8 Tdo 550/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 55 To 390/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 142/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 9. 2023, č. j. 5 T 142/2021-3119, byl obviněný L. M. uznán vinným v bodech 4), 5) a 6) výroku pokračujícím přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, dílem pod body 4) a 6) dokonaným, dílem pod bodem 5) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; pod bodem 7) přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku; pod bodem 8) přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 210 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 17 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 82 odst. 2 a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit trestným činem způsobenou škodu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit: společně a nerozdílně s již odsouzenou Silvií Malátovou poškozené společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, IČ: 45534306, škodu ve výši 51 522 Kč; společně a nerozdílně s již odsouzenými D. B., Silvií Malátovou a J. M. poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Praha, Evropská 136, IČ: 49240480, škodu ve výši 44 869 Kč; společně a nerozdílně s již odsouzenými Silvií Malátovou a Š. M.

poškozené společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, IČ: 45534306, škodu ve výši 193 046 Kč; a společně a nerozdílně s již odsouzeným D. B. poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha, Pobřežní 665/21, IČ: 47116617, škodu ve výši 711 314 Kč, a to k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem v Praze. Obviněný V. M. byl tímtéž rozsudkem uznán vinným v bodech 1) a 2) pokračujícím přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr.

zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; a v bodě 3) přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za dva přečiny pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 [správně má být uvedeno odst. 1 písm. c)], odst. 4 tr. zákoníku z tohoto rozsudku a dále za sbíhající se pomoc k přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 T 138/2019-44, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31.

8. 2021, č. j. 55 To 216/2021-74, nabyl právní moci dne 31. 8. 2021, byl tento obviněný odsouzen podle § 210 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. a § 48 odst. 4 písm. i) tr.

zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit trestným činem způsobenou škodu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 T 138/2019-44, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021, č. j. 55 To 216/2021-74, nabyl právní moci dne 31. 8. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění L. M. i V. M. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 55 To 390/2023, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. M. dopustil všech shora definovaných přečinů pojistného podvodu tím, že

již za toto jednání odsouzená Silvia Malátová za Autoservis Silvia Malátová, Minkovická 22, Šimonovice, IČ: 25486021, v době od 16. ledna 2010 do 7. června 2013 za účelem získání pojistného plnění z pojistných událostí nahlášených obviněnými V. M., L. M. a již za toto jednání odsouzenými Pavlem Kracíkem a J. M. vyhotovovala fiktivní daňové doklady za opravy motorových vozidel poškozených z předstíraných dopravních nehod s tím, že takto vytvořené daňové doklady byly předkládány pouze pojišťovnám v souvislosti s likvidací pojistné události a následnou výplatou pojistného plnění, aniž by byly zahrnuty v účetnictví, a následně po výplatě kráceného pojistného plnění na bankovní účet Autoservisu Silvia Malátová vystavila daňové doklady odpovídající výši skutečně vyplaceného pojistného plnění, které předala své externí účetní k zaevidování do účetnictví, když:

4) obviněný L. M. společně s již odsouzenou Silvií Malátovou po předchozí vzájemné dohodě s cílem získat pro sebe finanční prospěch zinscenovali nehodový děj se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění tím, že L. M. dne 6. srpna 2012 nahlásil společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., pojistnou událost č. XY z pojistné smlouvy č. XY, ke které mělo dojít dne 5. srpna 2012 na cestě z XY do XY, kde od neznámého vozidla odlétl kámen, zasáhl vozidlo Volvo V50 RZ XY pojistníka Silvie Malátové, za účelem likvidace pojistné události předložil fakturu daňový doklad č. 162, kterou vystavila dne 13. srpna 2012 Silvia Malátová za Autoservis Silvia Malátová, IČ: 25486021, na částku 54 522 Kč, faktura nebyla záměrně zahrnuta do účetnictví, krácené pojistné plnění z pojistné smlouvy č. XY bylo vyplaceno ve výši 51 522 Kč na bankovní účet č. XY patřící Silvii Malátové, kdy na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 347-22-2018 znalce Ing. Miroslava Tesaře k popisovanému nehodovému ději nemohlo z technického hlediska dojít a takto popsaná dopravní nehoda je technicky nepřijatelná, poškození vozidla neodpovídá popisovanému ději, charakter poškození vozidla naopak vypovídá o úmyslném poškození vozidla a jeho dotvoření těchto poškození jednoznačně lidskou tvořivostí, a tímto svým jednáním způsobili společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, IČ: 45534306, škodu ve výši 51 522 Kč,

5) obviněný L. M. společně s již odsouzenými Silvií Malátovou, D. B. a J. M. po předchozí vzájemné dohodě s cílem získat pro sebe finanční prospěch zinscenovali nehodový děj se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění tím, že J. M. dne 24. září 2012 nahlásil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., pojistnou událost č. XY z pojistné smlouvy č. XY, ke které mělo dojít dne 17. září 2012 kolem 21:15 hod., řidič vozidla Volvo V50 RZ XY J. M., pojistníka L. M., couval z XY na hlavní silnici v XY, zastavil na vozovce směr XY, kdy při rozjezdu došlo k bočnímu střetu s protijedoucím vozidlem Škoda Octavia RZ XY, které řídil D.

B. pojistník tohoto vozidla, nebylo jasné, kdo nehodu zavinil, proto se na místě dohodli, že každý uplatní škodu u své pojišťovny, za účelem likvidace pojistné události předložil obviněný L. M. fakturu daňový doklad č. 200110003, který vystavila dne 9. října 2012 Silvia Malátová za Autoservis Silvia Malátová, IČ: 25486021, na částku 106 941 Kč za opravu vozidla Volvo V50, faktura nebyla záměrně zahrnuta do účetnictví, kdy na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 1581-29/2017 znalce Ing. Richarda Čepka k popisovanému nehodovému ději nemohlo z technického hlediska dojít a takto popsaná dopravní nehoda je technicky nepřijatelná, poškození vozidla neodpovídá popisovanému ději, popisovanému vzniku, vyčíslené pojistné plnění ve výši 106 941 Kč nebylo společností Kooperativa pojišťovna, a.

s., Vienna Insurance Group se sídlem Praha, Pobřežní 665/21, IČ: 47116617, na základě pochybností vyplaceno, a D. B. nahlásil společnosti UNIQUA pojišťovna, a. s., pojistnou událost ze dne 17. září 2012 z pojistné smlouvy č. 4333189593, ze které mu bylo rozpočtem na jeho bankovní účet č. 237862688/0300 vyplaceno 44 869 Kč ke škodě společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Praha, Evropská 136, IČ: 49240480,

6) obviněný L. M. společně s již odsouzenými Silvií Malátovou a Š. M. po předchozí vzájemné dohodě s cílem získat pro sebe finanční prospěch zinscenovali nehodový děj se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění tím, že dne 13. listopadu 2012 O. D. na základě plné moci od Š. M. nahlásil společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., pojistnou událost č. XY z pojistné smlouvy č. XY, ke které mělo dojít dne 6. listopadu 2012 v 16:45 hod. v XY s vypůjčeným nákladním pracovním strojem JCB 3 CX RZ XY od společnosti Terra, s.

r. o., pobočka Liberec, Letná 618/32a, kdy řidič Š. M. při nakládce stavebního materiálu omylem zařadil místo zpětného chodu rychlostní stupeň č. 1, rozjel se dopředu, kde narazil nakládací lžící do vrat objektu v XY č. XY, poškozeného L. M., přičemž poničil vrata, zděný sloupek, dveře, obvodovou zeď, škoda na vozidle nevznikla, za účelem likvidace pojistné události předložil fakturu č. XY, kterou vystavila dne 6. prosince 2012 Silvia Malátová za Autoservis L. M., ovšem pod IČ: 25486021 patřící Autoservisu Silvia Malátová, na částku 362 142 Kč, započten byl ušlý zisk z pronájmu objektu osobě Pavel Kracík, a opravu nemovitosti, krácené pojistné plnění z pojistné smlouvy č. XY bylo vyplaceno ve výši 193 046 Kč na bankovní účet č. XY patřící Silvii Malátové, přičemž rozdíl mezi vyčíslenou částkou za opravu na faktuře předložené pojišťovně a vyplaceném pojistném plnění Š.

M. Autoservisu Silvia Malátová nikdy nedoplatil, kdy na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 11/2018 znalce Ing. Andreje Haringa k popisovanému nehodovému ději nemohlo z technického hlediska dojít a takto popsaná dopravní nehoda je technicky nepřijatelná, celkový rozsah poškození budovy a konečné polohy části zdiva a dalších stavebních prvků nekorespondují s popsaným průběhem dopravní nehody a i když nelze zcela vyloučit částečné kontakty některých částí budovy s lopatou pracovního stroje, celkový rozsah poškození budovy vznikl při jiné, nezávislé činnosti, poškození vozidla neodpovídá popisovanému ději, popisovanému vzniku, kdy poškození vozidla vznikla na jiném místě, v jiný čas a jinak než uváděl oznamovatel, a tímto svým jednáním způsobili společnosti ČSOB pojišťovna, a.

s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, IČ: 45534306, škodu ve výši 193 046 Kč,

7) obviněný L. M. společně s již odsouzenými Silvií Malátovou a Pavlem Kracíkem a dále se samostatně trestně stíhaným zemřelým M. T., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, po předchozí vzájemné dohodě s cílem získat pro sebe finanční prospěch zinscenovali nehodový děj se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění tím, že M. T. dne 22. května 2013 nahlásil společnosti ČSOB pojišťovna, a. s., pojistnou událost č. XY z pojistné smlouvy č. XY, ke které mělo dojít dne 20. května 2013 v 19:00 hod.

v Liberci, kde na křižovatce ulic XY a XY nedal přednost v jízdě řidič a pojistník vozidla Peugeot 307 RZ XY M. T., jedoucí z vedlejší komunikace, vozidlu Volvo V50, RZ XY, pojistníka Silvie Malátové, které řídil L. M., za účelem likvidace pojistné události předložil fakturu č. 26413 za opravu vozidla Peugeot, kterou vystavil Pavel Kracík za svoji firmu KRAPAV, s. r. o., IČ: 28934121, se sídlem Praha, Kubelíkova 1224/42, dne 10. června 2013 na částku 86 848 Kč, dále Autoservis Silvia Malátová dne 7.

června 2013 vystavil fakturu č. 100130133 za opravu vozidla Volvo na částku 91 771 Kč, kdy na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 347-22-2018 znalce Ing. Miroslava Tesaře k popisovanému nehodovému ději nemohlo z technického hlediska dojít a takto popsaná dopravní nehoda je technicky nepřijatelná, poškození vozidla neodpovídá popisovanému ději, popisovanému vzniku, charakter poškození vozidla naopak vypovídá o úmyslném poškození vozidla a jeho dotvoření těchto poškození jednoznačně lidskou tvořivostí, vyčíslené pojistné plnění nebylo společností ČSOB pojišťovna, a.

s., se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1458, IČ: 455 34 306, na základě pochybností vyplaceno,

8) obviněný L. M. společně s již odsouzeným D. B. po předchozí vzájemné dohodě s cílem získat pro sebe finanční prospěch zinscenovali nehodový děj se záměrem vyvolat pojistnou událost a uplatnit nárok na pojistné plnění tím, že L. M. dne 17. prosince 2013 nahlásil společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., pojistnou událost č. XY z pojistné smlouvy č. XY, ke které mělo dojít dne 27. října 2013 v 18:05 hod., kdy řidič D. B. s nákladním vozidlem Tatra 815 RZ XY vlastníka Aservis, s. r. o., IČ: 48951331, při vystupování z vozidla zavadil o ruční brzdu a nákladní vozidlo se rozjelo z mírného svahu a zadní částí narazilo do dílny XY č. p.

XY majitele L. M., při nehodě došlo k celkovému poškození budovy, obvodového zdiva, střechy a stropu, odhad škody 1 000 000 Kč, posléze byla škoda vyčíslena pojišťovnou na částku 711 340 Kč, tato částka nebyla vyplacena na účet L. M. pro nesouhlasné stanovisko společnosti Akcenta, spořitelní a úvěrové družstvo, IČ: 6494685, se sídlem Hradec Králové, Gočárova třída 312/52, kdy pojistka byla vyplacena na jejich bankovní účet č. XY, a to vše na základě smlouvy o úvěru mezi Akcentou jakožto věřitelem a dlužníky L.

M. a Silvií Malátovou ze dne 14. listopadu 2011, na úvěr ve výši 6 500 000 Kč, kdy na základě vypracovaného znaleckého posudku č. 12/2018 znalce Ing. Andreje Haringa k popisovanému nehodovému ději nemohlo z technického hlediska dojít a takto popsaná dopravní nehoda je technicky nepřijatelná, vozidlo Tatra T 815 6x6 nebylo při dopravní nehodě poškozeno, k poškození budovy, včetně střešní konstrukce v zadokumentovaném rozsahu nedošlo při posuzované nehodové události, a tímto svým jednáním způsobili společnosti Kooperativa pojišťovna, a.

s., Vienna Insurance Group se sídlem Praha, Pobřežní 665/21, IČ: 47116617, škodu ve výši 711 314 Kč.

4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve věci obviněného L. M. poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 11. 2022, č. j. 5 T 142/2021-2911, byli obvinění Silvia Malátová, Pavel Kracík, L. M., D. B., Š. M., J. H., T. H. a V. M. uznáni vinnými (a to v přesně vymezeném rozsahu svých podílů na dané trestné činnosti) ze spáchání dohromady 22 skutků, jež byly všechny kvalifikovány jako trestné činy pojistného podvodu ve smyslu § 210 tr. zákoníku. Jednání obviněného L. M. pod body 15), 17) a 18) bylo právně posouzeno jako pokračující přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, dílem pod body 15) a 18) dokonaný, dílem pod bodem 17) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; skutek obviněného v bodě 21) byl právně vyhodnocen jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; a skutek pod bodem 22) jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl jmenovaný obviněný podle stejných zákonných ustanovení jako v novém rozsudku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 19 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Přiměřená povinnost podle § 82 odst. 2 a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku, jakož i povinnost k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. byly stanoveny zcela shodně jako v novém rozsudku (citovaném v bodě 1. tohoto usnesení). Je vhodné ještě doplnit, že za trestnou činnost projednávanou v této trestní věci byli samostatně odsouzeni také obvinění J. M. a M. M., a to trestním příkazem ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 5 T 143/2021.

5. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 11. 2022, č. j. 5 T 142/2021-2911, podali odvolání obvinění L. M., D. B., J. H. a V. M. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 55 To 42/2023, byl podle § 258 odst. 1 písm. a), f), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ohledně obviněných L. M. a V. M. v celém rozsahu a ohledně obviněného D. B. ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke dvěma poškozeným obchodním společnostem. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněných L. M. a V. M. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody ohledně obviněného D. B. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání obviněného J. H.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 55 To 390/2023, podal obviněný L. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

7. Dovolatel polemizoval především se závěry soudu prvého stupně, na které odvolací soud v plném rozsahu odkázal. Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, který odůvodnil tím, že z předmětných důkazů v žádném případě nelze dovozovat jeho vinu.

8. Ke skutku pod body 6) a 8) rozsudku soudu prvého stupně obviněný konstatoval, že se této nehody osobně vůbec nezúčastnil, přičemž veškeré povědomí o ní dovozoval pouze z fotodokumentace a sdělení přímých účastníků. V této události figuroval pouze a jedině jako vlastník dotčené nemovitosti. V době nehody přitom vůbec nebyl doma. Dovolatel proto zdůraznil, že ze samotného vlastnického práva k nemovitosti nelze v žádném případě usuzovat na jeho vinu. K tomu dodal, že soudy neprokázaly, že by se jakýmkoliv způsobem podílel na samotné nehodě nebo dokonce na jednání, které označily za trestný čin pojistného podvodu. Učiněná skutková zjištění tak nemají žádnou oporu v dokazování a jsou naopak ve zjevném rozporu s obsahem ostatních provedených důkazů, konkrétně pak výslechy svědků, kteří uvedli, že s obviněným ohledně této události ničeho neřešili. V této souvislosti dovolatel zpochybnil také znalecký posudek Ing. Andreje Haringa. V něm se znalec vyjadřoval mimo jiné i k rozsahu a formě poškození stavby, stejně jako k možnostem způsobení takového poškození předmětným jednáním. Ing. Andrej Haring je soudním znalcem v oboru doprava, ekonomika a strojírenství, nikoli v oboru stavebnictví, tudíž jeho vyjádření k poškození stavby, k její statice a k následkům této nehody nelze v žádném případě považovat za relevantní či odborné. Proto z něj nelze vycházet a v žádném případě nemůže obstát jako klíčový důkaz o jeho vině. Je tedy zcela nepochybné, že rozhodná skutková zjištění jsou v těchto bodech založena na procesně nepoužitelných důkazech. Na jejich základě nelze dovolatele pravomocně uznat vinným ani stanovit výši náhrady škody. Dodal, že navrhoval vyhotovení znaleckého posudku znalcem z oboru stavebních konstrukcí, což ale soudy neakceptovaly.

9. U skutků pod body 4) a 7) rozsudku soudu prvého stupně dovolatel i nadále trval na tom, že se tyto nehody skutečně staly tak, jak byly popsány v rámci pojistných událostí, a tak, jak je on sám popisoval v rámci řízení před soudem prvého stupně. Ke skutku pod bodem 5) pak uvedl, že u nehody osobně nebyl a neúčastnil se ani žádných jiných jednání spojených s touto událostí. Jediným důvodem, pro který byl označen jako spolupachatel tohoto skutku, je, že byl vlastníkem havarovaného automobilu značky Volvo. Tato samotná skutečnost nemůže v žádném případě postačovat k jeho odsouzení. Ohledně těchto tří skutků měl dovolatel za to, že v řízení nebyla jeho vina dostatečně prokázána, a došlo tedy k nepřípustnému neaplikování základní lidskoprávní zásady presumpce neviny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08). Obviněný proto shrnul, že jeho vina byla dovozena toliko z nepřímých důkazů, z nichž některé byly nesprávně vyhodnoceny v jeho neprospěch. Současně některé skutečnosti nebyly prokázány vůbec a obviněný je označil toliko za dedukci. Obecné soudy si vypomohly myšlenkovým konstruktem zabývajícím se jakousi nepravděpodobností, že by docházelo k takovým dopravním nehodám v takové frekvenci, aniž by se však zabývaly i jinými alternativami. Takové dopravní nehody jsou přitom zcela běžnou záležitostí a každodenní součástí dopravního či stavebního provozu. Současně výpovědi ostatních obviněných či svědků, které do tohoto konstruktu soudu vhodně nezapadaly, obecné soudy vyhodnotily jako nevěrohodné. Dovolatel tudíž vyjádřil přesvědčení, že mu svědčí též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

10. S ohledem na shora uvedenou právní argumentaci obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 1. 2024, č. j. 55 To 390/2023-3161, resp. i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 9. 2023, č. j. 5 T 142/2021-3119, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. dovolatele zcela zprostil obžaloby, anebo podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil nižšímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

11. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve se zaobíral dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyslovil názor, že v posuzované věci není dán, neboť nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními k jednotlivým dopravním nehodám. Jde o polemiku obviněného spočívající v odlišném hodnocení provedených důkazů a skutkového stavu zjištěného soudy. Skutkový závěr soudů, že ve všech 5 projednávaných případech se jednalo o dopravní nehody fingované, kterými nebyly vyvolány u pojišťoven ohlašované pojistné události, že škody na vozidlech a na nemovitostech vznikly jinak a jiným způsobem, než obvinění uváděli pojišťovnám v žádostech o pojistné plnění, logicky plyne především ze znaleckých posudků vypracovaných znalci Ing. Richardem Čepkem, Ing. Miroslavem Tesařem, Ing. Andrejem Haringem. Znalci byli nalézacím soudem také vyslechnuti.

12. Ke skutkům pod body 4) a 7) rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce v podrobnostech odkázal na závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví dopravy silniční, specializace mechanismus dopravních nehod, Ing. Miloslava Tesaře. Vedle toho vyzdvihl také výpověď zemřelého M. T. Z těchto důkazů logicky plyne, že pojistné události se nestaly tak, jak byly pojišťovnám nahlášeny v žádostech o pojistné plnění. Dovolatel podle státního zástupce popíral skutková zjištění soudů a namítal, že dopravní nehody se staly. Soudy však neučinily skutkový závěr o tom, že se dopravní nehody nestaly, ale že k poškození vozidel došlo jinak, než bylo nahlášeno. Pojišťovnám byly uváděny nepravdivé údaje při uplatnění pojistných událostí a vozidla vykazovala větší rozsah poškození, než byl rozsah poškození způsobených deklarovanou dopravní nehodou. Ke skutku pod bodem 5) státní zástupce připomenul závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví dopravy silniční, Ing. Richarda Čepka. K danému tématu poznamenal, že pokud obviněný zpochybňoval skutkové závěry soudu, které logicky plynou z citovaného znaleckého posudku, pak popřel fyzikální zákonitosti vzniku poškození vozidla při dopravní nehodě. Dále státní zástupce připomenul, že účastníky této dopravní nehody byli J. M. a D. B., a poukázal na rozbor vzájemných vztahů zúčastněných osob uvedený v rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že kritérium hodnocení věrohodnosti výpovědí účastníků dopravní nehody je založeno na tom, zdali odporují fyzikálním zákonitostem vzniku poškození vozidel při dopravní nehodě ve smyslu znaleckého posudku a výpovědi znalce, nikoli na tom, zdali zapadají nebo nezapadají do obviněným namítaného „konstruktu“.

13. Ke skutkům pod body 6) a 8) rozsudku nalézacího soudu státní zástupce opět v detailech citoval závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví dopravy silniční a znalce Ing. Andreje Haringa. Na něm jsou logicky vystavěny skutkové závěry soudů k předmětným nehodám, neboť znalecký posudek vychází z fyzikálních zákonitostí nehodového děje. Pokud jde o znaleckou specializaci znalce Ing. Andreje Haringa, tak pro jeho znalecké zkoumání nehodového děje, kdy vozidlo mělo narazit do stavby, je obor doprava odpovídající. Závěry znalce ve znaleckých posudcích se totiž vztahují k ověření reálnosti deklarovaného nehodového děje a posuzují poškození vozidla, nikoli škodu způsobenou na nemovitostech. Pro odborné závěry učiněné jmenovaným znalcem o rychlosti vozidla, o kinetice, o nepoškození vozidla v místě údajného nárazu do nemovitosti, o reakcích vozidla při rozjezdu, při brždění a při samovolné jízdě ze svahu není třeba mít znalecké zaměření v oboru stavebnictví. Znalecký posudek i výpověď znalce před soudem jsou v souladu s trestním řádem získané a provedené důkazy. Námitku procesně nepoužitelných důkazů obviněný uplatňoval už v odvolání a odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal.

14. Státní zástupce shrnul, že skutkové závěry soudů o fingovaných dopravních nehodách a o propojenosti mezi jednotlivými spolupachateli nejsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Skutkové závěry soudů nejsou ani zjevně rozporné s námitkami obviněného, že nebyl doma, že nebyl účasten dopravních nehod, že povědomost o nehodách měl od jiných osob a z fotodokumentace, že byl pouze vlastníkem motorového vozidla a nemovitostí. Účastníci dopravních nehod byli v příbuzenském nebo pracovním vztahu, dlouhodobě pracovali v oboru oprav motorových vozidel v autoservisu manželky obviněného a jejich postup při vylákávání pojistných plnění z uzavřených pojistných smluv na základě fingovaných dopravních nehod byl koordinovaný. Pojistné plnění bylo pojišťovnami vypláceno na bankovní účet vedený na jméno Silvie Malátové, manželky dovolatele, přičemž daňové doklady vystavené Autoservisem Silvia Malátová k jednotlivým pojistným událostem znalec z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, nenalezl v účetnictví. Znalec také zjistil, že rozdíly mezi fakturami vystavenými pro pojišťovny za opravy motorových vozidel a vyplaceným pojistným plněním nebyly autoservisu nikdy doplaceny. Obviněný tedy nemusel mít účast na dopravní nehodě, nemusel pojišťovnu o pojistné plnění ve všech případech žádat, ale jako vlastník vozidla a nemovitosti věděl o dřívějších poškozeních vozidel, která neměla příčinu svého vzniku v likvidované pojistné události, stejně tak musel jako odborník na autoopravy vědět, že poškození nemovitostí nemá výlučnou příčinu v nahlášených pojistných událostech.

15. Státní zástupce věnoval pozornost i dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V jeho rámci se obviněný domáhal aplikace zásady presumpce neviny z důvodu neprokázání skutků, aniž by dovolací důvod blíže nekonkretizoval. Námitku o neprokázání skutků jako fingovaných pojistných událostí přitom uplatňoval už v odvolání a soudem byla dostatečně vypořádána. V posuzované věci u všech 5 skutků byly naplněny všechny znaky skutkových podstat přečinů pojistného podvodu a právní kvalifikace skutků je souladná s trestním zákoníkem. V trestní věci obviněného není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejsou splněny podmínky ani pro aplikaci zásady presumpce neviny.

16. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

18. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

20. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

21. Z podaného dovolání je patrné, že obviněný veškerými svými výhradami zpochybňoval skutková zjištění soudu prvního stupně, potvrzená soudem odvolacím. Tím ovšem mohl v teoretické rovině naplnit toliko důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se jeho argumentům zcela vymyká, poněvadž obviněný svůj nesouhlas s aplikovanou právní kvalifikací vystavěl toliko na své vlastní verzi skutkového děje, kterou ale soudy obou instancí neakceptovaly a nalézací soud z ní nevycházel při přijímání klíčových závěrů o průběhu skutkového děje.

Lze tedy shrnout, že uplatněné námitky mohly být hodnoceny jedině v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném směru dovolatel vytkl především jeho první a druhou alternativu, tedy zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro právní posouzení skutku s obsahem provedených důkazů a využití procesně nepoužitelných důkazů. Nejvyšší soud však žádné z uvedených pochybení neshledal, naopak zjistil, že rozhodnutí obou soudů jsou správná a závěr o vině dovolatele všemi shora popsanými skutky zcela odůvodněný.

22. Úvodem je potřeba vyzdvihnout, že soud prvního stupně věnoval celé této trestní věci dostatečnou pozornost, zcela logicky vyhodnotil provedené důkazy, jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a na tomto (a nutno dodat, že velmi pevném) základě učinil skutková zjištění, o jejichž správnosti nepanují prakticky žádné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Své rozhodnutí velmi přesvědčivě odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozsudku, čímž splnil také požadavky § 125 odst. 1 tr.

ř. Jak odvolací, tak posléze Nejvyšší soud shledaly postup soudu prvního stupně v procesu dokazování a přijímání klíčových skutkových závěrů zcela správným, což jim zároveň brání do této oblasti jakkoli zasahovat. Proto odvolací soud nepochybil, když (slovy dovolatele) na závěry a argumentaci soudu prvého stupně plně odkázal, resp. nedodal ničeho nad jejich rámec. Takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí totiž není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku (a tím spíše to platí o mimořádném opravném prostředku) připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.

12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). Všechny právě citované požadavky odvolací soud splnil, poněvadž z odůvodnění jeho usnesení lze snadno rozpoznat, že se námitkami obviněného beze zbytku zabýval a vypořádal se s nimi.

Nebylo přitom nutné, aby cokoli dodával nad rámec rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ten se věnoval všem okolnostem významným z hlediska rozhodnutí v posuzované trestní věci. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že rovněž on přejal hodnocení soudu prvního stupně v celém rozsahu za své, pokládá za nadbytečné a neproduktivní je znovu reprodukovat, a proto na ně bude v podrobnostech také odkazovat.

23. Situace je nejjednoznačnější u skutků pod body 4) a 7) výroku soudu prvního stupně. V daném případě byl totiž dovolatel přímým účastníkem dopravní nehody. Soudy obou stupňů se na základě výsledků provedeného dokazování shodly na tom, že oba nehodové děje byly obviněnými zinscenované ve snaze (podvodně) nahlásit pojistnou událost a (neoprávněně) vylákat pojistné plnění. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku trval na tom, že tyto nehody se „skutečně staly tak, jak byly popsány v rámci pojistných událostí“, a tak, jak je on „popisoval v řízení před soudem prvého stupně“. Tuto svou námitku již ale nijak více nerozvedl, neoznačil žádné konkrétní pochybení soudu prvního stupně při hodnocení důkazů ani neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by naopak podpořily jeho verzi skutkového děje. Pouze v obecné rovině se zmínil o porušení zásady presumpce neviny, neprokázání jeho trestné činnosti a vyslovil názor, že soud si nedostatek důkazů nahradil svými dedukcemi.

24. K takto pojaté argumentaci lze jen ve stručnosti konstatovat, že soud prvního stupně dospěl k závěru o vině dovolatele na základě celé řady věrohodných a vzájemně se podporujících důkazů a s respektem ke všem jeho ústavně garantovaným právům a svobodám (včetně zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Soud důvodně poukázal v prvé řadě na posudek znalce Ing. Miroslava Tesaře, podle kterého je popis obou předmětných nehod, tak jak jej učinili obvinění v rámci řešení pojistných událostí, technicky nepřijatelný (srov. bod 12. rozsudku nalézacího soudu). Obě nehody tak byly prokazatelně fingované a k poškození vozidel muselo dojít jiným než obviněnými deklarovaným způsobem. Dovolatel, jakožto přímý účastník obou údajných nehod, si musel být této skutečnosti zcela jednoznačně vědom, přesto u skutku pod bodem 4) pojistnou událost sám nahlásil a jeho manželka – obviněná Silvia Malátová (jež v řízení prohlásila vinu) vyhotovila za tímto účelem fiktivní fakturu na opravu poškozeného vozidla (srov. body 14. a 23.). V případě skutku pod bodem 7) zase dovolatel trval na tom, že se střetl s vozidlem řízeným samostatně stíhaným M. T., který však zmíněné tvrzení ve své výpovědi popřel (srov. bod 7. rozsudku).

25. Všechny právě uvedené skutečnosti jsou samy o sobě způsobilé vyvrátit obhajobu dovolatele a vést k rozhodnutí o jeho vině ve vztahu k předmětným skutkům. Nicméně ve věci byly zjištěny ještě další okolnosti jasně prokazující projednávanou trestnou činnost jako celek. Ty rozhodně nelze označit jako pouhé dedukce soudu, jak se pokoušel naznačit dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku. Je totiž zcela zřejmé, že šlo o systematickou trestnou činnost rodiny M. a dalších osob s nimi spřízněných.

Soudy obou instancí správně poukázaly na frekvenci „dopravních nehod“, kterou i Nejvyšší soud považuje za zcela nebývalou a rozhodně ne náhodnou. Celkem se totiž jednalo o 27 nahlášených pojistných událostí za dobu tří a půl roku (probíraných ve dvou trestních věcech před Okresním soudem v Liberci), které se posléze ukázaly jako uměle zinscenované (fingované). Ty „měla na svědomí“ stále ta samá skupina osob, které navzájem spojovaly velmi blízké rodinné, přátelské i pracovní vztahy (někteří z nich se přitom k projednávané trestné činnosti v plném rozsahu doznali).

Modus operandi byl ve všech případech též velmi podobný (v podrobnostech srov. body 21.–26. rozsudku nalézacího soudu a bod 9. usnesení odvolacího soudu).

26. Za této konstelace lze bez důvodných pochybností dospět k závěru, že dovolatel byl velmi dobře seznámen s celou trestnou činností všech jeho rodinných příslušníků a známých, a to i nad rámec jeho vlastního aktivního podílu na daném protiprávním jednání. Nelze si proto reálně představit, že by se další předstírané nehody, v nichž figurovaly dovolatelem vlastněné movité či nemovité věci, odehrály bez jeho vědomého souhlasu. Z tohoto důvodu nelze akceptovat ani jeho výhrady, že se skutky pod body 5), 6) a 8) neměl nic společného, kromě toho, že byl majitelem vozidla zn. Volvo a objektů na adrese XY.

Navíc s ním nelze souhlasit, že by se jeho podíl na těchto jednáních limitoval toliko na vlastnické právo k uvedeným věcem. V případě skutku pod bodem 5) to byl on sám, kdo v rámci řešení pojistné události předložil fakturu vystavenou jeho tehdejší manželkou, obviněnou Silvií Malátovou, která následně nebyla vložena do účetnictví. To prakticky znamenalo, že k opravě vozidla nedošlo buď vůbec, anebo alespoň ne způsobem deklarovaným poškozené pojišťovně (srov. bod 23. rozsudku). Uvedené skutečnosti nemohly dovolateli zůstat neznámy.

Mimo to předmětnou nehodu zinscenoval jeho otec J. M. s jeho dlouholetým známým, obviněným D. B., a je vysoce nepravděpodobné, že by dovolatel nebyl o skutečné povaze jejich činu informován, zejména když k trestnému činu využili jím vlastněný automobil. V případě skutku pod bodem 6) vystavila tehdejší manželka dovolatele fakturu za autoservis evidovaný na jeho jméno a pojistné plnění bylo vyplaceno na její účet. V bodě 8) pak pojistnou událost hlásil sám dovolatel, pojistné plnění mělo být původně vyplaceno na jeho účet, nicméně následně bylo poukázáno na účet úvěrové společnosti, u které měli úvěr dovolatel s jeho tehdejší manželkou.

Je tedy zřejmé, že z vylákaného pojistného plnění u skutků pod body 6) a 8) primárně profitovali právě manželé M. (tj. dovolatel a obviněná Silvia Malátová). Nedávalo by tedy žádný smysl, aby další osoby – jmenovitě obvinění Š. M. a D. B. – bez předchozí domluvy s dovolatelem úmyslně zinscenovali dopravní nehody a poničili přitom cizí nemovitost, aniž by jim samotným z toho vyplynul jakýkoli majetkový či jiný prospěch (koneckonců obviněný Š. M. ve své výpovědi popřel, že by vůbec řídil stroj, který měl do budovy dovolatele narazit, srov. bod 8.

rozsudku).

27. Skutečnost, že i v bodech 5), 6) a 8) se jednalo o nehody fingované opět jednoznačně potvrdily znalecké posudky z oboru dopravy, odvětví doprava silniční, a to znalce Ing. Richarda Čepka ke skutku pod bodem 5) a Ing. Andreje Haringa ke skutkům pod body 6) a 8). Proti závěrům druhého z nich dovolatel protestoval s tím, že znalec není kompetentní v oboru stavebnictví, a tudíž se nemůže vyjadřovat k poškození budovy. Jím vypracovaný znalecký posudek označil za procesně nepoužitelný důkaz. S touto jeho argumentací se ovšem již beze zbytku vypořádaly soudy obou instancí v odůvodnění jejich rozhodnutí – nalézací soud pod bodem 30.

rozsudku a odvolací soud pod bodem 9. usnesení, na které je možno v detailech odkázat. Oba soudy naprosto správně poznamenaly, že znalec se nevyjadřoval k poškození stavby jako takovému, nýbrž k mechanismu nehodového děje, což je plně v souladu s jeho odborností. Z tohoto důvodu také nebylo potřebné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. Z hlediska závěru o spáchání trestného činu pojistného podvodu totiž postačuje zjištění, že nehodový děj popsaný při uplatnění pojistné události je technicky nepřijatelný, a tudíž nepravdivý.

Je tedy rozhodující, že poškození nemohla vzniknout deklarovanými (nechtěnými a náhodnými) nárazy strojů do předmětných objektů, zatímco přesný rozsah poškození již v daném ohledu není až tak zásadní. Soudům tedy nic nebránilo vycházet právě ze znaleckého posudku Ing. Andreje Haringa, přičemž dovolatel ve svém podání neuvedl žádné relevantní okolnosti, které by jej měly činit procesně nepoužitelným.

28. Soudy neporušily ani pravidlo in dubio pro reo, na které ve svém dovolání obviněný ve vztahu k útokům pod body 4), 5) a 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně poukázal. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů, jak již bylo dříve uvedeno, totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětných skutků a usvědčují z jeho spáchání i obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo či obecně pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

29. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

30. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že nerozhodoval o odkladu výkonu rozhodnutí, případně přerušení výkonu rozhodnutí. Obviněný není osobou oprávněnou k podání návrhu na takové rozhodnutí, což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět, jak se tomu ostatně i stalo. Předseda senátu soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2024

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu