8 Tdo 182/2024

8 Tdo 182/2024-406

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný O. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 157/2021, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. 71 T 157/2021, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a celý výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 T 133/2021-116, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 7. 2022, č. j. 2 To 91/2022-173, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2022, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i výrok o náhradě škody z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2021, č. j. 71 T 115/2021-73, který byl obviněnému doručen dne 18. 2. 2022 a nabyl právní moci dne 1. 3. 2022, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Obviněný O. K. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) byl shledán vinným pod body 1.–7. jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2., 5. jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3. jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 8. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 9. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za skutky pod body 1.–8. byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 let. Za skutek pod bodem 9. byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným K. F. částku 3 500 Kč, společnosti Krowiarz, s. r. o., částku 542 Kč a M. B. částku 11 785,90 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození K. F. a M. B. se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež zaměřil proti výrokům o vině pod body 2., 3., 5., oběma výrokům o trestu a výrokům o povinnosti nahradit škodu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše označené trestné činnosti dopustil tím, že:

ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, č. j. 5 T 88/2020-65, jenž nabyl právní moci dne 19. 12. 2020, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odstavec 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve formě účastenství (pomocník) podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, kterýžto trestní příkaz byl ve výroku o trestu zrušen trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 2. 2021, č. j. 19 T 24/2021-200, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2021, jímž mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 24 měsíců, tedy do 21. 10. 2023,

a ačkoliv mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Bohumíně, odborem právním a živnostenským, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. R 359/2020, jenž nabyl právní moci dne 17. 3. 2021, mimo jiné uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, tedy do 17. 3. 2022,

přesto

1. dne 19. 7. 2021 v době kolem 13:30 hodin v Ostravě-XY, na ulici XY, ze vstupních prostor prodejny XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, odcizil volně odložené horské jízdní kolo zn. Anien modro bílé barvy, které zde z důvodu nákupu zanechal P. F., čímž způsobil poškozené K. F., nar. XY, škodu odcizením ve výši 3 500 Kč,

2. v blíže nezjištěné době nejméně od 14:45 hodin dne 24. 8. 2021 na blíže nezjištěném místě v Ostravě, za blíže nezjištěných okolností, si neoprávněně opatřil platební kartu Visa majitele B. L., čísla XY, vydanou společností UniCredit Bank k účtu čísla XY, kterou v zištném úmyslu neoprávněně se obohatit užil dne 27. 8. 2021 v čase 10:45 hodin v Ostravě – XY, na ulici XY, v prodejně XY, kde se pokusil pomocí předmětné platební karty neoprávněně z účtu poškozeného B. L. odčerpat částku ve výši 303,67 Kč, přičemž platba nebyla realizována, kdy tímto svým jednáním se pokusil způsobit poškozenému B. L., nar. XY, škodu odcizením ve výši 303,67 Kč,

3. dne 15. 9. 2021 okolo 12:25 hodin, nejméně na ulici XY v Ostravě XY, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Felicia, červené barvy, RZ: XY, kterým přijel na čerpací stanici EuroOil, kde u stojanu číslo 2 natankoval do vozidla pohonné hmoty BA 95 Natural o objemu 15,35 litru (32,90 Kč/litr) v hodnotě 505 Kč, následně šel do prodejny čerpací stanice, kde z prodejního pultu vzal jeden kus energetického nápoje značky Big Shock! Watermelon v hodnotě 37 Kč, který si uschoval do pravé kapsy kalhot, a z místa bez zaplacení odjel předmětným vozidlem neznámo kam, čímž společnosti Krowiarz s. r. o., IČ: 05573726, se sídlem Pekařská 661/7, 718 00 Ostrava-Kunčičky, způsobil škodu odcizením v celkové výši 542 Kč,

4. dne 16. 9. 2021 v době kolem 12:51 hodin v Ostravě-XY na ulici XY v obchodním centru XY, v prodejně XY, v zištném úmyslu neoprávněně se obohatit, odcizil z regálu pánský parfém Adidas v hodnotě 169 Kč a pánský parfém Nike v hodnotě 159 Kč tím způsobem, že si uvedené zboží na prodejní ploše uschoval pod oblečení a s takto ukrytým zbožím prošel pokladní zónou, aniž by za ně zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti dm drogerie markt, s. r. o., IČ 47239581, škodu odcizením v celkové výši 328 Kč, přičemž byl zadržen pracovníkem ostrahy a zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje,

5. dne 8. 10. 2021 v době okolo 10:00 hodin v Ostravě – XY, na ulici XY, před domem č. p. XY, využil opilosti poškozeného M. B., který seděl na okraji chodníku, a v nestřeženém okamžiku mu odcizil látkovou tašku šedé barvy v hodnotě 200 Kč, kterou měl položenou na zemi za zády a ve které se dále nacházel notebook zn. Acer Aspire, nezjištěného typu a výrobního čísla, včetně nabíječky v hodnotě 4 000 Kč, 3 ks tukových rohlíků, 0,5 kg hroznového vína, zavírací nůž s maskáčovou rukojetí v hodnotě 150 Kč, a z místa následně odešel do domu Jablonského 5, kam jej poškozený následoval, a začali se zde hádat, a když poškozený vlivem opilosti upadl, vypadla mu na zem jeho peněženka zn. GZCZ v hodnotě 150 Kč s uloženou vstupní kartou do zaměstnání, platební kartou společnosti Fiobanka č. XY, platební kartou Poštovní spořitelny č. XY, vedenou na jméno přítelkyně poškozeného M.

B. a průkazem zdravotní pojišťovny RBP na jméno poškozeného a rovněž jeho mobilní telefon zn. Samsung Galaxy Note 9, IMEI 1 XY, IMEI 2 XY, se SIM kartou společnosti Vodafone, uložený v černém koženém obalu v celkové hodnotě 7 100 Kč, načež se těchto věcí v nestřeženém okamžiku zmocnil, a dále poškozenému z krku strhl řetízek z chirurgické oceli v hodnotě 100 Kč, přičemž následně odcizenou platební kartou společnosti Fiobanka č. XY uskutečnil několik platebních transakcí, kdy konkrétně: a) dne 8.

10. 2021 v 10:45 hod. v prodejně XY, na ul. XY, v Ostravě – XY, uvedenou platební kartou se snažil ve dvou po sobě jdoucích transakcích uhradit zboží vždy ve výši 140 Kč, což se mu nepodařilo, b) dne 8. 10. 2021 ve 17:13 hod. zakoupil užitím uvedené odcizené platební karty v tramvaji č. XY, projíždějící tou dobou okolo zastávky "XY" na ul. XY, v Ostravě, obyčejnou nepřestupní jízdenku v hodnotě 18 Kč, c) dne 8. 10. 2021 v 17:24 hod. v provozovně trafiky XY, v prostorách XY ČD v Ostravě-XY, na ul.

XY, uvedenou platební kartou se snažil ve dvou po sobě jdoucích transakcích uhradit zboží vždy ve výši 134 Kč, což se mu nepodařilo, d) dne 9. 10. 2021 ve 12:24 hod. zakoupil užitím uvedené odcizené platební karty v tramvaji č. XY, projíždějící tou dobou na XY v Ostravě – XY obyčejnou nepřestupní jízdenku v hodnotě 18 Kč, e) dne 9. 10. 2021 ve 12:41 hod. v prostorách zastávky MHD Ostrava "XY" ve směru do XY, na ul. XY, v Ostravě – XY, se snažil užitím uvedené platební karty na terminálu č. XY uhradit přesně nezjištěné zboží či službu v hodnotě 200 Kč, což se mu nepodařilo, f) dne 9.

10. 2021 ve 13:09 hod. ve vlaku XY, jedoucím na trase Ostrava-XY-XY se snažil uvedenou platební kartou zakoupit skupinovou jízdenku pro dvě osoby v hodnotě 105 Kč, což se mu nepodařilo, g) dne 9. 10. 2021 ve 13:22 hod. u autobusového dopravce společnosti Transdev Morava, na spoji č. XY linky XY v zastávce XY, žel. stanice, uhradil na terminálu XY ve dvou po sobě jdoucích transakcích jízdné v hodnotě 34 Kč a 7 Kč, do zastávky XY, rest. XY, h) dne 9. 10. 2021 ve 13:38 hod. v prodejně se smíšeným zbožím XY na ulici XY, v XY, se snažil uhradit přesně nezjištěné zboží v hodnotě 20 Kč, což se mu nepodařilo, i) dne 10.

10.

2021 v době od 10:35 hod. do 10:41 hod. v prodejně XY č. XY, na ul. XY, v Y, nejprve uvedenou platební kartou uhradil zboží v hodnotě 8,90 Kč a dále se ve čtyřech po sobě jdoucích transakcích neúspěšně snažil uhradit zboží v hodnotě 66,50 Kč, 47,60 Kč, 23,80 Kč a 11,90 Kč,

a takto způsobil poškozenému M. B., nar. XY, škodu odcizením ve výši 11 785,90 Kč a o způsobení další škody ve výši 1 022,80 Kč se pokusil a dále způsobil poškozené M. B., nar. XY, újmu,

6. dne 17. 10. 2021 kolem 8:30 hod. v Olomouci, na prodejní ploše XY na adrese XY, XY Olomouc, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, nejprve mezi regály s elektronikou uschoval do loketní jamky pravé ruky napájecí kabel mikro USB v tubě v hodnotě 89,90 Kč, který následně překryl svou bundou, poté vybalil z originálního obalu reproduktor zn. X-site Bluetooth Barell v hodnotě 599,90 Kč, který uchopil do své levé ruky, načež prošel přes prostor se samoobslužnými pokladnami, aniž by uvedené zboží zaplatil, na průchozí pasáž za pokladnami byl zastaven a kontrolován službukonajícím pracovníkem ostrahy, kterému se ke krádeži uvedených věcí doznal a věci dobrovolně vydal, čímž poškozené společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ: 25110161, způsobil škodu ve výši 689,90 Kč, přičemž odcizené věci byly následně jako nepoškozené vráceny zpět do prodeje,

a takto jednal i přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, č. j. 5 T 88/2020-65, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2020, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve formě účastenství (pomocník) podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců,

7. dne 27. 11. 2021 v době okolo 19:40 hodin v Ostravě-XY, na ulici XY, v prodejně XY, v úmyslu se neoprávněně obohatit, vzal z regálu v oddělení nářadí jedno balení bateriových článků v hodnotě 89 Kč, které následně uschoval do kapsy své bundy, poté se přesunul do oddělení elektra, kde vzal z regálu LED svítilnu v hodnotě 219 Kč, kterou taktéž uschoval do kapsy své bundy, a s takto uschovaným zbožím následně prošel přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti OBI Česká republika, s. r. o., IČ: 60470968, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha, škodu odcizením v celkové výši 308 Kč, načež byl zadržen pracovníkem ostrahy a odcizené zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje,

8. dne 18. 2. 2022 v době okolo 13:22 hod. v Ostravě-XY na ul. XY na prodejní ploše prodejny XY odcizil 2 balíčky kuřecích stehen v ceně 29,90 Kč za 1 ks, které na prodejní ploše držel v ruce, a prošel samoobslužnou pokladnou, aniž by předmětné zboží uhradil, a po průchodu byl zadržen zaměstnancem bezpečnostní agentury, čímž poškozené společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 – Břevnov způsobil škodu odcizením ve výši 59,80 Kč, přičemž zboží bylo následně vráceno do prodeje,

9. dne 27. 2. 2022 v čase 18:52 hodin, v Ostravě-XY na ulici XY v prodejně XY odcizil 2 balení výrobku Sýrové koule v ceně 7,90 Kč za 1 balení, 2 balení výrobku Líškooříšková pomazánka v ceně 44,90 Kč za 1 ks, 3ks pečiva koblihový banánek v ceně 11,90 Kč za 1 ks, 3 ks pečiva kobliha s náplní v ceně 5,50 Kč za 1 ks a 3 ks pečiva šáteček s pudingem v ceně 29,70 Kč, přičemž s tímto zbožím vyšel z prodejny Lidl jednosměrným vchodem určeným pouze pro vstup do prodejny, aniž by za uvedené zboží zaplatil, a bezprostředně po spáchání skutku byl zadržen hlídkou Policie České republiky, čímž poškozené společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČ:26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 – Stodůlky, způsobil škodu odcizením v celkové výši 188 Kč, přičemž zboží sýrové koule a lískooříškové pomazánky byly vráceny bez poškození do prodeje, ale pečivo bylo z hygienických důvodů zlikvidováno.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) tr. ř. s jejich zákonnou citací.

5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že svědci E. D. a D. S. byli vyslechnuti mimo hlavní líčení, přestože nebyly splněny důvody vymezené v § 183a tr. ř. Připomněl, že podle § 202 odst. 1 tr. ř. může být přítomnost obviněného i jiných osob v hlavním líčení zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení a že podle § 180 odst. 4 tr. ř. může v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu prováděném za přítomnosti stran každá strana vznášet kdykoliv v jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu. Soud svým procesním postupem tak významně zasáhl do jeho práv.

6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předeslal, že si je vědom skutečnosti, že na základě tohoto důvodu dovolání nelze až na výjimečné případy přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění. Měl však za to, že jde právě o takový výjimečný případ, neboť skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a způsobem jejich hodnocení a současně nebyli vyslechnuti pro věc zcela nezbytní svědci (obhajobou navržení svědci S. M., S. P. a P. K.), případně svědkyně E. D. byla vyslechnuta mimo hlavní líčení bez účasti obviněného. Také došlo k porušení práva na spravedlivý proces, když soud nerespektoval zásady, kterými je řízení ovládáno (§ 2 tr. ř.). Vytkl, že byl shledán vinným spácháním skutku pod bodem 3. přesto, že konstantně uváděl, že se daného jednání dopustil jeho bratr P. K., který nebyl ani vyslechnut. Zdůraznil, že ani svědkyně M. R., pracující v dané době jako obsluha čerpací stanice XY, obviněného neztotožnila a pouze uvedla, že pachatel byl menšího vzrůstu. Ta ovšem nepotvrdila ani to, že pachatel odcizil energetický nápoj zn. Big Shock! Watermelon. Rovněž měl za to, že jej ze skutku neusvědčuje ani kamerový záznam. Ani v případě skutku pod bodem 5. nebyl ztotožněn poškozeným M. B. či usvědčen jakoukoliv ze svědeckých výpovědí, a to ani výslechy svědků D. S., Z. D. a H. P., kteří pouze uvedli, že jim byl ke koupi nabídnut telefon neznámým Romem. Dovolatel je tak přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada in dubio pro reo.

7. Obviněný v napadených rozhodnutích spatřoval i pochybení podřaditelné pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Měl za to, že skutek pod bodem 9. nebyl vadně posouzen jako dílčí útok pokračování přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, a to přes totožnou skutkovou podstatu, podobný způsob provedení a blízkou časovou souvislost. Ze stejného důvodu pak spatřoval vadu i ve výroku o trestu, který mu byl uložen za skutek pod bodem 9. v rozporu s § 43 a 45 tr. zákoníku, neboť mu měl být ukládán trest společný úhrnný.

8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a důvodnost všech výroků napadeného rozhodnutí a ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí i vadné řízení mu předcházející zrušil a věc přikázal k novému projednání.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že dovolatelem uplatněnou námitku, zaměřenou proti výslechu svědků konanému mimo hlavní líčení, pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť hlavní líčení tehdy vůbec neproběhlo. Oba svědci byli vyslechnuti mimo hlavní líčení dne 9. 12. 2022, a to za přítomnosti samosoudkyně, státní zástupkyně, protokolující úřednice a obhájce obviněného. Obviněný těmto úkonům přítomen nebyl z důvodu nerealizace eskorty k hlavnímu líčení, které tak bylo zrušeno. Provedení výslechů svědků mimo hlavní líčení a sepsání protokolů o nich přitom nic nebránilo. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2023 pak jednoznačně vyplývá, že obviněný po poradě se svým obhájcem se čtením takových protokolů souhlasil a na výslechu uvedených svědků v hlavním líčení netrval. Postupu soudu prvního stupně, který protokoly přečetl za podmínek § 211 odst. 1 tr. ř., tak podle státního zástupce nelze nic vytknout.

10. Námitky dovolatelem podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce považoval za neopodstatněné. Odsuzující rozhodnutí takovou vadou zatíženo není, neboť skutková zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl, lze dovodit z provedených důkazů po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky. V tomto ohledu státní zástupce odkázal na příslušné pasáže odůvodnění odsuzujícího rozsudku, konkrétně jeho body 7. až

11. Rozhodnutí tedy existencí zjevného rozporu podle státního zástupce zatíženo není a není zatíženo ani vadou opomenutých důkazů. Zdůraznil, že v této trestní věci je zjevné, že pokud některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly, vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci a jeho neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zpravidla jeho nadbytečností s tím, že potřebné skutkové okolnosti jsou prokazovány důkazy jinými. To se týká právě i požadavku obviněného na výslechy svědků E. D., S. M., S. P. a P. K., s nímž se nalézací soud vypořádal jak přímo v rámci hlavního líčení, tak i v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, konkrétně v jeho bodech 10. a

14. S tam uvedenými argumenty se státní zástupce ztotožnil a dodal, že faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu.

11. Pokud jde o námitku stran neposouzení skutku pod bodem 9. jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže a uložení společného trestu, státní zástupce podotkl, že z jemu dostupného dozorového spisu dovodil opodstatněnost takové námitky. Po připomenutí zákonného a teoretického vymezení pokračování v trestném činu uvedl ke vzájemnému vztahu skutků pod body 8. a 9., z nichž první byl spáchán dne 18. 2. 2022 a druhý dne 27. 2. 2022, že mezi těmito nebyla desetidenní prodleva přerušena ani doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému ani doručením návrhu na potrestání. Zdůraznil, že pro první jednání sice bylo sděleno podezření dne 18. 2. 2022, nicméně návrh na potrestání byl zpracován až dne 1. 3. 2022. Z logiky věci byl tedy obviněnému doručován až poté, co se dne 27. 2. 2022 dopustil jednání popsaného pod bodem 9. rozsudku. Oba skutky jsou přitom zjevně charakterizovány jednotným záměrem, naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Podle názoru státního zástupce proto skutky pod body 8. a 9. tvoří jeden pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (a nikoli dva takové samostatné přečiny) a soud prvního stupně se v tomto směru dopustil nesprávného právního posouzení skutku. Uvedené pak mělo vliv také na výrok o trestu, neboť obviněnému měl být ukládán společný úhrnný trest pouze za skutky a přečiny vymezené pod body 1. až 7. a vedle toho samostatný trest za pokračující přečin krádeže sestávající ze dvou dílčích útoků popsaných pod body 8. a 9.

12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, tak i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. 71 T 157/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) tr. ř.

15. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný zařadil námitku směřující proti výslechu svědků E. D. a D. S. mimo hlavní líčení, přestože podle jeho názoru nebyly splněny podmínky uvedené v § 183a tr. ř

16. K tomu je zapotřebí uvést, že podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna; takovým postupem soudu by byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

17. Při takovémto vymezení uvedeného dovolacího důvodu je mimo jakoukoliv pochybnost, že obviněným vznesené námitky tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Obviněný totiž nevznesl jedinou námitku, která by směřovala k tomu, že mu byla postupem soudů znemožněna účast v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Pokud měl za to, že výslech svědků mimo hlavní líčení byl proveden nezákonným způsobem, pročež byly protokoly o výsleších jako důkazy procesně nepoužitelné, měl tuto námitku podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky obviněného zaměřené proti existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, absenci provedení podstatných důkazů, případně i proti použití procesně nepoužitelných důkazů.

19. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil.

20. Obviněný měl za to, že soudy pochybily, když nevyhověly jeho návrhu na výslech podle jeho názoru zcela nezbytných svědků, a to S. M., S. P. a P. K. K tomu dovolací soud připomíná, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

21. K předmětné námitce je nutno konstatovat, že návrhy obviněného na výslech výše uvedených svědků nebyly ve věci opomenuty, naopak navrhované důkazy byly zamítnuty s odkazem na konkrétní důvody. Všechny tyto návrhy soud prvního stupně zamítl usneseními vyhlášenými v hlavním líčení konaném dne 9. 6. 2023 (viz protokol na č. l. 281 a násl.). Pokud jde o výslech svědkyně S. M., nalézací soud pod bodem 10. odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, že návrh na její výslech zamítl i přes neúspěšnou snahu o její předvedení, neboť dospěl k závěru, že její výpověď by nebyla způsobilá důkazní situaci zvrátit či významným způsobem ovlivnit. Pod bodem 17. (druhý odstavec) rozvedl také důvody pro zamítnutí návrhů na doplnění dokazování mj. výslechem svědků S. P. a P. K., když měl za to, že vzhledem k důkazní situaci nejsou navržené důkazy způsobilé přispět k objasnění skutků, které jsou předmětem tohoto řízení, případně zvrátit důkazní situaci ve věci. Dovolatelem zmiňované navrhované důkazy tak byly soudem prvního stupně zamítnuty pro jejich nadbytečnost, případně pro absenci vypovídací potence. Takové odůvodnění zamítnutí provedení důkazu je zcela v souladu s kritérii pro zamítnutí důkazních návrhů vymezených judikaturou Ústavního soudu (viz výše), proto postupu soudu nižších stupňů nelze v daném ohledu ničeho vytknout. Ani Nejvyšší soud s ohledem na ve věci provedené dokazování (jak bude rozvedeno níže) neshledal doplnění dokazování za potřebné.

22. K otázce případné procesní nepoužitelnosti výpovědí svědků E. D. a D. S. lze v obecné rovině nejprve připomenout, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Obviněný byl toho názoru, že pro výslech svědků mimo hlavní líčení nebyly splněny důvody uvedené v § 183a tr. ř. Dovolací soud však názoru obviněného o neexistenci důvodů pro výslech svědků mimo hlavní líčení ve smyslu § 183a tr. ř. a z toho vyplývající nezákonnosti použití protokolů o jejich výpovědích v rámci dokazování nemůže přisvědčit, naopak shledal, že byly splněny jak podmínky pro výslech svědků mimo hlavní líčení, tak i podmínky pro užití jejich výpovědí jako důkazů.

23. Podle § 183a odst. 1 tr. ř. v řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Podle § 183a odst. 3 tr. ř. má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení, veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem proveden.

24. Za důležitý důvod pro provedení důkazu mimo hlavní líčení ve smyslu § 183a tr. ř. lze považovat situace, kdy některá z předvolaných osob se k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání nedostaví, a proto musí být zasedání soudu odročeno, přestože jsou přítomni státní zástupce a obhájce. Navíc může hrozit, že výslech takového svědka již nebude možno později provést, např. pro jeho dlouhodobou nepřítomnost v České republice, nástup na déletrvající léčení, anebo pokud účasti takové osoby u soudu brání její špatný zdravotní stav apod. Řeší se zde případy, kdy důležité důvody brání tomu, aby důkaz (zejména výslech určité osoby jako svědka) byl proveden přímo v hlavním líčení. Výslechy svědků mimo hlavní líčení se tedy mohou uplatnit např. tehdy, dostaví-li se k hlavnímu líčení všichni předvolaní svědci, sám obviněný nikoli, a není dán důvod ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Protože jde o provádění důkazů v řízení před soudem, v němž platí především zásady veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti (srov. § 2 odst. 10, 11, 12 tr. ř.), musí zákon i v těchto případech zajistit jejich dodržení; přitom je nutné respektovat i právo obviněného na obhajobu. Činí tak mimo jiné tím, že strany trestního řízení, tj. státní zástupce a obhájci obviněného, mají právo se tohoto úkonu zúčastnit (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II., Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, str. 2424).

25. Ze spisového materiálu, konkrétně z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 12. 2022 (č. l. 224), se podává, že obviněný nebyl eskortován k hlavnímu líčení, přestože ve spise nebyla nalezena zpráva o tom, že by byl dán důvod zrušení eskorty, hlavní líčení bylo proto odročeno na 13. 2. 2023 mimo jiné za účelem opětovného předvolání obviněného. Jelikož se k hlavnímu líčení dostavili předvolaní svědci (z toho svědek D. S. byl předveden), státní zástupce i obhájce obviněného, přistoupila samosoudkyně k výslechu svědků D. S., E. D. a Z. D. mimo hlavní líčení (č. l. 225, 226, 227). Jak státní zástupkyně, tak i obhájce obviněného měli možnost klást svědkům otázky, a dohlédnout tak na dodržení práva obviněného na obhajobu. V odročeném hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2023 byl obviněný v souladu s § 183a odst. 3 ve spojení s § 211 odst. 1 tr. ř. dotázán, zda souhlasí se čtením protokolů o výpovědích uvedených svědků. K tomu obviněný uvedl, že souhlasí se čtením výpovědi svědkyně E. D., přičemž následně uvedl, že to, co vypovídala, je pravda. Se čtením výpovědí svědků D. S. a Z. D. sice nejprve nesouhlasil, po opětovné poradě s obhájcem však s přečtením výpovědí souhlasil a konstatoval, že netrvá na jejich osobním výslechu (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 257). Po přečtení těchto výpovědí k nim neměl žádných připomínek. Není tedy pochyb o tom, že svědci byli v daném případě vyslechnuti v souladu se zákonem a práva obviněného byla respektována a dodržena.

26. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny dříve uvedené zákonné podmínky a nalézacímu soudu nic nebránilo, aby tyto výslechy jako důkazní prostředky použil a aby o ně v dalším řízení opíral své rozhodnutí bez toho, že by bylo nutné svědky opakovaně k téže skutečnosti vyslýchat.

27. Nejvyšší soud neshledal ani žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil (zejména str. 9–17, body 5.– 16. rozsudku soudu prvního stupně, str. 2–3, bod 7. usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou z velké části opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, s níž se postupně soudy nižších stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, případně se jedná o námitky zcela nereflektující argumentaci soudů nižších stupňů, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. S ohledem na uvedené lze proto v podrobnostech odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura ESLP, s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

28. Dovolatel se konkrétně ohradil proti závěrům, že se dopustil jednání pod body 3. a 5. výroku o vině, zatímco vinu pod ostatními body nerozporoval. Ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 3. podotkl, že konstantně uváděl, že se daného jednání dopustil jeho bratr P. K., a že svědkyně M. R., obsluha čerpací stanice, jej neztotožnila a nepotvrdila ani to, že měl pachatel odcizit také energetický nápoj. V dané věci jej podle jeho názoru neusvědčil ani kamerový záznam. Závěr o tom, že se dopustil útoku pod bodem 5. zpochybnil zejména tvrzením, že nebyl ztotožněn poškozeným ani usvědčen jakoukoliv ze svědeckých výpovědí.

29. Jde-li o dílčí útok pod bodem 3. výroku o vině, pak rozhodně nelze přisvědčit dovolateli, že by konstantně uváděl, že se daného jednání dopustil jeho bratr. Naopak ve výpovědi učiněné v procesním postavení obviněného (č. l. 20–25 spisového materiálu sp. zn. 71 T 50/2022), která byla v hlavním líčení čtena v souladu s § 207 odst. 2 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 13. 6. 2022, č. l. 157), se obviněný k činu doznal a podrobně popsal okolnosti jeho spáchání, včetně upřesnění odcizeného zboží (energetického nápoje a benzínu).

S popisem skutku učiněným obviněným v této výpovědi korespondovala výpověď svědkyně M. R., obsluhy čerpací stanice XY, učiněná v hlavním líčení. Tato kromě způsobu odcizení benzinu popsala také, že si sice přímo nevšimla, že by obviněný vzal ještě nějaké zboží, když však odcházel z prodejny, udělal pohyb směrem k energetickým nápojům, které kamera přímo nezabírá, přičemž při následné kontrole zjistila, že jeden energetický nápoj chyběl. Pachatel byl zachycen na kamerovém záznamu z kamerového systému instalovaného v prostoru čerpací stanice, včetně prodejny (DVD přiložené k listu č. 8 spisového materiálu sp. zn. 71 T 50/2022).

Policista M. K. pak podle fotografií učiněných z kamerového záznamu pachatele na základě osobních a místních znalostí ztotožnil s obviněným O. K. (viz výpověď svědka v hlavním líčení či úřední záznam na č. l. 11 spisového materiálu zn. 71 T 50/2022). Nad rámec uvedeného byli vyslechnuti také svědci J. M. a L. Z., z jejichž výpovědí se podává, jakým způsobem se vozidlo, s nímž obviněný na čerpací stanici tankoval, dostalo do jeho dispozice. S ohledem na provedené dokazování tak nelze shledat žádné pochybnosti o tom, že se skutku pod bodem 3.

dopustil právě obviněný, nikoliv jeho bratr.

30. Obviněný se ve výpovědi v procesním postavení podezřelého ve zkráceném přípravném řízení (č. l. 19–23 spisového materiálu sp. zn. 71 T 158/2021), která byla v hlavním líčení čtena v souladu s § 207 odst. 2 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 29. 3. 2022, č. l. 129), doznal také k činu pod bodem 5. výroku o vině, a to ve všech jeho podrobnostech. Podstatné je, že obviněný ve výpovědi upřesnil, co vše poškozenému odcizil a jakým způsobem, specifikoval také, jaké předměty se nacházely v odcizené tašce a jak s odcizenými věcmi naložil, což nikdo jiný než pachatel vědět nemohl.

Toto doznání korespondovalo v podstatných bodech také s výpovědí poškozeného M. B. ohledně místa, kde mu byly věci odcizeny, ale i ohledně věcí, které měl při sobě a které mu byly odcizeny. Mezi těmito věcmi byla mimo jiné platební karta, při jejímž následném neoprávněném užití byl obviněný ztotožněn (viz kamerový záznam ze systému na XY v Ostravě – XY a v okolí provozovny XY, ul. XY, Ostrava – XY, na němž byl obviněný zachycen krátce po neoprávněné platbě platební kartou v provozovně XY). Pravdivost doznání obviněného podporuje dále také výpověď svědka A.

H., který se vyjádřil k některým z odcizených věcí poškozeného, které měl u sebe obviněný, s tím, že svědkovi bylo jasné, že poškozený tyto věci obviněnému nedal. Obviněný v hlavním líčení svou obhajobu změnil, přičemž tvrdil, že se skutku nedopustil a že byl v dané době v práci, neboť pracoval pro svědka L. Z., a to každý den od 8 do 20 hodin. To však tento svědek vyvrátil s tím, že obviněný pro něj pracoval v podstatě nahodile, když jej svědek potřeboval. V průběhu hlavního líčení obviněný znovu změnil svou výpověď s tím, že se skutku dopustil tak, jak bylo uvedeno v návrhu na potrestání.

V reakci na výpověď svědka A. H. však opět změnil svou výpověď a uvedl, že na místě činu byl, stál venku s A. H., že jiná osoba vzala poškozenému tašku. Jeho obhajoba, že se uvedeného skutku nedopustil, však není věrohodná. Nejenže obviněný ji opakovaně v rámci hlavního líčení měnil a nedokázal věrohodně setrvat na téměř žádném ze svých tvrzení, ale jím uplatněná obhajoba byla i vnitřně rozporuplná (např. když uvedl, že na místě činu nebyl, neboť pracoval od 8 do 20 hodin, následně však uvedl, že tam byl, a k dotazu stran rozporu s předchozími tvrzeními uvedl, že měl v době od 12 do 13 hodin pracovní pauzu, či např. když nejprve uvedl, že se skutku dopustil A.

H., následně že poškozeného okradl jiný Rom). S ohledem na výše uvedené nelze soudu ničeho vytknout, pokud se přiklonil k verzi přednesené v doznání obviněného, když tato, na rozdíl od jeho následujících výpovědí v hlavním líčení, korespondovala také s ostatními důkazy. Nejvyšší soud uzavírá, že pokud soudy dospěly na základě provedeného dokazování k závěru, že útoku pod bodem 5. se dopustil právě obviněný, pak v tomto závěru nelze shledat žádný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními.

Naopak závěr, že se ho dopustil obviněný, byl provedeným dokazováním spolehlivě prokázán (v podrobnostech viz body 9.–11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

31. Za takto vyložených okolností nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr.

ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Neporušily ani pravidlo in dubio pro reo, na které ve svém dovolání obviněný poukázal. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24.

2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.

9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětných dílčích útoků a usvědčují obviněného z jejich spáchání (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.

Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo, ani obecně spravedlivého procesu, a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

32. Dovolatel dále uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na tento dovolací důvod lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitku dovolatele, že jeho jednání pod bodem 9. nemělo být posouzeno jako samostatný přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž jako dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupce této námitce přisvědčil s tím, že jako jeden pokračující trestný čin krádeže měly být posouzeny skutky pod bodem 8. a 9. výroku o vině.

33. Obecně je vhodné nejprve připomenout, že pokračováním v trestném činu se podle § 116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Základní podmínkou pokračování v trestném činu tedy je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin. Naplňují-li dílčí útoky stejnou skutkovou podstatu trestného činu, může se jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem o skutkovou podstatu kvalifikovanou, nebo může jít zčásti o trestný čin dokonaný a zčásti o nedokonaný, např. ve stadiu pokusu, případně ve stadiu přípravy (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 35/1961 a č. 15/1996-I. Sb. rozh. tr.). Škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, což může být u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na majetku, důležitá skutečnost z hlediska naplnění jak základní skutkové podstaty, tak okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Tuto okolnost v definici pokračování vyjadřuje dikce, podle které „dílčí útoky pachatele musí naplňovat, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu,“ a proto není třeba u těch skutkových podstat trestných činů, aby každý dílčí útok naplňoval spodní hranici výše způsobené škody nikoli nepatrné, ale zásadně postačí, aby tuto hranici v souhrnu naplnily jednotlivé škody způsobené dílčími útoky. Stejný princip se použije i u ostatních hranic škody, tj. škody nikoli malé, větší škody, značné škody a škody velkého rozsahu (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1290).

34. Z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný se jednání pod bodem 8. dopustil ve stručnosti tím, že dne 18. 2. 2022 v Ostravě-XY v prodejně XY odcizil 2 balíčky kuřecích stehen v celkové hodnotě 59,80 Kč, přičemž prošel samoobslužnou pokladnou, aniž by předmětné zboží uhradil, a po průchodu byl zadržen zaměstnancem bezpečnostní agentury, a jednání pod bodem 9. se dopustil tím, že dne 27. 2. 2022 v Ostravě-XY v prodejně XY odcizil potraviny v celkové hodnotě 188 Kč tak, že s tímto zbožím vyšel z prodejny XY jednosměrným vchodem určeným pouze pro vstup do prodejny, aniž by za uvedené zboží zaplatil (bezprostředně po spáchání činu byl zadržen hlídkou Policie České republiky).

35. Přestože obviněný se oběma těmito dílčími útoky (skutky) dopustil stejného trestného činu, a to přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a již na první pohled je z popisu skutků zjevný podobný způsob provedení (odcizení z prodejny) i blízká časová souvislost (18. a 27. 2. 2022), jakož i souvislost v předmětu útoku (potraviny), soud prvního stupně pochybil, když se naplněním znaků pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, a tedy možností posoudit skutky pod body 8. a 9. výroku o vině jako jeden pokračující trestný čin, vůbec nezabýval. Neučinil tak ani soud odvolací, jak se podává z odůvodnění jeho usnesení.

36. Jelikož rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně postrádají vysvětlení, proč byly útoky pod body 8. a 9. výroku o vině posouzeny jako dva samostatné přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nelze dovodit, zda soudy považovaly za nenaplněná hmotněprávní kritéria vymezená v § 116 tr. zákoníku, či zda nalézací soud rozdělil skutky z důvodu nesprávné aplikace ustanovení vymezujících skutek procesně, jak se domníval státní zástupce. Nejvyšší soud proto k uvedené problematice uvádí následující.

37. Mezníkem, jenž z hlediska § 12 odst. 11 tr. ř. ukončuje jeden pokračující trestný čin od dalšího, který naplňuje znaky takového trestného činu, a odděluje ho od dalšího, je sdělení obvinění (rozhodující je okamžik, kdy podezřelému bylo obvinění skutečně sděleno). Bylo-li ve věci konáno zkrácené přípravné řízení, neukončuje skutek ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. sdělení podezřelému na počátku jeho výslechu podle § 179b odst. 3 tr. ř., ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (tzv. sdělení podezření), ale účinky sdělení obvinění ve smyslu ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. nastávají až doručením návrhu na potrestání obviněnému soudem (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/2007 Sb. rozh. tr., shodně též ŠÁMAL, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 260).

38. Obviněnému byl návrh na potrestání pro skutek pod bodem 8. výroku o vině, jehož se dopustil dne 18. 2. 2022, doručen krátkou cestou v hlavním líčení konaném dne 29. 3. 2022 (viz protokol na č. l. 131 a verte). Až tímto dnem mohlo ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. ve spojení s § 314b odst. 1 věty druhé tr. ř. dojít k ukončení pokračujícího trestného činu z hlediska procesního vymezení skutku, pokud by soud dospěl k závěru, že obviněný útoky spáchanými pod body 8. a 9. ve dnech 18. 2. 2022 a 27. 2. 2022 naplnil znaky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť mezi nimi nedošlo k žádnému procesnímu úkonu, který by jej přerušil a jeho dílčí útoky od sebe oddělil. Nalézacímu soudu tak nic nebránilo v posuzování skutků pod body 8. a 9. jako dílčích útoků jednoho skutku, resp. pokračujícího trestného činu.

39. Jak správně podotkli dovolatel i státní zástupce, otázka posouzení trestných činů pod body 8. a 9. výroku o vině jako pokračujícího trestného činu má přímý vliv také na správnost výroku o trestu. V tomto ohledu dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že mu byl trest ukládán v rozporu s § 43, 45 tr. zákoníku. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Byť dovolatel žádnou vadu podřaditelnou pod tento dovolací důvod neuplatnil, jeho námitky lze podřadit pod jím rovněž uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť pochybení spočívající v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu či trest samostatný apod., lze považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.

40. Soud prvního stupně bez bližšího vysvětlení zjevně shledal souběh trestných činů pod body 1.–7. a 8., proto za ně ukládal trest společný úhrnný, a skutek pod bodem 9. posoudil jako další samostatný trestný čin. Za přečiny pod body 1.– 8. obviněnému uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku společný úhrnný trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 let. Za přečin pod bodem 9. byl obviněnému podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

41. V daném ohledu lze pro úplnost připomenout, že souběh trestných činů je z časového hlediska dán tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele. Spáchal-li tedy obviněný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně (či ve smyslu § 314e odst. 8 tr. ř. doručení trestního příkazu obviněnému) nový trestný čin, nejde o souběh, a to ani tehdy, byly-li obě věci po zrušení původního odsuzujícího rozsudku spojeny podle § 23 odst. 3 tr.

ř. ke společnému projednání a rozhodnutí. V takovém případě je třeba uložit samostatné tresty, a nikoli úhrnný trest (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 6. 12. 1979, sp. zn. 8 To 963/79, uveřejněný pod č. 42/1980 Sb. rozh. tr.). Pokud však některé dílčí útoky u pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku) byly spáchány před vyhlášením odsuzujícího rozsudku (doručením trestního příkazu) o jiném trestném činu téhož pachatele a další útoky až po okamžiku vyhlášení onoho rozsudku, je trestný čin, v němž pachatel pokračoval, dokonán (dokončen) až po uvedeném rozhodném okamžiku, a proto mezi těmito dvěma trestnými činy nepůjde o souběh (viz ŠÁMAL, P.

a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 875).

42. Na základě uvedeného lze uzavřít, že pokud by útok spáchaný obviněným dne 18. 2. 2022 byl posouzen jako dílčí útok pokračujícího trestného činu, jehož dalšího útoku se obviněný dopustil dne 27. 2. 2022, nemohl by být ve vztahu souběhu k trestné činnosti, za niž byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 71 T 115/2021, který mu byl doručen dne 18. 2. 2022 – i kdyby skutek spáchal před tímto okamžikem, a to právě proto, že tento by nebyl dne 18. 2. 2022 ještě dokončen, nýbrž by pokračoval, a to minimálně do dne spáchání jeho dalšího dílčího útoku dne 27. 2. 2022, případně až do doručení návrhu na potrestání za tento dílčí útok obviněnému, tj. do 29. 3. 2022. Došlo-li by k posouzení skutků pod body 8. a 9. jako jednoho pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, který obviněný dokončil až poté, co byl za jiné jeho trestné činy vyhlášen odsuzující rozsudek (doručen mu trestní příkaz), pak obviněnému nemohl být ukládán za skutek po bodem 8. společný úhrnný trest v souběhu se skutky pod body 1.–7., jimiž obviněný spáchal pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1.–7.), přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (body 2., 5.) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 3.), jak učinil nalézací soud, nýbrž by mu měl být uložen za skutky pod body 1.–7. společný úhrnný trest a za skutky pod body 8. a 9. další samostatný trest. Pro úplnost lze doplnit, že skutky pod body 8. a 9. nemohly tvořit součást pokračujícího trestného činu krádeže pod body 1.–7., když skutek pod bodem 8. byl od posledního útoku pod bodem 7. uvedeného pokračujícího trestného činu oddělen doručením návrhu na potrestání obviněnému za skutek pod bodem 7. dne 3. 2. 2022, přičemž obviněný se skutku pod bodem 8. dopustil až dne 18. 2. 2022, tedy až poté, kdy došlo ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. k ukončení pokračování v trestném činu pod body 1.–7.

43. Na odvolacím soudu, kam se tímto rozhodnutím dovolacího soudu věc vrací především s akcentem na urychlení řízení, když skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, tedy bude, aby o odvolání obviněného znovu rozhodl a v této souvislosti se zabýval možností posouzení dílčích útoků pod body 8. a 9. jako dalšího samostatného pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu § 116 tr. zákoníku a následně učinil tomu odpovídající výrok o vině i trestu.

44. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr.

ř.). Rozhodnutí soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.). Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Pro úplnost je třeba dodat, že o vazbě obviněného ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl samostatným usnesením.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 4. 2024

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

Spisová značka: 8 Tdo 182/2024

Datum rozhodnutí: 17.04.2024

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Hodnocení důkazů, Krádež, Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, Pokračování v trestném činu, Společný trest za pokračování v trestném činu, Úhrnný trest, Výslech svědka

Dotčené předpisy: § 205 odst. 1,2 tr. zákoníku, § 234 odst. 1 tr. zákoníku, § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 183a odst. 1 tr. ř., § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 116 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: C

8 Tdo 182/2024-I-414

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 v řízení o dovolání, které podal obviněný O. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 157/2021, o vazbě obviněného takto:

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný O. K. nebere do vazby.

Odůvodnění:

1. Obviněný O. K. v současné době vykonává ve Věznici Valdice nepodmíněný společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, který mu byl uložen za skutky pod body 1.–8. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. 71 T 157/2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023. Současně nutno dodat, že tímtéž rozhodnutím byl obviněnému za skutek pod bodem 9. uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výkon tohoto trestu odnětí svobody bude následovat po výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve výměře 20 měsíců.

2. Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 157/2021, a rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 6 To 267/2023. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důsledkem tohoto rozhodnutí je tedy i zrušení obou zmíněných výroků o trestu.

3. Z ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu tedy bylo, aby rozhodl o vazbě obviněného.

4. Podle § 67 tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

5. Nejvyšší soud v tomto stadiu řízení nezjistil takové konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby podle § 67 tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud vyjadřuje přesvědčení, že dosavadní výkon trestu odnětí svobody je pro obviněného dostatečným varováním před pácháním další obdobné trestné činnosti. Především ale nutno připomenout, že obviněný má nařízen výkon dalšího trestu, a to Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 19 T 24/2021. Nic nebrání tomu, aby byl do výkonu tohoto trestu převeden.

6. Proto bylo rozhodnuto, že obviněný se nebere do vazby.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 4. 2024

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu