8 As 215/2022- 27 - text
8 As 215/2022-29
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Milana Podhrázkého a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: Plemenářské služby a.s., IČ: 46979964, se sídlem U Farmy 275, 765 02 Otrokovice – Kvítkovice, zastoupené JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 220, 763 61 Napajedla, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, Nové město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021 čj. MZE-52013/2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, čj. 41 A 2/2022-34,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[1] Rozhodnutím Ústředního kontrolního a zkušebního zemědělského ústavu (dále jen „zemědělský ústav“) ze dne 3. 3. 2021, čj. UKZUZ 036793/2021 byla žalobkyně (stěžovatelka) uznána vinnou ze tří přestupků: (1) aplikace tekutého hnojiva dne 23. 1. 2018 na zemědělskou půdu pokrytou vrstvou sněhu vyšší než 5 cm [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. d) bodem 3 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, rostlinných biostimulantech a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech)], (2) aplikace tekutého hnojiva dne 24. 1. 2018 na zemědělskou půdu přesycenou vodou [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. d) bodem 2 zákona o hnojivech], (3) aplikace tekutého hnojiva na zemědělskou půdu, které nebylo do 24 hodin zapraveno do půdy [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. c) zákona o hnojivech ve spojení s § 7 odst. 4 vyhlášky č. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv]. Za tyto přestupky uložil zemědělský ústav žalobkyni pokutu ve výši 70 000Kč a povinnost nahradit náklady řízení.
[2] Stěžovatelka se proti rozhodnutí odvolala a zemědělský ústav v rámci autoremedury zrušil své rozhodnutí. Dne 27. 7. 2021 vydal prvostupňový správní orgán nové rozhodnutí pod čj. UKZUZ 128529/2021. Tímto rozhodnutím správní orgán opět uznal žalobkyni vinnou, avšak jen z přestupků pod body 1 a 3. Současně uložil stěžovatelce pokutu 60 000Kč. Ve vztahu k přestupku uvedeného pod bodem 2 řízení zastavil.
[3] Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka také podala odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí zemědělského ústavu.
[4] Následně podala stěžovatelka žalobu proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji postoupil Krajskému soudu v Brně, jakožto soudu místně příslušnému.
[5] Krajský soud žalobu zamítl. Označil za nesporné, že stěžovatelka aplikovala tekuté hnojivo na zemědělskou půdu dne 23. 1. 2018 a že digestát nebyl do půdy zapraven do 24 hodin od jeho aplikace. Krajský soud se soustředil výši sněhové pokrývky, respektive to, zda byla tato skutečnost náležitě prokázána ze strany správních orgánů, neboť to bylo předmětem sporu. Soud shledal, že důkazy, konkrétně fotografie pořízené při kontrolním šetření dne 25. 1. 2018 ve spojení se zprávou Českého hydrometeorologiského ústavu (dále zpráva ČHMÚ“), na nichž správní orgány postavily skutkový závěr, že dne 23. 1. 2018, kdy stěžovatelka aplikovala hnojiva, byla zemědělská půda v daném místě pokryta vrstvou sněhu vyšší než 5 cm, jsou dostatečné a prokazují spáchání přestupku. Samotné fotografe dle krajského soudu sice neposkytují informace o přesné výšce sněhové pokrývky, avšak ve spojení se zprávou ČHMÚ již je možné zjistit výši sněhové pokrývky v daném místě. Podle krajského soudu správní orgány nikdy nebudou moci měřit výši sněhové vrstvy právě v čase, kdy dochází k aplikaci hnojiva, ale až s určitým časovým odstupem. V tomto případě to bylo s odstupem dvou dnů. To, že v daném období docházelo v důsledku zvýšené venkovní teploty k výraznému tání sněhu, potvrzují i data z meteorologické stanice. Podle nich v průběhu jednoho dne (od 7:00 ráno dne 23. 1. do 7:00 ráno 24. 1.) roztály 2 cm sněhu. Kontrolní šetření proběhlo až 25. 1. 2018. I přes tání sněhu v průběhu předešlých dvou dnů je na snímcích okolních pozemků zřetelně vidět několikacentimetrová souvislá sněhová vrstva. Je tedy zřejmé, že v době použití hnojiva byla sněhová vrstva mnohem vyšší. Krajský soud považoval údaje z hydrometeorologické stanice za relevantní, neboť ta se nachází v těsné blízkosti dotčených pozemků na rovinatém terénu. Výše sněhové vrstvy naměřená touto stanicí se nebude nijak výrazněji lišit od výše sněhu na dotčených pozemcích. Pokud ještě dne 24. 1. 2018 ráno byla výše sněhové vrstvy naměřena na dané stanici 5 cm a 24 hodin předtím to bylo dokonce 7 cm, je zcela zřejmé, že v době aplikace hnojiva na půdu musela sněhová pokrývka dosahovat alespoň 5 cm. Krajský soud má tedy za to, že v daném místě byla sněhová pokrývka vyšší než 5 cm a stěžovatelka se tak dopustila přestupku dle § 9 odst. 2 písm. d) bodu 3 zákona o hnojivech.
[6] Stěžovatelka dále dle krajského soudu nese objektivní odpovědnost za spáchání přestupku spočívajícího v poručení povinnosti zapracovat do půdy hnojivo nejpozději do 24 hodin od jeho aplikace. Zprostit odpovědnosti by se stěžovatelka mohla pouze v případě, kdy by prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby přestupku zabránila. To však neprokázala. Stěžovatelka totiž musela s ohledem na klimatické podmínky vědět, že je nebude možné do 24 hodin zapracovat, přesto hnojivo aplikovala. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[7] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uplatnila důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. Krajský soud podle jejího názoru nesprávně posoudil otázku, zda stěžovatelka porušila povinnosti plynoucí z § 9 odst. 2 písm. d) zákona o hnojivech. Své závěry také nedostatečně odůvodnil, resp. nevypořádal se náležitě se stěžejní námitkou týkající se výše sněhové pokrývky, a proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka má za to, že správní orgán a následně i krajský soud dospěli k závěru o vině jen na základě své úvahy, a nikoliv na základě důkazů, které by prokazovaly porušení povinnosti stěžovatelky. Stěžovatelka namítá, že zemědělský ústav měl zjistit sněhovou pokrývku na okolních pozemcích měřením, místo toho však došlo k pouhému převzetí dat ze stanice ČHMÚ, které byly nesprávně interpretovány. Z této zprávy plyne, že dne 23. 1. 2018 dosahovala sněhová pokrývka 7 cm, dále z ní plyne, že toho dne ale také došlo k masivnímu úbytku sněhu, a to tak, že dne 24. 1. 2023 v 7 hodin ráno dosahovala sněhová pokrývka 5 cm. Stěžovatelka, stejně jako v předchozím řízení poukázala na vzdálenost meteorologické stanice od místa aplikace digestátu. Dodala také, že jelikož prováděla aplikaci hnojiva až v odpoledních hodinách dne 23. 1. 2018, mohlo s ohledem na masivní tání sněhové pokrývky již v průběhu tohoto dne dojít k jejímu snížení ze 7 cm na 5 cm, protože ve večerních a nočních hodinách k oddávání sněhu nedochází.
[8] Stěžovatelka dále poukazuje na objektivní překážky, pro které nebylo možné zapravení digestátu do půdy ve stanovené lhůtě 24 hodin. Znovu zopakovala, že nebylo technicky možné digestát do půdy zapravit z důvodu klimatických podmínek v daný čas. Dodává, že ihned poté, co byly klimatické podmínky příznivější, provedla zapravení digestátu. Stěžovatelka má tedy za to, že vynaložila veškeré úsilí, které lze po stěžovatelce požadovat, a tedy nenese odpovědnost za nezapravení digestátu.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nepovažuje stěžovatelčiny kasační námitky za důvodné a plně se ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Žalovaný má předně za to, že kasační stížnost není přípustná, jelikož stěžovatelka pouze opakuje žalobní námitky. K tomuto odkazuje na usnesení NSS ze dne 17. 10. 2022, čj. 8 As 173/2022-18. Žalovaný trvá na tom, že stav věci byl objektivně zjištěn pomocí odborného měření ČHMÚ ve spojení s fotodokumentací z místa aplikace digestátu. V otázce nezapravení digestátu do půdy má žalovaný za to, že nemohlo dojít k liberaci stěžovatelky podle § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení nich, z důvodů uvedených v napadeném rozsudku krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Při rozhodování o přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vychází z judikatorně ustálených kritérií, která pramení ze závěrů usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko. Tyto závěry jsou použitelné i po novele soudního řádu správního (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). Dle této judikatury bude kasační stížnost přijatelnou, pokud: (i) se dotýká zatím judikaturou neřešených právních otázek; (ii) se týká právních otázek řešených rozdílně; (iii) je třeba judikaturního odklonu; či (iv) došlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[12] Nejvyšší správní soud v souvislosti s výtkou, že se krajský soud řádně nevěnoval námitce zpochybňující zjištění správních orgánů ohledně výše sněhové pokrývky v místě aplikace hnojiva, neshledal zásadní pochybení krajského soudu, které by ve smyslu výše uvedené judikatury mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Pro stručnost Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku (např. rozsudky NSS ze 4. 12. 2003, čj.
2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, z 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, z 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76 nebo usnesení rozšířeného senátu z 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Z rozsudku krajského soudu v nyní projednávané věci je zřejmé, k jakým závěrům ohledně toto otázky dospěl. Krajský soud vysvětlil, na základě jakých podkladů dospěl k závěru, že dne 23. 1. 2018, kdy stěžovatelka aplikovala hnojiva, byla zemědělské půda v daném místě pokryta vrstvou sněhu vyšší než 5 cm.
Srozumitelně vysvětlil, jak tyto podklady hodnotil. Proti žalobním tvrzením tak v bodech 16 až 19 svého rozsudku postavil srozumitelný konkurující právní názor.
[13] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani kasační námitka zpochybňující závěr krajského soudu, že správní orgány dostatečně prokázaly použití hnojiva na půdu pokrytou sněhovou pokrývkou vyšší než 5 cm, tedy ve výsledku neprokázaly spáchání přestupku. Předmět sporu se s ohledem na uplatněnou kasační argumentaci zúžil na posouzení dostatečnosti skutkových zjištění, nelze proto uvažovat o přijatelnosti dle prvních třech výše uvedených důvodů. S ohledem na úzké vymezení sporné otázky a její vázanost na konkrétní okolnosti věci si lze jen obtížně představit, že by se zde jednalo o otázku řešenou judikaturou rozdílně či otázku, u níž je třeba judikaturního odklonu.
Důvod přijatelnosti spočívající v dosud neřešené právní otázce se pak ze své povahy zjevně týká toliko otázek obecnějších, resp. dopadá na výklad právních předpisů, jež má (zobecňující) význam pro další soudní i správní praxi. Smyslu institutu přijatelnosti kasační stížnosti by zjevně odporovalo, pokud by kasační soud považoval za otázku dosud nejudikovanou právě i posouzení toho, zda v jednotlivé věci krajský soud správně vyhodnotil shromážděné podklady pro rozhodnutí. Šlo by totiž o vytváření judikatury ohledně dílčích skutkových otázek, nikoliv ohledně obecnějších právních otázek (usnesení NSS ze dne 11.
8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28, bod 9).
[14] Je třeba také připomenout, že je to především krajský soud, který je oproti Nejvyššímu správnímu soudu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Zásah ze strany Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla na vady řízení a dokazování ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky NSS z 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016 79, bod 21, či z 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020 52, bod 23).
Nejvyšší správní soud má tedy v řízení o kasační stížnosti zasahovat do hodnocení skutkových otázek, které provedl krajský soud, pouze tehdy, byl-li závěr ohledně skutkových otázek zatížen hrubou vadou. Muselo by se tedy jednat o skutečně zásadní pochybení krajského soudu. Případná nevýrazná pochybení při výkladu totiž zpravidla nedosahují takové intenzity, aby založila přijatelnost kasační stížnosti (usnesení Ostapenko nebo usnesení NSS ze dne 31. 1. 2018, čj. 1 Azs 379/2017-26, bod 10). Závěry krajského soudu, které v kasační stížnosti stěžovatel zpochybňuje, jsou přezkoumatelné, logické a dostatečně jasně reagují na žalobní argumentaci stěžovatele.
Krajský soud zhodnotil veškeré důkazy a dostatečně se k nim vyjádřil. K těmto závěrům nemá Nejvyšší správní soud nemá výhrady, které by odůvodnily, aby se věcí sám meritorně zabýval.
[15] Námitka, v níž stěžovatelka poukazuje na objektivní překážky, pro které nebylo možné zapravení digestátu do půdy ve stanovené lhůtě 24 hodin, je pak nepřípustná. Stěžovatel musí zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž jakkoliv reflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (srov. usnesení NSS z 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, z 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43, nebo ze 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36). Výše uvedená kasační námitka na rozhodovací důvody krajského soudu nereaguje. Krajský soud závěr o tom, že se stěžovatelka nezprostila odpovědnosti za porušení povinnosti zapracovat hnojiva do půdy nejpozději do 24 hodin od jeho aplikace, nepostavil na tom, že takové zapracování bylo i s ohledem na klimatické poměry možné, ale na tom, že již v době, kdy stěžovatelka hnojiva na půdu aplikovala, musela s ohledem na oteplení vědět, je jej nebude možné do 24 hodin zapracovat. Protože se i přesto rozhodla hnojivo použít, nemůže s úspěchem namítat jí v zapracování bránily objektivní okolnosti. Na tyto závěry však stěžovatelka v kasační stížnosti nereaguje a pouze opakuje žalobní argumentaci poukazující na klimatické podmínky. Tuto kasační námitku proto nelze projednat, neboť nesměřuje proti rozhodovacím důvodům krajského soudu. Je tak nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejedná se totiž pouze o setrvání na jiném názoru, ale o nereagování na námitku vypořádanou krajským soudem, proti které původní argumentace stěžovatele nemůže obstát. IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 20. října 2023 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu