8 Tdo 1011/2024

8 Tdo 1011/2024-4510

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovoláních obviněných 1) M. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, a 2) M. G. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 8 To 392/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 182/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. V. a M. G. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 3 T 182/2022, byl obviněný M. V. shledán vinným pod body 1/, 2/, 3a/ třemi přečiny legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, pod body 2/, 3a/, 4/, 6/ čtyřmi přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 2/, 5/, 6/ třemi přečiny neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 4/ přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 5/ zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod body 5/, 6/ přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti tohoto obviněného zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO: 45272956, částku ve výši 15 000 Kč.

2. Obviněný M. G. byl pod bodem 3/ (správně 3b/) označeného rozsudku soudu prvního stupně shledán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, za což byl podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2019 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč.

3. V dalším bylo podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání motorového vozidla BMW označeného ve výroku rozsudku.

4. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění M. V., M. G., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě a zúčastněná osoba D.

V. Odvolání obviněných M. V. a M. G. směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Odvoláním podaným v neprospěch obviněného M. V. státní zástupce brojil proti výroku o trestu, který byl tomuto obviněnému uložen. Odvolání zúčastněné osoby D. V. bylo podáno proti výroku o zabrání věci. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 8 To 392/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody ve vztahu k obviněnému M.

V. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 329 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných M. V., M. G. a zúčastněné osoby D. V. zamítnuta.

5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění výše označených trestných činů dopustili tím, že:

obviněný M. V., jako příslušník Policie České republiky, služebně zařazený na XY. oddělení Odboru XY, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 687, 602 00, Brno-střed-Veveří,

1/ v přesně nezjištěné době od 25. 11. 2012 do 28. 12. 2012, přinejmenším částečně v obci XY č. p. XY, v té době v místě bydliště M. B. společně s M. B., s úmyslem následného užívání osobního automobilu, vědom si jeho hodnoty a s cílem znemožnění zjištění jeho skutečného původu, provedl úpravy na osobním automobilu tovární značky BMW 116d, černé metalické barvy, RZ XY, výrobní číslo (VIN) XY, (v době odcizení) v hodnotě 390.000 Kč, které bylo ke škodě majitele H. K., odcizeno dne 25. 11. 2012 v 05:30 hodin, v místě XY v Rakousku, o kterém vzhledem k jeho původu, způsobu nabytí, své znalosti charakteru a způsobu procesu legalizace odcizených vozidel ze své činnosti příslušníka Policie České republiky, zabývajícího se krádežemi motorových vozidel, a zejména na něm provedených úprav, věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, přičemž změnili jeho identifikační znaky, zejména přenesením (vevařením) výrobního čísla (VIN) tak, aby odpovídaly identifikačním znakům osobního automobilu tovární značky BMW 118d, černé barvy, rok výroby 2007 s VIN XY, které M. B., jako poškozené a před tím dovozené z Francie, dne 21. 9. 2012 koupil za částku 165 000 Kč od společnosti EUROvrak, s. r. o., se sídlem Hlavní 122, Brno, provozovna XY, přičemž na základě provedených úprav na odcizeném vozidle a použití identifikačních znaků z poškozeného vozidla došlo dne 3. 1. 2013 na Městském úřadě ve Znojmě k neoprávněnému zaregistrování osobního automobilu původně s výrobním číslem (VIN) XY na osobní automobil s výrobním číslem (VIN) XY, RZ XY, na majitele D. V. (tehdy P.), který takto upravený v následné době do 2. 9. 2020 společně užívali D. a M. V.,

2/ obviněný M. V. v přesně nezjištěné době od 13. 1. 2014 do 5. 2. 2014 přinejmenším částečně v obci XY č. p. XY, v té době v místě bydliště M. B. společně s M. B. s úmyslem následného užívání osobního automobilu, vědom si jeho hodnoty a s cílem znemožnění zjištění jeho skutečného původu, provedl úpravy na osobním automobilu tovární značky Škoda Octavia bílé barvy, RZ XY, výrobní číslo (VIN) XY, které v době od 15:30 hodin dne 12. 1. 2014 do 08:00 hodin dne 13. 1. 2014, v Brně v městské části XY, na ulici XY, u domu č. XY, přesně nezjištěným způsobem odcizil pravděpodobně M.

B., čímž poškozené společnosti Thermo-control CZ, s. r. o., IČ: 28302001, se sídlem Sychrov č. 2, Brno, způsobil škodu celkem ve výši 265 000 Kč (z toho 15 000 Kč na odcizených věcech ve vozidle), o kterém, vzhledem k uskutečněné komunikaci prostřednictvím aplikace WhatsApp s M. B. ze dne 13. 1. 2014, a po lustraci události týkající se krádeže uvedeného vozidla, vedené v informačním systému Policie ČR ETŘ (Evidence trestního řízení) pod č. j. KRPB-10032/TČ-2014-060214, provedené téhož dne, věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, přičemž změnili jeho identifikační znaky, zejména přenesením (vevařením) výrobního čísla (VIN) tak, aby odpovídaly identifikačním znakům osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia combi bílé barvy, RZ XY (do 10.

2. 2014 původní RZ XY), výrobní číslo (VIN) XY, který dne 12. 8. 2013, jako ohořelý vrak, se záměrem tento využít k následné legalizaci odcizeného osobního automobilu, na jméno v současné době své manželky D. V. (v té době D. P.), koupil M. V. od společnosti EVODINA CZ, s. r. o., IČ: 24300047, se sídlem Smetanovo nábřeží 327/14, Praha 1, za částku 35 000 Kč, kdy na základě provedených úprav na odcizeném vozidle a použití identifikačních znaků z uvedeného vraku vozidla došlo dne 10. 2. 2014 na Městském úřadě ve Znojmě k neoprávněnému zaregistrování osobního automobilu původně s výrobním číslem (VIN) XY na osobní automobil s výrobním číslem (VIN) XY na majitele D.

V. s RZ XY, který takto upravený v následné době do 2. 9. 2020 společně užívali D. a M. V., přičemž po krádeži uvedeného vozidla M. V., za využití toho, že jako příslušník Policie České republiky vzhledem ke svému služebnímu zařazení, disponuje přístupem do neveřejných policejních databází, dne 13. 1. 2014, s úmyslem zjištění bližších informací k odcizenému osobnímu automobilu pouze pro své využití a aniž by je chtěl využít ke služební činnosti, zneužil možnosti přístupu do počítačového systému a v informačním systému ETŘ provedl lustraci události týkající se krádeže uvedeného vozidla vedené pod č. j.

KRPB-10032/TČ-2014-060214, přičemž následně zjištěné informace, týkající se vybavení odcizeného vozidla bezpečnostními prvky ke zjištění jeho pozice, v rozporu s ustanoveními § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s cílem úspěšného celkového dokončení realizace krádeže vozidla, přinejmenším dne 13. 1.

3a/ obviněný M. V. v přesně nezjištěné době od 21. 2. 2016 do 23. 6. 2017 na různých místech, nejčastěji v obci XY evidenční číslo XY, v provozovně autoservisu M. G., s cílem znemožnění zjištění jeho skutečného původu, provedl úpravy na osobním automobilu tovární značky VW Tiguan, černé barvy, výrobní číslo (VIN) XY, k 15. 4. 2015 v hodnotě 560 000 Kč, od 3. 12. 2014 registrovaného ve Francii s RZ XY na majitele společnost SECURITIFLEET, IČ: 443071816, se sídlem 57 AV DE BRETAGNE, 760 00 ROUEN, Francie, po kterém, dle údajů v Schengenském informačním systému II, bylo dne 15. 4. 2015 vyhlášeno pátrání z důvodu jeho odcizení na území Francie, o kterém věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, přičemž změnil jeho identifikační znaky tak, aby odpovídalo osobnímu automobilu tovární značky VW Tiguan s výrobním číslem (VIN) XY, černé barvy, dle dosud dostupných informací v době od 10. 2. 2015 do 13. 7. 2015 registrovaného v Lucembursku na osobu P. H. s registrační značkou XY, od 13. 7. 2015 odhlášeno na osobu R. N. v Německu, které M. G. v přesně nezjištěné době, před úpravami obviněného M. V., pravděpodobně v roce 2017, jako nepojízdné, koupil od neznámých osob, kdy na základě provedených úprav na odcizeném vozidle bylo dne 25. 4. 2018 na Městském úřadu Pohořelice neoprávněně zaregistrováno jako osobní automobil tovární značky VW Tiguan s výrobním číslem (VIN) XY s RZ XY, na majitele V. G., manželku M. G., který takto upravený v následné době do 2. 12. 2019 společně užívali manželé V. a M. G.,

přičemž M. V. dne 26. 6. 2017, ve skladu zajištěných věcí v Brně na ulici XY, v rámci své služební činnosti, jako příslušník Policie České republiky zabývající se krádežemi motorových vozidel, provedl prohlídku vozidla VW Tiguan s VIN XY, v té době zajištěného policejním orgánem Oddělení obecné kriminality Územního odboru Znojmo podle § 34a odst. 1 zákona o Policii ČR v souvislosti s prošetřováním informace, která byla Policii České republiky sdělena prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce Interpolu, podle které byl ve dnech 14. a 15. 6. 2017, z důvodu instalace řídící jednotky motoru, ve společnosti Intermobil, s. r. o., na adrese XY ve XY, zjištěn výskyt uvedeného vozidla, po kterém bylo vyhlášeno pátrání orgány Francie, jako po odcizeném vozidle, přičemž po provedené prohlídce, ač věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, s cílem, aby nedošlo k odhalení skutečného původu vozidla a aby mohlo být v budoucnu neoprávněně zaregistrováno a užíváno manželi G., dne 17. 8. 2017 v rozporu s ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, vyhotovil úřední záznam evidovaný pod č. j. KRPB-148856-20/ČJ-2017-061371-ŠTU, ve kterém úmyslně a s uvedeným cílem nepravdivě uvedl, že se nejedná o odcizené vozidlo, přičemž i na základě vyjádření z této prohlídky bylo zajištěné vozidlo dne 5. 9. 2017 vráceno a následně neoprávněně užíváno manželi G. do 2. 12. 2019,

3b/ obviněný M. G. v přesně nezjištěné době před 21. 2. 2016 v obci XY evidenční číslo XY, v provozovně svého autoservisu zakoupil od neustanovených cizinců osobní automobil tovární značky VW Tiguan, černé barvy, výrobní číslo (VIN) XY, k 15. 4. 2015 v hodnotě 560 000 Kč, od 3. 12. 2014 registrovaného ve Francii s RZ XY na majitele společnosti SECURITIFLEET, IČ: 443071816, se sídlem 57 AV DE BRETAGNE, 760 00 ROUEN, Francie, po kterém, dle údajů v Schengenském informačním systému II, bylo dne 15.

4. 2015 vyhlášeno pátrání z důvodu jeho odcizení na území Francie, jež v době jeho koupě bylo nepojízdné, nekompletní, s chybějícím tachometrem a neodpovídající řídící jednotkou motoru, bez dokladů o vlastnictví cizinců, kteří mu vozidlo prodali. Vozidlo pak svěřil obviněnému M. V. k jeho zprovoznění, který pak změnil jeho identifikační znaky tak, aby odpovídalo osobnímu automobilu tovární značky VW Tiguan s výrobním číslem (VIN) XY, černé barvy, dle dosud dostupných informací v době od 10. 2. 2015 do 13.

7. 2015 registrovaného v Lucembursku na osobu P. H. s registrační značkou XY, od 13. 7. 2015 odhlášeno na osobu R. N. v Německu, které údajně M. G. v přesně nezjištěné době, pravděpodobně v roce 2016, jako nepojízdné, koupil od neznámého muže, kdy na základě provedených úprav na odcizeném vozidle bylo dne 25. 4. 2018 na Městském úřadu Pohořelice neoprávněně zaregistrováno jako osobní automobil tovární značky VW Tiguan s výrobním číslem (VIN) XY s RZ XY, na majitele V. G., manželku M. G., který takto upravený v následné době do 2.

12. 2019 společně užívali manželé V. a M. G.,

4/ obviněný M. V. dne 13. 2. 2020 v Brně, na ulici XY, v Centrálním skladě zajištěných věcí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, při výkonu jeho služební činnosti příslušníka Policie České republiky, v rámci služebního úkonu souvisejícího s vrácením zajištěných věcí (motorů) oprávněným osobám, jež mu byly za tímto účelem předány, již s úmyslem sebe neoprávněně obohatit o motor do osobního automobilu, převzal několik kusů motorů, z nichž jeden měl výrobní číslo XY, u dalšího bylo následně zjištěno výrobní číslo XY, kdy uvedené motory byly dne 10.

12. 2009 zajištěny při prohlídkách jiných prostor a pozemků v rámci trestního řízení vedeného policejním orgánem 2. oddělení Odboru obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-14063/TČ-2010-060072, a které měly být na základě usnesení o vrácení věcí ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř., č. j. KRPB-10954-89/TČ-2010-060072-PLI, ze dne 10. 2. 2020, vyhotoveného vrchním komisařem uvedeného policejního orgánu, chybně vráceny R.

P., přestože motory byly zajištěny u D. Z., motor s výrobním číslem XY měl být správně vrácen společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., přičemž s cílem, aby dosáhl vydání těchto motorů, ve skladu zajištěných věcí předložil uvedené usnesení o vrácení věcí, na němž pod datem převzetí usnesení 13. 2. 2020 a pod doložkou ohledně vzdání se práva stížnosti proti tomuto usnesení, kterou sám ručně napsal, bez vědomí R. P., napodobil jeho podpis, kdy se záměrem zakrýt své neoprávněné obohacení, dne 13.

2. 2020 neoprávněně, bez právního důvodu a ke škodě uvedených oprávněných osob a po předchozí domluvě s majitelem společnosti XY, s. r. o. P. Š. o následném převzetí si jednoho z motorů, předal 6 kusů motorů převzatých ze skladu uvedené společnosti, kdy následně v přesně nezjištěné době a za blíže nezjištěných okolností jeden z motorů, konkrétně vznětový motor výrobní číslo XY, 1,9 Tdi, výkon 77 kw, výrobce Volkswagen Group, rok výroby 2006, ke dni 13. 2. 2020 v hodnotě 40 000 Kč, jíž si byl vědom, převzal od P.

Š. a následně ho měl neoprávněně ve své dispozici do 2. 9. 2020, kdy byl u něho nalezen při prohlídce jiných prostor a pozemků v garáži č. XY v k. ú. obce XY, okr. XY, přičemž M. V., jako úřední osoba při výkonu své pravomoci příslušníka Policie České republiky při svém jednání postupoval v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy svým jednáním způsobil společnosti Generali Česká pojišťovna, a.

s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČ: 45272956, škodu ve výši nejméně 15 000 Kč,

5/ obviněný M. V. v době od 10. 10. 2017 do 13. 8. 2018, vždy poté, co se z dat uložených v počítačovém systému dověděl, že na různých místech České republiky bylo odcizeno motorové vozidlo nebo byl proveden pokus o jeho odcizení, a kdy přinejmenším z komunikace s M. B. prostřednictvím komunikační aplikace WhatsApp věděl, že toto vozidlo odcizil M. B. nebo se o to pokusil, tak jako příslušník Policie České republiky, se specializací zabývající se problematikou krádeží motorových vozidel, v rámci své pravomoci, v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2, § 10 a § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, úmyslně a s cílem, aby umožnil M. B. uniknout trestnímu stíhání, neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k tomu, aby tyto krádeže motorových vozidel byly náležitě zjištěny a pachatel podle zákona potrestán, kdy navíc v některých případech po krádeži motorového vozidla neoprávněně sdělil M. B. některé informace týkající se této události, zejména případné vybavení odcizených motorových vozidel bezpečnostními prvky ke zjištění jejich pozice, jež s ohledem na své služební zařazení u Policie České republiky získal v počítačovém systému z neveřejných policejních informačních zdrojů, ač věděl, že na ně M. B. nemá žádný právní nárok, přičemž tak vždy činil s úmyslem, aby tyto informace využil při dispozici s odcizenými vozidly, když konkrétně takto postupoval:

5 a/ poté, co se nejpozději dne 10. 10. 2017 v 08:19 hodin z provedené lustrace události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-232011/TČ-2017-060218, dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia, RZ XY bílé barvy, VIN XY, který v době kolem 02:15 hod. dne 9. 10. 2017 u domu č. XY na ulici XY v Brně, po rozbití skleněné výplně menšího pravého zadního okna, poškození spínací skříňky vozidla a po překonání zabezpečení vozidla nezjištěným způsobem odcizil M. B., přičemž po krádeži toto vozidlo záměrně odstavil v Brně na ulici XY, aby tak odhalil možné sledování vozidla zabezpečovacím zařízením, což bylo překaženo nalezením a zajištěním vozidla dne 9. 10. 2017 v době po 06:35 hodině, kdy poškozením vozidla v hodnotě 510 000 Kč způsobil společnosti VF, a. s., IČ: 25532219, škodu ve výši nejméně 4 438,20 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 9. a 10. 10. 2017 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla, a dne 10. 10. 2017 v 08:32 hodin, prostřednictvím aplikace WhatsApp, M. B. navíc písemně sdělil informaci zjištěnou při lustraci, že vozidlo bylo vybaveno GPS modulem, ač věděl, že na ni nemá žádný právní nárok,

5 b/ poté, co se nejpozději dne 17. 10. 2017 z provedených lustrací, nejprve v době od 07:41 do 07:51 hodin, v centrálním registru vozidel (CRV) a v centrálním informačním systému k odcizeným vozidlům (PATRMV), a poté v době od 09:57 do 11:17 hodin v informačním systému ETŘ, v události evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-239103/TČ-2017-060218, dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia, RZ XY bílé barvy, VIN XY, který v přesně nezjištěné době od 19:30 hodin dne 16. 10. 2017 do 07:15 hodin dne 17. 10. 2017 poblíž zastávky MHD „XY“ na ulici XY v Brně, po překonání uzamčení a zabezpečení vozidla nezjištěným způsobem odcizil M. B., čímž společnosti LAVIMONT BRNO, a. s., IČ: 26226782, způsobil škodu ve výši nejméně 230 000 Kč, a J. J. na odcizených věcech ve vozidle škodu nejméně 800 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 17. 10. 2017 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla a dne 17. 10. 2017 po 07:50 hodině, prostřednictvím aplikace WhatsApp, M. B. navíc písemně sdělil informace zjištěné při lustraci, mimo jiné, že místní pátrání po odcizeném vozidle bylo negativní, a že není vybavené GPS modulem, ač věděl, že na ně nemá žádný právní nárok,

5 c/ poté, co se nejpozději dne 3. 11. 2017 v 10:11 hodin, z provedené lustrace události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-253035/TČ-2017-060218, dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky Škoda Fabia, RZ XY, registrovaného na Slovensku, černé barvy, VIN XY, který v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 2. 11. 2017 do 05:30 hodin dne 3. 11. 2017 poblíž domu číslo XY na ulici XY v Brně, po překonání zabezpečení vozidla nezjištěným způsobem odcizil M. B., čímž V. J. způsobil škodu ve výši nejméně 85 000 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 3. 11. 2017 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky, v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla, a dne 3. 11. 2017 po 10:55 hodině, prostřednictvím aplikace WhatsApp, M. B. navíc písemně sdělil informace zjištěné při lustraci, mimo jiné, že odcizené vozidlo není vybaveno zabezpečovacím zařízením pro sledování jeho polohy, ač věděl, že na ně nemá žádný právní nárok,

5 d/ poté, co se nejpozději dne 24. 11. 2017 z provedené lustrace, nejprve v době po 07:45 hodině, události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-269363/TČ-2017-060214 a v 08:10 hodin v centrálním registru vozidel (CRV) a v centrálním informačním systému k odcizeným vozidlům (PATRMV), dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky Renault Trafic, RZ XY bílé barvy, VIN XY, v hodnotě 150 000 Kč, který v přesně nezjištěné době od 17:30 hodin dne 23. 11. 2017 do 06:00 hodin dne 24. 11. 2017 na ulici XY v Brně v místě za domem číslo XY ulice XY, po překonání zabezpečení vozidla nezjištěným způsobem, ke škodě společnosti GRIA, s. r. o., IČ: 25348396, odcizil M. B. společně s různými věcmi uloženými ve vozidle v hodnotě nejméně ve výši 700 Kč ke škodě D. B. a ve výši nejméně 51 430 Kč ke škodě společnosti QCONTROL, s. r. o., IČ: 28311060, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. v době od 21. do 24. 11. 2017 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla a dne 24. 11. 2017 v 11:32 hodin, prostřednictvím aplikace WhatsApp, M. B. navíc písemně sdělil informace zjištěné při lustraci, mimo jiné, že vozidlo není vybaveno zabezpečovacím zařízením pro sledování jeho polohy, ač věděl, že na ně nemá žádný právní nárok,

5 e/ poté, co se nejpozději dne 26. 2. 2018 v 11:13 hodin, z provedené lustrace události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-47244/TČ-2018-060214, dověděl o pokusu krádeže osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia, RZ XY, šedé barvy, VIN XY, v hodnotě nejméně 129 000 Kč, který se v přesně nezjištěné době od 20:00 hodin dne 25. 2. 2018 do 07:45 hodin dne 26. 2. 2018 na parkovišti u domu číslo XY na ulici XY v Brně ke škodě P. J. pokusil odcizit M. B. tak, že blíže nezjištěným způsobem překonal uzamčení vozidla a poté vylomil spínací skříňku, nepodařilo se mu však překonat zabezpečení vozidla, pročež vozidlo neodcizil, ale poškozením vozidla způsobil škodu nejméně 8 082 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 26. 2. 2018 věděl, že toto vozidlo se pokusil odcizit právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele pokusu krádeže uvedeného vozidla,

5 f/ poté, co se nejpozději dne 13. 3. 2018 v 07:54 hodin, z provedené lustrace události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-59358/TČ-2018-060216, dověděl o krádeži osobního automobilu BMW X3, RZ XY, černé barvy, VIN XY, který v přesně nezjištěné době do 19:00 hodin dne 12. 3. 2018 do 05:50 hodin dne 13. 3. 2018 na veřejném parkovišti u hřbitova na ulici XY v Brně, blíže nezjištěným způsobem, po překonání uzamčení, odcizil M. B., čímž J. P. způsobil škodu nejméně 590 000 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 13. 3. 2018 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla,

5 g/ poté, co se nejpozději dne 16. 7. 2018 v 13:59 hodin z SMS zprávy zaslané z tel. čísla XY z Integrovaného operačního střediska Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje a následně dne 24. 7. 2018 v době od 07:29 do 07:37 hodin i z provedené lustrace v informačním systému k odcizeným vozidlům (PATRMV), dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky BMW 530D 5L, RZ XY, bílé barvy, VIN XY v hodnotě nejméně 390 000 Kč, který v přesně nezjištěné době od 21:30 hodin dne 15. 7. 2018 do 05:00 hodin dne 16. 7. 2018 z příjezdové cesty vedle rodinného domu č. p. XY v obci XY, okr. XY, s použitím klíče zapomenutého majitelem ve vozidle ke škodě M. S. odcizil M. B., přičemž po krádeži toto vozidlo záměrně odstavil v obci XY, okr. XY, aby tak odhalil možné sledování vozidla zabezpečovacím zařízením, což bylo překaženo nalezením a zajištěním vozidla dne 16. 7. 2018, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ve dnech 17. a 24. 7. 2018 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla,

5 h/ poté, co se nejpozději dne 13. 8. 2018 v 12:19 hodin, z provedené lustrace v centrálním informačním systému k odcizeným vozidlům (PATRMV), dověděl o krádeži osobního automobilu tovární značky BMW 520d, RZ XY, černé barvy s VIN XY, který v době od 01:00 do 06:30 hodin dne 12. 7. 2018 před domem číslo XY na ulici XY v Jihlavě, po překonání uzamčení a elektronického zabezpečení pomocí dekodéru a po vyjmutí, následném přeprogramování a opětovném vložení řídící jednotky do vozidla, odcizil M. B., včetně věcí uložených ve vozidle, čímž M.

H. způsobil škodu ve výši nejméně 403 900 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace a ze zaslaných fotografií zejména identifikačních znaků vozidel v aplikaci WhatsApp s M. B. v době od 28. 7. 2018 do 7. 8. 2018 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky v rámci své pravomoci, v rozporu s uvedenými normami, úmyslně a s uvedeným cílem neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla,

6/ obviněný M. V. poté, co se nejpozději dne 23. 6. 2020 z provedené lustrace dat uložených v počítačovém systému, nejprve v době od 13:10 do 13:16 hodin v centrálním informačním systému k odcizeným vozidlům (PATRMV) a poté v 13:13 hodin dne 23. 6. 2020 a v 07:18 hodin dne 24. 6. 2020, události v informačním systému ETŘ evidované na Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-117500/TČ-2020-060211, dověděl o krádeži motorového vozidla tovární značky Opel Movano, RZ XY, bílé barvy, VIN XY, které v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin dne 22. 6. 2020 do 05:00 hodin dne 23. 6. 2020 na ulici XY poblíž křižovatky s ulicí XY v Brně, po překonání uzamčení a elektronického zabezpečení pomocí dekodéru a po vyjmutí, následném přeprogramování a opětovném vložení řídící jednotky do vozidla, odcizil M. B. včetně ve vozidle umístěné kovové pokladny s finanční hotovostí 2 500 Kč a uloženého zboží – ovoce a zeleniny v hodnotě nejméně 4 000 Kč, čímž M. M. způsobil škodu ve výši nejméně 346 600 Kč, a přesto, že vzhledem k obsahu vzájemné písemné komunikace v aplikaci WhatsApp s M. B. ze dne 23. 6. 2020 věděl, že toto vozidlo odcizil právě M. B., tak jako příslušník Policie České republiky, služebně zařazený na XY oddělení Odboru XY, Služby kriminální policie a vyšetřování, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, zabývající se problematikou krádeží motorových vozidel, v rámci své pravomoci, v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2, § 10 a § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s cílem, aby umožnil M. B. uniknout trestnímu stíhání a aby neoprávněně získané informace případně využil při dispozici s odcizenými vozidly, úmyslně neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k odhalení M. B. jako pachatele krádeže uvedeného vozidla a dne 23. 6. 2020 v 13:14 hodin, prostřednictvím aplikace WhatsApp, M. B. navíc písemně neoprávněně sdělil informace zjištěné při lustraci, mimo jiné, že vozidlo je již v pátrání a že pravděpodobně nebylo vybaveno GPS modulem, ač věděl, že na ně nemá žádný právní nárok.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 8 To 392/2023, podali obvinění M. V. a M. G. prostřednictvím obhájců dovolání.

7. Obviněný M. V. (v příslušné pasáži též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů v napadených rozsudcích dospěly k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

8. Úvodem dovolatel připomněl judikaturu Ústavního soudu týkající se práva na spravedlivý proces a oprávněnosti zásahu Nejvyššího soudu při jeho porušení, jakož i změnu trestního zákona přidáním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který tuto judikaturu reflektuje. Konkrétně pak uvedl, že v rámci citovaného dovolacího důvodu napadá porušení zásad ovládajících dokazování, a to zásady materiální pravdy, zásady volného hodnocení důkazů a zásady in dubio pro reo. Za zásadní ve vztahu ke skutkům pod body 1/, 2/, 3a/ výroku o vině považoval nesprávné hodnocení posudků OKTE České Budějovice a OKTE Praha.

Tyto podle jeho názoru nedospěly k jednoznačnému závěru o tom, že by vozidlo značky BMW 118d a vozidlo značky Octavia Škoda bílé barvy RZ XY mělo nepůvodní díly či že by s vozidly bylo jakkoliv manipulováno s cílem zastřít jejich původ, natož pak aby bylo najisto prokázáno, že by s těmito vozidly měl tímto nezákonný způsobem nakládat dovolatel. Ve vztahu k závěrům obou znaleckých posudků uvedl, že jejich obsah plně koresponduje také s dalšími provedenými důkazy, a to svědeckými výpověďmi (D. N., D.

P.) a výpověďmi samotných obviněných. Dovolatel měl za to, že pokud soudy své úvahy při hodnocení tohoto důkazu odvíjely od zcela rozporné, důkazy nepodložené proklamace vyslechnutého zpracovatele posudku OKTE Praha Petra Hojnice, pak uvedené hodnocení nekoresponduje se závěry dalších důkazů, tj. zejména se závěry obou znaleckých posudků, výslechy svědků a obviněných, v rozporu je také s výslechem zpracovatele posudku OKTE České Budějovice Ing. Jakuba Ziegelbauera, z jehož tvrzení vyplynulo, že k přenesení identifikačních znaků může dojít i jiným způsobem, než jak bylo tvrzeno v napadených rozsudcích.

Pokud se soudy ve vztahu k těmto skutkům např. vyjádřily k tomu, že vina obviněného ohledně uvedeného vyplývá vedle jiného také z fotografií vozidla Škoda Octavia zajištěných při domovní prohlídce, které měly být vyhotoveny 4 měsíce před údajnou krádeží, pak k těmto důkazům dovolatel uvedl, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by tyto fotografie skutečně měly být pořízeny v tomto časovém úseku. Stejně jako skutečnost, že na kupní smlouvě ohledně tohoto vozidla Škoda Octavia s D. N. bylo rukou vepsané telefonní číslo dovolatele.

Ani v případě vozidla VW Tiguan znalecké posudky s jistotou neuvedly, že do vozidla bylo jakýmkoliv způsobem nelegálně zasahováno. Jeho servisování v autorizovaném servisu, o kterém vypověděl obviněný M. G., žádné informace o nelegální manipulaci nepřineslo.

9. Ke skutkovým zjištěním ohledně skutku pod bodem 4/ vytkl závěr o tom, že se měl obohatit o motor k vozidlu č. Uvedl, že jde o čistou spekulaci bez opory v jakémkoliv z důkazů. Z žádného důkazu nevyplynulo ani to, že by motor, který byl zajištěný v jeho garáži, byl týmž motorem. Tento závěr nelze dovozovat ani z toho, že se obviněný v minulosti jako jiní policisté účastnil úkonů, při kterých docházelo k vydávání jiných šesti motorů k vozidlům, přičemž mělo omylem dojít k vydání motorů jiné osobě. Navíc nebylo ani prokázáno, že by se nějaké motory ze skladu policie někdy ztratily. Domněnkou soudu je podle dovolatele rovněž tvrzení o tom, že ze strany dovolatele mělo dojít ke zfalšování podpisu svědka R. P., a to jen toliko na základě zjištění (resp. tvrzení tohoto svědka) o tom, že na záznamu o vydání nemá být jeho podpis. I v této souvislosti pak opakovaně připomněl princip presumpce neviny.

10. Obviněný napadl rovněž skutková zjištění ke skutkům pod body 5a/–5h/, 6/ i jejich nesprávnou právní kvalifikaci. Mínil, že nemůže být hodnoceno jako nepřímý důkaz pro jeho usvědčení, že z odposlechů vyplynulo, že se svědkem M. B., kterého využíval jako svého policejního informátora, udržoval mimoprofesní vztahy. Důkazem nepřímým nemůže být ani fakt, že v dané době nedošlo k vypátrání odcizených vozidel, a to přesto, že docházelo ke komunikaci mezi vyšetřovatelem a policejním informátorem. Nepřímým důkazem o vině dovolatele z úmyslných trestných činů, které jsou popsány shora, by taková skutečnost mohla být jedině v případě, že by se prokázal opak, tedy že dovolatel činil aktivní kroky ke znemožnění objasnění krádeží a následné potrestání pachatele.

Pokud měly soudy přesto za to, že postup dovolatele nesměřoval, ať již z jakéhokoliv důvodu, k objasnění shora popsaných krádeží, pak by mohla připadat odpovědnost nejvýše za nedbalostní trestné činy (tj. za přečin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti podle § 232 tr. zákoníku nebo přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku). Podle dovolatele se ale jeho aktivní činnost neprokázala. K uvedenému rovněž uvedl, že z důkazů nevyplynulo, že by M.

B. nebyl zařazen jako policejní informátor, tedy že by dovolatel s ním nebyl oprávněn vést komunikaci ohledně zjištění informací o odcizených vozidlech. V dané souvislosti je podstatný Pokyn policejního prezidenta č. 140/2019 ze dne 9. 7. 2019 o využívání informátorů, zejména čl. 2 odst. 7 písm. d), písm. e), odst. 8, týkající se zásad využívání informátora a poskytování informací informátorovi o činnosti policie, poskytování osobních údajů informátorovi a umožnění přístupu informátora k utajovaným informacím.

Soudy i jeho obsah vyhodnotily nesprávně a k důkazu nepřihlédly v souladu se zásadou in dubio pro reo. V tomto ohledu poukázal na některé podle jeho názoru zvláštní právní úvahy soudů, např. závěr o tom, že informace, které měl M. B. a které sděloval dovolateli v jejich vzájemné komunikaci, byly takového charakteru, že takové informace mohl mít pouze pachatel trestné činnosti, tedy dovolateli muselo být jasné, že komunikuje s pachatelem odcizených vozidel a v takovém případě tedy tvrzená komunikace postrádala smysl.

Podle obviněného je přitom všeobecně známou notorietou, že policejní informátoři pocházejí z prostředí pachatelů trestné činnosti a z uvedeného důvodu jsou také jako informátoři využíváni. Skutečnost, že policejní informátor může mít informace, jaké může mít i skutečný pachatel, rozhodně nemusí znamenat, že by tímto pachatelem skutečně byl, proto tato argumentace nemůže při hodnocení důkazů ze strany soudu obstát.

11. Dovolatel M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2023, č. j. 3 T 182/2022-4341, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 8 To 392/2023-4406, zrušil a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž požádal, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí o podaném dovolání.

12. Obviněný M. G. (v příslušné pasáži též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) v dovolání odkázal taktéž na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodující soudy učinily rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jenž jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a zároveň dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

13. Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů je podle dovolatele způsob, jakým soud prvého stupně hodnotil důkaz v podobě SMS, kterou měl zaslat M. V. dne 20. 11. 2017, která zní „To nám asi bude k prdu, když máme novou identitu nebo ne?“. Soudy dospěly na základě interpretace uvedené SMS k závěru, že věděl o tom, že předmětné vozidlo je vozidlem, které bylo odcizeno, a že se pokoušel zajistit jeho legalizaci. V dané věci se pak pro soud jednalo o zásadní důkaz, ze kterého byla odvozena jeho vina. Soud prvého stupně však zcela pominul tvrzení obhajoby, která uvedla, že tato zpráva je reakcí na skutečnost, že do předmětného osobního automobilu byl několik dní před tím nahrán nový software, čímž automobil získal právě tuto „novou identitu“. K tomu došlo poté, co se předmětný automobil podruhé ocitl v autorizovaném servisu Intermobil ve XY, o čemž svědčí obviněným doložená faktura ze dne 15. 11. 2017. V autorizovaném servisu došlo ke kompletnímu přeprogramování automobilu. Právě toto považoval obviněný za novou „identitu“, o které se zmínil o několik dní později v předmětné SMS. Jedná se o běžně používaný termín v souvislosti s naprogramováním software automobilu. Navíc uvedená zpráva byla zaslána v souvislosti s nefunkčním systémem ABS, který zůstal nefunkční i poté, co se předmětné vozidlo vrátilo ze servisu. Vytkl, že soudy na tuto obhajobu nijak nereagovaly. Podle dovolatele je naprosto logické, že se zmiňoval o nové identitě vozidla 5 dní poté, co toto po přeprogramování převzal z autorizovaného servisu. V této souvislosti soudy rovněž zcela pominuly jeho tvrzení, že by nikdy nedal odcizený automobil do autorizovaného servisu, když by s ohledem na svoje dlouholeté zkušenosti při provozování autoservisu musel vědět, že autorizovaný servis by tuto skutečnost okamžitě zjistil. To ostatně potvrdil i svědek P. H.

14. Další extrémní rozpor má být podle dovolatele spojen s tím, jak soudy hodnotily svědeckou výpověď svědka P. H. Tento svědek opakovaně tvrdil, že v předmětném vozidle je umístěno číslo VIN CODE na jiném místě. Poté, co bylo zjištěno, že nemluví pravdu, pouze konstatoval, že se spletl. To samo o sobě by nemuselo být významné, pokud by stejný svědek netvrdil, že ve vozidle objevil i tzv. PIN číslo, což je skutečnost na jejímž základě dospěl soud k závěru, že se jedná o odcizený automobil. O jeho konkrétním umístění však odmítl cokoliv sdělit. Obhajoba tak neměla možnost nijak posoudit pravdivost jeho tvrzení o tom, že se toto číslo skutečně nachází v zadní části předmětného vozu. S ohledem na to, co svědek uváděl ve vztahu k číslu VIN, pak je třeba o tomto jeho tvrzení pochybovat. Soudy předmětné tvrzení neověřily, naopak vzaly za prokázané, že v předmětném vozidle se nacházel štítek s číslem PIN odcizeného vozidla, a to i přes to, že se svědek o tomto nezmínil ve svém odborném vyjádření a ani jinak toto nebylo soudu doloženo. Za verifikaci tvrzení nelze považovat dodatečně předloženou fotografii, ze které není zřejmé, zda se toto číslo nachází v předmětném vozidle a kde. Ani s touto námitkou se soudy nižších stupňů nikterak nevypořádaly.

15. Dovolatel dále vytkl neprovedení navrženého důkazu, a to ohledání předmětného vozidla, při kterém by bylo možno zjistit, na jakých částech vozidla se nachází identifikační štítek s číslem PIN, o kterém hovořil svědek. Tento svědek opakovaně odmítl uvést, na jakém místě vozidla byl tento štítek nalezen, což zdůvodnil tím, že je vázán povinností mlčenlivosti, která však nebyla nijak doložena. Zdůraznil, že smluvně převzatá mlčenlivost nemůže být důvodem pro odmítnutí sdělit skutečnost zásadní pro rozhodování v trestní věci. Pokud pak obviněný neví, kde se v automobilu předmětný štítek našel, nemůže ani on, ale ani rozhodující soud posoudit, zda se jedná o automobil kradený nebo naopak o automobil legálně pořízený, k jehož opravě byly pouze použity díly z kradeného automobilu.

16. Nesprávné právní hodnocení skutku dovolatel spatřoval v tom, že pokud byl odsouzen za přečin podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku, potom musí vymezení skutku obsahovat popis toho, jakým způsobem usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině, a rovněž popis skutečností, na jejichž základě věděl nebo mohl vědět, že se jedná o kradenou věc. Obviněný vysvětlil, že od prodávajících měl k dispozici všechny doklady nezbytné k převodu vozidla a že předložené doklady byly zcela v souladu s běžnou praxí, která mezi obchodníky při obchodování s osobními vozidly panuje, na což však soudy nereagovaly. V další části popisu skutku soud uvedl pouze to, že obviněný svěřil předmětné vozidlo k jeho zprovoznění obviněnému M. V., který pak změnil jeho identifikační znaky. Soud neuvedl, že mu ho svěřil za tím účelem, aby tento změnil jeho identifikační znaky. Pokud snad spoluobviněný M. V. měnil identifikační znaky vozidla (o čemž lze s ohledem na zjištěný skutkový stav věci pochybovat), pak o tomto obviněný nevěděl, což je ostatně i skutkový závěr, který učinily oba rozhodující soudy v rámci vymezení skutku. Soudy nikterak nereagovaly ani na námitku, že nebylo zjištěno žádné konkrétní jednání obviněných. Při absenci konkrétního údaje o tom, na základě jakých skutečností obviněný věděl, že se jedná o věc odcizenou, nebo údaje o tom, jakou konkrétní činností usiloval o to, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, která byla získána trestným činem, nemůže takto vymezený skutek být trestným činem.

17. Dovolatel M. G. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok II., který byl podle jeho názoru zřejmě chybně označen bodem I., rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 8 To 392/2023-4406, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a zároveň Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a ve věci rozhodl.

18. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného M. V. po rekapitulaci dovolací argumentace připomněl, kdy lze uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mimo meze citovaného důvodu shledal námitky dovolatele, jimiž se snažil dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Žádný dovolatelem tvrzený extrémní nesoulad ve věci státní zástupce neshledal.

19. K polemice dovolatele se zjištěními vztahujícími se ke skutkům pod body 1/, 2/, 3a/ uvedl, že odborná vyjádření OKTE České Budějovice a OKTE Praha ani výpovědi jejich zpracovatelů nejsou ve vztahu k jednotlivým motorovým vozidlům v rozporu. Pokud jde o předmětné motorové vozidlo tov. zn. BMW, tak provedení úprav zkoumala obě odborná vyjádření, ovšem zpracovatel odborného vyjádření OKTE České Budějovice Jakub Ziegelbauer neprováděl destruktivní metodu zkoumání, proto se jeho odborné vyjádření a výpověď lišily od závěrů odborného vyjádření OKTE Praha a výpovědi jeho zpracovatele Petra Hojnice.

Státní zástupce zdůraznil, že rozdíl mezi odbornými vyjádřeními ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. BMW tedy spočívá v užitých metodách zkoumání, přičemž provedení úprav vozidla bylo potvrzeno metodou užitou OKTE Praha. Odborná vyjádření OKTE nejsou co do svých závěrů v rozporu, ani pokud jde o předmětné motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, protože toto motorové vozidlo OKTE Praha vůbec nezkoumal, vychází se tedy pouze z odborného vyjádření OKTE České Budějovice a z výpovědi jeho zpracovatele Jakuba Ziegelbauera.

Pokud jde o třetí předmětné motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Tiguan, tak toto nebylo zkoumáno OKTE České Budějovice, vychází se tedy z odborného vyjádření OKTE Praha a z výpovědi jeho zpracovatele Milana Hejnice (pozn.: zřejmě myšleno Petra Hojnice). Provedení úprav na předmětných motorových vozidlech za účelem zastření jejich původu prokazují citovaná odborná vyjádření spolu s dalšími důkazy, které obviněný v dovolání nezmiňoval a které soud prvního stupně popisoval, např. u motorového vozidla tov.

zn. Škoda Octavia je to svědek D. N., který potvrzuje prodej kompletně shořelého vozidla pro kupující D. P. (nyní manželku obviněného D. V.), přičemž koupi telefonicky obstarával neznámý muž, jehož telefonní číslo svědek D. N. v době prodeje shořelého vozidla napsal na kupní smlouvu. Časové údaje o pořízení fotografií vycházejí ze zajištěných stop z domovní prohlídky u obviněného. K obecnému závěru svědka Jakuba Ziegelbauera o tom, že k přenesení znaků z cizího neidentifikovaného vozidla do opravovaného vozidla může dojít i jiným způsobem, poznamenal, že tento obecný závěr doplňuje výpověď svědka Petra Hojnice, který vypověděl, že např. na vozidle tov.

zn. Volkswagen Tiguan byla provedena diagnostika sedmi řídících jednotek a imobilizéru. Bylo zjištěno, že pět řídících jednotek jednoznačně náleží jednomu totožnému vozidlu, kterým bylo odcizené vozidlo. Tento podstatný skutkový závěr, že pět řídících jednotek ve zkoumaném vozidle náleželo k odcizenému vozidlu, pak logicky vylučuje obhajobu vystavěnou na námitkách o tom, že zkoumané vozidlo mělo být poskládáno z různých nakoupených součástí, které možná pocházejí z různých odcizených vozidel. Náhodná koupě pěti řídících jednotek na různých vrakovištích je podle státního zástupce velmi nevěrohodná.

Zásahy obviněného do motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Tiguan potvrzuje komunikace mezi obviněným a M. G.

20. Pokud jde o skutková zjištění ve vztahu k jednání obviněného pod bodem 4/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, státní zástupce toliko ve stručnosti poznamenal, že skutkové závěry uvedené pod bodem 83. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a pod bodem 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze z provedených důkazů učinit.

21. Stran skutkových zjištění soudů týkajících se jeho jednání pod body 5/ až 6/ rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že v posuzované věci je zřejmé, že M. B., který se na krádežích motorových vozidel podílel, sice mohl být informátor obviněného, avšak posuzované jednání obviněného v postavení policisty spočívá v tom, že M. B. dlouhodobě poskytoval informace z policejních evidencí k trestné činnosti. Obviněný tedy byl jako policista informátorem pachatele M. B., který byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 13 T 76/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 5 To 307/2021, za krádeže motorových vozidel uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice s ostrahou. Tento závěr lze učinit především ze zajištěné komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp mezi obviněným a M. B. a z obviněným realizovaných lustrací v informačním systému ETŘ ke krádežím motorových vozidel. Z naposledy citovaných důkazů je naprosto zřejmá časová souvislost mezi krádežemi motorových vozidel, následným nahlížením obviněného do informačního systému Elektronického trestního řízení a následným neoprávněným sdělením zjištěných informací z ETŘ M. B. Ve vztahu ke skutkům 5a/, 5b/, 5c/, 5d/, 5e/, 5f/, 5g/, 5h/ a 6/ rozsudku soudu prvního stupně lze podle státního zástupce učinit závěr, že se jednalo o dlouhodobou aktivní činnost obviněného.

