9 As 41/2022- 21 - text
9 As 41/2022 - 23 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. V., zast. Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem Humpolecká 4348, Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019, č. j. JMK 136381/2019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2022, č. j. 34 A 39/2019 26,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Městský úřad Židlochovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 15. 8. 2019, č. j. 110121/2018, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby byly při užití vozidla dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, kdy nezjištěný řidič dne 28. 9. 2018 v 11.26 hod. v obci Židlochovice jel rychlostí 58 km/h (po zohlednění možné odchylky měření), čímž porušil povinnost řidiče podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za spáchání přestupku provozovatele vozidla byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] V posuzované věci žalobce na prvotní výzvu k uhrazení částky ze dne 1. 10. 2018 odpovídající pokutě v blokovém řízení reagoval sdělením, že řidičem vozidla v době spáchání přestupku byl pan M. N., tedy v místě trvalého pobytu žalobce. Správní orgán I. stupně na obě uvedené adresy zaslal výzvy k podání vysvětlení, obě se však vrátily jako nedoručené. I přes nedoručení těchto výzev bylo dne 19. 3. 2019 správnímu orgánu I. stupně doručeno podání vysvětlení údajného řidiče, v němž údajný řidič odkazuje na tvrzený telefonát se správním orgánem a prohlašuje, že v době spáchání přestupku vozidlo žalobce sice řídil, ale není si vědom překročení rychlosti. Správní orgán I. stupně mu poté zaslal na obě uvedené adresy další výzvy k doplnění podání o úředně ověřený podpis, a to z důvodů pochybností o existenci uvedeného řidiče. Obě tyto výzvy se správnímu orgánu vrátily jako nedoručené. Správní orgán I. stupně proto věc týkající se prošetření podezření ze spáchání dopravního přestupku řidiče ze dne 28. 9. 2018 dle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), odložil a zahájil řízení o přestupku provozovatele vozidla se žalobcem.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, v němž namítal protiprávnost jeho postupu spočívajícího ve vyžadování doplnění podání úředně ověřeným podpisem údajného řidiče. Dle žalobce správní orgán I. stupně nepravdivě uvádí, že výzva k vysvětlení nebyla doručena. Výzva byla dle žalobce doručena fikcí doručení a údajný řidič byl v průběhu řízení kontaktní. Správní orgán I. stupně měl existenci osoby řidiče ověřit v evidenci Slovenské republiky a nečinil právně konformní kroky, aby existenci osoby řidiče prokázal. Žalovaný odvolání zamítl výše napadeným rozhodnutím, ve kterém zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. K odvolacím námitkám uvedl, že se správní orgán I. stupně snažil údajného řidiče vozidla v reakci na jeho vyjádření opakovaně a neúspěšně kontaktovat a že o telefonickém hovoru neexistuje žádný záznam. V této souvislosti žalovaný s odkazem na odůvodnění rozhodnutí o přestupku a judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že údajný řidič vozidla byl nekontaktní, a tedy správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když zahájil řízení ve věci přestupku provozovatele vozidla.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, které krajský soud nyní napadeným rozsudkem vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, protože se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí žalovaného je dle krajského soudu tvořeno pouze popisem předcházejícího průběhu řízení, rekapitulací obsahu správního spisu a vymezením zákonných předpokladů pro nastoupení právní odpovědnosti provozovatele vozidla. Žalovaný se konkrétně nevyjádřil k námitce o nezákonnosti dodatečné výzvy k doplnění písemného podání vysvětlení opatřeného úředně ověřeným podpisem a nezohlednil argumentaci žalobce o nutnosti ověření údajného řidiče v příslušných evidencích. Dále nereagoval na argumentaci žalobce týkající se problematiky doručení výzev, tedy zda byly doručeny fikcí, a to s přihlédnutím k tvrzení, že údajný řidič měl reagovat na doručenou výzvu a na údajný telefonický hovor s oprávněnou úřední osobou. Žalovaný dle krajského soudu pouze zdůraznil nedoručitelnost zásilek údajnému řidiči s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dle krajského soudu byla pominuta podstatná část argumentace žalobce a nelze tyto nedostatky překlenout tvrzením, že správní orgán není povinen vypořádat každou dílčí námitku účastníka řízení. II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel zpochybnil závěr krajského soudu o nedostatečném vypořádání se s odvolacími námitkami žalobce. Krajský soud dle něj chybně uvádí, že správní orgán I. stupně nemohl na žádnou z námitek žalobce reagovat, když byly vzneseny až v odvolání. Správní orgán I. stupně se otázkami, které byly předmětem vznesených námitek, ve svém rozhodnutí podrobně zabýval. Stěžovatel se s odvolacími námitkami rovněž dostatečně vypořádal, když reagoval na námitku týkající se telefonického hovoru s panem M. N. a zhodnotil procesní postup správního orgánu I. stupně.
[7] Dle stěžovatele jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost nelze vztáhnout na případy, kdy se správní orgán podstatou námitek účastníka zabývá, avšak výslovně nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Není tedy namístě klást příliš formální a nepřiměřené požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů.
[8] Stěžovatel, stejně jako správní orgán I. stupně, dostatečně vypořádal hlavní námitku žalobce. Dle žalobce s ním, jako s provozovatelem vozidla, nemělo být zahájeno řízení o přestupku provozovatele vozidla, protože na výzvu uvedl osobu řidiče vozidla, pana M. N., se kterým mělo být zahájeno řízení o přestupku řidiče. Stěžovatel takový postup považuje za zbytečný a nehospodárný, jelikož kvůli nedoručeným výzvám byl řidič nekontaktní. Hlavní námitky byly vypořádány a ostatní dílčí námitky o vhodnosti doplnění podání úředně ověřeným podpisem jsou bezpředmětné, jelikož tyto argumenty jako celek neobstojí. Svůj postup považuje stěžovatel za ústavně konformní dle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08.
[9] Rozsudek krajského soudu je dle stěžovatele nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů i nesrozumitelnost, neboť krajský soud nereaguje na argumentaci stěžovatele a ignoruje obsah správních rozhodnutí obou správních orgánů. Rozsudek je vnitřně rozporný, když nereflektuje, co je fakticky v rozhodnutích správních orgánů uvedeno. Krajský soud dále nesprávně posoudil právní otázku, jak dopodrobna je zapotřebí vypořádávat jednotlivé dílčí odvolací námitky obviněného z přestupku.
[10] Dle stěžovatele kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, protože rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s konstantní judikaturou NSS, ÚS a s veřejným zájmem. Naplňuje tedy podmínky přijatelnosti dle § 104a s. ř. s.
[11] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.).
[13] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud nepřijatelnost podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem přesahu vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[15] Ve vztahu k přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatele (správního orgánu) Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006
59, č. 1143/2007 Sb. NSS, konstatoval, že kasační stížnost lze považovat za přijatelnou, pokud je shledáno zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 14. 10. 2021, č. j. 9 Azs 157/2021 29, odst. [16]).
[16] Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení při výkladu práva nebo se odchýlil od ustálené judikatury. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tím. Pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady tento kasační důvod naplňují (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004
73, č. 787/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud nepovažuje skutečnost, že krajský soud dle stěžovatele nesprávně vyložil některé závěry správních orgánů, za vadu nepřezkoumatelnosti. Rozsudek krajského soudu neshledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, vnitřní rozpornost, tedy nesrozumitelnost.
[18] Dle stěžovatele krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, přestože jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné není. Nejvyšší správní soud se však ztotožňuje se závěrem krajského soudu, dle kterého je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož se stěžovatel nedostatečně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Dle Nejvyššího správního soudu nepostačuje, aby stěžovatel aproboval postup správního orgánu I. stupně ve správním řízení bez dalšího, aniž by se vypořádal s odvolacími námitkami.
[19] Žalobce v odvolání namítal, že správní orgán I. stupně postupoval v rozporu s právními předpisy, když si od údajného řidiče vyžádal podání vysvětlení opatřené úředně ověřeným podpisem a postupoval tak nad rámec svého oprávnění. Dále poukázal na možnost správního orgánu I. stupně ověřit identitu osoby řidiče v příslušných evidencích Slovenské republiky. Nejvyšší správní soud se v projednávané věci nezabýval věcnou správností postupu správního orgánu I. stupně, ale způsobem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud dal za pravdu krajskému soudu, že se stěžovatel s výše popsanými odvolacími námitkami vůbec nevypořádal.
[20] Stěžovatel v reakci na námitky týkající se údajného doručení výzvy fikcí na doručovací adresu a telefonického hovoru pouze převzal závěry správního orgánu I. stupně a tvrzenou argumentaci žalobce přesvědčivě nevyvrátil. Vady neúplného odůvodnění navíc nemohou být překlenuty odkazem na rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve kterém nebyly některé dílčí otázky již zahrnuté, jelikož žalobce tyto vznesl až v odvolání. Zároveň neobstojí ani argumentace nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 989/08, dle které by stěžovatel nebyl povinen se vypořádat každou dílčí námitku účastníka řízení a že nelze klást na správní orgány přemrštěné a vysoké požadavky na odůvodnění rozhodnutí. V posuzované věci se totiž jednalo o opomenutí podstatné části odvolacích námitek, jejichž posouzení bylo pro řízení ve věci rozhodné.
[21] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů souhlasí se závěrem krajského soudu, dle kterého je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a proto bylo nutné jej zrušit a věc vrátit stěžovateli k dalšímu řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhoduje podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k aplikaci tohoto ustanovení namísto § 60 odst. 3 s. ř. s. srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud nerozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, jelikož mu náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Zástupce žalobce neučinil žádný úkon právní služby, přestože byl spolu se žalobcem soudem vyzván k vyjádření ke kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. října 2023
JUDr. Radan Malík předseda senátu