8 Tdo 1293/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16.
listopadu 2010 o dovolání, které podal obviněný G. N., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To
238/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 203/2009, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 1 T 203/2009,
byl obviněný G. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel dne 1. 10. 2007 v O. na
ul. P. v hotelu G. s L. B. ústní dohodu o půjčce částky 80.000,- Kč, kterou
jmenovaná potřebovala na úhradu exekuce, přičemž jako záruku vrácení peněz
žádal, aby L. B. převedla členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu na
adrese O., ul. D., na jeho tchána a tchyni, manžele K. a R. Z., s tím, že po
uplynutí tří měsíců a splacení půjčky navýšené o 40.000,- Kč, tato záruka
zanikne a členská práva budou převedena zpět na L. B., když L. B. tomuto
příslibu uvěřila, a na základě pokynu G. N. převedla členská práva a povinnosti
k předmětnému bytu na manžele K. a R. Z., tak ani po několika nabídkách na
vrácení dlužné částky 120.000,- Kč svůj příslib o zpětném převodu práv a
povinností nedodržel a za vrácení práv k bytu nejprve požadoval po L. B. a
jejím otci M. B. částku 500.000,- Kč, a když mu jmenovaní tuto částku nebyli
ochotni uhradit, na výzvy k dalším jednáním nereagoval a byt ponechal v držení
manželů Z., a tímto jednáním způsobil L. B. škodu ve výši 1,390.000,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin
podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona
(zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), a
uložil mu podle § 250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody na dva roky, jehož
výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební
dobu v trvání čtyř let. Současně podle § 59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil
omezení, aby poškozené L. B. ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu,
kterou trestným činem způsobil, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o jeho
povinnosti zaplatit této poškozené na náhradě škody částku 1,390.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě,
pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To
238/2010, tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Obviněný se ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a
prostřednictvím obhájce Mgr. Vladimíra Kubíka proti němu podal dovolání, které
vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolatel v úvodu svého podání rozvedl, že vzhledem k jeho častým pobytům mimo
území České republiky došlo k průtahům při sjednání a uskutečnění schůzky a
porady s jeho novým obhájcem, jenž byl dne 24. 5. 2010 soudem vyzván k
odstranění vad podaného odvolání. Jelikož tento obhájce po předchozím
prostudování spisového materiálu dne 14. či 15. 6. 2010 zjistil telefonickým
dotazem u Okresního soudu v Olomouci, že spisový materiál již byl vypraven k
soudu druhého stupně, telefonicky sdělil příslušnému odvolacímu soudu, že
odvolání již fakticky doplnil a podá je přímo k olomoucké pobočce Krajského
soudu v Ostravě; to také dne 16. 6. 2010 osobně učinil.
Obviněný v návaznosti na tyto skutečnosti namítl, že jeho odvolání mělo být
Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, řádně projednáno, neboť vady
podaného odvolání zhojil ještě před tím, než o něm odvolací soud rozhodoval. Za
stavu, kdy soud druhého stupně měl doplněné odvolání k dispozici v den svého
rozhodování o něm, neexistoval závažný zákonný důvod k jeho odmítnutí. Přestože
si je vědom, že odvolání doplnil po lhůtě stanovené soudem prvního stupně, má
za to, že význam odvolacího řízení a princip ochrany poskytované institutem
odvolání má přednost před potřebnou rychlostí trestního řízení. Vyslovil
přesvědčení, že svým později dodaným odůvodněním odvolání nezpůsobil průtahy v
řízení a odvolací soud se jím měl zabývat jako řádně podaným. Na svoji obranu
poukázal také na to, že lhůta k doplnění odvolání není lhůtou propadnou. V této
souvislosti odkázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu České republiky
(dále jen „Nejvyšší soud“), například sp. zn. 4 Tdo 481/2009, 5 Tdo 246/2007, 7
Tdo 347/2010, či nález Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní
soud“) sp. zn. IV. ÚS 276/04.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1
tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Brně
(správně mělo být „pobočka v Olomouci“), jakož i veškerá rozhodnutí na ně
navazující, a aby následně podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu
řádně projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“)
a uvedl, že obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně včas podaným
blanketním odvoláním, které se jeho nový obhájce Mgr. Vladimír Kubík zavázal
odůvodnit ve lhůtě deseti dnů. Protože se tak nestalo, Okresní soud v Olomouci
postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval tohoto obhájce k odstranění vad
podání ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy (k jejímu doručení došlo dne 26. 5.
2010). Jelikož žádné podání odstraňující vady původního odvolání zasláno
nebylo, soud prvního stupně dne 11. 6. 2010 předložil spis Krajskému soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci. Tomuto soudu potom bylo dne 16. 6. 2010 doručeno
odůvodnění odvolání, z něhož však (podle konstatování odvolacího soudu) nebylo
zřejmé, proč se tak stalo až po lhůtě stanovené postupem podle § 251 odst. 1
tr. ř. Na základě toho odvolací soud dovodil, že posuzované odvolání nebylo
řádně odůvodněno ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř., a proto je podle § 253 odst. 3
tr. ř. odmítl.
Státní zástupce dále poukázal (ve shodě s dovolatelem) na to, že naznačená
problematika již byla řešena soudní praxí (například v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, nebo v nálezu Ústavního soudu
ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04), která dovodila, že důvody pro
odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, a proto je
nemůže odmítnout, pokud bylo odvolání, byť po lhůtě stanovené podle § 251 odst.
1 tr. ř., náležitě odůvodněno. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době
rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tedy neexistuje žádný rozumný
důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo,
prodlužovalo či znemožňovalo věcné rozhodnutí o odvolání. Ani samotný fakt, že
lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnout
nezdůvodněné odvolání, nelze interpretovat tak, že zákonodárce vytvořil tímto
způsobem procesní lhůtu propadnou. Účelem této lhůty je zrychlení odvolacího
řízení, avšak pokud soudy samy nepracují rychle a nestačí včas rozhodnout o
odmítnutí odvolání předtím, než se odůvodnění odvolání stane, byť opožděně,
součástí spisu, míjí odvolací soud odmítnutím odvolání v takové situaci
zákonnou lhůtou sledovaný účel, tj. rychlost řízení.
V návaznosti na popsané judikatorní závěry státní zástupce dovodil, že
odvolací soud měl v okamžiku rozhodování u sebe jako součást spisu i podání,
kterým obviněný odstranil vady svého původně toliko blanketního odvolání, totiž
jeho odůvodnění. Za takových okolností, byť doplnění podání bylo učiněno po
lhůtě stanovené ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. a byť v něm patrně obviněný,
popř. jeho obhájce, nijak blíže nevysvětlil důvody opoždění, byl odvolací soud
povinen existenci tohoto doplnění zohlednit, resp. nemohl odvolání podle § 253
odst. 3 tr. ř. odmítnout, ale byl povinen je věcně přezkoumat a následně
postupovat podle adekvátního ustanovení § 257 a násl. tr. ř. Pokud tak
neučinil, rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly k tomu
splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tedy jinými slovy došlo k naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na tuto argumentaci státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc
k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ takového postupu vyslovil souhlas
s projednáním dovolání v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm.
b) tr. ř., a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu také s tím, aby i
případné jiné rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo učiněno v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní
věci je dovolání přípustné § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno
osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i
obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné
dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona,
jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §
265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale
tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání obviněného je zřejmé, že uvedený dovolací důvod uplatnil v jeho
první alternativě, když namítal, že „bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu, aniž pro to byly podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Taková výhrada nepochybně je právně
relevantní, a v dané věci je i důvodná.
K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné
rovině) uvést, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené
v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu
prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v
kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo
řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle § 251 odst. 1 tr. ř. platí, že nesplňuje-li odvolání státního zástupce,
odvolání, které podal za obviněného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za
poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu
odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady
odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že
jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje,
pokud takové odvolání podal obviněný, který má obhájce, poškozený nebo
zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
Z obsahu spisu (sp. zn. 1 T 203/2009 Okresního soudu v Olomouci) vyplývá, že
obviněný podal prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce (Mgr. Vladimíra
Kubíka) blanketní odvolání, které bylo jmenovanému soudu doručeno dne 11. 5.
2010 (srov. č. l. 247 spisu). V něm soudu rovněž sdělil, že jej ve věci bude
nadále zastupovat nový obhájce, který je řádně doplní a odůvodní v dodatečné
lhůtě deseti dnů. Následně Okresní soud v Olomouci vyzval tohoto nově zvoleného
obhájce obviněného k doplnění podaného odvolání [výzva mu byla doručena dne 26.
5. 2010 (srov. č. l. 249 spisu)] a současně mu stanovil pětidenní lhůtu (ode
dne doručení této výzvy) k odstranění vad podání. Jelikož obhájce obviněného v
této lhůtě odvolání nedoplnil, soud prvního stupně dne 11. 6. 2010 předložil
spisový materiál s předmětným (stále jen blanketním) odvoláním obviněného
Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soudu odvolacímu (srov. č.
l. 250 spisu). Doplněné (a již odůvodněné) odvolání obhájce obviněného osobně
doručil dne 16. 6. 2010 jmenovanému odvolacímu soudu, který téhož dne (srov. č.
l. 250 spisu) nařídil neveřejné zasedání na následující den, tj. 17. 6. 2010,
kdy je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl (srov. č. l. 251, 256 spisu).
V tomto kontextu je vhodné poukázat na (dovolatelem i státním zástupcem již
shora zmíněný) nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04,
z něhož vyplývá, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý, a je-li
procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato
zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví,
že navrácení lhůty není přípustné (srov. např. ustanovení § 265e odst. 4 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce skutečně měl na mysli propadný charakter lhůty u
opravného prostředku, jakým je odvolání, vyvolávala by taková konstrukce
ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto
základního práva.
Stejně tak je vhodné odkázat na některá usnesení Nejvyššího soudu (např. ze dne
15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 11 Tdo
469/2009, ale i na řadu jiných), v jejichž rámci byl vysloven právní názor, že
měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání
k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., nýbrž se jím
měl věcně zabývat. Citované ustanovení zákona je sice projevem zásady rychlosti
řízení, která je však takto v kolizi s významem práva na odvolání v trestních
věcech garantovaným článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně
lidských práv a základních svobod.
Nejvyšší soud nezpochybňuje, že rychlost a plynulost soudního rozhodování je
nesporně obecně v zájmu i samotných obviněných, a proto není povinností
odvolacího soudu, aby s rozhodnutím o odvolání donekonečna vyčkával, pokud
obviněný ani dodatečně své odvolání neodůvodní. V posuzované věci je však
nesporné, že v době rozhodování o odvolání krajský soud již měl odůvodnění
odvolání k dispozici (byť pouze ode dne předcházejícího konání neveřejného
zasedání). V takovém případě je třeba formalistické trvání na dodržení
pětidenní lhůty považovat za postup, který je v rozporu s ústavně zaručenými
právy obviněného. Na dřívější (opačný) právní názor (publikovaný pod č. 59/2002
Sb. rozh. trest.) je třeba nahlížet jako na překonaný.
Lze tak uzavřít, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pochybil, pokud
napadeným usnesením odmítl odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. jako
nesplňující náležitosti obsahu odvolání. Jeho rozhodnutí je vadné z dovolacího
důvodu podle první alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť rozhodl o
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí.
Za této situace Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1,
2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak
přikázal jmenovanému krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b)
tr. ř. v neveřejném zasedání.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před
odvolacím soudem, který v něm bude povinen respektovat v usnesení vyslovený
právní názor o povaze lhůty uvedené v § 251 odst. 1 tr. ř. (srov. § 265s odst.
1 tr. ř.) a odvolání obviněného věcně projednat (§ 254 a násl. tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á
h a