Veřejnost zasedání u povolení obnovy trestního řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 18. července 2013
sp. zn. III. ÚS 1455/11
ve věci ústavní stížnosti N. P., zastoupeného JUDr. Vratislavem Klimentem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. 68 To 124/2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povolení obnovy trestního řízení a kterým bylo nově rozhodnuto tak, že se stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítá.
Odůvodnění
I.
1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané v jeho trestněprávní věci.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2011 sp. zn. 5 T 34/2010, jímž byla povolena obnova řízení skončeného pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2010 sp. zn. 5 T 34/2010, a nově rozhodl tak, že se stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítá. Svůj výrok odůvodnil krajský soud závěrem, že důvody obnovy řízení dle § 278 tr. řádu neshledal.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dle § 286 odst. 1 ve spojení s § 283 písm. d) tr. řádu nebyly dány procesní podmínky, aby stížnostní soud v dané věci rozhodl v neveřejném zasedání, neboť návrh na povolení obnovy podával poprvé. Tímto postupem porušil krajský soud dle jeho názoru zásadu veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení a konsekventně i výše uvedená ustanovení Listiny. V této souvislosti odkázal i na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezech
sp. zn. III. ÚS 608/10
ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513) a
sp. zn. I. ÚS 2669/09
ze dne 25. 11. 2009 (N 246/55 SbNU 367).
II.
4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření účastníka řízení o ústavní stížnosti uvedl, že projednávanou ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně připomněl, že stěžovatel měl možnost plně využít svá práva v rámci řízení před soudem prvního stupně při veřejném zasedání, a proto - analogicky vazebním řízením - mohlo stížnostní řízení proběhnout v zasedání neveřejném; povinnost projednat podanou stížnost ve veřejném zasedání trestní řád nestanoví.
5. V replice stěžovatel poznamenal, že vyjádření krajského soudu neobsahuje žádnou relevantní argumentaci, a proto plně odkázal na obsah své ústavní stížnosti.
6. Krajské státní zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci a Okresní státní zastupitelství v Olomouci práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužily.
sp. zn. III. ÚS 608/10
. Zde konstatoval, že si je vědom specifik řízení o návrhu na povolení obnovy v trestní věci, jejímž meritem není otázka viny trestným činem ani otázka dočasného zbavení osobní svobody, ale toliko posouzení - při respektování presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí - charakteru důkazů a skutečností předkládaných navrhovatelem z hledisek uvedených v ustanovení § 278 odst. 1 věty první trestního řádu; zároveň však zdůraznil, že již s ohledem na článek 4 Ústavy nelze ani v řízení o mimořádných opravných prostředích rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu, jehož jsou práva uvedená v článku 38 odst. 2 Listiny, případně v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") základem.
9. I v tomto řízení je proto namístě přiměřeně aplikovat závěry ohledně práva na přítomnost u jednání a práva vyjádřit se k prováděným důkazům, k nimž Ústavní soud dospěl ve svých nálezech týkajících se obviněných v trestním řízení, včetně řízení před odvolacím soudem. Stranou nelze ponechat ani důsledky tzv. překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, ani otázky důkazního řízení a hodnocení důkazů odvolacím soudem, jakož i princip kontradiktornosti a rovnosti účastníků, resp. zásadu "rovnosti zbraní" coby klíčových atributů spravedlivého řízení před soudem.
10. Ústavní soud v odkazovaném nálezu dále připomněl, že kontradiktornost se v soudním procesu nevztahuje jen na dokazování [např. ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy], ale zahrnuje i právo seznámit se s argumenty předloženými druhou stranou a vyjádřit se k nim. Z principů kontradiktornosti a rovnosti účastníků řízení je proto třeba vycházet i při hledání ústavně konformního výkladu § 286 odst. 1 a 2 tr. řádu a jeho vztahu k obecné úpravě stížnosti dle § 141 a násl. tr. řádu a neveřejného zasedání dle § 240 tr. řádu; přitom nelze pustit ze zřetele specifickou povahu obnovy řízení, jež na rozdíl od dovolání nebo stížnosti pro porušení zákona slouží jako mimořádný opravný prostředek k odstranění nedostatků pravomocného rozhodnutí skutkové povahy, čemuž koresponduje, že proti němu zákon připouští řádný opravný prostředek (právě stížnost dle § 286 odst. 3 tr. řádu).
11. Dokazování prováděné v obnovovacím řízení s cílem zjistit, zda tu jsou navrhovatelem tvrzené nové důkazy nebo skutečnosti ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, se nemůže vymykat zásadě volného hodnocení důkazů dle § 2 odst. 6 tr. řádu ani zásadám ústnosti a bezprostřednosti dle § 2 odst. 11 a 12 tr. řádu. Důkazní řízení musí mít kontradiktorní charakter, který v neveřejném zasedání zajistit nelze, a proto má Ústavní soud za to, že rozhodování soudu druhého stupně o stížnosti dle § 286 odst. 3 tr. řádu - co do provádění a hodnocení důkazů odvolacím soudem a rozhodnutí o meritu věci (srov. § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. řádu) - je namístě přiměřeným způsobem podrobit zásadám ovládajícím řízení odvolací. Rozhoduje-li tudíž soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova, může ve smyslu § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout dle § 283 písm. d) tr. řádu (tzn. pro nedůvodnost na základě skutkových úvah) jen způsobem uvedeným v § 286 odst. 1 tr. řádu, tedy ve veřejném zasedání. Opačný výklad by byl totiž v rozporu s těmi procesními principy, jež byly výše vyloženy.
13. Ve shodě s výše citovaným nálezem Ústavní soud i v dané věci dospěl k závěru, že pakliže za této situace rozhodl stížnostní soud o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení v neveřejném zasedání, bez slyšení stěžovatele, znemožnil mu účinně uplatňovat námitky proti skutkové a právní argumentaci státního zástupce, a byl tak zbaven reálné možnosti vlastní argumentací jakkoli ovlivnit rozhodování soudu druhého stupně o opravném prostředku podaném státním zástupcem v jeho neprospěch. Řízení před stížnostním soudem proto zjevně neodpovídalo principům kontradiktornosti a rovnosti stran, resp. zásadám spravedlivého procesu.
sp. zn. III. ÚS 608/10
, nezbývá než uzavřít, že i v dané věci stížnostní soud postupoval v rozporu s ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a podle § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zrušil.