„Výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně“, jíž se celní or- gán domáhal, aby dle $ 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ža- lobce umožnil jeho pracovníkům vstup do provozní budovy, do místností nebo míst, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky žalobce, není rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., a nelze tedy proti ní brojit žalobou ve správním soudnictví.
Nejprve se kasační soud zabýval námit- kou, že se nejednalo o rozhodnutí předběžné povahy. V tomto ohledu stěžovateli přisvědčil. Posouzením, co se rozumí rozhodnutím předběžné povahy, se podrobně zabýval roz- šířený senát Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 Afs 186/2006-54, č. 1982/2010 Sb. NSS, uvedl, že „[0] rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle f 70 písm. b) s. ř. s., se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí koneč- nému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní, Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena pří- 20 měřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí ko- nečného.
Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené roz- hodnutím předběžné povahy a musí být ad- resováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné“ Navázal tak na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 29. 3. 2006, čj. 2 Afs 183/2005-64, č. 886/2006 Sb. NSS, na který odkazoval krajský soud: „Rozhodnutí před- běžné povahy ve smyslu f 70 písm. b) s. Ť. s. musí současně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgánů ve věcech veřejnoprávních, upravující před- běžně či dočasně poměry osob, zajíšťující ur- čité věci nebo osoby či zatímně fixující určí- tý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být násled- ně po vydání rozhodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgánem, který v dané věci rozhodne s konečnou plat- ností (procesní znak) “ Způsob, jak citovaný výklad krajský soud aplikoval na danou věc, však nebyl správný.
Stěžovateli je třeba dát za pravdu, že výzva nesplňovala shora uvedené definiční znaky: nebyly jí upraveny (předběžně ani dočasně) poměry stěžovatele, ani jí nebyly zajištěny vě- ci či osoby, nebyl nikterak rovněž fixován ur- čitý stav. Již sama neexistence materiálního znaku vylučuje závěr, že se jednalo o rozhod- nutí předběžné povahy. Stěžovateli ale nelze přisvědčit v tom, že se jednalo o rozhodnutí „konečné“, přezkou- matelné soudem dle $ 65 s. ř. s. (...) Jak vyplývá z $ 70 písm. a) a $ 68 písm. ©) s.
ř. s., lze se v řízení před správními soudy do- máhat přezkoumání jen takových rozhodnu- tí, které lze považovat za rozhodnutí ve smys- lu $ 65 s. ř. s. Soudnímu přezkumu tedy v zásadě podléhají takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo zá- vazně určují veřejná subjektivní práva nebo povinnosti žalobce. V předmětné věci je proto rozhodný cha- rakter povinnosti stanovené žalovaným v před- mětné výzvě, a to, zda jí došlo či nedošlo k zása- hu do veřejných subjektivních práv stěžovatele.
Ustanovení $ 41 zákona o spotřebních daních (resp. $ 15 daňového řádu) není v našem práv- ním řádu ojedinělé. Namístě je proto použít právní názory vyjádřené kasačním soudem v obdobných věcech, tj. u výzev vydávaných správcem daně dle daňového řádu. Nejvyšší správní soud se již zabýval otáz- kou, zda je způsobilá zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce povinnost ulože- ná rozhodnutím správce daně podle $ 43 da- ňového řádu. V rozsudku ze dne 10. 5. 2007, čj. 7 Afs 92/2006-69, uvedl, že: „Výzva vyda- ná správcem daně podle S 43 zákona o sprá- vě daní a poplatků v rámci vytýkacího říze- ní není rozhodnutím ve smyslu f 65 odst. 1 S.
Ť S., protože se jí nezakládají, nemění, ne- ruší nebo závazně neurčují veřejná subjek- tivní práva nebo povinnosti stěžovatele, a proto je dle f 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučena; soud žalobu na přezkoumání takové výzvy jako nepřípust- nou odmítne dle f 46 odst. I písm. d) cítova- ného zákona.“ Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjád- řil také k výzvě vydané dle $ 31 odst. 9 daňo- vého řádu. V rozsudku ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 10/2006-45, č. 1047/2007 Sb. NSS, do- spěl k závěru, že „[b]yť taková výzva formát ně nese znaky rozhodnutí, je pouze úkonem umožňujícím správci daně dle f 36 d.
ř. pl- nění povinností, k nimž je citovaným usta- novením povolán — tedy plnění jeho povin- nosti mj. též zjišťovat všechny údaje týkající se příjmů daňových subjektů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správně a úplné vyměření a vymáhání daně. Daňové subjekty jsou povinny při ta- kové činnosti se správcem daně spolupraco- vat a zjišťované údaje poskytovat. [..] Výzva k prokázání určitých skutečností, kterou správce daně vydal v rámci vyhledávací čín- nosti dle S 36 daňového řádu, nemůže tedy zasáhnout žádná žalobcova subjektivní hmotná práva.
Pokud by však správce daně zjistil v rámci této své činnosti důvody pro vyměření daně, pak by, při zachování zá- konného procesního postupu (např. postu- pem dle J 16 daňového řádu), daňovou po- vinnost rozhodnutím vyměřil. Rozhodnutí tím, které zasahuje žalobcova subjektivní hmotná práva, a podléhá proto soudnímu p“ přezkoumání. Nutno podotknout, že proti výzvám před- cházejícím stanovení daně daňový řád nepo- skytuje možnost obrany, neboť odvolání pro- ti nim zcela vyloučil ($ 48 odst. 2 uvedeného zákona).
Jednotlivá ustanovení právních předpisů nelze vykládat izolovaně. V posuzované věci nemá kasační soud důvod odchýlit se od vý- kladů $ 43 a $ 31 odst. 9 daňového řádu, na je- jichž základě jsou správci daně oprávněni vy- zvat daňový subjekt k určité součinnosti, tedy uložit jim povinnost obdobnou jako v posu- zovaném případě. Naopak, při použití výkla- du „ad maiorí a minus“ je třeba konstatovat, že nepovažuje-li se za rozhodnutí výzva, která daňovému subjektu ukládá aktivní plnění (S 43 daňového řádu: vyjádřit se k určitým pochybnostem správce daně ohledně správ- nosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného da- ňového přiznání nebo hlášení a předložit dů- kazní prostředky, $ 31 odst. 9 daňového řádu: prokázat určité skutečnosti), pak zásadně ne- může jít o rozhodnutí, jeli subjekt toliko vyzván k umožnění vstupu do určitých objektů a umož- nění provést šetření správním orgánem.
Podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou do- máhat zrušení takového rozhodnutí, popří- padě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“. Za rozhod- nutí lze tedy považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, 21 2456 a jen proti takovýmto rozhodnutím je žalob- ce legitimován brojit postupem podle $ 65 a násl. s.
ř. s. Výzvou, kterou stěžovatel napadl žalobou, však nebylo rozhodováno o právech a povinnostech, ani se jí práva či povinnosti závazně neurčovala; stěžovatel byl toliko vy- zván k plnění povinnosti umožnit žalovanému vstup do objektů sloužících k provozu jeho podniku a k umožnění realizovat oprávnění žalovaného dle $ 15 daňového řádu; povin- nost spolupráce ostatně daňovým subjektům ukládá $ 2 odst. 9 daňového řádu. Uvedené je tedy třeba shrnout tak, že žalo- bou napadená výzva není rozhodnutím pod- léhajícím soudnímu přezkumu dle $ 65 s.
ř. s. Přestože tedy Nejvyšší správní soud do- spěl k závěru, že výrok usnesení krajského soudu byl věcně správný, musel jeho rozhod- nutí zrušit. Vycházel při tom z právních závě- rů vyslovených rozšířeným senátem Nejvyšší- ho správního soudu v usnesení ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007-75, č. 1865/2009 Sb. NSS. Podle něho obstojí kasační stížností na- padené rozhodnutí pouze v případě, kdy ob- sahuje věcně správný výrok a důvody v pod- statné míře; v takovém případě soud kasační stížnost zamítne a nesprávné důvody nahradí svými.
Pokud však krajský soud opřel výrok rozhodnutí pouze o důvod jediný, který ka- sační soud zhodnotil jako nesprávný, pak ne- lze jinak než rozhodnutí zrušit. V nyní posu- zovaném případě krajský soud odmítl žalobu s odůvodněním, že byla podána proti rozhod- nutí předběžné povahy; jak shora vysvětleno, kasační soud dospěl k závěru, že žalobou na- padený úkon správního orgánu nelze vůbec označit za rozhodnutí. Jelikož tedy usnesení krajského soudu spočívalo na jediném - ne- správném - důvodu, nezbylo než je v celém rozsahu zrušit; protože však byly dány důvo- dy pro odmítnutí žaloby, Nejvyšší správní soud zároveň dle $ 110 odst. 1 s.
ř. s. žalobu sám odmítl. 2456 Řízení před soudem: kompetenční výluka; rozhodnutí o příspěvku k hypotečnímu úvěru Rozpočtová pravidla: žádost o dotaci k $ 3 písm. a) a $ 14 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně ně- kterých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 482/2004 Sb. k $ 6 soudního řádu správního k nařízení vlády č. 249/2002 Sb., o podmínkách poskytování příspěvků k hypotečnímu úvěru osobám mladším 36 let, ve znění nařízení vlády č. 32/2004 Sb. Rozhodování o příspěvku k hypotečnímu úvěru je svou povahou rozhodováním o žádosti o dotaci ve smyslu $ 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pra- vidlech.
Soudní přezkum takového rozhodnutí je proto vyloučen podle $ 14 odst. 4 uvedeného zákona.
Společnost s ručením omezeným Herba Vitalis proti Celnímu úřadu Žďár nad Sázavou o spotřební daň, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. listopadu 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu