I. Výluka ze soudního přezkumu dle § 14 odst. 5 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace
dle § 14 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech. II. Rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
I. Výluka ze soudního přezkumu dle § 14 odst. 5 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace
dle § 14 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech. II. Rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
24. 10. 2013, čj. 4 Ads 66/2013-23, ve věci
Solidwerk, dle jehož závěrů jsou příspěvky
poskytované na základě dohody o vymezení chráněného pracovního místa podřízeny
rozpočtovým pravidlům, a mají tak charakter
dotace, na jejíž poskytnutí není právní nárok.
Proti rozhodnutí krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž namítala, že projednávaná věc se liší od
rozsudku ve věci Solidwerk, protože tam byl
předmětem sporu příspěvek poskytnutý na
60
základě dohody o vymezení chráněného pracovního místa podle § 75 zákona o zaměstnanosti, zatímco v nyní posuzované věci jde
o příspěvek na podporu zaměstnávání osob
se zdravotním postižením podle § 78 uvedeného zákona.
Tento příspěvek je při splnění stanovených podmínek nárokový, což vyplývá ze
znění zákona, který hovoří o „poskytování
příspěvku“ a o tom, že zaměstnavateli „náleží “. Rozpočtová pravidla na danou věc nedopadají. O nároku bylo rozhodováno správním
rozhodnutím, které logicky musí být soudně
přezkoumatelné. Zákonem garantovaná výše
příspěvků je podstatná pro to, aby zaměstnavatelé zaměstnávali osoby se zdravotním
postižením.
Při předběžném posouzení věci zjistil
devátý senát, že ohledně věcného přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na
podporu zaměstnávání osob se zdravotním
postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti panuje rozdílná rozhodovací praxe.
Šestý a čtvrtý senát v rozsudcích ze dne
23. 1. 2013, čj. 6 Ads 100/2012-34, a ze dne
23. 1. 2013, čj. 6 Ads 100/2012-34, a ze dne
24. 1. 2014, čj. 4 Ads 97/2013-31, shodně
přistoupily k věcnému přezkoumání rozsudků krajských soudů, které rozhodnutí
o neposkytnutí příspěvku podle § 78 zákona o zaměstnanosti taktéž věcně posoudily.
K odlišnému posouzení dospěl pátý senát v rozsudku ze dne 7. 8. 2014, čj. 5 Ads 44/2014-20.
Tímto rozsudkem byla zamítnuta kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
o příspěvku na podporu zaměstnávání osob
se zdravotním postižením z důvodu její nepřípustnosti.
Pátý senát konstatoval, že uvedený příspěvek je dotací ve smyslu rozpočtových pravidel
a soudní přezkum rozhodnutí ve věci tohoto
příspěvku je podle § 14 odst. 5 (v dané době
odstavec 4) rozpočtových pravidel vyloučen.
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
Podle uvedeného ustanovení se na rozhodnutí podle odstavce 4 (v dané době odstavec 3)
nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.
Závěry pátého senátu byly převzaty třetím
a šestým senátem v rozsudcích ze dne 27. 8.
2014, čj. 3 Ads 124/2014-15, a ze dne 22. 10.
2014, čj. 6 Ads 61/2014-23.
Předkládající senát se přiklání k věcnému
přezkumu sporného příspěvku. Z textu § 78
zákona o zaměstnanosti vyplývá, že tam stanovený příspěvek je za splnění zákonem stanovených podmínek nárokový („[z]aměstnavateli […] se poskytuje příspěvek“, „[p]říspěvek
náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši “,
„Úřad práce vydá rozhodnutí o poskytnutí
příspěvku, pokud zaměstnavatel splňuje“).
Nárokovost tohoto příspěvku, na rozdíl
od jiných příspěvků podle zákona o zaměstnanosti, dovozuje i odborná literatura (Steinichová, L. Zákon o zaměstnanosti. Komentář.
Praha : Wolters Kluwer, 2010).
Příspěvek na podporu zaměstnávání
osob se zdravotním postižením je svou povahou odlišný od příspěvku na vytvoření
chráněného místa dle § 75 zákona o zaměstnanosti, který řešil čtvrtý senát v rozsudku ve
věci Solidwerk, na nějž odkázal krajský soud
v projednávané věci, jakož i pátý senát ve věci
sp. zn. 5 Ads 44/2014. Chráněné pracovní
místo je vytvářeno až na základě dohody
s úřadem práce, na jejíž uzavření z povahy
věci nárok není, a v zákoně je výslovně uvedeno, že úřad práce příspěvek poskytnout
„může“. Je-li povaha příspěvku nároková, má
žadatel, který splní všechny zákonem stanovené podmínky, legitimní očekávání, že příspěvek získá. Negativní rozhodnutí musí být
proto podrobeno soudní kontrole.
V první řadě je spornou otázkou, zda jakýkoliv příspěvek ze státního rozpočtu musí
být považován za dotaci ve smyslu rozpočtových pravidel. Ustanovení § 3 rozpočtových
pravidel obsahuje velmi širokou definici dotace, která v zásadě postihuje jakákoliv účelově vázaná plnění ze státního rozpočtu, což
jsou například i různé sociální dávky. Přesto
taková plnění za dotace považována nejsou.
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
I pokud by byl tento příspěvek dotací,
pak je sporné, zda by se na něj vztahoval
§ 14 odst. 5 (dříve odstavec 4) rozpočtových
pravidel, který obecné předpisy o správním
řízení a jejich soudní přezkum vylučuje pouze v případě vyhovění žádosti o poskytnutí
dotace nebo návratné finanční výpomoci.
Zde předkládající senát jen stručně upozorňuje, že i ohledně výkladu tohoto ustanovení
je rozpor v judikatuře Nejvyššího správního
soudu. Podle rozsudku ze dne 27. 5. 2011,
čj. 5 Afs 69/2010-135, č. 2456/2012 Sb. NSS, se
soudní výluka aplikuje i na případy nárokové dotace, pokud jde o negativní rozhodnutí, tj. o rozhodnutí o jejím neposkytnutí. Naopak rozsudek ze dne 29. 11. 2012, čj. 5 Ans
7/2011-90, č. 2782/2013 Sb. NSS, dovozuje, že
se soudní výluka na rozhodnutí o zamítnutí
nárokové dotace vztahovat nemůže.
Otázky, jež jsou v dosavadní judikatuře
řešeny rozdílně a které předkládá devátý senát rozšířenému senátu k rozhodnutí, zní:
Je rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na
podporu zaměstnávání osob se zdravotním
postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti vyloučeno z přezkumu ve správním
soudnictví? Je výluka ze soudního přezkumu
podle § 14 rozpočtových pravidel týkající
se rozhodnutí o poskytnutí dotace aplikovatelná i na rozhodnutí o dotacích, na které je
právní nárok, a na rozhodnutí, kterými nebyla dotace přiznána?
Zodpovězení druhé otázky by bylo namístě pouze tehdy, pokud by rozšířený senát dospěl k závěru, že příspěvek podle § 78 zákona
o zaměstnanosti je dotací ve smyslu rozpočtových pravidel.
Rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu rozhodl, že výluka ze soudního přezkumu dle § 14 odst. 5 (dříve odstavec 4)
rozpočtových pravidel se vztahuje pouze na
pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace
dle § 14 odst. 4 (dříve odstavec 3) rozpočtových pravidel a rozhodnutí o neposkytnutí
příspěvku na podporu zaměstnávání osob
se zdravotním postižením dle § 78 zákona
o zaměstnanosti je plně přezkoumatelné ve
správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).
61
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
(...)
III.2 Ústavní rámec soudní ochrany
[17] Ústavní rámec soudní ochrany před
nezákonným jednáním veřejné správy tvoří
především článek 36 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“) systematicky
zařazený do její hlavy páté (Právo na soudní
a jinou právní ochranu). Podle čl. 36 odst. 1
„[k]aždý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“. Podle odstavce 2, klíčového
pro nynější věc, „[k]do tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí,
nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv
a svobod podle listiny.“
[18] Listina poskytuje interpretační pravidla i pro zákony, které ve smyslu čl. 36
odst. 2 Listiny vylučují určitá rozhodnutí
z přezkumné pravomoci správních soudů.
Z článku 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že
žádné ustanovení zákona vylučující soudní
přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy
nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak
maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva
na přístup k soudu (srov. obdobně nálezy
Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn.
IV. ÚS 393/2000, č. 76/2001 Sb. ÚS, případně
nález ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04,
č. 62/2006 Sb. ÚS, kde Ústavní soud dovodil
přezkumnou pravomoc správních soudů ve
vztahu k oprávnění správce daně stanovit zálohy daně jinak). Výluky ze soudního přezkumu proto mají být vykládány zužujícím způsobem. V pochybnostech má být přezkum
umožněn. Je-li sporné, zda se na rozhodnutí
62
správního orgánu vztahuje výluka, je zapotřebí zvolit výklad maximálně dbající zachování
práva na přístup k soudu (srov. takto usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008,
čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS,
bod [19]).
[19] Tato ústavní pravidla jsou pro další
výklad § 14 odst. 5 (dříve 4) rozpočtových
pravidel naprosto klíčová (viz body [24],
násl. níže).
[20] Posuzování dosahu výluky podle
čl. 36 odst. 2 Listiny nutně předchází zjištění,
zda jde o úkon, který podléhá soudnímu přezkumu dle § 65 a násl. s. ř. s., neboť uvedené
ustanovení je podústavním provedením prvého.
[21] Povahou úkonu ve smyslu § 65 odst. 1
a násl. s. ř. s. se tento soud zabýval již dříve.
Bylo tomu mj. v usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č.
906/2006 Sb. NSS, v němž byl vysloven právní názor, že žalobní legitimace ve správním
soudnictví není svázána s existencí ex ante
přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným
zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu
bude vždy v situaci, kdy se jednostranný
úkon orgánu moci výkonné, vztahující se
ke konkrétní věci a konkrétním adresátům,
závazně a autoritativně dotýká právní sféry
žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního
orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle
tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil
v jeho právní sféře.
[22] V dalším shora citovaném usnesení čj. 8 As 47/2005-86 rozšířený senát jako
obecný závěr vyslovil, že „[a]ktivní žalobní
legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) bude
dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní
sféry v žádném případě dojít nemohlo“ (srov.
k tomu též bod [38]).
III.3 Dotace a její soudní přezkum
[23] Dotací se ve smyslu § 3 rozpočtových pravidel rozumí „peněžní prostředky
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
státního rozpočtu, státních finančních aktiv
nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený
účel “. Podstatným charakteristickým rysem
každé dotace je její povinná účelovost, která
musí být dodržena. Rozpočtová pravidla stanoví, že na dotaci není právní nárok, pokud
zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
[24] Podle § 14 odst. 5 (dříve odstavec 4)
rozpočtových pravidel se na rozhodnutí o poskytnutí dotace (návratné finanční pomoci) nevztahují obecné předpisy o správním
řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Uvedené ustanovení vylučuje použití
správního řádu a případný soudní přezkum
pouze pro případy pozitivního rozhodnutí o poskytnutí dotace podle odstavce 3
(nyní odstavec 4); viz výslovné znění těchto
ustanovení zákona, podle nichž „[v]yhoví-
-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace
nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí “, přičemž právě na toto
rozhodnutí „se nevztahují obecné předpisy
o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání “.
[25] Doslovný výklad rozpočtových pravidel tedy jednoznačně svědčí tomu, že výluka ze soudního přezkumu se vztahuje pouze
na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vyhověl. Na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti nevyhověl
(resp. pokud vyhověl jen částečně, v rozsahu
částečného nevyhovění), se obecné předpisy
o správním řízení vztahují a není vyloučeno jejich soudní přezkoumání (§ 14 odst. 5
a contrario). Rozšířený senát nemohl zvolit
výklad, kterým by v rozporu s textem zákona
rozšířil rozsah výluky ze soudního přezkumu.
To jednak s přihlédnutím k obecným krité-
riím výkladu obdobných zákonných ustanovení (viz bod [18] shora), jednak s ohledem
na to, že neexistuje žádný jednoznačný argument, který by činil doslovný výklad zákona
rozporný s jeho účelem či smyslem.
[26] Rozhodnutí, jímž poskytovatel dotační žádosti nevyhověl, je s to citelně zasáhnout
do právní sféry žadatele. U některých dotačních typů lze předně uvažovat o zásahu do
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
práva vlastnit a pokojně užívat majetek [čl. 11
odst. 1 Listiny, případně čl. 1 prvního dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských
práv a svobod (č. 209/1992 Sb.)]. To platí zejména tehdy, pokud žadatel může se zřetelem
k adekvátně pevnému, rozumnou pochybnost nepřipouštějícímu právnímu prostředí,
vytvořenému jednoznačnou právní úpravou
a stabilizovanou rozhodovací praxí příslušných orgánů, opodstatněně očekávat konkrétní majetkový prospěch či jiný majetkový
efekt (srov. odlišné stanovisko soudce Kůrky
k nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015,
sp. zn. Pl. ÚS 12/14, č. 177/2015 Sb.). Ústavní ochranu má tedy takový majetkový zájem,
u kterého existuje s ohledem na konstrukci
právní ochrany přinejmenším důvodné legitimní očekávání, že k jeho nabytí dojde.
Rozšířený senát zde připomíná ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,
podle níž „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 může představovat buď „existující
majetek“, „anebo majetkové hodnoty včetně
pohledávek, u nichž může stěžovatel tvrdit,
že má alespoň ‚legitimní očekávání ‘, že dojde k jejich realizaci “ (rozhodnutí velkého
senátu Evropského soudu pro lidská práva ze
dne 10. 7. 2002, Gratzinger a Gratzingerová
proti České republice, stížnost č. 39794/98,
ECHR 2002-VII, bod 69).
[27] O soudním přezkumu procesních
i hmotněprávních norem proto nelze v právě uvedených případech vůbec pochybovat.
Zákonodárce totiž v těchto typech dotací
projevil jasně svou vůli určité prostředky při
splnění stanovených podmínek poskytnout
a orgány moci výkonné mají jasně projevenou vůli zákonodárce vykonat. Při splnění zákonem stanovených podmínek proto žadatel
poskytnutí dotace právem očekává a tomuto
legitimnímu očekávání musí být poskytnuta
soudní ochrana v procesní i hmotněprávní
rovině.
[28] Nad rámec práva vlastnického lze
ovšem i u jiných typů dotací, které jsou v důsledku své právní konstrukce daleko k jednoznačnému právnímu nároku na jejich poskytnutí, uvažovat o zásahu do jiných ústavně
chráněných práv. Může to být, dle povahy té
63
či oné dotace, třebas právo na svobodnou
volbu povolání či právo podnikat (článek 26
Listiny), právo na zvláštní ochranu osob zdravotně postižených (článek 29 Listiny), právo na ochranu zdraví (článek 31 Listiny), na
příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny) atd. V neposlední řadě se pak absence
možnosti soudního přezkumu rozhodnutí
o nevyhovění dotační žádosti může dotknout
také procesních práv žalobce, přinejmenším
práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 2 Listiny) a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) (srov.
k tomu přiměřeně shora citované usnesení
rozšířeného senátu čj. 8 As 47/2005-86, body
[42]–[44]).
[29] Charakter dotace z hlediska nároku
na její obdržení proto není pro výluku ze
soudního přezkumu určující. Určující je jen
pro rozsah samotného soudního přezkumu.
Nemá-li žadatel o dotaci či návratnou finanční pomoc na její poskytnutí žádný právní
nárok, nemůže její poskytnutí legitimně očekávat ve smyslu ochrany ústavního práva na
majetek. Skutečnost, že poskytovatel dotace
má v takovémto případě široký prostor pro
uvážení komu, za jakých podmínek a zda
vůbec dotaci poskytne, neznamená, že takovému žadateli bude soudní ochrana zcela odmítnuta.
[30] Pro demokratický právní stát je charakteristický princip právní jistoty, spočívající mimo jiné v tom, že právní pravidla budou
jasná a přesná a budou zajišťovat, že právní
vztahy a jejich důsledky zůstanou pro adresáty pravidel předvídatelné. Princip právní
jistoty je třeba spojit se zákazem svévole.
Možnost uvážení státních orgánů musí být
proto omezena procedurami, které zabrání
zneužití tohoto volného uvážení, přičemž tou
nejlepší prevencí i následnou ochranou proti
arbitrárnosti je přístup ke spravedlnosti, tedy
k soudu, který správní uvážení podrobí soudní kontrole (srov. shora citovaný nález sp. zn.
Pl. ÚS 12/14, bod 37).
[31] Případný soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. „nenárokových“
dotacích je omezen na posouzení řádného
procesu, který garantuje rovnou ochranu
64
práv a rovné zacházení se všemi žadateli za
podmínek stanovených obecným způsobem.
Zjednodušeně řečeno žadatel nemá právo
na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ním
související. Ten je určen právními předpisy,
podmínkami danými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují,
respektive základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci
v právním státě.
[32] Prostor pro uvážení správního orgánu má vždy své limity. Ty jsou buď stanoveny
zákonem, nebo si je musí správní orgán vymezit ve své rozhodovací praxi sám a následně je také dodržovat. Předem stanovená kritéria pro rozhodování nesmí být excesivní, tj.
nemohou například stanovovat diskriminační podmínky, na základě kterých by mělo být
rozhodováno. Stejně tak nesmí být excesivní
či svévolná aplikační praxe poskytovatelů dotace. Při rozhodování je nutné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to,
aby při skutkově shodných nebo podobných
případech nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Rozhodnutí musí být řádně odůvodněno
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 2. 5. 2012, čj. 1 As 35/2012-40,
č. 2736/2013 Sb. NSS). V rámci soudního přezkumu přísluší soudu posoudit, zda správní
orgán z mezí správního uvážení nevybočil.
[33] Soudní přezkum je tam, kde má poskytovatel správní uvážení komu, za jakých
podmínek, případně zda vůbec dotaci poskytne, realizován specifickým způsobem. Soudní
přezkum neznamená nahrazení správního uvážení uvážením soudu. Podle § 78 odst. 1 s. ř. s.
zruší správní soud napadené rozhodnutí
pro nezákonnost i tehdy, „zjistí-li, že správní
orgán překročil zákonem stanovené meze
správního uvážení nebo je zneužil “. Z toho
plyne, že soud u těchto správních rozhodnutí
přezkoumává, zda nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem. Součástí přezkoumání je i posouzení, zda je správní uvážení
logickým vyústěním řádného hodnocení
skutkových zjištění. Pokud byly výše uvedené
podmínky splněny, soud nemůže ze stejných
skutkových zjištění vyvodit jiné závěry. Právě
uvedené vylučuje, aby soudy přezkoumávaly
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
účelnost napadeného rozhodnutí, resp. aby
dokonce uvážení správního orgánu nahradily uvážením vlastním (srov. přiměřeně shora
citovaný nález IV. ÚS 49/04).
[34] Výše uvedené závěry ohledně správního uvážení neplatí, pokud dojde k zastavení plateb již přiznané dotace. Je tomu tak
proto, že okamžikem pravomocného rozhodnutí o přidělení dotace nepochybně vzniká
příjemci nárok na její čerpání v souladu s jejím předpokládaným účelem. Rozhodnutím
o poskytnutí dotace je vždy založeno legitimní očekávání příjemce, že mu bude dotace
poskytnuta, a pokud dodrží všechna pravidla, budou mu ve stanovených termínech peněžní prostředky vyplaceny.
[35] Nevyplacení části dotace pro nesplnění podmínek zasahuje do právní sféry
příjemce a autoritativně určuje jeho práva
a povinnosti ve vztahu k přislíbené dotaci,
alespoň pokud jde o tu část, kterou se poskytovatel rozhodl nevyplatit. Z tohoto úhlu pohledu je i zde nárokový či nenárokový charakter dotace nepodstatný (blíže srov. citovaný
nález sp. zn. Pl. ÚS 12/14).
III.4 Povaha poskytovaného příspěvku
[36] Osoby se zdravotním postižením
mají přirozeně obtížnější situaci při hledání vhodného zaměstnání. Stát se proto snaží
řadou opatření jejich šance na trhu práce vyrovnávat a mnohdy osoby se zdravotním postižením či jejich zaměstnavatele cíleně zvýhodňuje, a to prostřednictvím nejrůznějších
přímých i nepřímých podpor.
[37] Základním právním předpisem je
v tomto směru zákon o zaměstnanosti, který
zaměstnávání osob se zdravotním postižením
řeší v části třetí (§ 67–84) s tím, že se těmto
osobám poskytuje zvýšená ochrana na trhu
práce. Jedná se o právo zdravotně postižené
osoby na pracovní rehabilitaci (poradenská
činnost zaměřená na volbu povolání, volbu
zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti,
teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost,
zprostředkování zaměstnání), o možnost zaměstnavatele uzavřít s úřadem práce dohodu
o chráněném pracovním místě a získat pří-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
spěvek na náklady vynaložené na jeho zřízení či příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů, o nyní posuzovaný příspěvek
na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
[38] Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením se projevuje též v negativní motivaci zaměstnavatelů v podobě povinného podílu zaměstnanců se zdravotním
postižením. V tomto směru se někdy hovoří
o tzv. invalidní dani, neboť § 81 a násl. zákona
o zaměstnanosti stanoví obecnou povinnost
všem zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru, zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu (4 %) těchto osob na celkovém
počtu zaměstnanců.
[39] Na zákon o zaměstnanosti navazují
další právní předpisy, které mají motivovat
zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a mezi které patří např.
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
upravující slevu na dani za každého zdravotně postiženého zaměstnance (§ 35), ale také
např. zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, upravující zvýhodnění dodavatelů,
již zaměstnávají osoby se zdravotním postižením.
[40] Posuzovaný příspěvek je jednoznačně motivačním opatřením, jeho účelem je
stimulovat zájem podnikatelů o zaměstnávání osob se zdravotním postižením a kompenzovat případné snížené výnosy a zvýšené náklady z důvodu jejich zaměstnávání. Finanční
prostředky vyčleněné na tyto příspěvky jsou
poskytovány z rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí a podléhají
rozpočtovým pravidlům. Svou povahou jde
o účelovou dotaci.
[41] Jde o příspěvek, který není úřadem
práce poskytován na základě dohody, ale zaměstnavateli na něj při splnění zákonných
podmínek vzniká nárok. Tomu odpovídá
text § 78 („[z]aměstnavateli […] se poskytuje
příspěvek“, „[p]říspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši “, „[ú]řad práce vydá
rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, pokud
zaměstnavatel splňuje“).
65
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016 [19] Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval otázkou, zda lze po Státním pozemkovém
úřadu, který není účastníkem řízení, spravedlivě požadovat (§ 38 odst. 1 věta druhá s. ř. s.),
aby se dočasně zdržel nakládání s předmětným pozemkem. Jelikož je Státní pozemkový
úřad organizační složkou státu, jejíž povinností je reprezentování majetkových zájmů
státu (§ 3 odst. 2 zákona o pozemkovém úřadu), je zdejší soud toho názoru, že po něm lze
spravedlivé požadovat, aby disponoval s majetkem České republiky až za právně vyjasněných poměrů a aby se zdržel realizace správních aktů, jejichž zákonnost byla napadena
v řízení před správními soudy a které mohou
být případně zrušeny. Navíc vzhledem k obvyklé délce řízení před zdejším soudem je
omezení dispozice s předmětným pozemkem z hlediska časového spíše zanedbatelné. 59 práva ze dne 10. 7. 2002, Gratzinger a Gratzingerová proti České republice (stížnost
č. 39794/98, ECHR 2002-VII).