Nejvyšší soud projednal v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry
Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy dovolání obviněného
MUDr. J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn.
10 To 51/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 56 T 8/2012, a ve veřejném zasedání dne 17. července 2014
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í :
- usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 10 To 51/2013, v
části, v níž byl v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn.
56 T 8/2012, ponechán nedotčeným výrok o vině zvlášť závažným zločinem
sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku pod bodem
V. 1/ a), zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku pod body V. 1/ b), 1/ c), 2/, 3/ a), přečinem nebezpečného
vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku pod body V. 1/ d), 3/ b), výrok o
trestu a výrok o náhradě škody týkající se poškozené M. L.,
- rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 56 T 8/2012, ve
výroku o vině pod bodem V. 1/ a), jímž byl obviněný uznán vinným zvlášť
závažným zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku, pod bodem V. 1/ b), 1/ c), 2/, 3/ a), jímž byl uznán vinným zvlášť
závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a
pod body V. 1/ d), 3/ b), jímž byl uznán vinným přečinem nebezpečného
vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o
náhradě škody poškozené M. L.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby
věc v rozsahu zrušení pod body V. 3/ a), b) výroku o vině jeho označeného
rozsudku znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že obviněný
MUDr. J. B.,
j e v i n e n ,
ž e
A.
dne 16. 2. 2011 ve své kanceláři v budově P. M., P., S., v rámci přijímacího
pohovoru do zaměstnání do pozice osobní asistentky, zneužil svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, a z něho vyplývající důvěryhodnosti, vlivu a autority,
kterou umocňoval též častými zmínkami o významu tajemnické funkce ve Lvím klubu
Praha a o kontaktech s vlivnými osobami z oblasti politiky, justice, policie,
duchovní a společenské, ale i z uměleckých kruhů, a poškozené M. L., přislíbil
přijetí do pozice osobní asistentky a rovněž jí přislíbil, s ohledem na své
osobní kontakty v uměleckých kruzích, i uplatnění herečky v rámci filmové
tvorby s tím, že poškozenou již na prvním pohovoru hladil po rukou, což
poškozená strpěla ve snaze získat slibované zaměstnání, poté ve večerních
hodinách dne 22. 2. 2011 po absolvování „romantické“ večeře při prohlídce
budoucího pracoviště v téže kanceláři poškozenou osahával na prsou, líbal ji,
nutil ji sednout si mu na klín, což poškozená strpěla z důvodu zájmu o novou
pracovní pozici osobní asistentky, do které oficiálně nastoupila dne 23. 2.
2011, a hned první den nástupu poškozenou v průběhu pracovní doby obtěžoval v
kuchyňce v prostorách P. M., kde ji osahával na prsou, líbal ji a nutil ji
sedat mu na klín, což činil opakovaně v průběhu celého trvání jejího pracovního
poměru,
t e d y přiměl jiného k pohlavnímu styku a jinému srovnatelnému chování
zneužívaje svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu,
B.
1) ačkoliv dne 5. 4. 2011 poškozená M. L., sdělila, že si nepřeje, aby se jí
dotýkal, tak dne 6. 4. 2011 kolem 14. - 15.00 hod. po společné návštěvě čajovny
M. B., P., Ú., kde si poškozená odskočila na WC a poté k jeho pokynu vypila cca
1 dcl vína, přičemž se jí následně začala točit hlava, smála se, nedokázala jít
rovně a chtělo se jí spát, jako kdyby byla něčím omámená, po návratu na P. M.
ji ve své kanceláři vyzval, aby povlékla gauč, že si chce na chvíli lehnout,
což poškozená nebyla schopna z důvodu omámení učinit a následně měla pouze
záblesky ve vnímání, kdy si ve vzpomínkách pouze vybavuje, že měla jeho penis
ve svých ústech a dále též, že cítila bolest ve svém přirození, pravděpodobně
od prstů, které jí do přirození zasouval,
2) poté, co dne 8. 4. 2011 poškozená M. L., ústně oznámila, že podá výpověď,
pod pohrůžkou způsobení újmy jejímu příteli J. H., o kterém prohlašoval, že ho
nechá zavřít, protože se stane nepřítelem státu, poškozenou donutil společně
odcestovat do K. V., kde se dne 8. 4. 2011 kolem 22.00 hod. ubytovali v G. P.,
M., pokoj …, a zde opět s poukazem na své postavení jednatele společnosti
CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, a
z něho vyplývající důvěryhodnosti, vlivu a autority, kterou umocňoval též
častými zmínkami o významu tajemnické funkce ve Lvím klubu Praha a o kontaktech
s vlivnými osobami z oblasti politiky, justice, policie, duchovní a
společenské, ale i z uměleckých kruhů, ve stavu pod vlivem alkoholu, přinutil
poškozenou, aby se vysvlékla donaha, sám se také svlékl donaha, a po té
požadoval, aby mu dráždila rukou jeho penis, požadoval orální sex, dále aby mu
zasouvala prsty do konečníku, což odmítala až do ranních hodin dne 9. 4. 2011,
kdy jeho naléhání podlehla a z důvodu strachu z pomsty v případě, že
neuposlechne, jej orálně uspokojovala, přičemž poškozené současně zasouval
prsty do pochvy a do konečníku,
přičemž v důsledku jednání obviněného popsaného ad 1), 2) začala poškozená
trpět vážnými psychickými problémy, kdy u ní došlo k výrazným negativním změnám
duševního stavu v popředí s depresivní a úzkostnou náladou, se kterými byla
nucena vyhledat odbornou pomoc, nastoupila několikaměsíční pracovní
neschopnost, která započala ode dne 16. 4. 2011, podrobila se ambulantní a
posléze i ústavní psychiatrické léčbě, přičemž se u poškozené rozvinula
posttraumatická stresová porucha ve velmi závažné podobě s výraznými
negativními následky na obvyklý způsob života, s výraznými negativními dopady
na její sexuální život, profesní a studijní uplatnění, partnerský vztah a
sociální vztahy, trvající od dubna 2011 dosud s nejistým dalším vývojem,
C.
v odpoledních hodinách dne 15. 4. 2011 v P., ul. V., v bytě v přízemí domu, kam
se poškozená J. F., dostavila na oslavu po ukončení prací na filmu, ve kterém
hrála, nejprve poškozené nalil víno, poté jí z titulu svého postavení jednatele
společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4,
Soukalova 3355/3, nabízel zaměstnání osobní asistentky, což spojoval s
poskytováním sexuálních služeb, a když poškozená odmítla, začal na ni přes její
odpor vyjádřený verbálně i gesty sahat, pokládal jí ruku na nohu, snažil se jí
chytat za ramena, přisedal si stále blíže, a přestože poškozená jej opakovaně
slovně žádala, aby to nečinil a snažila se dávat jeho ruce pryč ze svého těla a
nelíbilo se jí to a chtěla z bytu odejít, náhle se na ni vrhl, pokoušel se ji
líbat, sám si vysvlékl kalhoty, nalehl na ni celou váhou svého těla, až
poškozená nemohla dýchat, osahával ji pod tričkem a podprsenkou, vyhrnul jí
tričko a tílko, rozepnul jí kalhoty, sahal jí do kalhot, pod kalhotky do
rozkroku, opakovaně jí zasouval prst do přirození, pokoušel se přikládat ruku
poškozené na jeho ztopořený penis, avšak poškozená se jeho jednání bránila tak,
že s ním zápasila, křičela, brečela, žádala jej a prosila, aby to nedělal,
snažila se vysmeknout ze sevření a vyndávala jeho ruku ze svého rozkroku,
přitom ji vulgárně urážel, říkal jí, že je stejně „kurva“, jako ty ostatní, že
chce a ani to neví apod., poté se jej však podařilo poškozené odstrčit a byt
opustit, když při odchodu na poškozenou ještě křičel finanční částky, které jí
zaplatí za orální sexuální praktiky nebo za soulož,
t e d y ad B. 1), 2), C. jiného násilím a zneužitím jeho bezbrannosti donutil
k pohlavnímu styku, čin spáchal jiným pohlavním stykem provedeným způsobem
srovnatelným se souloží a ad A. 1), 2) způsobil takovým činem těžkou újmu na
zdraví,
D.
ode dne 17. 4. 2011, poté co nastoupila poškozená M. L., do pracovní
neschopnosti a dne 28. 4. 2011 podala výpověď z pracovního poměru, minimálně do
poloviny měsíce června 2011, posílal SMS ze svého mobilního telefonu na mobilní
telefon poškozené a dále e-maily z e-mailové schránky … do e-mailové schránky
poškozené označené …, ve kterých poškozenou neustále nutil k osobnímu setkání a
dořešení pracovněprávních vztahů, podepsání prohlášení mlčenlivosti a v případě
nesplnění požadovaného hrozil zveřejněním informací o soukromém životě
poškozené,
t e d y jinému vyhrožoval jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to mohlo
vzbudit důvodnou obavu,
č í m ž s p á c h a l
Ad A. přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku,
ad B. 1), 2), C. zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
3 písm. c) tr. zákoníku,
ad D. přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku
a o d s u z u j e s e
za tyto trestné činy a za trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního
zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“)
pod bodem I. a), c), znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. pod bodem I. b),
znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. pod bodem II., znásilnění podle § 241
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. pod bodem III. a), vydírání podle § 235
odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. pod body III. b) – f), znásilnění podle §
185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, pod body IV. 1/, 3/, nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
pod bodem IV. 1/, vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem IV. 2/,
vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem V. 4/, vydírání podle § 175
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pod bodem V. 5/ a) a znásilnění podle §
185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem V. 5/ b),
jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp.
zn. 56 T 8/2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6.
2013, sp. zn. 10 To 51/2013, které zůstaly dovoláním nedotčeny,
podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody na dvanáct (12) let.
Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice
s ostrahou.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená M. L., bytem B., V., odkazuje s
nárokem na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 56 T 8/2012, byl
obviněný MUDr. J. B. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestnými činy
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.
zák., pod bodem II. trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., pod
bodem III. výroku o vině trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3
písm. a) tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm.
d) tr. zák., pod bodem IV. zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185
odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku, přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem
vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem V. výroku o vině zvlášť
závažným zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku, zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr.
zákoníku, přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažným
zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť
závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to
byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Z. Ž. majetkovou
škodu a nemajetkovou újmu v celkové výši 420 000 Kč, poškozené M. L. majetkovou
škodu a nemajetkovou újmu v celkové výši 630 000 Kč, poškozené L. J. majetkovou
škodu a nemajetkovou újmu v celkové výši 420 000 Kč a poškozenému Mgr. I. K.
majetkovou škodu v celkové výši 27 991 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly
poškozené Z. Ž., M. L. a L. J. odkázány se zbytky svých nároků na náhradu
majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle
§ 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená MUDr. L. L. odkázána s nárokem na náhradu
majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu
vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [ad skutky pod písm. a) a c)] a trestného
činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. [ad skutek pod písm. b)] dopustil
tím, že:
I.
a) v blíže nezjištěné době v měsíci lednu 2006 z titulu svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou M. K., aby s
ním absolvovala služební cestu na cévní kongres do S. a. e., kde byli ubytováni
v dosud blíže neustanoveném hotelu poblíže A. D., kdy již během letu poškozené
sdělil, že s ním bude spát, neboť je jeho osobní asistentkou, upozorňoval ji,
že je to její povinnost a v případě, že ho neuposlechne, tak hrozil, že ji
zničí a stejně tak jejího přítele,
b) po příletu do místa určení téhož dne ve večerních hodinách pak v hotelovém
pokoji začal poškozenou M. K. osahávat přes šaty na intimních místech a
dožadoval se sexu, byl hrubý a vulgární, a když nesouhlasila a jeho výzvy
odmítala, uchopil ji za ruku, hodil ji na postel, tahal ji za vlasy, tloukl ji
rukou po těle, včetně obličeje, až se druhou stranou hlavy udeřila o zeď, při
tom křičela a snažila se tak přivolat pomoc, což se jí však nepodařilo, rovněž
se pokusila utéci z hotelového pokoje, čemuž zabránil tím, že ji srazil na zem,
a poté, co se postavila, ji znovu povalil na zem, přičemž poškozené začaly
docházet síly z důvodu výrazné převahy obžalovaného, již neměla energii se dále
bránit ani pláčem, ani křikem, a proto jej žádala, aby ji nechal být, že si to
nesmí dovolit, na což reagoval tím, že poškozené říkal, že se jí to bude líbit,
a poté, co úplně ztratila sílu se bránit a jen plakala a prosila jej, aby to
nedělal, povalil ji na postel, svlékl ji donaha, sám se také svlékl, a vykonal
na poškozené proti její vůli vaginální soulož, po krátké chvíli s vyvrcholením
do pochvy,
c) v následujících dnech pak požadoval po poškozené M. K. orální sex, což
poškozená odmítala, a po návratu ze služební cesty zpět do P., v přesně
nezjištěné době v průběhu měsíce ledna či února 2006, se opětovně dožadoval u
poškozené uskutečnění pohlavního styku, který poškozená i nadále odmítala, a
proto, ve snaze dosáhnout svého, jí vyhrožoval, že pokud mu nevyhoví a odejde
od něj, tak zničí celou její rodinu, zajistí, že ji nikdo nezaměstná, nechá jí
zabít přítele a pak bude povolná, což v ní vyvolalo strach a obavy jak o život
a zdraví, tak o existenci, jak svojí, tak své rodiny a osob blízkých.
Dále se obviněný měl dopustit trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr.
zák. tím, že:
II.
v přesně nezjištěné době od 19. 11. 2008 do 26. 11. 2008 z titulu svého
postavení jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky
Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou
Š. G., dříve N., aby s ním absolvovala služební cestu do S. a. e., oblasti R.
