8 Tdo 505/2024-938
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2024 o dovolání obviněného J. CH., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 4 To 80/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 2/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. CH. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. 45 T 2/2023, byl obviněný J. CH. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseuodonym), nar. XY, bytem XY, XY, částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 23. 2. 2023 do zaplacení.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 4 To 80/2023, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznána poškozené AAAAA, nar. XY, nemajetková újma, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, XY, náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 9. 2023 do zaplacení.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, v období od 30. 11. 2012 do září 2014, v Praze XY, XY č. XY, v bytě, který užíval společně se svojí družkou S. K., nar. XY, a její dcerou poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, nejméně v jednom případě v úmyslu dosáhnout vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení, donutil za použití násilí, využívaje současně její bezbrannosti, nezletilou AAAAA k pohlavnímu styku, kdy poté, co svým tělem znehybnil nezletilou, která ležela nahá na posteli, držel ji za obě ruce, zajel svým prstem či prsty či blíže nezjištěným předmětem do pochvy nezletilé, a to i přes to, že nezletilá s tímto jeho jednáním nesouhlasila, plakala, kdy nezletilá vzhledem ke svému věku šesti let a s ohledem na autoritu obviněného, kterou u nezletilé jednak jako dospělý, jednak jako druh její matky požíval, kdy se současně podílel i na její výchově, nebyla schopna projevit nesouhlas s jeho jednáním výraznějším způsobem, kdy shora uvedeným jednáním způsobil na hymenu nezletilé hluboké deflorační trhliny u č. 9 a č. 3 zasahující až k bazi panenské blány, u č. 3 až tvaru hlubokého U s výpadkem tkáně, kdy vznik trhlin byl u nezletilé provázen bolestivostí a krvácením, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že jako druh její matky znal skutečný věk nezletilé, který vyplýval i z její fyziognomie, tedy že jí dosud nebylo patnáct let, přičemž v důsledku útoku na poškozenou došlo u nezletilé nejpozději v roce 2019 k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, kterážto ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně do 29.
9. 2021, projevující se nutkavými vzpomínkami na prožitou událost, úzkostnými symptomy – plačtivostí, zvýšenou senzitivitou, nočními můrami, vyhýbavým chováním a panickou atakou.
4. Soudy obou stupňů se nezabývaly věcí obviněného poprvé. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 45 T 2/2023, byl obviněný z důvodů uvedených v § 226 písm. a), c) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 1 KZV 208/2021, pro zde popsaný skutek, jímž měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán, že tento skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 4 To 29/2023, Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání poškozené nezletilé AAAAA zamítnuto, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 4 To 80/2023, podal obviněný J. CH. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Obviněný měl za to, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jediným přímým usvědčujícím důkazem je výpověď poškozené AAAAA. Opakovaně upozorňoval, že ve výpovědi poškozené jsou zásadní mezery, že poškozená nepopisuje průběh údajného znásilnění, a to ani v hrubých rysech. Byla vyslechnuta opakovaně, ale nebyla si schopna vybavit takřka žádné detaily proběhlého děje, pouze uvádí, že ji obviněný znásilnil.
7. Soud prvního stupně se s nedostatky vytýkanými obviněným nevypořádal, důkazy jsou vykládány tak, aby vyzněly v jeho neprospěch, typicky znalecký posudek MUDr. Hany Kosové, znalkyně z oboru dětské gynekologie. Soud prvního stupně se intenzivně soustředil na vyloučení možnosti úrazového děje, zkoumal dostupnou lékařskou dokumentaci poškozené. Protože z ní není patrný žádný jasný úraz v oblasti genitálu, vyvozuje, že obhajoba obviněného je vyvrácena. Podle obviněného však existuje řada jiných skutkových dějů, které by jej vyvinily. V bytě se kupř. pohybovali i jiní lidé, opakovaná přítomnost rodinných příslušníků v inkriminovaném místě byla potvrzena. Skutečnost, že si poškozená nevybavuje žádné detaily průběhu údajného znásilnění (nepopisuje, co se stalo, kde cítila bolest), nelze překlenout argumentem, že je to logické a přirozené vzhledem k nízkému věku poškozené a dobou uplynuvší od údajného činu, případně vytěsněním vzpomínek. Podle mínění obviněného na jeho případ zcela dopadá zásada in dubio pro reo, jež byla soudy opomenuta. Jsou totiž důvodné pochybnosti, že se skutek stal, eventuálně že ho spáchal obviněný.
8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly a s jejich nosnými body se ztotožňuje.
10. Státní zástupkyně akcentovala, že soud prvního stupně realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal.
11. Připomněla, že Vrchní soud v Praze se jako soud odvolací touto trestní věcí zabýval již dvakrát, přičemž poprvé rozhodoval usnesením ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 4 To 29/2023, kdy zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně a vrátil věc prvoinstančnímu soudu, přičemž uložil doplnění důkazní situace o nové důkazy, které nebyly v původním řízení před tímto soudem vůbec provedeny. Tyto pokyny soud prvého stupně splnil až na opětovný výslech obviněného, když opakované hlavní líčení před nalézacím soudem proběhlo na žádost obviněného bez jeho účasti. Výpověď poškozené hodnotily soudy jako pravdivou, její výslech v opakovaném hlavním líčení byl proveden za přítomnosti znalkyň, které zpracovávaly na poškozenou znalecký posudek, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie, specializace psychologie dětí a dospělých, MUDr. Petry Uhlíkové a PhDr. Simony Měchové, Ph.D., i za přítomnosti pracovnic OSPOD městské části Praha 2. Výpověď poškozené nezletilé AAAAA byla vyhodnocena jako věrohodná s tím, že její tvrzení zcela korespondovala s ostatními provedenými důkazy. Velmi podrobně se Vrchní soud v Praze hodnocením důkazní situace v opakovaně projednávané věci před soudem prvního stupně věnoval pod bodem 5. svého rozhodnutí. S tímto posouzením je možno se plně ztotožnit. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je přiléhavá.
12. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
16. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (zejména body 2., 9., 52.–56. rozsudku soudu prvního stupně, bod 5., str.
4.–8. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, s nimiž se postupně soud prvního stupně a soud odvolací v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly.
K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) , s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.
12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
17. Z odůvodnění dovolání zřetelně vyplývá, že obviněný nesouhlasí s hodnocením výpovědi poškozené, v době činu nezletilé AAAAA. Dovolací soud nepomíjí určité specifické rysy tohoto případu (výrazný časový odstup od inkriminované události, do jisté míry vágní popis děje poškozenou), ale jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se se všemi obviněným zpochybňovanými okolnostmi s odkazem na provedené důkazy přesvědčivě vypořádaly. Soud prvního stupně po doplnění dokazování v intencích pokynů odvolacího soudu daných mu v jeho usnesení ze dne 17.
5. 2023, sp. zn. 4 To 29/2023, především o výslech poškozené AAAAA jako svědkyně (č. l. 576 až 585), jakož i navazujících výslechů znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, specializace dětí a dospělých, MUDr. Petry Uhlíkové a PhDr. Simony Měchové, Ph.D., (č. l. 427 až 431 a verte, č. l. 435 a verte až 437, č. l. 589 v reakci na výpověď poškozené v jejich přítomnosti) si v kontextu dalších provedených důkazů opatřil takový důkazní podklad, z něhož logicky a přesvědčivě učinil závěr o vině právě obviněného.
V této souvislosti nelze nezmínit především závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, MUDr. Hany Kosové, Ph.D., obsah lékařských zpráv týkajících se poškozené, zdravotnické dokumentace poškozené vedené lékařkou pro děti a dorost, jakož i výpovědi svědkyň Nikoly Bibíkové, Anděly Krolákové či zápis ze dne 17. 1. 2021 v sešitu vedeného poškozenou, ačkoliv význam právě těchto posledně zmiňovaných důkazů, tj. výpovědí jmenovaných svědkyň a obsah listiny, nelze přeceňovat, nutno je vnímat jen jako nepřímé důkazy, které potvrzují věrohodnost výpovědi poškozené.
18. Obviněný vytýká soudům jednostranné hodnocení důkazů v jeho neprospěch. Zásadní problém spatřuje v hodnocení jediného přímého usvědčujícího důkazu, výpovědi svědkyně AAAAA. Znovu upozorňuje na nedostatek popisu „znásilnění“ poškozenou, která jeho průběh podle jeho mínění ani v hrubých rysech nebyla schopna popsat. Nabízí jiné alternativy vzniku popisovaného zranění na hymenu nezletilé poškozené, přichází také s možností, že zranění bylo způsobeno jinou osobou. Těmito námitkami se zevrubně zabývaly jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, a jejich závěry nutno označit za přesvědčivé.
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, shledal-li výpověď poškozené pravdivou. V této souvislosti upozornil, že z vyjádření znalkyň MUDr. Petry Uhlíkové a PhDr. Simony Měchové, Ph.D., je zřejmé, že nedokáže-li poškozená jako oběť sexuálně motivovaného násilí uceleně a podrobně popsat celý děj, má z něj jen útržky, je to důsledek traumatické amnézie, jejíž vznik a důsledky znalkyně zevrubně vysvětlila, přičemž závěry znaleckého posudku oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě reprodukovaly (body 16.–19.
rozsudku soudu prvního stupně, str. 5, 6 rozsudku odvolacího soudu). Soudy se svědomitě vypořádaly i s otázkou možného vzniku zranění hymenu poškozené jiným způsobem, naznačovaným obviněným, ale závěry znaleckého posudku MUDr. Hany Kosové, Ph.D., ve spojení s lékařskými zprávami a zdravotnickou dokumentací potvrzují věrohodnost výpovědi poškozené, jak opodstatněně uzavřely. Stejně tak soudy nepominuly ani obhajobu obviněného založenou na tvrzení, že původcem zranění mohla být jiná osoba a srozumitelně vyloučily, že by tomu tak mohlo být (body 8., 9.
rozsudku soudu prvního stupně, str. 8 rozsudku odvolacího soudu).
19. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení pravidla in dubio pro reo, na které obviněný poukázal. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují obviněného z jeho spáchání (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásady in dubio pro reo, spravedlivého procesu a v důsledku toho i o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
20. Obviněný odkázal též na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V textu dovolání však neuvedl žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možné pod tento důvod dovolání podřadit.
21. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2024
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu