Protože odvolací soud zjistil vadu napadeného rozsudku jen v jeho dílčím, oddělitelném výroku o náhradě škody, zrušil správně pouze tuto jeho část. Skutečnost, že zbývající výroky rozsudku shledal správnými a zákonnými, vyjádřil tím, že je ponechal beze změny, aniž by to současně musel vyjádřit zvláštním výrokem. Povinnost odvolacího soudu učinit součástí výroku rozhodnutí formulaci o tom, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn nebo formulaci jinou se shodným obsahem, totiž nevyplývá z žádného ustanovení trestního řádu a její použití lze v podstatě považovat za nadbytečné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 17, T 417., a ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikované tamtéž, Svazek 20, T 486.).
Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu ani s ustanovením § 259 odst. 4 tr. ř., podle něhož platí, že v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
Odvolací soud sice uložil obviněnému za povinnost zaplatit poškozenému na náhradě způsobené škody celkově vyšší částku, než mu uložil soud prvního stupně (to mu umožňovalo výše citované ustanovení ve větě za středníkem), současně však z podnětu odvolání obviněného částku požadovanou poškozeným v rámci uplatněného nároku na náhradu škody „s přihlédnutím k výrazné míře spoluzavinění (poškozeného) … snížil na 30%, tedy přiznal poškozenému náhradu ve výši 214.818,- Kč“ (srov. stranu 5 odůvodnění jeho rozsudku). O náhradě škody soud druhého stupně tedy rozhodl „z podnětu obou odvolání“ (srov. tutéž stranu výše).
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dospěl k závěru, že obviněným uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nemají opodstatnění; proto jeho zjevně neopodstatněné dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a