9 Afs 104/2023

9 Afs 104/2023- 34 - text

9 Afs 104/2023 - 39

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: PAULINE, s.r.o., se sídlem Západní 258/37, Praha 6, zast. Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2021, č. j. 348/21/5300

21441

702127, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 8 Af 4/2021

74,

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 8 Af 4/2021

74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Rozhodnutími ze dne 13. 1. 2020, č. j. 107246/20/2006-51523-111353, č. j. 107754/20/2006-51523-111353, č. j. 108052/20/2006-51523-111353, č. j. 108215/20/2006-51523-111353, č. j. 108304/20/2006-51523-111353, č. j. 108572/20/2006-51523-111353, č. j. 108700/20/2006-51523-111353, č. j. 108953/20/2006-51523-111353, č. j. 109076/20/2006-51523-111353, č. j. 109161/20/2006-51523-111353, č. j. 109254/20/2006-51523-111353 a č. j. 109327/20/2006-51523-111353, změnil Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) v rámci autoremedury dodatečné platební výměry, kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty postupně za období leden až prosinec roku 2013 a zároveň jimi byla stanovena povinnost uhradit penále. Celková výše doměřené daně činila 74 804 904 Kč a výše penále 14 960 979 Kč.

[2] Správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty na základě její vědomé účasti na podvodu na této dani. Žalobkyně sice splnila formální podmínku uplatnění nároku na odpočet, správce daně však identifikoval podvod na dani z přidané hodnoty ve vztahu k dodavateli žalobkyně AB FOOD s. r. o. (dále též „dodavatel“ nebo „dodavatel AB FOOD“), u kterého také zjistil chybějící daň. Žalobkyně učinila ryze formální opatření k zabránění její účasti na podvodu. O svém dodavateli si ověřila údaje z obchodního rejstříku, jeho registraci k dani z přidané hodnoty, zda není dodavatel evidován jako nespolehlivý plátce a také registraci jeho účtu vedeného u správce daně. Obchodní transakce mezi žalobkyní a dodavatelem AB FOOD ale neodpovídaly typickým podmínkám a obchodnímu prostředí běžnému pro subjekty snažící se dosáhnout zisku. Dodavatel AB FOOD není standardním subjektem, sídlí na tzv. virtuálním sídle, nemá žádnou provozovnu, nezaměstnává žádné zaměstnance, nepropaguje svou činnost, je nekontaktní a neplní si své povinnosti při správě daní. Zboží obchoduje ve velmi krátké době, k jeho předávání dochází v jednom okamžiku mezi více subjekty, dodávky zboží nejsou upraveny písemnou smlouvou a dodavatel prodával zboží za nižší cenu, než sám nakupoval. Značnou část zboží pořizoval dodavatel z členských států Evropské unie, do kterých následně další články podvodného obchodního řetězce zboží zpět dodávaly. Dle správce daně žalobkyně mohla vědět a věděla o své účasti na podvodu, učinila však pouze výše popsaná formální opatření a nezamezila tak podvodu, a proto jí správce daně odepřel nárok na odpočet daně.

[3] Výše nadepsaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti uvedeným rozhodnutím správce daně a tato potvrdil.

[4] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u městského soudu, který ji shledal částečně důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I.). Současně mu stanovil povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud shledal důvodnou námitku nesprávného postupu správce daně, který podle § 113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), sám o odvoláních proti dodatečným platebním výměrům rozhodl tak, že je z části změnil. Dle městského soudu však měl správce daně v souladu s tímto ustanovením odvoláním částečně vyhovět a ve zbytku je zamítnout. Městský soud shledal důvodnou i námitku nesprávného doručování písemností správcem daně, který je namísto zástupci žalobkyně doručoval jí samé. V důsledku tohoto pochybení nedošlo k řádnému doručení informace o konání výslechu svědka R. Z. zástupci žalobkyně. Městský soud se neztotožnil ani se závěry žalovaného ohledně postupu správce daně při projednání zprávy o daňové kontrole. Ačkoliv k tomu dle městského soudu nebyly dány důvody, správce daně dospěl k závěru, že se žalobkyně, respektive její zástupce, odmítá seznámit se zprávou o daňové kontrole a zprávu jí zaslal bez projednání.

[5] Městský soud naopak shledal nedůvodnými námitky žalobkyně, že žalovaný učinil svá zjištění bez rozvedení, na základě jakých důkazů tak konal; že si žalovaný vymyslel konstrukci obchodních vztahů žalobkyně s dalšími společnostmi a tato se nezakládá na pravdě; že žalovaný porušil „rovnost zbraní“, když žalobkyni neumožnil přístup k jejím písemnostem, které zajistily celní orgány, ačkoliv sám k nim měl přístup. Jako nedůvodnou zamítl městský soud i námitku, že žalovaný pochybil, když nově v napadeném rozhodnutí argumentoval dodatečnými platebními výměry z roku 2019 týkajícími se dodavatele AB FOOD, ačkoliv tento zanikl v roce 2017. Dle městského soudu se jedná o zjevnou chybu v psaní, jelikož platební výměry jsou již z roku 2014. Zamítl též námitku, dle které žalovaný v napadeném rozhodnutí přišel s novotou, že se žalobkyně odchýlila od své obvyklé obchodní praxe. Další nedůvodné námitky se týkaly daňového podvodu a účasti žalobkyně na něm, objektivních okolností, vědomostního testu a subjektivní stránky žalobkyně, která mohla jen v omezené míře prověřovat svého dodavatele. Poslední nedůvodná námitka směřovala proti závěru žalovaného, že žalobkyně nedodržela dostatečnou míru obezřetnosti a nepřijala opatření k ověření nového dodavatele.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně

[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Stěžovatel předně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které nemá každá procesní vada za následek zrušení správního rozhodnutí, konkrétně odkázal na rozsudky NSS ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001

51, č. 23/2003 Sb. NSS, a ze dne 18. 3. 2004, č. j. 6 A 51/2001

30, č. 494/2005 Sb. NSS. Dle stěžovatele se také nejedná o důvod pro zrušení rozhodnutí správního orgánu za situace, kdy vada řízení nemá vliv na výrok rozhodnutí, jestliže by zůstal stejný (viz rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2007, č. j. 8 Afs 102/2005

65, ze dne 19. 12. 2014, č. j. 8 Afs 78/2012

45, a ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 Afs 61/2018

30). Tyto závěry stvrdil i Ústavní soud svým usnesením ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 933/17. Městský soud tak dle názoru stěžovatele tuto judikaturu nerespektoval, postupoval formalisticky, a zjištěné procesní vady posoudil izolovaně bez zohlednění skutkových okolností a posouzení, zda procesní pochybení zkrátilo žalobkyni na jejích právech.

[8] Správce daně v rámci odvolání proti dodatečným platebním výměrům dospěl k závěru, že na základě daňových dokladů jsou splněny hmotněprávní podmínky pro částečné uznání nároku na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Podaným odvoláním tedy částečně vyhověl a dodatečné platební výměry změnil, přičemž ve svém rozhodnutí přesně vymezil, jakým způsobem se platební výměry mění, ve zbytku pak platební výměry nezměnil. Požadavek městského soudu na striktní interpretaci § 113 odst. 1 písm. b) daňového řádu, aby rozhodnutí obsahovalo dva výroky – částečně vyhovující a ve zbytku zamítající – je přepjatě formalistický. Ani fakt, že sám stěžovatel v napadeném rozhodnutí nenapravil pochybení správce daně, pak nemůže založit nezákonnost napadeného rozhodnutí, tato vada nedosahuje nutné intenzity pro jeho zrušení. Stěžovatel je přesvědčen, že z autoremedurního rozhodnutí správce daně jasně vyplývá, jak bylo o odvoláních rozhodnuto. Tomu ostatně odpovídá i odvolací argumentace žalobkyně, která touto brojila proti rozhodnutí správce daně o změně dodatečných platebních výměrů. Skutečnost, že správce daně ve výroku neuvedl výraz „zamítá se“, neměla dle stěžovatele v souladu s jím citovanou judikaturou dopad do práv žalobkyně. Městský soud tedy měl dle stěžovatele zohlednit jím uvedenou judikaturu, a především skutkové souvislosti a možný vliv pochybení správce daně na výsledek řízení.

[9] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že nesprávné doručení vyrozumění o konání svědecké výpovědi pana R. Z. bylo vadou mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, pro kterou bylo namístě jej zrušit. Pochybení správce daně spočívalo v nesprávném posouzení plné moci udělené žalobkyní jejímu právnímu zástupci. Finanční úřad tuto posoudil jako omezenou plnou moc nevztahující se na daňovou kontrolu, a proto písemnosti – mj. vyrozumění o konání svědeckých výpovědí – doručoval žalobkyni. Dalších svědeckých výpovědí (výslechu paní M.B. H. ze dne 3. 5. 2017, pana P. B. ze dne 15. 5. 2017, a pana L.K. ze dne 17. 5. 2017) se však účastnila žalobkyně nebo její právní zástupce. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly, v odvolacím řízení, ani v žalobě nenamítala pochybení při doručování ve vztahu k dalším svědkům, učinila tak pouze vůči panu R. Z. Fakticky tedy došlo ke zhojení procesního pochybení správce daně, z povahy věci je totiž zřejmé, že se informace o konání svědeckých výpovědí dostaly do sféry žalobkyně i jejího právního zástupce. Městský soud dle stěžovatele nesprávně uzavřel, že skutečnost, že dle tvrzení stěžovatele byl právní zástupce fakticky informován o konání výslechu svědka, nic nemění na nesprávném postupu při doručování. Stěžovatel je přesvědčen, že v tomto případě nedošlo procesním pochybením k ovlivnění výsledku řízení ani ke zkrácení žalobkyně na jejích právech.

[10] Úvaha městského soudu o výslechu pana R. Z. jakožto podstatném důkazním prostředku, jelikož tento svědek byl v minulosti obchodním zástupcem dodavatele AB FOOD s.r.o., je ryze hypotetická a nepravdivá. Ze skutkových zjištění vyplývá, že byl jednatelem tohoto dodavatele. Jeho výpověď byla dle stěžovatele pro prokázání podvodu pouze marginální, jelikož byl jednatelem pouze do 25. 2. 2013. Pan R.Z. vypověděl, že nebyl osobou provádějící obchodní transakce, to potvrdila i žalobkyně. Vědomá účast žalobkyně na podvodu byla prokázána sedmi objektivními okolnostmi, ani jedna z nich není postavena na výpovědi pana R. Z. Jeho svědecká výpověď tedy nebyla klíčovým důkazním prostředkem.

[11] Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem ani v posouzení zákonnosti ukončení daňové kontroly, jelikož opětovně v souladu s výše citovanou judikaturou je zcela zásadní, že se žalobkyně seznámila s výsledkem kontrolního zjištění před zasláním zprávy o daňové kontrole. Vzhledem k tomu, že na základě jejího vyjádření k výsledkům zjištění nedošlo ke změně v kontrolním zjištění, bylo projednání zprávy o daňové kontrole omezeno pouze na formální náležitosti. Žalobkyně tedy nebyla nikterak zkrácena na svých právech, s výsledky kontrolního zjištění se seznámila, uplatnila výhrady a návrhy na doplnění skutkového stavu. O tomto svědčí i obsah odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Městský soud sice zmínil seznámení se žalobkyně s výsledky kontrolního zjištění, avšak tuto skutečnost dále pominul.

[12] Stěžovatel nicméně připustil, že k okamžiku zaslání zprávy o daňové kontrole nebyly dány důvody pro postup podle § 88 odst. 5 daňového řádu. Zástupce žalobkyně se nevyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole, ani jej neodmítl. Správce daně mylně vyložil e

mailovou zprávu zástupce žalobkyně tak, že se jedná o žádost o zaslání zprávy o daňové kontrole. Stěžovatel je však na základě závěrů uvedených v rozsudcích NSS ze dne 21. 2. 2018, č. j. 9 Afs 305/2016

31, a ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Afs 124/2017

28, přesvědčen, že se nejedná o vadu, která by způsobila nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu a vlivu na výsledek řízení.

[13] Stěžovatel také namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jelikož městský soud ve zrušujícím rozsudku neuvedl, jak konkrétně má v dalším řízení postupovat, a to s ohledem na skutkové okolnosti případu. K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009

132. Nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku umožňuje několik variant dalšího postupu stěžovatele, není totiž zřejmé, zda má dodatečné platební výměry zrušit a zastavit odvolací řízení, či zda má odstranit vytýkané vady a jakým způsobem. Požadavek na odstranění procesních vad je dle stěžovatele v případě zprávy o daňové kontrole neopodstatněný. Současná právní úprava totiž odpovídá tehdejšímu postupu správce daně. Namítané procesní vady byly navíc zhojeny v průběhu řízení. Dle stěžovatele městský soud nezohlednil skutečnost, že v průběhu roku 2023 postupně ve vztahu k jednotlivým zdaňovacím obdobím uplyne objektivní lhůta pro stanovení daně. Městský soud sice shledal hmotněprávní stránku věci zákonnou, avšak rozhodnutí žalovaného zrušil pro procesní pochybení správce daně, která stěžovatel nenapravil. Důsledky svého výkladu se soud nikterak nezabýval.

[14] Žalobkyně se ke kasační stížnosti žalovaného nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[16] Kasační stížnost je důvodná.

[17] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jelikož z něj není zřejmé, jak má v dalším řízení postupovat. Odůvodnění městského soudu umožňuje dle stěžovatele více variant dalšího postupu.

[18] Nejvyšší správní soud se tak nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, resp. jiná vada řízení před krajským (městským) soudem, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozsudku, by totiž byla na překážku jeho věcného přezkumu dalších v kasačních stížnostech uplatněných důvodů. Ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003

75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005

44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003

52, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008

136, č. 1795/2009 Sb. NSS. Konstatování nepřezkoumatelnosti by mělo být vyhrazeno opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečností (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016

123, č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29]).

[19] Kasační soud shledal napadený rozsudek přezkoumatelným, je z něj zřejmé, z jakých skutečností městský soud vycházel a jak je hodnotil. Jako celek je dostatečně odůvodněný a srozumitelný. Z bodu 88. napadeného rozsudku je ostatně zřejmé, jak má stěžovatel v dalším řízení postupovat, a sice v mezích svých kompetencí odstranit vady zjištěné městským soudem, konkrétně tedy napravit procesní pochybení při projednání zprávy o daňové kontrole, vyrozumět žalobkyni o výslechu svědka a zároveň uvést výroky autoremedurních rozhodnutí správce daně do souladu s § 113 daňového řádu. Městský soud zároveň ve vztahu k formulaci výroku rozhodnutí správce daně v bodě 51. napadeného rozsudku uvedl, v čem spatřuje pochybení stěžovatele, tedy že v odvolacím řízení v rámci svých pravomocí nezjednal nápravu výroků v souladu s § 113 daňového řádu, z čehož lze dle Nejvyššího správního soudu dovodit postup v dalším řízení. Dle Nejvyššího správního soudu je závěr městského soudu o postupu stěžovatele v dalším řízení v souladu se stěžovatelem citovaným rozsudkem č. j. 3 Ads 80/2009

132, neboť z napadeného rozsudku je seznatelný jeho postup v dalším řízení. Námitka proto není důvodná.

III.a K doručování vyrozumění o konání výslechu svědka

[19] Kasační soud shledal napadený rozsudek přezkoumatelným, je z něj zřejmé, z jakých skutečností městský soud vycházel a jak je hodnotil. Jako celek je dostatečně odůvodněný a srozumitelný. Z bodu 88. napadeného rozsudku je ostatně zřejmé, jak má stěžovatel v dalším řízení postupovat, a sice v mezích svých kompetencí odstranit vady zjištěné městským soudem, konkrétně tedy napravit procesní pochybení při projednání zprávy o daňové kontrole, vyrozumět žalobkyni o výslechu svědka a zároveň uvést výroky autoremedurních rozhodnutí správce daně do souladu s § 113 daňového řádu. Městský soud zároveň ve vztahu k formulaci výroku rozhodnutí správce daně v bodě 51. napadeného rozsudku uvedl, v čem spatřuje pochybení stěžovatele, tedy že v odvolacím řízení v rámci svých pravomocí nezjednal nápravu výroků v souladu s § 113 daňového řádu, z čehož lze dle Nejvyššího správního soudu dovodit postup v dalším řízení. Dle Nejvyššího správního soudu je závěr městského soudu o postupu stěžovatele v dalším řízení v souladu se stěžovatelem citovaným rozsudkem č. j. 3 Ads 80/2009

132, neboť z napadeného rozsudku je seznatelný jeho postup v dalším řízení. Námitka proto není důvodná.

III.a K doručování vyrozumění o konání výslechu svědka

[20] Stěžovatel se neztotožňuje s městským soudem, že nesprávným doručením vyrozumění žalobkyni namísto jejímu zástupci o konání svědecké výpovědi došlo k procesní vadě mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Dle stěžovatele navíc fakticky došlo ke zhojení této vady. Kasační námitka je důvodná.

[21] Podle § 41 odst. 1 daňového řádu [m]á

li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování.

[22] Podle § 96 odst. 5 daňového řádu [d]aňový subjekt má právo být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky v rámci dokazování svých práv a povinností. O provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí

li nebezpečí z prodlení.

[23] Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu ověřil, že žalobkyně byla v řízení před správcem daně zastoupena advokátem s plnou mocí udělenou mu mimo jiné i v rozsahu práv a povinností podle daňového řádu. Dále kasační soud z protokolu o výslechu svědka R. Z. zjistil, že tento svědek vypovídal o předmětu podnikání dodavatele, způsobu obchodování a jednání za společnost včetně faktického výkonu rozhodujícího vlivu na její chod, přitom popsal detaily jeho vstupu do společnosti. Uvedl skutečnosti o sídle dodavatele, jeho skladech a že žádné smlouvy již v roce 2013 „neřešil“.

[24] Stěžovatel v odst. [36] až [60] napadeného rozhodnutí vymezil a popsal nestandardnosti, jimiž prokazoval existenci podvodu na dani z přidané hodnoty. Ztotožnil se se zjištěními správce daně, že dodavatel AB FOOD je nekontaktní, nespolupracuje se správcem daně, nejedná se o zavedenou společnost v obchodu s danou komoditou, neměl zaměstnance, sídlil na „virtuální adrese“, neprezentoval svoji činnost a měl provozovnu ve stejném skladu jako žalobkyně – neměl ji však nahlášenou u správce daně. Dodavatel nevykazoval znaky standardního podnikatele, ostatně následně mu byl přidělen status nespolehlivého plátce. Také nezveřejňoval účetní závěrky a cena, za kterou žalobkyně pořídila zboží od tohoto dodavatele, byla nižší, než za jakou zboží koupil dodavatel.

[25] Vědomá účast žalobkyně na podvodu na dani z přidané hodnoty byla prokázána objektivními okolnostmi (viz odst. [61] až [73] napadeného rozhodnutí). Konkrétně se jednalo o následující skutečnosti:

- navázání spolupráce s dodavatelem AB FOOD a absence prezentace jeho ekonomické činnosti;

- nečitelnost dodavatele, který nezveřejňoval účetní závěrky;

- způsob jednání žalobkyně, a sice navázání obchodní spolupráce přes e

mail, neznalost přepravní společnosti, formální vedení evidence skladování a také způsob zasílání faktur;

- mezi žalobkyní a dodavatelem AB FOOD nebyla uzavřena žádná písemná smlouva, přičemž s tímto dodavatelem neměla doposud žádné obchodní zkušenosti. Žalobkyně neměla sjednánu záruku za kvalitu zboží, sankce za porušení obchodních podmínek, nebyl ujednán ani způsob úhrady za zboží;

- údajná žalobkynina neznalost dopravce zboží, kdy jednatel žalobkyně uvedl, že si nepamatuje, kdo zajišťoval dopravu od dodavatele AB FOOD. Jelikož se však jednalo o přímou dodávku, tedy od dodavatele k odběrateli, měla by žalobkyně znát přepravce za účelem sdělení místa vykládky a ohledně úhrady za přepravu od ní k odběrateli. U žalobkyně se taktéž sbíhala nabídka s poptávkou a nedocházelo k dodání jiného než smluveného množství;

- vložení mezičlánku, dodavatele AB FOOD, do obchodního řetězce. Dosavadní dodavatel žalobkyně, CORAL spol. s r. o., nově dodával zboží dodavateli AB FOOD, ten následně žalobkyni a ta zpět CORAL spol. s r. o.;

- způsob úhrady za zboží dodavateli AB FOOD, k níž docházelo zpětně po dodání zboží, přičemž žalobkyně kupní cenu hradila za několik přijatých plnění jednou za měsíc a rozdělila úhradu na částku v eurech a v českých korunách.