A. K., kde byli ubytování v hotelu B. B. R., a již první dva dny služební cesty
slovně naléhal na poškozenou, aby s ním měla sex, což ona kategoricky odmítla,
s tím, že třetí den služební cesty, v přesně nezjištěné době ve večerních
hodinách na hotelovém pokoji, obžalovaný začal na posteli zezadu poškozenou
osahávat, líbat a objímat, což poškozená slovně odmítala, připomínajíc
předchozí dohodu, že mezi nimi nedojde k žádným sexuálním stykům, při tom jej
odstrkávala, na což obžalovaný reagoval tak, že následně nalehl na poškozenou,
uchopil ji silou za ruce, až poškozené způsobil modřiny, poškozená se jej
pokoušela ze svého těla odstrčit rukama i nohama a říkala mu, že s ním souložit
nechce, avšak nepodařilo se jí obžalovaného překonat, tomuto se naopak podařilo
zasunout svůj penis do vagíny poškozené a vykonat tak na poškozené proti její
vůli vaginální soulož, s tím, že poškozené po určité době z důvodu fyzické
převahy obžalovaného došly síly, přestala se bránit a jen plačíc obžalovaného
žádala, aby svého jednání zanechal, což však neuposlechl.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu
znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. [ad skutek pod písm.
a)] a trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák.
[ad skutky pod písm. b - f)] dopustil tím, že:
III.
a) dne 19. 6. 2009 z titulu svého postavení jednatele společnosti CODUM, s. r.
o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, přiměl svou
osobní asistentku - poškozenou Z. Ž., kterou přijal do zaměstnání dne 11. 6.
2009, aby s ním absolvovala služební cestu do M. v I., kde po příchodu do
hotelu, pod vlivem alkoholu, poškozené sdělil, že s ním bude mít intimní poměr,
což poškozená odmítla, přičemž obžalovaný trval na svém a uváděl, že si již
vzal pilulku, a protože poškozená chtěla z pokoje utéci, obžalovaný ji chytil,
povalil ji na postel, vzal jí její mobilní telefon, vyndal z něj SIM kartu,
vytrhl pokojový telefon a zamkl dveře, začal z poškozené strhávat oděv, při tom
ji bil, a když ji vysvlékl donaha, tak ji též fotografoval, dále na poškozenou
nalehl, osahával ji, strčil jí koleno mezi nohy, aby je nemohla dát k sobě, a
do pochvy jí strčil prsty, na což poškozená reagovala brekem a křikem s tím, že
je ještě panna, po čemž obžalovaný svého jednání zanechal,
b) následně poté, co zanechal svého předchozího jednání ad a/, když poškozená
Z. Ž. chtěla odejít z pokoje, začal být opět agresivní a vyhrožoval jí, že
pokud to někomu řekne nebo odejde ze zaměstnání, tak nechá usmrtit její rodiče,
rodiče jejího přítele, jejího přítele i ji samotnou, s tím že to za pár korun
udělají nějací U., a dále zneužíval svého postavení a z něho vyplývající
důvěryhodnosti, vlivu a autority, kterou umocňoval též častými zmínkami o
tajemnické funkci ve Lvím klubu Praha a o kontaktech s vlivnými osobami z
oblasti politiky, justice, policie, duchovní a společenské, které se za něj
jistě postaví, tvrdil, že poškozená pak bude vypadat jako prostitutka, kterou
nikdo nezaměstná, přičemž uvedené výhružky dále průběžně opakoval i po návratu
ze služební cesty do České republiky, a poškozená těmto výhrůžkám uvěřila a z
důvodu vážné obavy z osoby obžalovaného a ztráty zaměstnání věc neoznámila,
přičemž v přesně nezjištěné době koncem měsíce července 2009, přibližně jeden
týden po návratu ze služební cesty v I., ve své kanceláři v P. M., P., S.,
poškozenou bezdůvodně fyzicky napadl, kdy jí začal mlátit hlavou o zeď
kanceláře, křičel na ni, že je jeho osobní asistentka a tak s ním musí mít
pohlavní styk, vulgárně jí nadával a když poškozená křičela a brečela, tak
svého jednání znenadání zanechal, s tím, že po tomto jednání poškozenou velmi
silně bolela hlava, cestou domů ztrácela vědomí, byla dezorientovaná a
usínala,
c) v přesně nezjištěné době v měsíci září či říjnu 2009 z titulu svého
postavení jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky
Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou
Z. Ž., aby s ním absolvovala služební cestu do E., kde v blíže neustanoveném
hotelu v letovisku H. druhý den po příletu podal poškozené blíže nezjištěný
nápoj, po kterém usnula, a když se probudila, zjistila, že jí svlékl spodní díl
plavek a takto ji na pláži nahou fotografoval, na což reagovala křikem a
žádostí, ať svého jednání zanechá, což uposlechl, avšak následující večer opět
obžalovaný přiměl poškozenou vypít sklenku vína, po jejímž vypití si nic
nepamatovala až do následujícího rána, ráno se pak probudila zmatená a omámená,
nevěděla, kde je a co tam dělá, a neměla žádnou vzpomínku na děj, který
proběhl, avšak z důvodu strachu z obviněného věc neoznámila, neboť i nadále
pokračoval ve vyhrožování, že zkontaktuje její rodinu, a poškozená se jej proto
bála, neboť věděla, že se stýká s těmi nejvlivnějšími lidmi, po návratu do
České republiky pak obžalovaný opakovaně kontaktoval přítele poškozené, vedl
verbální útoky proti poškozené, posmíval se jí, křičel na ni před pacientkami
apod.,
d) v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2009 z titulu svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou Z. Ž., aby s
ním absolvovala služební cestu do Č., kde jí nabídl částku 120.000,- Kč za to,
že s ním bude mít opakovaně pohlavní styk, a sliboval jí, že poté jí dovolí
ukončit zaměstnání u něj, dále v přesně nezjištěné době, zhruba asi po jednom
týdnu služební cesty, v M., v S. P. R. G. H., pod vlivem alkoholu, uzamkl dveře
hotelového pokoje, sebral poškozené její mobilní telefon a řekl jí, že buď s
ním pojede do nevěstince, nebo si to odpracuje sama, v důsledku čehož poškozená
poslechla a odjela s ním do blíže nezjištěného masérského salónu, kde si
obžalovaný vybral blíže nezjištěnou dívku, kterou odvezl zpět do hotelu, kde z
této dívky na hotelovém pokoji začal nejprve strhávat oblečení, a protože se jí
to nelíbilo, tak ji bil, a po poškozené požadoval, aby děj fotografovala,
přičemž napadená dívka při tomto jednání velmi brečela a byla vyděšená, a
stejně tak poškozená, a obviněný svého jednání zanechal až poté, kdy někdo
zaklepal na pokojové dveře a dívku odvedl pryč,
e) následujícího dne ve večerních hodinách, v blíže neustanoveném hotelu v M.,
během služební cesty po Č., po požití alkoholu, opět požadoval po poškozené Z.
Ž. pohlavní styk s tím, že se jí dotazoval, zda to má být s fackami nebo bez
facek, poškozená ho prosila, ať toho nechá, ale když ji chytil, tak mu sdělila,
že to bude dobrovolně, a řekla mu, že se půjde nejprve osprchovat, na což ji
obžalovaný pustil ze sevření, poškozená odešla do koupelny, kde se uzamkla a
pokoušela se pomocí mobilního telefonu zajistit pomoc, což se jí však
nepodařilo, avšak mezitím obviněný usnul, tak si lehla na postel a pod polštář
si uložila pepřový sprej, po určité době se však obviněný probudil a začal
poškozenou osahávat, na to poškozená vyndala zpod polštáře pepřový sprej a
vystříkala mu ho do obličeje a obviněný svého jednání zanechal,
f) v přesně nezjištěné době v následujících dnech během probíhající služební
cesty po Č., v blíže neustanoveném hotelu v P., po požití alkoholu, cestou do
hotelového pokoje v hotelovém výtahu požadoval po poškozené Z. Ž., aby s ním
jela opět do nevěstince, což poškozená odmítla a pokusila se vyndat ze své
kabelky pepřový sprej, což obžalovaný postřehl, a poškozenou chytil za vlasy,
vytáhl ji z výtahu a začal do ní kopat, při tom si poškozená chránila hlavu, a
svého jednání zanechal až poté, kdy na místo přišli členové hotelové ochranky a
v jeho jednání mu zabránili,
a v důsledku jednání obviněného popsaného ad a) - f) začala poškozená trpět
vážnými psychickými problémy, se kterými byla nucena vyhledat odbornou pomoc v
Krizovém centrum RIAPS v Praze 3, Chelčického 39, kde byla 5 dnů
hospitalizována, a dne 31. 3. 2010 zároveň podala v zaměstnání výpověď a
následně byla v důsledku vážných psychických problémů tři měsíce v pracovní
neschopnosti, přičemž se u poškozené rozvinuly neurotické úzkostné a depresivní
příznaky v rámci posttraumatické stresové poruchy, představující delší dobu
trvající vážnou poruchu zdraví, která trvala od června 2009 téměř celý rok a
bránila tak poškozené po tuto dobu žít obvyklým způsobem života.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zvlášť závažného
zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (dílem ad skutek 3/, dílem ad
skutek 1/), přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (ad skutek 1/)
a přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (ad skutek 2/) dopustil
tím, že:
IV.
1/
v přesně nezjištěné době od 26. 4. 2010, poté, co přijal do zaměstnání do
pozice osobní asistentky poškozenou N. K., ve své kanceláři v budově P. M.,
P., S., z titulu svého postavení jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a
prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, v průběhu pracovní
doby i po pracovní době nutil poškozenou pít víno, proti její vůli jí sahal na
ruce, bolestivě ji chytal za paže a když se proti tomuto jednání ohradila, tak
na ni křičel, že nezvládá svou práci, že bude propuštěna, později i na různých
společenských akcích, kam jej doprovázela jako osobní asistentka, jí sahal přes
oděv na prsa, genitálie, chytal ji za krk a nutil ji, aby se s ním líbala, a
když toto jednoznačně odmítala, tak jí vyhrožoval, že ji vyhodí ze zaměstnání,
když byl pod vlivem alkoholu, tak se jeho jednání ještě stupňovalo a uváděl, že
je zvyklý mít sexuální poměr s každou asistentkou, což tedy také vyžadoval,
poškozené nabízel i peníze za soulož, a když toto poškozená též odmítla, tak
požadoval alespoň orální sex, což poškozená odmítla, a dne 15. 6. 2010, v
přesně nezjištěné době od 12.00 hod. do 17.00 hod., v ordinaci v P., Z.,
poškozenou opět sexuálně obtěžoval, sahal jí na hýždě, na nohy a v době po
16.30 hod. požadoval po poškozené, aby zůstala v zaměstnání i po pracovní době,
že si budou povídat, dále zevnitř uzamkl dveře ordinace, nalil jí víno, které
odmítla, poté jí nabídl a nalil do skleničky mangový džus a nařídil jí, aby šla
do vedlejší místnosti zapnout klimatizaci, což poškozená učinila, a toho využil
a v nestřeženém okamžiku aplikoval do nalitého mangové džusu přesně nezjištěné
množství psychotropní látky zvané Zolpidem, která je uvedena jako psychotropní
látka v příloze č. 4 k zák. č. 167/1998 Sb., a po návratu poškozené zpět do
ordinace ji slovně nutil vypít uvedený mangový džus, což stále odmítala, s tím,
že mu po opakovaném naléhání sdělila, že viděla, jak jí do pití něco hází, a
poté si vzala v ordinaci své osobní věci a sklenici s nalitým mangovým džusem a
s tímto utekla, aby sklenici s mangovým džusem následně téhož dne 15. 6. 2010
předala k dalšímu opatření na součást Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha II,
SVS,
2/
v přesně nezjištěné době v měsíci červnu roku 2010 z titulu svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou M. R., aby s
ním absolvovala služební cestu do T., kde ve městě S. v hotelu M., v opilosti,
po předchozí hádce týkající se proběhlého pohlavního styku, při společném
koupání ve vířivce, poškozenou fyzicky napadl, a to tím způsobem, že jí nejprve
strhl horní díl plavek, začal ji fackovat, následně ji chytil rukou za krk a
hlavu jí pak opakovaně strčil pod vodu, až se vody nalokala, čemuž se poškozená
bránila a podařilo se jí vysmeknout, uvedeným jednáním se poškozená cítila
ohrožená na životě, bála se, že ji obviněný utopí; dále obviněný z poškozené
strhával i spodní díl plavek, bránil jí opustit vířivku a snažil se jí nadále
ublížit a celé své jednání slovně doprovázel výčitkami, že poškozená nechce
plnit jím požadované sexuální praktiky, přičemž poškozené se podařilo vířivku
opustit a znovu si obléci alespoň spodní díl plavek a poté utéci z dosahu
obžalovaného,
3/
v přesně nezjištěné době od 21. 6. 2010 do 24. 6. 2010, poté, co přijal do
zaměstnání do pozice osobní asistentky poškozenou M. H., z titulu svého
postavení jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky
Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, a v prostorách P. M. hned první den po
jejím nástupu do zaměstnání po poškozené nejprve požadoval, aby si mu sedala na
klín a požívala s ním víno, následující den v přesně nezjištěné době a v blíže
nezjištěném osobním automobilu cestou z P. M. na detašované pracoviště v P.,
ul. Z., se vůči poškozené choval agresivně, osahával ji na nohou a na rukou,
které jí též mačkal, dožadoval se provedení orálního sexu, následně po příjezdu
do ordinace v P., ul. Z., po poškozené během pracovní přestávky v kuchyňce
požadoval provedení orálního sexu, což poškozená odmítla, poškozenou pak v
dalších přestávkách osahával přes oblečení po těle, čemuž se poškozená bránila
slovně, aby svého jednání zanechal, a též jej od sebe odstrkávala, a jednání
vůči poškozené vyvrcholilo tím, že v přesně nezjištěném dni v kuchyňce ordinace
v P., ul. Z., nalil poškozené víno, přičemž již po vypití jen velmi malého
množství tohoto vína se poškozená cítila omámená, nikoli však z důvodu
opilosti, a osahával ji po celém těle, snažil se jí rukama dostat pod spodní
prádlo, podprsenku i kalhotky, a při tom se dožadoval sexu s tím, že poškozené
sdělil, že by s ním měla mít sex jako každá jiná asistentka, a když toto
poškozená odmítla, tak začal být agresivní, vyhrožoval jí tím, že má velký
vliv, že ji prostě zničí, a následně poškozenou povalil v kuchyňce na pohovku,
začal být hrubý, držel poškozenou silně za ruce, proti její vůli ji vysvlékl z
oblečení, lehl si na ni celou váhou svého těla a vykonal na poškozené proti
její vůli vaginální soulož, při tom jí sahal na nahá prsa, přičemž poškozená se
jej snažila ze sebe odstrčit, ale z důvodu jeho fyzické konstituce se jí to
nepodařilo, když současně měla obavy o svůj budoucí jak pracovní, tak soukromý
život z důvodu předchozích výhružek.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem V. se obviněný zvlášť
závažného zločinu sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku [ad skutek 1/ a)], zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [ad skutek 1/ b), 1/ c), 2/, 3/ a)] a
přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku [ad skutek 1/
d), 3/ b)] dopustil tím, že:
V.
1/
a) dne 16. 2. 2011 ve své kanceláři v budově P. M., P., S., v rámci přijímacího
pohovoru do zaměstnání do pozice osobní asistentky, zneužil svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, a z něho vyplývající důvěryhodnosti, vlivu a autority,
kterou umocňoval též častými zmínkami o významu tajemnické funkce ve Lvím klubu
Praha a o kontaktech s vlivnými osobami z oblasti politiky, justice, policie,
duchovní a společenské, ale i z uměleckých kruhů, a poškozené M. L., přislíbil
přijetí do pozice osobní asistentky a rovněž jí přislíbil, s ohledem na své
osobní kontakty v uměleckých kruzích, i uplatnění herečky v rámci filmové
tvorby s tím, že poškozenou již na prvním pohovoru hladil po rukou, což
poškozená strpěla ve snaze získat slibované zaměstnání, poté ve večerních
hodinách dne 22. 2. 2011 po absolvování „romantické“ večeře při prohlídce
budoucího pracoviště v téže kanceláři poškozenou osahával na prsou, líbal ji,
nutil ji sednout si mu na klín, což poškozená strpěla z důvodu zájmu o novou
pracovní pozici osobní asistentky, do které oficiálně nastoupila dne 23. 2.
2011, a hned první den nástupu poškozenou v průběhu pracovní doby obtěžoval v
kuchyňce v prostorách P. M., kde ji osahával na prsou, líbal ji a nutil ji
sedat mu na klín, což činil opakovaně v průběhu celého trvání jejího pracovního
poměru,
b) ačkoliv dne 5. 4. 2011 poškozená M. L. sdělila, že si nepřeje, aby se jí
dotýkal, tak dne 6. 4. 2011 kolem 14. – 15.00 hod. po společné návštěvě čajovny
M. B., P., Ú., kde si poškozená odskočila na WC a poté k jeho pokynu vypila cca
1 dcl vína, přičemž se jí následně začala točit hlava, smála se, nedokázala jít
rovně a chtělo se jí spát, jako kdyby byla něčím omámená, po návratu na P. M.
ji ve své kanceláři vyzval, aby povlékla gauč, že si chce na chvíli lehnout,
což poškozená nebyla schopna z důvodu omámení učinit, a následně měla pouze
záblesky ve vnímání, kdy si ve vzpomínkách pouze vybavuje, že měla jeho penis
ve svých ústech a dále též, že cítila bolest ve svém přirození, pravděpodobně
od prstů, které jí do přirození zasouval,
c) poté, co dne 8. 4. 2011 poškozená M. L. ústně oznámila, že podá výpověď, pod
pohrůžkou způsobení újmy jejímu příteli J. H., o kterém prohlašoval, že ho
nechá zavřít, protože se stane nepřítelem státu, poškozenou donutil společně
odcestovat do K. V., kde se dne 8. 4. 2011 kolem 22.00 hod. ubytovali v G. P.,
M., pokoj …, a zde opět s poukazem na své postavení jednatele společnosti
CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4, Soukalova 3355/3, a
z něho vyplývající důvěryhodnosti, vlivu a autority, kterou umocňoval též
častými zmínkami o významu tajemnické funkce ve Lvím klubu Praha a o kontaktech
s vlivnými osobami z oblasti politiky, justice, policie, duchovní a
společenské, ale i z uměleckých kruhů, ve stavu pod vlivem alkoholu, přinutil
poškozenou, aby se vysvlékla donaha, sám se také svlékl donaha a poté
požadoval, aby mu dráždila rukou jeho penis, požadoval orální sex, dále aby mu
zasouvala prsty do konečníku, což odmítala až do ranních hodin dne 9. 4. 2011,
kdy jeho naléhání podlehla a z důvodu strachu z pomsty v případě, že
neuposlechne, jej orálně uspokojovala, přičemž poškozené současně zasouval
prsty do pochvy a do konečníku,
d)/ ode dne 17. 4. 2011, poté co nastoupila poškozená M. L. do pracovní
neschopnosti a dne 28. 4. 2011 podala výpověď z pracovního poměru, minimálně do
poloviny měsíce června 2011, posílal SMS zprávy ze svého mobilního telefonu na
mobilní telefon poškozené a dále e-maily z e-mailové schránky … do emailové
schránky poškozené označené …, ve kterých poškozenou neustále nutil k osobnímu
setkání a dořešení pracovněprávních vztahů, podepsání prohlášení mlčenlivosti a
v případě nesplnění požadovaného hrozil zveřejněním informací o soukromém
životě poškozené,
a v důsledku jednání obviněného popsaného ad a/ - c/ začala poškozená trpět
vážnými psychickými problémy, kdy u ní došlo k výrazným negativním změnám
duševního stavu v popředí s depresivní a úzkostnou náladou, se kterými byla
nucena vyhledat odbornou pomoc, nastoupila několikaměsíční pracovní
neschopnost, která započala ode dne 16. 4. 2011, podrobila se ambulantní a
posléze i ústavní psychiatrické léčbě, přičemž se u poškozené rozvinula
posttraumatická stresová porucha ve velmi závažné podobě s výraznými
negativními následky na obvyklý způsob života, s výraznými negativními dopady
na její sexuální život, profesní a studijní uplatnění, partnerský vztah a
sociální vztahy, trvající od dubna 2011 dosud s nejistým dalším vývojem,
2/
v odpoledních hodinách dne 15. 4. 2011 v P., ul. V., v bytě v přízemí domu, kam
se poškozená J. F., dostavila na oslavu po ukončení prací na filmu, ve kterém
hrála, nejprve poškozené nalil víno, poté jí z titulu svého postavení jednatele
společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4,
Soukalova 3355/3, nabízel zaměstnání osobní asistentky, což spojoval s
poskytováním sexuálních služeb, a když poškozená odmítla, začal na ni přes její
odpor vyjádřený verbálně i gesty sahat, pokládal jí ruku na nohu, snažil se ji
chytat za ramena, přisedal si stále blíže, a přestože poškozená jej opakovaně
slovně žádala, aby to nečinil a snažila se dávat jeho ruce pryč ze svého těla a
nelíbilo se jí to a chtěla z bytu odejít, náhle se na ni vrhl, pokoušel se ji
líbat, sám si vysvlékl kalhoty, nalehl na ni celou váhou svého těla, až
poškozená nemohla dýchat, osahával ji pod tričkem a podprsenkou, vyhrnul jí
tričko a tílko, rozepnul jí kalhoty, sahal jí do kalhot, pod kalhotky do
rozkroku, opakovaně jí zasouval prst do přirození, pokoušel se přikládat ruku
poškozené na jeho ztopořený penis, avšak poškozená se jeho jednání bránila tak,
že s ním zápasila, křičela, brečela, žádala jej a prosila, aby to nedělal,
snažila se vysmeknout ze sevření a vyndávala jeho ruku ze svého rozkroku,
přitom ji vulgárně urážel, říkal jí, že je stejně „kurva“ jako ty ostatní, že
chce a ani to neví, apod., poté se jej však podařilo poškozené odstrčit a byt
opustit, když při odchodu na poškozenou ještě křičel finanční částky, které jí
zaplatí za orální sexuální praktiky nebo za soulož,
3/
a) ve dnech od 3. 5. 2011, ve své kanceláři v budově P. M., P., S., i jinde, po
přijetí do zaměstnání do pozice osobní asistentky z titulu svého postavení
jednatele společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha
4, Soukalova 3355/3, poškozené K.K., v průběhu pracovní doby, ale i po pracovní
době, když byl pod vlivem alkoholu, vyhrožoval fyzickou likvidací, hrozil jí,
že ji již nikdo nezaměstná, opakovaně po ní požadoval soulož či jiné sexuální
praktiky a nabízel jí možnost navýšení platu za tyto aktivity, a když s tím
poškozená nesouhlasila, tak se jeho jednání vůči ní zhoršilo, v nočních
hodinách zasílal poškozené na její mobilní telefon SMS zprávy s vulgárním
obsahem, přičemž dne 8. 6. 2011 v odpoledních hodinách, po skončení pracovní
doby, kdy chtěla poškozená odejít ze zaměstnání domů, uzamkl vstupní dveře
kanceláře a znemožnil jí tak opustit pracoviště a sdělil jí, že je nepřítel
státu, křičel na ni, ať zavolá policii, že ji odmítá pustit, s tím, že mu
stejně nikdo nemůže nic udělat, na to jej poškozená několikrát žádala a
prosila, aby ji pustil domů, čemuž ale odmítal vyhovět a stále na poškozenou
jen křičel, a ona ve strachu poté tajně napsala SMS zprávu s žádostí o pomoc
svému příteli J. F., který věc ohlásil Policii ČR, na základě čehož se na místo
skutečně po chvíli dostavila hlídka Policie ČR a poškozená díky tomu mohla
opustit uvedenou kancelář,
b) dne 9. 6. 2011 ve 14.00 hod. pak poškozené K. K. zaslal na její mobilní
telefon SMS zprávu, ve které poškozené vyhrožoval, že na ni podá trestní
oznámení za krádež knihy Výročí Lvího klubu.
Dále se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených
taktéž pod bodem V. dopustil přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku
tím, že:
4/
dne 18. 5. 2011, v B., V., se dostavil společně s F. J. do ordinace poškozené
MUDr. L. L., v zařízení CENAP, o. s., a tuto důrazně žádal, aby zajistila, že
její dcera - poškozená M. L. vezme zpět svou výpověď, kterou učinila na Policii
ČR v souvislosti s její prací osobní asistentky a cestou a událostmi ze dne 8.
4. – 9. 4. 2011 z K. V. z G. P., dále argumentoval tím, aby měla poškozená
rozum, že se to církvi nebude líbit, upozorňoval ji na to, že je moc pyšná a
aby si nemyslela, že jí její ambulance dlouho vydrží, protože se on osobně zná
s předsedou České gynekologicko-porodnické společnosti, též s nějakým
zastupitelem Vatikánu a církve v ČR, s nunciem a s biskupy, a prostřednictvím
těchto osob se postará, aby její ambulance nefungovala, nadále opakovaně
požadoval stažení výpovědi poškozené M. L. s tím, že pro něj není problém
poslat U., a pak že už M. nebude vypovídat vůbec, a když poškozená odmítla
splnit tyto jeho pokyny, začal na ni křičet a natahovat k ní ruce, až začala
mít obavu, že ji bude škrtit, a svého jednání zanechal jen díky zásahu stále
přítomného F. J., který jej slovně uklidnil, a poté ordinaci poškozené oba
opustili.
Zvlášť závažný zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku [ad skutek pod písm. a)] a zvlášť závažný zločin znásilnění podle §
185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [ad skutek pod písm. b)] obviněný spáchal podle
skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem V. tím, že:
5/
a) v přesně nezjištěné době od 15. 7. 2011 z titulu svého postavení jednatele
společnosti CODUM, s. r. o., a prezidenta Polikliniky Modřany, Praha 4,
Soukalova 3355/3, přiměl svou osobní asistentku - poškozenou L. J., aby s ním
absolvovala služební cestu na F., kde po příletu do M. poškozenou bezdůvodně
slovně urážel vulgárními nadávkami, přičemž ve večerních hodinách dne 17. 7.
2011 při průjezdu čtvrtí M. požadoval po poškozené návštěvu veřejného domu za
účelem výběru dívky na sex ve třech, což poškozená odmítla, následující den 18.
7. 2011 ve večerních hodinách si do hotelu O. G. S., kde byli ubytováni v
jednom pokoji, přivezl za účelem uskutečnění sexuálních aktivit neztotožněnou
dívku z manilského baru K. H. a požadoval po poškozené, aby se připojila k sexu
ve třech, anebo aby alespoň jeho sexuální aktivity s uvedenou F. fotografovala
nebo filmovala, což poškozená odmítla a z hotelu odešla, a po návratu do hotelu
dne 19. 7. 2011 kolem 04.00 hod. chytil poškozenou za loket, násilím ji odvedl
do hotelového pokoje, kde na poškozenou křičel, vulgárně ji urážel, zakazoval
jí spát, nutil ji sledovat film týkající se instituce Vatikánu a nacistického
hnutí, a dále poškozené vyhrožoval, že pokud jej neuposlechne, tak se může stát
něco její rodině, zničí ji nebo se stane něco jejímu příteli, a tvrdil, že je
vycvičený z Vatikánu jako detektiv, že si je o poškozené a jejích blízkých
schopen zjistit všechny informace a prostřednictvím Vatikánu zajistí její
likvidaci, a poté hrubě uchopil poškozenou za ruku, táhl ji násilím proti její
vůli k proutěné sedačce, na kterou ji povalil, oběma rukama ji násilím držel a
nutil ji sledovat uvedený film, poškozená se snažila vysmeknout z jeho držení,
na což ji chytil za vlasy, začal jí násilím za ně tahat a druhou rukou
poškozenou několikrát udeřil silou do hlavy, přičemž poškozená jej prosila, aby
svého jednání zanechal, přesto dále poškozenou chytil za krk, začal ji škrtit
se slovy, že Vatikán jediné, co nepovoluje, je zabít nový život, ale jinak je
vše povoleno, poté, co se poškozená vysmekla ze rdoušení, ji opět chytil za
vlasy, zatáhl ke zdi a dvakrát poškozené udeřil hlavou čelem o zeď, následkem
čehož ztratila orientaci a přestala se bránit, poté se jí však podařilo
vysmeknout se z násilného držení a z pokoje utéci do hotelové recepce, kde
přivolala hotelovou ochranku a velvyslance RNDr. J.R., přičemž následně odmítl
vydat poškozené její cestovní pas s tím, že pokud poškozená nebude dělat to, co
on požaduje, tak její pas zničí,
b) poté, co dne 21. 7. 2011 odletěl s poškozenou L. J. na ostrov C. do
přímořského letoviska B. do hotelu B. I. R., nutil poškozenou požívat
alkoholické nápoje, dále neustále na poškozenou vyvíjel nátlak, vulgárním
způsobem požadoval orální sex a soulož a dále poškozené vyhrožoval, že by její
matka mohla přijít o licenci účetní, rovněž naznačoval poškozené případné údery
a napadení, když si všiml, že poškozená více užívá svůj mobilní telefon, tak
poškozené vyhrožoval, ať si uvědomí, co dělá, že v České republice skončí,
nenajde zaměstnání a naprosto ji zničí, přičemž dne 22. 7. 2011 kolem 18.00
hod. opětovně po poškozené požadoval soulož, kterou ona odmítala, poté odešel
do koupelny, ze které po chvíli vyběhl a znenadání poškozené vetřel své sperma
na obličej a do vlasů, poté na poškozenou začal křičet, že jí rozbije hlavu
lahví vína, poškozená na to utekla z hotelového pokoje a po jejím návratu ji
dále urážel a opakovaně se dožadoval sexu se zdůvodněním, že je to její
povinnost dle uzavřené pracovní smlouvy, následně při koupeli v hotelovém
bazénu chytil ruku poškozené a ponořil jí hlavu pod vodu, až nevydržela s
dechem a napila se vody, a takto to opakoval asi třikrát za sebou, kdy se
poškozená cítila být ohrožená na životě hrozícím utopením, poté poškozenou
pustil, a když vyšla ven z bazénu, tak ji dále udeřil nataženou rukou do tváře,
a když poškozená sdělila, že odchází, tak jí vyhrožoval, že ji najdou v moři, a
dne 23. 7. 2011 se podařilo poškozené za pomoci velvyslance ČR RNDr. J. R.
předčasně opustit hotel B. I. R. i ostrov C. a odcestovat do M., kde z důvodu
závratí a bolesti hlavy dne 25. 7. 2011 vyhledala lékařské ošetření, při kterém
byly zjištěny podlitiny nad a kolem pravého oka, podlitiny na boční straně
levého stehna o velikosti cca 6,5 cm a lékařské ošetření poškozená musela
vyhledat rovněž po návratu do České republiky dne 27. 7. 2011,
a v důsledku jednání obviněného popsaného ad a), b) začala poškozená trpět
vážnými psychickými problémy, kdy se u ní začaly projevovat výrazně úzkostné a
psychosomatické symptomy, které svědčí o výrazné traumatizaci a se kterými byla
nucena vyhledat odbornou pomoc, přičemž se u poškozené rozvinula
posttraumatická stresová porucha s dlouhodobou pracovní neschopností řady
měsíců, se sice zřetelnou pozitivní tendencí ke zmírňování příznaků, zatím však
bez plného uzdravení, a se závažným narušením obvyklého života, vyžadující i
nyní psychiatrickou ambulantní péči.
Rozsudek nalézacího soudu napadli odvoláními obviněný, státní zástupkyně
Městského státního zastupitelství v Praze a poškozené M. L. a MUDr. L. L.
Obviněný svůj opravný prostředek zaměřil proti všem jeho výrokům, státní
zástupkyně v neprospěch obviněného brojila proti výroku o vině i o trestu a obě
poškozené napadly výrok o náhradě škody. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze
dne 7. 6. 2013, sp. zn. 10 To 51/2013, byla odvolání obviněného, státní
zástupkyně i poškozených podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím svých obhájců
JUDr. Martina Kőhlera a JUDr. Michala Říhy v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu
odpovídajícím výroku o vině i trestu rozsudku nalézacího soudu, přičemž odkázal
na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný má za to, že způsob, jakým soudy rozhodly o jeho vině, je v rozporu se
základními zásadami trestního práva a ústavními kautelami práva na spravedlivý
proces či rovnosti v právech a rovnosti před zákonem.
Odvolávaje se na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř., která umožňuje podat mimořádný opravný prostředek v případě, že bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, obviněný
namítá, že soudy nesplnily procesní podmínky, když nepřihlédly k námitkám
obviněného, nepostupovaly podle trestního řádu, a to zejména v souvislosti s
hodnocením důkazů. Soudy nehodnotily důkazy v souladu se zásadami trestního
řízení, zejména nezvážily pečlivě všechny okolnosti případu jednotlivě i v
jejich souhrnu. Podle názoru obviněného je smyslem dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. náprava vad, které vedou ke zmatečnosti
rozhodnutí, tudíž obviněný s odkazem na tento dovolací důvod rovněž namítá, že
byl zbaven přístupu k soudu prvního stupně. O tom svědčí fakt, že předseda
senátu soudu prvního stupně Mgr. Stanislav Králík nebyl po celou dobu s ohledem
na rozdílný způsob zacházení s návrhy na dokazování učiněné obhajobou a
obžalobou nestranný. Jelikož bylo řízení před odvolacím soudem nařízeno na tři
dny a ve skutečnosti trvalo pouhého půl dne a protože bylo těsně před zahájením
uvedeného řízení změněno složení odvolacího senátu, který měl ve věci
rozhodnout, nemohl odvolací soud v odvolání vytýkané vady věcně přezkoumat,
řádný opravný prostředek tak byl zamítnut bez věcného přezkumu, z čehož
obviněný opět dovozuje naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je z důvodu jeho
rychlého vynesení a z důvodu nedostatečné argumentace překvapivé, není
výsledkem spravedlivého procesu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 21.
10. 1999, sp. zn. III. ÚS 258/99), nýbrž je projevem libovůle v rozhodování.
Soud prvního stupně porušil zásadu zákazu opomenutí důkazů, neboť jak vyplývá z
odůvodnění jeho rozsudku, spokojil se pouze s popisem skutkového děje v podobě,
v jaké byl uveden v obžalobě a který vypověděly poškozené v přípravném řízení;
pro ospravedlnění svého postupu užil soud nepřípustné argumentace ad autoritae
a analogie. Obviněný uvádí, že nelze vycházet z důkazů, které jsou k jeho
škodě, a ignorovat vše, co by mohlo svědčit v jeho prospěch, např. lékařskou
zprávu z gynekologického vyšetření Z. Ž., které následovalo den po jejím
znásilnění, výpovědi 15 navrhovaných svědků, mezi nimiž byla i A. Š., jakož i
gynekolog poškozené Z. Ž., který se měl vyjádřit k jejímu prohlášení, že je
panna, a k jejímu těhotenství, dále lékařské zprávy z oboru psychiatrie
pojednávající o zdravotním stavu poškozených Z. Ž., M. L. a L. J., jež byly
vyhotoveny před nástupem zmíněných poškozených do pracovního poměru, údajné
křivé obvinění, jehož se podle svědectví A. B. měla v minulosti dopustit
poškozená N. K. vůči B. K., či výpověď svědka F. J. Nadto obviněný podotýká, že
důkazy v jeho prospěch, jež provedeny byly, ani v rozhodnutí soudu prvního, ani
v rozhodnutí odvolacího soudu nebyly zmíněny. V této souvislosti zmínil zejména
skutečnost, že poškozená M. L. měla po údajném omámení a znásilnění, kterých se
měl dopustit obviněný, pohlavní styk se svým partnerem. Soudy se nevyjádřily k
prokázané skutečnosti, že několik poškozených při „náboru“ do práce předkládalo
velmi odvážné, nezřídka nahé fotografie, či ke skutečnosti, že poškozená M. R.
obstarala do role placené společnice namísto sebe poškozenou N. K. V rozhodnutí
odvolacího soudu pak obviněný nejvíce postrádá vyjádření k námitkám týkajícím
se poškozené M. H., která jakoukoliv jeho trestnou činnost popřela.
V jednání soudu prvního stupně lze spatřovat porušení zásady zákazu deformace
důkazů. Deformace důkazů se tento soud dopustil, když ignoroval námitky
obhajoby o hodnověrnosti svědků a poukaz obhajoby na jednání svědků následující
po předmětné zkušenosti, které nemohlo být v souladu se zkušenostmi, jež podle
výpovědí prožili, nereflektoval. Podle názoru obviněného je takové jednání
soudu v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS
3094/08, který vymezil principy trestního řízení.
Obviněný namítá, že soud prvního stupně těsně před vyhlášením rozsudku rozšířil
počet znásilněných z šesti na devět, což mělo za následek, že se proti
obviněním nemohl řádně bránit. Tím, že soud prvního stupně nezohlednil ze
závěrečné řeči shrnutí dosavadního průběhu řízení, použil pouze úvod a závěr
této řeči a 29 stran závěrečné řeči doplnil až na výslovnou žádost obviněného,
bylo obviněnému taktéž odepřeno právo na poslední slovo podle ustanovení § 217
tr. ř., přičemž takový postup soudu prvního stupně bezpochyby ovlivnil i soud
odvolací, který závěrečnou řeč obviněného nenechal v plném rozsahu, rozdělil ji
na dvě části, z nichž jedna v trestním spise dosud chybí. Obviněný uvádí, že
předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. Stanislav Králík zapomněl v den
vyhlášení rozsudku provést vazební zasedání a učinil tak až o týden později. V
souvislosti s Mgr. Stanislavem Králíkem vyslovil obviněný rovněž podezření, že
byl při rozhodování někým ovlivněn, že dostal pokyn, jak věc rozhodnout, neboť
obviněnému na otázku, proč mu byl uložen tak vysoký trest, odpověděl „co prej
mohl dělat“. Další procesní vadu spatřuje obviněný ve znaleckém posudku prof.
PhDr. Petra Weisse, Ph.D. Uvádí, že v tomto posudku chybí datum u dodatku, a
namítá, že vyšetření trvalo 15 minut a v jeho průběhu nebyl proveden tzv.
Minnesotský dotazník, který jako jediný může prokázat anomálii charakteru. Jiný
znalecký posudek si obviněný nemohl nechat vypracovat, neboť předseda senátu
Mgr. Stanislav Králík žádnému z pěti lékařů vstup do věznice neumožnil.
Obviněný poukazuje rovněž na údajnou nepřiměřenost trestu. Domnívá se, že
závažnost jeho činu neodpovídá uloženému trestu, a konstatuje, že soud při
ukládání trestu podlehl tlaku okolí a médií. Žádné z poškozených nebyla
způsobena trvalá fyzická újma. Psychické problémy, nikoliv však trvalého rázu,
pociťovalo několik poškozených; trvalý ráz psychických problémů byl dán pouze u
poškozené M. L. a není jisté, zda tomu tak nebylo z důvodu studia na vysoké
škole a s tím souvisejících zkoušek. Vzhledem k pochybnostem a nedostatkům
důkazů obžaloby soud prvního stupně značně pochybil, když obviněnému uložil
trest v horní třetině trestní sazby.
Dovolatel setrvává na své obhajobě, že poškozené byly organizovány poškozenou
M. R., která si dala za cíl, že obviněného stůj co stůj potrestá. Podotýká, že
celý komplot je zinscenován falešným knězem E. F. Dále rozebírá otázku
věrohodnosti jednotlivých poškozených, k čemuž zejména interpretuje jejich
chování bezprostředně po činu, nabízí všeobecné hodnocení obsahu jejich
svědectví i obsahový rozbor některých dalších důkazů. Zdůrazňuje, že žádná z
dívek nedoložila gynekologickou zprávu o znásilnění. Co se týče poškozené M.
K., tato s obviněným udržovala intimní poměr dobrovolně, a to již od roku 2005,
ve vztahu byla spokojená, od obviněného přijímala dary a pracovní poměr s
obviněným nerozvázala. K pohlavnímu styku donucena nebyla, údajné násilí,
kterého se měl obviněný na poškozené dopustit, popírá fotodokumentace z
kongresu, nehledě na to, že hodnověrnost výpovědi poškozené, která ani
nedoložila žádnou dokumentaci stran ošetření svých údajných zranění, je
zpochybněna skutečností, že se poškozená v průběhu cesty letadlem opila. Ani v
případě poškozené Š. G., dříve N., neexistuje důkaz, že by byla znásilněna, s
obviněným udržovala intimní poměr taktéž dobrovolně; byla-li by ve vztahu
nespokojená, neabsolvovala by četné služební cesty a pracovní poměr by po
údajném znásilnění ukončila. U poškozené Z. Ž. nebyl soudem prvního stupně
zohledněn fakt, že trpěla depresemi, na něž užívala léky neslučující se s
konzumací alkoholu. Tato poškozená užívala i jiné preparáty (marihuanu,
deriváty diazepamu), což kredibilitě její výpovědi nikterak nesvědčí. Uvedené
okolnosti rovněž zpochybňují závěr, že příčinou údajné posttraumatické poruchy
poškozené byl obviněný. Ke znásilnění poškozené mělo dojít v M. dne 20. 6. 2009
(podle skutkových zjištění soudů dne 19. 6. 2009), na služební cestě v M. však
byl obviněný s poškozenou dne 10. 6. 2009. Došlo-li by ke znásilnění,
neabsolvovala by poškozená Z. Ž. s obviněným další služební cesty a zaměstnání
by opustila. Vztahu agresora a oběti nenasvědčuje ani SMS konverzace či
fotodokumentace ze služebních cest. V případě poškozené Z. Ž. existují dále
nedostatky ve vztahu k naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu
znásilnění. Obviněný nevěřil, že překonává vážně míněný odpor poškozené,
nejednal s úmyslem poškozenou znásilnit, domníval se, že poškozená klade odpor
za účelem eskalace momentu napětí, že si jeho jednání užívá.
Dále namítá, že nebylo prokázáno, jak se do sklenice s džusem určené poškozené
N. K. dostal opiát. Otisky prstů obviněného na sklenici zjištěny nebyly,
vyšetřování Policie České republiky bylo v této věci pro nedostatek důkazů
zastaveno, což soud prvního stupně nerespektoval. Nadto obviněný namítá, že i
kdyby látku Zolpidem do sklenice vhodil, nespáchal by trestný čin podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku, neboť tuto látku nevyrobil, nedovezl, nevyvezl,
neprovezl, nikomu ji nenabídnul, ať už výslovně či konkludentně (nabídku popírá
skutečnost, že poškozená neměla o výskytu látky v nápoji vědět), nedopustil se
ani zprostředkování či prodeje, neboť mezi poškozenou a obviněným neexistoval
vztah výrobce/dealer/kupující. Zolpidem poškozené rovněž nijak jinak
neoprávněně neopatřil – takového jednání by se totiž dopustil, pokud by
poškozená byla s přijetím látky seznámena a souhlasila by s ním; případné
přechovávání látky pak vylučuje fakt, že obviněný byl k držbě látky Zolpidem
oprávněn. Podle názoru obviněného nelze tvrdit, že by jeho jednání spočívající
v hození zmíněné látky do sklenice s džusem mohlo naplnit skutkovou podstatu
trestného činu znásilnění ve stadiu pokusu. Uvedené jednání vykazuje spíše
znaky, v případě dané skutkové podstaty, beztrestné přípravy, neboť došlo k
pouhému vytváření podmínek pro spáchání trestného činu a nikoliv k jednání
bezprostředně směřujícímu ke znásilnění poškozené, tedy k jednání blížícímu se
dokonání trestného činu. Nebylo prokázáno, za jakým účelem měl obviněný látku
do sklenice vhodit, tudíž nelze zjistit jeho úmysl. Poškozená v hlavním líčení
nebyla vyslechnuta, soud prvního stupně se spokojil s její emailovou zprávou,
že je pro soud z důvodu pobytu v A. dlouhodobě nedosažitelná, a to bez toho,
aby si původ této emailové zprávy ověřil.
Co se poškozené M. R. týče, tato s obviněným udržovala dobrovolný intimní
poměr, se kterým se nikterak netajila, a ještě rok poté, co ji měl obviněný ve
vířivce fyzicky napadnout, u obviněného pracovala. Obviněný má za to, že
poškozená M. R. je zhrzenou milenkou toužící po pomstě, jejíž výpověď nelze
pokládat za hodnověrnou. Samotný incident, k němuž ve vířivce došlo, nelze
podle mínění obviněného kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 175
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný nejednal s úmyslem
poškozenou donutit strpět jeho výčitky a zabránit v opuštění vířivky. Podle
soudem prvního stupně popsaného skutkového stavu by se obviněný vůči poškozené
M. R. dopustil nikoliv trestného činu vydírání, nýbrž trestného činu ublížení
na zdraví, pro nějž však trestně stíhán nebyl. V případě poškozené M. H.
obviněný předně namítá, že byla ve své výpovědi naváděna policejním orgánem,
který měl na výsledku řízení zájem, že do okamžiku výslechu si poškozená nebyla
vědoma toho, že by ji obviněný v minulosti znásilnil, a dále uvádí, že vzhledem
k absenci vzpomínek poškozené nelze zjistit, zda byla poškozená omámena opiátem
nebo alkoholem a zda obviněný překonával odpor poškozené, či měla poškozená
pohlavní styk s obviněným dobrovolně. Zjištěný skutkový stav tudíž podle názoru
obviněného nenaplnil veškeré znaky trestného činu znásilnění.
Poškozená M. L. udržovala s obviněným intimní poměr opět zcela dobrovolně, sama
jej sváděla, a pokud by nebyla spokojená, obrátila by se na kolegy, policii či
by ze zaměstnání odešla. Ze znásilnění usvědčuje obviněného pouze výpověď
poškozené, která do protokolu o výslechu svědka uvedla, že si nic nepamatuje. V
případě incidentu v G. P. opomenul soud prvního stupně důležité důkazy, zejména
výpověď svědka M. Ž., a vycházel převážně z výpovědi uvedené poškozené.
Obviněný se též domnívá, že zdravotní stav poškozené zjištěný ve znaleckém
posudku neodpovídá skutečnému stavu, neboť zjištěná stresová porucha jí
nebránila pokračovat ve studiu dvou vysokých škol a absolvovat zkoušky, tudíž
se podle názoru obviněného mohla poškozená zúčastnit hlavního líčení a být v
jeho průběhu vyslechnuta. V souvislosti s poškozenou M. L. obviněný rovněž
popírá, že by se vůči ní dopustil sexuálního nátlaku. Svoboda rozhodování v
pohlavních vztazích, jakožto objekt tohoto trestného činu, nebyla snížena,
neboť poškozená obviněnému ani jednou nesdělila, aby svého jednání, kdy ji
osahával na prsou, líbal a požadoval, aby mu usedla na klín, zanechal. Vzhledem
ke konkludentnímu souhlasu poškozené se navíc obviněný nemohl dopustit
úmyslného trestného činu. Obviněný nezneužil závislosti poškozené nebo svého
postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti či vlivu. Poškozená na obviněném
nebyla závislá, v době, kdy se měl trestný čin odehrát, poškozená o práci
teprve žádala, obviněný tak nebyl v postavení nadřízeného, a případný vliv či
důvěryhodnost jsou vyloučeny s ohledem na to, že obviněný byl pro poškozenou
cizí osobou. Viděla-li, jak s ní bude obviněný zacházet, mohla práci odmítnout.
Obviněný nahlíží na celou záležitost jako na výměnný obchod – poškozená se
rozhodla vyměnit svou důstojnost a pohlavní vztah za roli ve filmu. K
incidentu, kdy měl poškozenou znásilnit (zjevně dne 5. 4. 2011), obviněný
uvedl, že bezbrannosti poškozené nezneužil, neboť absence vzpomínek poškozené
na inkriminovaný okamžik nezakládá předpoklad bezbrannosti. Bezbranné jsou
osoby neschopné projevu vůle či jakékoliv reakce na jednání pachatele, což
poškozená nebyla. Sama totiž uvedla, že měla problém s koordinací pohybů,
nikoliv že nad pohyby ztratila kontrolu. Obviněný proto konstatuje, že s ním
měla poškozená pohlavní styk dobrovolně. Jednání obviněného, kdy měl poškozené
M. L. v případě nedořešení pracovních záležitostí vyhrožovat zveřejněním
soukromých informací, nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného
vyhrožování. Poškozené nebylo vyhrožováno smrtí či těžkou újmou na zdraví.
Vyhrožování zveřejněním soukromých informací nebylo schopné zapříčinit důvodnou
obavu z jiné těžké újmy. S informacemi, které odrážely její způsob života,
poškozená obviněného sama seznámila. Kdyby se s obviněným setkala a řádně
dořešila své pracovní povinnosti, mohla pociťovaný tlak kdykoliv ukončit.
Vzhledem k nemožnosti zjištění skutečného skutkového stavu věci je odsouzení
obviněného za trestný čin, jehož se měl dopustit vůči poškozené J. F., proti
zásadám presumpce neviny a in dubio pro reo. Soud vycházel pouze z výpovědi
poškozené, která však do bytu, v němž se incident odehrál, šla dobrovolně, a
ačkoliv mohla kdykoliv odejít, setrvala v něm v přítomnosti obviněného až do
půlnoci. S odstupem času nelze zjistit, zda k násilnostem došlo či nikoliv.
Poškozená do úředního záznamu vypověděla, že ke znásilnění nedošlo, přesto před
soudem prvního stupně uvedla, že jí obviněný vsunul dvakrát prst do vaginy. Ze
shodného uvádění znásilnění za pomoci prstů vyvozuje obviněný zmanipulování
poškozených. V případě poškozené K. K. se jedná o účelový výklad běžné situace.
Tato poškozená tvrdila, že byla držena v místnosti, která, jak se ukázalo, byla
jejím pracovištěm. Uzamčení spojovacích dveří bylo na pracovišti obvyklé a
poškozená o odemknutí obviněného nežádala. Držení, které proběhlo na místě, kde
měla poškozená práci a přístup na internet, trvalo několik minut. Obviněný
chtěl pouze zachovat soukromý ráz schůzky s plk. V. a nemožnost odchodu
poškozené byla dílem náhody, neboť obviněný zamkl poškozenou neúmyslně.
Obviněný proto uvádí, že absentuje úmysl způsobit poškozené újmu, nadto
podotýká, že je nelogické, aby (třebaže) úmyslné uzamčení poškozené naplnilo
znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění, byť ve stadiu pokusu.
Jednání obviněného nemělo sexuální podtext, obviněný po poškozené pohlavní styk
nevyžadoval. Zmatek způsobila poškozená, která volala svému příteli, že je
vězněna, v důsledku čehož byla zalarmována policie. Soud prvního stupně odmítl
provést výslech plk. V., o jehož věrohodnosti nelze pochybovat, a zpráva
policie o výslechu k incidentu v trestním spise chybí. Zjištění soudu o
úmyslech obviněného jsou prosté spekulace. Obviněný dále poukazuje na to, že
hrozbu trestního oznámení za krádež knihy Výročí Lvího Klubu nelze požadovat za
nebezpečné vyhrožování. Obviněný pouze chtěl, aby poškozená K. K. sama trestný
čin, který spáchala, napravila.
V případě poškozené MUDr. L. L. obviněný namítá, že není možné, aby zapomněla
jedinou část rozhovoru, která naplňovala znaky skutkové podstaty trestného
činu, a to část, kdy měl obviněný poškozené vyhrožovat fyzickou likvidací U.
Kromě výpovědi poškozené neexistuje usvědčující důkaz, že se obviněný takového
vyhrožování dopustil. Svědek F. J., který byl situaci přítomen a jakékoliv
vydírání popírá, vyslechnut z důvodu nedoručení předvolání k hlavnímu líčení
nebyl. K notářsky ověřenému místopřísežnému prohlášení uvedeného svědka nebylo
jako k důkazu přihlédnuto. Poškozená L. J. vypověděla, že ji během služební
cesty na F. obviněný nutil k pohlavnímu styku s ním a další osobou a poté, co
to odmítla, vyhrožoval jí, bil ji a aby neutekla, zabavil jí cestovní pas.
Obviněný nechápe, proč takové jednání poškozená trpěla a s obviněným nadále
cestovala, přestože jí byla velvyslancem RNDr. J. R. třikrát nabízena možnost
vycestovat i bez cestovního pasu. Služební cestu poškozená přerušila, až když
za ní přiletěl její přítel. Dva dny po návratu z F. byla obviněná v nemocnici
ošetřena pro zranění, u nichž není vyloučeno, že jí je způsobil právě její
přítel. Otok v oblasti dolní čelisti, který byl při tomto ošetření zjištěn, při
původním vyšetření (a nikoliv hospitalizaci) na F. zjištěn nebyl, tudíž byl
způsoben tehdy, kdy poškozená byla již z dosahu obviněného. Obviněný připouští,
že po poškozené pohlavní styk požadoval, popírá však, že by ji k němu nutil.
Při násilí, kdy ji měl topit a udeřit do tváře, se nepokoušel zaútočit na
pohlavní orgány poškozené. Násilné jednání obviněného nemělo za cíl překonat
odpor poškozené a donutit ji k pohlavnímu styku. Soud se tedy dopustil
nesprávné právní kvalifikace, když obviněného uznal vinným pokusem znásilnění a
nikoliv ublížením na zdraví.
Obviněný namítá, že soudy obou stupňů nepřihlédly ke svědectví dalších
asistentek a zainteresovaných osob, které svědčily v jeho prospěch. Konkrétně
zmiňuje JUDr. J. S., MUDr. F. F., DiS. I. K., D. G., J. N., T. K., P. H. a V.
U. Opětovně poukazuje na porušení zásady presumpce neviny a z ní plynoucí
zásady in dubio pro a navrhuje, aby dovolací soud, nebude-li moci sám
rozhodnout podle ustanovení § 265m tr. ř., zrušil usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 10 To 51/2013, včetně rozhodnutí obsahově
navazujících, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Současně v dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Martinem Kőhlerem navrhuje, aby
dovolací soud rozhodl o změně místní příslušnosti z Vrchního soudu v Praze na
Vrchní soud v Olomouci, „a to zejména s odkazem na JUDr. Jana Sváčka (původně
předseda Městského soudu v Praze, nyní soudce Vrchního soudu v Praze)“.
V dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Michalem Říhou obviněný navrhuje, aby
Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí soudu odvolacího, tak rozhodnutí soudu
prvního stupně, a aby dále postupoval podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. a
věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
předeslal, že návrh na změnu místní příslušnosti soudu druhého stupně, který je
v dovolání obsažen, se jeví jako iracionální a neodůvodněný, neboť obviněný ani
nenaznačuje, jaký vliv na výsledek řízení může mít skutečnost, že soudce JUDr.
Jan Sváček změnil působiště z Městského na Vrchní soud v Praze. Pro změnu
příslušnosti soudu nevidí státní zástupce sebemenší důvod.
Státní zástupce se posléze vyjádřil k námitkám v podaných dovoláních shodně
vytčeným. K výhradě opomenutých důkazů uvedl, že v rámci řízení před soudem
uplatnil obviněný několik důkazních návrhů, přičemž mu nelze přisvědčit v tom,
že by se jimi soud nezabýval, či je bezdůvodně pominul. Neprovedení výslechu
svědka F. J. nelze označit jako záměrný postup soudu prvního stupně v
neprospěch obviněného. Na str. 106 rozsudku soud vysvětluje, že se tohoto
svědka opakovaně pokoušel vyslechnout, a to i za přispění policie, ale svědek
se účasti u jednání soudu bránil a mařil i předvedení k hlavnímu líčení. Od
jeho osobního výslechu soud upustil nejen se zřetelem k hledisku času a k
hledisku procesní ekonomie, ale rovněž proto, že se jedná o osobu pochybné
pověsti, trestně stíhanou, jejíž svědectví by sotva blíže objasnilo skutková
zjištění. Státní zástupce zdůraznil, že písemné prohlášení zmíněného svědka F.
J., založené ve spise, označil soud za irelevantní. Soud na str. 109 písemného
vyhotovení rozsudku vyložil dostatečně významné důvody, proč nevyslechl
odsouzeného svědka P. H.; v hlavním líčení soud naopak vyslechl svědky R. M.
Z., M. B., P. H. a V. U., kteří se z iniciativy obhajoby k hlavnímu líčení
dostavili a svědčili – byť podle názoru státního zástupce vesměs poněkud
zmateně – ve prospěch obviněného.
Co se týče tvrzení obviněného, že soud deformoval důkazy, podle státního
zástupce není ani v jednom z podaných dovolání uvedené tvrzení konkretizováno
natolik, aby bylo možné podobně vadný postup v napadeném rozhodnutí shledat. Za
deformaci důkazu nelze označit situaci, kdy soud provedený důkaz vyloží ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a dospěje k jinému výsledku, než by si
obviněný přál. Státní zástupce podotýká, že obviněný brojí proti způsobu
hodnocení důkazů, a připomíná, že námitky skutkové neodpovídají žádnému ze
zákonem vymezených dovolacích důvodů, nejsou-li ve smyslu judikatury
klasifikovány např. jako případ extrémního nesouladu, což obviněný v dovolání
neučinil. Nadto státní zástupce ve shodě se soudem druhého stupně konstatuje,
že v procesu dokazování se nalézací soud žádných pochybení nedopustil.
Skutkovou povahu má podle mínění státního zástupce i námitka obviněného, že
měla být opatřena kompletní zdravotní dokumentace poškozených, teprve až po
jejímž vyhodnocení by bylo možné stanovit, zda u nich došlo ke vzniku těžké
újmy na zdraví, či nikoliv. Státní zástupce se domnívá, že soud tuto otázku
bedlivě zkoumal a měl k tomu dostatečný důkazní základ; požadavky dalšího
rozšiřování dokazování nemohou naplnit žádný z dovolacích důvodů. Skutkový stav
zjištěný soudem a zachycený v popisu skutku odpovídá podle státního zástupce
zvolené právní kvalifikaci, a tudíž citované námitky nejsou způsobilé
zpochybnit správnost skutkových a právních závěrů napadeného meritorního
rozhodnutí.
Ačkoliv námitka, že rozhodnutí soudu druhého stupně je překvapivé, neboť v něm
obviněný postrádá argumentaci ke svým odvolacím námitkám, taktéž nemá vazbu na
žádný ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce k ní uvedl, že za
překvapivé rozhodnutí nelze označit rozhodnutí, jehož odůvodnění neodpovídá
představám obviněného. Odvolací soud se podle názoru státního zástupce zjevně a
důvodně ztotožnil jak se skutkovými závěry, tak s právními vývody nalézacího
soudu, a pokud na nějakou odvolací námitku konkrétně nereagoval, stalo se tak
proto, že v té věci akceptoval stanovisko soudu prvního stupně.
Výtku, že soudy nehodnotily důkazy v souladu se zásadami trestního řízení,
zejména nezvážily pečlivě všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich
souhrnu, považuje státní zástupce za zcela prázdnou a formální proklamaci bez
skutečné obsahové náplně. Jestliže v dalším obsahu dovolání obviněný prezentuje
své představy o náležitém hodnocení provedených důkazů, jde o stále tutéž
polemiku, kterou rozvíjel v rámci své obhajoby i řádného opravného prostředku.
Namítá-li dále, že jeho jednání bylo právně nesprávně posouzeno jako trestný
čin, ačkoli z dokazování jednoznačně vyplývá, že se ze strany obviněného o
trestný čin nejednalo, opakuje tytéž argumenty, jejichž podstatou je negace
závěrů učiněných soudem. Státní zástupce uvádí, že skutkové věty obsahují
vyjádření všech znaků aplikovaných skutkových podstat ze zvláštní části
trestního zákona/zákoníku.
Obecné úvahy o přiměřenosti uloženého trestu jsou podle mínění státního
zástupce z hlediska důvodů dovolání irelevantní. Irelevantní je podle jeho
názoru i námitka, že soud prvního stupně krátce před vyhlášením rozsudku
rozšířil počet údajně znásilněných ze šesti na devět. Státní zástupce uvedl, že
soud musí vymezit skutkový děj tak, jak vyplynul z vyhodnocení provedených
důkazů. Přitom není a nemůže být striktně vázán popisem skutku v obžalobě či v
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, je-li zachována totožnost
skutku ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., o čemž státní zástupce v
posuzovaném případě nikterak nepochybuje. Co se týče právního posouzení
skutkových okolností, zejména v tom smyslu, zda konkrétní jednání obviněného
naplňovalo znaky znásilnění nebo jiného ataku proti osobní sféře poškozených,
je soud podle státního zástupce zcela autonomní (§ 220 odst. 3 tr. ř.).
S poukazem na protokol o hlavním líčení ze dne 6. 2. 2013, na jehož str. 3 až 6
je zachycena podstata vystoupení obviněného v posledním slově, poukazuje dále
státní zástupce na nepravdivost tvrzení obviněného, který v dovolání namítal,
že mu právo posledního slova bylo odepřeno. Jak vyplývá z vyjádření samotného
obviněného, svou řeč předal soudu v písemné podobě, a tudíž není nutné, aby
tato byla implementována do protokolu o hlavním líčení v plném rozsahu.
K námitce obviněného, že soud nerespektoval zásadu presumpce neviny a z ní
vyplývající zásadu in dubio pro reo, státní zástupce uvedl, že z dovolání není
patrné, v čem konkrétním spatřuje obviněný porušení zásady presumpce neviny.
Státní zástupce podotýká, že soud prováděl důkladné dokazování, v jehož rámci
se snažil vyhovět i požadavkům obviněného, provedené důkazy široce hodnotil a
své úvahy v rozsudku zřetelně a přesvědčivě vyložil. Z toho je zřejmé, že
předem utvořenou představu o vině obviněného neměl, vycházel z presumpce jeho
neviny a opak – tj. vinu obviněného – zákonným způsobem dokazoval. Výtka, že
zásada in dubio pro reo nedošla naplnění, je podle státního zástupce lichá,
neboť tato zásada se může uplatnit pouze v situaci, kdy skutková zjištění soudu
jsou do té míry nejednoznačná, že dovolují dvojí výklad; v takovém případě je
soud povinen aplikovat zmiňovanou zásadu a rozhodnout ze dvou či několika
alternativ způsobem pro obviněného nejpříznivějším. Podobná situace však v
posuzované věci nenastala, protože soud dospěl k jednoznačným skutkovým
závěrům, které pak bez potíží zastřešil aplikací příslušných norem trestního
práva hmotného.
Státní zástupce závěrem konstatoval, že námitky obsažené v dovolání zpracovaném
obhájcem JUDr. Martinem Köhlerem (všechny námitky, k nimž se státní zástupce
vyjadřoval, kromě námitky tzv. „překvapivého rozhodnutí“) zcela minuly souběžně
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první
alternativě, neboť žádná z procesních podmínek stanovených zákonem pro takové
rozhodnutí, jaké odvolací soud učinil, jež by nebyla v daném případě naplněna,
nebyla obviněným vymezena. Obviněným uváděné procesní normy či zásady nelze
podřadit pod takto deklarovaný důvod dovolání, který se vztahuje prakticky
toliko k ustanovení § 253 a násl. tr. ř.
Státní zástupce s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265j tr. ř. dovolání obviněného zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání
obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud podle § 265i
odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je
zčásti důvodné.
Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g)
a l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech
různých okolnostech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s.
Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175.): řádný opravný
prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a
b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní
podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro
nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli
oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z
jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale
řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou
ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj.
podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na
daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je
vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí“ evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného, státní zástupkyně a
poškozených proti rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta jako nedůvodná
poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního
stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému
rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný uplatnil důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Třebaže tedy obviněný s odkazem na
první alternativu uvedeného dovolacího důvodu nesprávně a nevěcně tvrdil, že
jeho řádný opravný prostředek byl zamítnut bez věcného přezkumu, a to pro
„nesplnění procesních podmínek“ (vadné hodnocení důkazů nalézacím soudem,
zmatečnost rozhodnutí, předseda senátu nebyl po celou dobu nestranný), nemá
proto zmíněné pochybení jeho argumentace vzhledem k souběžně uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na přezkum napadeného
rozhodnutí a řízení tomuto rozhodnutí předcházejícího vliv.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání
obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání
je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené
podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a
právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být)
další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní
úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím
poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a
vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší
soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též
dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu
odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro
posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
V kontextu shora uvedeného by bylo možné bez dalšího dovodit, že výhrady
obsažené v dovolání, které mají charakter námitek skutkových, eventuálně
procesně právních, jak na ně poukazoval již státní zástupce ve svém vyjádření,
není dovolací soud povinen přezkoumat, neboť tyto výhrady nezakládají žádný z
důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn.
II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž
dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit
bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení
má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních
požadavků spravedlivého procesu. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu se
rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany
základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být
respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu
viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04,
Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž
splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních
práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle
Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a
konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního
soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci
neshledal. Při hodnocení důkazů postupoval soud prvního stupně důsledně podle §
2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na
pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v
odůvodnění rozsudku po obsáhlé rekapitulaci obsahu provedených důkazů v souladu
s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. pečlivě a srozumitelně vysvětlil, na základě
jakých skutečností dospěl k tomu, že se obviněný činů dopustil, a proč považuje
jeho obhajobu za vyvrácenou (zejména str. 97 až 109 rozsudku soudu prvního
stupně). Jakkoliv lze souhlasit s názorem dovolatele, že odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu je příliš stručné, tento soud se omezil jen na odkazy na
správné úvahy nalézacího soudu (viz str. 5, 6), nelze mu to s ohledem na obsah
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v zásadě vytknout a vyvozovat úsudek o
nepřezkoumatelnosti, ba dokonce překvapivosti takového rozhodnutí. Není úkolem
Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu
reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s
jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak
nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a
logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s
představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení
zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu
neopodstatňuje.
Pokud jde o námitku, že řízení před odvolacím soudem bylo nařízeno na tři dny a
ve skutečnosti trvalo pouhého půl dne a že těsně před zahájením uvedeného
řízení bylo změněno složení odvolacího senátu, který měl ve věci rozhodnout,
tato nejen že není v části opodstatněná, neboť z rozvrhu práce Vrchního soudu v
Praze se podává, že složení senátu č. 10, jenž dotčenou trestní věc v odvolacím
řízení projednával, nebylo v období od 1. 5. 2013 do 1. 7. 2013 změněno, ale ve
vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k vadám
řízení, jež by s ohledem na shora uvedené bylo možné označit jako vady mající
za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů
spravedlivého procesu, není ani relevantní. Z hlediska dovolání obviněného
považuje Nejvyšší soud za irelevantní rovněž výhradu, že v den vyhlášení
rozsudku nalézacího soudu nebylo provedeno vazební zasedání, jakož i výtku, že
předseda senátu Mgr. Stanislav Králík „nebyl po celou dobu nestranný“, jelikož
opakovaně zamítl návrhy obhajoby na doplnění dokazování. Co se týče tvrzení, že
obviněnému bylo v řízení před soudem prvního stupně odepřeno právo na poslední
slovo, nutno poznamenat, že uvedené se nezakládá na pravdě, poněvadž z obsahu
trestního spisu vyplývá, že obviněnému bylo umožněno poslední slovo před
nalézacím soudem pronést a že je také pronesl. V protokolu o hlavním líčení ze
dne 6. 2. 2013 tento projev sice není zaznamenán celý (č. listu 2913 až 2916),
do spisu je však posléze na žádost obviněného chybějící pasáž doplněna (č.
listu 3953 až 3964). V těchto souvislostech není od věci poznamenat, že soud
prvního stupně sice důsledně neodlišil závěrečnou řeč obviněného ve smyslu §
216 tr. ř. a jeho poslední slovo podle § 217 tr. ř., což ale v posuzovaných
souvislostech neznamenalo žádnou újmu na právech obviněného.
V obou případech jde o projev přednášený s cílem ovlivnit soud v jeho úvahách
před meritorním rozhodnutím a naposled v průběhu hlavního líčení shrnout a
prezentovat vlastní stanovisko k věci. Obviněnému se tak zároveň umožňuje, aby
v zájmu co nejširšího uplatnění práva na obhajobu promluvil jako poslední a
případně tak reagoval na argumenty svých předřečníků, a tím jako poslední
ovlivnil rozhodování soudu. Závěrečnou řečí, popř. posledním slovem tedy
obviněný rovněž realizuje své ústavně zaručené právo vyjádřit se ke všem
prováděným důkazům, a to vedle práva zakotveného v § 214 tr. ř. (viz čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Obviněný má právo na poslední slovo
vždy bezprostředně předtím, než senát odejde k závěrečné poradě. Slovo se mu
udělí i v případě, že předtím nevyužil práva na závěrečnou řeč nebo za něj
přednesl tuto řeč jeho obhájce. Účelem posledního slova je umožnit obviněnému
uplatnění vlastní obhajoby v těch směrech, které považuje za důležité, a
naposled tak ovlivnit ve svůj prospěch úvahy soudu bezprostředně před jeho
rozhodováním (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář.
7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 2702 až 2705). Z protokolu o hlavním
líčení je zjevné, že obviněnému byla dána možnost uplatnit vlastní obhajobu, že
jeho projev byl posledním před poradou senátu, tudíž smysl a účel obou těchto
institutů byl jasně naplněn, což je konstatováno též s přihlédnutím k obsahu
jeho podání.
Právo obviněného na „poslední slovo“ nebylo porušeno ani v rámci odvolacího
řízení, neboť podle protokolu o veřejném zasedání předložil obviněný
„závěrečnou řeč“ (správně konečný návrh – viz § 235 odst. 3 tr. ř.) k založení
do spisu (č. listu 4038), tato závěrečná řeč je pak uvedena na č. listu 4040 až
4044, přičemž s ohledem na číslování stran a závěrečný podpis obviněného se
nejeví, že by jakékoliv pasáže této řeči absentovaly.
Namítá-li obviněný, že soud prvního stupně těsně před vyhlášením rozsudku
rozšířil počet znásilněných z šesti na devět, což mělo za následek, že se proti
obviněním nemohl řádně bránit, opomíjí, že při hlavním líčení dne 28. 1. 2013
byl soudem na možnost přísnějšího posuzování skutků u poškozených N. K., K. K.
a L. J., tj. na možnost posuzovat skutky jako trestné činy znásilnění, nikoliv
jako v obžalobě uvedený trestný čin sexuálního nátlaku, upozorněn (č. listu
2875), načež reagoval tak, že žádá o poskytnutí nové lhůty k přípravě obhajoby
a žádá, aby na závěrečné řeči bylo hlavní líčení odročeno (č. listu 2882); s
ohledem na žádost obviněného o poskytnutí nové lhůty k přípravě obhajoby bylo
dne 29. 1. 2013 hlavní líčení odročeno na den 6. 2. 2013, což všichni vzali na
vědomí (č. listu 2907).
Výhrady obviněného vztahující se ke znaleckému posudku prof. PhDr. Petra
Weisse, Ph.D., a doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., jenž pojednává o duševním
stavu obviněného, jsou taktéž zcela liché. Ačkoliv se z obsahu trestního spisu
podává, že obviněným zmiňovaný Minnesotský dotazník skutečně proveden nebyl,
nutno podotknout, že byly užity mnohé jiné metody (viz č. listu 289), které ve
spojení s informacemi obviněným v průběhu vyšetření uvedenými a s obsáhlostí a
komplexností znaleckého posudku dovolují učinit závěr, že z objektivního
hlediska je vyvráceno, aby vyšetření obviněného trvalo pouhých 15 minut. Rovněž
se nezakládá na pravdě, že si obviněný v důsledku přístupu předsedy senátu
nalézacího soudu Mgr. Stanislava Králíka nemohl nechat vypracovat jiný znalecký
posudek. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že Mgr. Stanislav Králík udělil
souhlas s vyšetřením a vypracováním znaleckého posudku prof. PhDr. ThDr. MUDr.
et Dr. Jaroslavem Maxmiliánem Kašparů, Ph.D., dr.h.c. (č. listu 2510), a na
základě žádosti obhájce obviněného (č. listu 3950) umožnil vstup do věznice
MUDr. Radimu Uzlovi, CSc. (č. listu 3951). K námitce, že u znaleckého posudku
prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., resp. u dodatku tohoto posudku, chybí datum,
je zapotřebí uvést, že datum u dodatku znaleckého posudku o duševním stavu
poškozené M. L., jenž má obviněný vzhledem ke shodným námitkám obsaženým v
odvolání zjevně na mysli, sice fakticky absentuje, datum jeho vyhotovení, 18.
9. 2012, je však zjevné z přípisu, spolu s nímž byl uvedený dodatek zaslán
Městskému soudu v Praze (č. listu 2495).
Důvodnost nelze přiznat ani námitce, že soud prvního stupně porušil zákaz
opomenutí důkazů. Ústavní soud v řadě svých nálezů (III. ÚS 61/94, III. ÚS
95/97, I. ÚS 733/01, III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež
zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů
podle něj vskutku neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním)
měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které
z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit v podstatě třemi důvody:
Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo
vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit
tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací
potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož
určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v
dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno
nebo vyvráceno. Ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není však soud povinen vyhovět
každému důkaznímu návrhu, neboť právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž
provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu
nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V daných souvislostech nutno poukázat
na hlavní líčení konané dne 29. 1. 2013, kdy před skončením dokazování na dotaz
předsedy senátu obhájce obviněného uvedl, že z navrhovaných důkazů trvají jen
na opatření provedení zpráv poškozených Z. Ž., M. L. a L. J. a že jinak na
provedení dalších obhajobou navrhovaných důkazů netrvají (srov. č. listu 2906). Ve vztahu ke zmiňovaným lékařským zprávám jmenovaných poškozených považuje
Nejvyšší soud za podstatné poznamenat, že návrh na doplnění dokazování soud
zamítl, tedy rozhodl o něm (č. listu 2906), přičemž své rozhodnutí zdůvodnil
(viz str. 100, 104, 107 rozsudku). Navíc, jak se podává z výpovědí znalců prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., a doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., v
psychiatrickém posudku Z. Ž. byly dřívější lékařské zprávy zohledněny (č. listu
2445) a M. L., jakož i L. J. se předtím, než k obviněnému nastoupily do
zaměstnání, s psychikou neléčily (č. listu 2450). Pro úplnost je stran
případných svědeckých výpovědí, jež před soudem prvního stupně provedeny
nebyly, vhodné dodat následující: co se týče nerealizované výpovědi A. Š., ze
sdělení vrchní sestry Fakultní nemocnice v Motole Mgr. J. S. ze dne 16. 11. 2011 se podává, že ani ona, ani přímá nadřízená poškozené Z. Ž. staniční sestra
A. Š. k práci poškozené výhrady neměly a že omamné a psychotropní látky tato
poškozená neužívala (č. listu 816); případná výpověď gynekologa poškozené Z. Ž.
by pak byla irelevantní, neboť sama poškozená uvedla, že obviněnému řekla, že
je panna, proto, „aby jí dal pokoj“ (č. listu 2996, 759). Neprověření údajného
křivého obvinění B. K., jehož se měla podle slov svědkyně A. B. dopustit v
minulosti poškozená N. K., nelze shledávat chybným, jelikož svědectví A. B. se
jednak nejeví jako svědectví věrohodné, stojí osamoceně proti dalším důkazům,
nadto podle uvedeného svědectví B. K. trestní oznámení na poškozenou nepodal a
žádné trestní řízení neběželo. K osobě svědka F. J. nutno uvést, že tento
svědek se trestnímu řízení dlouhodobě vyhýbal, a od provedení jeho výslechu
proto bylo nakonec upuštěno (č. listu 2882). Nadto lze připomenout, že obhajoba
v závěru hlavního líčení na provedení jeho výslechu netrvala (č. listu 2906). Pokud jde o návrh na provedení výslechu F. J. uvedený v odvolání (č. listu
4022), všechny návrhy na doplnění dokazování byly odvolacím soudem zamítnuty
(č. listu 4039), tedy bylo o nich rozhodnuto.
K výhradě (viz dovolání odůvodněné obhájcem JUDr. Michalem Říhou), že se soudy
nevypořádaly s námitkami obviněného, že poškozená M. L. měla po údajném omámení
a znásilnění, kterých se měl dopustit obviněný, pohlavní styk se svým
partnerem, že několik poškozených při náboru do práce předkládalo velmi
odvážné, nezřídka nahé fotografie, že poškozená M. R. obstarala do role placené
společnice namísto sebe poškozenou N. K. a že poškozená M. H. jakoukoliv jeho
trestnou činnost popřela, lze poznamenat, že ne všechna tato tvrzení mají oporu
v provedených důkazech. Není prokázanou skutečností, že by poškozené v rámci
přijímacího řízení předkládaly odvážné fotografie; stejně tak není prokázanou
skutečností, že by poškozená N. K. získala práci prostřednictvím poškozené M.
R., nadto práci placené společnice. Naopak N. K. vypověděla, že si podala
inzerát, že hledá práci asistentky, nikoliv placené společnice. Nevyjádřily-li
se soudy k tomu, že poškozená M. L. měla po omámení a znásilnění, jichž se
dopustil obviněný, pohlavní styk se svým partnerem, nedopustily se žádného
pochybení, neboť předchozí protiprávní jednání obviněného nevylučuje za dané
situace následný pohlavní styk mezi poškozenou a jejím partnerem. Ke změně
výpovědi poškozené M. H. se nalézací soud v odůvodnění rozsudku vyjádřil (str.
102 a 103 rozsudku), odvolací soud se pak s postupem soudu stran hodnocení
důkazů zcela ztotožnil.
K námitce obviněného, že soudy nepřihlédly ke svědectví osob, jež svědčily v
jeho prospěch, konkrétně ke svědectví JUDr. J. S., MUDr. F. F., DiS. I. K., D.
G., J. N., T. K., P. H. a V. U., je namístě pouze dodat, že ne všichni uvedení
svědci vypovídali v jeho prospěch. Ze jmenovaných výlučně ve prospěch
obviněného svědčili pouze T. K. (č. listu 1855 až 1859, 2794 až 2797), P. H.
(č. listu 2823 až 2826) a V. U. (č. listu 2821 až 2823), přičemž jejich
výpovědi lze hodnotit jako nepřesvědčivé, výpovědi stojící v opozici k
rozsáhlému množství usvědčujících důkazů. Pokud jde o výpověď JUDr. J. S.,
svědka, jenž měl k obviněnému přátelský vztah, tato s výpověďmi poškozených
koresponduje (srov. č. listu 1734 až 1743, 2659 až 2668). Co se týče MUDr. F.
F., není si jist, co je a není pravda (č. listu 2674). DiS. I. K., D.G. a J.
N. výpovědi poškozených rovněž potvrdily; DiS. I. K. přímo (č. listu 1680 až
1691, 2770 až 2775), D. G. a J. N. nepřímo (č. listu 1851 až 1854, 2797 až
2802; č. listu 1660 až 1671, 2786 až 2793).
Dále obviněný koncipoval podané dovolání (odůvodněné prostřednictvím obhájce
JUDr. Martina Kőhlera) tak, že ve vztahu k jednotlivým poškozeným konkretizoval
výtky směřující jak proti správnosti a přesvědčivosti skutkových zjištění, tak
proti právnímu posouzení skutků. Nutno poznamenat, že v některých případech
byly uplatněny výlučně námitky skutkové povahy (viz dále závěry obsažené pod
bodem A.), v jiných jak námitky skutkové, tak i výhrady relevantně směřující
proti správnosti použité právní kvalifikace (viz část B.).
A. K jednotlivým skutkům a námitkám majícím výlučně skutkovou povahu –
poškozené M.K., Š. G., M. H., J. F., MUDr. L. L.
Ke skutkovým námitkám, jež se vztahují k poškozené M. K., je zapotřebí
podotknout, že z výpovědi této poškozené se podává, že intimní poměr s
obviněným mít nechtěla a že k pohlavnímu styku mezi ní a obviněným došlo pouze
jednou, a to proti vůli poškozené, že se obviněného bála a že výpověď z práce
podala (č. listu 1424 až 1436, 2562 a násl.). Ačkoliv neexistuje lékařský
záznam o ošetření poškozené, útok na poškozenou ze strany obviněného je
prokázán právě výpovědí poškozené, o jejíž věrohodnosti není důvodu pochybovat.
Okolnost, že ke konci pobytu na cévním kongresu ve Spojených arabských
emirátech na poškozené nebyly patrné modřiny, poškozená ve své výpovědi
přesvědčivě vysvětlila (č. listu 2566). Z její výpovědi učiněné v přípravném
řízení, jakož i z její výpovědi u hlavního líčení se přitom nepodává, že by si
nebyla schopná prožité události vybavit a pravdivě je interpretovat.
Spolehlivým důkazem, že byla poškozená Š. G. znásilněna, je výpověď této
poškozené (viz č. listu 2419, 1482 až 1483). Poškozená uvedla, že s obviněným
neudržovala dobrovolný intimní poměr, že jeho jednání zpočátku strpěla, neboť
chtěla mít klid, nutně potřebovala práci a z obviněného měla strach. Jelikož
potřebovala peníze, měla existenční problémy, jela s obviněným navzdory jeho
předchozímu obtěžujícímu jednání i na druhou služební cestu (č. listu 2418), na
níž došlo ke znásilnění; po tomto incidentu ji obviněný prosil, ať vydrží, než
si najde jinou asistentku (č. listu 2419).
Pokud jde o poškozenou M. H., provedené dokazování vylučuje možnost, že by byla
ve své výpovědi v rámci přípravného řízení naváděna policejním orgánem. Soud
prvního stupně vyslechl jako svědky policisty Mgr. R. J. a Mgr. J. P., kteří
byli přítomni podání vysvětlení obviněné H. (č. listu 1463 až 1468), a tito
vyloučili, že by její výpověď jakkoliv ovlivňovali (srov. č. listu 2889 až
2891). Poškozená M. H. byla v rámci přípravného řízení vyslechnuta jako svědek,
přičemž tomuto výslechu byl přítomen obhájce obviněného (č. listu 1458). K
námitce, že vzhledem k absenci vzpomínek poškozené nelze zjistit, zda byla
poškozená omámena opiátem nebo alkoholem a zda obviněný překonával odpor
poškozené, či poškozená měla pohlavní styk s obviněným dobrovolně, nutno
poznamenat, že poškozená při svědecké výpovědi, kterou učinila v přípravném
řízení a kterou lze co do průběhu znásilnění považovat s ohledem na strach
prezentovaný v hlavním líčení za relevantní, uvedla, že s obviněným neměla
dobrovolný pohlavní styk, že obviněného považovala za odpudivého a že jeho
předchozí sexuální návrhy razantně odmítla. Vypověděla, že obviněný na ni
vykonal soulož proti její vůli a že využil její bezbrannosti způsobené omámením
po vypití skleničky, v níž byly obsaženy 2 dcl vína a zjevně i něco dalšího, co
její omámení a s tím související následné výpadky paměti způsobilo (č. listu
1453, 1454, 1457, 1458). Jakákoliv dobrovolnost pohlavního styku je tedy
výpovědí poškozené vyloučena.
Ve vztahu ke skutku, jehož se obviněný dopustil vůči poškozené J. F., považuje
Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že poškozená s obviněným do bytu, v němž se
incident odehrál, sice šla dobrovolně, ale nikoliv za účelem sexuálního styku,
nýbrž proto, že se v tomto bytu měla konat tzv. dotočná filmu, v němž obviněný
spolu s touto poškozenou a s M. L. účinkovali. Ačkoliv v bytě nikdo nebyl,
poškozená J. F. tam s obviněným zůstala a pila s ním víno. Obviněný se však
postupem času stával agresivním, začal poškozenou osahávat, urážet ji a posléze
se na ni i vrhl, zalehl ji, čemuž se poškozená zejména křikem bránila, přičemž
se jí naštěstí po nějaké době podařilo utéct (č. listu 1519 až 1520, 2411 a
2412). Poškozená se s tím, že ji obviněný sexuálně napadl, svěřila poškozené M.
L., která tuto skutečnost potvrdila (č. listu 908), jakož i své sestře P. F. a
přítelkyním G. Ž. a M. Ž., jež uvedené rovněž potvrdily (1536 a 1537, 1542 až
1543, 1549 až 1550). Podle protokolu o výpovědi svědka (č. listu 1513 až 1523)
obviněná skutek, jehož se obviněný dopustil, popsala v přípravném řízení shodně
jako v hlavním líčení, ve výpovědích nejsou tedy rozpory. Pokud jde o úřední
záznam na č. listu 1527, v němž je uvedeno, že poškozená konstatovala, že na ni
obviněný něco zkoušel, že se jí vlastně nic nestalo a že se k tomuto incidentu
nechce vyjadřovat, ten jako důkaz v řízení správně proveden nebyl. Nutno rovněž
podotknout, že ze shodného uvádění znásilnění zasouváním prstů do přirození
proti vůli poškozené nelze vyvozovat zmanipulování poškozených.
K poškozené MUDr. L. L. je vhodné uvést, že poškozená část rozhovoru, kdy jí
obviněný vyhrožoval fyzickou likvidací její dcery, nezapomněla. Poškozená v
přípravném řízení vypověděla, že obviněný zmínil, že v tomto ohledu není
problém poslat U. (č. listu 991), a v hlavním líčení k dotazu obhajoby
poznamenala, že netrvá na výrazu „U.“, ale na charakteru výhrůžek ano (č. listu
2349). Pokud jde o prohlášení F. J., k němuž nalézací soud nepřihlédl, uvedené
prohlášení ze dne 24. 5. 2011 se nikterak nezaobírá situací, kdy obviněný
poškozenou navštívil v její ordinaci (srov. č. listu 2356).
B. K jednotlivým skutkům a relevantně uplatněným námitkám: poškozené
Z.Ž., N. K., M. R., M. L., K.K., L. J.
Bylo již předesláno, že ve vztahu k výše jmenovaným poškozeným uplatnil
zčásti námitky skutkové, zčásti námitky, jež skutečně korespondují s
deklarovaným dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z
hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání jsou z tohoto pohledu významné
otázky, zda obviněný jednáním popsaným ve výroku o vině pod bodem III. a) –
poškozená Z. Ž. – naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu
znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., zda svým jednáním
popsaným ve výroku o vině pod bodem IV. 1/ - poškozená N. K. – naplnil
objektivní stránku skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, resp. zda přípravek obsahující omamnou látku jinak jinému opatřil,
jakož zda se tímto jednáním dopustil též pokusu, a nikoliv přípravy zločinu
znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Významné jsou
dále otázky (posuzováno s jistou benevolencí), zda skutek popsaný ve výroku o
vině pod bodem IV. 2/ - poškozená M. R. – lze právně kvalifikovat jako přečin
vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv jako trestný čin ublížení
na zdraví, zda obviněný svým jednáním vůči poškozené M. L. popsaným ve výroku o
vině pod bodem V. 1/ a) naplnil znaky skutkové podstaty zločinu sexuálního
nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem V. 1/ d)
znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1
tr. zákoníku. Důležité je posoudit, zda jednáním vůči poškozené K. K. popsaným
ve výroku o vině pod bodem V. 3/ a) naplnil znaky skutkové podstaty zločinu
znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jestli jednáním popsaným pod bodem V. 3/ b)
naplnil znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353
odst. 1 tr. zákoníku. Konečně je třeba zabývat se i otázkou, zda skutek popsaný
ve výroku o vině pod bodem V. 5/ b) – poškozená L. J. – lze právně kvalifikovat
jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c)
tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv jako
trestný čin ublížení na zdraví, jak tvrdí obviněný.
Poškozená Z. Ž.
Ke konkrétním skutkovým námitkám, jimiž obviněný usiluje o zpochybnění
věrohodnosti výpovědi poškozené Z. Ž., nutno nad rámec již uvedeného nalézacím
soudem (viz str. 99, 100 rozsudku) dodat, že poškozená podle svých slov žádné
návykové látky nikdy systematicky neužívala, třikrát zkusila marihuanu, a to po
odchodu z Fakultní nemocnice v Motole; pokud jde o alkohol, pije pouze
příležitostně, není závislá (č. listu 757 a 758, 2301, 2302). Jestliže obviněný
namítá, že s poškozenou byl na služební cestě v M. dne 10. 6. 2009, opomíjí, že
v pracovní smlouvě poškozené ze dne 11. 6. 2009, je jako den nástupu do práce
uveden den 12. 6. 2009 (č. listu 775). S ohledem na průběh událostí
vypověděných poškozenou a obviněným je zjevné, že tvrzení obviněného není
pravdivé. K opakující se námitce, že znásilnění vylučuje fakt, že poškozená s
obviněným absolvovala další služební cesty a zaměstnání neukončila, nutno
poznamenat, že poškozená neměla odvahu pracovní poměr ukončit, neboť obviněný
vždy poté, co mu řekla, že od něj odejde, jí vyhrožoval, že pokud tak učiní,
udělá z ní alkoholičku, feťačku, že zničí vztah s jejím přítelem, že nechá
zlikvidovat s ohledem na své kontakty ji, jejího přítele i celou její rodinu,
přičemž poškozená jeho výhružkám věřila, měly pro ni reálný charakter, neboť
obviněný o sobě od počátku tvrdil, že je mocný muž (č. listu 762, 2300, 2302,
2306). Co se týče SMS konverzace a fotodokumentace ze služebních cest, na něž
obviněný poukazuje a jež podle jeho názoru nenasvědčují vztahu agresora a
oběti, SMS konverzace na č. listu 797 až 802 charakter vztahu, který vypověděla
poškozená, jakož i poškozenou vypovězené události, se z této konverzace
podávají, nemluvě o tom, že se podávají i z přepisu zvukové nahrávky na č.
listu 802, 803. Pokud jde o fotografie z kongresu, poškozená ve své výpovědi
uvedla, že se na fotografiích musela usmívat, jelikož nečinila-li by to,
obviněný by jí nadával (č. listu 2308).
Validně byl dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního
posouzení skutku pod bodem III. a) jako trestného činu znásilnění podle § 241
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. pro absenci jeho subjektivní stránky.
Trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.
zák. se dopustí, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí
jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému
činu zneužije bezbrannosti jiného a způsobí takovým činem těžkou újmu na
zdraví. Objektem uvedeného trestného činu je právo člověka (ženy či muže) na
svobodné rozhodování o svém pohlavním životě. Co do objektivní stránky,
donucením jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku se rozumí
překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání
beznadějnosti kladení odporu. Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl.
Trestný čin je podle § 4 tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl
způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto
zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Obviněný namítá, že nejednal s úmyslem poškozenou Z. Ž. znásilnit.
Tvrdí, že se domníval se, že poškozená klade odpor za účelem eskalace momentu
napětí a že si jeho jednání užívá.
Podle skutkové věty výroku o vině pod bodem III. a) spočívalo
posuzované protiprávní jednání obviněného v tom, že po příchodu do hotelu, pod
vlivem alkoholu, poškozené sdělil, že s ním bude mít intimní poměr, což
poškozená odmítla, přičemž obviněný trval na svém a uváděl, že si již vzal
pilulku, a protože poškozená chtěla z pokoje utéci, chytil ji, povalil ji na
postel, vzal jí její mobilní telefon, vyndal z něj SIM kartu, vytrhl pokojový
telefon a zamkl dveře, začal z poškozené strhávat oděv, při tom ji bil, a když
ji vysvlékl do naha, tak ji též fotografoval, dále na poškozenou nalehl,
osahával ji, strčil jí koleno mezi nohy, aby je nemohla dát k sobě, a do pochvy
jí strčil prsty, na což poškozená reagovala brekem a křikem s tím, že je ještě
panna, po čemž obviněný svého jednání zanechal.
Na základě shora uvedeného nutno konstatovat, že okolnosti skutku a
způsob provedení činu neposkytují prostor k pochybám stran naplnění subjektivní
stránky trestného činu znásilnění. Poškozená obviněnému sdělila, že s ním
pohlavní styk mít nechce, obviněný na to ale nedbal a v okamžiku, kdy se
poškozená snažila z pokoje utéct, chytil ji, povalil ji na postel, znemožnil jí
dovolat se pomoci prostřednictvím mobilního, jakož i pokojového telefonu, pokoj
uzamkl a svůj záměr mít s poškozenou pohlavní styk si začal prosazovat silou.
Poškozená na jeho jednání reagovala brekem a křikem, svůj předchozí výslovně
projevený nesouhlas s pohlavním stykem tedy ještě umocnila a odmítavý postoj k
jednání obviněného tak prezentovala způsobem, který vylučoval učinit jiný
závěr, než že odpor poškozené je vážně míněný. Obviněný, který takový zjevný
projev vůle poškozené nereflektoval a svůj záměr si jemu navzdory s použitím
síly prosadil a poškozené strčil prsty do pochvy, donutil jiného násilím k
jinému obdobnému pohlavnímu styku než souloži, a naplnil tak objektivní stránku
skutkové podstaty trestného činu znásilnění. Obviněný, který si byl
prokazatelně vědom, že s ním poškozená ani soulož, ani jiný pohlavní styk
souloži obdobný mít nechce, věděl, že pokud si jej bude vynucovat silou, poruší
právo poškozené na svobodné rozhodování o jejím pohlavním životě, přičemž
uvedené porušení s ohledem na způsob prosazování svého záměru, intenzitu
užitého násilí a intenzitu obranných reakcí poškozené chtěl porušit. Po
subjektivní stránce tudíž jednal v úmyslu přímém [§ 4 písm. a) tr. zák.].
Právní závěry soudů obou stupňů (viz str. 110 rozsudku nalézacího soudu, str. 6
usnesení odvolacího soudu) jsou správné, a to včetně vyřešení otázky časové
působnosti trestního zákona. Dovolací soud v této souvislosti pro úplnost
poznamenává, že soudy postupovaly správně, pakliže skutky pod body I. až III.
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, spáchané za účinnosti trestního
zákona č. 140/1961 Sb., posoudily podle tohoto zákona, jelikož pozdější zákon,
tj. trestní zákoník č. 40/2009 Sb., není pro obviněného příznivější.
Poškozená N. K.
Pokud jde o skutek pod bodem IV. 1/ a skutkové výhrady obviněného, je
třeba předeslat, že i v tomto případě učinil nalézací soud skutková zjištění,
která mají spolehlivý podklad ve výsledcích provedeného dokazování (str. 101
rozsudku). V rozporu s obsahem trestního spisu je i tvrzení obviněného, že
nebylo prokázáno, jak se do sklenice s džusem určené poškozené N. K. dostal
opiát. Výpovědí poškozené bylo prokázáno, že to byl obviněný, kdo poškozené do
sklenice s džusem opiát vhodil. Poškozená obviněného viděla, jak jí do sklenice
s džusem něco hází a slyšela cinkot lžičky, jíž tekutinu v džusu míchal;
viděla, jak si něco v rychlosti strčil do kapsy, a slyšela, že to něco
chrastilo. Obviněný se jí ptal, proč džus nepije, z její sklenice se na její
výzvu odmítal napít, načež mu poškozená sdělila, že jí do džusu něco hodil, on
se tomu bránil a pak řekl, že i kdyby, tak co. Když s džusem v nestřeženou
chvíli odešla, utíkal za ní s tím, ať se vrátí a ať vrátí tu sklenici (č. listu
834). Trestní stíhání obviněného vedle přečinu sexuální nátlak podle § 186
odst. 1, 2 tr. zákoníku i pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
bylo zahájeno usnesením ze dne 27. 8. 2011 (č. listu 11); pro skutek [bod 2)
poškozená N. K.], pro nějž bylo uvedené trestní stíhání zahájeno, byla podána i
obžaloba státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (č. listu
2100 až 2162) a na podkladě této obžaloby se pak konalo i trestní stíhání před
soudem. Námitka obviněného, že vyšetřování Policie České republiky bylo v této
věci pro nedostatek důkazů zastaveno, je tedy zcela lichá. Poukaz obviněného na
skutečnost, že poškozená N. K. nebyla v hlavním líčení vyslechnuta (viz
dovolání odůvodněné obhájcem JUDr. Michalem Říhou), není vzhledem k jeho
souhlasu s postupem podle § 211 odst. 1 tr. ř. (č. listu 2414) výtkou případnou
(a též seriozní).
Právně významné výtky dovolatele se vztahovaly jak ke kvalifikaci
skutku jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tak k jeho
posouzení jako pokus zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně
vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak
jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Obviněný namítá, že i kdyby látku Zolpidem do sklenice vhodil, nespáchal by
trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tuto látku nevyrobil,
nedovezl, nevyvezl, neprovezl, nenabídl, nezprostředkoval, neprodal, jinak
jinému neopatřil, ani pro jiného nepřechovával.
Podle právní věty výroku o vině pod bodem IV. 1/ byl obviněný uznán vinným tím,
že neoprávněně jinak jinému opatřil přípravek obsahující omamnou látku. Nutno
poznamenat, že pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí obstarání
zmíněné látky jiným způsobem, než je výslovně v § 283 odst. 1 tr. zákoníku
uveden, např. obstarání látky darováním, výměnou za jinou věc apod.
„Neoprávněně jinak jinému opatří“ je tedy samostatný zákonný znak, který kromě
způsobů výslovně v dané skutkové podstatě vyjmenovaných postihuje všechny
ostatní případné způsoby, jimiž pachatel poskytne (zajistí) jiné osobě omamnou
látku. Obviněný vylučoval naplnění tohoto znaku objektivní stránky s poukazem
na skutečnost, že poškozená jako potencionální příjemce Zolpidemu nebyla s
opatřením této látky seznámena a nesouhlasila s ním. Jeho výtce však nelze
přiznat opodstatněnost, neboť neoprávněně jinak jinému opatřit omamnou látku
lze i bez vědomí jiného. Jen pro upřesnění (aniž by to mělo vliv na správnost
označeného výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) dovolací soud
poznamenává, že Zolpidem je podle přílohy 7 k zákonu č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, uveden jako psychotropní
látka zařazená do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Neobstojí však ani názor obviněného, že nebyl prokázán jeho úmysl poškozenou
„znásilnit“ a že skutek měl být posouzen jako příprava zločinu znásilnění,
poněvadž jeho jednání vytvářelo podmínky pro spáchání zločinu znásilnění,
přičemž však příprava tohoto trestného činu není trestná.
Zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se
dopustí, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké
újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho
bezbrannosti, a uvedený čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem
provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Úvodem je třeba podotknout k výhradám obviněného, že nelze tvrdit, že by jeho
jednání bezprostředně směřovalo ke znásilnění poškozené, neboť nebyl prokázán
jeho úmysl, že jeho úmysl – v tomto případě vykonat soulož nebo jiný pohlavní
styk provedený způsobem srovnatelným se souloží – nalézací soud opodstatněně
vyvodil z kontextu jeho jednání vůči poškozené v období předcházejícím
inkriminované události, především pak ale z výpovědi poškozené, z níž se tato
motivace jasně podává (viz sdělení obviněného „o droze lásky“, „vzájemném
milování“ apod. na č. listu 835), s čímž korespondují i závěry odborného
vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů v té
části, v níž byl zkoumán mobilní telefon poškozené (č. listu 864, 865). Že byl
nalézací soud veden právě těmito úvahami, se nepřímo podává z rekapitulace jím
provedených důkazů a posléze tento závěr soud výslovně konstatuje v části
věnované právnímu posouzení skutku (viz str. 50 až 52, 111 rozsudku). Jakkoliv
ji jistě lze představit i výstižnější popis skutku právě co do konkretizace
konečného záměru obviněného, nejde o vadu, jež by spočívala v nesprávném
právním posouzení skutku.