k čl. 5 písm. a) a čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků I. Nejvyšší správní soud je povinen nad rámec námitek v kasační stížnosti zo- hlednit právo Evropských společenství pouze tehdy, pokud by jeho porušení vedlo k vadám zmíněným v $ 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. nebo k jiným vadám, které je tento soud povinen zohlednit i v případě vnitrostátního práva.
IX. Aplikace $ 5b odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, před- pokládá neexistenci jiného uspokojivého řešení, kterým je třeba rozumět přede- vším běžné a standardně užívané metody plašení, a dále prevenci závažných škod na úrodě, která není podmíněna již vzniklou škodou, nýbrž hrozbou jejího vzniku. 854
Rozhodnutí žalovaného má oporu v $ 5a a v $ 5b zákona o ochraně přírody a krajiny. Ustanovení $ 5a odst. 1 písm. a) citovaného zákona stanoví v zájmu ochrany druhů ptáků, ských států Evropských společenství, obecný zákaz jejich úmyslného usmrcování nebo od- chytu jakýmkoliv způsobem. V souladu s $ 5a odst. 4 tohoto zákona jsou připuštěny výjim- ky z obecného zákazu. Takovou výjimkou je i „odchylný postup při ochraně ptáků“ podle $ 5b zákona o ochraně přírody a krajiny. Po- dle $ 5b odst. 1 citovaného zákona může orgán ochrany přírody, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, stanovit rozhodnutím postup odchyl- ný od postupu uvedeného v $ 5a odst. 142, jeli to mimo jiné při prevenci závažných škod na úrodě.
Náležitosti takového rozhodnu- tí jsou stanoveny v $ 5b odst. 3 tohoto zákona. Ustanovení $ 5a a $ 5b byla vložena do zá- kona o ochraně přírody a krajiny novelou provedenou zákonem č. 218/2004 Sb., která si kladla za cíl - jak vyplývá i z důvodové zprá- vy k citovanému zákonu - implementovat od- povídající úpravu práva ES. V tomto směru má právní úprava základ ve směrnici Rady 79/409/EHS o ochraně vol- ně žijících ptáků. Podle čl. 5 písm. a) směrni- ce 79/409/EHS přijmou členské státy opatře- ní nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evrop- ském území členských států (ve smyslu čl.
1 směrnice), která zakáže mimo jiné úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způso- bem. Pokud jde o lov, odchyt nebo usmrcová- ní ptáků v souladu se směrnicí, zakážou člen- ské státy užití mj. všech prostředků, zařízení nebo metod, jimiž jsou ptáci ve velkém měřít- ku nebo nevýběrovým způsobem chytáni nebo usmrcováni (čl. 8 směrnice). V souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou směrnice se pak mohou členské státy odchýlit od ustanovení mj. čí. 5 a8 zdůvodu předcházení závažným škodám na úrodě, neexistujeli jiné uspokojivé řešení.
Použití výjimky podle čl. 9 směrnice 79/409/EHS předpokládá splnění několika 856 podmínek. Těmi jsou zejména neexistence ji- ného uspokojivého řešení a opora o některý z důvodů taxativně vyjmenovaných v čl. 9 odst. 1 písm. a) - C) směrnice (srov. rozsudek Soudního dvora ES ze dne 9. 12. 2004, Komi- se v. Španělsko, C-79/03, Sb. rozh. s. F11619, bod 24, a stanovisko generálního advokáta Geelhoeda v téže věci, bod 23). Dovolání se odchylky stanovené čl. 9 odst. 1 písm. a) třetí odrážkou směrnice předpokládá schopnost prokázat, že závažné škody na úrodě jsou způ- sobeny daným ptačím druhem, že těmto ško- dám nelze předcházet běžnými prostředky a metodami povolenými směrnicí a že navr- žený druh lovu je odůvodněným alternativ- ním řešením (srov. stanovisko generálního advokáta Geelhoeda ve věci Komise v.
Špa- nělsko, bod 24). Lov puškou je přiměřenou a akceptovatelnou metodou výběrového od- chytu, je-li používána v souladu s předpisy (srov. rozsudek Komise v. Španělsko, bod 25, a stanovisko generálního advokáta Geelhoe- da v téže věci, bod 31). Z citovaných norem je zřejmé, že odpoví- dající vnitrostátní právní úprava téměř doslov- ně odpovídá právu ES. Související judikatura Soudního dvora ES pak vede mj. k závěru, že lov puškou - za splnění dalších podmínek - obecně představuje přípustnou metodu od- chylného postupu ve smyslu čl.
9 směrnice 79/409/EHS. Ve vztahu k právu ES je ovšem třeba dále doplnit, že jím správní orgány ve svých roz- hodnutích neargumentovaly a toto právo ne- zmínila ani stěžovatelka v rámci žaloby nebo kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud je přitom obecně vázán důvody kasační stížnosti. Výjimky, k nimž tento soud může přihlédnout z úřední povinnosti, představují nejtěžší vady řízení, zpravidla zjevné bez dalšího (srov. $ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře rozhojnil vady, k nimž je potřeba i bez námitky přihlédnout, např. o případy porušení základních lidských práv (srov. roz- sudky ze dne 26.
1. 2006, čj. 8 As 41/2005-41, www.nssoud.cz, ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008-77, č. 1684/2008 Sb. NSS, a také v kon- textu práva ES rozsudek ze dne 18. 6. 2008, čj. 1 Afs 21/2008-98, č. 1678/2008 Sb. NSS). I zde je s ohledem na ústavněprávní zakotvení těchto práv a jejich charakter nezadatelného jádra práv jednotlivců třeba uzavřít, že jejich porušení představuje těžké a zcela zásadní vady. Jejich zohlednění souvisí se samými zá- klady právního státu a opírá se zejména 0 po- žadavek jejich bezpodmínečné ochrany vy- plývající z čl.
4 Ústavy. Z judikatury Soudního dvora ES vyplývá, že při neexistenci právní úpravy Společen- ství v dané oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby mj. upravil procesní podmínky soudních ří- zení určených k zajištění ochrany práv, která účastníkům vyplývají z práva ES, za předpo- kladu, že tyto podmínky nejsou na jedné stra- ně méně příznivé než ty, které se týkají ob- dobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a že na druhé straně v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řá- dem Společenství (zásada efektivity).
Soudní dvůr ES zastává názor, že zásada efektivity ne- vylučuje vnitrostátní právní předpis, jenž brání vnitrostátním soudům uplatnit bez ná- vrhu důvod vycházející z porušení právních předpisů ES, jestliže by je přezkum takového důvodu donutil k opuštění jejich pasivní role tím, že by vykročily z rámce sporu vymezené- ho účastníky řízení a opřely by se o jiné sku- tečnosti a okolnosti, než na kterých účastník řízení mající zájem na uplatnění uvedených ustanovení založil žalobu. K zásadě rovno- cennosti Soudní dvůr ES dovodil, že pravo- moc vnitrostátního soudu i bez návrhu uplat- nit žalobní důvody vycházející z porušení kogentních pravidel, jimiž se v právu daného členského státu rozumí pravidla týkající se pravomocí správních orgánů a pravomocí sa- motného soudu, jakož i ustanovení upravují- cí přípustnost, nevede k povinnosti zohled- nit i bez námitky jakékoliv porušení práva ES.
Uvedená pravidla jsou totiž samotným zákla- dem vnitrostátních řízení vzhledem k tomu, že vymezují podmínky, za nichž je lze zahájit, jakož i orgány příslušné v jejich rámci k urče- ní rozsahu práv a povinností procesních sub- jektů. Je tedy třeba vždy zkoumat, zda rele- vantní normy práva ES mají v rámci právního řádu ES srovnatelné postavení jako vnitro- státní normy či skutečnosti, které je soud členského státu povinen zohlednit z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Soudního dvora ES ze dne 7.
6. 2007, van der Weerd a další, C-222/05 až C-225/05, Sb. rozh. s. F4233, body 28 až 42). Z hlediska zásady efektivity není žalobce, resp. stěžovatel, v procesním rámci soudního řádu správního zbaven možnosti účinně na- mítat porušení jemu svědčícího práva mající- ho základ v právu ES. V souladu se zásadou rovnocennosti pak lze uzavřít, že Nejvyšší správní soud by byl povinen zohlednit, resp. aplikovat, i bez námitky účastníka řízení prá- vo ES, pokud by jeho porušení vedlo k vadám zmíněným v $ 109 odst. 2 a 3 s.
ř. s., příp. po- kud by se jednalo o porušení normy svým vý- znamem srovnatelné např. s ustanoveními o ochraně základních lidských práv, jejichž povinné zohlednění vyplývá z judikatury Nej- vyššího správního soudu. Toto omezení nevyý- lučuje povinnost Nejvyššího správního sou- du při rozhodování v rámci stížních námitek interpretovat normy vnitrostátního práva způsobem souladným s právem ES a ve svých závěrech se případně odvolat i na judikaturu Soudního dvora ES, tj. povinnost eurokon- formního výkladu (srov. např. rozsudky Nej- vyššího správního soudu ze dne 29.
8. 2007, čj. 1 As 3/2007-83, č. 1401/2007 Sb. NSS, ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 As 69/2006-92, www.ns- soud.cz, příp. ze dne 23. 4. 2009, čj. 9 Afs 93/2008-43, www.nssoud.cz). S ohledem na skutečnost, že se Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném závěru mo- hl opřít o ustálenou judikaturu Soudního dvora ES (srov. rozsudek ve věci van der We- erd a v něm citovanou řadu judikatury), ne- byl přes své postavení soudu posledního stupně povinen obrátit se na Soudní dvůr ES s předběžnou otázkou týkající se výkladu prá- va ES (čl.
234 odst. 3 Smlouvy o ES, srov. také rozsudky Soudního dvora ES ze dne 27. 3. 1963, Da Costa a další, 28/62 až 30/62, Recu- eil, s. 59; ze dne 6. 10. 1982, CILFIT a další, 283/81, Recueil, s. 3415, bod 14, a ze dne 4. 11. 1997, Parfums Christian Dior, C-337/95, Recueil, s. 6013, bod 29). 857 1908 Za situace, kdy relevantní ustanovení záko- na o ochraně přírody a krajiny zjevně odpoví- dají úpravě směrnice 79/409/EHS a v kontextu posuzované věci není zřejmé, že by došlo k porušení práva ES způsobem vedoucím k je- ho povinnému zohlednění ve shora uvede- ném smyslu, Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení kasační stížnosti zejména z rám- ce vymezeného stížními námitkami.
Rozhodnutí městského úřadu se opírá mj. o stanovisko Agentury ochrany přírody a kra- jiny České republiky, středisko Ústí nad La- bem (dále též „Agentura“), ze dne 3. 6. 2008. Agentura podmínila souhlas se zkušebním odstřelem tím, že tento odstřel bude realizo- ván pouze od 1. 6. do 31. 7.; smyslem by měl být spíše efektivní způsob plašení než odlov většího počtu jedinců předmětného druhu, proto má být odstřel prováděn pouze do okraje hejna o minimálním počtu 1000 jedin- ců špačka obecného; plašení ptáků spojené s jejich odstřelem bude prováděno pouze v mi- nimální nutné míře a bude doplněno i jinými metodami plašení, např. slepými výstřely; pou- žita bude pouze broková zbraň s náboji do ve- likosti max.
2,5 mm a odstřel bude prováděn pouze v prostoru předmětného sadu. Nelze přehlédnout, že podmínky stanove- né Agenturou, převzaté a rozhojněné měst- ským úřadem v jeho rozhodnutí, prakticky odpovídají obecně nastaveným podmínkám pro usmrcování jedinců špačka obecného z dů- vodu prevence závažných škod na úrodě révy vinné na vinicích, jak vyplývají z vyhlášky Mi- nisterstva životního prostředí č. 294/2006 Sb., o odchylném postupu pro usmrcování špač- ka obecného. Potud se jeví povolený odchyl- ný postup přiměřeným, a to i s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora ES ve věci Komi- se v.
Španělsko, který považuje lov puškou za přípustnou metodu odchylného postupu ve smyslu čl. 9 směrnice 79/409/EHS. V obecné rovině se tedy povolený odchylný postup ne- jeví nepřiměřeným. Stěžovatelka však správně poukázala na skutečnost, že aplikace výjimky $ 5b odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vyžadova- la splnění dvou podmínek, totiž neexistenci jiného uspokojivého řešení a prevenci závaž- ných škod na úrodě. 858 Neexistence jiného uspokojivého řešení jistě neznamená povinnost správního orgánu zabývat se absolutně všemi možnými způso- by plašení špačka obecného, které byť i jen teoreticky připadají v úvahu.
Perspektivou městského úřadu bylo namístě zabývat se především běžnými a standardně užívanými metodami plašení. V souladu s $ 68 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) pak byl městský úřad povinen vypořádat se také se způsoby plašení, které vyplynuly z podkla- dů rozhodnutí ($ 50 odst. 1 správního řádu) a z návrhů a námitek účastníků řízení. Měst- skému úřadu, který v souladu s obsahem správního spisu rozhodl o navrhovaném od- chylném postupu, přičemž u alternativních způsobů plašení hodnotil neúčinnost použi- tých plynových děl (ptakoplašů), vyvolávání hluku hlídači sadu a maket dravců, nelze vy- tknout žádné pochybení.
Z obsahu spisu, ze- jména stanoviska Agentury, podání stěžova- telky a podání Českého svazu ochránců přírody, existence jiných alternativních me- tod plašení nevyplývala. Stěžovatelka teprve v odvolání proti roz- hodnutí městského úřadu namítla, že „Neby- ly předloženy všechny požadované důkazy, jak účastník řízení požadoval, např. tyto způsoby ochrany plodů před špačky: .. b) plašení ptáků reprodukovanou zvukovou nahrávkou různých dravých ptáků, kterých se špačci obávají a uletí. Několik záznamo- vých zařízení se bude přemísťovat v sadu.
Tím- to způsobem odstraní potřebu likvidaci ptáků střelnou zbraní“ Žalovaný k tomu uvedl, že stěžovatelka požádala při přihlášení se ke správnímu řízení, aby žadatel předložil všech- ny důkazy alternativního moderního řešení plašení špačků. Žadatel k tomu „prokázal že Používá kombinaci plašení špačků — plašení plynovými děly (ptakoplaše), zastrašování špačků maketami dravých ptáků, procháze- ní sadů několikrát denně a bubnování na plechové poklice. Jak bylo prokázáno při míst- ním šetření, kdy byly spatřeny na části stromů po náletu špačků pouze stopky s peckami, že používání i většího počtu alternativních me- tod nezajistí ochranu úrody.
Z důvodu ne- účinnosti maket dravců jako ochrany proti špačkům lze předpokládat, že ani plašení zvukovými nahrávkami těchto dravců nebu- de mít dostatečný ochranný efekt.“ S konkrétním návrhem na plašení špačka obecného zvukovou nahrávkou dravých ptá- ků, uvedeným stěžovatelkou v odvolání, se tedy žalovaný vypořádal pouze větou o před- pokládané neúčinnosti této metody. Stěžova- telce lze přisvědčit, že závěr žalovaného je spíše ničím nepodloženým přesvědčením než názorem, který by měl oporu v provede- ném dokazování a v obsahu správního spisu.
Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší, aby uvedl důkazy, na jejichž základě může žalova- ný učinit závěr o účinnosti či neúčinnosti té- to metody, je však nepohybné, že jeho argu- mentace musí mít oporu v obsahu správního spisu ($ 68 odst. 3 správního řádu, za použití $ 93 odst. 1 správního řádu). Uzavřeli krajský soud, že se žalovaný s od- volací námitkou stěžovatelky řádně vypořádal, pochybil a zatížil své rozhodnutí nezákonnos- tí, jíž se stěžovatelka důvodně dovolala. (...) Druhou podmínkou pro uplatnění výjim- ky byla v posuzované věci prevence závažných škod na úrodě.
Stěžovatelka vytkla krajskému soudu i žalovanému, že zcela rezignovali na prokázání existence závažných škod. Nejvyšší správní soud v obecné rovině konstatuje, že přípustnost odchylného postu- pu ve smyslu $ 5b odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny není podmíněna již existují- cí škodou na úrodě, ale prevencí, tedy před- cházením této škodě. Jinými slovy, aplikace tohoto zákonného ustanovení se odvíjí od hrozby vzniku škody, nikoliv od tohoto vzni- ku samotného. V návaznosti na konkrétní podmínky různých případů si lze jistě před- stavit řadu důkazů, jimiž může být hrozba vzniku škody prokázána, a jejich zobecnění není dost dobře možné.
V nyní posuzované věci je součástí správ- ního spisu dopis Zemědělského družstva Kla- pý městskému úřadu, podle nějž „opatření ... nestačí k zastrašování špačků, které v příba- dě náletu na sad jsou schopny způsobit druž- stvu značné škody“, dále dopis mezi týmiž subjekty, podle nějž „Zemědělské družstvo Klapý pěstuje třešně na výměře cca 10 ha v kat. území Chodovlice. Jedná se o intenziv- ní sad třešní vysázený před cca 15 lety. Dosa- hovaný výnos představuje 50 až 58 tun po ha, což při ceně 30 Kč/kg představuje hod- notu produkce 1,500 tis.
Kč. Nálety špačků Jsou schopny způsobit škodu až 70 %. Při po- škození v tomto rozsahu představuje škoda 1,050 tis. Kč“, a konečně protokol o místním šetření, podle kterého „Na některých stro- mech zůstaly po náletu špačků jenom šťopky s peckami.“ Shodně se stěžovatelkou lze pochybovat, že dva dopisy samotného subjektu, který žá- dal o povolení odchylného postupu, a zcela obecné povrchní zjištění při místním šetření představují dostatečnou oporu pro závěr o hrozící závažné škodě na úrodě. Tyto po- chybnosti ovšem nemohou dojít procesního vyústění.
Stěžovatelka vytkla žalovanému (a krajskému soudu) neprokázání existence škody teprve v kasační stížnosti. Tato námit- ka se tedy opírá o důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohla, a není proto přípustná ($ 104 odst. 4 s. ř. s.). 859 1909 Řízení před soudem: pravomoc správních soudů Pobyt cizinců: úhrada nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince k $ 123 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)
I. K rozhodování 0 žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o nákladech vyna- ložených v souvislosti se správním vyhoštěním cizince dle $ 123 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jsou věcně příslušné soudy ve správním soudnictví.
II. Pojem „peněžní prostředky cizince“ užitý v $ 123 zákona č. 326/1999 Sb., o po- bytu cizinců, je třeba vykládat jako peněžní prostředky, jimiž cizinec fakticky dispo- noval a které jsou u něj zjištěny a zajištěny; nejedná se tedy o jakékoliv eventuálně v budoucnu získané prostředky cizince.
Společnost ochránců životního prostředí proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o po- volení odchylného postupu pro rušení volně žijícího ptactva střelbou a jeho usmrcování
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
8 As 33/2009 - 65