22. K námitkám dovolatele, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkových podstat trestných činů, ale případně by mohlo být posouzeno jako nedbalostní trestné činy (a to jako přečin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 232 tr. zákoníku nebo jako přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku), státní zástupce uvedl, že soudy zjištěnému skutkovému stavu koresponduje právní kvalifikace skutků jako přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se co do právní kvalifikace skutků v bodě 15. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku ztotožnil se soudem prvního stupně a odkázal na body 92. až 103. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Právní kvalifikace skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným, je podle státního zástupce správná, namítaný dovolací důvod tak není dán.

23. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. V. je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

24. Ve vyjádření k dovolání obviněného M. G. státní zástupce konstatoval, že námitky, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu, spadají mimo meze důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Pokud jde o námitku týkající se hodnocení SMS, pak státní zástupce zdůraznil, že se jedná o komunikaci mezi obviněnými v aplikaci WhatsApp, přičemž odvolací soud předmětnou zprávu zmiňoval pod bodem 89.

odůvodnění svého rozsudku s tím, že tato sama o sobě aktivní podíl obviněného neprokazuje, avšak ve spojení s další komunikací prostřednictvím aplikace WhatsApp, z níž plyne, že obviněný s M. V. spolupracuje a žádá jej o další a další zásahy do vozidla, již aktivní účast obviněného na přeměně vozidla prokazuje. Vědomost obviněného o tom, že předmětné vozidlo je vozidlem odcizeným ve Francii, soudy vyvozovaly především z okolností spočívajících v nabytí vozidla od neznámých cizinců bez dokladů o vlastnictví prodávajících cizinců k vozidlu a z obsahu kompletní komunikace s M.

V. prostřednictvím WhatsApp o přeměně vozidla. Pokud obviněný namítal, že by nikdy nedal odcizený automobil do autorizovaného servisu, když jako obchodník s motorovými vozidly věděl, že by autorizovaný servis odcizené vozidlo zjistil, státní zástupce upozornil na skutečnost, že vozidlo identifikované v autorizovaném servisu ve Znojmě jako odcizené by bylo zajištěno v centrálním skladě Policie České republiky v Brně v ulici XY, kde by je posuzoval policejní útvar, v němž byl jako policista zařazen M.

V., s nímž obviněný úzce spolupracoval, jak se také v posuzované věci stalo.

25. Ve vztahu k námitce stran ověření pravdivosti výpovědi svědka Petra Hojnice ohledně čísla PIN vozidla, která je zdůvodňována jeho nesprávnou odpovědí na otázku o umístění čísla VIN ve vozidle, státní zástupce toliko poznamenal, že věrohodnost svědka měla být na základě uplatněného důkazního návrhu obviněného ověřena provedením ohledání vozidla, který byl soudem zamítnut z důvodu nadbytečnosti, která je odůvodněna v rozsudku odvolacího soudu pod bodem 10. Skutečnosti, které by měl navržený důkaz prokázat, podle odvolacího soudu jednoznačně vyplývají z odborného vyjádření a z výpovědi svědka Petra Hojnice, který byl k odbornému vyjádření podrobně u hlavního líčení vyslechnut a osvětlil, na základě jakých skutečností k závěrům ohledně manipulace vozidla VW Tiguan dospěl. Návrh na provedení ohledání předmětného vozidla není podle státního zástupce ani podstatným důkazem. Podstatná je část výpovědi svědka Petra Hojnice, který k odbornému vyjádření vypověděl, že na vozidle provedli diagnostiku, kdy prověřovali sedm řídících jednotek a imobilizér. Odborným prověřením bylo zjištěno, že pět řídících jednotek jednoznačně náleží jednomu totožnému vozidlu, kterým bylo odcizené vozidlo. Tento podstatný skutkový závěr, že pět řídících jednotek ve zkoumaném vozidle náleželo k odcizenému vozidlu, logicky vylučuje obhajobu obviněného vystavěnou na námitkách o tom, že zkoumané vozidlo mělo být poskládáno z různých nakoupených součástí, které možná pocházejí z různých odcizených vozidel, o čemž ale obviněný nevěděl. Odvolací soud podstatný skutkový závěr popsal v bodě 81. odůvodnění rozsudku. Zdůraznil, že ohledáním vozidla zacíleném na nalezení čísla PIN v jeho zadní části by ani nedošlo k vyvrácení podstatného skutkového závěru o pěti řídících jednotkách pocházejících z jednoho totožného vozidla, kterým bylo odcizené vozidlo.

26. Pokud dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. popřel právní kvalifikaci skutku jako přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, s tím, že v popisu skutku není uvedeno, jakým způsobem měl usilovat, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině, a rovněž na základě jakých skutečností měl vědět nebo mohl vědět, že se jedná o kradenou věc, státní zástupce zdůraznil, že v popisu skutku obsaženém v bodě 3b/ rozsudku soudu prvního stupně způsob usilování o ztížení zjištění původu věci uveden je, přičemž jde o popis procesu nákupu vozidla, provedení úprav vozidla, jeho následné neoprávněné zaregistrování na Městském úřadu Pohořelice a užívání obviněným a jeho manželkou. Soudy zjištěnému skutkovému stavu tak učiněná právní kvalifikace odpovídá (viz odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pod bodem 15., který se ztotožnil s nalézacím soudem a odkázal na body 92. až 103. jeho rozhodnutí).

27. Státní zástupce i ve vztahu k dovolání obviněného M. G. dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

28. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obě dovolání jsou zjevně neopodstatněná.

IV. Důvodnost dovolání

29. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Oba obvinění ve svých dovoláních shodně odkázali na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

31. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího (zejména str. 27–30, body 75. – 91. rozsudku soudu prvního stupně, str. 12–14, body 10.–14.

rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obvinění uplatnili ve svých dovoláních, jsou opětovným opakováním jejich obhajoby z předchozích fází řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly.

K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.

12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

32. Oba dovolatelé zpochybňovali jednotlivé závěry soudů, které činily z toho kterého důkazu, přičemž však jednotlivé důkazy i závěry vytrhávali z celého kontextu provedených důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění. Veškeré důkazy provedené soudem prvního stupně však ve svém souhrnu, ve kterém byly nalézacím soudem pečlivě a zcela logicky hodnoceny, jednotlivé námitky dovolatelů vylučují. Soudy obou stupňů pak vysvětlily, na jakém základě dospěly k odlišným závěrům od obhajoby obviněných, a reagovaly i na podstatné námitky obviněných. Pokud na některé námitky explicitně nereagovaly, pak tak bylo učiněno v případě, kdy se jednalo o námitky bez většího významu, které by ani v případě jejich přitakání nemohly na věci s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti ničeho změnit, respektive nemohly narušit ucelený řetězec na sebe navazujících důkazů. V daném ohledu lze připomenout, že i z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že není porušením práva na řádný proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 3711/19), jak tomu bylo i v posuzované věci.

Konkrétně k dovolání obviněného M. V. z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Ke skutkům pod body 1/, 2/, 3a/

33. Obviněný M. V. své dovolací námitky zaměřil především proti hodnocení odborných vyjádření OKTE v Českých Budějovicích a OKTE Praha, jimž vytkl, že odborníci nedospěli k jednoznačnému závěru o tom, že by vozidla značky BMW 118d a Octavia Škoda RZ XY měly nepůvodní díly či že by s vozidly bylo jakkoliv manipulováno s cílem zastřít jejich původ. K tomu lze v prvé řadě zdůraznit, že závěr, s jakým cílem bylo s vozidly manipulováno, je závěrem, který může učinit pouze soud na základě uceleného souhrnu důkazů, rozhodně jej nemohou učinit znalci či odborníci posuzující, zda vozidla obsahovala nepůvodní díly.

To, že vozidla BMW 118d, Škoda Octavia i VW Tiguan nepůvodní díly opravdu obsahovaly, vyplývá z odborných vyjádření OKTE České Budějovice a OKTE Praha zcela jednoznačně. Jak však správně poznamenal státní zástupce, obviněný zcela opomíjí, že jednotlivá odborná vyjádření si vzájemně neodporují, neboť k odlišným závěrům dospěli zpracovatelé pouze v tom rozsahu, v jakém vozidla zkoumali při použití jiné metody. Pokud jde o vozidlo BMW 118d, zpracovatelé odborného vyjádření OKTE České Budějovice rozhodně neučinili závěr, že zásah do žádného z identifikátorů nebyl učiněn, jen konstatovali, že žádný takový zásah zkoumáním při využití nedestruktivní vizuální metody nezjistili (č. l.

180). Pokud pak zpracovatelé odborného vyjádření OKTE Praha (č. l. 183–184) zásahy do identifikátorů zjistili při využití jiných metod, které byly podrobnější než metoda vizuální nedestruktivní, neboť při nich byly odstraněny barva a tmel a bylo tak nahlédnuto hlouběji, než jak mohli učinit zpracovatelé OKTE České Budějovice, nečiní jej to rozporným s předchozím odborným vyjádřením, nýbrž specifičtějším. Odborné vyjádření OKTE Praha pak obsahuje zcela podrobný a jednoznačný výpis dílů vozidla, na nichž byla změněna identifikačního čísla vozidla, včetně fotografií svárů, jimiž byly takové díly přivařeny, a identifikačních čísel (fotodokumentace na č. l.

185–194). U vozidla Škoda Octavia byly rovněž zcela jednoznačně zjištěny změny identity vozidla, jak je zjevné z odborného vyjádření OKTE České Budějovice, který použil metody nedestruktivní vizuální a destruktivní chemické, a to na různých částech vozidla při velkém množství identifikačních znaků (viz odborné vyjádření na č. l. 423–424). To stejné platí, pokud jde o vozidlo VW Tiguan, u něhož OKTE Praha destruktivními metodami nalezl štítky, které nejsou příslušné ke karoserii zkoumaného vozidla, a zjistil, že neodpovídá datum výroby vozidla podle nalezených štítků s výrobním číslem a datem výroby vozidla podle výrobce vozidla, které bylo zjištěno na základě nalezeného jedinečného znaku (viz odborné vyjádření na č. l.

669–671). Zpracovatelé odborných vyjádření pak ve svých výpovědích v hlavním líčení své závěry potvrdili a podrobně rozvedli. Jde-li o závěry odborného vyjádření OKTE Praha a OKTE České Budějovice ve vztahu k vozidlu BMW 118d, pak ani jejich zpracovatelé je nepovažovali za vzájemně rozporné a rovněž poukázali na odlišné metody s tím, že destruktivní umožnily podrobnější zkoumání vozidla a specifičtější závěry.

Závěry soudu o tom, že na vozidlech byly nalezeny díly, které byly neoriginální a které nesly identifikační znaky jiných vozidel, čímž došlo k neoprávněné změně identity jednotlivých vozidel, je tedy zcela v souladu s výše uvedenými odbornými vyjádřeními i výslechy jejich zpracovatelů. Takový závěr není v žádném, už vůbec ne zjevném rozporu ani s žádným jiným důkazem, ostatně obviněný M. V. ve svém dovolání ani nespecifikoval, v čem konkrétně by takový zjevný nesoulad měl spočívat.

34. Dovolateli M. V. pak nelze přisvědčit ani v tom, že by nebylo najisto prokázáno, že s uvedenými vozidly nezákonným způsobem nakládal právě on. Aniž by bylo potřeba reprodukovat podrobné dokazování a veškeré z něj vyvozené závěry učiněné soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, lze toliko ve stručnosti připomenout, že jak v případě vozidla BMW 118d, tak v případě vozidla Škoda Octavia se jednalo o vozidla manželky obviněného, u nichž vyplynulo, že se jedná v základu o odcizená auta, u nichž byla nahrazena řada dílů s identifikačními čísly jiných vozidel.

V případě vozidla BMW bylo odborným zkoumáním OKTE Praha zjištěno, že se jednalo ve skutečnosti o vozidlo BMW 116d s koncovým výrobním číslem XY, u něhož byly vyměněny díly a nahrazeny identifikačními znaky vozidla BMW 118d s koncovým výrobním číslem XY, které bylo zakoupeno prostřednictvím M. B. od EUROvraku jako havarované. Obě vozidla, tedy jak vozidlo odcizené, tak bourané vozidlo zakoupené od EUROvraku, byla zachycená na fotografiích mobilním telefonem v dílně M. B. V případě vozu Škoda Octavia bylo na základě odborného zkoumání OKTE České Budějovice zjištěno, že šlo o odcizené vozidlo Škoda Octavia s koncovým výrobním číslem XY, které bylo upraveno tak, aby jeho identifikační znaky odpovídaly vozidlu Škoda Octavia s koncovým výrobním číslem XY, které bylo dovolatelem na jméno jeho partnerky zakoupeno jako ohořelý nepojízdný vrak od společnosti XY, jejímž jednatelem byl D.

N. Ten potvrdil, že to byl obviněný, kdo chtěl napsat kupní smlouvu na jeho tehdejší přítelkyni, i to, že na kupní smlouvě byla evidentně dopsána částka o 100 000 vyšší, než za jakou vrak prodal. Při domovní prohlídce u obviněného pak byl nalezen i daňový doklad potvrzující, že na jméno tehdejší přítelkyně obviněného (přičemž v objednávce bylo uvedeno telefonní číslo i e-mail obviněného) byl poštou zaslán díl označený jako štítek typový na sloupek, přičemž se podle odborného vyjádření nejednalo o originální, ale náhradní typový štítek.

Obviněný i M. B. potvrdili, že na obou vozidlech pracoval v dílně M. B. právě obviněný (ať už spolu s M. B. či převážně sám). Za daných okolností nutno uzavřít, že to byl zejména obviněný, kdo vědomě upravoval v dílně M. B. odcizená vozidla tak, aby tato měla identitu zakoupeného bouraného vozidla a vraku (na jehož kupní smlouvě byla přepsána kupní cena, aby tato nebudila pozornost pro následně nelegálně upravené plně pojízdné vozidlo při jeho registraci na úřadě). S ohledem na zkušenosti, pracovní zařazení, ale i zaznamenanou komunikaci mezi obviněným a M.

B. nelze pochybovat o tom, že obviněný věděl, že upravuje vozidla, která byla odcizená, a mění tak jejich identitu na identitu vozidel legálně zakoupených. Uvedenými zjištěními byla vyloučena i argumentace dovolatele stran zakoupení náhradních dílů na opravu vozidel z různých vrakovišť, neboť v takovém případě by jistě nedošlo k nahrazení tolika dílů ze stejných konkrétních odcizených vozidel, navíc v případě vozidla Škoda Octavia se na odcizení pravděpodobně podílel M. B., o čemž obviněný podle komunikace mezi ním a M.

B. ze dne 13. a 14. 1.

2014 věděl, stejně tak by nebylo odcizené vozidlo MBW 116d vyfoceno v dílně M. B. Nadto by obviněný neměl důvod k úpravě kupní ceny na kupní smlouvě ohořelého vraku a rozhodně by pak o odcizeném vozidle nekomunikoval s M. B. (když se nejednalo o získávání informací o vozidle od M. B. jako od policejního informátora, ale naopak o sdělování informací po nahlížení na událost v informačním systému ETŘ jemu). I v případě vozidla VW Tiguan oba obvinění potvrdili, že to byl právě obviněný M. V., kdo se podílel na úpravě tohoto vozidla, byť tito tvrdili, že se měl pouze pokoušet zprovoznit jeho elektroniku.

Celý model legalizace odcizeného vozidla však probíhal stejným způsobem; bylo zakoupeno po poškození požárem nepojízdné neopravitelné vozidlo VW Tiguan s koncovým trojčíslím výrobního čísla XY, jehož díly byly využity pro změnu identifikačních údajů na odcizeném vozidle VW Tiguan s koncovým výrobním číslem XY. Rovněž zachycená komunikace mezi oběma obviněnými potvrzuje účast obviněného M. V. na změně identity vozidla.

35. Zcela irelevantní je argumentace dovolatele tím, že z tvrzení Ing. Jakuba Ziegelbauera vyplynulo, že k přenesení identifikačních znaků může dojít i jiným způsobem, než jak bylo tvrzeno v napadených rozsudcích. Nutno zdůraznit, že znalcům/odborníkům nepřísluší činit skutkové závěry soudu. Závěr soudu o tom, že k přenesení identifikačních znaků došlo výše popsaným vědomým a úmyslným jednáním obviněného, rozhodně není v rozporu s konstatováním zpracovatele odborného vyjádření Ing. Jakuba Ziegelbauera. V dané souvislosti je totiž podstatné, že tento připustil i způsob přenesení identifikačních znaků takovým způsobem, jaký kladl soud obviněnému za vinu, resp. že takový způsob nevyloučil. Je totiž právě a jen na soudu, který provádí důkazy, aby tento vyhodnotil důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k finálním skutkovým závěrům, zatímco zpracovatel odborného vyjádření se vyjadřuje toliko omezeně a zejména po technické stránce k úpravám na vozidle a možnostem přenosu identifikačních znaků, aniž by hodnotil (a ani mu to nepřísluší) veškeré okolnosti případu. Pokud tedy způsob přenosu identifikačních znaků, jak k němu došlo podle soudu prvního stupně, byl odborníkem připuštěn a odpovídá i ostatním provedeným důkazům, resp. je nutno jej ve světle ostatních provedených důkazů považovat za jedinou logickou skutkovou verzi, pak se nejedná o žádný, už vůbec ne zjevný rozpor s provedenými důkazy.

Ke skutku pod bodem 4/

36. Dovolatel považoval závěr o tom, že se měl obohatit o motor k vozidlu č. XY za čistou spekulaci bez opory v jakémkoliv z důkazů. Domněnkou soudu je podle něj i závěr, že z jeho strany mělo dojít ke zfalšování podpisu svědka R. P. Soudy však závěr o tom, že podpis na usnesení o vzdání se práva stížnosti zfalšoval právě obviněný, nečinily toliko na základě výpovědi svědka, že předmětné usnesení nepodepsal. Uvedený závěr dovodily zejména ze skutečnosti, že to byl právě obviněný, kdo vyhotovil protokol o vrácení věci, tj. šesti motorů (č. l.

1118), tomuto svědkovi s vyznačením, že k převzetí skutečně došlo, ačkoliv tak tomu nebylo, jak ostatně nakonec i sám obviněný potvrdil. Je jen těžko uvěřitelné, že se jednalo o pouhou chybu v předávacím protokolu. Takovou chybou by mohlo být vyhotovení protokolu, určitě však ne stvrzení převzetí vydávaných věcí, když k němu vůbec nedošlo. Jedinou chybou, která byla v tomto směru učiněna, bylo rozhodnutí o vrácení těchto šesti motorů R. P., přestože tyto byly zajištěny v autodílně D. Z. Zajištěny pak byly i písemnosti z Centrálního skladu zajištěných věcí, potvrzující předání šesti kusů motoru obviněnému dne 13.

2. 2020 a kopie usnesení ze stejného dne, na němž bylo dopsáno vyjádření o vzdání se práva stížnosti s uvedeným falšovaným podpisem R. P. (č. l. 1104). Navíc bylo ze zajištěného telefonu obviněného (č. l. 1142–1146) zjištěno, že se obviněný dne 12. 2. 2020, tedy den před převzetím motorů obviněným, domlouval se svědkem P. Š., majitelem společnosti XY, s. r. o., na odvozu šesti motorů s tím, že jeden z nich by na něco potřeboval. Svědci J. P. a V. T., tehdejší zaměstnanci P. Š., uvedli, že je v roce 2020 svědek P.

Š. poslal do Brna do policejního skladu, kde převzali asi 5-7 motorů. Je zcela neuvěřitelná obhajoba obviněného, že P. Š. požádal, aby odvezl předmětné motory svědkovi R. P. Takový postup při vydávání věcí policejním orgánem rozhodně není v pořádku a regulérní, nadto svědek R. P. potvrdil, že mu žádné motory vydány v roce 2020 nebyly. Sám svědek P. Š. zcela účelově popřel, že by kohokoliv do policejního skladu pro vyzvednutí motoru posílal, čímž ale vyvrací i verzi obviněného. Tyto skutečnosti také kolidují s obhajobou obviněného, že se se svědkem domlouval na zakoupení jednoho motoru pro známého.

Z výpovědí svědků J. P. a V. T. ve světle zajištěné komunikace mezi obviněným a P. Š. je naopak nepochybné, že obviněný skutečně nechal předmětné motory těmito svědky P. Š. odvézt s tím, že jeden z nich si chce ponechat. Na jistotu pak učiněné závěry soudu prvního stupně postavilo zjištění vyplývající z vyjádření OKTE České Budějovice, jímž byl zjištěn zásah do výrobního čísla motoru, který byl zajištěn v garáži obviněného, z něhož se podařilo vyvolat původní výrobní číslo ve tvaru XY. K tomuto motoru bylo zjištěno, že byl při výrobě zamontován do vozidla Škoda Octavia VIN XY, jehož díly obsahující štítky s předmětným VIN byly již v roce 2009 zaznamenány v autodílně užívané D.

Z., kterému také měly být správně předmětné motory z policejního skladu vráceny.

Všechny tyto důkazy tak tvoří ucelený řetězec, z něhož bez jakýchkoliv důvodných pochybností vyplývá, že motor, který byl v garáži obviněného zajištěn, byl jedním z motorů, které měly být vydány D. Z., ale namísto toho je z policejního skladu obviněný nechal odvézt zaměstnanci svědka P. Š., po němž jeden z odvezených motorů požadoval.

37. Přisvědčit nelze ani námitce dovolatele, že se nedopustil skutků pod body 5 a/– 5 h/, 6/, protože jako nepřímý důkaz pro usvědčení obviněného nemůže svědčit skutečnost, že z odposlechů vyplynulo, že se svědkem M. B., kterého využíval jako svého policejního informátora, udržoval mimoprofesní znaky, ani to, že v dané době nedošlo k vypátrání odcizených vozidel, přestože mezi nimi docházelo ke komunikaci. Soudy však vinu dovolatele rozhodně nevyvozovaly ze skutečnosti, že se svým policejním informátorem udržoval mimoprofesní vztahy, ani ze samotné skutečnosti, že v dané době nedošlo k objasnění předmětné trestné činnosti. Z komunikace mezi obviněným a svědkem M. B. zcela jasně vyplývá, že obviněný je tím, kdo informoval svědka M. B. o informacích, k nimž měl obviněný jako policista přístup. Obviněný se sice hájil tím, že se svědkem sdílel toliko údaje potřebné k tomu, aby mu tento mohl pomoct zjistit o odcizených vozidlech více, to však není, jak vyplývá ze zajištěné komunikace mezi těmito dvěma, pravdou. Svědek M. B., jako informátor, např. nepotřeboval informaci, zda je odcizené vozidlo vybaveno GPS, když tato skutečnost mohla být toliko prospěšná samotné policii, která by jejím prostřednictvím mohla vozidlo vyhledat. Sdělení informace, že odcizené vozidlo GPS vybavené není, bylo informací, která tak byla jen ke prospěchu tomu, kdo vozidlo odcizil nebo je následně získal. U jednotlivých skutků nebylo zjištěno, že by svědek M. B. poskytoval obviněnému jakékoliv informace, které by mohly vézt k nalezení odcizeného vozidla či zjištění pachatele, či že by obviněný jakékoliv takové informace po svědkovi chtěl. Naopak to byl obviněný, kdo po nahlížení do informačního systému ETŘ sdílel se svědkem informace – avšak nikoliv takové, které by mohly svědkovi pomoct v zjišťování dalších informací pro vyšetřování, nýbrž takové, které mu mohly pouze umožnit jako pachateli uniknout jeho vypátrání. Pokud by se obviněný snažil trestnou činnost, ohledně níž se svědkem M. B. komunikoval, objasnit, jistě by mu nezasílal zprávy typu: „doufám, že má ta X3 vypnuté vyhledávání, už chybí…“. Takové zprávy svědčí jen o tom, že přáním obviněného, v jehož souladu jednal, bylo nenalezení odcizeného vozidla policií a nezjištění pachatele. V neprospěch obviněného tedy nebylo hodnoceno to, že v době, kdy docházelo ke komunikaci mezi ním a jeho policejním informátorem, nedošlo k vypátrání odcizených vozidel, ale to, že bylo zjištěno, že k jejich vypátrání a objasnění věci a pachatele nečinil žádné kroky. Jelikož by bylo zcela nadbytečné reprodukovat veškerou komunikaci mezi obviněným a svědkem ve vztahu k jednotlivým dílčím skutkům (scan na č. l. 1545–1585), odkazuje Nejvyšší soud v podrobnostech na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 66.–74., obsahující konkrétní data odcizení vozidel i zprávy mezi obviněným a svědkem, z nichž se výše uvedené závěry bez jakýchkoliv pochybností podávají.

Konkrétně k dovolání obviněného M. G. z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Ke skutku pod bodem 3b/

38. Dovolatel M. G. ve vztahu ke skutku pod bodem 3b/ rozporoval svou vědomou účast na jakýchkoliv nelegálních změnách identity vozidla VW Tiguan. Hájil se tím, že havarované, nepojízdné vozidlo VW Tiguan zakoupil od odtahové služby z Polska, která potřebovala opravit závadu na odtahovém vozu, přičemž jej nezajímal doklad o koupi vozidla, neboť mu pro účely zápisu stačil technický průkaz. Koupě mu připadala výhodná a měl za to, že si auto pouze doskládá a opraví elektroniku, o což požádal obviněného M.

V. a následně autorizovaný servis Intermobil. Netušil, že se jedná o kradené vozidlo, a nikterak se nepodílel na změně identity vozidla. Opětovně, jako činil už v předcházejících fázích řízení, zpochybňoval vyložení jím užitého pojmu „nové identity“ ve zprávě, kterou zasílal obviněnému M. V. dne 20. 11. 2017, kdy podle svého výkladu jí myslel naprogramování nového softwaru automobilu. Takové argumentaci dovolatele však nelze přisvědčit, neboť za identitu vozidla se běžně označují identifikační znaky, podle nichž lze identifikovat konkrétní vozidlo, nikoliv jeho software.

Nelze pak pominout, že i svědek J. K., vedoucí autoservisu Intermobil ve XY konstatoval, že již před návštěvou servisu muselo dojít ke změně identity, jak dovozoval z vyňatých tzv. budíků a skutečnosti, že mezi sebou nekomunikovaly řídící jednotky. Přisvědčit nelze ani zbylé části jeho obhajoby, neboť pokud měl za to, že vozidlo není kradené, pak není pochopitelné, proč na tomto vozidle (ve skutečnosti s koncovým trojčíslím výrobního čísla XY), které měl z části opravovat on a z části obviněný M.

V., byly změněny identifikační znaky (nikoliv jeden nedopatřením při náhradě dílu při opravách vozidla) odpovídající jednomu jinému konkrétnímu vozidlu (s již uvedeným koncovým trojčíslím výrobního čísla XY), tedy ne různým náhodným vozidlům, a proč taky sám ve zprávě spoluobviněnému hovořil o nové identitě vozidla. Naopak všechny výše uvedené okolnosti nasvědčují tomu, že obviněný M. G. věděl o tom, že vozidlo bylo odcizeno a přičinil se o to, aby jeho identifikační znaky byly změněny, a bylo tak ztíženo rozpoznání pravého původu vozidla.

39. Dovolatel vytýkal i způsob hodnocení svědecké výpovědi svědka Petra Hojnice, zejména pokud jde o jeho tvrzení, že ve vozidle bylo nalezeno i tzv. PIN číslo, o jehož konkrétním umístění však odmítl cokoliv sdělit. Z uvedeného důvodu pak navrhoval ohledání předmětného vozidla, čemuž však soudy nevyhověly. K tomu je vhodné předeslat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

40. Soudy nižších stupňů nikterak nepochybily, pokud návrhu obviněného na ohledání předmětného vozidla nevyhověly. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný předmětný důkazní návrh učinil v hlavním líčení konaném dne 24. 7. 2023 (viz protokol na č. l. 4252 a násl.), které bylo odročeno na den 18. 9. 2023, aniž by bylo o důkazních návrzích rozhodnuto. V hlavním líčení konaném dne 18. 9. 2023 však na dotaz předsedy senátu strany sdělily, že nečiní další návrhy na doplnění dokazování, což zpochybňuje i okolnost, že obviněný na svém dříve učiněném důkazním návrhu trval. Svůj návrh pak ale zopakoval v odvolacím řízení. Odvolací soud však předmětný důkazní návrh jako nadbytečný usnesením ve veřejném zasedání o odvolání konaném dne 20. 2. 2024 zamítl (viz protokol na č. l. 4402 a násl.). K tomu pod bodem 10. odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že skutečnosti, které by měl tento navrhovaný důkaz prokazovat, jednoznačně vyplývají ze závěrů odborného vyjádření a výpovědi svědka Petra Hojnice, který byl podrobně k věci u hlavního líčení vyslechnut a osvětlil, na základě jakých skutečností k závěrům ohledně manipulace vozidla VW Tiguan dospěl. Takovému odůvodnění zamítnutí důkazního návrhu nelze ani podle Nejvyššího soudu ničeho vytknout.

41. Z odborného posudku OKTE Praha ve spojení s výslechem jeho zpracovatele Petra Hojnice totiž vyplynuly dostatečně konkrétní a obsáhlé informace o tom, jaké konkrétní díly obsahovaly ty které identifikační znaky, jak bylo s kterými štítky manipulováno (jejich poškozením), ze kterého roku pochází jednotlivé (nahrazené) díly vozidla. Rozvedl také, které řídící jednotky náležely odcizenému vozu, přestože byly ve zkoumaném vozidle evidentně původní, nikoliv měněné. Zkoumané vozidlo pak nad rámec sady zámků a klíčů a přizpůsobení řídící jednotky imobilizéru a imobilizéru k novému VIN a k těm novým klíčům, k čemuž došlo v roce 2017, obsahovalo toliko díly a identifikační znaky dvou vozidel, a to s koncovými trojčísly výrobních čísel 470 a 497, tedy zaregistrovaného vozidla a předmětného vozidla odcizeného.

Je stěží uvěřitelné, že by k takové situaci mohlo dojít zakoupením součástek z různých vrakovišť, navíc svědek Petr Hojnic uvedl, že podle jeho názoru byly díly obsahující identifikační údaje odcizeného vozidla, tj. s koncovým trojčíslím výrobního čísla XY, na vozidle původní, neměněné. Podrobnější dokazování ve vztahu k číslu PIN, jehož přesné umístění je pod obchodním tajemstvím automobilky Škoda, by tak za všech okolností bylo skutečně nadbytečné. Nic, rozhodně ne pouhá mýlka ohledně umístnění čísla VIN, ve vztahu k němuž se svědek ještě v rámci své výpovědi opravil, nenasvědčuje o jeho neodbornosti či nevěrohodnosti.

Soudy tedy neměly žádný důvod, aby svědku nevěřily. Že nemůže sdělit zcela přesné umístění čísla PIN dostačujícím argumentem jistě není. Nelze opomenout, že svědek číslo PIN našel, také je zadokumentoval a fotografie předložil, přičemž je zjevné, že pokud by na vozidle toto číslo nenašel, pak by je neměl jak zjistit, vyfotit a zaslat automobilce Škoda ke zjištění vozidla, ke kterému patří. Stejnému vozidlu, k jakému byl přiřazen daný PIN, pak odpovídalo i pět řídících jednotek vozidla.

42. Lze uzavřít, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč jí neuvěřily. Nic nenasvědčuje ani tomu, že bylo porušeno pravidlo in dubio pro reo, které znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněných v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětných skutků a usvědčují z jeho spáchání obviněné (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

43. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné

nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

44. Dovolatel M. V. ve svém dovolání uplatnil výše citovaný dovolací důvod a konstatoval nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Jde-li o skutky pod body 5 a/–5 h/, 6/ v obsahu svého podání zmínil, že měly-li soudy za to, že postup dovolatele, ať již z jakéhokoliv důvodu, nesměřoval k objasnění popsaných krádeží, pak mohla přicházet v úvahu odpovědnost nejvýše za nedbalostní trestné činy, tj. za přečin neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti podle § 232 tr. zákoníku nebo přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku. Zdůraznil, že jeho aktivní činnost se však neprokázala a také že z důkazů nevyplynulo, že by M. B. nebyl zařazen jako policejní informátor a že by s ním tedy nebyl oprávněn vést komunikaci ohledně zjištění informací o odcizených vozidlech. V této souvislosti poukázal i na pokyn policejního prezidenta č. 140/2019, o využívání informátorů.

45. K argumentaci obviněného M. V. je nutno zdůraznit, že tento své zdánlivě právní námitky postavil na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů, a to na základě správně provedeného dokazování a jeho vyhodnocení, jak již bylo uvedeno výše v tomto usnesení. Při posuzování naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou však podstatná skutková zjištění, jak k nim dospěly soudy nižších stupňů, argumentace dovolatele je tak zcela irelevantní a v rozporu s logickým vyhodnocením provedených důkazů, z nichž jasně vyplývá aktivní jednání obviněného směřující k porušení či ohrožení trestním zákonem chráněných zájmů, naopak jasně vylučují pouze nedbalostní zavinění.

46. Pro úplnost lze doplnit, že podle Nejvyššího soudu se soud prvního stupně nesprávného právního hodnocení skutku nedopustil. Obviněný M. V. byl správně a v souladu se zákonem pod body 5 a/–5 h/ a 6/ shledán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku.

47. V obecné rovině je vhodné nejprve připomenout, že trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo zasáhne do počítačového systému nebo nosiče informací tím, že neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, spáchá-li takový čin v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci. Posledně trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu. U všech těchto trestných činů je z hlediska zavinění vyžadován úmysl (§ 15 tr. zákoníku).

48. Podle ustálené teorie i praxe je zavinění vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Zavinění je podle § 15 a § 16 tr. zákoníku vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, b) na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.

49. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

50. Nedbalost ve smyslu § 16 tr. zákoníku je pak rozdělena na vědomou a nevědomou. Trestný čin je spáchán z nedbalosti vědomé podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Z nedbalosti nevědomé podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je spáchán, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem.

51. Trestný čin je pak spáchán z hrubé nedbalosti podle § 16 odst. 2 tr. zákoníku, jakou vyžaduje skutková podstata přečinu neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti podle § 232 odst. 1 tr. zákoníku (která podle dovolatele přicházela při hodnocení jeho jednání v úvahu), jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Tak tomu zejména bude, jestliže byl pachatel opakovaně na riziko vyplývající z jeho činnosti upozorněn nebo byl o možném riziku řádně proškolen nebo už mu byl v minulosti nesprávný postup při zacházení s počítačem vytknut apod.

52. Z hlediska rozlišení úmyslu od nedbalosti je tedy rozhodující volní složka, která u nedbalosti chybí. Volní složka zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či vážně zvažovaným reálným skutečnostem na podkladě znalosti rozhodných okolností, aniž by bylo vyžadováno, aby pachatel pociťoval tyto skutečnosti jako pro sebe příjemné či nepříjemné. Aktivní vztah k zamýšleným nebo uvažovaným skutečnostem musí tu být z toho důvodu, že vůle musí potencovat jednání pachatele, a proto nepostačuje jen jeho „pasivní přístup“, který se neprojeví v jednání (konání nebo opomenutí) pachatele (tzv. neprojevená vůle nebo i vůle projevená). Kladný pak tento vztah musí být z toho důvodu, že vůle směřuje k vyvolání rozhodných skutečností vlastním jednáním; pokud by byl záporný, nesměřovala by vůle pachatele k jejich vyvolání. Kladný vztah zde není jen u „chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale také u „srozumění“, které provází činnost směřující k následku (popř. k jiné skutečnosti vyžadující zavinění), třebaže vlastním objektem chtění tu je něco jiného, přičemž však srozumění musí pokrývat i následek relevantní z hlediska trestního práva.

53. Podstata jednání pod body 5/, 6/ spočívala u obviněného M. V. podle zjištění soudu prvního stupně zjednodušeně v tom, že poté, co se z dat uložených v počítačovém systému dověděl, že na různých místech České republiky bylo odcizeno motorové vozidlo nebo byl proveden pokus o jeho odcizení, a kdy přinejmenším z komunikace s M. B. prostřednictvím komunikační aplikace WhatsApp věděl, že toto vozidlo odcizil M. B. nebo se o to pokusil, tak jako příslušník Policie České republiky, se specializací zabývající se problematikou krádeží motorových vozidel, v rámci své pravomoci, v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2, § 10 a § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, úmyslně a s cílem, aby umožnil M.

B. uniknout trestnímu stíhání, neučinil žádný úkon ani nepřijal žádná jiná opatření směřující k tomu, aby tyto krádeže motorových vozidel byly náležitě zjištěny a pachatel podle zákona potrestán, kdy navíc v některých případech po krádeži motorového vozidla neoprávněně sdělil M. B. některé informace týkající se této události, zejména případné vybavení odcizených motorových vozidel bezpečnostními prvky ke zjištění jejich pozice a zda je vozidlo již v pátrání, jež s ohledem na své služební zařazení u Policie České republiky získal v počítačovém systému z neveřejných policejních informačních zdrojů, ač věděl, že na ně M.

B. nemá žádný právní nárok, přičemž tak vždy činil s úmyslem, aby tyto informace využil při dispozici s odcizenými vozidly.

54. Námitky obviněného, že mu nebylo prokázáno žádné aktivní jednání a že se uvedených skutků dopustil maximálně z nedbalosti, tak nemohou obstát. Obviněný byl příslušník Policie České republiky s dlouholetou praxí, přičemž M. B. byl jeho policejním informátorem. Zachycenou komunikací v aplikaci WhatsApp však bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný v rámci výše projednávaných případů žádné informace od M. B. nesbíral, naopak informace, na které neměl M. B. žádný právní nárok a které pro něj nebyly nezbytné ani z hlediska zajištění více informací pro obviněného, nýbrž mu umožňovaly unikat odpovědnosti za svou trestnou činnost, sděloval obviněný právě M.

B. Z předmětné komunikace plyne i to, že obviněný věděl, že jednotlivá vozidla odcizil či se pokusil odcizit ke škodě poškozených právě M. B., když tento konstatoval informace, které by nemohl nikdo jiný než samotný pachatel mít, nadto mu obviněný sděloval právě takové informace, které se hodily pachateli při snaze o únik trestní odpovědnosti a které by M. B. jako pouhý informátor rozhodně nepotřeboval. Samotný obviněný pak po M. B. žádné informace k odcizeným vozidlům nepožadoval. Obviněný tak měl povědomí o trestné činnosti páchané M.

B., přesto nečinil nic, co by směřovalo k odhalení pachatele a formálnímu objasnění trestné činnosti, naopak zcela aktivně [sdělováním informací M. B. zejména v rozporu se svou povinností mlčenlivosti vyplývající z § 115 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů] činil kroky k tomu, aby tomuto umožnil uniknout trestnímu stíhání, za účelem čehož v rozporu se svými oprávněními nahlížel do dat uložených v počítačovém systému (v centrálním registru vozidel CRV, v informačním systému k odcizeným vozidlům PATRMV a v informačním systému ETŘ), přestože k tomu byl jako policista oprávněn jen pro účely objasňování trestné činnosti, a naopak nebyl oprávněn do těchto systémů nahlížet pro účely získání neoprávněného prospěchu a umožnění úniku trestní odpovědnosti jiným.

55. S ohledem na vyloučení nedbalostního zavinění obviněného nebylo možno uvažovat o právním posouzení jeho jednání jako přečinu neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací z nedbalosti podle § 232 tr. zákoníku a/nebo přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku, jak podle dovolatele přicházelo v úvahu. Podle dovolacího soudu tak soudy správně uzavřely, že u obviněného M. V. byla ve vztahu k jednání pod body 5/, 6/ naplněna subjektivní stránka (jakož i ostatní znaky skutkových podstat) přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku ve formě přímého úmyslu, když po detailním dokazování vyšlo najevo, že obviněný si musel být vědom podstatných okolností, které ve svém souhrnu směřovaly ke vzniku protiprávních následků, jejichž vznik také přímo chtěl a aktivně k nim svým jednáním směřoval. Ve vztahu k právní kvalifikaci ostatních skutků obviněný své námitky nesměřoval, Nejvyšší soud se jí proto věcně nezabýval.

56. Dovolatel M. G. ohledně bodu 3b/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v absenci popisu toho, jakým způsobem usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, která byla získána trestným činem, a skutečností, na jejichž základě věděl nebo mohl vědět, že se jedná o kradenou věc. Námitce dovolatele však nelze přisvědčit.

57. Lze poznamenat, že tzv. skutková věta musí kromě místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, obsahovat vyjádření znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž je obviněný uznán vinným a které odůvodňují určitou trestní sazbu (viz § 120 odst. 3 tr. ř.).

58. Obviněný M. G. byl pod bodem 3b/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2019, jehož se dopustí, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, a spáchá-li tento čin ve vztahu k věci ve větší hodnotě. Z tzv. právní věty vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině, a spáchal takový čin ve větší hodnotě.

59. Ačkoliv si jistě lze představit výstižnější formulaci skutkové věty označeného výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, skutečnosti podstatné pro naplnění znaků přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2019 v ní alespoň implicitně obsaženy jsou. Detailní popis toho, na základě jakých skutečností lze k tomu kterému závěru vypovídajícímu o naplnění znaků dané skutkové podstaty dospět, je potom věcí odůvodnění rozhodnutí v rámci hodnocení provedených důkazů, nikoliv otázkou, která má být řešena v rámci samotné skutkové věty.

V daném případě je tak podstatné, že ze skutkových zjištění uvedených pod bodem 3b/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný M. G. zakoupil odcizené vozidlo VW Tiguan s konečným trojčíslím výrobního čísla XY od cizích osob ze zahraničí, které bylo nepojízdné a nekompletní, aniž by obdržel doklady o vlastnictví cizinců, které mu vozidlo prodaly, z čehož samotného lze usuzovat na povědomí obviněného o tom, že vozidlo může být v cizině kradené. Dále je ve skutkové větě uvedeno, že obviněný M.

G. takto získané vozidlo svěřil obviněnému M. V. k úpravám, který pak nelegálně změnil identifikační znaky vozidla. Takovou změnu identifikačních znaků vozidla, kterou na jeho popud M. V. učinil, nelze než považovat za zastírání původu věci, která byla získána trestným činem v cizině. Vozidlo VW Tiguan s koncovým trojčíslím VIN XY (nikoli tedy původním koncovým trojčíslím XY) posléze nechal obviněný M. G. zaregistrovat na městském úřadu, zcela zjevně tak usiloval o to, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu takové věci, a došlo tak k jeho legalizaci.

I ze skutečnosti, že původně zakoupil od cizinců vozidlo s konkrétním výrobním číslem s posledním trojčíslím XY (jak bylo prokázáno), přičemž potvrdil, že výrobní číslo na zakoupeném vozidlem zkontroloval, avšak po úpravách učiněných M. V. zaregistroval vozidlo s jiným výrobním číslem s koncovým trojčíslím XY, vyplývá, že si musel být nelegální změny identifikačních údajů vědom, a že tak svěřením vozidla k jeho úpravám a následnou registrací s jiným VIN o ztížení zjištění původu této věci usiloval.

Ve skutkové větě sice absentuje specifikace toho, že obviněný M. G. svěřil předmětné vozidlo obviněnému M. V. právě proto, aby na něm učinil úpravy spočívající ve změně identifikačních znaků, ze všech souvislostí vyjádřených ve skutkové větě je však takový závěr zjevný. Podrobné rozvedení skutkových zjištění a skutečností, na jejichž základě obviněný mohl vědět či věděl, že se jedná o kradenou věc, a z nichž vyplývá, že usiloval o podstatné ztížení zjištění původu věci kradené v cizině, pak zcela správně obsahuje odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu.

60. Z těchto závěrů tedy vyplývá, že v posuzovaném případě jde o správné právní posouzení skutku, jelikož popis skutku uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 3b/ je v souladu s právní větou, obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 31. 1. 2019.

61. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného shledal, že dovolání obviněných M. V. a M. G. jsou zjevně neopodstatněná, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

62. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného M. V. na přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.