8 Azs 117/2017- 47 - text
8 Azs 117/2017-51
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: T. Q. P., zast. Mgr. et. Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2016, čj. MV 122050-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2017, čj. 51 A 45/2016-43,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2016, čj. OAM-2598-17/ZR-2014 Ministerstvo vnitra dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušilo platnost povolení k trvalému pobytu žalobkyně na území České republiky. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí prvostupňové potvrdil.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem zamítl. Ze správního spisu zjistil, že platnost povolení k trvalému pobytu žalobkyně správní orgán prvního stupně zrušil, neboť žalobkyně pobývala nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců mimo území států Evropské unie, aniž by pro to existovaly závažné důvody. Krajský soud nesouhlasil se žalobkyní v tom, že by doprovod nezletilé dcery při absolvování povinné školní docházky v domovském státě byl závažným důvodem, jenž předpokládá ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců; konstatoval, že žalobkyni i její dceři bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky a dcera žalobkyně proto mohla povinnou školní docházku vykonat na území České republiky. II. Argumenty kasační stížnosti
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[4] Namítala, že krajský soud se nesprávně a nedostatečně vypořádal s námitkami uvedenými v žalobě; podle ní jsou též nesprávná a nepřezkoumatelná rozhodnutí správních orgánů a krajský soud proto zatížil nezákonností a nepřezkoumatelnosti i napadené rozhodnutí.
[5] Stěžovatelka považovala za nedostatečné vypořádání námitky týkající se naplnění podmínek pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podle ní neobsahuje správní spis žádný relevantní důkaz, jenž by o naplnění důvodu pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu vypovídal; jediným důkazem, z nějž správní orgán vycházel, je podle ní prohlášení jejího manžela. Nesdílela ani názor správního orgánu prvního stupně stran naplnění podmínek pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle shora uvedeného ustanovení. Podle ní je nutné pod závažné důvody jím předvídané zahrnout též skutečnost, že pobývala mimo území států Evropské unie se svou dcerou, která v zemi jejich původu plnila povinnou školní docházku. Stěžovatelka též namítla, že správní orgán prvního stupně ani nezvážil možnost zařadit absolvování povinné školní docházky její dcery pod jiný než demonstrativně vytyčený bod ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.
[6] Stěžovatelka nesouhlasila ani s vypořádáním námitky týkající se porušení § 36 odst. 3 správního řádu a též čl. 36 Listiny základních práv a svobod; podle ní se krajský soud naprosto nedostatečně zabýval jejími podáními a návrhy na další dokazování. Namítla, že v řízení navrhovala provedení důkazu výslechem jí samotné a též jejího manžela, neboť tyto důkazy považovala za stěžejní nejen pro posouzení otázky naplnění podmínek pro zrušení trvalého pobytu dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ale též pro posouzení otázky dopadu postupu správních orgánů do jejího soukromého a rodinného života, neboť tuto otázku správní orgány nezohlednily. Odůvodnění správního orgánu prvního stupně, jenž shledal jí navržené důkazy jako nadbytečné, považovala stěžovatelka za nesprávné a též v rozporu s (nespecifikovanou) judikaturou správních soudů. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu