8 Tdo 234/2024-1708
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 4 Tmo 3/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 29 Tm 2/2020,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. 29 Tm 2/2020 (dále „soud prvního stupně“), byl obviněný mladistvý AAAAA (dále „mladistvý“) uznán vinným přípravou provinění znásilnění podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil činem, popsaným tak, že dne 1. 9. 2018 kolem 22:00 hodin v XY, okres Olomouc, v kuchyni rodinného domu č. XY obývaného mimo jiné J. B. v průběhu rozlučky s letními prázdninami společně s nezletilými BBBBB (pseudonym), nar.
XY, a CCCCC (pseudonym), nar. XY, využili skutečnosti, že nezletilá DDDDD (pseudonym), nar. XY (dále „poškozená“), zůstala kvůli požívání alkoholických nápojů a související silné podnapilosti zcela bezvládně ležet na pravém boku na zemi u kuchyňské linky bez možnosti se hýbat, komunikovat či projevit svůj nesouhlas, nezletilý BBBBB poškozené stáhl elastické kalhoty ke kolenům a zasouval jí pivní láhev zezadu mezi stehna do oblasti konečníku, mladistvý EEEEE (pseudonym) chtěl jednání nezletilého BBBBB napodobit, avšak mladistvý FFFFF (pseudonym) jej zadržel a podal mu jinou pivní lahev, než kterou mladistvý EEEEE držel v ruce, aby ji použil k obdobnému jednání jako nezletilý BBBBB, poté se mladistvý EEEEE sklonil nad poškozenou a začal ji zasouvat pivní láhev zezadu mezi stehna do oblasti konečníku a po dobu přibližně pěti vteřin napodoboval kopulační pohyby.
Mladistvý AAAAA na to uváděl „ještě tady, ještě tady“, přičemž ukazoval směrem k poškozené a následně se hlasitě smál. Tímto svým jednáním spojeným s povzbuzováním, smíchem, pobavením a svou přítomností v blízkosti poškozené mladiství FFFFF a AAAAA podporovali mladistvého EEEEE a nezletilého BBBBB v jejich jednání. Následně nezletilý BBBBB poškozenou přetočil na záda, svlékl jí kalhotky, na což obviněný GGGGG (pseudonym) prohlásil „nalej jí něco na kundu a bude z toho v piči“, čímž jej povzbuzoval v pokračování předchozího jednání.
Na to nezletilý BBBBB reagoval tak, že poškozené polil zevní genitál zbytkem lihoviny zn. Božkov a skleněnou láhev od této lihoviny jí zasouval do vagíny a napodoboval kopulační pohyby nejprve po dobu přibližně deseti vteřin a následně s půlminutovým časovým odstupem po dobu přibližně sedmnácti vteřin a neodradila jej ani snaha J. B. zakrýt nezletilou ručníkem a přerušit jeho počínání. V průběhu shora popsaného jednání mladistvý EEEEE uváděl „dělej, vyprsti ju, vyprsti ju“ a „hej vyprsti ju, more“.
Všichni obvinění se jednání nezletilého BBBBB a mladistvého EEEEE smáli, účastnili se ho svou přítomností, nevymezili se negativně proti tomu, pokud někdo z přítomných uváděl „vymrdejte ji někdo“, „dělej ještě“, „strč jí něco do piči“ nebo „hej dělej kurva, poď, poď“ a nijak nezletilému BBBBB a mladistvému EEEEE v jejich jednání nebránili a nezabránili, ačkoliv jim v tom nic nebránilo. Věk nezletilé DDDDD kvůli předchozím kontaktům a vzájemnému seznamování znali nezletilý BBBBB a mladiství FFFFF a AAAAA.
Mladistvý EEEEE rovněž na svůj mobilní telefon natočil videozáznam, na kterém zachytil počínání nezletilého BBBBB vůči poškozené, a tento záznam následně jmenované a nezletilé CCCCC dne 2. 9. 2018 v ranních hodinách přehrál a na žádost poškozené smazal. Videozáznam sexuálního útoku přitom natáčel i nezletilý BBBBB a nezletilá CCCCC, která rovněž mladistvého EEEEE i nezletilého BBBBB v jejich počínání slovně podporovala, oba nezletilí přitom videozáznamy, které pořídili, zveřejnili prostřednictvím sociálních sítí nejen svým vrstevníkům.
V důsledku rozšíření těchto záznamů a samotného sexuálního útoku utrpěla poškozená poruchu přizpůsobení, jako protrahovanou úzkostnou a depresivní poruchu, která je dodnes provázena změnami nálady, poruchami spánku, dechovou nedostačivostí, výrazně to ovlivnilo také její sociální vazby a došlo k napětí v jejím rodinném kruhu, což ohledně duševní rovnováhy postihlo také její matku J. P., u které byly minimálně v říjnu 2019 přítomny projevy posttraumatické stresové poruchy.
2. Mladistvý AAAAA byl za tuto přípravu provinění odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84 a § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a byl nad ním vyloven dohled. Podle § 33 odst. 1 z. s. m. byla zkušební doba stanovena na osmnáct měsíců. Podle § 19 odst. 1 písm. e) z. s. m. mu bylo uloženo výchovné omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení neužívat nadměrně alkohol a jiné návykové látky. Podle § 18 odst. 1 z. s. m. mu byla uložena rovněž výchovná povinnost se ve zkušební době podmíněného odsouzení podrobit na výzvu probačního úředníka namátkovému testování na přítomnost alkoholu a návykových látek v těle. Podle § 18 odst. 1 písm. e) z. s. m. mu byla uložena výchovná povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit poškozeným nemajetkovou újmu způsobenou proviněním. Podle § 18 odst. 1 písm. c) z. s. m. mu byla uložena výchovná povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení vykonat společensky prospěšnou činnost v rozsahu třiceti hodin. Rovněž bylo rozhodnuto o vině, trestních opařeních, výchovných omezeních a výchovných povinnostech ostatních mladistvých EEEEE a FFFFF, jakož i o trestu obviněného GGGGG. O náhradě škody soud rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil mladistvým EEEEE, FFFFF a AAAAA a obviněnému GGGGG povinnost zaplatit poškozené společně a nerozdílně na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 17.702 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu této újmy poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou J. P. odkázal s nárokem na náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež (dále „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 4 Tmo 3/2023, z podnětu odvolání mladistvého AAAAA a poškozených podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. f), odst. 2 tr. ř. za použití § 261 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně mladistvých EEEEE, FFFFF a AAAAA a obviněného GGGGG částečně zrušil ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy poškozené DDDDD. Rovněž u mladistvých EEEEE, FFFFF a AAAAA ve výrocích, jimiž jim byla podle § 18 odst. 1 písm. e) z. s. m. uložena výchovná povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit poškozeným nemajetkovou újmu způsobenou proviněním. Obdobně tuto povinnost zrušil i u obviněného GGGGG. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích ponechal posuzovaný rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. odvolání poškozených zamítl.
II. Z dovolání mladistvého
4. Mladistvý AAAAA proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu poukázal na předchozí stav řízení a nyní vydanému rozsudku odvolacího soudu, které je v pořadí druhým, vytýkal nedostatečnou reakci na svou obhajobu rozvedenou v odvolání. Za nevyjasněné považoval, zda ho bylo možné shledat trestně odpovědným v situaci, kdy jeho čin spočíval pouze v jeho fyzické přítomnosti podpořené smíchem v reakci na aktivní jednání mladistvého EEEEE, popřípadě nezletilého BBBBB, i když nedošlo ke ztotožnění slovních projevů, jež pachatelé údajně pronášeli. Odvolací soud na řádný přezkum rezignoval, o čemž svědčí závěr v bodě 12. jeho rozsudku, jímž odkázal na správnost dokazování před soudem prvního stupně a na obsah bodů 145. a 156. jeho rozsudku.
5. Podle mladistvého soudy obou stupňů vadně posoudily jeho návrh na přehrání videozáznamu předmětné události, protože jím nepožadoval provedení nového důkazu, jak soudy uzavřely, ale domáhal se toho, aby byla přehrána znovu jen část zachycující útok na poškozenou, protože rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků mu za vinu kladené přípravy provinění jsou ve zjevném rozporu s obsahem audiozáznamu. Tato možnost mu tím byla odepřena a odvolací soud v bodě 13. svého rozsudku jeho obhajobu a učiněná skutková zjištění nesprávně vyhodnotil. Podle mladistvého však je ze záznamu možné seznat, že slovy „ještě tady, ještě tady“ nijak nereagoval na jednání mladistvého EEEEE, protože v době, když svá slova pronášel, byl EEEEE k tělu poškozené zády a skloněn nad pracovní plochou kuchyňské linky, k dovolateli bokem. Tato skutečnost je patrná na videozáznamu pořízeném mobilním telefonem CCCCC (čas 0:35-0:37s), a proto lze učinit závěr, že slovní projev není adresován mladistvému EEEEE, jenž svého krátkého jednání již zanechal. Bylo nutné jej v tomto kontextu považovat za bezobsažný, když v něm chybí sloveso, a pochybnost vůbec vzbuzuje, co jím dovolatel mínil, když na něj nikdo z přítomných nereagoval. Projevená vůle, která nemá reálný odraz v jednání, nezakládá trestní odpovědnost, což podpořil názorem, že zde platí gradace příčinné souvislosti, protože z uvedeného je zjevné, že jako izolovaný jev neměla na průběh činu žádný vliv. Pouhá přítomnost na místě páchání protiprávního jednání jinými osobami provázená smíchem a slovním komentářem, na něž nikdo nereaguje, nestačí k závěru o vině přípravou provinění podle § 20 odst.1 k § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Neshledává proto příčinnou souvislost mezi jemu za vinu kladeným jednáním a vzniklým následkem.
6. S odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. mladistvý poukazoval na nesprávnou právní kvalifikaci z hlediska subjektivní stránky se zřetelem na úplný počátek činu před tím, než došlo k nahrávce, neboť se na něm vůbec nepodílel, pouze stál v blízkosti a smál se, což svědčí o tom, že nezletilého BBBBB nikterak nepotencoval, a proto bylo třeba z hlediska gradace příčinné souvislosti pečlivě vyhodnotit, jak se vyvíjelo jednání tohoto nezletilého, na něž neměla přítomnost dovolatele vůbec žádný vliv, a jeho jednání by i bez vlivu dovolatele probíhalo zcela stejně. Nelze pomíjet, že se dovolatel na místo činu dostavil (s ostatními trestně odpovědnými pachateli) v době, kdy již nezletilý BBBBB poškozené stáhl svrchní kalhoty, na což však dovolatel nijak slovně nereagoval. Pasivní přítomnost na místě činu nemůže svědčit o zavinění k vzniklému následku a nemohla založit trestní odpovědnost za předmětné provinění. Namístě by mohlo být nanejvýš naplnění znaků provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku. Ve vztahu ke druhé fázi, za kterou soudy obou stupňů považují útok mladistvého EEEEE, se odvolací soud u mladistvého vadně vypořádal s naplněním objektivní stránky skutkové podstaty vytýkaného provinění, a to z hlediska všech uvedených výhrad vůči vyhodnocení videozáznamu.
7. Ze všech těchto důvodů mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. 4 Tmo 3/2023, a věc mu přikázal s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání (§ 265h odst. 2 tr. ř.) konstatovala, že v předmětné věci mladistvý výhrady s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil poněkud protichůdnou argumentací, že soudy nesprávně určitý důkaz hodnotily, a vzápětí jim vytýká, že jej neprovedly. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnil námitkou, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako příprava k provinění znásilnění podle § 20 odst. 1 k § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, ale jako provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Posouzením rozhodnutí soudů v kontextu s námitkami mladistvého státní
zástupkyně dospěla k závěru, že skutková zjištění jsou správná a právní posouzení s výhradou odvolacího soudu byla zvolena přiléhavě. Snaha mladistvého na základě vlastní od soudů odlišné interpretace výsledků dokazování docílit zpochybnění učiněných skutkových závěrů nemá oporu v provedených důkazech. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů, ale ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě průběhu činu, jak byl soudem prvního stupně popsán, a s ohledem na prokázaný čin, státní zástupkyně shledala, že jednání mladistvého není možné posuzovat izolovaně, ale v kontextu ostatních na místě přítomných osob, které nezletilého BBBBB a mladistvého EEEEE v jeho sexuální aktivitě podporovaly a například smíchem jej v něm povzbuzovaly, čímž ho potencovaly.
K chování dovolatele poukázala na jeho dřívější postoje, protože ze zprávy Střední odborné školy podnikání a obchodu, kterou navštěvoval, vyplynulo, že mívá nemístné poznámky, zejména ke spolužákům, s vědomím, že jim mohou být nepříjemné. Posouzením jemu za vinu kladeného chování došel k závěru o psychické pomoci k trestnému činu, jak důvodně uvedl v bodě 14. rozsudku odvolací soud, avšak s tím, že v souladu se zásadou zákazu reformationis in peius nebylo čin dovolatele možné kvalifikovat jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr.
zákoníku, jak důvodně též odvolací soud konstatoval. Nešlo ani o nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku, protože, pokud byly prokázány znaky pomoci, pak čin nelze posoudit jako nepřekažení trestného činu (viz též bod 15. rozsudku odvolacího soudu).
10. Vzhledem k tomu, že mladistvý žádné nové námitky nevznesl, státní zástupkyně s upozorněním, že v dovolání uplatnil námitky obsahově totožné s těmi, se kterými se soudy vypořádaly, a proto jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5Tdo 86/2002), navrhla, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265 odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
IV. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
11. Nejvyšší soud shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění dovolacích důvodů nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést takové výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Pro rozsah přezkumné povinnosti v dovolacím řízení je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Nejvyšší soud proto posuzoval, zda námitky mladistvého obsahově odpovídají jím zvoleným důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V. K námitkám podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Tuto podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad, týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh.
tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
14. K tomuto důvodu mladistvý v dovolání vytýkal, že odvolací soud rezignoval na řádný přezkum všech odvolacích námitek a že soudy nedostatečně posoudily jeho požadavek na opětovné provedení důkazu audiozáznamem zachycujícím útok na poškozenou, jenž byl přehrán u hlavního líčení dne 26. 4. 2021, když jej odmítly s nepochopeným závěrem, že jej chtěl provést jako nový důkaz, ač vysvětloval, co tímto návrhem sleduje. Soudům rovněž vytýkal, že jeho slovní projev vadně hodnotily a neposuzovaly ho v kontextu s celým průběhem zjištěného děje. Tyto výhrady lze označit za odpovídající podmínkám, za kterých je možné důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit, protože směřují proti závěru soudu, že se dovolatel na činu participoval a že soudy neprovedly jím navržený důkaz, což je z obecného hlediska stěžejní skutečnost pro závěr o jeho vině, a proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uvedené výhrady naplňují zákonnou podmínku „rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu“ a dotýkají se alternativy důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto kontextu posuzoval jejich důvodnost, avšak v mezích stanovených pro dovolací řízení, kde je dovolání určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Dovolací soud je povinen o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním, která jsou podkladem pro právní posouzení věci, uvažovat v těch případech, kdyby byl dán extrémní nesoulad mezi soudy zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud posuzoval, zda přezkoumávaná rozhodnutí vykazují extrémní excesy (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Po posouzení obsahu provedeného dokazování a způsobu, jak soudy své závěry popsaly v přezkoumávaných rozhodnutích, je třeba nejprve uvést, že námitky mladistvého uvedené v dovolání jsou jen opakováním jeho dosavadní obhajoby (jak ostatně zmínila i státní zástupkyně ve svém vyjádření), s níž se soudy již vypořádaly (srov. zejména bod 145. rozsudku soudu prvního stupně a body 13. až 15. rozsudku odvolacího soudu).
16. Nejvyšší soud shledal, že výhrady mladistvého jsou jen z celého dokazování vytrženým pohledem na jediný důkazní prostředek, a to DVD s audiovizuálním záznamem zachycujícím sexuální chování vůči poškozené, ačkoli soud prvního stupně o zapojení mladistvého do průběhu činu vycházel i z jiných důkazů, např. výpovědi mladistvého EEEEE, FFFFF, obviněného GGGGG, poškozené, svědků CCCCC, P. H., nezletilého BBBBB, znaleckých posudků (viz body 5. až 103.) a listinných důkazů (viz body 104. až 130. jeho rozsudku). Ve vztahu k dovolateli se zjištěnými skutečnostmi zabýval v bodech 114., 145. a 146., kde vysvětlil, že neshledal důvody, které by zakládaly pochybnosti o věrohodnosti poškozené, mladistvého EEEEE a svědků CCCCC a nezletilého BBBBB, kdežto věrohodnost mladistvého FFFFF považoval za nízkou, a to ve srovnání s jinými ve věci provedenými důkazy. Vyjádřil se i k výpovědi dovolatele, kterou vyhodnotil jako nejméně věrohodnou, a to z důvodů, které vysvětlil a konkrétními skutečnostmi doložil. V bodech 148. až 150. se věnoval dalšímu hodnocení provedených důkazů a své závěry shrnul v bodech 151. až 158. svého rozsudku.
17. Soud prvního stupně nepominul videozáznamy, vůči nimž mladistvý v dovolání zásadně brojil, neboť jednak v bodě 145. vysvětlil, z jakých důvodů nebylo třeba tento důkaz opakovat, když již byl v předešlém hlavním líčení proveden, a jednak odmítnutí vyjádřil i s poukazem na důvody tohoto požadavku, které spatřoval pouze v motivu odlišného hodnocení uvedeného důkazu ze strany obhajoby. Hodnocení a posouzení k němu rozvedl v bodě 159. rozsudku.
18. Zapojení dovolatele do činu, jenž mu je připisován, včetně zdůvodnění nevyhovění jeho návrhu, jakož i závěry o průběhu činu v přezkoumávaném rozsudku soud prvního stupně rozvedl a své úvahy vysvětlil a k námitkám mladistvého se těmito skutečnostmi zabýval i odvolací soud, jenž reagoval na jeho výhrady i tvrzení proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, proč námitky mladistvého považoval za nedůvodné, kdežto se závěry a úvahami soudu prvního stupně se plně ztotožnil s tím, že připomněl, že již v usnesení ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 4 Tmo 1/2022 (č. l. 1329 a násl.) konstatoval v bodě 13., že skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, odpovídají výsledkům provedeného dokazování, jež bylo učiněno v rozsahu dostačujícím a splňujícím požadavky vyplývající z § 2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně podle něj správně věnoval náležitou pozornost i obhajobě mladistvého AAAAA, a proto na body 145. a 156. jeho rozsudku jen odkázal (srov. body 12. a 13. rozsudku odvolacího soudu).
19. Nejvyšší soud na podkladě postupů soudů obou stupňů shledal, že se v projednávané věci nedopustily libovůle, ani z odůvodnění neplyne jejich snaha vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, protože podstatné je, že hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.). Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
20. Posoudil-li Nejvyšší soud podle těchto zásad způsob, jakým soud hodnotil jednotlivé výpovědi včetně té, kterou učinila poškozená, shledal, že nevykazuje žádné nedostatky ani vady, jež by bylo možné považovat za extrémní nebo takové, z nichž by plynula libovůle nebo neobjektivní přístup. Věrohodností všech důkazů, zejména výpovědí aktérů zúčastněných na činu, se soudy důsledně zabývaly a s obhajobou mladistvého se dostatečně a správně vypořádaly způsobem, který odpovídá požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr. ř., a úvahy rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Jestliže mladistvý vytýkal, že soudy znovu, ač již tento důkaz byl proveden při hlavním líčení dne 26. 4. 2021 (viz č. l. 1119), nepřehrály jím požadovaný záznam (DVD založené na č. l. 3, nyní již zlomené, tudíž poškozené ? pozn. Nejvyššího soudu), nelze v tom, že tento důkaz odmítly, spatřovat tzv. opomenuté důkazy. Podstatné totiž je, že byl proveden, mladistvý i další přítomné osoby se k němu mohly vyjádřit a soudy na jeho podkladě, když jeho obsah vyhodnotily, učinily svá skutková zjištění se zřetelem na další ve věci provedené důkazy. Je vhodné přisvědčit soudu prvního stupně (viz bod 145.), že důvodem k opakování již provedeného důkazu nemůže být jen obviněným zdůrazňovaná obhajoba nekorespondující s jeho obsahem. Věrohodnost důkazu hodnotí soud (viz § 2 odst. 6 tr. ř.), který se s ním v plném rozsahu seznámil, mladistvý na něj reagoval a tato reakce je soudu známa. Závěr o tom, zda je důkaz věrohodný, musí soud opírat nejen o jeho obsah, ale učinit jej musí po posouzení dalších důkazů a všech rozhodných skutečností. V posuzované věci se soudy se všemi rozhodnými okolnostmi řádně vypořádaly, zejména vysvětlily, které důkazy a jak hodnotily. Nepřehlédly ani zdánlivé změny v postojích některých aktérů.
21. Se všemi rozhodnými okolnostmi i potřebou případného doplnění dokazování za účelem prokázání věrohodnosti či nevěrohodnosti výpovědi dovolatele se soudy zabývaly a své úvahy popsaly (srov. body 145. až 167. rozsudku soudu prvního stupně a body 12., 14. rozsudku odvolacího soudu). Jestliže rozvedly, z jakých důvodů mladistvým navrhované opakování promítnutí DVD bylo zcela nadbytečné, nelze v jejich postupu spatřovat tzv. opomenutý důkaz, neboť o ten by šlo jen tehdy, kdyby o návrhu na doplnění dokazování nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
22. Nejvyšší soud shledal, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí plyne dodržení pravidel stanovených v § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), a proto, když v projednávané věci nezjistil známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, uzavřel, že se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), a dospěl k závěru, že nešlo o exces. Pravidla spravedlivého procesu proto v této věci nebyla porušena, i když je třeba zdůraznit, že ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu toliko právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
23. Námitky mladistvého z uvedených důvodů nenaplnily důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nevznikají pochybnosti o tom, že se na posuzovaném činu podílel, jak soudy zjistily, a proto Nejvyšší soud mohl posuzovat na podkladě zjištěných skutkových okolností správnost právních závěrů, proti nimž mladistvý brojil prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
VI. K námitkám proti právnímu posouzení
24. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
25. Mladistvý výhradami zpochybňoval svou roli při činu, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn a soudem prvního stupně popsán, protože tvrdil, že nemohl spáchat přípravu k provinění znásilnění podle § 20 odst. 1 k § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože podle něj jím uvedený slovní projev nebyl činěn na podporu jednání nezletilého BBBBB ani mladistvého EEEEE, byl bezobsažný a nevedl k potencování aktivního ani pasivního jednání ostatních přítomných a z hlediska gradace příčinné souvislosti neměl na probíhající čin žádný vliv. Jeho pouhá přítomnost na místě činu nemohla naplnit znaky přípravy, jak byla soudy zjištěna po objektivní, tak i subjektivní stránce.
26. Podle těchto výhrad Nejvyšší soud konstatuje, že svým obsahem korespondují s formálním vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože mladistvý brojí proti užité právní kvalifikaci. Nejvyšší soud mu však vyhovět nemůže, protože zjištění, že jde o nesprávnou právní kvalifikaci, i závěry, které by mohl učinit pro nápravu zjištěného pochybení, by byly v rozporu se zásadou vymezenou v ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř., podle které v neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného. Podle obsahu této věci je zjevné, že dovolání v neprospěch mladistvého (avšak ani odvolání) podáno nebylo, a proto nemůže dojít ke zhoršení postavení mladistvého, k němuž došel soud prvního stupně, byť nesprávně, jak v odvolacím řízení, což konstatoval již odvolací soud při vázanosti § 259 odst. 4 tr. ř., tak ani v dovolacím řízení, protože změny, jež mohly vadný stav napravit, by byly v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius.
27. Nejvyšší soud připomíná, že z ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř., které upravuje zákaz reformationis in peius (zákaz změny k horšímu), vyplývá, že k zodpovězení otázky, zda by došlo jinou právní kvalifikací skutku k porušení tohoto principu, je nezbytné jednoznačně vyřešit, jaký trestný čin (včetně příslušných okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby) by při správném právním posouzení zjištěné jednání obviněného naplnilo, neboť jen tak lze posoudit, zda se zákaz reformationis in peius v posuzovaném případě uplatní. Nevztahuje se totiž na samotné řízení, ale na jeho výsledek, tedy rozhodnutí (srov rozhodnutí č. 41/2007 Sb. rozh. tr.).
28. Z uvedených důvodů je třeba na základě námitek mladistvého zmínit, že se nelze ztotožnit s tím, že by chování mladistvého, jak bylo soudy zjištěno a v tzv. skutkové větě výroku o vině popsáno, nenaplňovalo žádné provinění, protože by nešlo o trestné jednání. Takový závěr se vymyká povaze činu i podílu dovolatele na něm, protože šlo o velmi závažné sexuální jednání zasahující svobodu nezletilé dívky, u níž pachatelé zneužily její bezmocnosti k tomu, aby na jejím těle zcela nepřípustně provozovali sexuální praktiky, případně tomuto chování jiných přihlíželi a konající v jejich nehorázném činu podporovali, případně je v tom povzbuzovali. Pro závěr o tom, jaké znaky provinění dovolatel naplnil, je třeba vycházet z celého průběhu skutku, zapojení jednotlivých osob a situace, o kterou v daném případě šlo. Přisvědčit lze mladistvému pouze v tom, že on sám se aktivně na sexuálních praktikách vůči poškozené nepodílel, když hlavním pachatelem byla osoba trestně neodpovědná, nezletilý BBBBB, který bezvládně ležící poškozené stáhl elastické kalhoty ke kolenům a zasouval jí pivní láhev zezadu mezi stehna do oblasti konečníku, a též trestně odpovědný mladistvý EEEEE, jenž chtěl jednání nezletilého napodobit a nad poškozenou se sklonil a též jí začal zasouvat pivní láhev zezadu mezi stehna do oblasti konečníku a napodoboval kopulační pohyby. Mladistvý AAAAA, který se na to díval a smál se tomu, uváděl „ještě tady, ještě tady“. Tímto svým jednáním spojeným s povzbuzováním, smíchem, pobavením a svou přítomností v blízkosti poškozené podporoval mladistvého EEEEE a nezletilého BBBBB v jejich jednání, a to i poté, co nezletilý BBBBB poškozenou přetočil na záda, svlékl jí kalhotky, polil jí zevní genitál zbytkem lihoviny a poté jí skleněnou láhev od této lihoviny zasouval do vagíny a napodoboval kopulační pohyby.
29. Posoudí-li se takto popsané chování dovolatele, lze v něm shledat (z obecného vymezení této formy jeho chování) akceptaci jednání hlavního pachatele a jeho psychickou podporu, přitakání jeho činu, jeho povzbuzování případně i z něj vplývající vlastní pozitivní prožitek v pociťování radosti projevující se smíchem. Tyto projevy mají charakter pomoci, jež spočívá v tom, že umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu. V posuzované věci jde o podporu psychickou spočívající v utvrzování (srov. rozhodnutí č. 27/1991 Sb. rozh. tr.). Pomoc se vyskytuje ve velmi rozdílných formách s různou povahou a závažností (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník III. § 272-421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 587, 588).
30. Pomoc se může uplatnit u přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku nebo účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (jsou-li splněny další zákonem stanovené podmínky), pro něž však platí odlišné podmínky.
31. Přípravou je podle § 20 odst. 1, 2 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Z uvedeného je zřejmé, že přípravou je jen takové jednání, u něhož nejde o pokus ani dokonaný trestný čin. Je-li trestný čin dokonán, tak jako tomu bylo v tomto případě posuzovaného provinění, nemohlo by být posouzeno jako příprava podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (byť při splnění jeho ostatních podmínek).
32. Pokud došlo již k dokonání trestných činů, pak i ty části skutků, které v případě, že by čin nebyl dokonán, byly jen přípravou, jsou součástí tohoto dokonaného trestného činu, byť přípravné jednání se ještě v celém rozsahu neuplatnilo při jeho spáchání, neboť dojde-li k pokusu nebo k dokonání činu, příprava se již v právní kvalifikaci pachateli zvlášť nepřičítá (srov. § 20 odst. 1 tr. zákoníku). Příprava má v poměru k pokusu, dokonanému zvlášť závažnému zločinu i k účastenství podpůrnou povahu. Proto, jakmile přípravné jednání přerostlo z pouhého vytváření podmínek pro jeho spáchání a dostalo se již do stadia pokusu nebo dokonání, bude pachatel trestný jen pro tuto dosaženou závažnější formu deliktu (u dílem dokonaného trestného činu s výjimkou, kdy pokus směřoval ke kvalifikované skutkové podstatě, která v tomto směru nebyla naplněna – srov. rozhodnutí č. 15/1996-I., č. 38/1959, č. 27/2000 a č. 37/2015 Sb. rozh. tr.).
33. Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je [vedle organizátora a návodce podle § 24 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] pomocník, jímž je podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník III. § 272-421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 587 až 589).
34. Soud prvního stupně vycházel pro závěr o přípravě k provinění znásilnění v posuzované věci z úvah učiněných na základě nesprávného skutkového závěru (bral do úvahy tři fáze činu a každou považoval za samostatný skutek, což je úvaha nesprávná), že mladistvý AAAAA vytvářel podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu spočívajícího v pomoci jinému k tomu, aby k pohlavnímu styku zneužil bezbrannosti jiného a spáchal takový čin na dítěti mladším patnácti let, toliko ve vztahu k činu kladenému za vinu nezletilému BBBBB, což je sice úvaha obecně správná, protože kdyby se činu dopustil jen tento nezletilý, který není trestně odpovědný, pomoc mladistvého AAAAA k provinění znásilnění by byla možná toliko za podmínek přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Ovšem jak správně dovodil odvolací soud (srov. bod 14. jeho rozsudku), pohlavního styku s poškozenou se dopustil i mladistvý EEEEE, jenž je trestně odpovědnou osobou i s ohledem na věk (viz § 25 tr. zákoníku), a proto ve vztahu k němu bylo třeba vztahovat úvahy o povaze pomoci jako formy účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na jednání hlavního trestně odpovědného pachatele, vůči němuž výše popsaná pomoc mladistvého rovněž směřovala. Proto čin dovolatele měl být posouzen jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (srov. též bod 14. rozsudku odvolacího soudu), neboť u mladistvého EEEEE šlo o dokonané provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť vyjadřoval podporu trestného jednání trestně odpovědného pachatele mladistvého EEEEE, k němuž v tomto směru jeho pomoc rovněž směřovala.
35. Nejvyšší soud však, jak již bylo výše uvedeno, závěr o tom, že dovolatel byl účastníkem na činu hlavního pachatele ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, učinit nemohl, stejně jako ani odvolací soud, jenž v bodě 14. svého rozsudku rozvedl, že „…ačkoli fakticky jde o pomoc k trestnému činu, jak bylo vyjádřeno v předchozím rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2021, sp. zn. 29 Tm 2/2020, kde byla užita v případě mladistvého AAAAA pomoc k provinění znásilnění podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nebylo možné tuto přísnější právní kvalifikaci pro zákaz reformationinis peius použít“. Poukázal též na to, že „Vzhledem k tomu, že opravný prostředek podal toliko obžalovaný ml. AAAAA do výroku o vině napadeného rozsudku, byl odvolací soud v rámci přezkumu vázán zásadou zákazu reformace in peius, tedy zákazu postupu v neprospěch obžalovaného. Užitá právní kvalifikace soudem prvního stupně, byť není odpovídající provedeným důkazům, vyznívá jednoznačně ve prospěch mladistvého…“.
Zjevné totiž je, že příprava podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku při porovnání s pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je mírnější formou jednání, protože směřuje k nejnižšímu vývojovému stádiu trestného činu, což je z obecného hlediska výhodnější než pomoc na již dokonaném trestném jednání. Navíc soud prvního stupně, byť vadně, avšak ve prospěch mladistvého, usuzoval na přípravu, jen se zřetelem na čin jednoho z pachatelů, a to nezletilého BBBBB, kdežto čin dalšího spolupachatele mladistvého EEEEE, do úvahy nebral, a to pro svůj nesprávný závěr o tom, že nejde o jeden skutek, ale vycházel z toho, že část jednání, v níž projevoval vůči poškozené své aktivity i mladistvý EEEEE, považoval chybně za jiný skutek, což odvolací soud vyvrátil.
36. Odvolací soud se správně vypořádal i s námitkou mladistvého AAAAA, jíž vztahoval k požadavku na posouzení činu jako provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku, když v bodě 15. svého rozsudku rozvedl, že se obdobnou námitkou zabýval a nepřisvědčil jí s ohledem na to, že toto provinění je třeba odlišit od pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vzhledem k úmyslu pachatele, poněvadž pomocník zamýšlí nepřekažením trestného činu poskytnout pomoc ke spáchání trestného činu, zatímco úmysl pachatele trestného činu nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku se může omezit jen na to trestný čin nepřekazit. Má-li jednání pachatele všechny zákonné znaky pomoci, nelze v něm současně spatřovat trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 108/1953 Sb. rozh. tr.). Důvodně odvolací soud konstatoval, že „nelze jednání mladistvého AAAAA kvalifikovat jako přečin, resp. provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku, protože … jeho zavinění obžalovaného bylo přiléhavě zjištěno ve formě úmyslu přímého, vyplývajícího z § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť si byl vědom, že cílem páchané trestné činnosti je zneužití bezbrannosti poškozené k vykonání jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží (použití láhve), přičemž svým aktivním jednáním v podobě slovní podpory, smíchu a svou přítomností, kdy se negativně vůči uvedenému jednání nevymezil, pomohl hlavnímu pachateli k dokonání tohoto protiprávního jednání“.
37. Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožnil a podotýká, že provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin, mimo jiné z tam uvedeného seznamu trestných činů i znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí. Při rozlišení pomoci od trestného činu nepřekažení, neboť pomoc provedenou opomenutím lze spáchat též opomenutím povinnosti trestný čin překazit, je zřejmý rozdíl v úmyslu, neboť pomocník zamýšlel nepřekažením trestného činu poskytnout pomoc ke spáchání trestního činu, kdežto úmysl u pachatele trestného činu podle § 367 tr. zákoníku se může omezit jen na to, aby trestný čin nepřekazil (srov. SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003, s. 386 a 387).
38. Jestliže v posuzované věci odvolací soud důvodně dospěl k závěru, s nímž se i Nejvyšší soud ztotožnil, že by při správných závěrech bylo v jednání mladistvého AAAAA možno spatřovat znaky pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ač byl uznán vinným mírnějším formou, a to přípravou podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, jíž nelze ve stávající věci napravit) k § 185 odst. 1 tr. zákoníku, nelze v tomto jednání dovolatele současně spatřovat provinění nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 108/1953 Sb. rozh. tr.), o které fakticky ani pro nesplnění všech podmínek, nešlo.
39. Ze všech těchto důvodů se Nejvyšší soud se závěry odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, ztotožnil. VII. Závěr
40. Nejvyšší soud po uvážení výše rozvedených úvah a okolností shledal, že námitky mladistvého uplatněné v dovolání nejsou důvodné, protože soudy čin kladený mu za vinu dostatečně objasnily a právní posouzení je pro něj nepříznivější ze všech zvažovaných důvodů.
41. V projednávané trestní věci ve skutkových ani právních závěrech soudů obou stupňů vytýkané nedostatky nezavdaly důvod pro změnu přezkoumávaných rozhodnutí, a proto Nejvyšší soud dovolání posoudil coby celek jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že tento závěr mohl učinit na základě napadených rozhodnutí a příslušného spisu, dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu