7 Tz 40/2024-555
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby GASTRONOM restaurant & catering s. r. o., IČ 07255781, sídlem Masarykovo náměstí 3/34, Kyjov, proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné právnické osoby GASTRONOM restaurant & catering s. r. o. v ustanovení § 68 odst. 6 tr. zákoníku a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek částečně zrušuje ve výroku, kterým byl obviněné právnické osobě GASTRONOM restaurant & catering s. r. o. uložen peněžitý trest. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, byla obviněná právnická osoba odsouzena za spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Tohoto trestného činu se obviněná dopustila v podstatě a zjednodušeně tím, že – prostřednictvím svého zaměstnance, obviněného Martina Dvořáka, který ji fakticky ovládal za souhlasu jednatele, jenž svoji funkci vykonával jen formálně na přání zmíněného zaměstnance – s cílem snížit svou daňovou povinnost opakovaně (v případech blíže specifikovaných ve skutkové větě), záměrně a v rozporu se zákonem nepřiznala veškerá vykázaná uskutečněná zdanitelná plnění, příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem; rovněž uplatnila v rozporu se zákonem odpočet daně. Uvedeným jednáním obviněná zkrátila daň z přidané hodnoty a daň z příjmu ve výši celkem 969 455 Kč.
3. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin, kterým byla obviněná uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 19 T 155/2021, jí soud uložil souhrnný peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb o výši 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč.
4. Uvedené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného Martina Dvořáka, nebylo napadeno odvoláním žádné z oprávněných osob a nabylo právní moci.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti rozsudku, resp. jeho výroku o trestu týkajícího se obviněné právnické osoby, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch této obviněné.
6. Ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 68 odst. 1 až 6 tr. zákoníku a uvedl, že v řízení před soudem nebyly provedeny důkazy, které by prokazovaly majetkové poměry obviněné. Soud tak neměl podklad pro učinění závěru o dobytnosti peněžitého trestu, a takový závěr ani neučinil, čímž jednal v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a se zákonem, konkrétně s § 68 odst. 6 tr. zákoníku.
7. Připojil, že ve spise založené materiály k elektronickým tržbám se týkají let 2018 a 2019, a proto nemohou být relevantní pro posouzení majetkových poměrů obviněné v roce 2022. Za jediný relevantní podklad lze považovat zprávu České spořitelny o bankovních účtech obviněné, ze které plyne, že obviněná má na svém běžném účtu ke dni 13. 7. 2022 zůstatek ve výši 52 819,13 Kč, což indikuje spíše nedobytnost uloženého peněžitého trestu. To platí i s ohledem na zjištěná exekuční řízení a sdělení Okresního soudu v Hodoníně v jiné trestní věci, v níž byl obviněné dříve uložen peněžitý trest a tento nebyl splacen.
8. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby, a to v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 68 odst. 6 tr. zákoníku, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ve vztahu k obviněné a v návaznosti na to také další rozhodnutí, které na zrušený výrok o trestu obsahově navazují, a přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s obsahem stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu ztotožnil. Ve věci došlo podle jeho slov k zásadnímu porušení zásad ukládání trestu.
10. Stížnost byla obviněné právnické osobě odeslána k případnému vyjádření, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost a důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, stejně jako jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
12. Nejprve Nejvyšší soud připomíná, že podle § 2 odst. 5 věta první, pátá a šestá a odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
13. Podle § 68 odst. 3 věta třetí a čtvrtá tr. zákoníku výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.
14. Podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku soud neuloží peněžitý trest, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Zřejmá nedobytnost trestu tak zakládá zákonnou překážku pro uložení peněžitého trestu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.).
15. Nedobytný je peněžitý trest tehdy, jestliže je s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zjevné, že pachatel nemůže vykonat peněžitý trest, a to ani zaplacením ve splátkách podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku. Pro neuložení tohoto trestu pro jeho nedobytnost nestačí jen určitá pravděpodobnost o tom, že by tento trest pachatel nemohl zaplatit ani neochota pachatele tak učinit, ale musí objektivně z provedeného dokazování tato nedobytnost vyplynout (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1409/2011).
16. Uvažuje-li pak soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu a posouzení jeho dobytnosti. Pokud se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele; jde však o postup subsidiární, který nemůže vykazovat libovůli a musí vycházet z důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, uveřejněné pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.).
17. Neúplné, nesprávné či dokonce absentující zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014), a zásadně vylučuje zákonné uložení peněžitého trestu.
18. Po prostudování napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že tam obsažené odůvodnění se posouzení majetkových poměrů obviněné, a tím i dobytnosti trestu, nijak nevěnuje. Pouze podle bodu 25 rozhodnutí byl peněžitý trest vyměřen jako „odpovídající povaze a závažnosti trestné činnosti, které se právnická osoba dopustila, jakož i konkrétním okolnostem případu“, ovšem bez jakékoli další konkretizace či upřesnění, z jakých podkladů a z jakých z toho vyplývajících závěrů bylo stran stanovení výměry peněžitého trestu, a zda je tedy i dobytný, vycházeno. Takový stav ovšem splnění zákonných podmínek pro to, aby obviněné právnické osobě mohl být uložen právě takový trest, jak vyslovil okresní soud, zakládat nemůže.
19. S ohledem na obsah podkladového spisového materiálu pak Nejvyšší soud doplňuje, že obviněná právnická osoba je majitelem účtu se zůstatkem 52 819,03 Kč (resp. bylo tomu tak v době přípravného řízení). Současně z rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odboru správních, dopravních a živnostenských agend, ze dne 4. 4. 2022, č. j. OSDŽA29405/22/142 (č. l. 445 trestního spisu, ke kterému se nicméně soud nijak nevyjádřil), vyplynulo, že ve vztahu k obviněné je či bylo vedeno několik exekučních řízení, což vedlo ke zrušení jejích živnostenských oprávnění, tedy aktuálně (totéž lze dohledat v obchodním rejstříku) obviněná nemá žádný předmět činnosti (a tedy jen obtížně vykonává nějakou výdělečnou činnost). Trest jí pak byl uložen jako souhrnný, přičemž podle podkladů založených ve spisu dříve uložený také peněžitý trest za sbíhající se trestnou činnost rovněž nebyl uhrazen.
20. Za takového stavu, kdy soud uložil obviněné peněžitý trest, aniž by zkoumal (a odůvodnil) naplnění podmínky jeho dobytnosti podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku, nelze uložení tohoto trestu považovat za zákonné, resp. podklady založené v trestním spisu (které ovšem nebyly nijak vyhodnoceny) podkládají spíše úvahu, že obviněná právnická osoba je zcela bez příjmů.
21. Uvedeným postupem soud výrazným způsobem nerespektoval požadavek individualizace trestu s ohledem na majetkové poměry obviněné, čímž byl v zásadě naplněn zákonný požadavek pro důvodnost stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 2 tr. ř. (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 534, bod 15, nebo ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3305).
22. Stížnost pro porušení zákona je tak důvodná.
23. Nad rámec přezkumu Nejvyšší soud uvádí, že soudy v dalším řízení budou muset (setrvají-li v uložení peněžitého trestu, což není tímto rozhodnutím vyloučeno, neboť majetkové poměry obviněné právnické osoby teprve budou ověřeny) opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu a posouzení jeho dobytnosti; zde však Nejvyšší soud zmiňuje, že v tomto směru ani státní zástupce, který uložení peněžitého trestu navrhl, se ani v obžalobě (č. l. 486 a násl.), ani v rámci hlavního líčení (č. l. 511 a násl.) nijak nevěnoval majetkovým poměrům obviněné a nevysvětlil, z čeho odvíjel výši navrhované denní sazby peněžitého trestu (zejména podal-li odpor proti původně vydanému trestnímu příkazu, jímž byl uložen peněžitý trest méně přísný) a zda by byl v takové podobě peněžitý trest dobytný (byť tím není nijak dotčena odpovědnost soudů za jejich rozhodnutí). Nebudou-li soudům k dispozici žádné podklady ke zjištění majetkových poměrů obviněné, příp. budou-li k dispozici jen podklady nedostatečné, zejména pokud sama obviněná nebude v tomto směru součinná, mohou soudy určit výši denní sazby vlastním odhadem podle § 68 odst. 4 tr. zákoníku, a to zejména s přihlédnutím k těm důkazům, které jsou k dispozici, a s přihlédnutím k dalším dostupným charakteristikám obviněné, příkladem její činnosti (viz PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1200); jde však o postup subsidiární, který nesmí vykazovat libovůli a musí být odůvodněný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu, že trest je ukládán jako souhrnný, je třeba neopomenout podmínku ve smyslu § 43 odst. 2 věta třetí tr. zákoníku (resp. srov. § 44 tr. zákoníku).
IV. Závěr
24. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněné, a to v ustanovení § 68 odst. 6 tr. zákoníku a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud částečně zrušil napadený rozsudek potud, pokud jím byl nezákonně obviněné právnické osobě uložen peněžitý trest, a také další rozhodnutí na zrušený rozsudek, resp. jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud nakonec Okresnímu soudu v Hodoníně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a (v návaznosti na výše uvedené) rozhodl.
25. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu