8 Tdo 312/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16.
května 2007 o dovolání obviněného K. K., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T
121/2004, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v části týkající se
obviněného K. K.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ostravě,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5 T
121/2004, tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil výroky o vině a trestech z
rozsudků Okresního soudu v Novém Jičíně jednak ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 5 T
210/2002, a jednak ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 5 T 86/2002, oba ve znění
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004,
a též z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5
T 205/2002, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku svůj podklad a
obviněného K. K. uznal vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a pomocí k
trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a
odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil činy popsanými v bodech
3, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 16, trestným činem zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokusem pomoci k trestnému
činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák.,
který spáchal v bodě 29.
Za tyto trestné činy mu uložil podle § 158 odst. 2 tr. zák. a za použití § 37a
tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání
čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s
dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest v částce 90.000,-
Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu
podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání
devíti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby ve veřejných ozbrojených
sborech na dobu šesti let. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech
spoluobviněných M. M., V. S., B. G. a J. V. a též o povinnosti obviněných
nahradit způsobenou škodu.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 3. 2006, sp. zn.
4 To 305/2005, rozhodl o dovoláních obviněných K. K., V. S., B. G. a J. V. tak,
že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu všech jmenovaných
odvolatelů rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5
T 121/2004, zrušil ve vztahu k těmto odvolatelům v celém rozsahu a podle § 259
odst. 3 tr. ř. znovu o jejich vině a trestech rozhodl. Ve vztahu k obviněnému
K. K. postupoval tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil rozsudek Okresního soudu v
Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, ve výroku
o vině a v navazujícím výroku o trestu a náhradě škody a uznal jej vinným
jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst.
1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a
účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10
odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č.
265/2001 Sb. spáchanými v bodech 5), 7-12), 15) a jednak trestným činem
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a pomocí k trestnému činu pojistného podvodu
podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
Podle dovolacím soudem popsaných skutkových zjištění se uvedených činů obviněný
K. K. dopustil tak, že
5) s J. V. dne 25.12.1998 v dopoledních hodinách v budově Policie ČR Okresního
ředitelství Skupiny dopravních nehod po předchozí žádosti obviněného J. V.
vyhotovili odsouzený M. M. a obviněný K. K. jako policisté Policie ČR Okresního
ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že se
dopravní nehoda nestala, za účelem získání pojistného plnění pro dříve
obviněného P. P., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé
dopravní nehodě č.j. ORNJ-2298/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne
25.12.1998 v 9.15 hod. zavinil dříve obviněný R. F. jako řidič osobního vozidla
zn. Fiat Uno dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Peugeot 405, držitele dříve
obviněného P. P. tím, že když zacouvával do řady stojících vozidel, špatně
odhadl vzdálenost za ním stojícího zaparkovaného vozidla Peugeot a zadní částí
narazil do přední levé části zaparkovaného vozidla Peugeot, kde toto vozidlo po
nárazu bylo odraženo pravým předním kolem na obrubník a kontejner, čemuž
přizpůsobil i náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli
přestupku obžalovaném R. F., držiteli vozidla zn. Peugeot 405, obviněném P. P.,
vozidlech a dalších skutečnostech jim předložil obviněný J. V. s tím, že záznam
o malé dopravní nehodě podepsali za výše jmenované, následně dne 5. 2. 1999 na
základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržel dříve obviněný P. P.
jako poškozený od a.s. Č. p., finanční částku ve výši 54.310,- Kč, kterou si
rozdělil nejméně s obviněným J. V. a dříve obviněným R. F.,
7) dne 25. 12. 1998 v budově Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny
dopravních nehod po předchozí žádosti dříve obviněného R. J. vyhotovili
obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny
dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se na
uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za účelem získání pojistného plnění
pro dříve obviněnou B. F., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o
malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2299/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25.
12. 1998 v 10.30 hod. zavinil Z. B., který o ničem nevěděl, jako řidič osobního
vozidla zn. Škoda 120 L dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Ford Fiesta 1.3
řízeným dříve obviněnou B. F. tím, že na namrzlé vozovce nedodržel bezpečnou
vzdálenost a v době, kdy řidička F. zpomalovala své vozidlo pro plynulý nájezd
do pravotočivé zatáčky, začal brzdit, čímž dostal mírný smyk s vozidlem a
narazil do zadní části vozidla řidičky F. svou levou přední částí vozidla,
čemuž přizpůsobil i náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli
přestupku Z. B. a řidiči vozidla zn. Ford Fiesta 1.3 dříve obviněné B. F. jim
předložil dříve obviněný R. J., záznam o malé dopravní nehodě podepsali za
jmenované a následně dne 22.2.1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě
neoprávněně obdržela dříve obviněná B. F. jako poškozená od Č. p., a.s.
finanční částku 132.600,- Kč,
8) dne 25.12.1998 po předchozí žádosti dříve obžalovaného P. U. vyhotovili
obvinění M. M. a K. K. jako policisté PČR OŘ SDN Nový Jičín i přesto, že
věděli, že se dopravní nehoda na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za
účelem získání pojistného plnění pro dříve obviněného P. U., na které nebyl
právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2300/SDN-98,
ze kterého se podávalo, že dne 25.12.1998 v 16.15 hod. zavinil dříve obviněný
M. K. jako řidič osobního vozidla zn. Škoda Favorit dopravní nehodu s
motocyklem zn. Honda CBR 900 řízeným dříve obviněným P. U., tím, že když
vyjížděl z místa ležícího mimo komunikaci se dostal levým rohem vozidla přes
polovinu vozovky a zachytil blatníkem a levým pravým světlometem o bok
motocyklu řidiče U., kdy po střetu motocyklista sjel s vozidlem do pravého
silničního příkopu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z
místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku dříve obviněném M.
K., jeho vozidle a dalších skutečnostech jim předložil dříve obviněný P. U.,
který rovněž záznam o malé dopravní nehodě odnesl podepsat dříve obviněnému M.
K., následně ve dnech 9. 2. 1999 a 15. 3. 1999 na základě záznamu o malé
dopravní nehodě neoprávněně obdržel dříve obviněný P. U. jako poškozený od a.s.
Č. p. finanční částku v celkové výši 347.105,- Kč,
9) dne 25. 12. 1998 ve večerních hodinách po předchozí žádosti MUDr. M. S.
vyhotovili obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního
ředitelství Skupiny dopravních nehod Nový Jičín přesto, že věděli, že dopravní
nehoda se uvedeným způsobem a na uvedeném místě nestala, za účelem získání
pojistného plnění pro MUDr. M. S., na které nebyl právní nárok, nepravdivý
záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2302/SDN-98, ze kterého se podávalo, že
dne 25. 12. 1998 v 18.00 hod. na parkovišti zavinil Ing. J. K. jako řidič
osobního vozidla zn. Škoda 100 L dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Seat
Ibiza řízeným MUDr. M. S. s tím, že při otáčení po sněhem pokrytém a namrzlém
parkovišti z důvodu špatné techniky jízdy narazil přední částí vozidla do
odstaveného vozidla majitelky MUDr. M. S., čemuž přizpůsobili i náčrtek z místa
dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku Ing. J. K. jim předložila
MUDr. M. S., která rovněž záznam o malé dopravní nehodě podepsala za Ing. J.
K., následně dne 3. 2. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě
neoprávněně obdržela MUDr. M. S. jako poškozená od a.s. Č. p. finanční částku
51.162,- Kč,
10) dne 25. 12. 1998 ve večerních hodinách po předchozí žádosti P. K.,
policisty Policie ČR OO Fulnek vyhotovili obvinění K. K. s M. M. jako policisté
Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i
přesto, že věděli, že dopravní nehoda se na uvedeném místě a uvedeným způsobem
nestala, za účelem získání pojistného plnění, na které nebyl právní nárok pro
R. K., který o ničem nevěděl, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j.
ORNJ 2304/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25. 12. 1998 ve 21.00 hod.
zavinil dříve obviněný K. H. jako řidič osobního vozidla držitele M. H. zn.
Škoda 120 L, dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Citroen XM, držitele H. A.,
které řídil R. K. tím, že při projíždění pravotočivé zatáčky v důsledku
nepřiměřené rychlosti se dostal do protisměru, kde se levým bokem střetl s
protijedoucím vozidlem zn. Citroen, které po střetu sjelo vpravo mimo vozovku,
kde se převrátilo přes střechu a levým bokem narazilo do stromu, čemuž
přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody,
přičemž údaje o poškozeném R. K., pojištěném M. H. a uvedených vozidlech jim
předložil P. K., který rovněž záznam o malé dopravní nehodě podepsal za R. K.,
a nechal podepsat dříve obviněnému K. H., a následně dne 25. 3. 1999 na základě
záznamu o malé dopravní nehodě obdržel dříve obviněný J., nyní H. P. jako
zmocněnec poškozeného R. K. na základě nepravdivé plné moci ze dne 25. 3. 1999
od Č. p., a.s. finanční částku ve výši 188.600,- Kč, kterou předal P. K.,
11) dne 25. 12. 1998 po předchozí žádosti dříve obviněného M. P. vyhotovili
obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny
dopravních nehod Nový Jičín i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se nestala
na uvedeném místě a uvedeným způsobem, za účelem získání pojistného plnění, na
které nebyl právní nárok, vypracovali pro K. M., který o ničem nevěděl,
nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2305/SDN-98, ze kterého se
podávalo, že dne 25. 12. 1998 ve 22.30 hod. zavinil dříve obviněný L. H. jako
řidič osobního vozidla zn. Ford Escort C 1.8 D dopravní nehodu s osobním
vozidlem zn. Renault 25 držitele K. M., které řídil dříve obviněný M. P. tím,
že předjížděl před ním jedoucí vozidlo řízené M. P. v době, kdy se chtěl před
něj zařadit, tak mu zleva vběhla do jízdní dráhy srna a z toho důvodu strhl
řízení vpravo a zachytil o přední levý roh vozidla řidič P., který následně
havaroval vpravo do příkopu, čemuž přizpůsobili i náčrtek místa dopravní
nehody, přičemž údaje o průběhu dopravní nehody jim předložil dříve obviněný M.
P., následně dne 18.2.1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě
neoprávněně obdržel K. M. jako poškozený od Č. p., a.s. finanční částku ve výši
59.359,- Kč, kterou téhož dne předal dříve obviněnému M. P.,
12) s obviněným B. G. dne 12. 1. 1999 ve večerních hodinách po předchozí
žádosti jiné osoby vyhotovili B. G. a K. K. jako příslušníci Policie ČR,
Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, přesto, že věděli,
že dopravní nehoda se nestala uvedeným způsobem a na uvedeném místě, za účelem
získání pojistného plnění pro další osobu, na které nebyl právní nárok,
nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 12. 1.
1999 v 19.00 hod. zavinil R. A. jako řidič osobního vozidla zn. Škoda 100,
majitele A. S., dopravní nehodu s osobním vozidlem řidiče tovární značky VW
Golf 1.9 D, držitele Z. P., tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo silnici
přehlédl ze strany přijíždějící vozidlo Z. P., do kterého narazil svou přední
levou částí vozidla, vozidlo řidiče P. se po nárazu dostalo do protisměru mimo
vozovku, kde se u potoka převrátilo na střechu, poté zůstalo stát na kolech v
potoku, k čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa
dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku R. A., vozidle zn. Škoda
100 a poškozeném Z. P. jim předložila další osoba, která rovněž záznam o malé
dopravní nehodě nechala předem podepsat R. A. a Z. P., a následně dne 11. 2.
1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě obdržela další osoba jako
poškozený od Č. p., a.s., pojistné plnění v částce 186.600,- Kč,
15) s obviněným B. G. dne 3. 4. 1999 v dopoledních hodinách po předchozí
žádosti jiné osoby, vyhotovili obvinění B. G. a K. K. jako příslušníci Policie
ČR, Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že
věděli, že dopravní nehoda se na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za
účelem získání pojistného plnění pro jinou osobu, na které nebyl právní nárok,
nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 3. 4.
1999 v 15.00 hod. zavinil V. B. jako řidič osobního vozidla zn. VW Golf 1.6,
dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. BMW 318, držitele R. B., tím, že se plně
nevěnoval řízení, kdy si nevšiml, že je již předjížděn řidičem B., vybočil
vlevo, kde narazil do pravého boku řidiče B. tím, kdy se jmenovaný se svým
vozidlem dostal vlevo mimo vozovku, kde narazil do klád u silnice, od těch se
odrazil a střechou narazil do stojícího stromu, čemuž přizpůsobili i
fotografickou dokumentaci a náčrtek místa dopravní nehody, přičemž údaje o
pachateli přestupku V. B. a poškozeném R. B. a jejich vozidle jim předložila
další osoba, která rovněž záznam o malé dopravní nehodě odnesla podepsat
účastníkům domnělé dopravní nehody a následně dne 11. 5. 1999 na základě
záznamu o malé dopravní nehodě obdržel R. B. jako poškozený od Č. p., a.s.,
pojistné plnění v částce 433.148.- Kč,
27) s obviněným B. G. dne 17. 12. 1999 v dopoledních hodinách po předchozí
telefonické žádosti P. G. z 15., případně 16. 12. 1999 a po jeho telefonickém
oznámení dopravní nehody v ranních hodinách dne 17. 12. 1999 vyhotovili i
přesto, že věděli, že dopravní nehoda osobního automobilu zn. BMW 520,
držitelky X. G. se stala v předchozích dnech, obvinění B. G. a K. K. jako
příslušníci Policie ČR, Okresního ředitelství Nový Jičín, Skupiny dopravních
nehod, za účelem získání pojistného plnění pro P. G., na které nebyl právní
nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne
17. 12. 1999 v 6.15 hod. zavinil P. K. jako řidič nákladního automobilu tovární
značky AVIA 31.1, majitele společnosti s r.o. E. dopravní nehodu s osobním
vozidlem tovární značky BMW 520, že při sjíždění z kopce na namrzlé vozovce
dostal smyk zadní části vozidla, vjel do protisměru, kde se střetl s
protijedoucím vozidlem tovární značky BMW, které po střetu vjelo vpravo mimo
vozovku a narazilo do stromu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a
náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku P. K. a
jeho vozidle jim předložil P. G. a současně s jejich vědomím podepsal za
nepřítomného P. K. záznam o malé dopravní nehodě, následně P. G. tento doklad
společně s dalšími tiskopisy předložil Č. p., a.s., aby se domohl pojistného
plnění, na které nebyl právní nárok,
Za tyto trestné činy obviněného K. K. odsoudil podle § 158 odst. 2 tr. zák. a §
37a a § 35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu uložil
peněžitý trest ve výši 80.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě uhrazen, mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest
odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák.
mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby ve veřejných a
ozbrojených sborech na dobu šesti let.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných B. G. a J. V. o náhradě
škody, když obviněný K. K. byl též podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn
obžaloby, která popisovala skutek, jenž byl v rozsudku soudu prvního stupně
označen v bodě 3).
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To
305/2005, podal obviněný K. K. prostřednictvím obhájce Mgr. L. H. z důvodu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku, jímž bylo
znovu rozhodnuto o jeho vině. Odvolacímu soudu zejména vytkl, že jeho jednání
pod body 5), 7-12) a 15) posoudil jako pokračující trestný čin. Zdůraznil, že
přestože tuto námitku vznesl již v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně, odvolací soud ji nevěnoval dostatečnou pozornost, jeho trestné
jednání posoudil jako spáchané v pokračování, a to i přesto, že v činech, jimiž
byl uznán vinným, nebyly naplněny zákonné podmínky vymezené ustanovením § 89
odst. 3 tr. zák. Obviněný v této souvislosti zdůraznil, že vytýkaného jednání
ze dne 25. 12. 1998 se dopustil ve všech případech vždy s odsouzeným M. M.,
který však v průběhu celého trestního řízení nikdy neřekl, že již ráno dne 25. 12. 1998 dovolatele informoval nebo požádal o sepis dopravných nehod, které se
neměly stát, neboť jejich účastníci nikdy nepožádali přímo obviněného, ale vždy
odsouzeného M. M., a poukázal na výpovědi svědků J. V., P. P., B. F., Z. B., R. J., R. F., M. P., L. H., P. U., K. M., M. K., z nichž vyplynulo, že to nemohl
být obviněný K. K., kdo měl jednotný záměr, který stále uskutečňoval. Rovněž
nebylo prokázáno, že by již téhož dne zamýšlel a plánoval sepis fingovaných
nehod se spoluobviněným B. G. Mezi skutky, jichž se měl dopustit s M. M., a
těmi, jež spáchal s B. G., není dána subjektivní souvislost. Z těchto
skutečností obviněný dovodil, že jeho jednání nemohlo být vedeno jednotným
záměrem, jak požaduje ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. K trestnému činu
zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2
písm. a), c) tr. zák. poukázal na to, že se odvolací soud měl zabývat otázkou,
zda se jeho zavinění vztahuje ke všem skutečnostem, které jsou znakem této
skutkové podstaty, tedy i z hlediska, zda mohl být srozuměn s tím, jak vysoký
nárok na pojistné plnění bude ze strany spoluobviněných požadován. Zdůraznil,
že ze skutkových zjištění vyplývá, že výše vyplacené škody ve všech případech
neodpovídá rozsahu poškození vozidel popsaného ve vyhotovení záznamu o dopravní
nehodě ani pořízené fotodokumentaci, a poukázal na to, že rozsah poškození
jednotlivých vozidel byl později zvyšován, jako např. pod bodem 8) rozsudku
odvolacího soudu, kde spoluobviněný P. U. potvrdil, že v době, kdy motocykl
ukazoval policistům, byl poškozen asi ze 30%, a v době, kdy byl fotografován
likvidátorem pojišťovny, bylo poškození stanoveno na 80%. Obviněný v této
souvislosti zmínil, že v průběhu řízení vyplynulo podezření, že navyšování
pojistného mohli provádět sami likvidátoři pojišťovny [jako příklad uvedl čin
pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu], a proto bylo navrhováno doplnění
dokazování znaleckým posudkem, který by stanovil skutečnou výši škody
odpovídající popisovanému nehodovému ději.
Za neopodstatněný označil závěr
odvolacího soudu, že si jako osoba pohybující se v této problematice musel být
vědom, že v příčinné souvislosti s jeho jednáním dojde k následku v podobě
neoprávněného inkasování z titulu údajné pojistné události. Obviněný vyjádřil,
že mohl být srozuměn s tím, že bude inkasováno pojistné plnění, avšak ve vztahu
ke zjištěné výši již takový závěr učinit nelze, neboť mohl být srozuměn jen s
tím, co vyplývá ze záznamu o nehodě, zatímco další, později navýšenou škodu,
již jeho zavinění nemohlo zahrnovat. Z těchto důvodů obviněný namítl
nesprávnost použitého právního posouzení v jeho kvalifikované podobě. Výhrady
obviněného se rovněž týkaly délky řízení, kterou považoval za nepřiměřenou a v
důsledku toho poukázal na porušení práva na projednání věci bez zbytečných
průtahů zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, které shledal v tom, že ode dne spáchání vytýkaného jednání do právní
moci rozsudku uběhla doba téměř osmi let, na což mělo vliv i to, že soud
prvního stupně několikrát ze společného řízení vyloučil některé spoluobviněné,
následně ke společnému řízení věci spojoval, čímž nebyly společně pojednány
věci všech obviněných, které spolu souvisely.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále
jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ostravě a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek
Okresního soudu v Novém Jičíně, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. včetně dalších
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu
v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího
státního zastupitelství a zdůraznila, že argumentace obviněného v nyní
projednávaném dovolání se shoduje s jeho již dříve uplatněnými výtkami
uvedenými v dovolání (o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne
7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, jenž byl společně s jemu
předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003 pod
sp. zn. 5 T 210/2002, v nyní projednávané věci podle § 37a tr. zák. při
ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu zrušen. Pokud
obviněný ve zmíněném dřívějším dovolání vznášel pochybnosti proti právnímu
posouzení jako pokračujícího trestného činu pomoci k trestnému činu pojistného
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák., bylo
zčásti důvodné, avšak s tím, že vytýkaná vada výsledky řízení nikterak
neovlivnila. Jak je však patrno z odůvodnění nyní podaným dovoláním napadeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005,
byla uvedená vada korigována v souladu s platnou judikaturou, a podmínky
pokračující trestné činnosti ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. byly v
odvolatelově případě shledány toliko u právního posouzení jeho jednání jako
trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Proto se s přijatým závěrem o
pokračující trestné činnosti spáchané dílem se spoluobviněným M. M. [ad 5), 7
-11)] a dílem se spoluobviněným B. G. [ad 12) a 15)], ztotožnila. Pokud
dovolatel nad rámec své původní dovolací argumentace zpochybnil časovou
souvislost mezi útoky v bodě 12) spáchaným dne 12. 1. 1999 a útokem v bodě 15)
ze dne 3. 4. 1999, jedná se o přetržku tří měsíců, což je doba, která
nevylučuje při existenci dalších okolností subjektivní a objektivní povahy
závěr o možnosti splnění podmínek pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.
Všechny útoky jsou proto dílčími útoky jediného pokračujícího trestného činu
(viz Nejvyšší soud sp. zn. 11 Tdo 529/2002, 6 Tdo 99/2006, 7 Tdo 993/2006). U
pokračujících útoků spáchaných se spoluobviněným B. G., služebně též zařazeným
na Okresním ředitelství Policie České republiky v Novém Jičíně, Skupiny
dopravních nehod, šlo o zcela srovnatelnou situaci plynoucí z takřka zavedeného
způsobu praktikování záznamů a dokumentace malých dopravních nehod, který se v
rozhodné době v místě výkonu jejich působnosti osvědčil. Pokud obviněný v
dovolání dále namítal nedostatky vztahující se k subjektivní stránce,
ztotožnila se státní zástupkyně s odůvodněním, které k této otázce rozvedl ve
svém rozsudku odvolací soud. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší
soud dovolání obviněného K. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako
zjevně neopodstatněné a aby tak učinil neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v
této věci splněna základní formální hlediska pro přezkoumání napadeného
rozhodnutí.
Při řešení otázky přípustnosti dovolání obviněného shledal, že je přípustné
podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu byl trest. Současně však bylo nutné
přihlížet k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo
1588/2006, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10.
2004, sp. zn. 4 To 96/2004, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Okresního
soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 210/2002, včetně dalších rozhodnutí na
zrušenou část uvedeného rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a jímž tuto věc přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu pojednal a rozhodl.
Tato skutečnost má význam proto, že obviněný nyní podaným dovoláním směřujícím
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To
305/2005, který rozhodoval za podmínek § 37a tr. zák. a u obviněného K. K.
zčásti ve svém výroku o vině rozhodoval při zrušení rozsudku Okresního soudu v
Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, částečně i
o vině, která byla citovaným usnesením sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, Nejvyšším
soudem zrušena.
Nejvyšší soud při posuzování této otázky vycházel z podmínek účelu a smyslu
ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., podle něhož platí, že když
odsuzuje pachatele za dílčí skutek u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3
tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen
odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším
výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v
jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v
uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými
zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem,
včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činem spáchaných s ním v
jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí
být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících
výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Přezkoumával-li Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení konaného o dílčích
útocích pokračujícího trestného činu [body 5), 7-11)], který byl následně
převzat při ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák. a stal se součástí
nového výroku o vině pokračujícího trestného činu, tento rozsudek (z něhož nový
výrok o vině o společném trestu vycházel), je na podkladě dalšího dovolání
proti novému rozhodnutí vydanému ve věci, kde byl ukládán společný trest podle
§ 37a tr. zák., oprávněn přezkoumávat jen ty výroky o vině napadeného
rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které nebyly přezkoumány a zrušeny
v předcházejícím řízení, tedy ty dílčí útoky, které nebyly součástí původního
pokračujícího skutku, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které
dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely, by znamenalo jejich
nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (viz
srov. přiměřeně rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.).
Pokud za této situace podal obviněný dovolání, mohl jej podat proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v
návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2005, sp.
zn. 5 T 121/2004, jako soudu prvního stupně, avšak pouze ve vztahu k jeho novým
částem [body 12), 15) a 27)], které nebyly obsaženy v rozsudcích Okresního
soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004,
tedy jen ohledně těch, o nichž nebylo rozhodováno v dovolacím řízení podaném
proti posledně uvedenému rozsudku, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007,
sp. zn. 3 Tdo 1588/2006.
Na základě těchto zásad Nejvyšší soud přípustnost dovolání obviněného vymezil
ve vztahu k výrokům nyní napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, jež jsou uvedeny pod body 12), 15) a 27).
Nejvyšší soud dále shledal, že nyní projednávané dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř.,
posuzoval Nejvyšší soud též otázku, zda dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.
Obviněný své dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle
něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci
je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení
zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak
vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení
některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva,
zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah
konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího
důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu
podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení
obsahující některý z dovolacích důvodů.
Existenci deklarovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval především ve
skutečnosti, že soudy obou stupňů vinu obviněného nesprávně právně posoudily,
neboť jeho jednání právně vykvalifikovaly jako jeden pokračující trestný čin
spáchaný v pokračování, a že ve vztahu k bodům 12) a 15), nebyly naplněny
subjektivní souvislosti přesto, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného
činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), 2
písm. a), c) tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění, žádný ze soudů nezkoumal v
této souvislosti všechny skutečnosti tak, aby bylo dostatečně objasněno, zda
mohl být srozuměn s tím, jak velký nárok bude na pojistné plnění ze strany
poškozených požadován. Obviněný tedy prostřednictvím uvedeného dovolacího
důvodu brojil proti právní kvalifikaci, čímž uplatnil námitky mající hmotně
právní povahu. Nejvyšší soud dále shledal, že tyto námitky jsou opodstatněné, a
protože v podaném dovolání neexistují jiné skutečnosti, pro které by byl
dovolací soud povinen dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout,
přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků,
proti nimž bylo dovolání přípustné, jakož i řízení, které jeho vydání
předcházelo. Přihlížel rovněž k vadám výroků dovoláním nenapadených, které měly
vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno, a dospěl k závěru,
že dovolání je důvodné.
Jak již bylo shora uvedeno, je rozhodování o dovolání obviněného K. K. ve věci
Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 121/2004, limitováno skutečností,
že o části pokračujícího skutku, a to v bodech 5), 7-11), který je předmětem
tohoto trestního řízení s ohledem na ukládání společného trestu podle § 37a tr.
zák., bylo v rámci dovolacího řízení v jiné trestní věci (Okresního soudu v
Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 210/2002), na podkladě usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, rozhodnuto o jejich zrušení. V
důsledku tohoto postupu za současného stavu řízení neexistuje již ohledně této
části podklad pro rozhodování o vině, kterou je ve smyslu ukládaní společného
trestu podle § 37a tr. zák. nutné posuzovat ve vztahu k pokračujícímu činu
jako celku. Nyní napadený rozsudek proto nemůže s ohledem na tento fakt obstát.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v části týkající se
obviněného K. K., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, do stadia odvolacího řízení
se tato věc vrací proto, aby byla zachována kontinuita obou, pro nutnost
ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., na sebe navazujících věcí,
když usnesením Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, byla věc Okresního
soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 To 210/2002, po zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, též tomuto
odvolacímu soudu přikázána k novému pojednání a rozhodnutí.
Pokud se z uvedeného důvodu věc obviněného K. K. vrací do stadia řízení před
odvolacím soudem, bude nutné znovu zkoumat otázky spojené s právní kvalifikací
a zvažovat, zda jsou splněny podmínky pro opětovné ukládání společného trestu
ve smyslu § 37a tr. zák., tak jako tomu bylo v nyní napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud v rámci přezkoumání nyní napadené věci shledal nedostatky, jimiž
nyní napadený rozsudek trpí a vznikly ve vztahu k použité právní kvalifikaci
pochybnosti, které bude nutné v dalším řízení odstranit.
Nelze pochybovat o tom, že dílčí útoky v bodech 5), 7-11), 12), 15), jak byly v
rámci pokračujícího skutku ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 158 odst. 1
písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. popsány, formálně naplňují znaky
pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák., a to ze všech důvodů, pro které je
soudy obou stupňů vykvalifikovaly. Takto učiněné závěry pochybnosti
nevzbuzovaly do doby, pokud i další trestný čin pomoci k trestnému činu
pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 1, 4 tr. zák.,
jehož se obviněný dopustil v jednočinném souběhu, byl považován za jeden
pokračující trestný čin. Avšak za situace, kdy odvolací soud, vycházeje zcela
správně ze zásad, že pokračování v trestném činu je vyloučeno u účastenství na
trestných činech různých pachatelů (viz rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.),
posoudil tytéž činy pod body 5), 7-11), 12), 15) současně jako osm účastenství
ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c)
k § 250a 1, 3 tr. zák., čímž došlo k tomu, že tytéž činy tvoří ve vztahu k
první uvedené právní kvalifikaci jeden pokračující skutek a u druhé právní
kvalifikace osm samostatných skutků. Tato právní skutečnost odvolacím soudem
nebyla nikterak hodnocena, resp. tento soud se jí nezabýval a ponechal ji zcela
bez povšimnutí. Nevypořádal se tak s tím, zda vedle sebe mohou obstát tyto dvě
právní kvalifikace, když jde o jednočinný souběh dvou trestných činů, a přitom
je jeden z nich posouzen jako jeden skutek spáchaný v pokračování a tytéž útoky
současně byly vykvalifikovány jako samostatné skutky. Této skutečnosti bude
nutné nadále věnovat pozornost a bude potřebné objasnit, zda jde o případ, kdy
pokračující trestný čin je zastřešujícím deliktem ve vztahu k útokům posouzeným
jako samostatné činy nespojené v pokračující skutek, což by skutkově
neztotožněné právní posouzení zřejmě umožňovalo, avšak tehdy, pokud by byly
prokázány další rozhodné souvislosti. Muselo by být objasněno, že obviněný při
naplňování znaků skutkové podstaty trestného činu pokračujícího tj. trestného
činu podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. byl veden
záměrem, že v přesně neurčitém počtu případů, bude jinými osobami realizováno
to, co předpokládá naplnění znaků skutkové podstaty účastenství podle § 10
odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a že jeho úmysl právě k tomu, aby
tyto odlišné osoby od pojišťovny plnění, pro které jim vytvořil nepravdivé
podklady, vylákaly. Tyto otázky bude nutné řešit i se zřetelem na to, že činy
pod body 5), 7-11) byly spáchány v jednom dni (25. 12. 1998) a se
spoluobviněným M. M. či J. V. (jež však s ohledem na to, že byly připojeny v
důsledku ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., nelze přezkoumávat a
navíc v současné době neexistují v důsledku zrušení usnesením dovolacího
soudu), kdežto činy 12), 15) se udály za jiných souvislostí, každý v jiný den a
spolupachatelem obviněného K. K. byl B. G. Tyto skutečnosti bude kromě jiných
vzájemných objektivních souvislostí nutné posuzovat i s přihlédnutím k tomu,
zda je možné závěr o pokračování projednávaných činů 12), 15) učinit i ve
vztahu k činům pod body 5), 7-11) též z hlediska zavinění, a zda jsou pro
takový závěr ve věci dostatečné podklady.
Nejvyšší soud však právě ve vztahu k otázce týkající se subjektivní stránky
trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák.
zjistil, že jí nebyla věnována téměř žádná pozornost, a pokud v této
souvislosti obviněný ve svém dovolání vznesl výhrady, jak jsou shora rozvedeny,
nelze pro odpověď na ně v obsahu napadeného rozsudku najít dostatečné podklady,
protože v odůvodnění napadeného rozhodnutí se odvolací soud subjektivní
stránkou nikterak nevypořádal, a je též nutné podotknout, že touto zásadní
otázkou se nezabýval ani soud prvního stupně. Proto bude potřebné v dalším
řízení tyto nedostatky napravit a pečlivě zkoumat všechny okolnosti pro ně
rozhodné.
Je vhodné zmínit, že trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a), tr. zák., se dopustí, kdo jako veřejný činitel, v
úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Podle odst. 2
písm. a) je postihováno opatří-li pachatel činem v odstavci 1 sobě nebo jinému
značný prospěch, podle odst. 2 písm. c) způsobí-li takovým činem značnou škodu
nebo jiný zvlášť závažný následek.
Jestliže odvolací soud posoudil činy obviněného jako jeden pokračující trestný
čin zneužívání pravomoci veřejného činitele v podobě, jak je shora popsána,
rovněž z konstrukce právní věty by tento závěr o právní kvalifikaci měl
vyplývat, tedy mělo by z ní být patrno, že tohoto trestného činu se obviněný
dopustil všemi dílčími útoky v bodech 5) 7-12) a 15) a spáchal jej jako jeden
skutek v pokračování, tedy že jednotlivé znaky tohoto činu jsou shledávány v
souhrnu všech těchto dílčích útoků. Z tzv. právní věty však tento závěr plně
nevyplývá, neboť odvolací soud u každého z těchto dílčích útoků jednotlivé
znaky samostatně vypsal, že se jej obviněný dopustil v podobě, že „jako veřejný
činitel v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc
způsobem odporujícím zákonu a způsobil takovým činem značnou škodu a jiný
zvlášť závažný následek“. Tento způsob konstrukce právní věty spíše nasvědčuje
tomu, že jde o samostatné skutky, čemuž však učiněný právní závěr neodpovídá, a
navíc je tím zdůrazněna shora uvedená pochybnost ohledně subjektivního vztahu
obviněného k zamýšlenému následku. Není totiž možné určit, k čemu jednání
obviněného směřovalo, zda ke způsobení škody v celém jejím souhrnu všech
dílčích útoků, anebo ke každému z nich zvlášť (jak by tomu napovídala
konstrukce právní věty).
Uvedené právní kvalifikaci je současně třeba vytknout i to, že přestože je
obviněný odsouzen za to, že naplnil znak vyjádřený v odst. 2 písm. a) § 158
odst. 1 tr. zák., tedy, že opatřil činem v odstavci 1 sobě nebo jinému značný
prospěch, je nutné konstatovat, že zmiňovaná právní věta tento znak vůbec
neobsahuje, ale ani v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně nelze zjistit,
jakým konkrétním jednáním obviněného K. K. byl tento znak naplněn, když bylo
nutné vzít do úvahy, že za značný prospěch se považuje jakékoli protiprávní
zvýhodnění veřejného činitele nebo jiné fyzické nebo právnické osoby, a že
značný prospěch může mít i charakter prospěchu nemateriálního. Kromě těchto
objektivních okolností nebylo objasněno ani to, v jaké konkrétní formě zavinění
ve vztahu k tomuto znaku obviněný jednal, zda šlo o úmysl [pak zda o přímý nebo
nepřímý ve smyslu § 4 písm. a), b) tr. zák.] nebo nedbalost [když ve smyslu § 6
tr. zák. k němu lze jako k těžšímu následku přihlížet i tehdy, když byl
spáchán z nedbalosti]. Především však není v žádném rozsudku, tedy soudu
prvního ani soudu druhého stupně vysvětleno, v jaké podobě obviněný značný
prospěch opatřil, zda tak učinil sobě nebo jinému a v čem konkrétním byl
shledáván.
Tento znak je pak nutné odlišit od znaku vyjádřeného v ustanovení § 158 odst.
1, 2 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný též uznán vinným v podobě, že
způsobil značnou škodu a jiný zvlášť závažný následek. Podle právní věty je
zřejmé, že soud druhého stupně shledal v jednání obviněného naplněny obě tyto
alternativy. Z odůvodnění napadeného rozsudku se však pro absenci jakýchkoliv
úvah vedoucích k objasnění těchto znaků nedá zjistit, v čem je shledáván znak
značné škody, kterými konkrétními částkami je představován, a jakými dalšími
vzniklými a prokázanými následky je představován znak jiného zvlášť závažného
následku.
Jestliže odvolací soud stanovil, že tyto zákonem alternativně předpokládané
následky byly jednáním obviněného naplněny v obou variantách, bylo nezbytně
nutné přesně určit a vymezit, v čem spočívají. Poté, co by byly rozlišeny, mělo
by z nich být též patrno, že jsou odlišné od znaku značného prospěchu ve smyslu
odst. 2 písm. a) § 158 tr. zák., jak byl shora zmíněn. Tyto tři různé následky
nejenom, že bylo nutné přesně definovat a odlišit je od sebe, ale současně se
ve vztahu k nim se i vypořádat se subjektivní stránkou, která je k okolnosti
podmiňující použití vyšší trestní sazby charakterizována v ustanovení § 6 tr.
zák., jak je výše zmíněno.
Protože se odvolací soud v potřebné míře se všemi těmito okolnostmi
nevypořádal, bude v dalším řízení nezbytné, aby je znovu na podkladě učiněných
skutkových závěrů zkoumal a posuzoval. Aby především učinil pevný a přesvědčivý
právní závěr o tom, zda lze činy, které obviněný spáchal, posoudit jako jeden
pokračující trestný čin, a to s přihlédnutím k úvahám vycházejícím z pečlivého
hodnocení subjektivních okolností, za nichž došlo k jednání obviněného K. K. a
ke vzniklým následkům, k nimž svým jednáním směřoval. Jenom takový právní závěr
může vést ke správné úvaze o ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák. Na
základě výsledného posouzení všech shora uvedených právních zásad, v návaznosti
na prokázané skutečnosti a se zřetelem na námitky dovolatele zaměřeným k
otázkám subjektivní povahy, bude možné o vině obviněného K. K. znovu rozhodnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová