8 Tdo 625/2024

8 Tdo 625/2024-365

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 7 To 326/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 4/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 6 T 4/2023, byl obviněný J. V. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 209 odst. 3 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 9. 2022, č. j. 3 T 111/2022-101, v právní moci dne 29. 11. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému J. Š., nar. XY, bytem XY, XY, na náhradě majetkové škody částku 300 000 Kč.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 7 To 326/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit poškozenému J. Š. na náhradě majetkové škody částku 285 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 21. března 2022 v době kolem 12:55 hodin a následně znovu dne 23. března 2022 v době kolem 9:06 hodin z blíže nezjištěného místa, prostřednictvím aplikace Whatsapp, zaslal poškozenému J. Š., který se v tu dobu nacházel mezi XY a XY, vše okres XY, nabídky na dodávku materiálu v hodnotě 300 634 Kč a 315 984 Kč, který mu již dříve slíbil dodat, načež od poškozeného převzal 300 000 Kč jako zálohu, přičemž věděl, že poškozenému žádný materiál nedodá, a minimálně část zálohy ve výši 150 000 Kč užil pro svou potřebu a poškozenému materiál nedodal ani mu zálohu nevrátil,

kdy zároveň mu byl usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 6. 2021, č. j. 47 T 147/2014-420, v právní moci dne 26. 8. 2021, přeměněn zbytek nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 146 dní, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dne 6. 1. 2022 převzal výzvu Okresního soudu v Chomutově k nástupu výkonu trestu odnětí svobody nejpozději do 28. 1. 2022 a dne 1. 3. 2022 a dne 21. 3. 2022 převzal další výzvy Okresního soudu v Chomutově k neprodlenému nástupu výkonu trestu odnětí svobody,

a tohoto jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 11. 2021, č. j. 6 T 77/2021-359, v právní moci dne 15. 12. 2021, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody na 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, za současného vyslovení dohledu.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 7 To 326/2023, podal obviněný J. V. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a namítl, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a že skutek byl nesprávně skutkově posouzen.

5. Dovolatel vytkl, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, přestože se jednání nemohl účastnit ze zdravotních důvodů a řádně doložil zdravotní indispozici, a to pracovní neschopností vystavenou ošetřujícím lékařem, a přestože výslovně uvedl, že se chce jednání účastnit. Pokud měl odvolací soud pochybnosti o jeho schopnosti účastnit se jednání, mohl si podle dovolatele vyžádat zdravotní dokumentaci a po odborném posouzení rozhodnout, že je namístě jednat bez jeho přítomnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru nemůže obstát, ani opřel-li své rozhodnutí o konzultaci s lékařem, neboť v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, jaké otázky byly lékaři položeny a jak zněly odpovědi. Uzavřel, že není zjevné, zda byla skutečně nemožnost obviněného účastnit se jednání řádně přezkoumána a zda se nejednalo pouze o snahu rychle ve věci rozhodnout.

6. Dále měl obviněný za to, že věc nebyla řádně posouzena, když ze všech důkazů vyplynulo, že převzal finanční hotovost od poškozeného s tím, že mu na základě smlouvy o dílo opraví střechu. Z výslechu svědků R. K. a R. D., kteří měli spolupracovat na díle, z daňového dokladu i z neprovedeného výslechu svědka S. S. má dovolatel za prokázané, že objednával materiál na provedení díla. Za zavádějící považoval argumentaci soudu, že se nijak nesnažil poškozeného po svém nástupu výkonu trestu kontaktovat, když nebyl proveden jediný důkaz, který by vyvracel tvrzení obviněného, že mu nebyl umožněn kontakt se svým právním zástupcem v začátku výkonu trestu. Podle jeho názoru nelze prokazovat, že volat nemohl, proto by soud měl prokázat, že volat mohl, což však neučinil. Dovolatel se proto domníval, že byl odsouzen nikoliv na základě provedeného dokazování, ale na základě rejstříku trestů. V řízení před soudem prvního stupně prakticky nebyly provedeny žádné relevantní důkazy, které by svědčily o jeho vině, respektive o skutečnosti, že skutek, který je mu kladen za vinu, je trestným činem.

7. Dovolatel bez bližšího upřesnění navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu a věc vrátil zpět k novému rozhodnutí.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně zdůraznil, že těžiště dokazování se nachází v hlavním líčení, proto jsou podmínky konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného podstatně méně striktní než v případě hlavního líčení. Konstatoval, že s ohledem na ústavně garantované právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti by mohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplněn též v případě, že veřejné zasedání o odvolání bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného, ačkoli obviněný výslovně projevil nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a požádal o jeho odročení, přičemž současně svoji neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluvil akceptovatelnými důvody, které mu objektivně bránily se veřejného zasedání zúčastnit. Měl však za to, že v projednávané věci nedošlo ze strany obviněného k řádné omluvě, když obviněný soudu nedoložil, že jeho zdravotní potíže, jimiž se omlouval, jsou takového charakteru, že mu objektivně brání se k jednání soudu dostavit, a to ani přes výzvu odvolacího soudu.

9. Podle názoru státního zástupce není povinností odvolacího soudu, aby z vlastní iniciativy konal šetření ohledně zdravotního stavu obviněného. Odvolací soud přesto u ošetřujícího lékaře obviněného ověřil, že zdravotní stav obviněného není překážkou jeho účasti u veřejného zasedání. Podle státního zástupce tak nebylo povinností soudu akceptovat nedostatečnou omluvu obviněného a veřejné zasedání odročit, a nedošlo tak k porušení žádného konkrétního ustanovení trestního řádu upravujícího přítomnost obviněného u veřejného zasedání a nedošlo ani k porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jehož součástí je právo obviněného, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti.

10. Po připomenutí, kdy lze uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce zdůraznil, že obviněný ve svém dovolání neodkazoval na žádnou z kategorií, které zákon pro jeho uplatnění vymezuje. Konstatoval, že mimo obecných tvrzení, podle kterých nebyly o jeho vině provedeny žádné důkazy, dovolatel provedl toliko vlastní hodnocení důkazů a na jeho podkladě předložil vlastní skutkové tvrzení, podle kterých finanční částku od poškozeného převzal jako zálohu na provedení opravy střechy. Kromě toho vedl polemiku o důvodech, pro které nekontaktoval poškozeného po svém nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Tyto námitky se však ani netýkají rozhodných skutečností, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

11. Státní zástupce připomněl, že podstata podvodného jednání dovolatele spočívala v tom, že vylákal od poškozeného finanční částku v době, kdy se fakticky vyhýbal výkonu několikaměsíčního trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci; k nástupu trestu byl poprvé vyzván již 6. 1. 2022 a naposledy dne 21. 3. 2022, tj. dva dny před tím, než učinil poškozenému nabídku dodávky materiálu. Obviněný tedy převzal peníze za situace, kdy musel být přinejmenším srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že opravu střechy ani dodávku materiálu neprovede. Na tom by nic nemohla změnit ani skutečnost, že by před dodáním do výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému došlo dne 31. 3. 2022 (viz bod 13. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), dovolatel vyvíjel nějaké aktivity k realizaci opravy střechy. Hodnotící úvahy nalézacího soudu jsou tedy logické a nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ohledně svědků, na které dovolatel odkazoval, státní zástupce poznamenal, že vypovídali ke své spolupráci s obviněným vágně a neurčitě. U dokladu o údajném nákupu materiálu od polského dodavatele dne 24. 3. 2022 pak sám dovolatel připustil, že byl opatřen dodatečně, a navíc byl tento doklad opatřen dubiosním razítkem údajného dodavatele (body 28., 37. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Státní zástupce pak rovněž zdůraznil, že k tomu, jak si představoval splnění svých závazků v případě nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, se dovolatel nevyjádřil ani náznakem.

12. Skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu se netýká ani polemika dovolatele o tom, zda měl možnost kontaktovat z výkonu trestu odnětí svobody svého právního zástupce. Tvrzení dovolatele nicméně byla v původním řízení vyvrácena (bod 17. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Netýká se jich ani důkaz výslechem svědka S. S., který se měl vyjádřit k okolnostem údajného nákupu materiálu obviněným. Státní zástupce uzavřel, že důkazní řízení proto netrpí ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech, na čemž ničeho nemění ani ne zcela přiléhavé odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu pod bodem 35. odůvodnění. Dodal, že dovolatel k osobě tohoto navrhovaného svědka v průběhu původního řízení neuvedl žádné bližší údaje, které by umožňovaly jeho předvolání nebo provedení jeho výslechu cestou právní pomoci, popř. ověření, zda svědek vůbec existuje. Za zmatečné pak považoval, že dovolatel z tohoto neprovedeného důkazu vyvozoval vlastní skutková zjištění. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného, které lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, jsou tak zjevně neopodstatněné.

13. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.

16. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce uvedeného znění je zřejmé, že se jedná o situaci, kdy bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je především zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru.

17. Obviněný vytkl, že odvolací soud veřejné zasedání o odvolání konal v jeho nepřítomnosti, ačkoli se řádně omluvil, když veřejného zasedání se nemohl účastnit ze zdravotních důvodů, které doložil pracovní neschopností vystavenou lékařem. Pokud měl soud pochybnosti o jeho schopnosti účastnit se jednání, měl si podle dovolatele vyžádat jeho zdravotní dokumentaci.

18. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci ani v tomto stadiu řízení nešlo, proto bylo možné – při splnění dalších předpokladů – veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.

19. Obecně však i pro veřejné zasedání také platí, že je lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. V tomto ustanovení je tedy zakotvena povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. S ohledem na ústavní právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti, přičemž svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání účasti ve veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016, aj.).

20. V daných souvislostech není od věci připomenout sled významných procesních úkonů následujících po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Opis rozsudku soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 4. 9. 2023 (č. l. 240) a dne 11. 9. 2023 jej obviněný napadl odvoláním (č. l. 241, 242), jež doplnil dne 18. 9. 2023 (č. l. 243–245). Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem, coby odvolacímu soudu, k rozhodnutí o odvolání dne 25. 9. 2023 a veřejné zasedání bylo nařízeno na den 16.

11. 2023, o čemž byl obviněný vyrozuměn vzorem č. 14 tr. ř. sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení, který byl obviněnému doručen v souladu s § 64 odst. 4 tr. ř. dne 2. 11. 2023 (jako poslední den lhůty pro vyzvednutí písemnosti po jejím uložení), a tedy včas (č. l. 258, 259). Dne 16. 11. 2023, v den konání veřejného zasedání o odvolání, zaslal obhájce obviněného Mgr.

Jaroslav Kazbunda odvolacímu soudu žádost o odročení jednání, když byl téhož dne informován přítelkyní obviněného, že tento byl téhož dne po automobilové nehodě hospitalizován a nemůže se účastnit soudního jednání, kterého se však účastnit osobně chtěl a s jednáním bez jeho přítomnosti nesouhlasil (č. l. 285). Nařízené veřejné zasedání bylo k žádosti obviněného odročeno na 14. 12. 2023 (protokol o veřejném zasedání na č. l. 287). O tom byl obviněný opět vyrozuměn vzorem č. 14 tr. ř., který mu byl doručen dne 28.

11. 2023 (č. l. 288, 289). Dne 11. 12. 2023, tedy pouhé 3 dny před konáním veřejného zasedání, zaslal obviněný odvolacímu soudu žádost o další odročení jednání, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, který se po dopravní nehodě nezlepšil a stále neumožňuje účast na jednání (č. l. 300). Jelikož podání nedokládalo, že by žádost obviněného byla důvodná, kontaktoval soud obviněného s cílem doložení důvodnosti jeho omluvy, obviněný však hovor nepřijal, proto soudkyně kontaktovala obhájce obviněného Mgr.

Jaroslava Kazbundu, kterému byla sdělena potřeba doložení lékařského potvrzení, že obviněný není schopen účasti při veřejném zasedání, když v opačném případě z důvodu nedůvodnosti žádosti bude jednání konáno (viz úřední záznam na č. l. 299). Dne 13. 12. 2023 obviněný zaslal doplnění omluvy a žádosti o odročení jednání, v němž konstatoval, že se ve svém zdravotním stavu nemůže účastnit jednání ani se k němu dostavit, neboť po dopravní nehodě trpí dezorientací, zhoršením vnímání prostoru a hučením v uších.

Je v péči lékaře F., který jej vyslal na odborná vyšetření, která však ještě neproběhla, proto o nich nelze doložit lékařskou zprávu. Lékaře však informoval o tom, že pro účely soudního řízení může předat veškeré informace o jeho zdravotním stavu (č. l. 303). K tomu přiložil záznamy z ambulantního vyšetření ze dne 16. 11. 2023 a poukazy na vyšetření (č. l. 304–308). Ve veřejném zasedání o odvolání obviněného dne 14. 12.

2023 soud konstatoval žádost obviněného o odročení jednání a nepřítomnost obhájce obviněného bez omluvy, načež byl učiněn neúspěšný pokus obhájce telefonicky kontaktovat, následně byl telefonicky kontaktován obviněný sám s dotazem, z jakého důvodu není u veřejného zasedání a proč nedoložil důvodnost omluvy, načež obviněný uvedl, že je doma v pracovní neschopnosti (čemuž soud s ohledem na ruch jedoucích vozů a další zvuky v pozadí neuvěřil) a důvodnost měl doložit jeho obhájce. Předsedkyně senátu proto obratem telefonicky kontaktovala ošetřujícího lékaře obviněného, na kterého obviněný uvedl kontakt. Tento předsedkyni senátu sdělil, že obviněný je sice v pracovní neschopnosti, avšak jeho zdravotní stav umožňuje jeho účast na jednání u soudu. Předsedkyně senátu proto vyhlásila usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 309), jak obhájci obviněného předsedkyně senátu avizovala v telefonátu ze dne 13. 12. 2023 (č. l. 299).

21. Odvolací soud odůvodnil toto své rozhodnutí tím, že obviněný sice byl ke dni veřejného zasedání v tzv. pracovní neschopnosti, tato skutečnost však sama o sobě bez dalšího neznamená, že by nebyl schopen se veřejného zasedání účastnit, na což byl i prostřednictvím obhájce upozorněn, přičemž byl i vyzván k doložení důvodnosti jeho žádosti, což se však nestalo. Jeho žádost byla proto soudem vyhodnocena jako nedůvodná a řádně nedoložená, a to za situace, kdy bylo u ošetřujícího lékaře obviněného ověřeno, že zdravotní stav nečiní pro jeho účast ve veřejném zasedání překážku (viz bod 5. odůvodnění rozsudku).

22. Na základě uvedeného lze konstatovat, že předpoklady pro konání veřejného zasedání podle příslušných ustanovení trestního řádu (§ 233 a násl. tr. ř.) splněny byly (obviněný ani nezpochybnil, že byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn včas a řádně). Odvolací soud obviněného o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal najevo, že účast obviněného ve veřejném zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

23. S ohledem na uvedené lze bez výhrad akceptovat rozhodnutí odvolacího soudu, který nepovažoval omluvu obviněného za dostačující a přistoupil ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Obviněnému bylo umožněno, aby svá práva ve veřejném zasedání (jakož i předtím v hlavním líčení) mohl realizovat, nevyužil-li této možnosti, nelze za to činit odpovědným soud. Konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Odvolací soud podrobně vyložil, jakými úvahami byl veden, když neakceptoval žádost obviněného o odročení veřejného zasedání o odvolání, jeho rozhodnutí tak nelze vnímat jako závěr neuvážlivý.

24. V této souvislosti je vhodné poukázat i na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 609/22, jakož i ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 720/23, v nichž Ústavní soud zaujal názor, že o tom, zda je obviněný schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud a lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Ústavní soud zde souhlasil s tím, že obecné potvrzení o pracovní neschopnosti jako důvodná omluva samo o sobě nesvědčí; podstatný je charakter onemocnění a způsob jeho léčby, druh a rozsah zdravotních omezení, případně zdravotní rizika, která by z účasti na jednání mohla plynout.

25. Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud svědomitě posuzoval schopnost obviněného účastnit se veřejného zasedání, důvodnost jeho žádosti o odročení veřejného zasedání a jeho závěr je opodstatněný. Správně uvážil nekonkrétnost pracovní neschopnosti obviněného, jakož i konstatování lékaře ošetřujícího obviněného, že zdravotní stav obviněnému v účasti na veřejném zasedání nebrání. Obviněný soudu nepředložil žádné relevantní sdělení, žádnou konkrétní lékařskou zprávu, předloženy byly pouze zprávy týkajících se ambulantního ošetření ze dne 16. 11. 2023 (tj. v podstatě měsíc před konáním veřejného zasedání) a poukazy na vyšetření, která dosud neproběhla, z nichž tedy také nic významného týkajícího se zdravotního stavu obviněného aktuálního v době konání veřejného zasedání nevyplynulo. Jen těžko lze přisvědčit názoru dovolatele, že odvolací soud jednal toliko v zájmu rychle rozhodnout, a naznačil, že nelze ověřit, co bylo předsedkyni senátu ošetřujícím lékařem přesně sděleno a na co konkrétně se jej ptala. Předsedkyně senátu odvolacího soudu si dala pečlivě záležet na tom, aby i přes urgentní žádost obviněného o odročení jednání pouhé tři dny předem ověřila důvodnost žádosti obviněného. Telefonicky kontaktovala jak obviněného (bez úspěchu), tak i jeho obhájce, s nímž hovořila a zdůraznila mu potřebu doložení zdravotního stavu obviněného s tím, že v opačném případě bude veřejné zasedání konáno, stejně se pokusila oba telefonicky kontaktovat při jejich nedostavení se k veřejnému zasedání (obviněného úspěšně kontaktovala), načež iniciativně kontaktovala i ošetřujícího lékaře obviněného. Je evidentní, že předsedkyně senátu odvolacího soudu udělala vše, co bylo v jejích silách, aby skutečně prověřila důvodnost žádosti obviněného, a to přesto, že je na obviněném, aby svou žádost řádně podložil.

26. Odvolací soud tak nepochybil, když žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání nevyhověl. Třebaže bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, nutno konstatovat, že nejde o takové porušení práv obviněného, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Řízení posuzované jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu. V daném ohledu nelze opomenout ani skutečnost, že ačkoliv se obviněný nezúčastnil jednání před soudem odvolacím, účastnil se jednání před soudem prvního stupně, a bylo mu tak reálně umožněno, aby se mohl vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je založena obžaloba (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy.

Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze s jistou dávkou benevolence podřadit námitky dovolatele, jimiž poukazoval na (zjevný) rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.

28. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího (zejména str. 7–8, bod 37. rozsudku soudu prvního stupně, str. 3–6, body 11.–19.

rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil ve svém dovolání, jsou opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, s nimiž se postupně soud prvního stupně a soud odvolací v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly.

K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.

12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).

29. Dovolatel měl za to, že z provedených důkazů vyplynulo, že převzal finanční hotovost od poškozeného, aby mu na základě smlouvy o dílo opravil střechu. Tento jeho záměr, dokládaný tím, že objednával materiál na provedení díla, měl vyplynout z daňového dokladu, výslechu svědků R. K. a R. D. i z neprovedeného výslechu svědka S. S. Z (velice kusé) argumentace dovolatele je zjevné, že tento od počátku řízení opakuje stejnou obhajobu, a přitom nikterak nereflektuje výsledky soudy provedené dokazování a způsob, jakým se soudy nižších stupňů s touto jeho argumentací vypořádaly.

Pouze ve stručnosti lze tedy znovu připomenout, že skutková zjištění, k nimž dospěl nalézací soud a jež popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině, vyplývají z provedeného dokazování, nikoliv toliko z opisu rejstříku trestů, jak argumentoval dovolatel. Podstata jeho podvodného jednání spočívala v tom, že vylákal od poškozeného finanční částku v době, kdy se fakticky vyhýbal výkonu několikaměsíčního trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci; k nástupu trestu byl poprvé vyzván již 6. 1.

2022 a naposledy dne 21. 3. 2022, tj. dva dny před tím, než učinil poškozenému nabídku dodávky materiálu. Povinnost k nástupu do výkonu trestu nemohlo nijak ovlivnit ani podání návrhu na povolení obnovy řízení, když tento žádné účinky v podobě odkladu výkonu trestu nepřináší. Už jen z této skutečnosti je zjevné, že obviněný věděl, že je povinen bezodkladně nastoupit trest, a pokud tak neučiní dobrovolně, bude k tomu donucen. V době převzetí zálohy od poškozeného dne 23. 3. 2022 musel být tedy nejméně srozuměn s tím, že svůj závazek (zhotovení zakázky do 11.

4. 2022) nebude schopen splnit, přesto poškozeného uvedl v omyl ohledně toho, že tak učiní.

30. Obhajobu obviněného nepotvrzují ani výpovědi svědků R. K. (bratrance obviněného) a R. D. (kamaráda obviněného), na které dovolatel v tomto směru poukazoval. Jejich výpovědi byly soudy shledány neurčitými a nevěrohodnými pro jejich vztah k obviněnému i s ohledem na skutečnost, že tito neměli žádné informace k zakázce poškozeného, objednávání materiálu, nevěděli ani o tom, že má obviněný nastupovat do výkonu trestu. Ve svých výpovědích navíc toliko potvrdili, že obviněnému odsouhlasili práci na střeše, svědek R.

K. zmiňoval, že kdyby se začalo s pracemi 1. 5. 2022 (což je navíc až po sjednaném termínu s poškozeným), mohlo by být vše do konce měsíce hotové, což je však zcela v rozporu s vědomím obviněného, že v této době bude ve výkonu trestu odnětí svobody a rozhodně nebude moci žádné práce a dodávky materiálu realizovat. Ostatně ani sám obviněný neuvedl, jak by splnění svých závazků v případě nástupu do výkonu trestu odnětí svobody uskutečnil. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani potvrzení o zaplacení materiálu v hodnotě 150 000 Kč, získané za nepřehledných, netransparentních okolností zmiňovaných soudem prvního stupně (srov. body 26., 28., 37.

odůvodnění rozsudku). Z provedeného dokazování lze naopak logicky a bez jakýchkoli pochybností dospět k závěru, že obviněný byl od počátku nejméně srozuměn s tím, že závazku nedostojí, protože bude ve výkonu trestu, přesto finanční hotovost od poškozeného převzal, aby s ní mohl naložit v rozporu s dohodnutým účelem, tedy nikoliv na dodržení závazku, k němuž se zavázal vůči poškozenému. Za daných okolností nelze soudu prvního stupně vytýkat nesprávnost závěru o nadbytečnosti výslechu svědka S. S., zástupce polského dodavatele materiálu (viz bod 35.

odůvodnění nalézacího soudu). Zamítnutí návrhu na provedení tohoto důkazu bylo učiněno zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/0, aj.), vymezující důvody, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu obviněného. Je zjevné, že výpověď tohoto svědka by ani nemohla ničeho změnit na výše učiněných závěrech, svědek by se mohl vyjádřit maximálně k okolnostem objednávky materiálu – předmětu, množství, ceně, datu – avšak nikoliv k záměru, s jakým ho obviněný objednával, komu měl v úmyslu jej dodat apod. Nadto, jak výstižně poznamenal i státní zástupce, obviněný k osobě svědka neuvedl žádné bližší údaje, které by umožňovaly jeho identifikaci, předvolání nebo provedení jeho výslechu cestou právní pomoci.

31. Pokud dovolatel dále nesouhlasil se závěrem soudu, že se po svém nástupu do výkonu trestu nesnažil poškozeného kontaktovat, když podle jeho názoru nebyl proveden žádný důkaz o tom, že jej kontaktovat mohl, pak je nutno znovu konstatovat, že dovolatel zcela opomíjí důkazy provedené soudy nižších stupňů. Odvolací soud tuto námitku sám prověřoval a ze zprávy ředitele Vazební věznice Litoměřice zjistil, že obviněný měl ode dne 5. 4. 2022 zřízen telefonní účet, kde měl schválené kontakty na rodiče a družku, a ode dne 8. 4. 2022, kdy o to požádal, i na dceru a obhájce, přičemž v průběhu výkonu trestu odnětí svobody mu nebylo v realizaci hovorů bráněno (viz zpráva ředitele vazební věznice na č. l. 272). Je tedy zjevné, že obviněný měl možnost poškozeného, zejména prostřednictvím své rodiny, dcery či obhájce kontaktovat. Nadto nelze pominout, že tato skutečnost ani není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku rozhodná, ale toliko dokresluje celé jednání obviněného.

32. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují obviněného z jeho spáchání (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

33. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2024

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu