vydané v jiné jeho trestní věci obdobného obsahu, jehož závěry se
snaží aplikovat i na posuzovanou trestní věc. Namítl, že výrok o vině postrádá
jakékoliv konkrétní skutkové zjištění, které by vyjadřovalo zákonný znak, že
chtěl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch. Uvedl, že motivem jeho jednání nebyl úmysl způsobit jinému škodu nebo
se neoprávněně obohatit a je přesvědčen, že závěry o jeho nepřímém úmyslu jsou
pouhými předpoklady. Podle něj je v dané věci podstatné, kdy se dověděl, že
společné jmění manželů bylo zrušeno rozhodnutím soudu. Namítl, že v žádném z
napadených rozsudků v jeho věci není uvedeno, kdy se o této skutečnosti
dověděl. Obviněný poukázal na to, že velkou část úkonů neprováděl jako exekutor
sám, ale byly učiněny jeho zaměstnanci. Pokud však jde o nedostatečnou řídící
činnost exekutora nad exekutorskými koncipienty a kandidáty, jde podle něj
pouze o odpovědnost majetkovou a disciplinární. Dodal, že ustanovení § 13
exekučního řádu není dostatečným podkladem pro trestní odpovědnost exekutora.
Je přesvědčen, že jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena a hodnocení
subjektivní stránky bylo učiněno v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
Obviněný také upozornil na skutečnost, že kárná komise exekutorské komory jej
zprostila kárné obžaloby. Podle něj jde v posuzovaném případě pouze o skutkový
omyl negativní.
S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný
uplatnil totožné námitky jak v rámci své dosavadní obhajoby, tak i v řízení o
odvolání, a dodala, že soud druhého stupně se s uplatněnými námitkami náležitě
vypořádal. V souvislosti s námitkou dovolatele, že znak „způsobit jinému škodu
anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ není podrobně vyjádřen v
popisu skutku, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ČR ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 11 Tdo 899/2009, v němž soud mimo jiné
uvedl, že „… dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán v
případě, kdy skutek je ve výroku rozsudku popsán nedostatečně, nepřesně,
neobratně či neúplně, ačkoli z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud příslušné
skutkové zjištění učinil, protože vadný popis skutku (nejčastěji spočívající v
nekompletním vyjádření tzv. právní věty ve výroku o vině rozsudku) není ještě
sám o sobě porušením hmotného práva, ale porušením procesního ustanovení § 120
odst. 3 tr. ř. o náležitostech rozsudečného výroku.“ Obviněný se podle nejvyšší
státní zástupkyně snaží svými námitkami bagatelizovat škodlivost svého
protiprávního jednání a přenášet vinu na podřízené pracovníky exekutorského
úřadu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že řadoví zaměstnanci jeho
exekutorského úřadu neměli při vydávání exekučních příkazů žádnou rozhodovací
pravomoc. Podle ní nelze jakkoli zpochybňovat subjektivní stránku uvedených
trestných činů, a to ať jde o naplnění znaku „způsobit jinému škodu anebo
opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ nebo znaku „vykonává svou
pravomoc způsobem odporujícím zákonu“. Obviněný jako osoba s uceleným
právnickým vzděláním a při vědomí právního stavu v majetkových poměrech
poškozené a jejího manžela si musel být vědom, že svými opatřeními vykonává
svěřenou pravomoc způsobem, jenž odporuje zákonu, ale současně tato opatření
nezbytně a samou svou povahou přinášejí neoprávněný majetkový prospěch jeho
klientům, tj. oprávněným, jejichž nároky byly uspokojeny z jiného zdroje než z
majetku povinného, a také prospěch jemu samému v podobě neodůvodněných příjmů
jeho úřadu. Současně si musel být vědom i toho, že tato opatření působí i škodu
poškozené, která se dokonce ani v den vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně
nedomohla svých majetkových práv, která obviněný narušil svým protiprávním
jednáním. Obviněný se ani nepokusil napravit způsobený protiprávní stav. Pokud
jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 7 Tdo
72/2010, na něž obviněný odkázal, nelze jeho závěry aplikovat paušálně na
všechny obdobné případy porušení zákonných povinností exekutora při výkonu
exekuční činnosti, neboť je nezbytné přihlížet ke specifikům každého
jednotlivého případu. Proto podle nejvyšší státní zástupkyně napadené
rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno
odstranit cestou dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České
republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím
věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného
rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Mgr. O. K. je zjevně
neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní
posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního
je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který
zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak
ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání
je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v
kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího
důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží
dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i
změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového
stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že
dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř.
hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při
provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na
provedení dalších důkazů apod.
Trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm.
a) tr. zák., se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu
anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc
způsobem odporujícím zákonu.
Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů obviněný spáchal trestný čin
zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
tím, že:
1. v době ode dne 28. února 2006 do dne 9. srpna 2007 ve D. K. na L., okres T.,
a v P. jako soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 3 v rámci exekučních
řízení vedených proti povinnému V. M. pod spisovými značkami EX 418/05, EX
938/06 a EX 3706/06 v rozporu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, postihoval na základě svých vydaných exekučních
příkazů majetek a majetková práva náležející výlučně manželce tohoto povinného
I. M., přestože si byl vědom toho, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze
30. 5. 1996, č. j. 7C 75/96-9, který nabyl právní moci dnem 7. 6. 1996, bylo
zrušeno tehdejší bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M. a to
konkrétně:
a) dne 28. února 2006 v rámci exekuce vedené pod spisovou značkou EX 418/05
zabavil prostřednictvím svých zaměstnanců v domě ve S. ul. ve D. K. n. L.,
okres T., následující movité věci ve výlučném vlastnictví I. M.:
- mikrovlnou troubu zn. Le Cygne Electronix v hodnotě 445,- Kč,
- televizor zn. Profex Fidelity CTV 1490 v hodnotě 2.346,- Kč,
- osobní počítač AMD 64 MB RAM 3GB v hodnotě 1.547,- Kč,
- DVD přehrávač zn. Hyundai DV 5P 900 v hodnotě 2.609,- Kč,
- CD rekordér a kazety zn. Denver TCM-210 v hodnotě 2.367,- Kč,
- televizor zn. Schneider STV 9425 v hodnotě 2.928,- Kč,
- monitor zn. Compaq v hodnotě 250,- Kč,
- rohovou dřevěnou lavici se stolem a dvěma židlemi v hodnotě 8.566,- Kč,
- pračku zn. Indesit WG633TX v hodnotě 998,- Kč,
tedy věci v celkové hodnotě 22.056,- Kč, přičemž tyto věci nebyly I. M. dosud
vráceny,
b) dne 12. července 2006 vydal v rámci exekuce vedené pod spisovou značkou EX
418/05 pokyn k prodeji cenných papírů z účtu I. M. vedeného u Střediska cenných
papírů prostřednictvím společnosti RM-SYSTÉM, a. s., v počtu 12 ks za limitní
cenu 272,- Kč za kus, který byl realizován dne 26. července 2006, a prostředky
získané prodejem cenných papírů ve výši 3.019,- Kč byly zaslány na účet č.
5847352004/0400 vedený pro Exekutorský úřad Praha 3 u Živnostenské banky, a.
s., a částka 263,- Kč byla stržena na náklady provedení pokynu,
c) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-16 ve znění
opravného usnesení ze dne 19. 10. 2006, č. j. 039 EX 938/06-25, jímž nařídil
provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu I. M. vedeného u Českomoravské
stavební spořitelny, a. s., IČ 49241397, se sídlem Vinohradská 3218/169, 100 17
Praha 10, a na základě něhož uvedená stavební spořitelna provedla blokaci
tohoto účtu, která dosud trvá,
d) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-17, jímž nařídil
provedení exekuce přikázáním pohledávky I. M. vůči dlužníkovi ČSOB Penzijní
fond Stabilita, a. s., člen skupiny ČSOB, se sídlem Perlová 371/5, 110 00 Praha
1, zejména nároků na peněžitá plnění vyplývající ze smlouvy o penzijním
připojištění, přičemž uvedený penzijní fond po doručení tohoto exekučního
příkazu dne 10. října 2006 zablokoval finanční prostředky vedené na účtu I. M.,
jejichž výše činila ke dni 13. 3. 2008 částku 33.238,26 Kč,
e) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-21 a dne 14.
února 2007 exekuční příkaz č. j. 039 EX 418/05-114 a exekuční příkaz č. j. 039
EX 3706/06-13, jimiž nařídil provedení exekuce postižením obchodního podílu I.
M. jako společníka ve společnosti LKW SPEED CZECH, s. r. o., IČO 27499821,
Slunečná 2111, Dvůr Králové nad Labem, a dne 7. října 2006 exekuční příkaz č.
j. 039 EX 938/06-20, dne 14. února 2007 exekuční příkaz č. j. 039 EX 3706/06-12
a exekuční příkaz č. j. 039 EX 418/05-113, jimiž nařídil provedení exekuce
postižením obchodního podílu I. M. jako společníka ve společnosti IDOKO, s. r.
o., IČ 27468267, Hlávkova 771, Dvůr Králové nad Labem, a to včetně veškerých
majetkových práv s obchodním podílem spojených, zejména práva na vypořádací
podíl, práva na podíl na likvidačním zůstatku a práva na podíl na zisku
společnosti,
f) dne 13. února 2007 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-45 a exekuční
příkaz č. j. 039 EX 418/05-109, jimiž nařídil provedení exekuce postihující
právo na mzdu I. M. vůči společnosti Městská nemocnice, a. s., IČ 25262238, se
sídlem Vrchlického 1504, Dvůr Králové nad Labem, 544 01, která jí na základě
těchto exekučních příkazů srazila ze mzdy za období od února 2007 do dne 9.
srpna 2007 částku 9.019,- Kč,
čímž způsobil I. M. škodu ve výši celkem 34.357,- Kč.
2. v době ode dne 10. srpna 2007 do měsíce února 2008 včetně ve Dvoře Králové
nad Labem, okres Trutnov, a v Praze jako soudní exekutor Exekutorského úřadu
Praha 3 v rámci exekučních řízení vedených proti povinnému V. M. pod spisovými
značkami EX 418/05, EX 938/06 a EX 3706/06 v rozporu se zákonem č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postihoval na základě svých
vydaných exekučních příkazů výlučné majetkové právo manželky tohoto povinného
I. M., přestože si byl vědom toho, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze
30. 5. 2006 (správně má být „ze dne 30. 5. 1996“), č. j. 7C 75/96-9, který
nabyl právní moci dnem 7. 6. 1996, bylo zrušeno tehdejší bezpodílové
spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M., a to tím způsobem, že na základě
exekučního příkazu č. j. 039 EX 938/06-45 a exekučního příkazu č. j. 039 EX
3706/06-7, které vydal dne 13. února 2007, a exekučního příkazu č. j. 039 EX
418/05-109, který vydal dne 14. února 2007, jimiž nařídil provedení exekuce
postihující právo na mzdu I. M. vůči společnosti Městská nemocnice, a. s., IČ
25262238, se sídlem Vrchlického 1504, Dvůr Králové nad Labem, 544 01,
pokračoval v provádění tohoto způsobu exekuce, přičemž uvedená společnost na
základě těchto exekučních příkazů srazila I. M. ze mzdy za období ode dne 10.
srpna 2007 do února 2008 včetně částku 16.940,- Kč, čímž způsobil I. M. škodu
ve výši 16.940,- Kč.
Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci
veřejných činitelů, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a
povinností fyzických a právnických osob. Exekutor byl v souladu s ustanovením §
89 odst. 9 tr. zák. veřejným činitelem /nyní „úřední osobou“ podle § 127 odst.
1 písm. f) tr. zákoníku/, který v rámci výkonu své funkce v souladu s § 1 odst.
2 exekučního řádu provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle
tohoto zákona. Podle § 2 exekučního řádu vykonává exekuční činnost nezávisle.
Při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony,
jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu
rozhodnutí a exekučním řízení. Je tedy zřejmé, že při výkonu své funkce je
oprávněn v souladu se zákonem postihovat především majetek občanů – povinných k
určitému plnění na základě exekučního titulu. V exekučním řízení jsou tedy
nejčastěji postihována vlastnická práva občanů, přičemž nelze pominout, že jde
o jedno ze základních lidských práv, neboť podle čl. 11 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo
všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Předpokladem výkonu exekutorské činnosti je především právnické vzdělání a
nabytí požadované odbornosti. Obviněný v postavení exekutora musel mít
odpovídající vzdělání i dostatečné zkušenosti a znalosti v dané oblasti právní
praxe. Je proto nesporné, že si musel být vědom všech ústavních i zákonných
ustanovení, jimiž je při výkonu své exekutorské činnosti vázán a jaké důsledky
může svým nezákonným postupem způsobit. Z hlediska naplnění všech znaků
trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a) tr. zák. nelze souhlasit s námitkami obviněného, že svým jednáním
nenaplnil subjektivní stránku trestných činů, které spáchal, a že nechtěl
způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. S
ohledem na výše uvedené skutečnosti je nesporný závěr, že obviněný si musel být
při výkonu své exekutorské pravomoci vědom toho, že svými opatřeními vykonává
svěřenou pravomoc způsobem, který odporuje zákonu, a že těmito nezákonnými
opatřeními jednak přináší neoprávněný majetkový prospěch sobě i svým klientům,
a jednak že svými opatřeními způsobí škodu poškozené, jejíž majetek byl
neoprávněně postižen exekucí.
Pro správné posouzení subjektivní stránky činu je bezesporu významné i
zjištění, zda a kdy se obviněný dověděl o zrušení bezpodílového vlastnictví
manželů M. Z popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně
vyplývá, že obviněný věděl o tom, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze
dne 30. 5. 1996, č. j. 7 C 75/96-9, který nabyl právní moci dnem 7. 7. 1996,
bylo zrušeno tehdejší bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M., a
přesto postihoval na základě exekučních příkazů, které vydal, majetek a
majetková práva náležející výlučně manželce povinného I. M. Soud prvního stupně
pak v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně uvedl, že rozhodnutí o zrušení
bezpodílového spoluvlastnictví bylo obviněnému doručeno dne 14. 11. 2005, a
bylo na obviněném, aby se s obsahem doručené písemnosti seznámil. Nelze se
proto odvolávat na to, že si doručenou písemnost nestihl přečíst.
K námitce obviněného, že jeho případné pochybení v rámci výkonu funkce
exekutora mohlo vyvolat nejvýše majetkovou či disciplinární odpovědnost,
Nejvyšší soud uvádí, že z hlediska hierarchie právních norem nelze ani v
případě výkonu exekutorské praxe vyloučit trestně právní odpovědnost. Jeho
trestní odpovědnost nelze vyloučit ani s poukazem na nesprávný postup jeho
zaměstnanců, jejichž činnost údajně pouze nedostatečně kontroloval. Je zjevné,
že obviněný se snaží bagatelizovat své jednání a přenést část odpovědnosti na
své zaměstnance, kteří však nemají rozhodovací pravomoc při výkonu své funkce v
rámci exekutorského úřadu.
Nejvyšší soud závěrem dodává, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2.
2010, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, na které obviněný ve svém dovolání hojně odkazuje,
obsahuje závěry, které však nelze aplikovat na posuzovanou věc. Nejvyšší soud v
této trestní věci obviněného Mgr. O. K. dospěl k závěru, že soudy nižších
stupňů se nedopustily žádných pochybení, které byly vytýkány v usnesení
Nejvyššího soudu v jiné trestní věci, a jichž se obviněný domáhá i v tomto
dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010,
sp. zn. 10 To 46/2010.
Obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
částečně i námitky, které tento dovolací důvod nenaplňují. Jde především o
námitku, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena provedenými důkazy, že soudy
porušily zásadu in dubio pro reo, a že jeho trestná činnost nebyla dostatečným
způsobem prokázána. Tyto námitky směřují proti skutkovým zjištěním, která ve
věci učinily soudy nižších stupňů, a nelze je proto uplatnit v rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný současně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř., který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě
alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení
přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné
stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup,
odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy
skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého
stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném
opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou
zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř.
Uvedený dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě. Nejvyšší
soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu,
která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je
vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř., k nimž došlo již v řízení před soudem prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České
republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. dovolání obviněného Mgr. O. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek