7 Tz 51/2024-137
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D. a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2024 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného K. E. D. F. proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 3 ZT 30/2023-15, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 3 ZT 30/2023-15,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného K. E. D. F. v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se toto usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 zaslala dne 19. 12. 2022 pokyn, č. j. 2 ZN 2796/2021-26 (dále jen „pokyn státní zástupkyně“) policejnímu orgánu Policie ČR, Obvodnímu ředitelství pro Prahu IV, Službě kriminální policie a vyšetřování, 4. oddělení obecné kriminality. V pokynu státní zástupkyně konkrétně sdělila a uložila, že „Ve shora uvedené věci prodlužuji lhůtu k prověřování do 20. 2. 2023, neboť jak vyplývá ze zprávy Policejního prezidia ČR, podezřelý K. E. D. F. se nejspíš zdržuje v zahraničí na neznámé adrese. Zároveň dávám pokyn ke konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. trestního řádu.“ Přičemž tomuto pokynu státní zástupkyně předcházela její konzultace s policejním orgánem Policie ČR, Obvodním ředitelstvím pro Prahu IV., Vnější službou, Místním oddělením Vršovice ohledně spisového materiálu a bylo domluveno, že spisový materiál bude postoupen na Službu kriminální policie a vyšetřování, kde se následovně bude konat řízení proti uprchlému. Tato domluva vyplývá z úředního záznamu vrchního inspektora policejního orgánu Místního oddělení Vršovice ze dne 21. 9. 2022 (č. l. 56).
2. Dne 16. 2. 2023 bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 302 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného K. E. D. F. jako uprchlého usnesením o zahájení trestního stíhání pod č. j. KRPA-262600-74/TČ-2021-001474 (č. l. 2).
3. Obviněný proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal blanketní stížnost dne 13. 3. 2023 prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Jana Vučka. Tuto stížnost následně odůvodnil. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 3 ZT 30/2023-15, které nabylo právní moci téhož dne, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného.
4. Dne 25. 7. 2023 pod č. j. 3 ZT 30/2023-35 byla podána obžaloba, a následně byl obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 2 T 57/2023, uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
5. Proti rozsudku soudu podal obviněný odvolání, na základě, kterého Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 8 To 269/2023, podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek prvostupňového soudu zrušil a podle § 260 tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Své rozhodnutí odůvodnil pochybením soudu s odkazem na § 305 tr. ř., jelikož nalézací soud o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby nerozhodl usnesením. Dále rozhodnutí zrušil i s poukazem na nezákonný postup v přípravném řízení spočívající v porušení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Zmíněná nezákonnost v přípravném řízení podle odvolacího soudu spočívala ve vydání usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, navzdory tomu, že předtím dala pokyn k zahájení trestního řízení proti uprchlému a měla postupovat podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. O stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání měl tedy rozhodovat státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Navíc odvolací soud upozornil na skutečnost, že zmíněnou vadu nelze zhojit v soudním stadiu trestního stíhání.
6. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného K. E. D. F. dne 25. 9. 2024 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, která směřovala proti zmíněnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 3 ZT 30/2023-15. Ministr spravedlnosti namítl, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon, konkrétně v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dříve totiž státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v téže věci udělila policejnímu orgánu pokyn k zahájení trestnímu stíhání obviněného, konkrétně svým pokynem ze dne 19. 12. 2022, č. j. 2 ZN 2796/2021-26 a ve kterém uvedla: „Ve shora uvedené věci prodlužuji lhůtu k prověřování do 20. 2. 2023, neboť jak vyplývá ze zprávy Policejního prezidia ČR, podezřelý K. E. D. F. se nejspíš zdržuje v zahraničí na neznámé adrese. Zároveň dávám pokyn ke konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. trestního řádu.“ Pokud pak státní zástupkyně rozhodovala o navazující stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jednala v rozporu s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož, pokud jde o stížnost proti usnesení, ke kterému dal státní zástupce souhlas nebo pokyn, má se stížnost předložit nadřízenému státnímu zástupci.
7. Ministr spravedlnosti následně zdůraznil, že ze strany státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 tak nebyl dodržen postup podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nepředložením věci nadřízenému státnímu zastupitelství, tudíž jejím rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání byl porušen zákon, který nemohl být napraven odvolacím soudem. Pokyn dozorového státního zástupce k postupu podle § 302 tr. ř. je naprosto jednoznačným, byť implicitním úkonem zavazujícím policejní orgán k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a v případě, kdy nebude stížnosti proti usnesení vyhověno a nebude se postupovat podle § 146 odst. 1 tr. ř., musí být uplatněn odst. 2 téhož ustanovení.
8. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
9. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že podaný mimořádný opravný prostředek považuje za důvodný a navrhl, aby mu Nejvyšší soud vyhověl a rozhodl ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti.
11. Obviněný prostřednictvím svého obhájce souhlasil s návrhem ministra spravedlnosti, když má stížnost pro porušení zákona za důvodnou. Následně obhájce obviněného rozvedl i další vady předcházejícího řízení, které však nemají se stížností pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti žádnou
souvislost a Nejvyšší soud se proto jimi ani nezabýval. Navíc je nutné zdůraznit, že po zásahu odvolacího soudu byla věc vrácena zpět do přípravného řízení.
12. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
13. Podle § 146 odst. 1, 2 tr. ř. platí, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce (odstavec 1). Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci (odstavec 2).
14. V § 302 tr. ř. se uvádí, že řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. V § 303 odst. 1 tr. ř. se uvádí, že v řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.
15. S ohledem na argumentaci předloženou ve stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud musel vypořádat s otázkou, zda byl ve věci podán pokyn ze strany státní zástupkyně adresovaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání, resp. k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, které obviněný napadl stížností, o niž týž státní zástupce rozhodoval. Je to totiž právě existence tohoto pokynu (nebo souhlasu), která povinuje dozorujícího státního zástupce k předání stížnosti svému nadřízenému státnímu zástupci k vyřízení. V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že, jak již bylo výše zmíněno, v pokynu ze dne 19. 12. 2022, č. j. 2 ZN 2796/2021-26 státní zástupkyně uvedla, že: „Ve shora uvedené věci prodlužuji lhůtu k prověřování do 20. 2. 2023, neboť jak vyplývá ze zprávy Policejního prezidia ČR, podezřelý K. E. D. F. se nejspíš zdržuje v zahraničí na neznámé adrese. Zároveň dávám pokyn ke konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. trestního řádu.“ Policejní orgán pak v souladu s tímto pokynem státní zástupkyně vydal usnesení, jímž proti obviněnému zahájil trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.).
16. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze dovodit, že pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, vyjadřují-li jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení, v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce, či ve formě přípisu adresovaného policejnímu orgánu, bylo-li jejich smyslem usměrnit postup policejního orgánu tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. V každém jednotlivém případě je třeba vždy zkoumat, nakolik státní zástupce vykonávající dozor nebo dohled ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Na činnost takového státního zástupce je nutné nahlížet materiálně. Přitom nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 8 Tz 7/2018).
17. V aktuálně řešené trestní věci je zřejmé, že po zahájení úkonů trestního řízení proběhlo prověřování trestního oznámení, v rámci něhož byla zjištěna totožnost pachatele, byly obstarány důkazy potřebné pro zahájení trestního stíhání a v konečném důsledku tak byly objasněny skutečnosti, které podezření z přečinu zanedbání povinné výživy spolehlivě odůvodňovaly. Za takové situace, při absenci konkrétních poznatků o pobytu podezřelého K. E. D. F., který se pravděpodobně zdržoval (zdržuje) v zahraničí, je skutečně nutné chápat shora uvedený pokyn dozorové státní zástupkyně, ačkoli v něm výslovná zmínka o zahájení trestního stíhání uvedena nebyla, za jednoznačně (byť nikoli explicitně) vyjádřené stanovisko k věci, v rámci něhož důvodně očekávala vyhotovení usnesení o zahájení trestního stíhání a navazující postup podle § 303 odst. 1 tr. ř. Pak je namístě přisvědčit, že ze strany dozorové státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 nebyl dodržen postup podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž nepředložením věci nadřízenému státnímu zastupitelství a jejím rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání byl v neprospěch obviněného porušen zákon.
18. Povahu citované části předmětného pokynu dozorující státní zástupkyně v kontextu věci nelze než posoudit jako pokyn policejnímu orgánu k zahájení trestního stínání pro trestný čin do té doby pouze podezřelé osoby, neboť jeho formulace jiný další postup ve věci v podstatě vylučuje. K tomu Nejvyšší soud připomíná rozsudek ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 46/2009, uveřejněný pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr., ve kterém bylo vysvětleno, že byť pokyn, učiněný ve shodné situaci a s obdobným obsahem, je po procesní stránce obsažen v usnesení a nejedná se o pokyn ve smyslu toho slova, jak o tom hovoří např. ustanovení § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., přesto jediný možný výklad je takový, že se jedná o pokyn, jak jej má na mysli ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí současně zdůraznil, že ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. Na tomto přístupu a hodnocení není namístě ničeho měnit.
19. Popsané závěry a z nich vyplývající zásady lze tedy bezpochyby vztáhnout i na nyní posuzovaný případ, přičemž v jejich smyslu nebylo státní zástupkyní postupováno, neboť jejím prostřednictvím měla být stížnost obviněného předána jemu nadřízenému státnímu zástupci, tj. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, což se nestalo. Došlo tak k porušení zákona v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného, jehož stížnost nebyla nestranným způsobem přezkoumána.
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. shledal, že napadeným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného K. E. D. F. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Věc potom podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu