8 As 108/2017- 34 - text
8 As 108/2017-37
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. v právní věci žalobce: J. J., zast. JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem U Zámeckého parku 1211/18, Praha 4, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor služby dopravní policie, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 9. 2015, čj. KRPS 195227 15/ČJ
2015-0100DP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. 51 A 3/2016-34,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2015 Dopravní inspektorát Praha venkov – východ, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, zamítl žádost žalobce o obnovu řízení podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) s. ř. Žalobce se domáhal obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dopravním inspektorátem Praha venkov – východ dne 6. 11. 2014, kterým mu byla dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) uložena pokuta za spáchání přestupku, který spáchal žalobce tím, že dne 6. 11. 2014 v 13:00 hodin v obci Podolanka při řízení motorového vozidla nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, ačkoliv jím bylo sedadlo povinně vybaveno dle zvláštního předpisu; žalobce tak porušil povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona o silničním provozu. Za přestupek mu byla v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 300 Kč a zároveň mu byly dle ustanovení § 123b zákona č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, započítány 3 body; souhlas s projednáním v blokovém řízení potvrdil žalobce tak, že vlastnoručně podepsal vydané rozhodnutí v blokovém řízení a byl ochoten pokutu zaplatit. Žalovaná v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce zamítla.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), c), d) a e) s. ř. s.
[4] V kasační stížnosti namítl, že napadený rozsudek byl vydán na základě neúplného zjištění konkrétních skutečností v daném případě; podle něj měl krajský soud přihlédnout i k jiným skutečnostem než k těm, které vzal za prokázané; napadený rozsudek považoval za nepřezkoumatelný. Argumentoval, že žalovaná pochybila, pokud nepovolila obnovu řízení v dané věci. Stěžovatel dále uvedl, že se dne 6. 11. 2014 žádného přestupku, za nějž mu měly být uloženy 3 body, nedopustil; podotkl, že uvedeného dne nebyl při řízení vozidla připoután bezpečnostním pásem, neboť měl výjimku z této povinnosti v podobě lékařského potvrzení o nemožnosti se připoutat; toto potvrzení neměl stěžovatel při kontrole u sebe, avšak před hlídkou se o něm zmínil. Podle argumentace stěžovatele může být přestupkem jen zaviněné protiprávní jednání, které ohrožuje zájem společnosti, přičemž v tomto případě nedošlo k naplnění žádné skutkové podstaty jakéhokoliv přestupku, protože stěžovatel být připoután nemusel. Stěžovatel konstatoval, že v dané chvíli jednal zkratkovitě, neuváženě a navíc bez řádného poučení a ve spěchu, aniž by si uvědomoval, že nemusí platit blokovou pokutu, ale může věc řešit formou správního řízení. Podle stěžovatele existují skutečnosti, jež podmiňují zahájení řízení o obnově, neboť zde byly důkazy, které nemohl předložit v původním řízení, a tyto důkazy jsou mu ku prospěchu.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svém stanovisku obsaženém ve vyjádření k žalobě a plně se ztotožnila se zněním rozsudku Krajského soudu v Praze. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí soudu, že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti (srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.) Má-li rozhodnutí soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba, aby se ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné, s uvedením dostatku důvodů podporujících výrok rozhodnutí.
[9] Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto; která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek); jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.
12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.
10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74).
[10] Žádnou z vad zakládajících nepřezkoumatelnost však stěžovaný rozsudek, stejně jako jemu předcházející správní rozhodnutí, netrpí. Oba správní orgány i krajský soud srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedly, proč v případě stěžovatele nemohla být nařízena obnova řízení dle ustanovení § 100 s. ř., a zabývaly se všemi pro věc rozhodnými skutečnostmi. Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[11] Stěžejní námitkou stěžovatele bylo, že ke spáchání přestupku vůbec nedošlo a nemohla mu tak být uložena pokuta, pročež se domáhal obnovy řízení. Otázkou možnosti využití obnovy řízení v případě blokového řízení se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (na niž s přiléhavou citací odkázal i krajský soud) již zabýval; plyne z ní, že orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení po odhalení skutku a ztotožnění osoby, která se jej dopustila, si nejprve učiní úsudek o tom, zda se jedná o přestupek, zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí vyřídit domluvou a zda jsou splněny i další zákonné podmínky pro jeho projednání v blokovém řízení.
Následně zjišťují, zda je obviněný z přestupku ochoten pokutu v blokovém řízení uhradit. Udělí-li pachatel souhlas s vyřízením přestupku v blokovém řízení, orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí pachatel přestupku svým podpisem. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení již nevyhledávají žádné důkazní prostředky ani neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu.
Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním v blokovém řízení, následně v žádosti o obnovu řízení [§ 100 odst. 1 písm. a) s. ř.] zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení a namítala, že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, případně že nebyl a nemohl být vůbec spáchán. Lze uzavřít, že obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud žadatel zpochybní svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení; to však v posuzované věci stěžovatel neučinil.
Neuspěje přitom ani argumentace stěžovatele, podle níž jednal zkratkovitě a neuváženě. Z kopie vyplněného pokutového bloku ze dne 6. 11. 2014 je jasně patrné, pro jaký přestupek je pokuta ukládána; poučení obsahuje nejen odkaz na zákonné ustanovení, ale též popis samotného jednání – „nepřipoután bezpečnostním pásem během jízdy“. Stěžovatel byl tedy s povahou svého protiprávního jednání dostatečně seznámen a svým podpisem a zaplacením uvedené pokuty s projednáním v blokovém řízení souhlasil. Správní orgány i krajský soud postupovaly zcela správně, pokud žádost stěžovatele (resp. posléze jeho žalobu) zamítly.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, ve spojení s § 120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 16. ledna 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu