8 As 279/2023- 39 - text
8 As 279/2023-41
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. L. M., zast. Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou se sídlem Týnská 633/12, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2022, čj. KUZL 42021/2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2023, čj. 29 A 69/2022 133,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval přípustní kasačních námitek podle § 104 odst. 4 s. ř. s. a tím, zda je napadený rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumatelný.
[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 6. 4. 2022 domáhal po Magistrátu města Zlína, Městského informačního a turistického střediska (dále „povinný subjekt“) poskytnutí „pravdivých a úplných seznamů faktur a veškerých ostatních plateb proplacených v letech 2007 až 2017“. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. MMZL 079010/2022, z důvodu, že požadované seznamy faktur a plateb mu již poskytl k jeho předchozím žádostem. Proti rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil.
[3] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalovaného u krajského soudu žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
[4] Krajský soud uvedl, že předmětem přezkumu nejsou předchozí rozhodnutí povinného subjektu a žalovaného týkající se minulých žádostí stěžovatele o stejné informace. Při přezkumu žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím se lze zabývat pouze tím, zda žalobce získal informace, na které má ze zákona právo. Nelze však řešit nedostatky faktur či chyby v účetnictví povinného subjektu. K tomu slouží postup podle § 42 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (rozsudek NSS ze dne 4. 6. 2015, čj. 2 As 31/2015 53). Povinný subjekt je podle § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím povinen požadované informace poskytnout v plném rozsahu tak, jak měl existující informace v dispozici v okamžiku doručení žádosti o informace (rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2011, čj. 6 As 33/2011 83, Občané za ochranu kvality bydlení v Brně), tedy i s případnými nedostatky v účetnictví.
[5] Správní orgány tvrzené nedostatky poskytnutých informací vysvětlily a odůvodnily, proč určité údaje v dříve poskytnutých informacích chybí. Podle § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, mohou být určité údaje, které se týkají jednoho účetního dokladu, obsaženy na více účetních záznamech. Skutečnost, že v evidenčním záznamu v knize došlých faktur určitý údaj není, proto nemůže vést bez dalšího k závěru, že byl v tomto záznamu povinným subjektem dříve veden. Chybějící údaj totiž mohl být uveden na jiných účetních záznamech, které stěžovatel neobdržel, neboť o ně nepožádal. Ať už tedy určitý údaj chybí z důvodu pochybení povinného subjektu při vedení účetnictví, nebo proto, že byl obsažen v jiném účetním záznamu, knihy došlých faktur byly stěžovateli poskytnuty v podobě, v jaké je povinný subjekt měl k dispozici. Předpoklad stěžovatele, že mu byly poskytnuty nekompletní informace, je proto mylný.
[6] Rozsah informace, kterou má povinný subjekt poskytnout, vymezuje žadatel. Stěžovatel žádal o „seznamy faktur a veškerých ostatních plateb proplacených v letech 2007 až 2017“. Povinný subjekt přípisem ze dne 1. 6. 2021 upozornil stěžovatele na to, že poskytnutý přehled poukazů neobsahuje agendová čísla příjmových poukazů. Stěžovatel tak byl upozorněn na to, že chybějící agendová čísla jsou čísla záznamů o platbách přijatých povinným subjektem. Mohl si o ně proto požádat. Krajský soud si nevyžádal bankovní výpisy zaměstnanců povinného subjektu. Podezření ohledně nakládání s veřejnými prostředky povinným subjektem totiž nesouvisí s předmětem sporu. Navržený znalecký posudek v oboru účetnictví a výslech vedoucí odboru informatiky povinného subjektu by byl nadbytečný pro posouzení sporných skutečností. Ty žalovaný v rozhodnutí a dalších vyjádřeních přezkoumatelně a logicky vyvrátil. Krajský soud tak uzavřel, že stěžovatel požadované informace obdržel již na základě předchozích žádostí. Povinný subjekt proto byl oprávněn odmítnout jeho žádost. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Stěžovatel uvedl, že od roku 2009 se po povinném subjektu marně domáhá pravdivé informace o proplacených fakturách a ostatních platbách. Žalovaný nerespektuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V nyní projednávané věci sice informace formálně poskytl, avšak ty jsou neúplné a nepravdivé. Otázka, zda povinný subjekt postupuje v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, pokud žadateli sdělí nepravdivé či neúplné informace, má zásadní právní význam.
[8] Namítá, že povinný subjekt poskytl k předchozím žádostem různé informace, které se podstatně lišily i s informací za shodné období získanou nyní projednávanou žádostí. K prokázání nesprávnosti a neúplnosti poskytnuté informace navrhl znalecký posudek a výslech svědka. Dne 20. 8. 2023 doplnil žalobu o důkazy zatajovaných faktur. S tímto podáním se krajský soud nevypořádal. Účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je otevřenost veřejné správy. Součástí práva na informace je i získání informací od státu a dalších veřejnoprávních subjektů (nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10). Pokud je informace součástí veřejné sféry, dopadá na ni čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Obdržení neúplné či nepravdivé informace proto není v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.
[9] Krajský soud se nesprávně soustředil na formální stránku věci a dostatečně nezhodnotil stránku faktickou. Nerespektoval zásadu speciality odbornosti podle § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ve vztahu k odborným otázkám týkajícím se účetnictví se totiž spokojil s vysvětlením žalovaného. Ten však ke svým tvrzením nepředložil žádné důkazy. Krajský soud porušil rovnost stran a právo stěžovatele na spravedlivý proces. Zároveň neprovedl navržené důkazy, přestože jsou pro rozhodnutí zásadní. Krajský soud tak nesprávně posoudil otázku týkající se pravdivosti a úplnosti poskytnutých informací.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. III.1 Nepřípustné kasační námitky
[12] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[13] Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby byla kasační argumentace přípustná, musí stěžovatel na rozhodnutí krajského soudu reagovat a konkrétně a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat jeho závěry. Míjí li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereaguje li na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
[14] Stěžovatel se domáhal poskytnutí dotčených informací z důvodu, že mu povinný subjekt k předchozím žádostem měl poskytnout neúplné a nepravdivé informace. Chyby a nedostatky předložené účetní dokumentace v žalobě konkrétně vytkl. Krajský soud své závěry, proč správní orgány nepochybily, jestliže odmítly informace poskytnout, založil na dvou východiscích. Předně uvedl, že 1) v režimu žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím se nelze zabývat tím, zda k žádosti poskytnuté účetní záznamy mají nedostatky či chyby. Dále zdůraznil, že 2) skutečnost, že v evidenčním záznamu v knize došlých faktur určitý údaj není obsažen, nemůže vést bez dalšího k závěru, že byl v tomto záznamu povinným subjektem dříve veden. Chybějící údaj totiž mohl být uveden na jiných účetních záznamech, které však stěžovatel neobdržel, neboť o ně nepožádal. Povinný subjekt tak podle krajského soudu poskytl k dřívějším žádostem knihy došlých faktur v podobě, v jaké je měl k dispozici, a v rozsahu žádosti. Byl proto oprávněn žádost ze dne 6. 4. 2022 odmítnout, neboť stěžovatel již požadované informace obdržel (blíže viz rekapitulaci v bodech [4] až [6] výše).
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti obecně namítl, že povinný subjekt v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím poskytl informace v nepravdivé a neúplné podobě, že na informace dopadá čl. 17 Listiny základních práv a svobod a že se krajský soud nesprávně soustředil na formální stránku věci.
[16] Tato kasační argumentace na konkrétní závěry krajského soudu uvedené v bodě [14] výše relevantně nereaguje. Stěžovatel konkrétně nenamítá, proč i v případě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba se zabývat tvrzenými nedostatky a nesrovnalostmi v účetních záznamech. Své tvrzení, že jde o zásadní právní otázku, blíže nerozvádí. Zároveň nijak nezpochybňuje závěr krajského soudu, že k přezkumu nedostatků v účetních záznamech slouží postup podle § 42 zákona o obcích. Netvrdí ani, v čem je chybný závěr krajského soudu, že chybějící údaje mohly být uvedeny i v jiných účetních záznamech, o které však stěžovatel nepožádal (například pokud jde o chybějící agendová čísla). Konečně nenamítá, proč není z hlediska poskytnutí požadovaných informací dostatečné, pokud povinný subjekt poskytne informace v takové podobě, v jaké je měl k dispozici. Netvrdí tedy, proč mu měly být informace opakovaně poskytnuty.
[17] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační argumentace stěžovatele uvedená v bodě [15] výše na konkrétní závěry krajského soudu nereaguje. Aby se však Nejvyšší správní soud mohl zabývat správností závěrů krajského soudu, musel by je stěžovatel relevantně zpochybnit. To se nestalo. Úkolem Nejvyššího správního soudu není kasační argumentaci za stěžovatele domýšlet. Kasační námitky jsou proto nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s. III.2 K přezkoumatelnosti napadeného rozsudku
[18] Stěžovatel namítá, že se krajský soud nezabýval jeho podáním ze dne 20. 8. 2023. Namítá tedy nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[19] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu je vadou, ke které je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 73, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS).
[20] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatel v podání ze dne 20. 8. 2023 uvedl, že se od roku 2008 marně domáhá pravdivé a úplné informace o všech proplacených fakturách. Zrekapituloval průběh žádostí od roku 2008 a uvedl, jak s nimi povinný subjekt naložil. Dále popsal nesrovnalosti a chyby, které v předložených záznamech zjistil. Povinný subjekt tak podle stěžovatele požadované informace v posledních 15 letech zatajuje. Dále uvedl, že v roce 2020 podal trestní oznámení na Ing. Z. B. Závěrem pak uvedl, že nemá žádnou možnost dokázat, jestli informace, které mu povinný subjekt poskytl, jsou úplné a pravdivé. Je proto třeba nechat vyhotovit znalecký posudek.
[21] Krajský soud toto podání stěžovatele jednak rekapituloval v bodě 8 svého rozsudku, jednak s argumenty v něm uvedenými se přezkoumatelným způsobem vypořádal. Na stěžovatelem poukázanou historii spojenou s žádostmi o dané informace reagoval v bodě 22 napadeného rozsudku. Zdůraznil totiž, že předmětem přezkumu v nyní projednávané věci nejsou předcházející žádosti stěžovatele. Tvrzené nedostatky a neúplnost předložených účetních záznamů vypořádal v bodech 22 až 27 napadeného rozsudku. Nadbytečnost provedení znaleckého posudku a dalších důkazů pak zdůvodnil v bodech 28 a 29 (body [4] až [6] výše).
[22] Z výše uvedeného tak vyplývá, že se krajský soud podáním stěžovatele ze dne 20. 8. 2023 zabýval. Napadený rozsudek je zároveň srozumitelný a vyplývá z něj, proč krajský soud žalobu zamítl. Krajský soud se vypořádal s žalobními námitkami stěžovatele a řádně odůvodnil, proč je neshledal důvodnými. Napadený rozsudek je proto přezkoumatelný. III.3 K ostatním námitkám
[23] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud porušil zásadu speciality odbornosti podle § 56 správního řádu. Spokojil se totiž ve vztahu k odborným otázkám týkajícím se účetnictví s vysvětlením žalovaného. Krajský soud tak porušil rovnost stran a právo stěžovatele na spravedlivý proces. Zároveň neprovedl navržené důkazy, přestože jsou pro rozhodnutí zásadní. Ani tato námitka není důvodná.
[24] Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v bodě [14] výše, krajský soud založil napadený rozsudek na dvou východiscích. Jde li o první východisko (bezvýznamnost případných vad účetních záznamů v nyní projednávané věci), stěžovatel jej relevantně nezpochybnil. Námitka uvedená v bodě [23] výše pak míří do druhého východiska. Krajský soud totiž přisvědčil žalovanému, že stěžovatel určité informace neobdržel z důvodu, že si o údaje vedené na jiných účetních záznamech nepožádal.
[25] Nejvyšší správní soud podotýká, že není povinen vypořádat kasační námitky, pokud rozhodnutí krajského soudu obstojí pouze na důvodech, které stěžovatel kasační stížností nenapadá (rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2016, čj. 9 Azs 84/2016 22, body 11 až 13, a ze dne 31. 1. 2024, čj. 8 As 132/2022 71, Rezidence Pavlovice Liberec, body 22 a 23). Tak tomu je v nyní projednávané věci. I kdyby totiž kasační argumentace stěžovatele byla důvodná, obstál by napadený rozsudek na východisku, že přezkoumat nedostatky a chyby v předložených účetních záznamech nelze v tomto řízení, nýbrž postupem podle § 42 zákona o obcích. Nejvyšší správní soud se proto touto kasační argumentací pro nadbytečnost nezabýval, protože i v případě shledání její důvodnosti by musela být kasační stížnost zamítnuta.
[26] Pouze nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že krajský soud žádné odborné otázky týkající se účetnictví neposuzoval. Naopak v bodě 26 napadeného rozsudku uvedl právní úvahu opřenou o § 11 zákona o účetnictví. IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[28] Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 24. října 2024
Petr Mikeš
předseda senátu