Judikát 8 Tdo 195/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:8 Tdo 195/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.195.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Řízení o odvolání
Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1,2,3 tr. ř. § 265a odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 8 Tdo 195/2026-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 4 To 227/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 119/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 2 T 119/2025, byl obviněný R. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto i o náhradě škody poškozeným Alfa street company, s. r. o., se sídlem Wolkerova 1585/5, Prostějov, Správa železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, a P. S.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 4 To 227/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 4 To 227/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
4. Konkrétně dovolatel uvedl, že 31. 7. 2025 mu bylo za přítomnosti obhájce umožněno prostudovat spis. Obhájce po prostudování spisu žádal o opětovný výslech obviněného, ale policejní orgán jeho návrh zamítl s tím, že obviněný byl již 12. 7. 2025 vyslýchán, přičemž v té době nebyl dán právní důvod pro přítomnost obhájce. Obviněný měl za to, že postupem policejního orgánu bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť zajišťoval důkazy jen v jeho neprospěch a nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby byly zjištěny také důkazy v jeho prospěch. Takovým důkazem by bylo i provedení výslechu obviněného za přítomnosti jeho obhájce. Obviněný vytkl, že nemohl využít jeho služeb v době, kdy již byl omezen na svobodě.
5. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 4 To 227/2025, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 2 T 119/2025, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného připomněl, že podle rozhodnutí uveřejněného pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. je nepřípustné dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a ani neměl povinnost jej přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. V dané věci obviněný řádný opravný prostředek výlučně zaměřil proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Jelikož podatel své dovolání aktuálně směřuje „toliko“ proti nezměnitelnému a vykonatelnému výroku o vině z rozsudku prvoinstančního soudu, který nabyl první moci v důsledku vydání usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2025, č. j. 4 To 227/2025-290, je zřejmé, že se jedná o nepřípustný mimořádný opravný prostředek.
7. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud coby soud dovolací při posuzování podaného dovolání především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání obviněného podle § 265a tr. ř., přičemž shledal, že dovolání přípustné není.
9. Dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4 tr. ř.).
10. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod.
11. V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že zásada vyjádřená v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§ 254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§ 254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci § 254 odst. 3 tr. ř.
nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití § 254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.
12. Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 119/2025 se podává, že proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal prostřednictvím obhájce odvolání výlučně proti výroku o trestu, proti výroku o vině nebrojil. Namítl v něm, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, nezohledňující všechny polehčující okolnosti, především jeho prohlášení viny (č. l. 265, 266, 287 a verte). Jestliže bylo odvolání podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr.
ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004 aj.). Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.
13. Obviněný však uplatnil v dovolání výhrady výlučně proti výroku o vině. Jestliže se domníval, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, když neshledal vadu v postupu policejního orgánu, který nevyhověl návrhu na opakovaný výslech obviněného v přítomnosti obhájce, neměl činit prohlášení viny. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem a v rozsahu, v jakém soud přijal prohlášení viny, obviněný v zásadě nemohl podat ani odvolání proti výroku o vině [§ 206c odst. 7 věta druhá tr.
ř., 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dovolatel tudíž pochybil, uplatnil-li skutkovou námitku svým způsobem směřující proti výroku o vině až v řízení o dovolání. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
14. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu