Vlastníci pozemků na povrchu navrženého zvláštního dobývacího prostoru jsou
účastníky řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru (§ 28 odst. 2 zákona
č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství).
Vlastníci pozemků na povrchu navrženého zvláštního dobývacího prostoru jsou
účastníky řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru (§ 28 odst. 2 zákona
č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství).
[16] Nejvyšší správní soud opakovaně
rozhodl, že je-li účastenství v řízení vázáno na možnost dotčení vlastnického práva
k pozemkům, musí správní orgány i soudy
vycházet z aktuálních soukromoprávních
vztahů k těmto pozemkům . Například podle
rozsudku ze dne 29 . 6 . 2011, čj . 7 As 54/2011-
85: „To, která konkrétní fyzická či právnická
osoba je v době zahájení správního řízení,
v jeho průběhu a v okamžiku vydání správního rozhodnutí účastníkem řízení o umístění stavby, se odvíjí od soukromoprávních
vztahů této osoby k pozemkům či stavbám
‚dotčeným‘ zamýšlenou stavbou, tj. k pozemkům, které je třeba považovat za z materiálního hlediska sousedící, a může se v prů-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
běhu správního řízení, i následného řízení
ve správním soudnictví, měnit. K uvedeným
změnám je správní orgán i soud povinen
přihlédnout z úřední povinnosti a tomu přizpůsobit svůj procesní postup.“ (obdobně
srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28 . 1 . 2005, čj . 5 A 7/2002-215) .
[17] Na uvedeném nic nemění skutečnost, že podle žalovaného vlastníku pozemku nepříslušel status účastníka řízení, protože jeho vlastnická ani jiná práva nemohla
být přímo dotčena . Bez ohledu na konečné
posouzení „možnosti přímého dotčení “ měl
žalovaný po převodu vlastnického práva
k pozemku jednat jako s odvolatelem pouze
se stěžovatelkou b) . Výsledek řízení o odvolání se nemohl dotknout práv stěžovatelky a) .
I kdyby žalovaný rozhodl, že vlastníci pozemků nacházejících se na území dobývacího
prostoru byli opomenutými účastníky a zrušil napadené rozhodnutí, byli by v „novém“
řízení o stanovení zvláštního dobývacího
prostoru účastníky aktuální vlastníci dotčených pozemků, nikoliv jejich vlastníci v době
zahájení původního řízení . Ostatně samy stěžovatelky upozornily žalovaného na změnu
ve vlastnictví daného pozemku a na následky
s tím spojené .
[18] Skutečnost, že žalovaný ponechal
v záhlaví svého rozhodnutí jméno stěžovatelky a) (podle vyjádření žalovaného k žalobě
ze dne 25 . 10 . 2011 pouze jako „[výpověď]
o právním stavu, který existoval na počátku
odvolacího řízení “), nemohla založit její aktivní procesní legitimaci . Městský soud měl
proto ve vztahu ke stěžovatelce a) odmítnout
žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou ve smyslu § 46 odst . 1 písm . c)
s . ř . s .
[18] Skutečnost, že žalovaný ponechal
v záhlaví svého rozhodnutí jméno stěžovatelky a) (podle vyjádření žalovaného k žalobě
ze dne 25 . 10 . 2011 pouze jako „[výpověď]
o právním stavu, který existoval na počátku
odvolacího řízení “), nemohla založit její aktivní procesní legitimaci . Městský soud měl
proto ve vztahu ke stěžovatelce a) odmítnout
žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou ve smyslu § 46 odst . 1 písm . c)
s . ř . s .
[19] Neučinil-li tak, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než v souladu s § 110
odst . 1 s . ř . s . zrušit rozsudek městského soudu ve vztahu k žalobě stěžovatelky a) a její
žalobu odmítnout [srov . např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30 . 1 . 2009,
čj . 2 As 41/2008-77: „Pokud by totiž kasační
stížnost podal subjekt, se kterým bylo v průběhu správního řízení jednáno jako s účastníkem, ačkoli tomu tak po právu být nemělo
(nesprávný postup správního orgánu nemůže založit účastenské postavení – srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118,
č. 825/2006 Sb. NSS), nebyl by vůbec aktivně
legitimován k podání žaloby a jeho námitkami uplatněnými v kasační stížnosti by se
tak zdejší soud vůbec nemohl věcně zabývat.
Taková vada předcházejícího řízení před
krajským soudem by přitom musela být zohledněna ex officio (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).“] .
(…)
[22] Nejvyšší správní soud musel především zodpovědět otázku, zda mezi účastníky
řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru patří i vlastníci pozemků spadajících
do povrchového vymezení tohoto prostoru .
[23] Podle § 25 horního zákona se dobývací prostor stanoví k hospodárnému vydobytí jednoho, více či části výhradního ložiska určitého nerostu nebo skupiny nerostů .
Zvláštní dobývací prostor se stanoví, je-li
racionálnější, aby jiný nerost nebo skupinu
nerostů v rámci již vymezeného dobývacího prostoru dobývala jiná organizace (§ 25
odst . 3 horního zákona) . Organizace žádající
o stanovení zvláštního dobývacího prostoru musí ke svému návrhu doložit vyjádření
organizace, pro kterou byl stanoven původní dobývací prostor . Pokud je to z hlediska
hospodárného využívání, ekologických vlivů
a bezpečnosti provozu nutné, stanoví obvodní báňský úřad nezbytná opatření, zejména
pořadí a způsob vydobytí výhradních ložisek
(§ 27 odst . 2 horního zákona) .
[24] Stanovení zvláštního dobývacího
prostoru tedy znamená, že v rámci již vymezeného dobývacího prostoru je rozhodnuto
o dobývání jiného nerostu nebo skupiny nerostů a zároveň, že právo dobývat tento nerost (či skupinu nerostů) je svěřeno jiné organizaci . Pokud by měla organizace, pro niž
byl stanoven původní dobývací prostor, dobývat další, jiný nerost, jednalo by se o řízení
o změně dobývacího prostoru (§ 27 odst . 4
horního zákona); pokud by mělo dojít jen ke
změně těžební organizace na témže dobývacím prostoru, jednalo by se o smluvní převod
dobývacího prostoru (§ 27 odst . 7 horního
zákona) .
[24] Stanovení zvláštního dobývacího
prostoru tedy znamená, že v rámci již vymezeného dobývacího prostoru je rozhodnuto
o dobývání jiného nerostu nebo skupiny nerostů a zároveň, že právo dobývat tento nerost (či skupinu nerostů) je svěřeno jiné organizaci . Pokud by měla organizace, pro niž
byl stanoven původní dobývací prostor, dobývat další, jiný nerost, jednalo by se o řízení
o změně dobývacího prostoru (§ 27 odst . 4
horního zákona); pokud by mělo dojít jen ke
změně těžební organizace na témže dobývacím prostoru, jednalo by se o smluvní převod
dobývacího prostoru (§ 27 odst . 7 horního
zákona) .
[25] Horní zákon výslovně neupravuje
náležitosti řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru . Zvláštní dobývací prostor
je vždy zmíněn v rámci ustanovení týkajících
se dobývacího prostoru (srov . nadpis „Dobývací prostor“ uvozující § 25 horního zákona
a nadpis „Stanovení, změny a zrušení dobývacího prostoru“ uvozující § 27 horního
zákona) . Systematickým výkladem lze proto
dovodit, že ustanovení týkající se řízení o stanovení dobývacího prostoru (včetně příslušných prováděcích předpisů) se vztahují i na
řízení o stanovení zvláštního dobývacího
prostoru, a to přiměřeně s přihlédnutím ke
specifikům zvláštního dobývacího prostoru
(tj . k jeho prostorovému vymezení v rámci již
stanoveného dobývacího prostoru a současné odlišnosti dobývaného nerostu i těžební
organizace) . Stejným způsobem ostatně vyložil relevantní ustanovení horního zákona
i žalovaný a z návrhu na stanovení zvláštního
dobývacího prostoru Žabčice I, obsaženého
ve správním spisu, je patrné, že i žadatel [osoba zúčastněná na řízení 2)] postupoval podle
ustanovení o návrhu na stanovení dobývacího prostoru . Soud proto uzavřel, že i okruh
účastníků řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru je třeba vymezit podle ustanovení horního zákona upravujícího účastenství v řízení o stanovení dobývacího prostoru,
tj . podle § 28 odst . 2 horního zákona .
[26] Nelze přitom přehlédnout, že § 28
odst . 1 horního zákona obsahuje legislativní
zkratku, která pro potřeby vymezení účastenství podle § 28 odst . 2 téhož zákona shrnuje pod pojem řízení o stanovení dobývacího
prostoru i řízení o jeho změnách a zrušení .
Pokud by tedy vymezení účastenství podle
§ 28 odst . 2 horního zákona bezpochyby
dopadalo na řízení o změně dobývacího prostoru spočívající v rozhodnutí o dobývání
jiného nerostu subjektu, jemuž byl stanoven
původní dobývací prostor, musí systematickým výkladem dopadat i na řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru, v jehož
rámci je rozhodováno o dobývání jiného nerostu jiným subjektem .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
[26] Nelze přitom přehlédnout, že § 28
odst . 1 horního zákona obsahuje legislativní
zkratku, která pro potřeby vymezení účastenství podle § 28 odst . 2 téhož zákona shrnuje pod pojem řízení o stanovení dobývacího
prostoru i řízení o jeho změnách a zrušení .
Pokud by tedy vymezení účastenství podle
§ 28 odst . 2 horního zákona bezpochyby
dopadalo na řízení o změně dobývacího prostoru spočívající v rozhodnutí o dobývání
jiného nerostu subjektu, jemuž byl stanoven
původní dobývací prostor, musí systematickým výkladem dopadat i na řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru, v jehož
rámci je rozhodováno o dobývání jiného nerostu jiným subjektem .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
[27] Podle § 28 odst . 2 horního zákona
jsou účastníky řízení o stanovení (zvláštního) dobývacího prostoru „navrhovatel, fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická
práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení
dobývacího prostoru přímo dotčena a obec,
v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází“ . Pojem „možnosti dotčení
vlastnických a jiných práv“ pro vymezení
účastenství není specifikem horního zákona, obdobnou konstrukci používá i stavební zákon z roku 2006 [např . v § 85 odst . 2
písm . b), § 109 písm . e) nebo § 142 odst . 1],
stavební zákon z roku 1976 [§ 34 odst . 1, § 59
odst . 1 písm . b) nebo § 97 odst . 1] nebo zákon o hornické činnosti (§ 18 odst . 1) . Nejvyšší správní soud dal za pravdu žalovanému,
že odkazy stěžovatelky b) na judikaturu týkající se výkladu pojmu sousedního pozemku
či stavby nejsou zcela případné; obecná východiska výkladu „možnosti přímého dotčení práv“ však použít lze .
[27] Podle § 28 odst . 2 horního zákona
jsou účastníky řízení o stanovení (zvláštního) dobývacího prostoru „navrhovatel, fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická
práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení
dobývacího prostoru přímo dotčena a obec,
v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází“ . Pojem „možnosti dotčení
vlastnických a jiných práv“ pro vymezení
účastenství není specifikem horního zákona, obdobnou konstrukci používá i stavební zákon z roku 2006 [např . v § 85 odst . 2
písm . b), § 109 písm . e) nebo § 142 odst . 1],
stavební zákon z roku 1976 [§ 34 odst . 1, § 59
odst . 1 písm . b) nebo § 97 odst . 1] nebo zákon o hornické činnosti (§ 18 odst . 1) . Nejvyšší správní soud dal za pravdu žalovanému,
že odkazy stěžovatelky b) na judikaturu týkající se výkladu pojmu sousedního pozemku
či stavby nejsou zcela případné; obecná východiska výkladu „možnosti přímého dotčení práv“ však použít lze .
[28] Ve vztahu k § 34 odst . 1 stavebního
zákona z roku 1976 vyslovil Nejvyšší správní
soud v rozsudku čj . 7 As 54/2011-85, že „přímým dotčením“ je „nutno rozumět takovou
možnou změnu poměrů v lokalitě vyvolanou zamýšlenou stavbou, která má vliv na
podstatu, obsah nebo výkon vlastnických
či jiných relevantních práv těmi, kdo tato
práva mají“; v rozsudku ze dne 30 . 4 . 2008,
čj . 1 As 16/2008-48, č . 1641/2008 Sb . NSS, ve
vztahu k témuž ustanovení soud zdůraznil
nutnost interpretovat pojem přímého dotčení s ohledem na okolnosti daného případu
a přiklonil se k extenzivnímu výkladu účastenství s tím, že „[m]eze extenzivního výkladu jsou stanoveny požadavkem přímého dotčení na vlastnickém či jiném právu
a okolnostmi daného případu“ . Citovanou
větu Nejvyšší správní soud použil i v rozsudku ze dne 18 . 2 . 2010, čj . 5 As 36/2009-123,
v němž posuzoval účastenství v řízení o povolení hornické činnosti podle § 18 odst . 1
zákona o hornické činnosti; výklad potenciálního dotčení dále zpřesnil takto: „K tomu,
aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dosta-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
čující pouhý předpoklad existence dotčení
jejích práv, právem chráněných zájmů nebo
povinností, které mohou být povolením
dotčeny. Protože postačuje pouhá možnost
dotčení práv, je nutné jako s účastníkem
řízení jednat s každým, u něhož nebude
možné nade vší pochybnost jednoznačně
vyloučit, že jeho vlastnická nebo jiná práva
nemohou být za žádných okolností povolením dotčena.“ V posledně citovaném rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil trefně
i k právům spojeným s účastenstvím obecně:
„S postavením osoby jakožto účastníka řízení jsou totiž spojena významná procesní
práva, v prvé řadě právo nahlížet do spisu,
vyjadřovat se k věci, činit důkazní návrhy, být přítomen ústnímu jednání. Pokud
je však účastníkovi účast v řízení odepřena, má tento postup za následek zkrácení
na jeho právech. Toto zkrácení nemusí být
jen formální, ale může se projevit ve velmi
praktické rovině, totiž nemožností efektivní
ochrany právní sféry účastníka. S ohledem
na nemožnost využití shora uvedených procesních práv tak tomu může být kupříkladu
v důsledku neschopnosti účastníka uplatnit
vůči správnímu orgánu některé argumenty,
které jsou zjistitelné toliko ze správního spisu, případně neschopnosti zjistit relevantní důvody, které by eventuálně mohly vést
k úspěchu v jeho věci, a které by jinak byly
bývaly v dispozici účastníka díky využití
jeho procesních práv.“
[28] Ve vztahu k § 34 odst . 1 stavebního
zákona z roku 1976 vyslovil Nejvyšší správní
soud v rozsudku čj . 7 As 54/2011-85, že „přímým dotčením“ je „nutno rozumět takovou
možnou změnu poměrů v lokalitě vyvolanou zamýšlenou stavbou, která má vliv na
podstatu, obsah nebo výkon vlastnických
či jiných relevantních práv těmi, kdo tato
práva mají“; v rozsudku ze dne 30 . 4 . 2008,
čj . 1 As 16/2008-48, č . 1641/2008 Sb . NSS, ve
vztahu k témuž ustanovení soud zdůraznil
nutnost interpretovat pojem přímého dotčení s ohledem na okolnosti daného případu
a přiklonil se k extenzivnímu výkladu účastenství s tím, že „[m]eze extenzivního výkladu jsou stanoveny požadavkem přímého dotčení na vlastnickém či jiném právu
a okolnostmi daného případu“ . Citovanou
větu Nejvyšší správní soud použil i v rozsudku ze dne 18 . 2 . 2010, čj . 5 As 36/2009-123,
v němž posuzoval účastenství v řízení o povolení hornické činnosti podle § 18 odst . 1
zákona o hornické činnosti; výklad potenciálního dotčení dále zpřesnil takto: „K tomu,
aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dosta-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
čující pouhý předpoklad existence dotčení
jejích práv, právem chráněných zájmů nebo
povinností, které mohou být povolením
dotčeny. Protože postačuje pouhá možnost
dotčení práv, je nutné jako s účastníkem
řízení jednat s každým, u něhož nebude
možné nade vší pochybnost jednoznačně
vyloučit, že jeho vlastnická nebo jiná práva
nemohou být za žádných okolností povolením dotčena.“ V posledně citovaném rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil trefně
i k právům spojeným s účastenstvím obecně:
„S postavením osoby jakožto účastníka řízení jsou totiž spojena významná procesní
práva, v prvé řadě právo nahlížet do spisu,
vyjadřovat se k věci, činit důkazní návrhy, být přítomen ústnímu jednání. Pokud
je však účastníkovi účast v řízení odepřena, má tento postup za následek zkrácení
na jeho právech. Toto zkrácení nemusí být
jen formální, ale může se projevit ve velmi
praktické rovině, totiž nemožností efektivní
ochrany právní sféry účastníka. S ohledem
na nemožnost využití shora uvedených procesních práv tak tomu může být kupříkladu
v důsledku neschopnosti účastníka uplatnit
vůči správnímu orgánu některé argumenty,
které jsou zjistitelné toliko ze správního spisu, případně neschopnosti zjistit relevantní důvody, které by eventuálně mohly vést
k úspěchu v jeho věci, a které by jinak byly
bývaly v dispozici účastníka díky využití
jeho procesních práv.“
[29] V nyní posuzované věci městský
soud potvrdil názor žalovaného, že stanovením zvláštního dobývacího prostoru nemůže
dojít k dotčení práv vlastníků pozemků spadajících do povrchového vymezení tohoto
prostoru, protože ke změně využití území
došlo již dřívějším stanovením dobývacího
prostoru [§ 80 odst . 2 písm . b) stavebního
zákona z roku 2006] a k samotnému zahájení
těžby je třeba ještě vydání povolení hornické
činnosti (§ 24 odst . 1 horního zákona) . Podle názoru městského soudu (a žalovaného)
vlastníci předmětných pozemků jsou vždy
účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru (v souladu s § 28 odst . 2 horního zákona ve znění účinném od 20 . 12 . 1991) a o po-
volení hornické činnosti (podle § 18 odst . 1
zákona o hornické činnosti rovněž ve znění
účinném od 20 . 12 . 1991), ale nikdy nejsou
účastníky řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru . S tímto závěrem se Nejvyšší
správní soud neztotožnil .
[29] V nyní posuzované věci městský
soud potvrdil názor žalovaného, že stanovením zvláštního dobývacího prostoru nemůže
dojít k dotčení práv vlastníků pozemků spadajících do povrchového vymezení tohoto
prostoru, protože ke změně využití území
došlo již dřívějším stanovením dobývacího
prostoru [§ 80 odst . 2 písm . b) stavebního
zákona z roku 2006] a k samotnému zahájení
těžby je třeba ještě vydání povolení hornické
činnosti (§ 24 odst . 1 horního zákona) . Podle názoru městského soudu (a žalovaného)
vlastníci předmětných pozemků jsou vždy
účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru (v souladu s § 28 odst . 2 horního zákona ve znění účinném od 20 . 12 . 1991) a o po-
volení hornické činnosti (podle § 18 odst . 1
zákona o hornické činnosti rovněž ve znění
účinném od 20 . 12 . 1991), ale nikdy nejsou
účastníky řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru . S tímto závěrem se Nejvyšší
správní soud neztotožnil .
[30] Přestože zahájit dobývání lze až po
vydání povolení hornické činnosti, stanovením dobývacího prostoru vzniká organizaci
oprávnění k dobývání výhradního ložiska
(§ 24 odst . 1 horního zákona) . To stejné platí o zvláštním dobývacím prostoru ve vztahu
k nerostu (skupině nerostů), k jehož dobývání byl stanoven . Při rozhodování o stanovení
zvláštního dobývacího prostoru správní orgány posuzují mimo jiné vliv navrženého způsobu dobývání (§ 25 odst . 1 horního zákona),
jeho ekologičnost, hospodárnost a bezpečnost provozu (§ 27 odst . 2 horního zákona) .
Žadatel o stanovení zvláštního dobývacího
prostoru musí v návrhu uvést mimo jiné způsob dobývání a jeho vliv na povrch, doložit
souhrnný plán sanace a rekultivace všech
pozemků dotčených těžbou a při dobývání
s vlivem na povrch také seznam dotčených
pozemků s uvedením parcelních čísel, druhů pozemků (kultur) a právních vztahů podle katastru nemovitostí [§ 2 odst . 3 písm . f)
a odst . 4 písm . g) a k) vyhlášky č . 172/1992 Sb .,
o dobývacích prostorech] .
[30] Přestože zahájit dobývání lze až po
vydání povolení hornické činnosti, stanovením dobývacího prostoru vzniká organizaci
oprávnění k dobývání výhradního ložiska
(§ 24 odst . 1 horního zákona) . To stejné platí o zvláštním dobývacím prostoru ve vztahu
k nerostu (skupině nerostů), k jehož dobývání byl stanoven . Při rozhodování o stanovení
zvláštního dobývacího prostoru správní orgány posuzují mimo jiné vliv navrženého způsobu dobývání (§ 25 odst . 1 horního zákona),
jeho ekologičnost, hospodárnost a bezpečnost provozu (§ 27 odst . 2 horního zákona) .
Žadatel o stanovení zvláštního dobývacího
prostoru musí v návrhu uvést mimo jiné způsob dobývání a jeho vliv na povrch, doložit
souhrnný plán sanace a rekultivace všech
pozemků dotčených těžbou a při dobývání
s vlivem na povrch také seznam dotčených
pozemků s uvedením parcelních čísel, druhů pozemků (kultur) a právních vztahů podle katastru nemovitostí [§ 2 odst . 3 písm . f)
a odst . 4 písm . g) a k) vyhlášky č . 172/1992 Sb .,
o dobývacích prostorech] .
[31] Zájem vlastníků pozemků, na nichž
má být navržený zvláštní dobývací prostor
stanoven (ve smyslu povrchového vymezení tohoto prostoru), uplatnit práva účastníků řízení je zcela legitimní . Vlastníci těchto
pozemků mají možnost vyjádřit se k návrhu
zvláštního dobývacího prostoru, nahlédnout do spisu a případně namítat, že kupříkladu navržený způsob dobývání by měl
nepřiměřeně škodlivý vliv na povrch (na
jejich pozemky), že tento způsob není dostatečně ekologický, hospodárný a bezpeč-
ný, nebo že navržený souhrnný plán sanace
a rekultivace není dostačující . Je nerozhodné, že již dříve v rámci stanovení dobývacího prostoru došlo ke změně využití území;
návrh na stanovení zvláštního dobývacího
prostoru představuje žádost jiné těžební
organizace o oprávnění k dobývání dalšího
nerostu; to s sebou vždy nese potenciální
nebezpečí, že jiný nerost bude dobýván
jiným, méně šetrným způsobem a že jiná
těžební organizace nebude schopna dostát
požadavkům na racionální, hospodárnou
a šetrnou těžbu . Tato nebezpečí se bezpochyby mohou přímo dotknout práv vlastníků pozemků na povrchu navrženého zvláštního dobývacího prostoru . Slovy rozsudku
čj . 7 As 54/2011-85 (viz výše bod [28]), stanovení zvláštního dobývacího prostrou má
potenciál vyvolat takovou „změnu poměrů
v lokalitě […], která má vliv na podstatu,
obsah nebo výkon vlastnických či jiných
relevantních práv těmi, kdo tato práva
mají“ . V žádném případě nelze „nade vší
pochybnost jednoznačně vyloučit, že […]
jiná práva [vlastníků
vlastnická nebo
předmětných pozemků] nemohou být za
žádných okolností [stanovením zvláštního
dobývacího prostoru] dotčena“ (srov . rozsudek čj . 5 As 36/2009-123, viz bod [28]
výše) . Nejvyšší správní soud proto uzavřel,
že vlastníci pozemků na povrchu navrženého zvláštního dobývacího prostoru jsou
účastníky řízení o stanovení zvláštního dobývacího prostoru ve smyslu § 28 odst . 2
horního zákona . Tento závěr ostatně odpovídá i logice § 28 odst . 2 horního zákona,
který ve smyslu legislativní zkratky podle
§ 28 odst . 1 téhož zákona rozumí řízením
o stanovení dobývacího prostoru i řízení
o jeho změně nebo zrušení . Městský soud
(potažmo žalovaný) proto pochybil v závěru, že stěžovatelce b) nesvědčilo právo
účastenství . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
a) Olga D . a b) společnost s ručením omezeným České štěrkopísky proti Českému báňskému úřadu, za účasti 1) akciové společnosti Pískovna Hrušovany, 2) Ing . Františka Č .
a 3) Františka P ., o stanovení zvláštního dobývacího prostoru, o kasační stížnosti žalobkyň . *) S účinností od 1. 1. 2013 byl § 28 odst. 2 dále změněn zákonem č. 350/2012 Sb.