8 Tdo 684/2022-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Věry Kůrkové ve
věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY, trvale bytem
XY, zastoupené opatrovníkem Mgr. Martinem Bugajem, advokátem se sídlem Bruntál,
Komenského 12/1, vedené u Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, pod sp.
zn. 4 Rod 4/2021, o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 13 Rodo
5/2021, takto:
I. Dovolání opatrovníka dítěte mladšího patnácti let AAAAA se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní státní zastupitelství v Bruntále podalo dne 20. 1. 2021 pod
sp. zn. ZC 103/2021 Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu pro mládež (dále
„soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) podle § 90 odst. 1 z. s. m. návrh na
uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let AAAAA, nar. XY (dále „AAAAA“),
pro čin jinak trestný porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr.
zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku s dalšími dvěma
nezletilými osobami.
2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření je čin jinak trestný, jehož
se dopustila AAAAA, jíž v době činu nebylo patnáct let, tím, že dne 6. 10. 2020
v době od 09.00 hodin do 17.00 hodin, v Bruntále, na ulici XY č. p. XY, vlezla
spolu s nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, přes neuzavřené a nezajištěné
sklepní okno o rozměru 62 x 38 cm do sklepní kóje příslušné k bytu poškozené M.
B., přičemž další nezletilá CCCCC, nar. XY, zůstala v okně, odkud jim svítila
baterkou na mobilním telefonu a osvětlovala tak prostor sklepa, aby se tam
mohly pohybovat, kde odcizily ve dvou malých kbelících 10 l borůvek, které jim
pomáhala nezletilá CCCCC vytahovat přes okno, a následně ve sklepní kóji
zničily dalších 70 l borůvek, které tam pošlapaly a rozházely, a poté ze
sklepní kóje oknem vylezly ven, čímž poškozené M. B. způsobily škodu ve výši
9.600 Kč.
3. Okresní soud o tomto návrhu po projednání věci rozhodl usnesením ze
dne 27. 4. 2021, sp. zn. 4 Rod 4/2021 tak, že upustil podle § 93 odst. 10 z. s.
m. od uložení opatření nezletilé AAAAA, neboť dospěl k závěru, že již samotné
projednání věci postačuje k dosažení účelu zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví
ve věcech mládeže. Rozhodl též o nákladech řízení.
4. Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací
soud“ nebo „krajský soud“) usnesením ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 13 Rodo
5/2021, potvrdil usnesení okresního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
II. Z obsahu dovolání
5. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal opatrovník nezletilé
AAAAA dovolání, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
procesního a hmotného práva, při kterém se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že AAAAA jednala
jako spolupachatelka a že jednala úmyslně ve smyslu skutkové podstaty činu
jinak trestného porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku.
Úvahu soudů o tom, že se ke spáchání činu doznala a svého jednání litovala,
pokládal v rozporu s tím, že šlo o žačku čtvrté třídy, která ani neví, kolik je
měsíců v roce. Kriminalizaci jí za vinu kladeného jednání označil za škodlivou
pro její další vývoj, neboť je zřejmé, že nechápala ani smysl soudního řízení.
6. Z uvedených důvodů okresní soud neměl návrh státního zástupce
projednat a rozhodnout ve věci samé, ale měl řízení zastavit buď podle § 104 o.
s. ř. nebo ve smyslu názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008. Vyhodnotil-li soud, že když AAAAA popsané
jednání doznala, byla prokázána její subjektivní stránka a dopustila se činu
jinak trestného porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku,
nebral na vědomí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo
927/2010, podle něhož v rámci postupu před zahájením trestního stíhání lze
provádět úkony trestního řízení jen za podmínek stanovených v § 158 tr. ř.,
přičemž zahájit úkony trestního řízení je možné pouze k objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin nebo
provinění, nikoliv čin jinak trestný (§ 158 odst. 3 tr. ř.). Je-li dáno důvodné
podezření konkrétního trestně neodpovědného dítěte ze spáchání činu jinak
trestného, lze opatřovat a zajišťovat důkazy významné pro rozhodnutí ve věci,
avšak jen v právním rámci daném hlavou třetí zákona o soudnictví ve věcech
mládeže, občanským soudním řádem a zákonem o státním zastupitelství. Podle
těchto předpisů se přitom dokazování provádí až v jednání nařízeném soudem po
zahájení řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb. Toto řízení – na
rozdíl od trestního řízení – probíhá výlučně před soudem, a není v něm možné
použít důkazy, které byly opatřeny nezákonně, tj. v tomto případě úkony
trestního řízení bez podmínek stanovených v § 158 tr. ř.
7. Dovolatel poukázal i na to, že rozhodnutí o naplnění subjektivní
stránky AAAAA postrádají ve vztahu k jejímu doznání individuální posouzení,
neboť procesně nepoužitelně uvedla, že do sklepa poškozené M. B. vlezla na
popud kamarádky nezletilé BBBBB, která stejně jako nezletilá CCCCC nebyla
projednána spolu s ní. Není zřejmé, zda o vině údajných spolupachatelek bylo
rozhodnuto, a proto je vyloučeno, aby šlo o spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Nebylo totiž prokázáno, že se i tyto nezletilé nějakého jednání
dopustily. Není proto možné, aby byla AAAAA uznána vinnou jako spolupachatelka
s dalšími osobami, s nimiž mělo k předmětnému jednání dojít společným jednáním.
Uvedené závěry jsou v přímém rozporu s názory vyslovenými v rozhodnutích
Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 7 Tz 150/2001, ze dne 15. 3. 2018,
sp. zn. 7 Tdo 294/2018, ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1042/2011 a dalších.
Z těchto rozsudků plyne, že předpokladem pro vyvození znaku kvalifikované
skutkové podstaty „nejméně se dvěma osobami“ je třeba, aby šlo o spolupachatele
nebo účastníky. Pokud však soud věci dalších dvou nezletilých zřejmě projednává
samostatně, vyloučil tím možnost posoudit věc jako spáchanou ve
spolupachatelství. Jestliže odpadne podklad pro závěr, že se pachatel či
pachatelé dopustili trestného činu „nejméně se dvěma osobami“ v případě, že
dojde ke zproštění spoluobviněných viny podle § 226 písm. c) tr. ř., je tím
spíše vyloučeno vyvodit trestní odpovědnost pro tuto kvalifikovanou skutkovou
podstatu v případě, kdy k uložení opatření dalším dvěma nezletilým dívkám
zřejmě vůbec nedošlo (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 7.
2001, sp. zn. 7 Tz 150/2001).
8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v
Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 13 Rodo 5/2021, zrušil a
věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání zaslán k
vyjádření, tak do konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem neučinilo.
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) ve věcech dětí
mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje podle předpisů upravujících
občanské soudní řízení, nestanoví-li zákon o soudnictví ve věcech mládeže jinak
(§ 96 z. s. m.).
11. V posuzované věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno v
zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou, neboť je podal
opatrovník ustanovený podle § 91 odst. 2 z. s. m. jako zástupce dítěte mladšího
patnácti let, jež je účastníkem řízení (viz rozhodnutí č. 49/2014 Sb. rozh.
tr.). K přípustnosti dovolání zjistil, že směřuje proti pravomocnému rozhodnutí
odvolacího soudu (podle § 236 o. s. ř.) a bylo podáno ve věci, ve které podání
dovolání není vyloučeno podle § 238 odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 o. s. ř.
12. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že dovolání je
přípustné, protože odpovídá kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř., podle něhož,
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak. Dovolatel v něm vytýká, že „se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, poukazuje na skutečnosti
týkající se spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku v řízení podle hlavy
třetí zákona č. 218/2003 Sb. u dětí mladších patnácti let s tím, že tato otázka
dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a její vyřešení
zároveň souvisí se správností právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovoláním napadané rozhodnutí přezkoumal podle § 242 odst.
1 o. s. ř. Svůj přezkum omezil na důvody uplatněné v dovolání, avšak přihlédl
též k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když
nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
IV. K důvodům dovolání
13. Těžištěm dovolání je námitka, že soudy v souladu s dosavadní
rozhodovací praxí nevěnovaly pozornost závěru o zavinění i spolupachatelství,
které jsou v souzené věci vztaženy k činu jinak trestnému porušování domovní
svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Je rovněž vytýkáno, že soudy právní
závěry učinily na podkladě důkazů zajištěných v řízení před podáním návrhu na
uložení opatření, které byly opatřeny postupem podle § 158 odst. 3 tr. ř.,
jakož i to, že dostatečně nezohlednily a nezvážily schopnosti AAAAA chápat
smysl řízení vedeného o činu jinak trestném a nezvolily postup podle § 104 o.
s. ř.
14. Nejvyšší soud se neztotožnil s výhradou dovolatele, že soudy
nezvažovaly schopnost AAAAA chápat smysl posuzovaného řízení, neboť pro takové
závěry v opatřených důkazech objektivně nic nesvědčí. Posoudí-li se
skutečnosti, které byly objasněny, vyplývá z nich, že smysl řízení, které proti
ní bylo vedeno, chápala, jeho smysl si uvědomovala a byla srozuměna se všemi
jeho aspekty. O tom svědčí jak její výpověď, tak i chování v řízení před
soudem, kde byla jako účastník řízení vyslechnuta, a stejný závěr lze učinit i
z obsahu zpráv zajištěných k její osobě. Pro úplnost je možné připomenout, že
před soudem prvního stupně plně v souladu s podstatou vedeného řízení AAAAA
uvedla „Jsem tady proto, že jsme ukradly borůvky,…nevím, proč jsem tady, jenom
mamka mi řekla, že půjdu na soud. Není normální jít oknem do domu…Řekli mi, co
jsem udělala špatně. Rodiče taky nechodí oknem do cizích domů. Nevím, co bych
udělala, kdyby vlezl někdo k nám do sklepa. Řekla bych jim, že je to špatná
věc…“ (viz protokol o jednání ze dne 27. 4. 2021 na č. l. 55). Je zjevné, že si
uvědomovala, že je před soudem, že udělala špatnou věc, i to, co na jejím
jednání bylo nesprávné. K její osobě bylo zjištěno, že jde o dívku, která podle
sdělení třídní učitelky navštěvovala čtvrtou třídu základní školy, kde v
kolektivu byla oblíbená, milá, snaživá, měla velmi dobrý prospěch (č. l. 29,
50). Ze zprávy OSPOD při Městském úřadu v Bruntále se podává, že při rozhovoru,
který s ní byl uskutečněn, byla vedena ke změně svého chování, k prevenci
protiprávního jednání a k přijetí odpovědnosti za své činy, včetně důsledků,
přičemž jí bylo zároveň vysvětleno, jak bude probíhat další řízení. Byla si
vědoma, v čem její protiprávní jednání konkrétně spočívalo. Vede řádný život,
od inkriminovaného dne k ní nejsou žádné negativní informace (č. l. 43). Z
uvedeného plyne, že jde o dívku dostatečně rozumově vyspělou chápající
konkrétní souvislosti i důvody a smysl řízení, jenž jí byl navíc vysvětlen. Ze
všech uvedených skutečností nic nesvědčí o tom, že by nemohla být jako dítě
mladší patnácti let ve smyslu § 92 odst. 1 z. s. m. účastníkem řízení podle
hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb. Nutno podotknout, že všechny tyto
skutečnosti vyplynuly z obsahu projednávané věci, a byly účastníky tohoto
řízení akceptovány.
15. K požadavku na postup podle § 104 o. s. ř. je třeba zdůraznit, že
pro něj nejsou v této věci dány zákonné předpoklady. Podle § 104 odst. 1 o. s.
ř. soud řízení zastaví tehdy, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který
nelze odstranit. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné
řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení
příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení
řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o
nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná
opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o
věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví,
pokud není dána. Dovolatel neuvedl žádný konkrétní důvod, který by spočíval v
důvodech, pro které by bylo možné řízení podle § 104 o. s. ř. zastavit.
Nejvyšší soud proto toliko konstatuje, že v posuzované věci byly objektivně
splněny všechny podmínky pro to, aby se v řízení ve věci dítěte mladšího
patnácti let AAAAA jednání konalo. Lze jen dodat, že AAAAA jako účastník řízení
coby dítě mladší patnácti let [§ 2 odst. 1 písm. b) z. s. m.] byla zastoupena
svými rodiči, o všech úkonech byla vyrozumívána jako druhý účastník řízení a
zákonný zástupce její matka M. H. a byl jí pro řízení před soudem pro mládež
ustanoven opatrovník podle 91 odst. 2 z. s. m. Věcná příslušnost byla v této
věci dána, protože rozhodoval soud pro mládež [§ 2 odst. 2 písm. d) z. s. m.].
Rozhodoval též místně příslušný soud. Místní příslušnost soudu pro mládež
vychází z ustanovení § 88 písm. c) o. s. ř. (§ 96 zákona o soudnictví ve věcech
mládeže). Toto ustanovení určuje místní příslušnost jen pro první úkon soudu.
Je-li místní příslušnost již určena, zůstává určený soud nadále příslušným, i
kdyby se změnily podmínky, které rozhodly o jeho příslušnosti (viz rozhodnutí
č. 13/2006 Sb. rozh. tr.). Ze všech uvedených zjištění Nejvyšší soud neshledal
nesplnění procesních podmínek, a proto bylo možné rozhodnout ve věci samé
(srov. § 103 o. s. ř.). Tím je rozhodnutí, že se AAAAA dopustila činu jinak
trestného, tj., že jednání, které spáchala, naplňuje všechny formální znaky
skutkové podstaty trestného činu podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, v jejím
případě činu jinak trestného, a je i činem společensky škodlivým (srov.
rozhodnutí č. 10/2009 Sb. rozh. tr.).
16. Námitka o nedostatcích v provedeném dokazování spočívající v tom, že
soud pro mládež v řízení o uložení opatření podle hlavy třetí zákona č.
218/2003 Sb. vycházel z podkladů zajištěných postupem podle § 158 odst. 3 tr.
ř., není důvodná, protože soud pro mládež v tomto směru postupoval v souladu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
17. Nejvyšší soud již v rozhodnutí č. 10/2009 Sb. rozh. tr. uvedl a v
návaznosti na to v odůvodnění usnesení ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 8 Tdo
927/2010, rozvedl, že soudní praxe se obdobnými otázkami zabývala. Lze
zopakovat, že podle § 90 z. s. m. dítěti mladšímu než patnáct let, které se
dopustilo činu jinak trestného, lze opatření uložit na návrh státního
zastupitelství, které je povinno návrh podat bezodkladně poté, jakmile se
dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která není pro
nedostatek věku trestně odpovědná. Trestní řízení, a tím se má na mysli nejenom
řízení podle trestního řádu, ale té i podle hlavy druhé, § 36 až § 88 z. s. m.
upravující řízení v trestních věcech mladistvých, se zde neuplatní, což je
zásada, která vyplývá ze samotné dikce ustanovení § 96 z. s. m. v praxi nečiní
potíže. Do doby, než je prověřeno důvodné podezření, že pachatelem šetřeného
činu je dítě mladší patnácti let, nebo než vyjde najevo, že mladistvý, jenž je
důvodně podezřelý z jeho spáchání, není trestně odpovědný, postupuje státní
zástupce a policejní orgány při provádění příslušných úkonů podle předpisů
upravujících trestní řízení, tedy podle trestního řádu. V rámci tohoto řízení
se však toliko shromažďují podklady. Nevede se trestní řízení, neboť to není
proti osobě s nedostatkem věku přípustné [§ 11 odst. 1 písm. d) tr. ř.].
Zajišťují se zde toliko podklady, jež může státní zastupitelství následně
uplatnit při podání návrhu na zahájení řízení podle § 90 odst. 1 z. s. m.
Účelem předprocesního řízení jako části trestního řízení je zjistit trestné
činy a odhalit jejich pachatele a provést další úkony, např., neodkladné a
neopakovatelné úkony nebo vyhledat nezbytné důkazy, na jejichž základě státní
zástupce posoudí, zda ve věci podá obžalobu, návrh na schválení dohody o vině a
trestu, nebo bude učiněno jiné rozhodnutí ve věci. Mezi ně mimo jiné patří i
zastavení řízení nebo odložení věci, a to i z důvodu, že jde o čin, který
spáchalo dítě mladší patnácti let, tudíž trestně neodpovědná osoba (srov. § 12
odst. 10 tr. ř.), ohledně níž je provádění úkonů trestního řízení a opatřování
důkazů proti ní v rozporu kromě shora uvedeného i s dalšími ustanoveními
různých navazujících právních předpisů, především s § 3 odst. 1, 5 odst. 1 a 2,
§ 89 odst. 1 a § 90 odst. 1 z. s. m., § 13 a 111 tr. zákoníku a § 1 odst. 1, §
2 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. d), § 158, § 159a odst. 1 a 2, § 159b, § 160
odst. 1 tr. ř. nebo článkem 39 Listiny.
18. Při postupu před zahájením trestního stíhání lze provádět úkony
trestního řízení jen za podmínek stanovených v § 158 tr. ř., avšak při
zjištění, že se objasňovaného činu dopustilo dítě mladší patnácti let, musí být
taková věc odložena a státní zastupitelství je povinno podat návrh na zahájení
řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb. (§ 90 odst. 1 z. s. m.). Pro
takový závěr založený na prověření všech ve věci se nabízejících skutečností,
musí odstranit pochybnosti zejména v tom ohledu, zda pachatelem je skutečně
dítě, jež je z tohoto činu podezřelé. Především za tímto účelem je nezbytné
vést šetření, při němž se postupuje podle § 158 odst. 1 tr. ř. Proto podle něj
policejní orgán na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů
jiných osob a orgánů, prověřuje podezření ze spáchání trestného činu, a činí
všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele. Uvedený
postup nevylučuje, aby za podmínek § 158 tr. ř. od dítěte mladšího patnácti
let, než se objasní, že ono je pachatelem prověřovaného činu, požadoval
vysvětlení podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř., které má povahu slyšení, a jeho
cílem je zajistit právo podezřelé osoby vyjádřit se k předmětnému podezření, a
tím vyloučit její účast na prověřovaném činu (srov. čl. 12 Úmluvy o právech
dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb.).
19. Když policejní orgán na základě takto zákonem stanoveného postupu v
rámci objasňování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,
zjistí, že ho spáchala osoba mladší než patnáct let [srov. § 11 odst. 1 písm.
d) TrŘ], postupuje dále již jen tak, že podle § 159a odst. 2 tr. ř., věc
odloží, čímž toto prověřování spadající do policejní kompetence a procesního
postupu podle trestního řádu končí. Veškerá další rozhodovací činnost přechází
na státního zástupce, a po podání návrhu na uložení opatření, soud pro mládež
(srov. Šámalová, M. Potřebuje dítě mladší patnácti let v řízení před podáním
návrhu podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže obhájce?
Trestněprávní revue, roč. 2015, seš. 2, s. 27 až 33).
20. Z uvedeného je zřejmé, že pokud podává státní zástupce návrh na
uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m., činí tak na podkladě policejního
spisu, který vzešel z uvedeného prověřování, neboť ten je podkladem pro závěry
o tom, že pachatelem posuzovaného a prověřovaného činu bylo dítě mladší
patnácti let (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 20210, sp. zn. 8 Tdo
927/2010). Řízení se na základě tohoto návrhu přesouvá na soud pro mládež,
který volí procesní prostředky nutné k tomu, aby mohl o věci rozhodnout.
Postupuje při tom podle § 117 a § 122 a násl. o. s. ř.
21. Posoudí-li se z těchto hledisek v posuzované věci způsob, jakým soud
pro mládež vedl dokazování a jaké důkazní prostředky za tím účelem provedl, je
třeba zdůraznit, že nic nebránilo tomu, aby jako listinný důkaz použil i
spisový materiál Policie České republiky, Krajského ředitelství
Moravskoslezského kraje, Územní odbor Bruntál, Oddělení obecné kriminality sp.
zn. KRPT-206462-34/TČ-2020-070110, zajištěný v průběhu předprocesního stadia
vyšetřování, v jehož rámci šlo o úkony, jejichž cílem bylo objasnit okolnosti
činu jinak trestného [viz usnesení ze dne 2. 12. 2020, sp. zn.
KRPT-206462-34/TČ-2020-070110, jímž trestní věci odložil (č. l. 35)]. K tomu je
třeba zdůraznit, že podle § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny
prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký
posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo
exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není
způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud. Pokud jde o předmětný spisový
materiál, jednalo se z hlediska § 134 o. s. ř. o listinu, protože jej vydal
policejní orgán v mezích své pravomoci. Soud jím provedl důkaz podle § 129
odst. 1 o. s. ř. tím, že tyto listiny nebo jejich část při jednání předseda
senátu přečetl nebo sdělil její obsah, případně předložil účastníkům k
nahlédnutí, je-li to postačující.
22. Nelze se proto ztotožnit s tvrzením dovolatele, že by soud
rozhodoval na podkladě důkazů opatřených nezákonným či procesně nesprávným
způsobem. Pokud poukázal na doznání nezletilé s tím, že nebylo individuálně
posouzeno, není možné této námitce přisvědčit. Z obsahu spisu vyplývá, že AAAAA
byla vyslechnuta před soudem prvního stupně dne 27. 4. 2021 (č. l. 55), kde
svůj čin i okolnosti jeho spáchání popsala způsobem obsahově odpovídajícím
tomu, co vypověděla dne 12. 11. 2020 před policejním orgánem při prověřování,
mimo jiné i to, že s myšlenkou vlézt do cizího sklepa oknem přišla její
kamarádka BBBBB, a že přítomna na místě činu byla i nezletilá CCCCC, která
hlídala venku a pomáhala jim kbelíky s borůvkami vytáhnout oknem ze sklepa ven.
Podrobnějšímu dokazování by sice nebránilo, aby byl proveden výslech i obou
dívek, které se na tomto činu podílely, ale to, že je soud nevyslýchal
(pochopitelně se zřetelem na jejich věk), nevede k tomu, že čin AAAAA nebyl
objasněn, protože okolnosti, za kterých byl spáchán a kým, vyplynuly nejen z
jejího doznání, ale i z dalších listinných důkazů, které soud provedl. Obsah
všech výpovědí byl zaznamenán v policejním spise. Vůči jeho obsahu účastníci
při jeho provádění nevznesly žádné námitky. Na tomto závěru nic nemění ani
okolnost, že nebylo zjištěno, v jaké fázi se nachází řízení proti nezletilým
CCCCC a BBBBB, které na činu AAAAA byly účastny, pokud je takové řízení vedeno.
23. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že v dovolání
vznesené výhrady proti procesnímu postupu soudů nejsou důvodné, neboť soudy se
při provádění důkazů a postupu neodchýlily od soudní praxe.
24. Dovolání bylo zaměřeno rovněž na námitky dotýkající se zavinění a
spolupachatelství, k nimž je nutné nejprve v obecné rovině uvést, že trestný
čin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten,
kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá. Objektem
tohoto trestného činu je domovní svoboda zaručená článkem 12 Listiny základních
práv a svobod. Chráněna je domovní svoboda (srov. rozhodnutí č. 16/1995 Sb.
rozh. tr.) jak vlastníka, tak uživatele domu, bytu nebo jiné prostory sloužící
k bydlení a příslušenství k nim náležející (obydlí). Zásahy do této svobody
jsou přípustné jen na základě zákona (viz např. § 40 zákona č. 273/2008 Sb., o
Policii České republiky, v platném znění). Ochrana domovní svobody podle § 178
tr. zákoníku se vztahuje i na sklepní kóje, zabezpečené petlicemi a visacími
zámky, popř. jiným uzamčením, které jsou příslušenstvím bytu (srov. rozhodnutí
č. 16/1993-II. Sb. rozh. tr.). Neoprávněným vniknutím do obydlí jiného je
nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné
vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, jakož i do
příslušenství k nim náležející, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného.
25. S ohledem na toto vymezení objektivní stránky činu, jenž je s
ohledem na dítě mladší patnácti let AAAAA označován jako čin jinak trestný,
nelze v posuzované věci, v níž jmenovaná vnikla do sklepní kóje příslušející k
bytu poškozené M. B., pochybovat o jejím naplnění, protože AAAAA neoprávněně
vnikla do obydlí jiného. Současně je třeba i k vytýkané subjektivní stránce
uvést, že ani ve vztahu k ní nevznikají pochybnosti, protože tato nezletilá
věděla o všech rozhodných skutečnostech a v souladu s nimi i vlastním záměrem
jednala.
26. U § 178 odst. 1 jde o úmyslný trestný čin, a proto se vyžaduje
zavinění alespoň v nepřímém úmyslu, o který jde podle § 15 odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. zákoníku, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je
způsobí, byl s tím srozuměn.
27. Nejvyšší soud připomíná, že posuzuje-li se čin jinak trestný, jehož
se mělo dopustit dítěte mladší patnácti let, je třeba při úvahách o subjektivní
stránce zvažovat všechny rozhodné skutečnosti z hledisek uvedených v § 15 a §
16 tr. zákoníku obdobně, jako je tomu u dospělých pachatelů, tedy zavinění jako
vnitřní psychický vztah pachatele ke skutečnostem zakládajícím trestný čin z
hlediska složky vědomostní (intelektuální) i volní. Je však nutné přihlížet k
povaze spáchaného činu jinak trestného a tomu, zda dítě mladší patnácti let
dosáhlo takové rozumové a mravní vyspělosti, aby bylo schopné rozpoznat jeho
protiprávnost. Podmínkou pro to, aby šlo o čin jinak trestný, je tedy
prokázání, že dítě mladší patnácti let jednalo zaviněně. Pro závěry o zavinění
má sice význam, že šlo o jednání dítěte mladšího patnácti let, avšak i přes
nízký věk je třeba pečlivě uvážit všechny rozhodné okolnosti, za kterých k
takovému škodlivému jednání došlo, a to z hledisek stanovených v příslušných
ustanoveních trestního zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8.
2022, sp. zn. 8 Tdo 514/2022).
28. Vhodné je poznamenat, že i u dítěte mladšího patnácti let jde u
zavinění jako vnitřního psychického vztahu pachatele o skutečnosti zakládající
čin jinak trestný z hlediska složky vědomostní (intelektuální) i volní. Složka
intelektuální zahrnuje jak vnímání, tak i představu určitých okolností, může
být v podstatě odstupňována tak, že subjekt o určitých okolnostech ví jistě,
případně si určité okolnosti představuje jako možné anebo určité okolnosti
nezná, neví o nich. Složka volní může být též odstupňována a vyjadřuje
pachatelův kladný vztah k takovým okolnostem, které si logicky musí
představovat alespoň jako možné, přičemž subjekt může některé okolnosti chtít,
případně může být s určitými okolnostmi srozuměn, anebo na druhou stranu určité
okolnosti nechce, není s nimi ani srozuměn, nemá k nim kladný volní vztah
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 97/2018, či
ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 Tdo 512/2018). U dětí mladších patnácti let je
třeba se v každém jednotlivém případě zabývat tím, zda jde o jednání, které
dítě z hlediska jeho dosavadních zkušeností, rozhledu, vědomostí a znalostí,
způsobu života, jeho zájmů a prostředí, v němž se pohybuje, je schopno chápat a
vnímat v jeho reálných souvislostech, zejména pokud jde o význam a smysl znaků
skutkové podstaty, jež představuje posuzovaný čin jinak trestný. Kromě toho
však i zde platí, že zavinění vyjadřuje aktivní volní vztah dítěte mladšího
patnácti let ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je
míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. jeho chováním, logicky však opět se
zřetelem na jeho rozumové a mravní schopnosti.
29. Posoudí-li se skutečnosti, jež byly v projednávané věci zjištěny, je
zjevné, že zavinění AAAAA bylo dostatečně objasněno (viz rozhodnutí č. 42/2018
Sb. rozh. tr.). Soudy nepochybily, jestliže shledaly, že jednala úmyslně, byť
konkrétní formu úmyslu ve svých rozhodnutích nevyjádřily, a proto lze pro
úplnost k této právní otázce dodat, že všechny okolnosti nasvědčují tomu, že
věděla, že sklepní kóje, do které vniká, patří jiné osobě, a věděla, že takové
chování není správné, a byla též s těmito skutečnostmi srozuměna. Její zavinění
proto koresponduje se zákonnými podmínkami nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. V souzené věci má pro srozumění s následky činu
jinak trestného význam povaha zkoumaného činu, která není založena na složitých
podmínkách, a rozhodně nejde o sofistikované jednání, pro něž by bylo třeba
určitých znalostí a zkušeností, ale šlo o čin, který je nesprávný i z hlediska
zásad obecné morálky dětem vštěpovaných již od útlého věku s tím, že nelze
poškozovat, odcizovat apod. věci, které patří jinému. Je vhodné připomenout
výpověď AAAAA učiněnou před soudem, v níž sdělila, že věděla, že sklep, do
kterého se chystá spolu se svými kamarádkami vlézt otevřeným oknem, nepatří
nikomu z její rodiny ani z rodin jejích kamarádek, že jde o sklep cizí. Důvodem
tohoto jednání bylo vzít si (odcizit) z něj borůvky, o nichž dívky věděly, že
se tam nacházejí ve velkém množství, a chtěly je zpeněžit. Jejich záměr však
nemohl naplnit znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku (viz §
138 odst. 1 tr. zákoníku), protože s ohledem na hodnotu borůvek (9.600 Kč)
nešlo nejen o něj, ale ani jejich poškozením o přečin poškození cizí věci.
Došlo však při tomto jednání k porušení domovní svobody, protože AAAAA věděla,
že sklep nepatří nikomu z jejich rodinných příslušníků, ale cizí paní, kterou
znala toliko od vidění. Byla proto srozuměna též s tím, že vstupují do obydlí
či jeho části, která patří pro ně cizí osobě, což je zakázáno, není to správné
a nesmí se to. Uvedené skutečnosti zcela odpovídaly stupni jejího
intelektuálního rozvoje v době spáchání činu, a všechny uvedené skutečnosti
mohla sama posoudit i z hlediska poměrů a prostředí, v němž žila (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 514/2022).
30. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, bylo-li jím vytýkáno, že
soudy vadně v rozporu s judikaturou posoudily zavinění AAAAA, není důvodné, a
proto je opodstatněný závěr, že po objektivní i subjektivní stránce naplnila
znaky skutkové podstaty činu jinak trestného porušování domovní svobody podle §
178 odst. 1 tr. zákoníku.
31. K vytýkané otázce spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku) Nejvyšší
soud považuje za nutné zdůraznit, že z hlediska toho, že je AAAAA pachatelkou
uvedeného činu jinak trestného, pro výše uvedené závěry není rozhodné a
určující, zda se činu dopustila sama nebo za přispění dalších osob, tzn. ve
společným jednáním s dalšími osobami, protože spolupachatelství představuje
základní formu trestné součinnosti. Pojem spolupachatele navazuje na pojem
pachatele (§ 22 tr. zákoníku), jímž je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky
skutkové podstaty trestného činu (příp. pokusu nebo přípravy). Spolupachatelem
je pachatel, který spáchal trestný čin úmyslným společným jednání s jedním nebo
více dalšími pachateli (spolupachateli). Důležitá je zásada, že každý ze
spolupachatelů odpovídá tak, jako by trestný čin spáchal sám. K uvedenému je
pro úplnost vhodné i poznamenat, že podstatné pro spolupachatelství je společný
úmysl a společné jednání. O to se jedná, jestliže každý ze spolupachatelů
naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty daného činu, nebo pokud
každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý z jejích znaků,
přičemž celá skutková podstaty byla naplněna jen souhrnem těchto jednání (srov.
přiměřeně rozhodnutí č. 66/1955 a stanovisko č. 17/1982 Sb. rozh. tr.), anebo
když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž
jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné
návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu (činu jinak trestného) a
jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (srov. rozhodnutí č. č.
36/1973, nebo č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění spolupachatelství není
třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti (činu jinak
trestném) stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli,
jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak
objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestněprávně
relevantní jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). O
spolupachatelství přitom může jít dokonce i tehdy, jestliže se na činu podílí
osoby přímo neztotožněné, za splnění předpokladu, že si jsou takové okolnosti
vědomy (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2011 Sb. rozh. tr.).
32. Uvedená obecná kritéria dopadají i na projednávaný případ, protože
není pro jednání AAAAA rozhodné, že návrh na uložení opatření podle hlavy třetí
zákona č. 218/2003 Sb. nebyl spolu s jejím návrhem podán též na nezletilou
BBBBB, která s ní vlezla do sklepní kóje, ani na nezletilou CCCCC, která venku
hlídala a svítila jim baterkou, kdy poté, co nezletilé AAAAA a BBBBB odcizily
ve sklepě dva kbelíky s celkem 10 l borůvek, nezletilá CCCCC jim je pomohla
vytáhnout oknem ze sklepa ven, protože zjištěné okolnosti svědčí o tom, že
dívky jednaly ve vzájemné souhře a v souladu s jejich společným záměrem, za
podmínek společného jednání a vzájemné koordinaci (odpovídající jejich věku). O
všech těchto okolnostech, tedy včetně soustavné přítomnosti dalších dvou
nezletilých děvčat, AAAAA celou dobu věděla.
33. Nejvyšší soud pro závěry o rozhodných skutečnostech shledal, že
soudy pro mládež dodržely pravidla stanovená zákonem a judikaturou soudů i ve
vztahu k závěru o pachatelství a spolupachatelství, a ani v tomto závěru jimi
vydaná rozhodnutí nevykazují v dovolání zmíněné nedostatky. Pro úplnost je
možné k argumentům uvedeným v dovolání uvést, že pokud dovolatel v rámci výhrad
proti spolupachatelství s ostatními nezletilými poukazoval na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 7 Tz 150/2001, ze dne 15. 3.
2018, sp. zn. 7 Tdo 294/2018 nebo ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1042/2011,
jde o argument v dané věci zcela nevhodný, protože ve zmíněných trestních
věcech se nejednalo o společné jednání z hledisek § 23 tr. zákoníku, ale byla v
nich řešena otázka okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby u
trestného činu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy zda
pachatel spáchal čin nejméně se dvěma osobami, což je zcela jiný právní pojem,
než je tomu u spolupachatelství, a nelze z něj proto vyvozovat úvahy, ke kterým
dovolatel v této věci dochází. Z tohoto důvodu odkaz na tato rozhodnutí s tím,
že nebyly dodrženy v nich uvedené právní zásady, nelze v této věci považovat za
opodstatněný, naopak je zcela nemístný.
34. Při závěru, že dovolání je nedůvodné, Nejvyšší soud pouze pro
úplnost se zřetelem na to, že čin byl spáchán dítětem mladším patnácti let,
považuje za vhodné zmínit, že o čin jinak trestný spáchaný při naplnění
formálních podmínek přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr.
zákoníku jde i s ohledem na materiální korektiv podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku
(viz rozhodnutí č. 10/2009 a č. 49/2014-II. Sb. rozh. tr.), protože posuzovaný
čin vykazuje nejen všechny formální znaky uvedeného přečinu (kromě věku
pachatelky), ale též potřebnou společenskou škodlivost typickou pro tento
konkrétní trestný čin (viz stanovisko č. 26/2013 Sb. rozh. tr.), a to i se
zřetelem na to, že se jej dopustilo dítě mladší patnácti let.
35. Významnými z tohoto hlediska jsou závěry odvolacího soudu, jenž k
jednání AAAAA poukázal zejména na motivaci jejího jednání, jíž byla snaha ze
sklepa odcizit borůvky a poté je prodat. Tedy jednala za účelem vlastního
obohacení a zisku (srov. bod 11. napadeného usnesení). Podstatné jsou rovněž
všechny další ve věci zjištěné a výše popsané okolnosti, a proto Nejvyšší soud
se zřetelem na hlediska uvedená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a podmínek
materiálního korektivu jako právního problému (srov. přiměřeně nález Ústavního
soudu ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 2523/10) považuje za vhodné uvést, že
se v činu AAAAA nejedná o bagatelní jednání, ale o společensky škodlivý čin, a
to i přesto, že jej spáchalo dítě mladší patnácti let. Tento závěr plyne
především z povahy činu, včetně jeho motivace, jímž bylo odcizení borůvek za
účelem vlastního obohacení se jejich prodejem. Přehlédnout také nelze, že dívky
borůvky pošlapáním v poměrně velké míře poškodily. V takovém případě je plně v
souladu s účelem zákona o soudnictví ve věcech mládeže vyjádřeným v § 1 odst. 2
z. s. m. nutno AAAAA vést k odpovědnosti za čin jinak trestný podle § 178 odst.
1 tr. zákoníku.
36. Způsob, jakým soudy na tento čin reagovaly, rovněž plně odpovídá
všem základním zásadám řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb.
37. Důvodně užily podle § 93 odst. 10 z. s. m. institut upuštění od
uložení opatření napomenutí s výstrahou, protože si AAAAA sama uvědomila
nesprávnost svého jednání, za které byla i matkou potrestána, věc jí byla
vysvětlena i pracovnicí OSPOD, svého jednání litovala a slíbila, že už to nikdy
neudělá. Rozhodné je, že si uvědomila podstatu škodlivosti a nesprávnosti svého
chování, a jak sama vyjádřila, že je to „špatná věc“, tento její postoj může
být předpokladem pro to, že toto řízení účinně přispělo k tomu, aby se nadále
protiprávního jednání zdržela (viz § 1 odst. 2 z. s. m.). Ze všech těchto
hledisek je zřejmé, že soudy zvolily řešení, které nejenže splnilo smysl a účel
řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb., ale mělo v tomto konkrétním
případě i pozitivní dopad na další vývoj a chování dítěte mladšího patnácti
let, neboť i samotné projednání věci bylo citlivou odezvou na čin, o němž
nezletilá i přes svůj nízká věk věděla, že je protiprávním a nedovoleným. Tato
nikoliv represivní, ale pouze nápravná odezva byla učiněna dostatečně včas a v
míře nezbytně nutné s maximálním výchovným dopadem, protože všechny dostupné
autority daly AAAAA najevo, že za protiprávní jednání musí nést osobní
odpovědnost, což bylo pozitivním signálem do jejího dalšího života a důrazným
poučením, že obdobné jednání je postihováno normami trestního práva.
V. Závěr Nejvyššího soudu
38. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
přezkoumávaná rozhodnutí netrpí takovými vadami, pro které by nemohla obstát.
Vzhledem k tomu podané dovolání jako nedůvodné podle § 243d písm. a) o. s. ř.
zamítl.
39. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b věty
první a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení. O náhradě ve smyslu § 95 odst. 3 z. s. m.
nebylo rozhodováno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu